28 CO 79/2020

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. jméno příjmení a soudkyň Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Šárky Hájkové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení součásti společného jmění manželů, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 22. října 2019, č. j. 12 C 113/2018-192,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 61 437 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupce.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Mělníku (dále jen„ soud prvního stupně“) dne datum domáhala určení, že pozemek parc. číslo parc. číslo jehož součástí je stavba adresa, v obci a katastrální uzemí, jsou součástí společného jmění účastníků, byť mezi účastníky došlo dne datum k uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů, podle které nemovitosti připadly do výlučného vlastnictví žalovaného. Uvedla, že neměla k uzavření dohody žádný věcný důvod, dohoda nevychází z jejího záměru či přání. Jediným důvodem pro sepis byl vytrvalý psychický nátlak ze strany žalovaného, stres a manipulace žalobkyní ze strany žalovaného, což je model soužití a jednání, které provázelo prakticky celou dobu trvání manželství účastníků. Žalovaný podle ní zneužil toho, že je snadno manipulovatelná, ustupuje jeho tlaku a není schopna mu čelit. Konstatovala, že na nabytí předmětných nemovitých věcí se podílela svou majetkovou účastí, o nemovité věci se dlouhodobě stará a udržuje je, a to i bez přispění žalovaného, který se z nemovitých věcí sice nevystěhoval, ale většinu času tráví v přechodném bydlišti. Na přelomu listopadu a prosince rok se dozvěděla o tom, že žalovaný bez jejího vědomí a souhlasu inzeruje předmětné nemovité věci k prodeji, což žalobkyně považuje za jednání v rozporu s dobrými mravy. Dále žalobkyně namítla, že forma, jakou bylo zúženo společné jmění manželů, odpovídá svou podstatou institutu darování, neboť jí nebyla poskytnuta žádná protihodnota za předmětné nemovité věci, proto by měla být aplikována pravidla o možnosti odstoupit od smlouvy pro nevděk obdarovaného, který zjevně porušuje dobré mravy a své postavení zneužívá k trýznění vlastní manželky. Vedle vlastního psychického nátlaku, který měl za následek úplné podřízení žalobkyně žalovanému, která z obavy z něj se snažila vyjít mu ve všem vstříc, žalovaný dlouhodobě neplnil své manželské povinnosti, např. povinnost vzájemně si pomáhat a podporovat se a vzájemnou vyživovací povinnost.

2. Žalovaný namítal, že cena předmětných nemovitých věcí činila 3 200 000 Kč, přičemž prostředky na jejich pořízení ve výši 2 450 000 Kč pocházely z jeho výlučného majetku, který dostal darem od své matky (z prodeje jejího bytu v obec). Od roku rok pracoval na různých pracovištích po celé republice, domů dojížděl pouze 1x měsíčně, později i méně často. Zpočátku hradil všechny náklady spojené s nemovitými věcmi, později jen opravy a provoz, energie platila žalobkyně, která v době bydlela. V roce 2014 se dozvěděl o tom, že žalobkyně neuhradila pojistné u právnická osoba, došlo k zahájení exekuce, což ho vedlo k tomu, že z obavy o majetek začal mít zájem řešit situaci formou zúžení společného jmění manželů. Odmítl, že by na žalobkyni vyvíjel jakýkoliv nátlak, žil jinde a nemovité věci v obec navštěvoval jen sporadicky. K uzavření dohody o zúžení společného jmění manželů o předmětné nemovité věci podle žalovaného došlo na základě vzájemné dohody účastníků. Nesouhlasil ani s tvrzením, že by na žalobkyni činil po celou dobu manželství vytrvalý psychický tlak, sama žalobkyně v řízení o rozvod manželství uvedla, že prvních patnáct let šlo z jejího pohledu o normální rodinné soužití. Pokud měla žalobkyně nějaké psychické potíže, byly vyvolány anonymizována tři slova v roce rok.

3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 20 538 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II.).

4. Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Účastníci byli od datum manželé, manželství bylo rozvedeno v roce rok, od roku rok však spolu účastníci nežili, manželství bylo nefunkční. Předmětné nemovité věci účastníci nabyli za trvání manželství do společného jmění. Dohodou ze dne datum, která byla uzavřena formou notářského zápisu, sp. zn. anonymizována dvě slova rok, spisová značka, účastníci zúžili společné jmění manželů o předmětné nemovité věci, ohledně vypořádání se dohodli tak, že nemovité věci budou nadále výlučným vlastnictvím žalovaného, a dále se dohodli na zúžení společného jmění o dluhy nabyté či vzniklé v budoucnosti tak, že od doby uzavření dohody nebudou součástí společného jmění, ale budou výlučnými dluhy toho z manželů, který uzavře smlouvu a zaváže se k plnění dluhů z těchto smluv vzniklých. V souvislosti s tímto zúžením si dále dohodli, že ohledně uvedeného majetku mezi nimi nebude nic hrazeno. Žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitých věcí, za účelem prodeje nemovitostí kontaktoval v roce rok realitního makléře, který nemovitost navštívil, bylo domluveno, že prohlídky bude dále provádět jen za přítomnosti žalobkyně. Žalobkyně trpí úzkostně depresivní poruchou, její zdravotní stav však byl v době sepisu notářského zápisu stabilizovaný, žalobkyně vedla aktivní život, včetně pracovního, byla schopná soustředěného a rychlého rozhodování a jednání. Proti žalobkyni byla vedena exekuce pro vymožení pohledávky oprávněné právnická osoba zahájená v roce 2013, žalobkyně měla finanční potíže, dostala se do dluhové spirály.

5. Po právní stránce posoudil soud prvního stupně věc podle § 144 a § 149 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do datum (dále jen„ obč. zák.“), a podle § 717 odst. 2, § 568, § 581, § 587 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, žaloba však není důvodná. Dohoda o zúžení společného jmění byla uzavřena v situaci, kdy manželství účastníků bylo nefunkčním a formálním svazkem, žalobkyně ani netvrdila, že by jednala v důsledku přímého fyzického donucení ze strany žalovaného či jiné osoby, neprokázala ani jednání pod psychickým nátlakem žalovaného nebo to, že by jí žalovaný něčím konkrétním hrozil pro případ, že by nepřistoupila k podpisu dohody. Žalobkyně byla a je plně svéprávnou, k právnímu jednání způsobilou osobou a netrpí duševní poruchou, která by ji činila neschopnou právně jednat. Soud prvního stupně uvedl, že si je vědom neutěšených vzájemných vztahů účastníků, přesto neshledal, že by jednání žalovaného k žalobkyni bylo takové povahy a intenzity, že by mohlo být hodnoceno jako násilí psychické či fyzické. Podle soudu prvního stupně žalobkyně věděla, jaké právní následky může mít její jednání, přesto se nenechala ovlivnit svými dcerami, které jí podpis dohody rozmlouvaly, a rozhodla se pro jiný projev vůle. Přihlédl přitom i k tomu, že dohoda byla uzavřena před notářkou, která poskytla poučení o povaze právního jednání, a že žalobkyně o navrhované dohodě hovořila s dcerami, znala tedy následky svého právního jednání. Soud prvního stupně uvedl, že nepřihlížel k motivu projevené vůle žalobkyně, neboť pro posouzení projevu vůle není významný, neprovedl proto ani důkaz znaleckým zkoumáním osoby žalobkyně. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně plným úspěchem žalovaného, který vynaložil náklady na právní zastoupení advokátem, který provedl 5 úkonů právní služby, vynaložil náklady na cestovné a cestou promeškal celkem 10 půlhodin času, celkem ve výši 20 538 Kč.

6. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně žalobkyně vytýkala neúplně zjištěný skutkový stav, neboť neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, přesto uzavřel, že neunesla důkazní břemeno ve vztahu k nedostatku svobodné vůle k uzavření dohody o zúžení společného jmění manželů. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil i vztah účastníků a to, že se žalobkyně dlouhodobě nacházela pod psychickým nátlakem žalovaného, z něhož nebyla schopná se sama o své vůli vymanit a jeho přáním vzdorovat, a chybně jednání žalobkyně posoudil jako bezvadné právní jednání. Navrhovala, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl.

7. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že k zúžení společného jmění manželů došlo z vůle obou manželů, stalo se tak v době, kdy manželé spolu nejméně od roku rok nežili, a žalobkyně si musela být vědoma všech důsledků takového jednání. Připomněl, že obsahem notářského zápisu, jímž bylo společné jmění účastníků zúženo, je i jejich prohlášení, že právní jednání účastníků je projevem jejich pravé, vážné, svobodné a omylu prosté vůle, a že notářka obsah notářského zápisu vysvětlila a sdělila, jaké následky dohoda bude pro žalobkyni mít. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly platnost právního jednání účastníků jakkoli zpochybnit, žalobkyně neprokázala, že by byla k podpisu dohody donucena fyzickým či psychickým násilím z jeho strany. Podle žalovaného by na zjištěném skutkovém stavu nic nezměnil ani znalecký posudek, jehož vypracování žalobkyně navrhovala, neboť je vyloučeno, aby zjistil psychický stav žalobkyně zpětně po několika letech. Podle jeho názoru postačovala výpověď ošetřující lékařky anonymizováno příjmení, která byla v řízení vyslechnuta. Dle žalovaného by měl být respektován základní princip závazkových vztahů, a to že smlouvy mají platit. Akcentoval i zjištění učiněná soudem prvního stupně, že žalobkyně poskytovala součinnost realitnímu makléři při nabídce předmětných nemovitých věcí k prodeji a vlastnické právo žalovaného nijak nezpochybňovala, dále že se žalobkyně podle svědků dostala do špatné finanční situace a nestačily jí peníze na provoz domu. Zdůraznil, že předmětné nemovité věci byly pořízeny z peněz jeho rodičů a prarodičů. V průběhu odvolacího řízení upřesnil, že matka mu darovala částku 2 450 000 Kč za prodej bytu v obec, on z ní uhradil část kupní ceny za dům zhotoviteli právnická osoba Dům v obec byl prodán až v roce 2003 za 2 000 000 Kč, byl ve spoluvlastnictví jeho a jeho matky, která mu část své kupní ceny darovala, a za to následně bydlela s účastníky v domě v obec. Protože zhotovitel porušil smlouvu o dílo, probíhal soudní spor, v němž bylo účastníkům uloženo zaplatit 1 184 805,20 Kč s příslušenstvím, na základě dohody o narovnání bylo v srpnu 2012 zaplaceno 1 200 000 Kč z výlučných prostředků žalovaného, které získal darem od anonymizováno příjmení za zdravotní péči a pomoc. Kupní cena předmětných nemovitých věcí tak byla hrazena z výlučných prostředků žalovaného, z těchto peněz si také zčásti hradil zbraně. Při vstupu do manželství byla žalobkyně zcela bez prostředků a je vyloučeno, aby se podílela na pořízení nemovitých věcí. Tvrdil také, že na nemovitých věcech váznou tři úvěry, dva z nich jsou vedeny na žalovaného, jeden na žalobkyni, všechny hradil žalovaný a hodlá je hradit i nadále. Postoj žalobkyně je dle jeho názoru dán nátlakem dětí, zejména dcery jméno, jejíž jedinou motivací je finanční prospěch. Ve společné domácnosti se žalovaný prakticky nezdržoval, o dlouhodobém nátlaku proto nelze dle žalovaného uvažovat. Navrhoval, aby rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. K nákladovému výroku poznamenal, odměna advokáta neměla být určena dle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, neboť dům byl nabízen k prodeji za částku 5 900 000 Kč, tato cena by měla sloužit za základ pro stanovení tarifní hodnoty; zde odkázal na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 598/2000, nebo ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 1332/07.

8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

9. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování ke správným skutkovým zjištěním. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a dokazování dále zopakoval a doplnil a z provedených důkazů zjistil následující skutečnosti.

10. Z darovací smlouvy uzavřené dne datum anonymizováno příjmení příjmení jako dárcem a účastníky jako obdarovanými, že jim dárce daruje částku 1 200 000 Kč z důvodu nelehké životní situace spojené s exekucí vedenou soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení, Exekutorský úřad Nymburk, ve věci sp. zn. 070 Ex číslo na základě usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. 1. 2010, č. j. 18 Nc 4251/2009-21, k vymožení povinnosti zaplatit oprávněné právnická osoba částku 1 184 805,20 Kč s příslušenstvím.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví pro obec a katastrální uzemí ze dne datum, že jako spoluvlastníci ve společném jmění byli zapsáni účastníci, bylo zde zapsáno nařízení exekuce proti účastníkům podle usnesení ze dne 8. 1. 2010, č. j. 15 Nc 4251/2009-28, exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí ze dne datum a zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávky ve výši 1 184 805,20 Kč se všemi součástmi a příslušenstvím pro Mgr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Nymburk, podle exekučního příkazu ze dne 16. 2. 2010, č. j. Ex 2682/2009-15. Zapsána byla zástavní práva.

12. Z výpisu z katastru nemovitostí list vlastnictví pro obec a katastrální uzemí ze dne datum, že jako spoluvlastníci ve společném jmění byli zapsáni účastníci, bylo zde zapsáno zahájení exekuce proti žalobkyni soudním exekutorem JUDr. jméno příjmení, Exekutorský úřad Jeseník, podle usnesení ze dne 14. 10. 2013, č. j. 014 EX 86684/2013-15, exekuční příkaz k prodeji pozemků ze dne datum a zástavní právo exekutorské ve prospěch oprávněné pojišťovna, k pozemkům parc. číslo podle exekučního příkazu ze dne 14. 10. 2013, č. j. 014 Ex 86684/2013-17. Zapsána byla zástavní práva.

13. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření číslo ze dne datum, že byla uzavřena právnická osoba a žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako spoludlužnicí na překlenovací úvěr ve výši 800 000 Kč.

14. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření číslo uzavřené dne datum právnická osoba a žalovaným jako dlužníkem a žalobkyní jako spoludlužníkem, že je na poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 1 145 000 Kč, když čerpání úvěru je podmíněno doložením dokladu o zaplacení předložené faktury číslo vystavené právnická osoba dne datum.

15. Ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření číslo ze dne datum, že byla uzavřena právnická osoba a žalobkyní jako dlužníkem a žalovaným jako spoludlužníkem na poskytnutí překlenovacího úvěru ve výši 360 000 Kč.

16. Z upomínky adresované právnická osoba žalobkyni ze dne datum, že jde již v pořadí o třetí upomínku u tří úvěrů, na kterých je k datum nedoplatek 14 381,67 Kč, 7 200 Kč a 6 480 Kč. Na další smlouvě nebyl nedoplatek.

17. Z dopisu právnická osoba žalobkyni ze dne datum, že ve věci smlouvy číslo jí zasílá poslední výzvu k úhradě dlužných částek před odstoupením s tím, ať je do datum uhradí; v případě, že tak neučiní, odstupuje od úvěrové smlouvy.

18. Z dopisu právnická osoba žalobkyni ze dne datum ve věci smlouvy číslo že ji naposledy vyzývá k zaplacení nedoplatku na úvěrovém účtu ve výši 10 800 Kč do datum; jinak odstupuje od uvedené smlouvy.

19. Z výzvy k plnění advokáta Mgr. et Mgr. jméno příjmení ze dne datum, adresované žalobkyni, že ji vyzývá jako spoludlužníka právnická osoba k zaplacení dluhu podle smluv číslo ve výši 19 509 Kč.

20. Z dopisu právnická osoba ze dne datum, adresovaného zástupci žalobkyně, že zasílají ve věci smlouvy číslo návrh na uzavření splátkového kalendáře ve formě prétorského smíru.

21. Z dopisu právnická osoba zástupci žalobkyně ze dne datum, že zasílají na vědomí listinu poslední výzva k úhradě dlužných částek před odstoupením.

22. Z dopisu právnická osoba adresovaného žalobkyni ze dne datum, že ji naposledy vyzývají k zaplacení do datum ve věci nedoplatku na úvěrovém účtu podle smlouvy číslo ve výši 28 781,67 Kč s tím, že neučiní-li tak, odstupují od uvedené smlouvy.

23. Z dopisu právnická osoba žalobkyni ze dne datum, že ji sděluje, že k datum je čtyřměsíční prodlení s platbami na tři úvěry, u nichž je v jednom případě dlužníkem ona a ve dvou případech je spoludlužníkem (dlužníkem je žalovaný); a v jednom případě bylo od smlouvy číslo odstoupeno; nedoplatek je ve výši 465 362,87 Kč.

24. Z dopisu právnická osoba žalobkyni ze dne datum, že aktuální zůstatek nesplacené jistiny překlenovacího úvěru číslo činí 370 666,60 Kč, stav stavebního spoření k témuž datu je 140 725,33 Kč.

25. Z dopisu právnická osoba žalovanému ze dne datum ve věci smlouvy číslo že zůstatek nesplacené jistiny je k uvedenému datu 804 573,62 Kč a na účtu stavebního spoření je 252 852,18 Kč.

26. Z dopisu právnická osoba žalovanému ze dne datum ve věci smlouvy číslo že k uvedenému datu činí aktuální zůstatek nesplacené jistiny 1 150 574,12 Kč a stav stavebního spoření k témuž datu je 290 419,72 Kč.

27. Z kupní smlouvy uzavřené účastníky a jméno příjmení jako prodávající a anonymizováno jméno příjmení a jméno příjmení jako kupujícími ze dne datum, že jejím předmětem jsou nemovité věci v katastrálním území a obci obec získané kupní smlouvou ze dne datum, dohodou o zřízení práva osobního užívání ze dne datum a kolaudačním rozhodnutím ze dne datum, z nichž ½ náleží účastníkům a ½ jméno příjmení, kupní cena byla 2 000 000 Kč a z ní 417 007,10 Kč bylo zaplaceno bankovním převodem na úvěrový účet prodávajících.

28. Z kupní smlouvy uzavřené prodávajícím právnická osoba a účastníky jako kupujícími dne datum, že prodávající je vlastníkem pozemku parc. číslo v katastrální uzemí, který účastníci kupují do společného jmění za kupní cenu 148 005 Kč zaplacenou v den podpisu smlouvy.

29. Z kolaudačního rozhodnutí stát. instituce ze dne 15. 10. 2001, číslo jednací, vydaného pro oba účastníky, které nabylo právní moci datum, že návrh na jeho vydání podal právnická osoba, který účastníky zastupoval, že se jím povoluje užívání rodinného domu o jednom bytě s garáží na pozemku parc. číslo v katastrální uzemí ulice povolení bylo vydáno datum.

30. Z čestného prohlášení účastníků ze dne datum, že s ohledem na neuvedený identifikátor v kolaudačním rozhodnutí ze dne datum jsou stavebníky, a tedy i vlastníky domu adresa na pozemku parc. číslo (číslo) v katastrální uzemí.

31. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2009, č. j. 21 C 219/2019-378, že jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 2. 2009, č. j. 5 C 736/2003-340, v části, v níž bylo účastníkům uloženo zaplatit právnická osoba částku 1 184 805,20 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení 109 704 Kč, 40 555,20 Kč a 65 103 Kč právnická osoba vyúčtoval konečnou fakturou číslo splatnou dne datum, účastníkům částku 1 682 740,50 Kč, včetně víceprací, oproti původní smlouvě o dílo. Soudy vyšly z toho, že spolu uzavřeli právnická osoba a účastníci dne datum smlouvu o dílo podle obchodního zákoníku na stavbu rodinného domu v obec. V ní si ujednali cenu 2 800 092 Kč, na kterou zaplatili zálohami částku 1 313 586,80 Kč; po odpočtu záloh, hodnoty předmětů, které nebyly dodány ve výši 22 700 Kč, a slevy z ceny díla z důvodu vadného plnění ve výši 279 000 Kč, zbývá k zaplacení přisouzených 1 184 805,20 Kč.

32. Z exekučního příkazu soudního exekutora exekutorského úřadu obec anonymizováno jméno příjmení ze dne 16. 2. 2010, č. j. Ex 2682/09-15, ve věci oprávněné právnická osoba a účastníků jako povinných, že se nařizuje exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech ve společném jmění povinných zapsaných na list vlastnictví pro obec a katastrální uzemí k vymožení pohledávky ve výši 1 184 805,20 Kč s příslušenstvím, přisouzené rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 2. 2009, č. j. 5 C 736/2003-340, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2009, č. j. 21 Co 219/2009-378.

33. Z exekučního příkazu soudního exekutora Exekutorského úřadu Nymburk Mgr. jméno příjmení ze dne 20. 1. 2010, č. j. 070 Ex 2682/09-6, že ve věci oprávněné právnická osoba proti účastníkům jako povinným vydává exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem jejich nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví číslo pro obec a katastrální území Mělník.

34. Z usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 8. 1. 2010, č. j. 15 Nc 4251/2009-21, že byla nařízena exekuce na majetek povinných, jimiž byli účastníci, ve prospěch oprávněné právnická osoba podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 2. 2009, č. j. 5 C 736/2003-340, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2009, č. j. 21 Co 219/2009-378, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 184 805,20 Kč se zde uvedenými úroky a smluvní pokutou a nákladů předcházejícího řízení ve výši 215 362,20 Kč.

35. Z dohody o narovnání uzavřené právnická osoba a účastníky dne datum, že dluh účastníků vůči právnická osoba je podle rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 2. 2009, č. j. 5 C 736/2003-340, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2009, č. j. 21 Co 219/2009-378, s příslušenstvím a náklady řízení i exekuce 3 800 000 Kč. Veškeré závazky z těchto rozhodnutí se narovnávají tím, že účastníci zaplatí do tří pracovních dnů od podpisu dohody právnická osoba 1 200 000 Kč a z této částky právnická osoba zaplatí soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 235 500 Kč.

36. Ze zprávy z psychologické intervence vystavené dne datum anonymizováno jméno příjmení příjmení, anonymizováno, na žádost žalobkyně pro účely soudního řízení, že první sezení se žalobkyní proběhlo dne datum, další přibližně jednou za měsíc. V červnu 2020 požádala žalobkyně o pomoc při soudním řízení, schůzka zaměřená diagnosticky, anamnesticky a na fakta související se soudním řízením proběhla datum. Ze vstupního psychologického vyšetření a definice psychoterapeutické zakázky vyplynulo, že je žalobkyně zdravá, dobře strukturovaná osobnost s profilovanou sociální inteligencí, je empatická, ochotná pomáhat druhým; být k dispozici a prosociální orientace jsou výrazné složky struktury její osobnosti. Její kognice je mírně poškozena emoční labilitou, především úzkostí, která způsobuje dezorganizující jednání a zúžené prožívání; v náročných a stresových situacích, kdy je na ní vyvíjen nátlak, hůře obstává. To u ní způsobilo zhoršení adaptability ve smyslu oslabení efektu adaptačních mechanismů a snížení odolnosti vůči zátěži. Její psychická odolnost a osobnostní tuhost ztrácely na vitalitě, nebyly dostatečně podpůrné tehdy, kdy potřebovala ustát stres a tlak; zejména po smrti syna se rychle rozvíjela anxiosně depresivní symptomatika pod diagnostickým obrazem smíšená úzkostně depresivní porucha, která byla založena již dříve. Dlouhodobý stres z manželství, nevěry manžela, odloučení od nejmladších dětí, náročné povolání, finanční nejistota, vedly k prohloubení její lability a snížení její odolnosti. Vždy byla osobností snadno manipulovatelnou, uznávala roli ženy jako pečovatelky o domov, rodinu, nebránila se submisivní roli v manželství. Nebyla schopna adekvátně, přiléhavě a realisticky vyhodnotit požadavky a nároky, které na ní manžel kladl, což vyvrcholilo tím, že podlehla naléhání a vzdala se práv k jejich rodinnému domu, když mu uvěřila, že se tak ochrání před případnými dluhy, které na nemovitých věcech vázly. Žalobkyně vykazuje známky posttraumatické stresové poruchy po smrti syna, smíšenou úzkostnou a depresivní reakci na stres. Trpí nedostatkem sebedůvěry, musí si vědomě opakovat, co je smyslem jejího života, trápí ji noční děsy, má poruchy spánku. Po rozvodu se cítí, jak se jí vrací síly, chuť k životu. Přesto se objevuje silný stres a psychosomatické projevy vždy, pokud dochází k riziku setkání s bývalým manželem nebo musí-li čelit důsledkům jeho počínání za manželství (upomínky, dopisy z banky). Setrvává silné narušení vědomí sebehodnoty vlastních kompetencí. Její aktuální stav je důsledkem traumatizujícího manželství, silné a trvale nejistoty a nátlaku, který vykazoval známky anonymizována dvě slova. Manžel si musel být vědom snadné manipulovatelnosti žalobkyně a její poruchy i s ohledem na svoji profesní zdatnost a vysokoškolské vzdělání.

37. Z výpisu z účtu jméno příjmení z anonymizováno 2011, že jí byla dne datum poukázána na účet částka 200 000 Kč od příjmení příjmení a dne datum byla odeslána částka 169 250 Kč na zesplatněnou smlouvu.

38. Svědkyně jméno příjmení, dcera žalobkyně, vypověděla, že v domě v obec bydlela asi od jara 2013 do roku rok, do poloviny toho roku byly vztahy mezi účastníky normální, pak začaly konflikty, protože žalovaný chtěl, aby se s žalobkyní vystěhovaly, že se dům bude prodávat. Na nemovitých věcech je zástava na její hypotéku na pořízení družstevního bytu, kterou řádně splácí. O anxiosně depresivní poruše žalobkyně ví, myslí si, že souvisí s anonymizováno jejího mladšího bratra, a od té doby se s ní potýká. Věděly o ní i ostatní děti, neboť byly s žalobkyní v kontaktu. Pravidelně navštěvovala anonymizováno. Myslí si, že o poruše věděl i žalovaný, protože když bylo potřeba, napsal jí léky. Žalobkyně užívala anonymizováno. jméno a jméno bydleli u babičky v obec asi od svých 5 - 6 let, kdy měli jít do první třídy, asi do 11 - 12 let svého věku, pak nakrátko v obec a nakonec v obec, kam se nastěhovala i jejich babička, která tam žila až do své smrti. Asi od roku rok začal žalovaný pracovat mimo domov, do anonymizováno jezdil na víkendy, trávil tam dovolenou; v mezičase se o vše starala žalobkyně. Věci zařizovali spolu, o důležitých věcech rozhodoval žalovaný. Před jeho příjezdem byla žalobkyně nervózní, roztřesená, protože vztah nebyl šťastný a docházelo mezi nimi ke konfliktům. Myslí si, že stavba domu v obec se hradila z kupní ceny za prodej pražského bytu. Slyšela o nějaké exekuci na pozemek, něco se nezaplatilo, pak se to uhradilo, a dále kvůli právnická osoba, který stavěl dům, a to se pak zaplatilo z peněz od anonymizováno příjmení. Myslí si, že šlo o dar od něho, když její sestra byla jeho přítelkyní. Mezi účastníky i v minulosti byly konflikty. Žalovaný tlačil na žalobkyni, aby na něho přepsala dům. Svědkyně to se žalobkyní opakovaně řešila, nesouhlasila s tím. Žádal to z důvodu, že dům zateplí, opraví a bude si muset vzít půjčku, snad šlo i o exekuci. Žalobkyně dlouho s přepisem nesouhlasila, mohlo to být půl roku, rok, možná déle, byla pod tlakem. Žalobkyně třeba říkala, že žalovaný říkal, že nebude moci k dětem, pokud nepodepíše.

39. Svědkyně jméno příjmení, dcera účastníků, vypověděla, že v obec žila s rodiči asi do doby před 10 lety. Asi od 5 do 12 let žila s bratrem u babičky, neboť to rozhodl žalovaný s tím, že žalobkyně neumí vychovávat děti. Pak se přestěhovali do obec, kde s nimi žila i babička, a poté se všichni přestěhovali do anonymizováno. Vztahy mezi účastníky byly vždy napjaté, nepamatuje si je jako normálně fungující rodinu. Žalobkyně přišla do manželství se žalovaným již se třemi dětmi, žalovaný neustále kritizoval její starší sourozence, jejich fungování ve škole, fungování žalobkyně i společných dětí účastníků, což bylo podporováno i ze strany jeho matky, která často vyvolávala důvody ke kritice starších sourozenců. Myslí si, že jí žalobkyně přesnou diagnózu svého onemocnění neřekla, ale že nebyla v pořádku, ví, souviselo to s anonymizována dvě slova před anonymizováno lety. Žalobkyně chodila k psychiatričce a brala anonymizováno. Žalobkyně neměla peníze na nějakou pojistku a došlo k tomu, že byla exekuce na pozemek, nikoliv na dům, a byl velký problém ohledně firmy, která stavěla dům a jíž žalovaný nezaplatil z důvodu, že stavba nebyla dobře provedená, takže to dospělo až k exekuci. Nakonec problém vyřešila ona, pomohl její přítel anonymizováno příjmení. V důsledku toho došlo k vyrovnání původního závazku z nezaplacených faktur právnická osoba, který účastníci uhradili z daru jim oběma od anonymizováno příjmení. anonymizována dvě slova byl černou ovcí rodiny, byl žalovaným trestán, i fyzicky, a pak jím byl vyhozen z domu. Účastníky s anonymizováno příjmení seznámila ona, když se s ním poznala jako obchodní zástupkyně právnická osoba. Režii domu hradila žalobkyně, žalovaný hypotéku. Když bratr anonymizováno, žalobkyně byla nemocná a doma, tak začala pracovat, aby jí pomohla. S žalobkyní řešila dohodu z roku rok, rovněž i se sestrou, a to již několik měsíců před jejím podepsáním. Žalobkyně podepsala zřejmě proto, že na ní byl dennodenní tlak osobní či po telefonu a chtěla mít klid. To byla její klasická věta„ chci mít klid“.

40. Svědek jméno příjmení, syn účastníků, vypověděl, že s nimi bydlel asi do 23 let svého věku, asi od 6 - 7 let do zhruba 12 let žil u babičky, což tehdy vnímal tak, že rodiče potřebují pracovat a přišlo rozhodnutí, že se o ně babička postará. Zpětně to vnímá tak, že šlo o rozhodnutí otce a babičky. V té době byl s rodiči v kontaktu velmi málo. Poté se prodal byt v obec, všichni bydleli s babičkou v obec a následně v obec Poslední roky, co žil s rodiči, byly napjaté, což přičítá tomu, že se dokázali shodnout na málo věcech, v podstatě na žádných. Babička neměla žalobkyni ráda, ta si toho byla vědoma, ale v rámci určité úcty se snažila fungovat. Ví, že žalobkyně trpěla anonymizována tři slova, ale neví od kdy. Netuší, zda to věděl i žalovaný. V posledních letech byl žalovaný v práci mimo lokalitu, kde měl pronajatý byt. Žalovaný nakládal s drtivou většinou peněz, vyjma výplaty žalobkyně. Pokud se kupovalo auto, bazén, značkové oblečení dětem, tak jak kupoval on, žalobkyně kupovala z výplaty oblečení, další potřebné věci. Když o dohodě hovořil se žalobkyní, řekla mu, že ji k tomu žalovaný donutil. Byla z toho špatná, ale neměla žádné odůvodnění, proč dohodu uzavřela. Mělo jít o nátlak dlouhodobý, anonymizováno. Žalovaný uváděl, že to bylo proto, že tam byly nějaké dluhy. Měl to tak, že žalovaný je otcem rodiny a zásadní věci rozhoduje on. Nevzpomíná si, že by žalobkyně v nějaké zásadní věci prosadila své rozhodnutí.

41. Svědkyně příjmení jméno příjmení vypověděla, že žalobkyni znala od roku rok do roku rok, žalobkyně u ní v letech rok - rok nebyla, v roce rok přišla v červenci, že se cítí vypjatá, přetížená. Předepsala jí dvě balení anonymizováno po 30 tabletách. V letech rok - rok se vzpamatovávala z anonymizováno syna a z nemoci, pak fungovala v zaměstnání. Dále přišla v říjnu rok, v únoru rok a v březnu rok a mezitím byly jen léky. Neurovegetativní stav je stav fyzický, nikoliv psychický; kdy se člověk snadno zpotí, rychle se mu rozbuší srdce, zvýší se mu tep či tlak nebo naopak mu klesnou, což je běžný projev úzkosti a emocí. Vegetativní projev stresu je fyzický projev stresu. V anxiosně depresivní poruše se projevují příznaky deprese i úzkosti, stav člověka, který je medikovaný, je pozměněný, deprese se projevuje únavou, pocity beznaděje, tím, že si člověk vyčítá vše, snaží se zlepšovat, nehodnotí se příznivě, často je to doprovázeno poruchami spánku. V případě žalobkyně, ale to se týká období před rokem rok, to bylo kolísání, kdy ráno bylo třeba vše horší, necítila se odpočinutá. U žalobkyně v poslední době nebyla depresivní symptomatika tak výrazná, zejména v období, kdy začala chodit do práce. Extrémně se snažila o výkon, neuměla se takzvaně vypnout, cítila napětí, že se něco může vždy stát, něco není zkontrolované, měla pocity neskutečnosti, bušení srdce. Zpočátku zmiňovala, že není šťastná v manželství, že je problematické. Těžké to měla, neboť zmiňovala velké množství dětí v rodině, že v ní byla i matka manžela a ona se o ni musela po nějakou dobu starat. anonymizována dvě slova porucha se projevuje určitým oslabením člověka, jeho vůle je podlomená, v úzkosti se projevuje strach, jak všechno zvládne. V případě žalobkyně šlo při rozhodování o dva lidí, jedním byla v práci, kde byla kompetentní, a jinak byla jinou osobou. Lidé s touto poruchovou hůře odolávají cizí vůli, snadno přijímají pohled jiných lidí na sebe, a jsou-li v těžší depresi, musí se s nimi jednat velmi opatrně, protože si vše vysvětlují, že za to mohou. Takový člověk, i když racionálně ví, že něco pro něho není výhodné, přesto to učiní, chce mít pokoj, za každou cenu chce mít klid. Před rokem rok si žalobkyně vzala veterinární léčivo, aby si ulevila. Svědkyně se nemohla vyjádřit k tomu, v jakém stavu byla žalobkyně měsíc před návštěvou u ní, neboť někdy to může jít u pacienta hodně rychle. Mohla odkládat návštěvu, měsíc předtím to nemuselo být dobré, protože mohla mít pocit, že lékařku zklamala, což někdy svědomití pacienti mají; třeba tím, že se v roce rok snažily s žalobkyní snížit dávku a ona se od ní od té doby odpojila.

42. Ze znaleckého posudku znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví anonymizována dvě slova jméno příjmení, že u žalobkyně nebyla zjištěna anonymizováno porucha ve vlastním slova smyslu, tedy psychosa. Osobnost žalobkyně je jednodušeji strukturovaná, s naznačenými rysy nezdrženlivosti a rysy pithiatickými, intelekt se pohybuje v pásmu normy, není chorobně narušen. V souvislosti s touto poruchou byly její rozpoznávací schopnosti plně zachovány, její ovládací schopnosti byly lehce, nepodstatně a forensně nedůležitě snížené. V souvislosti s anonymizována dvě slova syna se u ní rozvinula anxiosně depresivní porucha, pro kterou docházela na anonymizována dvě slova, užívala benzodiazepiny. Tato porucha ani struktura osobnosti nevedly k její zvýšené ovlivnitelnosti, což dokládá i to, že vykonávala a vykonává zodpovědnou práci, která je velmi náročná na myšlení, koncentraci, rychlost rozhodování. Jaký byl psychický stav žalobkyně dne datum nelze říci, šlo by o spekulaci. Znalkyně před odvolacím soudem vypověděla, že pokud jde o rysy nezdrženlivosti, lidé, kteří je mají, dosahují cílů nejjednodušším způsobem, nedomýšlí důsledky svého jednání. Nejde však o takovou situaci, aby šlo o poruchu osobnosti. Pokud jde o rysy pithiatické, dá se říci, že jde o rysy hysterické. Anxiosně depresní porucha je lehčí anonymizováno porucha, podle dřívější klasifikace šlo o anonymizováno onemocnění. Nijak neovlivňuje osobnost, myšlení, vnímání, dá se vyléčit medikací, třeba antidepresivy, velmi dobře se dá zvládnout psychoterapií. Osoba s touto poruchou se těžko projevuje jinak ve své profesi, jinak v soukromí. Pokud MUDr. příjmení uvedla, že se jinak žalobkyně chová ve své profesi, a jinak v osobním životě, nevěří tomu, a pokud by tomu tak bylo, šlo by o projev pithiatických rysů osobnosti. Osobnost žalobkyně je dobře strukturovaná a není tam žádná nápadnost, že by byla třeba ovlivnitelná jinou osobou. Jestliže žalobkyně uvedla, že dohodu uzavřela, aby měla pokoj, je to znak rysu nezdrženlivosti. Tedy chtěla dosáhnout cíle, aniž by domýšlela jeho důsledky. Žalobkyně by musela splňovat podmínky pro omezení či zbavení svéprávnosti, aby mohla uzavřít, že byla k uzavření smlouvy dotlačena. Má-li někdo medicínské vzdělání, měl by poznat, že někdo trpí anxiosně depresivní poruchou, či alespoň tušit, že něco není v pořádku.

43. Žalobkyně vypověděla, že dohodu o zúžení společného jmění uzavřela pod obrovským psychickým nátlakem ze strany žalovaného trvajícím půl roku. Žalovaný jí říkal dennodenně, ať to udělá, že kdyby se mu něco stalo, dluhy by šly za ním a ona by byla ochráněna. Děti jí to rozmlouvaly, ale aby měla klid, raději to udělala. Nátlak byl jak po telefonu, tak při návštěvách žalovaného doma, ale již si nepamatuje, čím jí vyhrožoval. Žalovaný sliboval, že se postará o úvěry od právnická osoba, ale od ledna 2020 je přestal hradit. S uzavřením dohody podle žalobkyně nesouvisela exekuce na pozemek v souvislosti s nezaplaceným pojistným na dům. Je pravda, že pojistné nezaplatila, v důsledku toho došlo k exekuci, kterou zaplatila. Žalovaný chtěl uzavření dohody již asi rok před podepsáním notářského zápisu. Náklady s domem hradila ona, téměř celé manželství nedostávala od žalovaného skoro žádné peníze, pouze na dvojčata, když byla na základní škole, zhruba 7 000 Kč měsíčně. Když odešla studovat gymnázium, přispíval jí jen sporadicky. Úvěry u právnická osoba platil žalovaný, na nákladech na provoz domu (elektřina, voda) se nepodílel, hradil drobné opravy. Na výchově dětí se žalovaný podílel sporadicky, věnoval se zaměstnání, koníčkům. Když měla jít dvojčata do první třídy, dohodl se se svou matkou, že budou u ní, aby měla v obec dobré vzdělání, aniž se jí na to ptali. příjmení měla klid, přijala to; proto také změnila zaměstnání a šla pracovat do část obce, aby jim byla nablízku. Domů se dvojčata vrátila v roce rok, kdy se k nim přestěhovala i tchyně, která prodala byt v obec, a žila u nich až do smrti v roce rok. V době, kdy jí zemřel syn, prodělala žalobkyně zánět srdce, ocitla se v invalidním důchodu a potýkala se s nedostatkem peněz, pomáhala jí dcera jméno, brala si úvěry od anonymizována dvě slova, aby měla na zaplacení inkasa a podobně. Všechny úvěry doplatila, nic nebylo k exekuci. Půjčoval si i žalovaný. Protože žalovaný nezaplatil stavební firmě za nemovité věci, byla na nich exekuce. Nakonec jim pomohla dcera jméno. Nemovité věci v obec pořídili za peníze za prodej domu v obec a z peněz za prodej bytu tchyně v obec; koupil se pozemek, postavil se dům. Stavba stála asi 2 000 000 Kč a zůstal dluh 1 200 000 Kč. Žalovaný věděl, že trpí anxiosně depresivní poruchou asi od té doby, kdy začala docházet k anonymizováno příjmení. Nejhorší to bylo po smrti syna. V roce 2014 užívala na spaní jeden anonymizováno, který jí předepisovala MUDr. příjmení; užívá léky na srdce a anonymizováno na klouby. Žalovaný jí telefonoval i 7×, 10× za den, aby někam šla, zda tam byla a podobně. Křičel na ni. Pokud někdy odmítla udělat něco, co po ní žádal, a projevila svoji vůli, bylo zle. Například, když s dětmi z procházky z lesa přinesla maliník, aby jej vysadila na zahradě, žalovaný jí volal do práce, křičel na ni, co to bylo za nápad. Když telefon položila, volal znovu, co si to dovoluje. Dům v obec byl koupen za manželství z peněz, které tchyně získala za prodej chaty na obec. V souvislosti s notářským zápisem jí dal žalovaný slib, že úvěry zaplatí.

44. Žalovaný vypověděl, že dohodu o zúžení společného jmění uzavřeli účastníci proto, že měl na své účty nastaveny veškeré platby, nákup materiálu a bylo zbytečné, aby byli dva vlastníci. Se žalobkyní o tom jednali asi 2-3 měsíce a pak se rozhodli řešit to takto. Neuvedl, proč současně nebyly vypořádány i úvěry váznoucí na nemovitých věcech. Žalobkyni nabízel, v době, když chtěl dům prodat, na úhradu jejích dluhů 800 000 Kč, ale protože nereagovala, nabídku stáhl. právnická osoba bylo zaplaceno z daru, který získal od anonymizováno příjmení za to, že se o něho staral. Nevzpomíná si, že by věděl, že žalobkyně trpí anxiosně depresivní poruchou a rozhodně jí nepsal žádná psychofarmaka. Neví, že by před rozvodem užívala nějaké léky. V podstatě se 15 let v obec nevyskytoval, jezdil tam jednou za měsíc, aby zjistil, co je nefunkční a dal to dohromady. Vztahy mezi účastníky byly téměř nulové. Dvojčata žila u babičky asi 6,5 roku, šla tam do první třídy, protože v blízkosti byla elitní škola a on nechtěl, aby chodila do vesnické školy. Babička byla tvrdá, ale uměla naučit; hradila náklady na koníčky dětí. To, že se děti vrátily domů, si prosadila žalobkyně s tím, že je babička neumí vychovávat, a skončilo to tím, že dceru potkal v anonymizováno letech u hospody a anonymizováno. příjmení neměl žádný prospěch z uzavřené dohody o zúžení společného jmění. Žalobkyni vysvětlil, proč děti půjdou bydlet k babičce, neslyšel žádné závažné námitky. Oznámil jí to a ona souhlasila. Žalobkyni nevyhrožoval v souvislosti s uzavřením dohody o zúžení společného jmění.

45. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že manželství účastníků trvalo od datum do datum, z manželství se narodila dne datum dvojčata jméno a jméno. Žalobkyně přišla do manželství se třemi dětmi z předchozích vztahů, mimo jiné s dcerou jméno, narozenou datum, a synem, který v roce 2005 zemřel. Žalobkyně pracovala a pracuje jako zdravotní sestra, žalovaný jako lékař. Dne datum koupili účastníci společně s matkou žalovaného, jméno příjmení, pozemek v obci obec, na němž následně postavili dům, který byl kolaudován rozhodnutím ze dne datum; účastníci měli polovinu těchto nemovitých věcí ve společném jmění manželů, druhou polovinu vlastnila jméno příjmení Tyto nemovité věci prodali v květnu rok manželům příjmení za 2 000 000 Kč, přičemž 411 007 Kč z této částky bylo zaplaceno na úvěrový účet prodávajících. Nemovité věci v obec byly pořízeny zčásti z finančních prostředků matky žalovaného, což vypověděla i žalobkyně (peníze za prodej její chaty na obec), zčásti ze společných prostředků účastníků, když stavba domu byla úvěrována společným úvěrem. Současně oba uzavřeli dne datum kupní smlouvu s právnická osoba, kterou od něho koupili pozemek parc. číslo v katastrální uzemí do společného jmění za 148 005 Kč, a nechali si podle smlouvy o dílo ze dne datum postavit touto společností rodinný dům, který byl kolaudován rozhodnutím ze dne datum (adresa). Cena díla byla sjednána na částku 2 800 092 Kč, před kolaudací domu bylo zaplaceno na zálohách 1 313 586,80 Kč, a o zbývající části bylo vedeno mezi právnická osoba a účastníky od roku rok soudní řízení, které skončilo pravomocně v roce rok rozsudkem Krajského soudu v Praze, který uložil účastníkům uhradit právnická osoba částku 1 184 805,20 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Pro tuto částku právnická osoba vedl od roku rok vůči účastníkům jako povinným exekuční řízení, nechal zřídit exekutorské zástavní právo na předmětných nemovitých věcech; v lednu 2010 byl vydán exekuční příkaz pro provedení exekuce prodejem předmětných nemovitých věcí. Na základě dohody o narovnání uzavřené dne datum právnická osoba a účastníky byly závazky ze smlouvy o dílo nahrazeny novým závazkem účastníků vůči právnická osoba ve výši 1 200 000 Kč, přičemž v té době jejich dluh vůči právnická osoba činil 3 800 000 Kč Částku 1 200 000 Kč účastníci právnická osoba zaplatili z peněz, které jim oběma daroval přítel jejich dcery jméno, anonymizováno příjmení příjmení, který s účastníky ohledně uvedené částky uzavřel dne datum darovací smlouvu. Částku jim daroval s odůvodněním, že se ocitli v důsledku exekuce v nelehké životní situaci, což vyplývá přímo ze smlouvy. Důvodem darování bylo přátelství s dcerou jméno příjmení, což dokládají její svědecká výpověď, výpověď svědkyně jméno příjmení, i skutečnost, že anonymizováno příjmení příjmení jméno příjmení zaslal finanční částku již v minulosti. Tvrzení žalovaného, že šlo o dar jen pro něho z důvodu jeho zdravotní péče o anonymizováno příjmení příjmení, bylo provedenými důkazy vyvráceno. Nemovité věci zatížili účastníci zástavními právy na zajištění překlenovacích úvěrů, které si vzali od právnická osoba; žalovaný jako dlužník a žalobkyně jako spoludlužnice úvěry ve výši 800 000 Kč podle smlouvy ze dne datum a ve výši 1 145 000 Kč podle smlouvy ze dne datum a žalobkyně jako dlužník a žalovaný jako spoludlužník podle smlouvy ze dne datum ve výši 360 000 Kč. Účelem čerpání úvěru bylo u všech uvedených smluv uvedeno splacení úvěru/půjčky; v úvěrové smlouvě ze dne datum je čerpání úvěru podmíněno předložením dokladu o zaplacení faktury právnická osoba číslo ze dne datum, což je faktura, kterou vystavil právnická osoba účastníkům na vyúčtování doplatku ceny díla, včetně víceprací, ve výši 1 682 740,50 Kč. Exekuce a zřízení exekutorského zástavního práva byly ohledně předmětných nemovitých věcí zapsány v katastru nemovitostí. V průběhu roku rok žalovaný přestal společné úvěry splácet (zčásti z důvodu onemocnění covid-19), k datum byli účastníci v prodlení s platbami čtyř splátek u tří z nich, v případě čtvrtého nezajištěného úvěru odstoupila stavební spořitelna od smlouvy pro neplacení. Do té doby úvěry za manželství i po rozvodu manželství účastníků splácel žalovaný. Pro nezaplacení pojistného pojišťovna, byla proti žalobkyni jako povinné vedena exekuce soudním exekutorem anonymizováno jméno příjmení, který dne datum vydal exekuční příkaz k prodeji společných pozemků parc. číslo parc. číslo týž den bylo zřízeno zástavní právo exekutorské. Obojí bylo zapsáno v katastru nemovitostí. Na podzim rok se žalovaný, tvrdí-li, že se o exekuci dozvěděl ze zásilky soudního exekutora, a od té doby požadoval na žalobkyni, aby s ním uzavřela ohledně předmětných nemovitých věcí dohodu o zúžení společného jmění manželů, musel dozvědět, že ohledně předmětných pozemků je vedená exekuce, neboť jako manžel povinné a spoluvlastník nemovitých věcí musel obdržet exekuční příkazy soudního exekutora. Jeho požadavek na žalobkyni ohledně uzavření dohody o zúžení společného jmění tak trval déle jak půl roku, což dokládají i výpovědi žalobkyně a svědkyň jméno příjmení a jméno příjmení, byť se jejich výpovědi v délce trvání tohoto požadavku lišily, a zčásti se lišily i verze žalobkyně. Exekuce zanikla vymožením pohledávky oprávněné, o čemž soudní exekutor vyrozuměl žalobkyni jako povinnou dopisem ze dne datum. Dne datum formou notářského zápisu sepsaného anonymizováno jméno příjmení, notářkou v obec, uzavřeli účastníci smlouvu o zúžení společného jmění manželů, podle níž ze společného jmění vyloučili předmětné nemovité věci, které se stanou výlučně vlastnictvím žalovaného, a v budoucnu nabyté a vzniklé dluhy, které budou zavazovat jen toho z manželů, který smlouvu ohledně nich uzavře. Dále se dohodli na tom, že za vyloučení předmětných nemovitých věcí do výlučného vlastnictví žalovaného nebude nic žalobkyni hrazeno. Po uzavření dohody žalobkyně nadále předmětné nemovité věci užívala, udržovala je, starala se o ně, bydlela v nich společně s dcerou jméno příjmení, a opustila je poté, co se žalovaný rozhodl na přelomu let rok a rok nemovité věci prodat a na žalobkyni naléhal, aby je i s dcerou jméno vyklidila. Spolu s účastníky žila po část jejich manželství i matka žalovaného, a to v domě v obec, kam se odstěhovala po prodeji svého bytu v obec, z něhož kupní cenu poskytla žalovanému na pořízení nemovitých věcí v obec (výpověď žalobkyně), a žila s nimi i následně v obec; před několika lety zemřela. Účastníci spolu bydleli nepřetržitě do roku rok či rok, kdy žalovaný odešel z důvodu nedostatku práce v místě bydliště pracovat do jiné části republiky a do anonymizováno jezdil na dovolené či na několik dnů v měsíci, jinak se zdržoval v místě svého pracoviště. Tento způsob koexistence fungoval v podstatě do závěru manželství účastníků. Byť žalovaný jezdil domů sporadicky, žalobkyni často telefonoval, a to i několikrát denně. V roce rok anonymizována dvě slova syn žalobkyně a u žalobkyně propukla anxiosně depresivní porucha, se kterou se léčila u anonymizováno jméno příjmení. Nejhůře se projevovala před rokem rok, pak se zdravotní stav žalobkyně ustálil. V následujících anonymizováno nebyla depresivní symptomatika tak výrazná, zejména když žalobkyně začala po návratu z invalidního důchodu chodit do práce. Žalobkyně nadále navštěvovala svoji psychiatričku a užívala lék anonymizováno. V roce rok, kdy byla uzavřena dohoda o zúžení společného jmění manželů, ji navštívila jen dvakrát, dne datum a dne datum, když předtím u ní byla naposledy v prosinci rok. Při popsané poruše jsou rozpoznávací schopnosti žalobkyně plně zachovány, její ovládací schopnosti jsou lehce a nepodstatně snížené. I při ní vykonávala po návratu z invalidního důvodu v roce rok, a stále vykonává, zodpovědnou a náročnou práci zdravotní sestry. V roce rok, včetně období června, žalobkyně chodila do práce, žila běžným životem, nadále užívala jeden anonymizováno večer, brala anonymizováno na klouby a lék na srdce. Z výpovědí svědků vyplynulo, že manželství účastníků nebylo spokojené. Ve vztahu účastníků měl rozhodující slovo žalovaný, který rozhodoval o všech zásadních věcech, což vyplynulo z výpovědi žalobkyně, žalovaného i svědků jméno jméno a jméno příjmení.

46. Odvolací soud nedoplnil dokazování dalšími účastníky navrženými důkazy. Důkazy výslechem svědka příjmení jméno, inzercí a korespondencí žalobkyně byly navržen k prokázání nevýznamné skutečnosti (že žalobkyně nebrojila na přelomu let rok a rok proti prodeji předmětných nemovitých věcí), k provedení důkazu lékařskou zprávou z anonymizováno rok a zdravotní dokumentací žalobkyně vedenou anonymizováno příjmení soud nebyl podle § 65 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách oprávněn; jako nadbytečný byl vyhodnocen důkaz fotodokumentací nemovitostí, opravným usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 29. 1. 2010, č. j. 15 Nc 4251/2009-28, a ohlášením vlastníka zápisu rodinného domu do katastru nemovitostí provedeného žalobkyní dne datum, vkladové lístky o vkladech žalovaného v letech rok a rok nesouvisí s rozhodným obdobím a obdobím jemu předcházejícím.

47. Podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

48. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

49. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

50. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

51. Podle § 717 odst. 1 o. z. smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění, v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu. Ustanovení o režimu oddělených jmění se použijí obdobně v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

52. Podle § 717 odst. 2 o. z. lze smluvený režim změnit dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu; taková změna vyžaduje dohodu manželů nebo rozhodnutí soudu o součástech společného jmění v dosavadním režimu.

53. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

54. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

55. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

56. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

57. Podle § 587 odst. 1 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

58. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

59. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

60. Ve shodě se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, že předmětné nemovité věci jsou součástí společného jmění účastníků, ačkoli manželství účastníků je již rozvedeno a žalobkyně by mohla žalovat o vypořádání společného jmění, neboť v katastru nemovitostí je evidován jako výlučný vlastník nemovitých věcí žalovaný (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3245/2017, dostupný na webová adresa). V dané věci jde o určovací žalobu podle § 80 o. s. ř., nikoli o žalobu podle § 717 odst. 2 o. z., neboť toto ustanovení je třeba vykládat v souvislosti s § 724 a násl. o. z. tak, že soud může změnit smluvený režim jen v rozsahu vyplývajícím z těchto následných ustanovení.

61. Odvolací soud nesdílí přesvědčení žalobkyně, že na dohodu o zúžení společného jmění manželů je možné aplikovat ustanovení o darovací smlouvě, zejména o odvolání daru pro nevděk podle § 2072 a násl. o. z. Dohoda o zúžení společného jmění manželů je zvláštním smluvním typem upraveným v § 717 odst. 1 o. z. a vztahují se na ni pravidla upravující smluvený režim společného jmění manželů a obecná ustanovení o. z., nikoli speciální ustanovení upravující smluvní typ darovací smlouvy.

62. Správný je závěr soudu prvního stupně o tom, že nebylo prokázáno, že by uzavření dohody o zúžení společného jmění účastníků bylo zdánlivým právním jednáním podle § 551 o. z. pro nedostatek vůle. O případ, kdy chybí vůle jednajícího, jde tehdy, když jednající formálně učiní určitý projev, aniž by však takový projev spočíval v jeho vůli. Tak je tomu v případě mimovolních projevů a dále v případě fyzického násilí (vis absoluta). Fyzickým násilím se v tomto případě rozumí skutečné násilí a jde o takové použití násilí ve vztahu k jednajícímu, které vylučuje jeho vůli. Soudní praxe dospěla v této souvislosti k závěru, že fyzické násilí musí mít takovou povahu a intenzitu, aby uplatnění vůle donucovaného bylo zcela vyloučeno a aby jeho vůle byla nahrazena vůlí donucujícího (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2004, sp. zn. 33 Odo 17/2002, dostupný na webová adresa). Není přitom rozhodné, zda se fyzického násilí dopouští druhý účastník právního jednání nebo třetí osoba. Žalobkyně tvrdila, že k uzavření dohody chyběla její svobodná vůle v důsledku trvalého psychického tlaku, stresu a manipulace ze strany žalobce. Ovlivnění vůle žalobkyně prostřednictvím fyzického násilí, vynucení právního jednání žalobkyně užitím fyzické síly žalovaného či jiné osoby, však nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno.

63. Stejně tak odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že nebylo prokázáno, že žalobkyní projevená vůle při uzavření dohody o zúžení společného jmění manželů nebyla svobodná (§ 587 odst. 1 o. z.), zde lze odkázat na body 27., 29. a 31. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. V tomto případě se předpokládá přinucení k jednání hrozbou tělesného nebo anonymizována dvě slova, utrpení, nestačí pouze obecný strach nebo tíživá situace. Hrozba přitom musí být takového druhu a intenzity, že je způsobilá vyvolat u jednající důvodnou obavu (strach). Způsobilost hrozby vyvolat u jednajícího obavu se posuzuje podle osobních vlastností jednajícího (např. odbornost, zkušenost, schopnost získat informace, ekonomická síla), významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí a dalších okolností konkrétního případu (např. čas, který má jednající na rozhodnutí). Žalobkyně netvrdila a neprokázala, že by jí žalovaný něčím konkrétním hrozil pro případ, že k podpisu dohody nepřistoupí. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně věděla o záměru žalovaného zúžit společné jmění o nemovité věci nejméně půl roku dopředu, podle výpovědí svědků věděla, jaké právní následky může její jednání mít, sama uvedla, že o následcích uzavření dohody byla poučena i notářkou, která dohodu s účastníky sepsala, a byť byla svými dcerami od takového jednání odrazována, nenechala se jimi v tomto směru ovlivnit.

64. Bylo prokázáno, že byť žalobkyně trpí duševní poruchou, a to anxiosně depresivní poruchou, ta ji nečinila neschopnou právně jednat a dohodu o zúžení společného jmění uzavřít; podle závěrů znaleckého posudku byly její rozpoznávací schopnosti plně zachovány, její ovládací schopnosti byly pouze lehce, zcela nepodstatně a forenzně nedůležitě sníženy. Právní jednání žalobkyně při uzavření dohody o zúžení společného jmění manželů účastníků není proto neplatné ani podle § 581, věty druhé, o. z.

65. S ohledem na argumentaci žalobkyně o tom, že na rozdíl od žalovaného nezískala dohodou o zúžení společného jmění žádnou hodnotu, avšak žalovaný se stal výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a že dohodu uzavřela pod nátlakem ze strany žalovaného, se odvolací soud zabýval tím, zda dohodu o zúžení společného jmění manželů účastníků nelze hodnotit jako smlouvu lichevní.

66. Skutková podstata lichvy kombinuje znaky subjektivní povahy (spočívající v tísni, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti jedné strany a zneužití této slabosti druhou stranou) se znakem povahy objektivní (spočívajícím v hrubém nepoměru). Nepoměr mezi plněním a protiplněním je hrubý, jestliže je objektivně snadno rozpoznatelný. Jedním z předpokladů lichvy je i znak subjektivní slabosti, tedy tíseň, nezkušenost, rozumová slabost, rozrušení nebo lehkomyslnost, případně i jiná obdobná subjektivní slabost. O tíseň jde v případě, kdy je někdo ohrožen ve své fyzické či ekonomické existenci nebo prakticky donucen k určitému jednání; postačí taková vážná nesnáz, že přistoupí k uzavření smlouvy jako na menší zlo. Nezkušenost je dána v situaci, kdy někdo vzhledem k nedostatku zkušeností či obecných znalostí je omezen ve schopnosti řádně hájit při uzavírání smlouvy vlastní zájmy. Nemusí být spojena s věkem; často bude dána nedostatečnou zkušeností mladistvého či osoby blízké věku mladistvých. Rozumovou slabostí se rozumí takové narušení rozpoznávací schopnosti, které ještě nepředstavuje duševní poruchu ve smyslu § 581, věty druhé, o. z., je-li však protistranou zneužita, založí neplatnost podle § 1796 o. z. Konkrétní rozumová slabost může být trvalá (slaboduchost, opožděný vývoj) i přechodná (opilost, přímá intoxikace). Rozrušením se rozumí duševní vzrušení podstatně omezující schopnost si věc řádně rozvážit; lehkomyslností pak přístup, který spočívá v nedostatku starostí o význam a dosah vlastního rozhodnutí. Lze však zobecnit, že z hlediska § 1796 o. z. jsou relevantní i jiná oslabení ovládací složky. Zde uvedený výčet je demonstrativní. O zneužití lichvářem jde, pokud věděl nebo musel vědět o subjektivní slabosti protistrany a hrubém nepoměru mezi plněními, a přesto jich využil (příjmení, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ číslo - 2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, číslo s.). Zneužití tedy předpokládá toliko vědomost a nevyžaduje úmysl, nýbrž znalost situace, vědomost o nepoměru a subjektivní slabosti smluvního partnera. Není vyžadováno chtění v podobě volní složky zavinění.

67. Lichva nebrání v uzavření hodnotově neekvivalentních smluv, není ani obecným nástrojem pro jejich řešení, ale její použitelnost přichází v úvahu tehdy, pokud se poškozená smluvní strana nachází ve stavu určité subjektivní slabosti, který byl lichvářem zneužit. Chráněna proto není bezprostředně majetková sféra osoby, nýbrž svoboda vyjednávání o smlouvě. (viz např. obec, J., Výtisk, M., příjmení, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, číslo s.). Judikatura k posouzení znaků lichevní smlouvy z doby účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. je vzhledem k pojetí lichevní smlouvy dle § 1796 o. z. použitelná i na smlouvy uzavřené po datum (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2737/2021, jehož závěry je odvolací soud vázán). Také dohoda o zúžení společného jmění manželů může mít lichevní povahu. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 11. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4007/2014, dostupném na webová adresa, dospěl k závěru, že lichevní je i smlouva, podle níž jedna strana dohody o zúžení společného jmění manželů ve svůj prospěch využije vědomosti o anonymizována dvě slova a anonymizováno stavu druhé strany a uzavře dohodu, podle které se jí dostane prakticky vše, co tvořilo společný majetek. Jednání, kterým se někdo zbavuje svého majetku ve prospěch jiného, je neobvyklé, a to i v manželství (byť samo o sobě není neplatné); pokud k němu dochází, má zpravidla nějaký přijatelný motiv (např. manžel opouštějící rodinu kvůli mimomanželskému vztahu tak reflektuje újmu, kterou svým bližním působí); ve věci, kterou Nejvyšší soud pod sp. zn. 22 Cdo 4007/2014 přezkoumával, soudy nezjistily žádný přijatelný motiv, který by žalobce k uzavření uvedené dohody vedl.

68. Zjištěná menší psychická odolnost jednající osoby nemusí vést k závěru o lichevní povaze smlouvy o zúžení společného jmění, neboť takovou možnost vylučuje především zjištění o existenci přijatelného důvodu pro uzavření„ nerovnovážné dohody“. Ani absence právně významného motivu však neumožňuje bez dalšího uzavřít, že šlo o lichevním jednání. Je třeba vycházet z individuálních okolností každého případu, včetně zohlednění skutečnosti, že smluvní strany jsou manžely a že je obecně třeba počítat s odlišnými představami stran smluvních vztahů, jejich přesvědčovacími schopnostmi a vyjednávacími taktikami, motivovanými snahou dosáhnout co nejlepšího výsledku, a plně přitom respektovat princip autonomie vůle při uzavírání smluvních vztahů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 13. 12. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2737/2021).

69. V projednávané věci je splněna podmínka existence dohody o zúžení společného jmění účastníků, a to formou notářského zápisu sepsaného notářkou anonymizováno jméno příjmení dne datum.

70. Pokud jde o vzájemný poměr plnění ze smlouvy, je zřejmé, že žalovanému se touto smlouvou dostalo předmětných nemovitých věcí bez jakékoli náhrady či protiplnění. Odvolací soud se proto zabýval tím, zda pro uzavření„ nevyvážené“ dohody o zúžení společného jmění manželů byl rozumný důvod.

71. Účastníci nebyli ve shodě, pokud jde o důvody, pro které byla dohoda o zúžení společného jmění uzavřena. Žalovaný zdůvodňoval uzavření dohody tím, že zjistil, že nemovité věci jsou zatíženy exekucí žalované a zadlužováním žalobkyně. V řízení bylo skutečně zjištěno, že pro nezaplacení pojistného byla proti žalobkyni jako povinné vedena exekuce, ve které došlo v říjnu 2013 k nařízení prodeje předmětných nemovitostí a zřízení zástavního práva k nim. Exekuci jako motiv pro uzavření dohody potvrdila i svědkyně jméno příjmení (ta dále uvedla, že důvodem měly být i další náklady na nemovité věci, nové úvěry na rekonstrukci, které by znamenaly zadlužení), žalobkyně uvedla, že jí žalobce sdělil, že uzavření dohody je na její ochranu pro případ, že by se s ním něco stalo, aby nebyla zatížena společnými závazky, jinak že se pro ni nebude nic měnit. Nemovitosti jsou zatíženy zástavními právy k zajištění společných závazků účastníků, které žalovaný dlouhodobě, a to i po rozvodu manželství účastníků (až do roku rok) platil. Žalobkyně vypověděla, že žalovaný slíbil se o úvěry od právnická osoba postarat, žalovaný v řízení uváděl, že míní svůj závazek splnit a úvěry nadále hradit.

72. V řízení nebylo sice prokázáno, že byly nemovité věci získány výlučně z prostředků žalovaného, jak žalovaný v průběhu řízení tvrdil, z provedeného dokazování však vyplynulo, že na jejich pořízení byly použity nejen společné prostředky účastníků, ale že na ně žalovaný vynaložil 2 450 000 Kč od své matky, která je získala za prodej bytu v obec.

73. Žalobkyně a žalovaný byli manželé od roku rok, řadu let se tedy znali, byli obeznámeni se svými vlastnostmi, chováním, vystupováním. Manželství nebylo po nějakou dobu spokojené, jak vyplynulo z výpovědí účastníků i svědků, a účastníci spolu po dlouhou dobu (od roku rok) fakticky nežili, neboť žalovaný kvůli své profesi nežil v předmětných nemovitých věcech, ale pouze do nich občasně dojížděl. Ze svědeckých výpovědí však vyplynulo, že přesto byl žalovaný osobou, která rozhodovala o podstatných záležitostech a že tuto roli zastával dlouhodobě. Žalobkyně byla za dobu svého soužití seznámena i s tím, že žalovaný vystupuje autoritativně, je zvyklý prosazovat své názory, ač se tak od doby, kdy v předmětných nemovitých věcech trávil méně času a účastníci byli v minimálním osobním kontaktu, dělo„ na dálku“. Jednání o uzavření dohody byla rovněž dlouhodobá, žalobkyně znala postoj a úmysl žalovaného, uzavření dohody konzultovala se svými dětmi, které ji podle svých výpovědí od uzavření dohody odrazovaly, o povaze dohody byla poučena i notářkou, která dohodu s účastníky sepisovala, věděla o důsledcích uzavření dohody a měla možnost věc promyslet a zvážit její dopady na svou osobu. Pokud žalobkyně uvedla, že i za této situace byla motivem k uzavření dohody její potřeba mít klid a nečelit požadavkům žalovaného, nelze v tom spatřovat naplnění subjektivního znaku lichvy a nelze dovodit, že by v důsledku shora popsaných skutečností byla krácena její svoboda při vyjednávání o smlouvě. Motiv žalobkyně k uzavření dohody spočívající v tom, aby měla tzv. klid a nemusela nadále čelit požadavkům žalovaného, nepovažoval bez dalšího za naplněný subjektivní znak skutkové podstaty lichvy ani dovolací soud, další skutečnosti k subjektivnímu znaku lichvy žalobkyně netvrdila.

74. Ze zjištěných skutečností nelze dovozovat ani zneužití subjektivní slabosti žalobkyně ze strany žalovaného. Odvolací soud přihlédl jednak k tomu, že dohoda se týkala pouze části společného jmění manželů, jednak k tomu, že žalobkyně i po uzavření dohody o zúžení společného jmění manželů o předmětné nemovité věci v nemovitých věcech bydlela, a to i dcerou jméno příjmení a že kroky, jimiž se pokusila zvrátit důsledky uzavřené dohody, začala konat až se značným odstupem od uzavření smlouvy a za situace, kdy žalovaný začal zvažovat prodej nemovitých věcí. Pokud žalobkyně namítala, že jednání žalovaného směřující k prodeji nemovitých věcí představuje porušení principu dobrých mravů, je třeba uvést, pro posouzení platnosti uzavřené dohody je podstatný okamžik a okolnosti v době jejího uzavření a pozdější jednání žalovaného, které žalobkyně považuje za rozporné s dobrými mravy, nelze zohlednit.

75. Po zohlednění všech shora uvedených skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že v daném případě je možné uzavření dohody o zúžení společného jmění, podle kterého se stal žalovaný výlučným vlastníkem nemovitostí bez jakéhokoli vypořádání, zjištěnými skutečnostmi rozumně odůvodnit a nedošlo ani k naplnění subjektivního znaku lichvy. Uzavřenou dohodu tedy nelze posoudit jako lichevní, a proto nelze vyhovět ani požadavku žalobkyně na určení, že předmětné nemovité věci jsou v důsledku neplatně uzavřené dohody o zúžení společného jmění manželů nadále součástí společného jmění účastníků.

76. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodu potvrdil podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně, a to včetně nákladového výroku, v němž odvolací soud rovněž neshledal pochybení a na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje. Pokud jde o stanovení tarifní hodnoty, je třeba uvést, že soud prvního stupně postupoval správně, neboť v tomto případě neměl k dispozici ověřitelný údaj o ceně nemovitých věcí (a cena, za kterou se nemovité věci nabízely k prodeji, takovým údajem není), proto je nutné vycházet z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

77. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná (jejímu odvolání nebylo vyhověno), odvolací soud jí proto uložil povinnost k náhradě nákladů, které žalovaný vynaložil na soudní poplatek za dovolání (14 000 Kč) a náklady právního zastoupení (odměna advokáta za 10 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu a § 11 odst. 1 písm. d, g) a k) advokátního tarifu - vyjádření k odvolání ze dne datum, podání ze dne datum a datum, účast na jednání dne datum, datum v délce přesahující dvě hodiny, datum a datum, dovolání, účast na jednání datum), 10 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, náhrada za 40 půlhodin promeškaného času po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, cestovné zástupce žalovaného ze obec do obec a zpět dne datum, datum a datum, každá cesta celkem 296 km osobním automobilem se spotřebou 6,0 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. ve výši 31,80 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,20 Kč za 1 km činí 1 808 Kč za jednu cestu ( (6,0/100x31,80 + 4,20) x296), cestovné zástupce žalovaného ze obec do obec a zpět dne datum, celkem 296 km osobním automobilem se spotřebou 6,0 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši 27,20 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,40 Kč za 1 km činí 1 785,50 Kč ( (6,0/100x27,20 + 4,40) x296), cestovné zástupce žalovaného ze obec do obec a zpět dne datum, celkem 296 km osobním automobilem se spotřebou 6,0 l motorové nafty na 100 km, což při ceně této pohonné hmoty dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. ve výši 47,10 Kč za 1 l a základní náhradě dle citované vyhlášky ve výši 4,70 Kč za 1 km činí 2 227,70 Kč za jednu cestu ( (6,0/100x47,10 + 4,70) x296), celkem po zaokrouhlení 61 437 Kč Odvolací soud nepřiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne datum, jímž žalovaný doplnil své vyjádření k důkazům provedeným na jednání dne datum, dále za vyjádření ze dne datum, kterým se vyjádřila ke znaleckému posudku, neboť je s ohledem na jejich obsah nepovažuje za samostatné účelné úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu a obě podání byla učiněna v blízké časové souvislosti s jednáními u odvolacího soudu, při kterém mohl být jejich obsah přednesen.

78. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla určena dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty neshledal odvolací soud žádný důvod, místo plnění bylo stanoveno dle § 149 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže tento rozsudek závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, u Okresního soudu v Mělníku (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Dovolání nelze podat jen proti výrokům o nákladech řízení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.