37 A 31/2025

Rubrum

č. j. 37 A 31/2025- 77 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobce: S. S. bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Věrou Škvorovou, Ph.D. sídlem Na Švihance 8, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Městský úřad Benešov sídlem Masarykovo náměstí 100, 256 01 Benešov o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nezahájení řízení o odstranění stavby komunikace na pozemku p. č. XA v katastrálním území X takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“) domáhá ochrany před nezákonným zásahem Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 2 37 A 31/2025 žalovaného. Tento zásah podle žalobce spočívá v tom, že žalovaný – navzdory uplatněným podnětům ze strany žalobce – nezahájil řízení o odstranění stavby komunikace na pozemku p. č. XA v katastrálním území X (stejně jako všechny nemovité věci uváděné dále v tomto rozsudku). Žalobou se žalobce domáhá, aby soud žalovanému uložil zahájit řízení o odstranění stavby komunikace ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku. Žaloba 2. Žalobce uvádí, že je (spolu se svou manželkou) vlastníkem pozemku p. č. st. XB, na němž se nachází studna. Tento pozemek přímo sousedí s pozemkem p. č. XA, na němž se nachází komunikace, která je podle žalobcova přesvědčení nepovolenou stavbou.

3. Žalobce se podnětem ze dne 20. 11. 2024 domáhal, aby žalovaný coby stavební úřad nařídil stavebníkovi (obci Struhařov) okamžitě stavbu zastavit a zahájil řízení o jejím odstranění. Žalovaný mu dne 18. 12. 2024 přípisem pod č. j. MUBN/444032/2024/VÝST sdělil, že se jednalo pouze o opravu komunikace, pod níž nevedou inženýrské sítě, tedy drobnou stavbu, a odkázal na § 171 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) ve spojení s odst. 1 písm. g) bodem 7 přílohy č. 1 ke stavebnímu zákonu, podle nichž taková stavba nepodléhá povolení. S tím žalobce nesouhlasil, a proto dne 20. 1. 2025 podal opakovaný podnět k zahájení řízení o odstranění stavby, v němž žádal, aby byl o způsobu jeho vyřízení vyrozuměn. Jelikož další vyrozumění neobdržel, obrátil se podáním ze dne 19. 3. 2025 na nadřízený správní orgán (Krajský úřad Středočeského kraje, dále „krajský úřad“) a žádal, aby učinil opatření proti nečinnosti žalovaného. Krajský úřad žalobci přípisem ze dne 25. 3. 2025, č. j. 047945/2025/KUSK, sdělil, že v postupu žalovaného neshledal pochybení a že nemá za to, že by byl žalovaný nečinný. Žalobci tedy nezbylo než se domáhat ochrany svých práv žalobou.

4. Podanou žalobu považuje žalobce za přípustnou, protože bezvýsledně vyčerpal veškeré možnosti ochrany svých práv před existencí nepovolené stavby. K tomu odkazuje na závěry vyslovené v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/2019-39, č. 4178/2021 Sb. NSS (dále jen „rozsudek ŽAVES“).

5. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, který potvrdil krajský úřad, že jde jen o drobnou stavbu, jež povolení nevyžaduje. Sporná stavba komunikace na pozemku p. č. XA je podle žalobce nepovolenou stavbou ve smyslu § 250 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, neboť byla provedena bez povolení vyžadovaného stavebním zákonem. Předně není pravda, že pod komunikací nevedou žádné inženýrské sítě – vede tam síť elektrického vedení, na něž je napojen žalobcův dům č. p. XC a sousední dům č. p. XD, a místní kanalizace, která se řešila v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. VÝST/78104/2012.

6. Žalobce namítá, že nešlo pouze o úpravu komunikace v jejím stávajícím profilu, neboť v místě u jeho domu do té doby žádná komunikace nebyla. Dosavadní přístupová cesta měla podobu toliko do hlíny vyjetých kolejí. K tomu žalobce navrhuje provést důkaz spisem žalovaného ve věci sp. zn. ODSA/58768/2024/PAV, v němž jsou obsaženy fotografie zachycující stav komunikace před realizací stavby.

7. Žalobce též namítá, že došlo ke změně původní nivelety a rozšíření komunikace. Tvrdí, že došlo ke zvýšení povrchu nejméně o 6-7 centimetrů, což vyplývá už z toho, že neproběhlo žádné bagrování a nová komunikace byla položena na původní povrch. Údaje o rozměrech původní a nové stavby by měly mít odraz ve stavebním deníku. Ten však tyto údaje Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 3 37 A 31/2025 neobsahuje. Není tak zřejmé, na čem žalovaný postavil závěr o tom, že se jedná o drobnou stavbu. Takový závěr nelze učinit jen na základě vyjádření stavebníka. Původní stav komunikace lze zjistit ze spisu vedeného Obecním úřadem Struhařov pod sp. zn. 100/2016, v němž byly povoleny výhybny na komunikaci. Není též pravda, že by komunikace nebyla rozšířena oproti původním stavu – byla rozšířena o 0,5 až 1 metr, a má tak šířku pohybující se od 3 metrů do 3,45 metru oproti původní šíři cca 2 m, kterou lze objektivně zjistit z odkazovaných spisů.

8. Stran dotčení svých veřejných subjektivních práv žalobce uvádí, že na jeho pozemku p. č. st. XB se nachází studna. Nová nepovolená komunikace vznikla v její těsné blízkosti, aniž byla zajištěna náležitá ochrana vodního zdroje. Navíc je komunikace vyspádovaná směrem ke studni. Tento stav přímo ohrožuje vodní zdroj. Tvrzením, že jde pouze o opravu původní komunikace, stavebník obešel nutnost dodržet § 79 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, podle něhož je minimální vzdálenost studny od zdroje možného znečištění 12 metrů, resp. 30 metrů v závislosti na prostupnosti prostředí. K prokázání tvrzení o dotčení svých práv žalobce navrhuje provést místní šetření. Vyjádření k žalobě 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě popsal, že na základě podnětu žalobce ze dne 20. 11. 2024 postupoval podle § 291 stavebního zákona a § 5 odst. 2 písm. b) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole, ve znění pozdějších předpisů, aby ověřil, zda se na pozemku p. č. XA neprovádí nebo nebyla provedena stavba vyžadující povolení stavebního úřadu.

10. Dne 5. 12. 2024 provedl kontrolu, při níž zjistil, že se na pozemku p. č. XA – od napojení na silnici č. III/1121 na pozemku p. č. XE po křižovatku se stávající místní komunikací na pozemku p. č. 719 – nachází komunikace o délce cca 227 metrů. Podle vyjádření starosty obce Struhařov byla provedena pouze oprava stávající komunikace v původním profilu. Byl odstraněn podklad a živičný povrch, po celé délce proběhly lokální opravy podkladních vrstev, vyrovnání (resp. doplnění) stávajícího živičného krytu a celoplošná pokládka asfaltového betonu v tloušťce 40 milimetrů s vyrovnávkou. Dále byly dosypány krajnice. V komunikaci se nenacházejí inženýrské sítě. Přítomen byl i zástupce společnosti B E S s.r.o., která provedla stavbu na základě objednávky obce Struhařov včetně rozpočtu, ze kterého plynul rozsah prací. Ten uvedl, že stavbu provedli v termínu 21. 10. 2024 do 22. 11. 2024 dle objednávky. Byla předložena objednávka a stavební deník, jejichž kopie žalovaný založil do spisu. Následně žalovaný zaslal žalobci dne 18. 12. 2024 sdělení, že se jedná o stavbu nevyžadující povolení.

11. Poté žalobce dne 20. 1. 2025 zaslal žalovanému opakovaný podnět k zahájení řízení o odstranění stavby, v němž poukázal na to, že pod komunikací vede síť elektrického vedení a místní kanalizace. K těmto tvrzením žalovaný požádal o vyjádření obec Struhařov. Ta dne 10. 2. 2025 sdělila, že se pod komunikací nachází kanalizace v jejím vlastnictví, přípojka nemůže být považována za inženýrkou síť. Ke zvýšení nivelety nedošlo.

12. Dále se žalobce podáním ze dne 19. 3. 2025 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného u krajského úřadu coby nadřízeného orgánu. Krajský úřad však závěry žalovaného potvrdil. Dodal, že skutečnost, že žalobce nesouhlasí s tím, jak žalovaný stavbu v rámci svých zákonem vymezených kompetencí posoudil, není důvod k tomu, aby žalovaný znovu Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 4 37 A 31/2025 provedl kontrolu nebo své původní posouzení měnil. Jedná se o běžnou údržbu komunikace spočívající v opravě povrchu, jakých se provádí v České republice celá řada. Ze zákona jasně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo, aby takové jednoduché opravy nevyžadovaly posouzení stavebním úřadem a vydání povolení.

13. Žalovaný uzavřel, že se se závěry krajského úřadu ztotožňuje. Podle jeho přesvědčení neexistuje veřejné subjektivní právo na zahájení řízení o odstranění stavby. Ochranu veřejného zájmu na provádění staveb v souladu s povolením (opatřením) stavebního úřadu zajišťuje stavební úřad, který zjistí rozhodné okolnosti a rozhodne, zda jsou naplněny podmínky pro zahájení řízení o odstranění stavby, či nikoli [§ 250 odst. 1 písm. b) stavebního zákona]. V posuzované věci věnoval žalovaný podnětům žalobce velkou pozornost – konal šetření v místě stavby, obstaral stavební deník, objednávku stavby a opatřil i výpověď vlastníka a zhotovitele stavby. Poté, co všemi dostupnými prostředky zjistil skutkový stav, dospěl k závěru, že jde o drobnou stavbu ve smyslu § 171 stavebního zákona ve spojení s odst. 1 písm. g) bod 7 přílohy č. 1 ke stavebnímu zákonu, která nepodléhá povolení. Na tomto závěru žalovaný trvá a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Další podání účastníků 14. Žalobce v podání ze dne 13. 4. 2026 doplňuje, že studna je od komunikace vzdálena 7,5 m, 4,5 m od středu odvodňovacího rigolu vedle komunikace. Dále upozorňuje na svažitost terénu na pozemku p. č. XA směrem ke studni. To způsobuje, že veškeré splachy z komunikace i jejího okolí obsahující ropné látky, oleje, soli a další nečistoty budou v případě srážkových vod přirozeným spádem odváděny do prostoru kolem žalobcovy studny. V důsledku „nepovoleného vyasfaltování plochy“ o rozloze cca 150 m2 došlo k jejímu vyspádování směrem ke studni. Nově zpevněná plocha navíc navazuje na další zpevněnou komunikaci v délce cca 300 m, čímž vzniká efekt tzv. „sběrného koryta“, kdy veškeré vody a nečistoty jsou odváděny nezpevněným neudržovaným rigolem v těsné blízkosti studny. K tomu žalobce předložil fotografie zachycující stav v daném místě a navrhl provést místní šetření.

15. Žalovaný ve vyjádření ze dne 13. 4. 2026 setrval na svém stanovisku ve vyjádření k žalobě. Jednání 16. K projednání věci soud nařídil jednání. Při jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

17. Při jednání soud sdělil podstatný obsah spisu ve věci kontroly provedené na základě podnětu žalobce a dále provedl následující listinné důkazy: Výpis z katastru nemovitostí LV 331 pro obec Struhařov, k. ú. X, rozhodnutí Místního národního výboru Struhařov ze dne 12. 9. 1989, č. j. 178/89, rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 8. 2000, č. j. Vod.235-1879- 1/2/2000/Kre, sdělení žalovaného ze dne 11. 6. 2012, č. j. Vod. 232-25033/12, a ze dne 14. 7. 2021, č. j. MUBN/119174/2021/ŽP, listiny ze spisu žalovaného sp. zn. VÝST/78104/2012, a to projektovou dokumentaci k územnímu řízení z listopadu 2012 a ledna 2014, hydrogeologický posudek, souhrnné vyjádření odboru životního prostředí žalovaného ze dne 14. 12. 2012, č. j. MUBN/7685/2012/OOPLH, sdělení o Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 5 37 A 31/2025 ověření pasportu stavby kanalizace ze dne 26. 2. 2023, č. j. Vod. 232-6618/13, včetně průvodní technické zprávy a situačního výkresu, pasport místních komunikací obce Struhařov z května 2013, sdělení společnosti ČEZ k projektové dokumentaci z 27. 1. 2014 a územní rozhodnutí ze dne 6. 6. 2014, č. j. MUBN/24713/2014/VÝST, dále fotografie z přestupkového spisu ODSA/58768/2024/PAV, fotografie lokality předložené žalobcem s žalobou a podáním ze dne 13. 4. 2026 a náhledy z mapových portálů opatřené soudem a založené do spisu.

18. Soud neprovedl důkaz místním šetřením navrženým žalobcem k prokázání ohrožení vodního zdroje, neboť konkrétní skutečnosti, které mělo prokázat, tedy že se žalobcova studna nachází v blízkosti komunikace a odvodňovacího rigolu, případně svažitost terénu, lze zjistit i z listinných důkazů, samy o sobě nadto nemohou prokázat dotčení vodního zdroje provedenou úpravou komunikace (k tomu viz níže). Soud nemá odborné hydrogeologické znalosti potřebné k tomu, aby z čehokoli, co by byl s to při ohledání prostoru kolem studny vnímat, mohl dovodit vliv provedených úprav na studnu na žalobcově pozemku p. č. st. XB. Nejde tak o důkazní prostředek způsobilý prokázat dotčení studny. K důkazu též nebyly provedeny tři fotografie prostoru kolem studny předložené žalobcem při jednání soudu, neboť byly navrženy až po lhůtě stanovené soudem ve výzvě ze dne 30. 3. 2026. Byť byly dle sdělení žalobce nově pořízeny, žalobce netvrdil, že by se stav odvodňovacího příkopu, k jehož prokázání byly označeny, v mezidobí změnil. Příkop je nadto patrný i na fotografiích předložených v rámci stanovené lhůty 13. 4. 2026 a náhledech z Google Street View, které byly provedeny k důkazu. Soud ani stav příkopu nepovažoval za rozhodný vzhledem k hydrogeologickým poměrům a povaze studny, které byly zjištěny z hydrogeologického posudku.

19. Dle žalobce provedené důkazy prokazují jeho argumentaci ve smyslu existence kanalizace pod komunikací. Vypořádání jeho podnětu ze strany žalovaného tedy neodpovídá objektivnímu stavu. Fotografiemi z přestupkového spisu a náhledy obstaranými soudem byl prokázán stav komunikace před provedením stavby a po něm. Je patrné, že došlo k podstatným změnám. Pokud jde o hydrogeologický posudek, jeho zpracovatel vycházel z toho, že komunikace bude mít v dotčené části u pozemku žalobce živičný povrch, aktuálně má však asfaltový povrch. K závěru posudku, že nemůže dojít k ohrožení vody ve studni žalobce, tak nelze přihlížet, neboť zpracovatel posudku pracoval s jiným povrchem. Žalovaný při jednání připustil, že v prvotním vyjádření k podnětu žalobce pravděpodobně došlo k určitým nepřesnostem, neměly však vliv na charakter stavby. Žalovaný trvá na tom, že jde o drobnou stavbu, která nevyžadovala povolení, a nebyly tak důvody pro zahájení řízení o odstranění stavby. Z hydrogeologického posudku dle žalovaného jasně vyplývá, že žalobcova studna nemůže být vzhledem ke svému charakteru a hydraulickému tlaku ovlivněna žádným vsakováním, bez ohledu na povrch přilehlé komunikace. Hydrogeologický průzkum tak dokládá, že nezahájením řízení o odstranění stavby nemůže dojít k poškození studny žalobce. Údržba odvodňovacího příkopu není předmětem tohoto řízení. Posouzení žaloby soudem 20. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 6 37 A 31/2025 zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

21. Žalobce spatřuje nezákonný zásah žalovaného v nezahájení řízení o odstranění stavby, tedy řízení zahajovaného z moci úřední. Je přesvědčen, že jde o stavbu provedenou bez povolení vyžadovaného stavebním zákonem.

22. Podmínky, za nichž se lze domáhat zahájení řízení o odstranění stavby provedené bez veřejnoprávního povolení, vymezil rozšířený senát NSS v rozsudku ŽAVES. Ač byly závěry v rozsudku ŽAVES vysloveny ve vztahu k § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, lze je plně vztáhnout i na řízení o nařízení odstranění stavby podle § 250 stavebního zákona.

23. Z § 2 s. ř. s. vyplývá, že soudní řád správní je „obrannou“ normou, která chrání veřejná subjektivní práva, nikoli normou „kontrolní“, která by umožňovala komukoli iniciovat prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví kontrolu jakéhokoli úkonu veřejné správy. Správní soudnictví je (byť s určitými výjimkami) povoláno k ochraně veřejných subjektivních práv, nikoli k ochraně veřejného zájmu nebo objektivního práva.

24. Pravidlem, s vymezenými výjimkami, které je třeba vykládat restriktivně, zůstává, že uplatnění podnětu, ve kterém podatel vyzývá správní úřad k uplatnění úřední povinnosti, nezakládá veřejné subjektivní právo na to, aby správní orgán zahájil řízení z moci úřední.

25. Soudní ochranu je třeba poskytnout v případě, kdy se zahájení řízení z moci úřední domáhá osoba přímo dotčená na svých hmotných právech protiprávním stavem, k jehož odstranění má řízení zahajované z moci úřední sloužit.

26. K tomu, aby (objektivně protizákonná) nečinnost správního orgánu při uplatnění jeho úřední moci (nezahájení řízení z moci úřední) přímo zasáhla do veřejného hmotného subjektivního práva určité osoby, je třeba splnit současně několik podmínek.

27. Především je třeba, aby šlo skutečně o žalobce, jehož hmotné právo nebylo ochráněno v důsledku nečinnosti správního orgánu, který v rozporu se zákonem nezahájil řízení z moci úřední. Třebaže toto řízení slouží v prvé řadě k ochraně objektivního práva, přímým důsledkem nečinnosti správního orgánu je neposkytnutí ochrany právu subjektivnímu.

28. Pokud jde o žalobní (procesní) legitimaci, postačuje myslitelné tvrzení o dotčení na právech. Nelze-li jednoznačně říci, že veřejná subjektivní práva (právní sféra) žalobce zjevně a nepochybně nemohou být za žádných okolností v důsledku jednání či opomenutí žalovaného dotčena, je nutno zásahovou žalobu posoudit meritorně (viz např. rozsudek NSS z 11. 9. 2025, č. j. 2 As 86/2025-21, bod 21, navazující na závěry rozsudku rozšířeného senátu NSS z 21. 11. 2017, č. j. 7 As 155/2015-160, č. 3687/2018 Sb. NSS, body 62 a 63, který byl sice zrušen Ústavním soudem, na závěry o odmítnutí žaloby to však nemělo vliv – bod 115 rozsudku ŽAVES).

29. Žalobce předestřel myslitelné tvrzení o dotčení na svých hmotných právech: Tvrdil, že nezahájením řízení o odstranění stavby byl zkrácen na svých právech, neboť nepovolená komunikace ohrožuje vodu v jeho studni, která se nachází v těsné blízkosti komunikace. Jeho žalobní legitimace tedy byla dána. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 7 37 A 31/2025 30. Žaloba byla podána včas, neboť jde o zápůrčí žalobu proti tvrzenému trvajícímu zásahu, u něhož lhůta pro podání žaloby nemůže uplynout, dokud zásah trvá (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18, a bod 102 rozsudku ŽAVES).

31. Žaloba je přípustná dle § 85 s. ř. s. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce se před podáním žaloby obrátil s podnětem na zahájení řízení o odstranění stavby nejprve na žalovaného coby stavební úřad (podáními z 20. 11. 2024 a z 20. 1. 2025). Když žalovaný nereagoval požadovaným zahájením řízení, obrátil se na krajský úřad (podání z 19. 3. 2025) a domáhal se, aby učinil opatření proti nečinnosti, avšak rovněž bez požadovaného výsledku. Žalobce tak vyčerpal prostředky, jimiž se mohl domoci zahájení řízení o odstranění stavby. Soud tedy žalobu věcně projednal.

32. Pro poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. s. ř. s. je nezbytné, aby byl žalobce přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem.

33. Soud dospěl k závěru, že žalobce své zkrácení na právech, které odvozoval od ohrožení vody ve studni na pozemku p. č. st. XB, neprokázal. Naopak, soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že stavební činností na pozemku p. č. XA k ohrožení vody ve studni na pozemku p. č. st. XB nedojde.

34. Soud si od žalovaného vyžádal dokumentaci týkající se studny na pozemku p. č. st. XB. Z předložených listin vyplývá, že studna na pozemku žalobce byla povolena rozhodnutím Místního národního výboru Struhařov – komise výstavby ze dne 12. 9. 1989, č. j. 178/89. Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 8. 2000, č. j. Vod.235-1879-1/2/2000/Kre, bylo povoleno užívání domovní šachtové studny na pozemku p. č. st. XB o profilu 1 000 mm hloubky 4 m s tím, že vodu ze studny je možné používat vždy pouze v rozsahu, který je stanoven v závěru rozboru vzorku OHS Benešov nebo jiné oprávněné organizace. V roce 2012 vodoprávní úřad k podanému podnětu (pod sp. zn. OVH/3162/2012/KOU) řešil, zda nedochází v souvislosti s užíváním této studny k porušování zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (dále „vodní zákon“), ve znění pozdějších předpisů. Při místním šetření 10. 5. 2012 shledal, že studna je umístěna a provedena v souladu s vydanými povoleními pouze s drobnými odchylkami, porušení vodního zákona neshledal (sdělení žalovaného ze dne 11. 6. 2012, č. j. Vod. 232-25033/12).

35. V roce 2021 žalovaný jako vodoprávní úřad řešil (pod sp. zn. ŽP/25918/2021/KLJ) podnět žalobce, podle nějž provozem na komunikaci u jeho domu mělo docházet ke znečišťování zdroje pitné vody. Dne 8. 7. 2021 bylo provedeno místním šetření se zaměřením na vizuální zjištění existence úniků závadných látek především ropného charakteru na povrchu komunikace, při jejích okrajích a v příkopu procházejícím podél části komunikace a odvádějícím srážkové vody z přilehlého úseku komunikace. Vodoprávní úřad nezjistil závadný stav (úkapy ani jiné úniky látek na komunikaci nebo do přilehlého a vodního prostředí). Z pohledu vodoprávního úřadu je komunikace provedena standardním způsobem. Vodoprávní úřad nedisponoval žádnými důkazy nasvědčujícími, že by jejím obecným užíváním docházelo ke znečišťování či ohrožování jakosti povrchových či podzemních vod, a neshledal důvod k zahájení jakéhokoli řízení. Z fotodokumentace je patrné, že v místě u žalobcova pozemku byla nyní řešená komunikace zpevněná štěrkem, v dalších částech s živičným (asfaltovým) povrchem (sdělení žalovaného, odboru životního prostředí, ze dne 14. 7. 2021, č. j. MUBN/119174/2021/ŽP). Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 8 37 A 31/2025 36. Soud si vyžádal spisy, jichž se žalobce dovolával k důkazu. Spis sp. zn. 100/2016, který se týkal stavebního povolení výhyben na komunikaci, se nepodařilo dohledat u Obecního úřadu Struhařov ani u žalovaného.

37. Ze spisu žalovaného sp. zn. VÝST/78104/2012, dokumentace k územnímu řízení pro záměr Dělení pozemků, hrubé terénní úpravy, komunikace, inženýrské sítě a objekty, sadové úpravy, rodinný dům, zpevněné plochy, studna a oplocení – Myslíč z listopadu 2012, vyplývá, že se v souvislosti s dělením pozemků a zástavbou ve východní části obce Myslíč plánovala nová podoba nyní řešené komunikace (tehdy na pozemcích p. č. 664/1, 598/11, 598/2, 166/4 a 26/1). V částech, v nichž měla komunikace živičný povrch, měla být rozšířena: pojezdová část na minimálně 4,5 metru, v některých částech na 5,5 metru, v části bez živičného krytu, dosud zpevněné pouze štěrkem, měla vzniknout novostavba komunikace o celkové šíři 7,5 m, z toho 5,5 metru pojezdová část, a položen živičný povrch. V dokumentaci je uvedeno, že historickou komunikaci nelze přeložit. Správní orgán si vyžádal hydrogeologické posouzení (body 1.4.3 a 1.4.4 textové části a výkres č. 5). Z leteckých snímků v příloze č. 1 dokumentace vyplývá, že komunikace v místě vedla již v 50. letech. Žalovaný jako vodoprávní úřad neměl k předloženému záměru připomínky (souhrnné vyjádření žalovaného, odboru životního prostředí ze dne 14. 12. 2012, č. j. MUBN/7685/2012/OOPLH).

38. Součástí spisu sp. zn. VÝST/78104/2012 je hydrogeologický posudek stavebních úprav komunikace na pozemku p. č. XA, XB a XC (dle situace v příloze v místě nyní řešené komunikace) na stávající studny, katastrální území a obecní část X, obec X, Středočeský kraj, ze dne 15. 10. 2012. Posudek byl vypracován RNDr. Z. A., osobou s odbornou způsobilostí v hydrogeologii a inženýrské a enviromentální geologii. Posuzované úpravy historické komunikace, jejíž východní část byla tehdy nezpevněná, měly spočívat v novém živičném povrchu komunikace odvodněném do odvodňovacího příkopu na jižní straně vozovky, s šířkou živičného povrchu 5,5 m a celkovou šíří komunikace (včetně nezpevněné krajnice a odvodňovacího příkopu) cca 7 m. V posudku je uvedeno, že studna na pozemku p. č. st. XB byla tehdy od komunikace vzdálena 7,3 metru. Posudek popisuje morfologické, geologické a hydrogeologické poměry: Geologicky je území součástí středočeského plutonu, jedná se o amfibolicko-biotitický až biotit-amfibolický granodiorit až křemenový diorit se zvětralinovým pláštěm charakteru jílovitých písků do mocnosti 1 m, v granodioritu byly dokumentovány pronikající aplitické žuly. Územím prochází regionální zlom konformní se směrem toku potoka. Jedná se hydrogeologický rajon 632 (krystalinikum v povodí střední Vltavy). Ve smyslu vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění vyhlášky č. 269/2009 Sb. se jedná o prostředí s nízkou propustností. K možnosti ovlivnění studny na pozemku p. č. st. XB (hydraulickým ovlivněním nebo kontaminací podzemních vod provozem, především uniklými provozními náplněmi z vozidel) je uvedeno, že studna jímá vodu hlubinného oběhu artéské zvodně z diskontinuity SV – JZ, která přímo komunikuje s páteřní diskontinuitou – regionálním zlomem. Studna byla vyhloubena přímo na této diskontinuitě, případně v její těsné blízkosti. Voda z diskontinuity vytéká téměř až k povrchu terénu, přebytek vody je ze studny odváděn trubkou do stávajícího vodního odvodňovacího příkopu. Hydraulický tlak vody vytékající z diskontinuity zcela zabraňuje vsakování povrchových vod do této studny, jejíž meziplášťový prostor není pravděpodobně utěsněn ve smyslu technické normy ČSN 75 5115. Studna nemůže být hydraulicky ovlivněna vsakováním srážkových vod do podloží Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 9 37 A 31/2025 prostřednictvím odvodňovacího příkopu. Kontaminaci podzemní vody ve studni na pozemku p. č. st. XB posudek vzhledem k hydraulickému přetlaku artéské zvodně rovněž vyloučil. RNDr. Alinče v posudku uzavřel, že byť studna na pozemku p. č. st. XB nemá odstupovou vzdálenost od řešené komunikace dle § 24a vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území, podle něhož má být studna od pozemní komunikace vzdálena 12 metrů, resp. 30 metrů v závislosti na prostupnosti prostředí (shodně to stanoví současná úprava, srov. § 79 vyhlášky č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, ve spojení s přílohou této vyhlášky č. 8 část 10 – pozn. soudu), jímá vodu z hlubinného oběhu artéské zvodně a hydraulický tlak vody z tohoto kolektoru znemožňuje vtok povrchové vody do studny a její případné znečištění či vzdutí.

39. Z územního rozhodnutí ze dne 6. 6. 2014, č. j. MUBN/24713/2014/VÝST, vyplývá, že oproti původnímu záměru došlo v úseku komunikace, o nějž nyní jde, pouze k umístění dvou výhyben, k nimž bylo následně vydáno stavební povolení v řízení pod sp. zn. 100/2016, což je soudu známo z vlastní činnosti (rozsudek ze dne 13. 12. 2021, č. j. 51 A 72/2020-61). Komunikace zůstala v místě u žalobcova domu bez živičného povrchu, jak je patrné z fotografií z července 2024, jež jsou součástí spisu ODSA/58768/2024/PAV. Ty dokládají, že v tomto místě byla komunikace zpevněná štěrkem a dle měření provedeného Policií ČR byla v daném místě široká přes 3 metry. V zásadě tedy trval stav zachycený v pasportu místních komunikací obce Struhařov z května 2013, v němž je nyní řešená komunikace označena jako X 23c, šířka 3 metry, v úseku o délce 207 m s povrchem z asfaltového betonu (AB), v délce 117,4 s kaleným povrhem.

40. Při kontrole provedené žalovaným na základě podnětu žalobce bylo zjištěno, že nyní se na pozemku p. č. XA nachází stavba komunikace s povrchem z asfaltového betonu šířky cca 3 m (u výhybny cca 5,5 m) o délce cca 227 m. Z fotografií předložených žalobcem, náhledů z mapových portálů i popisu prací v objednávce a rozpočtu je patrné, že v části u pozemku žalobce byl nově proveden asfaltový kryt, při jižní straně komunikace se mezi tělesem komunikace a studnou nachází travnatý příkop.

41. Soud na základě provedeného dokazování neshledal ohrožení studny na pozemku p. č. st. XB. Skutečnost, že se studna nachází cca 7,5 m od tělesa komunikace na pozemku p. č. XA a podél komunikace se nachází odvodňovací příkop, na kterou žalobce poukazoval, sama o sobě neprokazuje, že tvrzená změna povrchu či nivelety komunikace může ohrozit kvalitu či množství vody v této studni. To, zda může dojít k ohrožení podzemní vody ve studni, je odbornou otázkou závislou mimo jiné na konkrétních hydrogeologických poměrech. Hydrogeologický posudek jednoznačně vyloučil jak hydraulické ovlivnění, tak možnou kontaminaci, resp. znečištění podzemních vod vlivem historické komunikace, a to i při změně povrchu z původního nezpevněného (resp. zpevněného pouze štěrkem) na živičný (tedy asfaltový) povrch.

42. Žalobce nepředložil žádná odborná vyjádření, která by dokládala ohrožení vodního zdroje provedenými úpravami původní komunikace, zejména v souvislosti s úpravou povrchu. Soudu je i z vlastní činnosti známo, že otázkou možného vlivu komunikace na pozemku p. č. XA na studnu na žalobcově pozemku p. č. st. XB se správní orgány zabývaly již v minulosti, v řízení vedeném pod sp. zn. VÝST/78104/2012 (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 24 10. 2017, č. j. 45 A 36/2015-95, body 45 až 47, jehož závěry byly potvrzeny rozsudkem NSS ze dne 9. 8. 2018, č. j. 8 As 253/2017-64). Z hydrogeologického posudku, Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 10 37 A 31/2025 který byl proveden k důkazu, vyplývá, že s ohledem na povahu studny je její znečištění vlivem vsakování povrchových vod a související znečištění spodních vod vyloučeno. Studna jímá vodu z artéské zvodně, hladina podzemní vody zde vystupuje těsně pod povrch a hydraulický tlak z tohoto kolektoru znemožňuje její případné znečištění. To vyvrací žalobcovy obavy z možného ohrožení vodního zdroje, bez ohledu na blízkost komunikace, vyspádování a sklon terénu.

43. Z provedeného dokazování vyplývá, že samotná blízkost komunikace ke studni riziko nepředstavuje. Žalobce netvrdil a neprokazoval, že by se povaha studny či horninové prostředí změnily, ani nikterak nezpochybnil odborné závěry hydrogeologického posudku, který byl při jednání soudu proveden k důkazu.

44. Žalobce pouze namítl, že posudek nelze použít, neboť pracoval s živičným povrchem komunikace, nyní však došlo ke změně na asfaltový povrch. K tomu soud konstatuje, že živičný povrch lze považovat v zásadě za synonymum asfaltového povrchu. Posudek naopak předpokládal změnu povrchu komunikace v části u pozemku žalobce, a totiž provedení živičného (asfaltového) krytu v místě, kde dříve nebyl. Právě k této úpravě se vyjadřoval. Nadto z hydrogeologického posudku vyplývá, že pro závěr o vyloučení možné kontaminace není podstatný povrch komunikace, ale povaha studny jímající artéskou zvodeň, resp. hydraulický tlak kolektoru. Z tohoto důvodu též není významné, zda je odvodňovací příkop na jižní straně komunikace řádně udržován. Argumenty žalobce při jednání soudu tedy nebyly způsobilé závěry posudku zpochybnit.

45. Žalobce jako důkaz k prokázání ohrožení vodního zdroje v souvislosti se změnou komunikace navrhl kromě fotografií zachycujících stav lokality pouze provedení místního šetření. Jak bylo výše uvedeno, skutečnosti, které mohlo místní šetření prokázat, tedy že se studna nachází v blízkosti komunikace a příkopu na její jižní straně, případně svažitost terénu, nemohou samy o sobě ohrožení vodního zdroje prokázat. Soud nemá odborné hydrogeologické znalosti potřebné k tomu, aby z čehokoli, co by byl s to při místním šetření vnímat, mohl dovodit vliv provedených úprav na studnu na žalobcově pozemku p. č. st. XB. Nejde tak o důkazní prostředek způsobilý prokázat dotčení studny.

46. Soud na okraj poznamenává, že kanalizace odvádějící dešťové vody a přečištěné vody z domovních ČOV, vyústěná do odvodňovacího příkopu ústícího do Myslíčského potoka, vede dle situačního výkresu č. 3 a technické zprávy pasportu stavby kanalizace napříč přes komunikaci ve vzdálenosti několika desítek metrů od studny žalobce a současně níže (viz též územní rozhodnutí ze dne 6. 6. 2014, č. j. MUBN/24713/2014/VÝST, str. 29 a 30), přičemž ani žalobce netvrdil a neprokazoval riziko ohrožení vodního zdroje v souvislosti s kanalizací umístěnou pod komunikací. Lze poznamenat, že žalobce ani netvrdil a neprokázal, k jakému účelu vodu ze studny užívá, a její kvalitu před provedením namítaných úprav. Přitom stav, kdy se v blízkosti studny nachází komunikace jako taková, přetrvává mnoho let. Historická komunikace se v místě nacházela před provedením žalobcem namítaných stavebních prací, dle historických leteckých snímků již před povolením studny (sloužila zjevně mj. zemědělské technice k obsluze polí), a později na ni navazovala komunikace s živičným krytem na pozemku p. č. XF, jejíž umístění bylo povoleno v řízení sp. zn. VÝST/78104/2012 (včetně řešení odvodnění).

47. S ohledem na výše uvedené soud nemá za prokázané, že by provedená úprava komunikace – ať už by se z hlediska stavebního zákona jednalo o drobnou stavbu, či nikoli – byla způsobilá Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 11 37 A 31/2025 negativně ovlivnit žalobcovu studnu. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že k ohrožení vody ve studni na pozemku žalobce nedojde.

48. Žalobce tedy neprokázal, že nezahájením řízení o odstranění stavby, jehož se domáhal, došlo k zásahu do jeho práv, což samo o sobě odůvodňuje zamítnutí žaloby podle § 87 odst. 3 s. ř. s. Soud se proto již nezabýval tím, zda úprava komunikace splňuje kritéria drobné stavby. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 49. Soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 87 odst. 3 s. ř. s., neboť žalobce neprokázal tvrzené zkrácení na hmotných právech.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Nestanoví-li zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalovaný náhradu nákladů nepožadoval a podle obsahu spisu mu nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti. Soud připomíná, že dle ustálené judikatury NSS je v řízení podle soudního řádu správního vyloučeno použití § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (viz rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2015, č. j. 6 As 135/2015-79).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 23. června 2026 Lenka Oulíková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 12 37 A 31/2025 Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.