28 Co 89/2026

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudců Mgr. Aleny Zemkové a Mgr. Jiřího Pacovského ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno ze dne Anonymizováno, č. j. Anonymizováno,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I., II. a III. potvrzuje, ve výrocích I. a II. ve správném znění tak, že se zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k jednotce č. 2460/16, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., v bytovém domě č. p. 2458, 2459, 2460, katastrální území adresa, obec adresa, na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, k podílu ve výši 401/42988 na společných částech domu č. p. 2458, 2459, 2460, katastrální území adresa, postaveném na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, k podílu ve výši 401/42988 na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané na LV č. hodnota a LV č. hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa, u právnická osoba pro adresa, uvedené nemovité věci se přikazují do vlastnictví žalobkyně.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Anonymizováno (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k jednotce č. 2460/16, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., v bytovém domě č. p. 2458, 2459, 2460, katastrální území adresa, obec adresa, na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, k podílu ve výši 401/42988 na společných částech domu č. p. 2458, 2459, 2460, katastrální území adresa, postaveném na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, k podílu ve výši 401/42988 na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané na LV č. hodnota a LV č. hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa (výrok I.), shora specifikovanou jednotku spolu s podílem na společných částech domu a pozemku přikázal do vlastnictví žalobkyně (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 1 994 500 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Dále soud prvního stupně zrušil spoluvlastnictví účastníků k movitým věcem specifikovaným ve výroku IV. rozsudku a přikázal je zčásti žalobkyni, zčásti žalovanému, jak je uvedeno ve výrocích V. a VI. rozsudku, uložil žalobkyni zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu za vypořádání movitých věcí ve výši 40 000 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok VII.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání společného závazku účastníků z hypotečního úvěru reg. č. Anonymizováno u právnická osoba, částku 22 445,71 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII.), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IX.), přikázal účtárně Okresního soudu v Anonymizováno, aby do třiceti dnů od právní moci rozsudku vrátila žalobkyni a žalovanému každému 1 876 Kč (výroky X., XI.) a nakonec uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Anonymizováno soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok XII.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky bytové jednotky č. 2460/16, vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb., v bytovém domě č. p. 2458, 2459, 2460, katastrální území adresa, obec adresa, na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, k podílu ve výši 401/42988 na společných částech domu č. p. 2458, 2459, 2460, katastrální území adresa, postaveném na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, k podílu ve výši 401/42988 na pozemku parc. č. hodnota, zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsané na LV č. hodnota a LV č. hodnota pro katastrální území adresa, obec adresa (dále jen „byt“ nebo „bytová jednotka“), a movitých věcí specifikovaných ve výroku IV. rozsudku, každý s podílem o velikosti ½. Bytová jednotka byla v souvislosti s hypotečním úvěrem č. Anonymizováno vedeným u právnická osoba, zatížena zástavním právem, hypoteční úvěr byl již zcela splacen, žalobkyně na splátkách hypotečního úvěru uhradila o 44 891,42 Kč více než žalovaný. Oba účastníci měli o bytovou jednotku zájem, oba prokázali, že mají finanční prostředky nutné k vyplacení přiměřené náhrady. Cena bytové jednotky byla stanovena znaleckým posudkem ve výši 3 989 000 Kč.

3. Soud prvního stupně posoudil zjištěné skutečnosti podle Anonymizováno (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že jsou splněny podmínky pro zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání, spoluvlastníci se nedohodli o vypořádání spoluvlastnictví. Soud prvního stupně měl za to, že rozdělení bytové jednotky mezi účastníky není dobře možné. Řešil tedy, zda a komu ji lze přikázat, přičemž vzal v úvahu bytovou potřebu účastníků, péči o společnou věc, citovou vazbu účastníků na předmět vypořádání i schopnost účastníků vyplatit přiměřenou náhradu druhému z nich. Soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně dosud zajišťuje své bydlení formou nájmu, zatímco žalovaný je vlastníkem rodinného domu, který plně pokrývá jeho bytové potřeby. Dále vyšel z toho, že žalobkyně dlouhodobě zajišťovala úhradu nákladů spojených s užíváním bytové jednotky, což podle soudu prvního stupně svědčí o jejím faktickém zájmu a péči o ni. Soud prvního stupně nepřehlédl tvrzený citový vztah žalovaného k bytové jednotce a to, že ji chce ponechat v rodině jako zabezpečení pro své dcery. Soud prvního stupně však uvedl, že toto hledisko podle jeho přesvědčení nemůže převážit nad skutečností, že bude sloužit zajištění bydlení jednomu ze spoluvlastníků. Z uvedených důvodů přikázal bytovou jednotku žalobkyni a uložil jí, aby žalovanému zaplatila přiměřenou náhradu ve výši 1 994 500 Kč. Pokud jde o movité věci, soud první stupně respektoval dohodu účastníků o tom, jak mezi ně mají být rozděleny a že žalobkyně zaplatí žalovanému na jejich vypořádání částku 40 000 Kč. Soud prvního stupně současně uložil žalovanému, aby žalobkyni nahradil polovinu částky 44 891,42 Kč, kterou zaplatila na splátkách společného úvěru, neboť měl za to, že v řízení je třeba také zohlednit závazky spojené s nemovitou věcí, které nebyly spoluvlastníky plněny rovnoměrně. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť neshledal žádný důvod odchýlit se od principů formulovaných ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno. Nakonec soud prvního stupně rozhodl o vrácení části uhrazené zálohy na znalecký posudek oběma účastníkům, neboť nebyla na zaplacení znalečného vyčerpána, a žalovanému uložil zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč za návrh na vydání předběžného opatření ze dne datum a datum.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to konkrétně proti výrokům II. a III., podal žalovaný včasné odvolání, v němž namítl, že z ničeho neplyne, že by žalobkyně chtěla byt užívat, pokud bude přikázán do jejího vlastnictví, a že nevysvětlila, proč v bytě nebydlela již dříve a jak její výlučné vlastnictví změní její možnost byt užívat. Podle žalovaného žalobkyně začala bytovou jednotku v minulosti užívat, ale poté ji užívat přestala, neboť jí nevyhovovala. V současné době jsou děti žalobkyně větší a jejich nároky na bydlení se zvyšují, podle žalovaného je tedy nepravděpodobné, že by se žalobkyně do bytu znovu přestěhovala. Žalovaný dále namítl, že v řízení předložil důkazy, které vysvětlují, proč odmítá hradit náklady spojené s užíváním bytu, tyto důkazy však soud prvního stupně neprovedl. Podle žalovaného je pro žalobkyni vhodnější, aby obdržela peněžité prostředky na pořízení jiné nemovité věci, která by jí vyhovovala více než předmětná bytová jednotka. Měla by převážit citová vazba žalovaného k bytové jednotce nad účelovým postupem žalobkyně, která byt pravděpodobně prodá nebo pronajme. Nakonec žalovaný namítl, že žalobkyně tvrdila v řízení, které se týká nemovitých věcí v Plzeňském kraji, že je ochotna vyplatit žalovaného ve výši stanovené soudem, ačkoli v nyní projednávané věci odkazovala na svou těžkou finanční situaci, která jí brání pořídit si vlastní bydlení. V průběhu odvolacího řízení dále žalovaný tvrdil, že po vyhlášení rozsudku došlo ke změně jeho poměrů; změnil zaměstnání, současným místem výkonu práce je adresa, v bytové jednotce tudíž od dubna 2026 bydlí a k bydlení z důvodu rodinných problémů nevyužívá rodinný dům, v němž žil dosud. Z uvedených důvodů tedy navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a bytovou jednotku přikázal do vlastnictví žalovaného oproti povinnosti zaplatit žalobkyni přiměřenou náhradu.

5. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný, reflektující provedené dokazování i aktuální judikaturu. Žalobkyně uvedla, že v řízení opakovaně uváděla, že má v úmyslu bytovou jednotku využít ke svému bydlení; pokud tak dosud jako spoluvlastník nečinila, bylo to z důvodu nikoli ideálních vztahů s žalovaným, které neumožnily uzavření dohody spoluvlastníků o užívání společné věci, jež by žalobkyni zaručila klid a soukromí v bytě. Konstatovala, že v bytové jednotce bydlela matka žalobkyně, která se do Kladna přistěhovala v roce 2016, aby byly s žalobkyní blíž k sobě. Žalobkyně byt z větší části osobně rekonstruovala. Pokud žalovaný předvídal, že by žalobkyně mohla byt obratem pronajmout nebo prodat, nepředložil ani on žádné garance, že to nemá v úmyslu sám. K námitce žalovaného vztahující se k postoji žalobkyně v druhém řízení žalobkyně uvedla, že žalovaný v uvedeném řízení argumentuje tím, že žalobkyni bude bytová jednotka přikázána, a proto nemá nárok na přikázání nemovitých věcí v druhém řízení. Nakonec poukázala na to, že žalovaný opět přestal hradit předepsané platby dle předpisu společenství vlastníků jednotek.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contr.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. V první řadě je třeba uvést, že odvoláním byly napadeny pouze výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně, nicméně je-li rozsudek o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví napaden odvoláním jen v části týkající se způsobu vypořádání (včetně uložení povinnosti zaplatit přiměřenou náhradu), nemůže nabýt právní moci ani v části, kterou se podílové spoluvlastnictví zrušuje, neboť jde o závislé výroky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dostupný stejně jako dále v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na Anonymizováno). Odvolací soud proto přezkoumal i výrok I. rozsudku.

8. Výroky IV. – VIII. a X. – XII. rozsudku soudu prvního stupně zůstaly odvoláním nenapadeny, nebyly předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Odvolací soud při hodnocení věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, na která pro stručnost odkazuje, jež podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil o listiny vztahující se k solventnosti účastníků a úhradám nákladů na bytovou jednotku.

10. Z potvrzení právnická osoba, odvolací soud zjistil, že žalobkyně má sjednán hypoteční úvěr č. č. účtu ve výši 2 500 000 Kč.

11. Z nabídky hypotéky právnická osoba, odvolací soud zjistil, že žalovaný má nabídku od uvedené společnosti na čerpání úvěru ve výši 2 000 000 Kč, která byla platná do datum.

12. Z pracovní smlouvy ze dne datum odvolací soud zjistil, že místo výkonu práce žalovaného od datum (den nástupu do práce) je adresa, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou na tři měsíce. Pokud jde o zaměstnavatele a mzdové podmínky, tyto žalovaný anonymizoval, stejně tak údaj o pravidelném pracovišti a služebních cestách, kde zůstal uveden pouze údaj „adresa – „, druhé z míst bylo anonymizováno.

13. Z upomínky ze dne datum, datum a datum odvolací soud zjistil, že žalobkyně byla upomenuta o zaplacení úhrad za měsíce listopad a prosinec 2025, měsíce leden a únor 2026 a dále březen a duben 2026 s tím, že za všechna tři období bylo k platbě předepsáno celkem 8 346 Kč a zaplaceno pouze 4 173 Kč. Úhrada poloviny splátek a dlužných částek žalobkyní byla prokázána výpisem z účtu žalobkyně č. č. účtu za období od datum do datum.

14. Ze žádosti žalovaného o sdělení informací k přeplatku za rok 2024 odvolací soud zjistil, že za rok 2024 byl přeplatek z vyúčtování služeb ve výši 12 323 Kč použit na úhradu nedoplatku za měsíc srpen 2024 ve výši 1 212,50 Kč a za měsíce září – prosinec 2024 ve výši 1 836,50 Kč měsíčně. Částka 3 764,50 Kč byla vyplacena datum na účet žalobkyně.

15. Z e-mailu ze dne datum odvolací soud zjistil, že přeplatek z vyúčtování za rok 2025 ve výši 11 872 Kč bude použit na úhradu dluhu souvisejícího s bytovou jednotkou za část měsíce března 2026, za duben a květen 2026 a dále na vyrovnání dalšího nedoplatku, který v budoucnu vznikne.

16. Z dopisu žalovaného výboru Anonymizováno adresa ze dne datum odvolací soud zjistil, že se žalovaný domáhal vyřešení reklamace podané datum a v této souvislosti uplatnil nárok na smluvní pokutu v celkové výši 11 100 Kč. Z dopisu žalovaného ze dne datum odvolací soud zjistil, že v reakci na druhou upomínku ze dne datum, jíž byl žalovaný žádán o úhradu částky 4 173 Kč z titulu záloh na služby, žalovaný jednostranně započetl proti této částce svou pohledávku na úhradu smluvní pokuty ve výši 3 250 Kč.

17. Odvolací soud učinil skutkový závěr, že účastníci jsou spoluvlastníky bytové jednotky, každý s podílem o velikosti ½, oba jsou schopni vyplatit přiměřenou náhradu na vypořádání. Žalovaný od dubna 2026 v bytové jednotce bydlí, vyměnil zámek a žalobkyně nemá nové klíče od jednotky v současné době k dispozici, byť v ní má dosud uloženy některé své věci, žalovaný od doby rozhodnutí soudu prvního stupně do současnosti neplatí služby spojené s užíváním bytové jednotky; tato skutková zjištění odvolací soud podle § 120 odst. 3 o. s. ř. učinil ze shodných tvrzení účastníků.

18. Anonymizováno 19. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

20. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

21. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

22. Odvolací soud předně konstatuje, že jak správně uvedl již soud prvního stupně, žalobkyně nemůže být v souladu s Anonymizováno nucena setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovaným, tj. má právo domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k bytové jednotce. Vypořádání zrušeného spoluvlastnictví přitom musí proběhnout jedním ze způsobů upravených ve shora citovaných ustanoveních § 1144 a § 1147 o. z., soud je zároveň při úvaze o vhodném způsobu vypořádání vázán zákonným pořadím tam upravených způsobů.

23. Odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že s ohledem na postoj spoluvlastníků je namístě spoluvlastnictví k bytové jednotce zrušit a že její rozdělení není dobře možné. Proto bylo nutné zabývat se tím, zda je možné ji přikázat některému ze spoluvlastníků. Při rozhodování o tom, komu má být nemovitá věc přikázána, se posuzuje velikost spoluvlastnických podílů, budoucí účelné využití nemovitých věcí a možnosti jejich údržby, existence rodinných vazeb a také solventnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo jeho rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka). U nemovité věci sloužící k bydlení je třeba přihlížet i k tomu, který ze spoluvlastníků v ní bydlel či podnikal, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Solventnost musí být dána k okamžiku soudního rozhodnutí, kdy účastník mající zájem o nemovitou věc musí prokázat, že dostatečné finanční prostředky již má k dispozici (např. výpisem z účtu), anebo že je schopen si je v přiměřené době opatřit (např. závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Výjimkou z takového postupu je jedině situace, kdy z řízení jednoznačně vyplyne, že účastník potřebné prostředky zcela jistě získá v přiměřené době (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

24. V řízení před soudy obou stupňů žádali o přikázání bytové jednotky do svého vlastnictví oba účastníci. S ohledem na to, že velikost podílů obou účastníků na společné věci je shodná a oba shodným způsobem prokázali svou připravenost zaplatit přiměřenou náhradu za vypořádání, bylo namístě zabývat se dalšími kritérii, podle nichž by bylo možno o přikázání jednomu z účastníků rozhodnout. Oba účastníci shodně tvrdili, že mají k bytové jednotce citový vztah, neboť se v minulosti podíleli na její rekonstrukci. Účast druhého ze spoluvlastníků na rekonstrukci bytové jednotky žádný z účastníků nezpochybňoval, byť oba jinak hodnotili rozsah a význam účasti druhého na ní, ani toto kritérium tedy nebylo pro hodnocení věci rozhodující. Odvolací soud tak považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že jedním ze zásadních hledisek je budoucí využití bytové jednotky a dosavadní péče o její údržbu, včetně nesení nákladů na její provoz. Žalobkyně od počátku řízení opakovaně deklarovala svůj zájem o přikázání bytové jednotky z důvodu, že nemá zajištěnou svou bytovou potřebu shodným způsobem jako žalovaný, neboť bydlí v nájemním bytu a má obavu ze ztráty stability tohoto řešení. Žalovaný je naproti tomu vlastníkem rodinného domu, v němž své bytové potřeby uspokojoval. Současně z provedených důkazů vyplynulo, že žalobkyně dlouhodobě zajišťovala úhradu nákladů spojených s užíváním bytové jednotky; odvolací soud nepřehlíží, že v roce 2024 a 2025 se na úhradách podílel také žalovaný, nicméně tak činil pouze po dobu řízení před soudem prvního stupně a od doby rozhodnutí opět ničeho nehradí, mimo jiné s odůvodněním, že dlužné částky byly uhrazeny z přeplatku vyúčtování z minulých let a že proti části pohledávky na úhradu služeb za bytovou jednotku započetl svůj nárok na smluvní pokutu. K námitce žalovaného, že se soud prvního stupně těmito důvody dostatečně nezabýval, je třeba uvést, že ani uvedené skutečnosti bez dalšího nevylučují význam dlouhodobého nesení nákladů žalobkyní pro posouzení její péče o společnou věc. Odvolací soud proto shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že více důvodů svědčí pro přikázání bytové jednotky žalobkyni. Důvod ke změně způsobu vypořádání podle odvolacího soudu nepředstavuje ani skutečnost, že žalovaný již nemá zájem o přikázání bytové jednotky pouze z důvodu zabezpečení pro své dcery, ale že začal po vydání napadeného rozsudku bytovou jednotku využívat ke svému vlastnímu bydlení z důvodu změny místa výkonu jeho práce a tvrzené změny jeho rodinné situace. Odvolací soud ponechává stranou, že žalovaný předložil pracovní smlouvu v podobě, z níž nelze seznat, jaké bude jeho pravidelné pracoviště a odkud či kam bude konat pravidelné služební cesty, nelze však odhlédnout od toho, že žalovaný začal využívat jednotku k bydlení bez dohody s žalobkyní, vyměnil v jednotce zámek a žalobkyni z jejího užívání fakticky vyloučil. Tato skutečnost mimo jiné dokládá, že vztahy mezi účastníky jsou nadále zhoršené a že účastníci nejsou schopni spolu bezproblémově komunikovat. Za této situace podle odvolacího soudu není výrazem nezájmu o bytovou jednotku to, že ji žalobkyně nezačala bez dalšího užívat, jak namítal žalovaný, a je pochopitelné i to, že do doby skončení řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nedošlo k dohodě účastníků o jejím užívání třetí osobou. Ostatní námitky žalovaného o tom, že žalobkyni nebude bytová jednotka dostačovat, že by pro ni bylo výhodnější realizovat bydlení v nemovité věci jiné kvality, jsou pouze spekulací a pro rozhodnutí ve věci je podstatné, že sama žalobkyně projevila o přikázání společné věci zájem. Žalobkyně současně prokázala, že je schopna zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu na vypořádání.

25. S ohledem na uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. a III. jako věcně správné potvrdil, ve výrocích I. a II. ve správném znění s ohledem chybně uvedené číslo listu vlastnictví v napadeném rozsudku.

26. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení tak je, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody. Podle stanoviska Pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno, v odůvodněných, a spíše výjimečných případech lze některému z účastníků přiznat právo na náhradu nákladů podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť způsob vypořádání spoluvlastnictví závisí na úvaze soudu. Zvláštními okolnostmi konkrétního jedinečného případu může být např. obstrukční chování některého ze spoluvlastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci nebo šikanózní výkon práva. Soud také může zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací. Ani v odvolacím řízení odvolací soud neshledal žádnou z popsaných specifických okolností (postoj účastníků, kteří se neshodli na způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, nelze v tomto případě hodnotit jako nezájem o konstruktivní vyřešení věci či jako obstrukční chování), má tedy za to, že jsou dány důvody pro postup podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen tehdy, jestliže tento rozsudek závisel na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Účastník může podat dovolání do dvou měsíců, jdoucích ode dne doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, u Okresního soudu v Anonymizováno (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Dovolání nelze podat jen proti výrokům o nákladech řízení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.