37 A 30/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci navrhovatelky: Ing. J. J. bytem X zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Kubovičem sídlem Za Poříčskou bránou 259/11, Praha 8 proti odpůrci: město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav sídlem Masarykovo náměstí 1/6, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav zastoupen advokátem JUDr. Jiřím Brožem, LL.M. sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3 o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změna č. 7a Územního plánu Brandýs nad Labem-Stará Boleslav, vydaného usnesením zastupitelstva města Brandýs nad Labem- Stará Boleslav ze dne 8. 4. 2026, č. ZM2026/20/19, takto:

Výrok

I. Návrh se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Navrhovatelce se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění

Obsah návrhu 1. Návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se navrhovatelka domáhá zrušení části v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen „změna územního plánu“ či „napadené OOP“), a to kapitoly J („Vymezení ploch a koridorů, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno plánovací smlouvou“) v rozsahu textu: Územní plán vymezuje plochu PS.1, ve kterých je rozhodování o změnách v území podmíněno plánovací smlouvou Plocha je vymezena přes celé zastavěné území a zastavitelné plochy vyjma pozemků ve správě Ministerstva obrany České republiky. Podmínka uzavření plánovací smlouvy se v rámci vymezené plochy PS.1 vztahuje na následující záměry: ve spojení s následujícími odrážkami: - bytové domy změny, dokončených staveb pro bydlení, kdy dojde ke vzniku více než jedné nové bytové jednotky, rodinné domy o 2 a více bytových jednotkách, stavby pro bydlení s maximálně 1 bytovou jednotkou, které jsou realizovány v souvislosti s další výstavbou staveb pro bydlení v téže lokalitě, stavba pro bydlení dle odst. 1. písm. p) Přílohy č. 2 k zákonu č. 283/2021 Sb. realizovaná u rodinného domu s více jak 2 bytovými jednotkami, nebytové záměry -zařízení, činnosti a technologie pro komerční využití (dále jen „nebytové stavby“), zejména pak nově budované či rozšiřované provozovny, průmyslové areály, kancelářské prostory, skladové haly či komerční zóny; za nebytovou stavbu považují také odstavné, manipulační, prodejní, skladovací nebo výstavní ploch nad 300 m2. V plochách pro uzavření plánovací smlouvy nelze umisťovat záměry do doby uzavření plánovací smlouvy nebo do doby marného uplynutí lhůty stanovené pro její uzavření s výjimkou drobných staveb, a to pouze pokud jsou v souladu s podmínkami využití předmětné plochy s rozdílným způsobem využití.

2. Navrhovatelka uvádí, že napadené OOP zasahuje do jejích práv, neboť po jeho vydání město vůči ní začalo uplatňovat požadavek na uzavření plánovací smlouvy v souvislosti s přípravou záměru „Rodinný dvojdům X, X“ na jejím pozemku st. p. X a p. č. X v katastrálním území X.

3. Namítá, že napadené OOP nepřípustně vymezilo plochu PS.1 přes celé zastavěné území a zastavitelné plochy, a je proto plošné a paušální, v rozporu se zásadou proporcionality, subsidiarity a minimalizace zásahu, postrádá potřebnou individualizaci a věcnou racionalitu, vykazuje znaky nerovnosti a selektivnosti při uplatňování výjimek z povinnosti uzavřít plánovací smlouvu a nepřípustně směšuje urbanistickou regulaci s plošným vynucováním finančních plnění. Odpůrce pojímá napadenou regulaci jako obecný kontribuční nástroj. Napadené OOP je nepřezkoumatelné, neboť z něj neplyne, proč bylo nutno vymezit plochu PS.1 v daném rozsahu a nebylo zvoleno užší, lokalizované řešení, na základě jakých podkladů pořizovatel dovodil potřebu plánovací smlouvy u všech vyjmenovaných kategorií záměrů, jaká konkrétní veřejná infrastruktura a veřejné zájmy mají být takto plošně chráněny a proč je zvolený nástroj přiměřený vzhledem k jeho dopadu do práv vlastníků. Podpůrně pak navrhovatelka argumentuje, že přijatá regulace dopadá i na její konkrétně připravovaný záměr, který byl před přijetím napadaného OOP přípustný. Odpůrce měl o to více vážit dopady nově přijímané regulace na již rozpracované záměry.

4. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvádí, že vymezení plochy PS.1 není extenzivní. Území, v němž je rozhodování podmíněno plánovací smlouvou, je vymezeno určitě a na základě objektivních kritérií. Naopak omezení tohoto území na dílčí lokality či parcely by mohlo být svévolné, diskriminační a nepředvídatelné. Koordinovaného rozvoje území nelze dosáhnout, nebudou-li na území dopadat jednotná pravidla. Plánovací smlouva představuje též závazek obce vůči stavebníkovi, že bude postupovat v souladu s plánovací smlouvou, což posiluje právní jistotu stavebníků. Zákon umožňuje podmínit rozhodování v území uzavřením plánovací smlouvy. Odpůrce stanovil povinnost uzavřít plánovací smlouvu na taxativně vymezené druhy záměrů, u kterých se předpokládá významnější dopad na veřejnou infrastrukturu a rozvoj území. Přijatá regulace je proporcionální. V případě, že mezi stavebníkem a obcí nedojde do 6 let od nabytí účinností změny územního plánu ke shodě na obsahu plánovací smlouvy, lze záměr realizovat i bez jejího uzavření. Výjimka vztahující se na právnické osoby zřízené nebo založené městem sleduje legitimní a racionální cíl.

5. V replice navrhovatelka uvádí, že proti změně územního plánu nepodala připomínky. To ale neznamená automatické odmítnutí návrhu. Procesní pasivita je významná zejména při přezkumu proporcionality přijatého řešení. Návrh však obsahuje i námitky překročení mezí zákonného zmocnění, plošné povahy napadené regulace a nedostatku odůvodnění. Podle rozsudku NSS ze dne 11. 6. 2026, č. j. 10 As 182/2025-57, nemá být aplikace § 307 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, automatická. Je třeba zkoumat, zda navrhovatel mohl v relevantní fázi své důvody skutečně uplatnit, a použití posledně citovaného ustanovení nesmí být v rozporu s právem na přístup k soudu. V daném případě není splněna podmínka, že návrh obsahuje pouze důvody, které navrhovatelka neuplatnila v řízení o vydání OOP. Pozdější navrhovatelčina podání vůči městu a stavebnímu úřadu prokazují konkrétní a přímou aplikaci napadené regulace vůči jejímu záměru, což má ale podle navrhovatelky význam pro věcný přezkum, nikoli jako náhrada připomínek. Ani při absenci připomínek nemůže pořizovatel rezignovat na minimální odůvodnění zvoleného řešení. Výhrady obsahově obdobné návrhovým námitkám uplatnil v procesu pořizování změny územního plánu jiný vlastník. Pořizovatel se s nimi věcně vypořádal a nevyhověl jim. Navrhovatelka tuto okolnost neuplatňuje jako náhradu vlastní procesní aktivity, ale jako podpůrný argument, že její výhrady nejsou nové a nepředvídatelné.

6. Obsah dalších podání účastníků není třeba rekapitulovat, neboť soud návrh věcně neprojednal, jak vysvětlí níže.

7. Soud se nejprve zabýval přípustností návrhu.

8. Podle § 307 odst. 2 stavebního zákona je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části také nepřípustný, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl; to neplatí, jde-li o opatření obecné povahy podléhající posouzení vlivů na životní prostředí.

9. NSS v rozsudku ze dne 11. 6. 2026, č. j. 10 As 182/2025-57, bod 20, vyslovil, že § 307 odst. 2 stavebního zákona se užije pouze tehdy, jestliže úkon (resp. lépe řečeno „fáze“), během něhož bylo možné vznést důvody proti opatření obecné povahy, proběhl již po účinnosti stavebního zákona. Tento závěr odpovídá systematice a účelu přechodných ustanovení stavebního zákona. Současně v něm podle NSS nelze spatřovat nepřiměřený zásah do právní jistoty navrhovatele. Byl-li § 307 odst. 2 stavebního zákona účinný v době, kdy navrhovatel mohl uplatnit důvody proti opatření obecné povahy, měl si být vědom, že pokud tak neučiní, nebude se moci domáhat soudní ochrany, nepůjde-li o výjimky v tomto ustanovení uvedené (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. I. ÚS 3241/24, bod 17).

10. Ve věcech týkajících se územního plánování nastala účinnost stavebního zákona dne 1. 7. 2024 (§ 335 ve spojení s § 334a odst. 1 a 2 stavebního zákona).

11. V nynější věci mohla navrhovatelka uplatnit „důvody proti opatření obecné povahy“, tedy slovy zákona připomínky, v patnáctidenní lhůtě od veřejného projednání návrhu změny územního plánu (§ 96 a 97 stavebního zákona). Veřejné projednání návrhu změny č. 7a územního plánu se konalo dne 15. 10. 2025, lhůta pro uplatnění připomínek uplynula dne 30. 10. 2025. Daná fáze pořizování tedy proběhla zcela již za účinnosti stavebního zákona.

12. Soud ze správního spisu zjistil, že navrhovatelka proti návrhu změny územního plánu žádné připomínky neuplatnila. Ty uplatnilo sedm osob z řad veřejnosti, navrhovatelka mezi nimi však nebyla. Je přitom nepodstatné (což v replice uznává i navrhovatelka), že jedna z připomínek směřovala proti regulaci týkající se plánovacích smluv, kterou nyní navrhovatelka před soudem napadá. Ustanovení § 307 odst. 2 stavebního zákona totiž přípustnost návrhu na zrušení (části) opatření obecné povahy váže na podmínku, že námitky vznesené před soudem uplatnil v procesu pořizování opatření obecné povahy právě navrhovatel. Nadto vlastník, který připomínku týkající se plánovacích smluv uplatnil, vlastní pozemky odlišné od navrhovatelky. Nesměřovaly tedy k ochraně navrhovatelčiných vlastnických práv.

13. To, že navrhovatelka připomínky neuplatnila, uvedl i odpůrce v replice ze dne 11. 8. 2026. Sama navrhovatelka to pak výslovně potvrdila v replice ze dne 26. 8. 2026. Zde netvrdila ani žádné okolnosti, pro které by připomínky uplatnit nemohla (viz § 307 odst. 2 stavebního zákona).

14. Z obsahu spisové dokumentace také plyne, že napadené opatření obecné povahy nepodléhalo posouzení vlivů na životní prostředí (viz stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 13. 2. 2025, č. j. 004356/2025/KUSK, v němž je výslovně uvedeno, že není požadováno zpracovat vyhodnocení vlivů změny č. 7a územního plánu na životní prostředí). Výjimka z aplikace § 307 odst. 2 stavebního zákona uvedená ve větě za středníkem se proto v posuzované věci neuplatní.

15. Soud také konstatuje, že veškeré námitky uplatněné v návrhu podaném soudu bylo možno uplatnit již proti návrhu změny územního plánu pro veřejné projednání. Po něm totiž k žádným úpravám návrhu týkajícím se navrhovatelkou zpochybňované regulace nedošlo. Veškeré skutečnosti, proti kterým navrhovatelka brojí, tak byly zřejmé již z návrhu pro veřejné projednání, a objektivně tak navrhovatelce nic nebránilo je rozporovat v procesu pořizování napadeného opatření obecné povahy. I námitky, které výslovně zmínila v replice (příliš extenzivní rozsah regulace rozporný se zákonem a nedostatek odůvodnění), bylo možno uplatnit již po veřejném projednání. Soud by se mohl těmito námitkami (včetně námitky nepřezkoumatelnosti napadeného OOP) věcně zabývat až ve chvíli, kdy by byl návrh přípustný, tedy způsobilý věcného posouzení.

16. Podle dřívější judikatury sama procesní pasivita navrhovatele v předchozí fázi pořizování opatření obecné povahy zpravidla nevedla k odmítnutí návrhu, promítala se ale především do jeho věcné (ne)úspěšnosti (srov. usnesení NSS ze dne 16. 11. 2010, č. j. 1 Ao 2/2010-116, rozsudek NSS ze dne 13. 11. 2014, č. j. 7 As 181/2014-34, či rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016-35 ad). Tato judikatura však vycházela z předchozí právní úpravy, která nyní byla v oblasti stavebního práva výslovně modifikována § 307 odst. 2 stavebního zákona. Citované ustanovení tak překonává dosavadní judikaturu NSS, podle níž navrhovatel mohl v řízení u správního soudu (s určitými omezeními) podat návrh na zrušení opatření obecné povahy, i přestože byl v procesu pořizování opatření pasivní a nepodal žádné námitky ani připomínky (rozsudek 10 As 182/2025-57, bod 17).

17. Nyní řešený případ není srovnatelný ani se situací řešenou v rozsudku č. j. 10 As 182/2025- 57. V tehdejší věci jak navrhovatel, tak odpůrce (a ostatně i krajský soud) až do vydání rozsudku NSS byli přesvědčeni, že se na jejich věc nepoužije § 307 odst. 2 stavebního zákona, neboť měli za to, že opakované veřejné projednání mělo proběhnout podle předcházející právní úpravy. V nyní řešené věci však nemohly vzniknout žádné pochyby, že veřejné projednání a jeho případný následný soudní přezkum budou plně podřízeny pravidlům stavebního zákona – veřejné projednání proběhlo více než rok po nabytí účinnosti stavebního zákona (15. 10. 2025), vyhláška oznamující konání veřejného projednání odkazovala pouze na příslušná ustanovení stavebního zákona (nikoli na předcházející úpravu) s výslovným pokynem, že připomínky je možno uplatňovat do patnácti dnů od konání veřejného projednání, a i soud ve výzvě k vyjádření k replice výslovně upozornil na § 307 odst. 2 stavebního zákona. Navrhovatelce tak nemohlo vzniknout legitimní očekávání, že její soud nebude věc posuzovat podle účinné právní úpravy. Její ústavní právo na přístup k soudu tak nemohlo být porušeno. Závěr a náklady řízení 18. Navrhovatelka tedy v řízení o vydání napadeného opatření obecné povahy neuplatnila žádné připomínky, ač tak učinit mohla, a v soudním řízení uplatňuje výlučně důvody, které v pořizovacím procesu nevznesla. V takovém případu musí soud návrh odmítnout jako nepřípustný podle § 307 odst. 2 stavebního zákona ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

19. Protože soud návrh odmítl jako nepřípustný, a věcně jej tedy neposuzoval, neprováděl dokazování listinami navrženými navrhovatelkou k důkazu v doplnění návrhu ze dne 8. 7. 2026 a replikách ze dne 28. 7. 2026 a 12. 8. 2026.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 3 s. ř. s., jenž stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

21. Jelikož soud návrh odmítl, vrátil navrhovatelce podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. Soudní poplatek bude navrhovatelce vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 31. srpna 2026 Lenka Bursíková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.