26 Co 60/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY (anonymizovaný opis) Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a soudců Mgr. Daniely Jandové a JUDr. Tomáše Němce a ve věci žalobce: [Jméno žalobce] , narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného] , narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 129 600 Kč s příslušenstvím, o odvolání obou účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 19. 11. 2025, č. j. 11 C 146/2025-86, takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 129 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši - 12,75 % ročně z částky 16 200 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení - 12% ročně z částky 16 200 Kč od 23. 1. 2025 do zaplacení - 12% ročně z částky 16 200 Kč od 23. 2. 2025 do zaplacení - 12% ročně z částky 16 200 Kč od 23. 3. 2025 do zaplacení - 12% ročně z částky 16 200 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení - 12% ročně z částky 16 200 Kč od 23. 5. 2025 do zaplacení - 12% ročně z částky 16 200 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení - 11,5 % ročně z částky 16 200 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 22 928,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného. Odůvodnění:

1. Shora označeným rozsudkem Okresní soud v Rakovníku (soud I. stupně) ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 129 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek, ve výši a za období, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. vyloučil k samostatnému řízení vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky související s opravami a dodělávkami v bytové jednotce (níže specifikované). Ve výroku III. uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 264 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel. že žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 18. 2. 2024 platně nájemní smlouvu (dále případně jen „Smlouva“), jejímž předmětem byla bytová jednotka č. 06 v bytovém domě na adrese [adresa] (dále případně jen „Byt“), na dobu určitou do 31. 12. 2026. Nájemné bylo sjednáno ve výši 9 900 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 6. 300 Kč měsíčně, a to s účinností od 1. 5. 2024. Ve Smlouvě byla mimo jiné sjednána možnost výpovědi s výpovědní lhůtou v délce nejméně tří měsíců, která počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla druhé straně doručena. E-mailovou zprávou ze dne 7. 6. 2024 adresoval žalovaný žalobci výpověď z nájmu Bytu ke dni 30. 6. 2024 s uvedením důvodů výpovědi. Podle Smlouvy tak výpovědní lhůta počala běžet od 1. 7. 2024 a skončila dne 30. 9. 2024. K tomuto datu nájem podle Smlouvy skončil. Spolu s tím však vznikla žalovanému podle § 2992 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) povinnost Byt žalobci odevzdat. Podle ustálené soudní praxe lze přitom byt (obecně jakoukoliv nemovitost) považovat za vyklizený, pokud nájemce odevzdá věc pronajímateli tak, že bude mít do bytu volný přístup a možnost s ním dále disponovat, například předáním klíčů. Ustanovení § 2292 věta třetí o. z. formuluje vyvratitelnou domněnku odevzdání bytu pronajímateli po skončení nájmu ke dni, kdy ho nájemce opustí způsobem, jímž dal jednoznačně najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit (aniž by musel odevzdat klíče). Žádným z uvedených způsobů však dle názoru soudu I. stupně k odevzdání Bytu žalobci ze strany žalovaného nedošlo. Sám žalovaný v tomto směru pouze uvedl, že klíče předal paní [jméno FO] (správkyni domu) a sdělil jí, ať s věcmi, které se v Bytě ještě nacházejí, naloží podle svého. Žalovaný tak učinil, aniž by se se žalobcem na tomto postupu jakkoli dohodl. K odevzdání Bytu ve smyslu zmíněné zákonné úpravy a k ukončení užívání bytu tedy ze strany žalovaného tak dle názoru soudu I. stupně nedošlo, a žalobce má proto nárok na náhradu nájemného dle § 2295 o. z. za období, které je v předmětném řízení žalováno (leden až srpen 2025), přičemž měsíční výše této náhrady odpovídá sjednanému nájemnému ve výši 9 900 Kč a zálohám na služby ve výši 6 300 Kč. Soud I. stupně proto žalobě na zaplacení částky 129 600 Kč s požadovaným příslušenstvím zcela vyhověl.

3. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci v zákonné lhůtě odvolání.

4. Žalovaný, který svým odvoláním napadl rozsudek ve výrocích I. a III., zejména namítl nesprávná skutková zjištění soudu I. stupně ohledně okolností, za kterých žalovaný Byt opustil. Pokud by soud vyslechl jím navrženého svědka [jméno FO] , zjistil by, že žalovaný byl na způsobu předání Bytu se žalobcem telefonicky předem domluven s tím, že žalovaný odevzdá klíče od Bytu správcové domu paní [jméno FO] , protože žalobce nechtěl vážit cestu do Kraslic. Je pravdou, že v Bytě zanechal sedací soupravu a další drobný nábytek, ale jenom proto, že se stěhoval do menšího bytu. Tyto věci tak získaly status věcí opuštěných ve smyslu § 1045 odst. 1 o. z., ohledně kterých paní [jméno FO] sdělil, ať s nimi ona sama nebo žalobce naloží dle vlastního uvážení. Žalovaný tak má za to, že Byt opustil zákonem předvídaným způsobem, aby nastaly účinky jeho odevzdání pronajímateli. K opuštění Bytu tímto způsobem došlo v červnu 2024. Podle žalovaného soud I. stupně rovněž pochybil, pokud výši náhrady nájemného dle § 2295 o. z. určil jako součet podle Smlouvy sjednaného nájemného a záloh na služby. Zálohy na služby totiž nejsou součástí nájemného. Dále žalovaný namítl, že odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je v bodě 21. zmatečné, když v něm soud hovoří o úhradách měsíčních náhrad nájemného za měsíce červen až listopad, přičemž toto období nebylo předmětem tohoto řízení. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud poté, co doplní dokazování výslechem svědka [jméno FO] , rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zcela zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. V písemném vyjádření k odvolání žalovaného žalobce zejména uvedl, že nadále nesouhlasí se závěrem soudu, že by ze strany žalovaného došlo k podání platné Výpovědi. Za takovou nepovažuje e-mailové podání žalovaného ze dne 7. 6. 2024. Má za to, že pro případ elektronického podání Výpovědi měl žalovaný správně použít datovou schránku s řádným elektronickým podpisem. Tvrzení žalovaného, že s ním byl žalobce na předání klíčů od Bytu správkyni domu telefonicky dohodnut, je nepravdivé. Žalobce navrženého svědka [jméno FO] nezná, nikdy s ním nic neřešil, tento svědek proto nemůže tvrdit, že by byl něčeho přítomen. Žalovaný dosud řádné předání Bytu neprokázal. Žalobce žádné v Bytě odložené věci nepřejímá. Ve Smlouvě bylo sjednáno, že při skončení nájmu předá žalovaný Byt čistý, vyklizený a vymalovaný. Podle žalobce je rovněž nesprávný názor žalovaného, že částka odpovídající zálohám na služby není součástí náhrady ve smyslu § 2995 o. z. Žalovaný totiž nepředáním Bytu neumožňuje žalobci Byt dále pronajímat a nutí ho tím k tomu, aby náklady spojené s užíváním Bytu hradil sám. I za tyto náklady by proto měla příslušet žalobci náhrada. Žalobce navrhl, aby odvolací sodu rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. jako věcně správný potvrdil.

6. Žalobce napadl svým odvoláním výrok III. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení. Dle jeho názoru soud I. stupně pochybil, pokud mu v rámci náhrady nákladů řízení nepřiznal i náhradu za použití vlastního motorového vozidla k cestě k soudnímu jednání a náhradu za ušlý výdělek po dobu jeho cesty a účasti na soudním jednání; rovněž tak pochybil, při určení počtu paušálních náhrad náležejících za každý z jednotlivých úkonů, které v řízení vykonal. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku III. tak, že celková výše náhrady nákladů bude činit částku 19 174,35 Kč.

7. Žalobce rovněž písemně vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že žalovaný byl v průběhu odvolacího řízení osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 90%, a to usnesením soudu I. stupně ze dne 21. 1. 2026, č. j. 11 C 146/2025-113. Tímto podáním se odvolací soud nijak věcně nezabýval za situace, kdy žalobce účastníkem řízení o návrhu žalovaného na osvobození od soudních poplatků nebyl, nepříslušelo mu proti zmíněnému rozhodnutí ani právo na odvolání.

8. Odvolací soud poté, co usoudil, že odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými a že jsou přípustná, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích I. a III., jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), doplnil dokazování o výslech svědka [jméno FO] (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné, odvolání žalobce nikoliv.

9. Dle názoru odvolacího soudu (až na výjimky dále uvedené) soud I. stupně provedl dokazování v míře dostatečné pro učinění všech podstatných skutkových i právních závěrů. Zjištěné skutečnosti, a do určité míry i právní závěry, přitom považuje odvolací soud za správné.

10. Podle § 2286 odst. 1 o. z.: Výpověď nájmu (bytu) vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.

11. Podle § 2292 o. z.: Nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

12. Podle § 2295 o. z.: Pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

13. Podle § 2296 o. z.: Je-li v bytě věc, o které lze mít za to, že patří nájemci nebo členu jeho domácnosti, postará se pronajímatel o věc ve prospěch nájemce a na jeho účet. Nepřevezme-li nájemce tuto věc bez zbytečného odkladu, vzniká pronajímateli právo věc po předchozím upozornění nájemce na jeho účet vhodným způsobem prodat poté, co poskytne dodatečnou přiměřenou lhůtu k převzetí (odst. 1). Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jedná-li se o věc, kterou nájemce nebo člen jeho domácnosti zjevně opustil (odst. 2).

14. Podle § 1045 odst. 1 o. z.: Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. Movitá věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.

15. Podle § 2913 odst. 1 o. z.: Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

16. Soud I. stupně především správně na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že účastníci uzavřeli platně Smlouvu o nájmu bytu a že v ní mimo jiné dohodli možnost ukončení nájmu písemnou výpovědí nejméně ve tříměsíční výpovědní lhůtě s tím, že tato lhůta počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena druhé straně a skončit musí ke konci kalendářního měsíce. Žalovaný této smluvní možnosti využil a e-mailovou zprávou zaslanou dne 7. 6. 2024 na e-mailovou adresu žalobce učinil Výpověď z nájmu Bytu. Soud I. stupně správně uzavřel, že se jedná o právně relevantní výpověď z nájmu bytu jak po stránce obsahové, tak po stránce formální. Tímto elektronickým podáním byla zachována její smluvená (a zároveň i zákonná) písemná forma, včetně podpisu jednající osoby. K náležitosti podpisu elektronicky učiněného právního jednání je třeba uvést následující.

17. Podle § 561 odst. 1 o. z.: K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

18. Podle § 562 odst. 1 o. z.: Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

19. Hlavním smyslem kategorizace elektronických podpisů (jako nezbytné náležitosti zachování písemné formy právního jednání) obsažené jak v občanském zákoníku, tak v eIDAS (Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu) je rozlišit míru průkaznosti toho, zda podpis k psanému textu obsahujícímu možné právní jednání skutečně připojila osoba, která podle obsahu textu hodlá právní jednání učinit. Pokud se jedná o elektronickou písemnou komunikaci, rozlišuje český právní řád (a v něm přímo použitelný předpis eIDAS) z hlediska míry průkaznosti (důvěryhodnosti) několik druhů podpisů. Neméně průkazným je elektronický podpis, běžně označovaný jako „prostý“ elektronický podpis, který je v § 7 zákona č. 297/2016 Sb., definován jako „jiný typ podpisu než zaručený elektronický podpis a uznávaný elektronický podpis“. Zákon č. 297/2016 Sb., blíže tzv. „prostý“ elektronický podpis nedefinuje. V eIDAS je tzv. prostý elektronický podpis definován v čl. 3 odst. 10 jako „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“. eIDAS kategorizuje elektronické podpisy s vyšší mírou průkaznosti (důvěryhodnosti) nad základní úroveň „prostého“ elektronického podpisu jednak jako zaručený elektronický podpis (čl. 3 odst. 11) a kvalifikovaný elektronický podpis (čl. 3 odst. 12). Z hlediska průkaznosti (důvěryhodnosti) jsou vyššími typy elektronických podpisů podle zákona č. 297/2016 Sb. kvalifikovaný elektronický podpis (§ 5), který je obligatorně předepsán pro právní jednání v elektronické podobě státních orgánů, územně správních orgánů a dalších subjektů s veřejnoprávní působností, a uznávaný elektronický podpis (§6), který je obligatorně předepsán pro právní jednání v elektronické podobě vůči subjektu s veřejnoprávní působností.

20. Z uvedeného plyne, že pro jiná písemná právní jednání v elektronické podobě, než vyjmenovaná v § 6 a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákon nevylučuje použití i tzv. prostého elektronického podpisu, jak je definován v čl. 3 odst. 10 eIDAS (data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání).

21. Z tohoto pohledu dle názoru odvolacího soudu posuzovaná e-mailová zpráva obsahující Výpověď z hlediska dodržení písemné formy právního jednání, včetně podpisu jednající osoby obstojí. Jednalo se o komunikaci z e-mailových adres obou účastníků, přičemž na konci posuzovaného e-mailového podání žalovaný připojil svá nacionále, čímž připojil svůj prostý elektronický podpis k textu zprávy jako takzvaná jiná data v elektronické podobě ve smyslu čl. 3 odst. 10 eIDAS.

22. Správně proto soud I. stupně uzavřel, že s Výpovědí se pojí všechny její účinky sjednané ve Smlouvě a dále vyplývající ze zákona, přičemž co se týče běhu výpovědní doby, ta započala dne 1. 7. 2024 a uplynula dne 30. 9. 2024. Tímto dnem nájem podle Smlouvy skončil.

23. Odvolací soud doplnil ve smyslu § 213 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) a neztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, že ze strany žalovaného nedošlo k právně relevantnímu odevzdání Bytu, a že z tohoto důvodu žalobci v žalovaném období (leden až srpen 2025) vzniklo právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného ve smyslu § 2995 o. z.

24. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] odvolací soud zjistil, že žalovaný je jeho známý od doby, kdy žalovaný provozoval v sousední obci [adresa] penzion, kde pracovala partnerka svědka. Žalovaný chtěl nájem Bytu ukončit poté, co byl v domě fyzicky napaden. Svědek pomáhal žalovanému s vystěhováním. Svědek byl přítomen, když žalovaný předával klíče od Bytu správcové domu paní [jméno FO] , bylo to přibližně před rokem a půl. V Bytě zůstaly jenom dvě křesla a sedací souprava, o které projevila zájem paní [jméno FO] , proto je tam žalovaný nechal. Žalovaný se po předání klíčů do Bytu již nikdy nevrátil. Občas pouze přijel na návštěvu ke svědkovi.

25. Odvolací soud dále k důkazu provedl sdělení obsahu odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 24. 9. 2025, č. j. 9 C 184/2024-172, kterým bylo rozhodováno mimo jiné o nároku žalobce na náhradu nájemného dle § 2995 o. z. ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným za období od října do listopadu 2024 a který byl již jako důkaz založen v řízení před soudem I. stupně ještě před prvním jednáním ve věci; konkrétně sdělením obsahu svědecké výpovědi [jméno FO] , správcové domu, v němž se Byt nachází. Z tohoto důkazu odvolací soud zjistil, že žalovaný jmenované svědkyni předával klíče od Bytu koncem září 2024. Ohledně nábytku, který v Bytě zanechal, svědkyni řekl, ať ho prodá nebo vyhodí. Část zanechaného nábytku (postel a dvě skříně) svědkyně spolu se svým synem rozložila a uložila do sklepa, tyto věci si chce odvést její vnuk. Židle z Bytu po žalovaném užívá ona sama. V Bytě po odchodu žalovaného zůstalo jen dvojité kožené křeslo a dvě skříňky. Od té doby žalovaného neviděla.

26. Na základě těchto zjištění je dle názoru odvolacího soudu odůvodněn závěr, že v souvislosti s předáním klíčů od Bytu správcové domu, v němž se Byt nachází, projevil žalovaný jednoznačně vůli Byt opustit a již se do něj nevracet. Bez ohledu na to, zda se poté klíče od Bytu dostaly do dispozice žalobce jako pronajímatele (jak se podává z obsahu protokolu o jednání konaném u soudu I. stupně dne 19. 11. 2025, žalobce sám uvedl, že klíče od Bytu ve své dispozici má), došlo ze strany žalovaného popsaným jednáním k opuštění Bytu ve smyslu § 2992 věta třetí o. z., čímž byla ve smyslu tohoto zákonného ustanovení zároveň založena i fikce jeho odevzdání. Časově je pak třeba na základě uvedených zjištění tento okamžik zařadit na konec měsíce září 2024, což zároveň koresponduje s dobou skončení nájmu na základě Výpovědi z nájmu Bytu učiněné žalovaným dne 7. 6. 2024.

27. Pokud žalovaný v Bytě zanechal část nábytkového vybavení, prokazatelně se vlastnictví těchto věcí vzdal ve smyslu § 1045 o. z. Neznamená to proto, že by Byt tímto způsobem nadále užíval. Pokud zanecháním některých movitých věcí v Bytě po skončení nájmu žalovaný porušil svou smluvní povinnost vyplývající ze Smlouvy, a to předat Byt čistý, vyklizený a vymalovaný, porušení této povinnosti nezakládá právní režim dalšího užívání Bytu žalovaným, nýbrž pouze případný nárok žalobce jako pronajímatele na náhradu škody dle § 2913 o. z.

28. Vzhledem k závěru odvolacího soudu, že žalovaný žalobci po skončení nájmu na základě fikce odevzdání dle § 2992 o. z. Byt odevzdal, a to ke konci měsíce září 2024, je tím vyloučen nárok žalobce na náhradu ve výši ujednaného nájemného dle § 2995 o. z. za období, které v tomto řízení žaloval (leden až srpen 2025).

29. Pokud žalobce v průběhu řízení před soudem I. stupně předložil výpověď z nájmu Bytu adresovanou žalovanému a datovanou dnem 29. 10. 2025 (č.l. 63 a násl. spisu), tato výpověď nezaložila žádné právní účinky vzhledem k tomu, že k tomuto datu už nájem založený Smlouvou neexistoval. (zanikl ke dni 30. 9. 2024)

30. Z podaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) tak, že se žalobu na zaplacení částky 129 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení za uvedená období a z uvedených částek zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný, který byl v konečném výsledku zcela úspěšný, má vůči žalobci právo na náhradu nákladů jako nezastoupený účastník v rozsahu dvou paušálních náhrad ve výši 450 Kč za podání odporu a za účast na soudním jednání dne 19. 11. 2025 (§ 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. a s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025), celkem tedy ve výši 900 Kč.

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 22 928,60 Kč, tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, odvolání, účast u jednání odvolacího soudu dne 29. 4. 2026) po 6 300 Kč podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, cestovné ve výši 1 015,60 Kč na trase [adresa] a zpět k jednání odvolacího soudu, celkem 118 km, při průměrné spotřebě paliva (benzín) 7,8 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla při ceně paliva 34,70/l a základní náhrady 5,90 Kč/km podle vyhlášky 573/2025 Sb., 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši 4 465,80 Kč, a 648 Kč za zaplacený soudní poplatek.

33. Odvolací soud vzhledem ke svému měnícímu rozsudku rozhodoval o nákladech řízení před soudy obou stupňů znovu (§ 124 odst. 2 o. s. ř.) a tuto náhradu přiznal žalovanému, nebyl již důvod zabývat se věcně odvoláním žalobce do nákladového výroku III. rozsudku soudu I. stupně.

34. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobce. Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku k Nejvyššímu soudu České republiky, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 29. dubna 2026 JUDr. Kateřina Burešová předsedkyně senátu