26 Co 143/2024

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Burešové a soudců JUDr. Tomáše Němce a Mgr. Daniely Jandové ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Mgr. Martou Janouškovou sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 71.212 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 5. 12. 2023, č. j. 21 C 174/2023-199, ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 8. 4. 2024, č. j. 21 C 174/2023-235, a proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 26. 4. 2024, č. j. 21 C 174/2023-237

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích II., III., IV. a V. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Okresní soud , adresa, – , Anonymizováno, (dále jen soud prvního stupně) shora označenými rozhodnutími uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok III.), uložil žalovanému povinnost zaplatit ČR -Okresnímu soudu , adresa, – , Anonymizováno, na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok IV.) a uložil žalobci povinnost zaplatit ČR – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, – východ na náhradě nákladů řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci usnesení (výrok V.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek zapsaným v rejstříku společenství vlastníků jednotek , Anonymizováno, sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, u Městského soudu v Praze, pod jehož správu náleží budovy , Anonymizováno, . , Anonymizováno, –, Anonymizováno, , v obci , adresa, , katastrální území , adresa, . Žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. 675/6 v uvedené budově. Pro byt žalovaného v roce 2020 činila předepsaná měsíční výše dlouhodobé zálohy na údržby a opravy , částka, a výše zálohy na služby , částka, (celkem , částka, ), pro rok 2022 činila předepsaná měsíční výše dlouhodobé zálohy na údržby a opravy , částka, a výše zálohy na služby , částka, (celkem , částka, ), pro rok 2022 činila předepsaná měsíční výše dlouhodobé zálohy na údržby a opravy , částka, a výše zálohy na služby , částka, (celkem , částka, ). Žalovaný neuhradil žalobci všechny předepsané zálohy, ve vyúčtování za období roku 2020 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek ve výši , částka, , ve vyúčtování za rok 2021 byl vyúčtován nedoplatek , částka, a ve vyúčtování za rok 2022 byl žalovanému vyúčtován nedoplatek ve výši , částka, . Kromě nedoplatku z vyúčtování eviduje žalobce vůči žalovanému dluh z titulu neuhrazených dlouhodobých záloh na údržby a opravy, poplatků za upomínky a úroku z prodlení, to vše v celkové výši , částka, . Podle žalovaným předloženého znaleckého posudku vyúčtování za roky 2021 a 2022 obsahovala nesprávně stanovený podíl nákladů připadajících na příjemce služeb na teplo, protože do podílu byla chybně započtena i hodnota podílu konečného příjemce na teplo na ohřev vody; není uvedena hodnota podílu nákladů příjemce služeb na vodu spotřebovanou na poskytování vody, např. zlomkem nebo procentem; chybí měrné náklady na vytápění v Kč/m² v zúčtovací jednotce a u konečného spotřebitele; jsou uvedeny dva poplatky za rozúčtování a není zřejmé, jakým způsobem byl výsledný náklad stanoven; hodnota vodného a stočného je uvedena nesprávnou částkou, ačkoliv cena vody je cenou regulovanou; je uveden nesprávně spoluvlastnický podíl žalovaného na společných částech domu, a to proto, že v rozporu s prohlášením vlastníka nebyla do velikosti podlahové plochy jednotky žalovaného započtena lodžie v rozsahu 5,1 m² a sklep v rozsahu 2,37 m². Z uvedeného důvodu pak není správné vyúčtování společné elektřiny a z vyúčtování není zřejmé, jaký byl celkový náklad na společnou elektřinu ponížen o nespecifikovanou částku, kterou hradí uživatel jednoho bytu za užívání elektrické plošiny., právnická osoba, hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z právní úpravy provedené zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, a při posouzení správnosti rozúčtování ve smyslu ustálené judikatury uzavřel, že Vyúčtování užívání služeb spojených s užíváním bytu žalovaného za období roku 2021 a 2022 (dále případně i jen ,,Vyúčtování“) nejsou řádná. Soud prvního stupně přisvědčil obraně žalovaného, že v celkových nákladech na ohřev vody je nesprávně uveden i náklad na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody a částka v rozporu s ust. § 6 odst. f) vyhl. č. 269/2015 Sb. o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům, nejsou uvedeny v podílech nákladů připadajících na příjemce služeb. Soud prvního stupně ve shodě se závěry znaleckého posudku uzavřel, že nejsou uvedeny měrné náklady na vytápění v Kč/m² ve zúčtovací jednotce a u konečného spotřebitele, které jsou nezbytné pro určení odchylky nákladů na vytápění u konečného spotřebitele od průměrných nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce, že jsou uvedeny dva poplatky za rozúčtování, z nichž není zřejmé, jak byl stanoven výsledný náklad; v obou Vyúčtováních je nesprávně uvedena cena za vodné a stočné, ačkoliv se jedná o cenu vody regulovanou. Konečně soud prvního stupně přisvědčil závěru znaleckého posudku, že v prohlášení vlastníka je lodžie vymezena jako součást jednotky žalovaného, není započtena do velikosti podlahové plochy jednotky, která určuje podíl na společných částech domu a údaj vyplývající z prohlášení vlastníka, který je uveden i v katastru nemovitostí o hodnotě podílu, je tak nesprávný. Soud prvního stupně tedy v souladu s k věci se vztahující judikaturou vzhledem k závěru o nesprávnosti vyúčtování za rok 2021 a 2022 žalobu v části týkající se nedoplatků jako nedůvodnou zamítl. Platby označené jako dlouhodobé zálohy na údržbu a opravy soud prvního stupně posoudil podle povahy jako příspěvek na správu domu a pozemku upravený v ust. § 1180 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“). Pro tento příspěvek není podmínkou splatnosti řádné vyúčtování, a protože žalovaný neuhradil příspěvek za období říjen a listopad 2020 a říjen až prosinec 2021 ve výši , částka, (5 x , částka, ), v této části soud žalobě jako důvodné vyhověl a přiznal žalobci podle § 1970 o. z. úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně ve vztahu mezi účastníky řízení podle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a ve vztahu účastníků k náhradě nákladů státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu každého z účastníků ve věci.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, které směřovalo proti zamítavému věcnému výroku II. a proti výrokům III. IV. a V. o nákladech řízení, ve kterém vytýkal soudu prvního stupně, že dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci, když vycházel pouze ze závěru znalce obsaženého v jeho znaleckých posudcích a prezentovaného při jeho výslechu, když své rozhodnutí odůvodňoval pouhým vyjádřením souhlasu se závěry znalce. Takové odůvodnění činí rozsudek nepřezkoumatelným. Výsledek vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu a způsob zjišťování tohoto výsledku je právní kategorií, jejíž obsah je určován právním předpisem, jedná se tedy o otázku skutkovou a právní, jejíž správné vyřešení nelze přesouvat na znalce. Úkolem znalce je zkontrolovat výpočet, nikoliv hodnotit splnění či nesplnění právních požadavků na náležitosti vyúčtování. Žalobce vytýkal soudu prvního stupně, že cituje odbornou literaturu, podle které je formalistický a v konečném důsledku nesprávný závěr, podle kterého by zjištění, že vyúčtování nebylo řádné, mělo mít bez dalšího za následek zamítnutí žaloby, navzdory tomuto soudem citovanému odbornému názoru však soud rozhodl zcela opačně. Znalec ve svých posudcích i při osobním výslechu uvedl, že k některým bodům mu nebyly předloženy žádné podklady a prováděl tedy znalecké posouzení pouze na základě podkladů předložených žalovaným. Taková skutečnost nemůže být přičítána k tíži žalobce, a pokud soud prvního stupně neprovedl dokazování znaleckým posudkem soudem ustanoveným znalcem, neúplně zjistil skutkový stav. Za nesprávný považuje žalobce závěr soudu o nesprávném určení podílu na společných částech domu, který vyplývá ze zápisu v katastru nemovitostí, když znalec ve svém posudku vypočetl jiný podíl, neboť do něj započítal i rozlohu lodžie, kterou považuje za součást jednotky. Otázku, zda je lodžie součástí jednotky nebo nikoliv však nepřísluší znalci zodpovídat, neboť se jedná o otázku právní. Navíc lodžie nemůže být započítána do podlahové plochy bytu, neboť není místností, kromě toho velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu se řídí vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě. Není tedy rozhodující, zda je lodžie vedena jako součást jednotky nebo jako společná část domu, v obou případech se nezapočítává do podlahové plochy bytu. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně opomenul zhodnotit správnost vyúčtování týkající se nákladů na elektřinu spolčených prostor, když žalobce v průběhu řízení vysvětlil, že od celkových nákladů se odečítají náklady připadající na provoz elektrické plošiny uživatele bytové jednotky č. , hodnota, a teprve takto ponížené náklady se rozpočítávají mezi všechny vlastníky. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, příp. jej změnil tak, že žalobce zcela vyhoví.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že znalec zkontroloval při posuzování vyúčtování služeb vstupní údaje a následné výpočty. V žádném případě nehodnotil právní důsledky skutečností, které jsou v posudku popsány. Ohledně lodžie a zápočtu její výměry do výměry jednotky žalovaný odkázal nejen na ustanovení zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům, ale i navazující § 121 zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník účinný do , datum, , s tím, že otázku lodžie jako součástí bytu se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, . Pokud je i podíl na společných částech tak, jak je uváděn žalobcem správný, pak je nesprávný výpočet nákladů na elektřinu, jejíž výše je podle vyúčtování stanovena podle podílu na společných částech domu. Argumenty, že se odečítá hodnota spotřeby plošiny, nejsou ve vyúčtování vůbec zmíněny a vyúčtování tak je zcela nepřezkoumatelné. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některými ze zmatečnostních vad uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) odst. 3 o. s. ř. či jinými vadami před soudem prvního stupně, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a jejichž náprava by nemohla být zjednána za odvolacího řízení, k nimž je odvolací soud povinen přihlédnou z úřední povinnosti.

8. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z důkazů provedených soudem prvního stupně, který provedl dokazování v dostatečném rozsahu, zjištěné skutečnosti posuzoval podle správné právní úpravy. Odvolací soud však nesouhlasí s některými dílčími závěry soudu prvního stupně, které však nemají vliv na celkovou správnost rozhodnutí.

9. Žalobce jako společenství vlastníků jednotek je oprávněn v rámci předmětu své činnosti uzavírat smlouvy o zajištění dodávek služeb spojených s užíváním jednotek, za tímto účelem požadovat od jednotlivých vlastníků zálohy na úhradu takto čerpaných služeb a přijaté finanční prostředky po uplynutí zúčtovacího období ve vztahu ke konkrétním vlastníků jednotek vyúčtovat (čl. III. Stanov žalobce). Povinnost žalovaného jako vlastníka jednotky v domě platit žalobci příspěvky na správu domu a pozemku vyplývá z ust. § 1180 o. z. a platit žalobci zálohy na služby z ust. § 1181 o. z., z čl. XII. odst. 2 písm. b) a c) Stanov žalobce a z § 4 zák. č. 67/2013 , právnická osoba, rok 2020 žalobce předepsal žalovanému měsíční zálohy v celkové výši , částka, měsíčně, z toho , částka, jako dlouhodobou zálohu na údržbu a opravy, pro rok 2021 zálohy v celkové výši , částka, , z toho dlouhodobá záloha na údržbu a opravy , částka, a pro rok 2022 zálohy ve výši , částka, , z toho dlouhodobá záloha na údržbu a opravy , částka, .

10. Zákonná úprava vychází z konstrukce, že společenství vlastníků jednotek je povinno zajistit vlastníkovi jednotky plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby (§ 2 písm. a) a b) zák. č. 67/2013 Sb.). Není-li platba za poskytované služby ujednána paušální částkou podle § 9 zák. č. 67/2013 Sb., má společenství vlastníků jednotek právo požadovat po vlastníku jednotky placení záloh a potom je jeho povinností skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtovat, vždy za zúčtovací období a vyúčtování příjemci služeb – vlastníku doručit nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období (§ 107 zák. č. 67/2013 Sb.). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného vyúčtování (např rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 do 5417/2016). Podle § 2 písm. f) zák. č. 67/2013 Sb., se vyúčtováním rozumí vyčíslení skutečné výše nákladů na služby a záloh na jednotlivé služby v daném zúčtovacím období. V § 7 odst. 2 citovaného zákona jsou pak konkrétně uvedené náležitosti vyúčtování, které musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby, v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Vyúčtování, které musí být příjemci služeb doručeno, určí výši přeplatku či nedoplatku na poskytnutých službách, jehož finanční vyrovnání se provede ve lhůtě vyplývající z § 7 odst. 3 zák. č. 67/2013 Sb. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že v řízení o zaplacení nedoplatku soud při vyúčtování služeb provedeného podle zákona č. 67/2013 Sb., zkoumá, zda vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a stalo se splatným, a to bez ohledu na to, zda proti vyúčtování podal příjemce služeb námitky, neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. Nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), poskytovatel služeb (pronajímatel, společenství vlastníků atd.) svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).

11. Soudní praxe se již v minulosti ustálila na názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby je skutečnost, že vyúčtování bylo řádně provedeno a nájemce s ním byl seznámen. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb obecně upravuje ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Podle citovaného ustanovení musí vyúčtování služeb obsahovat – vedle celkové výše přijatých měsíčních záloh na služby – rovněž „skutečnou výši nákladů služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi“. Vyúčtování služeb, aby vůbec mohlo jít o vyúčtování, musí obsahovat - kromě náležitostí stanovených v § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. - minimálně i údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby (§ 11 odst. písm. c) zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví); vlastník jednotky totiž musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda pronajímatelem požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování.

12. V posuzované věci výsledkem řádného vyúčtování bytu a služeb spojených s užíváním bytu žalovaného pro rok 2020 byl nedoplatek , částka, (č. l. 163) pro rok 2021 nedoplatek , částka, (č. l. 21) a pro rok 2022 nedoplatek ve výší , částka, (č. l. 148).

13. V posuzované věci odvolací soud nepřisvědčil závěru soudu prvního stupně, že v důsledku nesprávně určeného spoluvlastnického podílu na společných částech domu (zapsaného v katastru nemovitostí) obsahují Vyúčtování nesprávný údaj o podílu žalovaného na úhradě elektřiny společných prostor.

14. Podíly na společných částech nemovitostí se určují podle § 1161 o. z. poměrem velikosti podlahové plochy bytu k celkové podlahové ploše všech bytů v domě, přičemž lodžie se nezapočítává do podlahové plochy bytu v jednotce, protože je podle § 5 odst. 1 písm. f) nařízení vlády 366/2013 Sb. o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím, společnou částí domu, a to i v případě, že je přístupná pouze z bytu a přesto, že je ve výlučném užívání vlastníka příslušné jednotky.

15. Za nesprávný považuje odvolací soud i závěr soudu prvního stupně, že v části vyúčtování týkající se vytápění je nesprávně uvedena položka teplo pro ohřev teplé vody. Podle § 6 písm. f) vyhl. č. 269/2015 Sb. ve vyúčtování poskytovatel služeb kromě náležitostí stanovených zákonem uvede podíly nákladů připadajících na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na vytápění, na teplo, na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody. Podle § 4 odst. 7 vyhl. č. 269/2015 Sb. náklady na spotřebovanou vodu použitou k poskytování teplé vody rozdělí poskytovatel služeb mezi příjemce služeb poměrně podle náměrů instalovaných vodoměrů i příjemců služeb. Ust. odst. 3 až 6 platí obdobně (nejsou-li instalovány vodoměry). Z uvedeného vyplývá, že položka Vyúčtování, která určuje výši podílu za vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody je zákonnou náležitostí vyúčtování.

16. V posuzované věci měla všechna Vyúčtování vedle náležitostí podle § 7 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. obsahovat rovněž další náležitosti předepsané ust. § 6 vyhl. č. 269/2015 Sb. Ve Vyúčtováních však schází žalovaným vytýkané údaje o hodnotě měrných nákladů v Kč/m³ na vytápění, ve Vyúčtování za rok 2021 a 2022 nejsou správně uvedeny jednotkové ceny studené vody, ačkoliv se jedná o cenu regulovanou, především se pak liší údaj o jednotkové ceně studené vody pro ohřev teplé vody a dodávané studené vody. Vyúčtování dále obsahují vždy dva poplatky za rozúčtování, z nichž není zřejmý způsob výpočtu výsledné částky, stejně jako u výpočtu nákladů na spotřebovanou elektrickou energii společných prostor.

17. Odvolací soud souhlasí se žalobcem, že přílohou vyúčtování nemohou být všechny podklady pro vyúčtování a k případné kontrole mohou příjemci služeb využít možnosti nahlížení do podkladů pro vyúčtování ve smyslu § 8 zák. č. 67/2013 Sb., nicméně vyúčtování musí obsahovat takové náležitosti, aby bylo přehledné, příjemce služeb byl informován o výši zaplacených záloh, skutečné spotřebě, jednotkové ceně jednotlivých služeb tak, aby byl schopen zjistit, zda požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě a způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo je stanoven právním předpisem. Pro posouzení správnosti vyúčtování je nerozhodné, zda jeho výsledek svědčí ve prospěch či neprospěch příjemce služeb, nemá-li předepsané náležitosti a není v něm cena provedené služby uvedena ve správné výši.

18. Soud prvního stupně tedy po provedeném dokazování rozhodl správně, když žalobu o zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

19. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. a ve výrocích o nákladech řízení s odkazem na jejich správný výpočet podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1. § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal na náhradě nákladů řízení , částka, , tj. odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ) po , částka, (z tarifní hodnoty , částka, ) podle § 7 bod 5 § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po , částka, podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši , částka, podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

21. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonně platební místo, kterým je podle § 149 o. s. ř. zástupce žalovaného.