25 CO 121/2021

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o zaplacení částky částka, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. 2. 2021, č. j. 12 C 375/2018-310

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Rozsudkem ze dne 8. 2. 2021, č. j. 12 C 375/2018-310, zamítl Okresní soud v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I. žalobu o zaplacení částka. Výrokem II. rozhodl, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Předmětem řízení byl nárok žalobce na náhradu škody, která mu měla vzniknout v důsledku nehody způsobené zvlášť nebezpečným provozem žalované dne datum, když žalobce vykonával v provozu žalované jako zaměstnanec firmy celé jméno svědka, IČO, přípravné práce pro svařování elektrickým obloukem. Žalobce při této nehodě utrpěl úraz a požadoval jednak náhradu nemajetkové újmy ve výši částka, a dále ušlý zisk ve výši částka. Soud prvního stupně posoudil věc dle ust. § 2925 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění (dále jen„ zákon č. 133/1985 Sb.“) a rovněž dle vyhlášky č. 87/2000 Sb., kterou se stanoví podmínky požární bezpečnosti při svařování a nahřívání živic v tavných nádobách (dále jen„ vyhláška č. 87/2000 Sb.), a uzavřel, že odpovědnost žalované za tvrzenou škodu, vzniklou žalobci, není dána, neboť došlo k liberaci, tedy zproštění žalované v rámci její objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou zvlášť nebezpečným provozem. Dovodil totiž, že škoda, která žalobci vznikla, nevznikla v důsledku zdroje zvýšeného nebezpečí provozu žalované, ale žalovanou neovlivnitelnou událostí, mající původ v jednání samotných poškozených (žalobce a jeho firemní spolupracovník), kteří de facto zahájili svařování, aniž by k tomu měli oprávnění. Ze všech těchto důvodů tedy žalobu zamítl.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že k újmě na jeho zdraví došlo v příčinné souvislosti se škodnou událostí způsobenou zvlášť nebezpečným provozem žalované dle § 2925 o. z. Škodnou událost pak způsobila žalovaná, která nezajistila prostor pro přípravu svařování (o svařování se nejednalo). V prostoru unikaly pentanové páry a žalovaná přitom udělila žalobci písemné povolení k provádění prací. Žalobce se tímto povolením řídil a spoléhal na něj, což se mu stalo osudným a nyní je invalidou. Žalobce poukázal na dokument žalované„ Vzplanutí uhlovodíkových par v reaktoru A101D z datum (předseda celé jméno svědka), z jehož strany 7 a 8 jednoznačně vyplývá pochybení žalované. Pod nadpisem„ Návrhy opatření“ je zde uvedena řada organizačních opatření, která nebyla v předmětném případě ze strany žalované dodržena. Po škodné události se u žalované (dle svědků) zpřísnila pravidla, a dále bylo svědecky prokázáno to, že odpovědní zaměstnanci byli za své chyby finančně postiženi a jednomu z nich dokonce hrozil„ vyhazov“. Zaměstnanec žalované příjmení. příjmení se dopustil řady vážných pochybení, souhlas velínáře V. jméno se pak stal žalobci osudným. Nedostatky se týkaly právě vystavování povolení k práci a kontrolní činnosti. Soud prvního stupně nesprávně posoudil i výpovědi svědků. Svědek celé jméno svědka potvrdil pochybení žalované v tom, že v povolení nebylo označeno, že jsou tam uhlovodíkové plyny, nebyla prováděna ani předepsaná analýza a žalobce s celé jméno svědka nikdo z cca 5 lidí na velíně nezastavil. Svědek celé jméno svědka doložil i ústní souhlas žalované k tomu, aby s žalobcem mohli konat přípravné práce s tím, že protokol sepsaný na Policii ČR v obec nepodepsal. Svědek celé jméno svědka uvedl, že pan příjmení byl na„ vyhazov“, ale pracuje tam dál, on osobně měl snížen jednorázově plat ve výši 20 %, plat měl snížen asi i velínář jméno. Je evidentní, že sama žalovaná dovodila odpovědnost svých zaměstnanců za škodnou událost. Dle svědka celé jméno svědka nebyla provedena analýza ovzduší a nebylo možné povolení práce. Svědek připustil a potvrdil pochybení zaměstnance žalované příjmení. Uvedl, že má za to, že jméno a příjmení již nejsou zaměstnanci žalované. Potvrdil rovněž organizační opatření, která žalovaná po výbuchu přijala. příjmení jméno, který v tomto řízení nebyl bohužel slyšen (ač byl navrhován), uvedl při svém výslechu na Policii ČR dne datum, že v 10,00 hodin přišel zaměstnanec firmy celé jméno svědka, který se informoval na možnost provedení svářečských prací. Řekl mu, že je to již možné. Soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil s ohledem na provedené dokazování, když uzavřel, že byl na straně provozovatele prokázán liberační důvod dle § 2925 odst. 1 o. z., tedy, že škodu způsobilo jednání poškozeného, tedy žalobce. Naopak bylo v řízení prokázáno, že žalovaná nevynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Žalovaná sama shledala své organizační nedostatky. Měla především zabezpečit reaktor (měřáky plynových par, fyzické zabezpečení páskou, tzv. mlíkem) a nevydávat žalobci písemný souhlas (příjmení), natož pak ústní (velínář jméno) k přípravným pracím u reaktoru ve vysoce rizikovém výbušném prostředí. Žalovaná porušila nejen své předpisy, ale nesplnila ani svou preventivní povinnost dle o. z., jakož i nařízení vlády č. 406/2004 Sb. (tzv. Příkaz V), o zajištění prostor s nebezpečím výbuchu, neusměrnila únik par. Dále porušila i nařízení vlády č. 361/2002 Sb. a číslo Sb. (neprovedla kontrolní měření chemické látky v kontaminovaném prostoru a vystavila žalobce nadměrnému riziku expozice a výbuchu). Byla to tedy žalovaná, kdo porušil právní předpisy. Soud prvního stupně pak opomněl provést důkazy výslechem navržených svědků jméno (odpovědný velínář), J. Koblischkeho (vyšetřovatel), A. příjmení. Rovněž neprovedl důkaz navrhovanými znaleckými posudky, jež měly objektivně postavit najisto příčinu exploze, jakož i výši škody (újmy). Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě plně vyhoví a přizná mu náhradu nákladů řízení.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a zjistil, že odvolání není důvodné.

4. Odvolací soud předně konstatuje, že žalobce namítl na počátku prvního a jediného jednání odvolacího soudu dne datum podjatost členů senátu 25 Co odvolacího soudu s odůvodněním, že tento senát rozhodoval i ve skutkově obdobné věci Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 16 C 327/2018 (sp. zn. 25 Co 333/2019 odvolacího soudu). Dle něj je tedy zřejmé, že soudci senátu 25 Co mají poměr k věci a je namístě aplikovat ust. § 14 odst. 1,2 a 3 o. s. ř., když o případné podjatosti či nepodjatosti soudců uvedeného senátu by měl rozhodnout nadřízený soud. Svou námitku podjatosti pak považoval ve smyslu ust. § 15a odst. 2 o. s. ř. za včasnou.

5. Odvolací soud v daném případě postupoval dle ust. § 15b odst. 2 o. s. ř. tak, že nepředložil věc k rozhodnutí o námitce podjatosti svému nadřízenému soudu, neboť námitka podjatosti byla uplatněna při jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a zároveň má za to, že námitka není důvodná, neboť důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§ 14 odst. 4 o. s. ř.). Věc byla tedy při uvedeném odvolacím jednání projednána a rozhodnuta.

6. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že na základě rámcové smlouvy ze dne datum, objednávky č. O-KN150399 ze dne datum, a povolení k práci číslo vystaveného žalovanou dne datum, měl svářeč celé jméno svědka dne datum provést svářečské práce na víku reaktoru typu A 101 D. Pověřil své zaměstnance celé jméno svědka a celé jméno žalobce, k přípravě ke sváření zarážky u reaktoru typu A 101 D v provozní budově žalované. Pro vstup do areálu k reaktoru za účelem přípravy sváření obdrželi po předchozím nesouhlasu, souhlas zaměstnance žalované velínáře jméno jméno, ale následně jim bylo podřízeným pracovníkem velínáře jméno, celé jméno svědka sděleno, že svářet nemají. V té době bylo víko reaktoru typu A 101 D otevřené a byla do něj zasunuta hadice, kterou byl vháněn vzduch pro vyčištění reaktoru. Svědek celé jméno svědka víko reaktoru přivřel z důvodu vyměření místa přivaření zarážky, nikoliv zavřel. Poté žalobce zapojil svářečku do elektřiny do prodlužovacího kabelu. Spolupracovník žalobce celé jméno svědka jako svědek potvrdil, že svářečka byla zapnutá a sama začala běžet (v řízení ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 16 C 327/2018 vypověděl, že byl rozbitý vypínač svářečky). Následně celé jméno svědka natahoval kabely k reaktoru a zavadil kleštěmi elektrody o kovový povrch reaktoru, čímž došlo k zajiskření a vzplanutí uhlovodíkové páry unikající z reaktoru. Následkem výbuchu a požáru došlo u celé jméno svědka k lehkým popáleninám obličej, u celé jméno žalobce ke zlomenině a tržné ráně levého předloktí, lehkému otřesu mozku a pohmoždění plic.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

8. Podle ust. § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

9. Podle § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

10. Odvolací soud zejména konstatuje, že věc (žalován je nárok z odpovědnosti za škodu v důsledku porušení právní povinnosti) je ve smyslu shora citovaných přechodných ustanovení § 3028 odst. 1 o. z. a § 3079 odst. 1 o. z. a contrario zapotřebí posoudit dle o. z., když k porušení právní povinnosti mělo dojít v roce 2015, tedy za účinnosti o. z.

11. Podle § 2925 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, nahradí škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. Jinak se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodu způsobila zvnějšku vyšší moc nebo že ji způsobilo vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby; ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu (odst. 1). Je-li z okolností zřejmé, že provoz významně zvýšil nebezpečí vzniku škody, ačkoli lze důvodně poukázat i na jiné možné příčiny, soud zaváže provozovatele k náhradě škody v rozsahu, který odpovídá pravděpodobnosti způsobení škody provozem (odst. 2). Má se za to, že provoz je zvláště nebezpečný, pokud se provozuje továrním způsobem nebo pokud se při něm výbušná nebo podobně nebezpečná látka používá nebo se s ní nakládá (odst. 3).

12. Lze souhlasit se soudem prvního stupně (a mezi účastníky o tom ostatně ani není sporu), že danou věc je zapotřebí posuzovat jako nárok z odpovědnosti za újmu (škodu) způsobenou zvlášť nebezpečným provozem ve smyslu ust. § 2925 o. z.„ Jde o případ objektivní odpovědnosti za újmu, při níž vzniká povinnost nahradit újmu bez ohledu na zavinění škůdce a bez ohledu na to, zda škůdce při provozu zařízení zvláště nebezpečného porušil svou právní povinnost. Škůdce však má možnost se povinnosti k náhradě újmy zprostit (liberovat). Předpokladem vzniku odpovědnosti za újmu jsou: a) událost vyvolaná zdrojem zvýšeného nebezpečí, b) vznik újmy, c) příčinná souvislost mezi a) a b). Splnění všech uvedených předpokladů prokazuje poškozený. Nemusí však prokazovat porušení konkrétní právní povinnosti na straně provozovatele, ale jen to, že újma byla vyvolána zdrojem zvýšeného nebezpečí. Břemeno tvrzení a důkazní ohledně naplnění liberačního důvodu leží na straně škůdce.“ (srovnej obec, J., Výtisk, M., příjmení, V. a kol., Občanský zákoník, § číslo, Komentář, 1. vydání, obec: C. H. příjmení, 2017, číslo s.)

13. Jak soud prvního stupně správně uzavírá, skutečnost, že jde o provoz zvlášť nebezpečný dle citovaného ust. o. z., lze vyvodit z toho, že s jeho realizací je spojena možnost zvýšeného nebezpečí vzniku závažných škod, je provozován továrním způsobem, a při provozu se používá výbušná nebo podobně nebezpečná látka. Odvolací soud doplňuje, že se jedná o takový provoz, při kterém nelze předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné újmy ani při vynaložení řádné péče. Takovým provozem je beze vší pochybnosti i provoz žalované.

14. Pokud jde o možné liberační důvody žalované jako provozovatele zvlášť nebezpečného provozu dle § 2925 o. z., jak bylo již řečeno, tyto prokazuje škůdce, jsou celkem tři, a jde o taxativní výčet.

15. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že žalovaná unesla důkazní břemeno a prokázala liberační důvod spočívající v tom, že újmu způsobilo vlastní jednání poškozeného.„ Pro naplnění tohoto liberačního důvodu není podstatné, zda provozovatel mohl či nemohl zabránit jednání poškozeného, které mu způsobilo újmy. Máme za to, že byla-li újma způsobena vlastním jednáním poškozeného, není rozhodující, zda šlo o jednání zaviněné či nikoliv (shodně Švestka, příjmení, příjmení, příjmení a kol. 2009 420a 5), byla-li totiž újma způsobena samotným poškozeným, chybí jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem újmy a škodní událostí (tamtéž 441 2).“ (srovnej obec, J., Výtisk, M., příjmení, V. a kol., Občanský zákoník, § číslo, Komentář, 1. vydání, obec: C. H. příjmení, 2017, číslo s.)

16. Jak správně uzavřel soud prvního stupně, v řízení bylo prokázáno, že újma (škoda), která žalobci vznikla, nevznikla v důsledku zdroje zvýšeného nebezpečí provozu žalované, a žalovanou neovlivnitelnou událostí mající původ v jednání samotných poškozených (včetně žalobce). Žalobce a jeho firemní kolega celé jméno svědka totiž v místě zvlášť nebezpečného provozu fakticky zahájili svařování, aniž by k tomu měli oprávnění. V tomto směru odkazuje odvolací soud na správné závěry soudu prvního stupně, vyjádřené v odst. 18. napadeného rozsudku, i na závěry, vyjádřené v rozsudku odvolacího soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. 25 Co 333/2019-218 (Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR proti právnická osoba, o částka s přísl.), ve kterém již uvedenou otázku posuzoval. Zdůrazňuje pak, že skutkový stav, zjištěný v související věci sp. zn. 25 Co 333/2019, se v projednávané věci zásadně nezměnil. Soud prvního stupně uvažuje správně, pokud dovozuje, že není podstatné, zda byla svářečka, používaná žalobcem a celé jméno svědka, skutečně vadná (rozbitá), či zda s ní jmenovaní pouze neodborně nakládali. Oba měli jako tzv. přípraváři povolení pouze k provedení přípravných prací, nikoliv ke sváření samotnému (samotné sváření, včetně vyhodnocení podmínek pro svařování měl provést jejich zaměstnavatel celé jméno svědka). Pokud měla svářečka vady, neměla být používána. Tak jako tak (ať už byla vadná či nikoliv) neměla být zapojena do elektřiny, resp. prodlužovacího kabelu. Bylo jednoznačně prokázáno, že v době výbuchu běžela. Jestliže pak žalobce ve svém odvolání poukazuje na to, že na práce bylo vystaveno písemné povolení (míněno povolení k práci číslo vystavené žalovanou dne datum), toto bylo vystaveno na samotné svářečské práce, ke kterým však zaměstnanci celé jméno svědka oprávněni nebyli. příjmení závěr se vztahuje i k domluvě s velínem žalované, který měl dát právnická osoba celé jméno svědka ústní pokyn, avšak k pouze samotným svářečským pracím (nikoliv pracím přípravným, ke kterým jediným byli žalobce a celé jméno svědka oprávněni). Odvolací soud odkazuje v tomto směru na ustanovení, citovaná i v související věci, když dle § 2 písm. m) vyhlášky č. 87/2000 Sb. se zahájením svařování rozumí první a každé další uvedení zařízení do provozuschopného stavu (např. zapálení hořáku, uvedení svářečského zařízení do činnosti) následující po předchozím opuštění svářečského pracoviště. Dle § 5 odst. 11 vyhlášky č. 87/2000 Sb. (a stejně tak dle bodu číslo. Směrnice S-32 žalované) je-li některá část svařovacího zařízení poškozená, nelze svařování zahájit ani v něm pokračovat. Provedeným dokazováním bylo tedy prokázáno, že svářečka byla v době výbuchu (a i po něm) pod proudem a běžela, což potvrdil i svědek celé jméno svědka. Nelze odhlédnout od toho, že přípraváři žalobce a celé jméno svědka byli ke své práci pravidelně školeni a měli jako odborníci postupovat dle již shora citované vyhlášky č. 87/2000 Sb. a zejména pak dle zákona č. 133/1985 Sb. V místě zvláště nebezpečného provozu tak fakticky prováděli práce, které tam z titulu svého pracovního zařazení provádět neměli. Uvedený závěr pak nikterak nezpochybňuje žalobci tvrzená a prokazovaná skutečnost, že žalovaná zavedla po předmětné nehodě určitá organizační opatření, která mají do budoucna obdobným nehodám předcházet. Takový postup je dle názoru odvolacího soudu v rámci prevence v oblasti bezpečnosti práce zcela běžný. Nezpochybňuje však pochybení žalobce a jeho firemního kolegy, popsané shora.

17. Lze tedy shrnout, že žalovaná prokázala liberační důvod ve smyslu ust. § 2925 odst. 1 o. z., tj. že újmu (škodu) v daném případě způsobilo vlastní jednání poškozeného.

18. Ze všech shora uvedených důvodů tak i odvolací soud dospěl k závěru, že odpovědnost žalované za žalobcem tvrzenou škodu není dána a nárok žalobce tedy není oprávněný.

19. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobu na náhradu škody jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší újmy (škody), požadované žalobcem.

20. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně nákladového výroku II. V řízení před soudem prvního stupně byla sice plně úspěšná žalovaná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud prvního stupně však správně aplikoval ust. § 150 o. s. ř., když zohlednil majetkové, osobní a zdravotní poměry žalobce (žalobce byl rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu ze dne datum uznán invalidním III. stupně - viz č. l. 94 spisu).

21. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět procesně plně úspěšná žalovaná a náleželo by jí proto zásadně právo na náhradu těchto nákladů řízení vůči žalobci (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná se však této náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.