28 Co 410/2005

Plný text

28 Co 410/2005-48 U S N E S E N Í Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. V. V. a soudců JUDr. Z. K. a JUDr. O. P. v právní věci oprávněného nezletilého M. J . , zastoupeného matkou V.J., proti povinnému M. J., o zastavení řízení, o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Bze dne 16. 12. 2004, č.j. Nc 2769/2004-20, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně s e ve výroku, kterým byla uložena povinnost oprávněnému zaplatit náklady exekuce soudnímu exekutorovi z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Usnesení soudu prvního stupně s e ve výroku o povinnosti povinného zaplatit oprávněnému na nákladech řízení 10.969,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení z r u š u j e a řízení s e v této části z a s t a v u j e . Z o d ů v o d n ě n í : Okresní soud v B doplňujícím usnesením ze dne 16. 12. 2004, č.j. Nc 2769/2004-20 doplnil výrok usnesení téhož soudu ze dne 20. 7. 2004, č.j. Nc 2769/2004-17 tak, že oprávněnému uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů soudní exekuce ve výši 7.334,- Kč do 3 dnů od právní moci k rukám označeného soudního exekutora a zároveň změnil výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi oprávněným a povinným z doplňovaného usnesení tak, že o tuto částku 7.334,- Kč přisoudil oprávněnému na nákladech řízení více (celkem tedy 10.969,- Kč). Proti tomuto usnesení se včas odvolal oprávněný. Předně namítá, že nikdo nepodal návrh na vydání doplňujícího usnesení a že to bylo vydáno až po právní moci usnesení Okresního soudu v B ze dne 20. 7. 2004, č.j. Nc 2769/2004-17. Má za to, že výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem je pravomocný a soud ho proto nemohl postupem podle ustanovení § 165 o.s.ř. měnit. Poukazuje na to, že oprávněný je nezletilé dítě bez vlastních příjmů a že nezavinil, že řízení muselo být zastaveno. Mělo být použito ustanovení § 146 odst. 2 věta 2 o.s.ř. a ve vztahu mezi soudním exekutorem a účastníky řízení měla být povinnost zaplatit náklady soudního exekutora uložena povinnému. Poukazuje i na neúměrnou výši nákladů soudního exekutora a na to, že nárok na odměnu mu zřejmě, dle znění ustanovení § 11 odst. 2 vyhl. č. 330/2001 Sb., nevznikl. Navrhuje, aby napadené usnesení bylo zrušeno, případně změněno tak, že povinnost zaplatit náklady exekuce bude uložena jen povinnému. Proti tomuto usnesení do výroku o nákladech řízení se včas odvolal i povinný. Poukazuje na to, že se soud nezabýval tím, zda pohledávka byla uhrazena do podání návrhu a že nevyslechl povinného. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, podle ustanovení § 212 a § 212a) odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) platného do 31. 3. 2005 a shledal odvolání důvodnými (článek II, bod 2 přechodných ustanovení zákona č.59/2005 Sb.). Z obsahu spisu se podává, že dne 20. 4. 2004 byl podán oprávněným návrh na nařízení exekuce pro vymožení dlužného výživného ve výši 15.418,- Kč podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2003, č.j. 23 Co 456/2003-86. Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Bze dne 25. 5. 2004, č.j. Nc 2769/2004-11. Toto usnesení bylo dne 27. 5. 2004 doručeno soudnímu exekutorovi s tím, aby jej doručil účastníkům řízení a postupoval podle zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád. Soudní exekutor 31. 5. 2004 telefonicky požádal o vydání opravného usnesení, neboť došlo k chybě v jeho jménu. Opravné usnesení bylo vydáno dne 14. 6. 2004 a téhož dne soudnímu exekutorovi doručeno. Již dne 11. 6. 2004 došel soudu návrh oprávněného na zastavení exekuce, neboť povinný v červnu 2004 zaplatil oprávněnému k rukám jeho matky celou dlužnou částku 15.418,- Kč. Okresní soud v B usnesením ze dne 20. 7. 2004, č.j. Nc 2769/2004-17 nařízenou exekuci zastavil, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce a povinnému uložil povinnost zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů řízení o nařízení exekuce 3.635,- Kč. Toto usnesení bylo doručeno všem účastníkům řízení, včetně soudního exekutora, nebylo proti němu podáno odvolání a nabylo právní moci. V odvolací lhůtě dne 26. 7. 2004 soudní exekutor požádal o vydání doplňujícího usnesení, kterým by bylo rozhodnuto o jeho nákladech, které zároveň vyčíslil celkovou částkou 7.334,- Kč. Postup soudu prvního stupně (dále jen I. stupně) byl chybný již v době, kdy posoudil návrh oprávněného na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm.c) o.s.ř. a podle tohoto ustanovení exekuci zastavil. Zastavit exekuci podle ustanovení § 268 odst. 1 o.s.ř. lze jen tehdy, byla-li nařízena pravomocně. V daném případě měl být návrh oprávněného na zastavení exekuce ze dne 11. 6. 2004 posouzen jako návrh na zastavení řízení před jednáním ve věci podle ustanovení § 96 odst. 1 o.s.ř. a řízení mělo být podle tohoto ustanovení zastaveno a v souvislosti s tím rozhodnuto i o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem i ve vztahu mezi účastníky a soudním exekutorem za použití ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. Soud I. stupně opomněl rozhodnout v uvedeném usnesení, kterým nesprávně zastavil exekuci, o nákladech soudního exekutora. Správně proto vydal doplňující usnesení, nesprávně však v něm „měnil“ již pravomocný výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem. Tento výrok proto odvolací soud zrušil podle ustanovení § 221 odst. 1 o.s.ř. a řízení zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. Kromě toho pak soud I. stupně nepřezkoumal výši soudním exekutorem požadovaných nákladů a především nezjistil, zda byly naplněny podmínky ustanovení § 11 odst. 2 vyhl. č. 330/2001 Sb. Povinný totiž doložil ke svému odvolání výzvu soudního exekutora . k dobrovolnému plnění ze dne 4. 1. 2005, tedy z doby, kdy pohledávka byla již povinným v červnu 2004 dobrovolně uhrazena. V dalším řízení proto soud I. stupně vyzve soudního exekutora k doložení všech jím účtovaných nákladů, včetně odměny dle ustanovení § 11 odst. 2 vyhl. č. 330/2001 Sb. V dalším řízení soud I. stupně o nákladech soudního exekutora bude rozhodovat za použití ustanovení § 171 o.s.ř. Soud I. stupně přezkoumá výši nákladů soudního exekutora a vydá doplňující usnesení, kterým rozhodne jen o nákladech ve vztahu mezi účastníky řízení a soudním exekutorem. Bude-li zjištěno, že povinný splnil dobrovolně až po 20. 4. 2004, t.j. po podání návrhu na zahájení řízení, bude soud I. stupně postupovat podle ustanovení § 171 o.s.ř. a přizná soudnímu exekutorovi, který je účastníkem této části řízení, jen skutečně vzniklé a doložené náklady řízení. Odvolací soud ještě dodává, že při nedostatku právní úpravy při zastavení exekuce pravomocně nařízené a nebo při zastavení řízení tam, kde nebyla exekuce nařízena pravomocně (došlo ke zpětvzetí návrhu), musí být postupováno dle názoru odvolacího soudu podle ustanovení § 171 o.s.ř. a tedy podle toho, kdo zastavení exekuce zavinil. Odvolacímu soudu je znám výklad ustanovení § 89 zák. č. 120/2001 Sb. obsažený v Komentáři k zákonu o soudních exekutorech a exekuční činnosti autorů K, K, P, Š, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck v roce 2005 (str. 433-438 tohoto komentáře). Odvolací soud zastává názor, že náklady exekuce účtované soudním exekutorem, neplatí oprávněný tam, kde návrh na exekuci byl podán důvodně, povinný plnil až po podání návrhu a oprávněný zastavení exekuce nezavinil. V takovém případě by mělo být postupováno podle ustanovení § 271 o.s.ř. za použití ustanovení § 52 zák. č. 120/2001 Sb. a náhrada nákladů exekuce by měla být uložena jen povinnému. Výklad, kdy povinnost zaplatit náklady exekuce i v takovémto případě je vždy uložena oprávněnému a tato částka mu pak přiznána v nákladech řízení ve vztahu k povinnému, který zavinil zastavení exekuce, pokládá odvolací soud za nesprávný. Ze všech těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení zrušil podle ustanovení § 221 odst. 1 písm.a) a c) o.s.ř. a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení podle ustanovení § 221 odst. 2 písm.a) o.s.ř. V Praze dne 26. září 2005 Předsedkyně senátu JUDr. V.V.