26 Co 167/2025

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o vyklizení nemovitosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 4. 2025, č. j. 7 C 235/2024-129,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 7 098,34 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobcům pozemek parc. č. st. Anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno, rodinný dům, a pozemek parc. č. Anonymizováno, v obci adresa a katastrálním území adresa (dále případně jen „předmětné nemovitosti“). Ve výroku II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 16 744,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rozsudku k rukám jejich zástupce.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobci jsou vlastníky předmětných nemovitostí. Na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 17. 6. 2024 přenechali předmětné nemovitosti k užívání žalovanému. Nájem byl sjednán na dobu určitou do 17. 8. 2024. Uplynutím sjednané doby nájem skončil a od té doby žalovaný užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu. Za situace, kdy žalobci s dalším užíváním ze strany žalovaného nesouhlasí, domáhají se důvodně postupem podle 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) vyklizení žalovaného.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Namítl v něm, že soud I. stupně nedostatečně zohlednil okolnosti, za kterých došlo ke vzniku užívacího práva žalovaného k předmětným nemovitostem. V předchozí době mezi účastníky probíhala jednání o uzavření kupní smlouvy, kterou by žalovaný nabyl předmětné nemovitosti do svého vlastnictví (resp. do vlastnictví své obchodní společnosti). V souvislosti s těmito jednáními byla uzavřena posuzovaná nájemní smlouva. K uzavření kupní smlouvy však nedošlo, dle žalovaného z důvodů na straně žalobců. Smyslem posuzované nájemní smlouvy tak nebylo přenechat žalovanému předmětné nemovitosti pouze do krátkodobého pronájmu. Žalovaný měl v úmyslu v předmětných nemovitostech zřídit si svou rodinnou domácnost. O tomto záměru žalobci věděli. Podle svého názoru tak žalovaný předmětné nemovitosti neužívá protiprávně. Ve své podstatě by mu měla být poskytnuta i právní ochrana jako slabší smluvní straně. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

4. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řad /dále jen ,,o. s. ř.“/), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

5. Dle názoru odvolacího soudu provedl soud I. stupně dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových zjištění a skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti považuje odvolací soud za správné. Za správné považuje i podstatné právní závěry soudu I. stupně.

6. Podle § 2201 o. z.: Nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

7. Podle § 2236 odst. 3 o. z.: Je-li k zajištění bytových potřeb nájemce pronajat dům, použijí se ustanovení o nájmu bytu přiměřeně.

8. Podle § 2292 věta první o. z.: Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání.

9. Podle § 1040 odst. 1 o. z.: Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

10. Soud I. stupně správně dovodil, že účastníci uzavřeli dne 17. 6. 2024 platně nájemní smlouvu dle § 2236 odst. 3 ve spojení § 2201 a násl. o. z., a to na dobu určitou, do 17. 8. 2024. Uplynutím sjednané doby nájem skončil. Ke dni skončení nájmu žalovanému vznikla povinnost předmětné nemovitosti vyklidit (§ 2292 o. z.). Pokud žalovaný užívá předmětné nemovitosti i po skončení nájmu, činí tak zcela bez právního důvodu. Za situace, kdy žalobci jako vlastníci předmětných nemovitostí s dalším jejich užíváním ze strany žalovaného nesouhlasí, důvodně se domáhají v rámci ochrany svého vlastnického práva (§ 1040 odst. 1 o. z.), aby žalovaný tyto nemovitosti vyklidil. Z hlediska posuzování ukončení nájemního vztahu mezi žalobci a žalovaným, jakož i z hlediska ochrany vlastnického práva žalobců k předmětným nemovitostem je zcela bez právního významu, za jakých okolností byla posuzovaná nájemní smlouva uzavírána, respektive z jakých důvodů případně nedošlo k uzavření tvrzené kupní smlouvy. Soud I. stupně rovněž správně uložil žalovanému předmětné nemovitosti vyklidit v zákonem předvídané lhůtě patnácti dní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když případ nevykazuje žádné okolnosti, které by odůvodňovaly, aby žalovanému byla poskytnuta lhůta k vyklizení nemovitostí delší, a to již proto, že nemovitosti užívá bez právního důvodu prakticky po dobu (ke dni rozhodnutí odvolacího soudu) již více něž jednoho roku.

11. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to i ve výroku o náhradě nákladů řízení s odkazem na jeho správné odůvodnění.

12. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli i v odvolacím řízení zcela úspěšní, mají proto vůči žalovanému právo a náhradu nákladů za právní zastoupení advokátem v rozsahu jednoho úkonu právní služby (při zastupování dvou osob) v hodnotě 1 440 Kč za účast na jednání odvolacího soudu (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/), dále v rozsahu jednoho režijního paušálu v hodnotě 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), jakož i v rozsahu účtované ztráty času ve výši 600 Kč a náhrady cestovních výdajů ve výši 1 908,34 Kč za použití osobního automobilu na trase adresa a zpět, celkem hodnota km (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), celkem 7 098,34 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce k Nejvyššímu soudu, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.