37 A 55/2024

Plný text

č. j. 37 A 55/2024- 127 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Kryštofa Horna, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci žalobkyně: D. D. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Oto Kunzem sídlem Vinohradská 89/90, Praha 3 proti žalovanému: Zastupitelstvo městyse Netvořice sídlem Mírové náměstí 19, Netvořice zastoupeno advokátem Mgr. Davidem Záhumenským sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno o žalobě proti nezákonnému zásahu spočívajícímu v nečinnosti žalovaného ve věci žalobkynina návrhu na pořízení změny Územního plánu městyse Netvořice ze dne 13. 11. 2023, podaného dne 16. 11. 2023, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 41 445,25 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného, Mgr. Davida Záhumenského, advokáta. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 37 A 55/2024 Odůvodnění: Shrnutí žaloby 1. Žalobkyně dne 2. 9. 2024 podala žalobu, ve které uvedla, že dne 13. 11. 2023 podala městysu Netvořice jako vlastnice pozemků parc. č. XA, XB a XC v k. ú. X (dále jen „dotčené pozemky“) na jeho území podle § 46 zákona č. 183/2006 Sb., o územní plánování a stavebním řádu (stavební zákon) [dále jen „stavební zákon 2006“] návrh na pořízení změny jeho územního plánu (dále jen „návrh 2023“). Měla za to, že nic nebránilo tomu, aby žalovaný věc dle správního řádu posoudil a vydal správní rozhodnutí, což se však nestalo. Namísto toho zůstal nečinný, což žalobkyni poškozuje na právech. Žalobkyně se proto žalobou podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhala, aby soud žalovanému uložil vydat rozhodnutí a nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

2. Usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 37 A 55/2024-10, soud žalobkyni vyzval k podání návrhu na změnu žaloby spočívající ve změně žalobního typu (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2020, č. j. 8 As 34/2020-100). Žalobkyně podáním ze dne 7. 10. 2024 této výzvě vyhověla, navrhla změnu žaloby na žalobu proti nezákonnému zásahu podle § 82 s. ř. s. s tím, že zásah (uvedený v záhlaví tohoto rozsudku) považuje za trvající a domáhá se toho, aby soud žalovanému uložil návrh 2023 projednat a o závěrech projednání ji vyrozumět. Soud proto podle § 95 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitého na základě § 64 s. ř. s., usnesením ze dne 15. 10. 2024, č. j. 37 A 55/2024-17, změnu žaloby připustil.

3. Žalobkyně ve změněné žalobě uvádí, že návrh podala mj. proto, aby mohla pozemky oplotit. Žalovaný se návrhem nezabýval, ač k tomu byl podle § 6, § 44 a § 46 stavebního zákona 2006 povinen. Pravomoc zastupitelstva obce rozhodovat tuto věc vyplývá z § 87 a § 109 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon 2021“) a § 84 odst. 2 písm. j) zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení), podle kterého je zastupitelstvo oprávněno navrhovat změny katastrálního území uvnitř obce, schvalovat dohody o změně hranic obce a o slučování obcí. Žalovaný v daném případě nepostupoval dle § 107 a § 110 stavebního zákona 2021, neboť žalobkyni neinformoval o svém rozhodnutí o podaném návrhu, ani podle § 111 odst. 3 stavebního zákona 2021 nevrátil návrh žalobkyni a ani jej nezamítl. Návrh zůstal zcela bez odezvy. Žalobkyně nemá k dispozici prostředky, kterými by žalovaného donutila respektovat zákon. Ten tak postupuje vůči ní diskriminačně, neboť v případě jiných vlastníků ke změně pozemků na stavební přistoupil.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně návrhy na změnu územního plánu podává opakovaně ve velmi krátkých intervalech. Poprvé tomu tak bylo dne 10. 2. 2021, přičemž dne 28. 6. 2021 se žalobkyni dostalo odpovědi, že žalovaný na svém zasedání dne 14. 6. 2021 rozhodl o nevyhovění návrhu. Následně žalobkyně podala další návrh dne 17. 6. 2022 a dne 10. 10. 2022 obdržela odpověď, že návrh bude předložen žalovanému, s předběžným názorem, že je v obci zastavitelných ploch dostatek. Na základě žádosti o informace ze dne 31. 8. 2023 starostka žalobkyni sdělila, že dne 17. 7. 2023 žalovaný rozhodl o pořízení změny územního plánu, která však nemá obsahovat žádné věcné změny v území. Na návrh z 13. 11. 2023 bylo žalobkyni přípisem z 6. 12. 2023 sděleno, že probíhá proces pořízení změny územního plánu a pro rozšíření zastavitelných ploch není důvod. Žalovaný splnil všechny zákonné požadavky a o výsledku projednání návrhů žalobkyni informoval. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 37 A 55/2024 Žalobkyně má možnost brojit proti projednávané změně územního plánu. Žalovaný závěrem zpochybnil existenci zásahu do práv žalobkyně.

5. Žalobkyně v replice uvedla, že první návrh podala již 27. 1. 2020 při pořizování změny č. 2 územního plánu městyse, žalovaný na to však nereagoval. V přípisu z 24. 3. 2021 měla starostka žalobkyni sdělit, že pokud žalobkyně uhradí náklady spojené se změnou územního plánu, bude návrh žalovanému předložen. To založilo její legitimní očekávání, že bude změna č. 3 projednávána včetně žalobkyniných návrhů, to se však nestalo. Chybějící odůvodnění zamítnutí návrhu žalobkyni brání v dalším postupu ve věci. Postup žalovaného je účelový a zohledňuje jen jeho zájmy. Dále žalobkyně vznesla námitky proti obsahu změny č. 3 územního plánu městyse.

6. Žalovaný v duplice nastolil otázku, zda opakující se podání žalobkyně nepředstavují zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Na změnu územního plánu nemá žalobkyně právní nárok. Setrval na tom, že návrhy projednal a rozhodl tak, že k požadované změně nedojde, o čemž žalobkyni vyrozuměl.

7. Žalovaný v dalším podáním předložil zápisy ze svého zasedání, rekapituloval chronologii kauzy a poukázal na to, že žalobkyně podala stejný podnět cca dva měsíce poté, co byla informována o pořízení změny územního plánu, která neobsahovala změny v území. Jde tedy o zneužití práva, žalobkyně není aktivně legitimována a žaloba je též podána opožděně. Jednání dne 19. 3. 2025 Argumentace účastníků 8. Při jednání dne 19. 3. 2025 účastníci setrvali na své argumentaci a návrzích. Žalobkyně uvedla, že posuzovaný návrh nebyl projednán a přípisy starostky za projednání nelze považovat. Není-li vydáno rozhodnutí ve věci, nemůže se vůči němu bránit. Žalovaný uvedl, že starostka na návrhy reagovala a rozhodnutí se ve věci nevydává. Návrh byl zařazen do zásobníku podnětů a bude projednán v červenci 2025 v rámci projednání zprávy o uplatňování územního plánu. Zastupitelstvo není vázáno lhůtou k rozhodnutí. Žalobkyně dle něj neprokázala zásah do práv ani příčinnou souvislost mezi ním a neprojednáním jejího návrhu. Skutková zjištění soudu a nesporné skutečnosti 9. Mezi stranami není sporné, že žalobkyni svědčí vlastnické právo k dotčeným pozemkům a je oprávněna činit návrhy na změnu územního plánu. Nesporné je též to, že dne 1. 10. 2024 nabyla účinnosti změna č. 3 územního plánu městyse Netvořice.

10. Soud pro nadbytečnost neprováděl důkazy směřující k prokázání data nabytí účinnosti změny č. 2 (není pro rozhodnutí soudu podstatné) a změny č. 3 (je mezi stranami nesporné) územního plánu městyse Netvořice. Soud provedl dokazování ostatními listinami, které předložili účastníci. Z vlastní iniciativy provedl důkaz územně plánovací dokumentací městyse Netvořice, katastrálním operátem a zápisy ze zasedání žalovaného a rady městyse. Zjistil tak následující skutečnosti:

11. Podáním ze dne 27. 1. 2020 žalobkyně požádala o změnu územního plánu na pozemcích parc. č. XA a XB (dále jen „návrh 2020“) na zastavěnou plochu. Jako důvod uvedla záměr provedení terénních úprav, trvalé oplocení, vybudování elektrické přípojky, provedení Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 37 A 55/2024 studny a posléze zhotovení stavby pro trvalé bydlení. Vyřízení této žádosti žalobkyně urgovala podáním ze dne 18. 5. 2020 (doručeno 20. 5. 2020).

12. Starostka žalobkyni zaslala odpověď ze dne 21. 5. 2020, ve které uvedla, že nepředpokládá změny územního plánu městyse Netvořice a žádost předala pořizovateli, který shromažďuje nové podněty na změnu územního plánu.

13. Jak vyplývá z následujících důkazů, žalobkyně následně podala v roce 2021 minimálně jeden další návrh na změnu územního plánu. Starostka totiž žalobkyni zaslala výzvu k doplnění žádosti dne 24. 3. 2021, ve které se dotazovala, zda je žalobkyně ochotna uhradit náklady spojené se změnou územního plánu s tím, že v případě kladné odpovědi věc předloží žalovanému. Informací ze dne 28. 6. 2021 (žalobkyni doručeno dne 29. 6. 2021) starostka žalobkyni sdělila, že žalovaný projednal její podnět na změnu územního plánu doručený dne 10. 2. 2021 (dále jen „návrh 2021“) a rozhodl se ji do změny územního plánu nezařadit. To odpovídá předloženému usnesení žalovaného č. 14 ze dne 14. 6. 2021.

14. Dne 22. 6. 2022 doručila žalobkyně další podnět na pořízení změny územního plánu ze dne 17. 6. 2022 (dále jen „návrh 2022“). Návrh 2022 požadoval, aby dotčené pozemky „byly místo ostatní plocha a trvalý travní porost změněny na funkční plochu, zastavená plocha, stavební pozemek“. Žalobkyně doložila vlastnictví dotčených pozemků a prohlásila, že uhradí účelně vynaložené náklady na zpracování změny územního plánu.

15. Dotazem ze dne 29. 9. 2022 se žalobkyně dotázala na stav vyřízení návrhu 2022. V přípisu ze dne 10. 10. 2022 (žalobkyni doručeno dne 11. 10. 2022) starostka uvedla, že návrh 2022 je evidován v zásobníku podnětů o změny pod č. j. Netvo/712/2022. Probíhá proces pořízení změny č. 2 územního plánu, který nebyl dokončen. Podnět bude předložen žalovanému nejdříve po vydání této změny č.

2. Návrh bude předložen v souladu s potřebami městyse a s přihlédnutím k tomu, že další zastavitelné plochy je možné vymezit pouze při prokázání potřeby nových zastavitelných ploch (§ 55 odst. 4 stavebního zákona 2006). Starostka dodala, že v platné územně plánovací dokumentaci je zastavitelných ploch dostatek.

16. Dne 4. 9. 2023 žalobkyně doručila žádost o informace ze dne 31. 8. 2023 ohledně stavu projednání návrhu 2022. Přípisem ze dne 3. 10. 2023 (doručenka nepřiložena) starostka žalobkyni sdělila, že žalovaný na zasedání dne 17. 7. 2023 rozhodl o pořízení změny č. 3 územního plánu, která reaguje na novelu legislativy v oblasti hospodaření s energií a má prověřit možnost vyloučení výroben elektřiny z obnovitelných zdrojů. Neřeší věcné změny v území.

17. Dne 16. 11. 2023 doručila žalobkyně návrh 2023, podle něhož je jejím záměrem využití dotčených pozemků k výstavbě nemovitosti sloužící k bydlení. Přilehlé pozemky (v sousedství a přes silnici) byly změnou č. 2 územního plánu zařazeny mezi stavební pozemky.

18. Z bodu 16 zápisu ze zasedání rady městyse ze dne 20. 11. 2024 vyplývá, že rada projednala návrh 2023 a usnesením č. 12 z téhož dne pověřila starostku odpovědí žalobkyni s tím, že podnět bude zařazen až do změny územního plánu, která bude řešit zastavitelné plochy.

19. Přípisem ze dne 6. 12. 2023 (doručenka nepřiložena) starostka žalobkyni sdělila, že návrh 2023 je evidován v zásobníku podnětů pod č. j. Netvo/1129/2022. V současné době probíhá proces pořízení změny č. 3 územního plánu, který věcné změny neobsahuje. Zopakovala, že zastavitelných ploch je dostatek. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 5 37 A 55/2024 20. Ze zápisu ze zasedání žalovaného dne 23. 9. 2024 vyplývá, že v něm byla přijata změna č. 3 územního plánu městyse Netvořice.

21. Z hlavního výkresu úplného znění územního plánu po změně č. 3 (vlevo) v porovnání s katastrální mapou (vpravo) vyplývá, že žalobkyniny pozemky parc. č. XA a XB jsou zařazeny do stabilizované plochy s funkčním využitím trvalé travní porosty, zatímco sousední západní pozemky a pozemky na sever přes silnici jsou – spolu s žalobkyniným menším pozemkem parc. č. XC – zařazeny do změnových ploch bydlení venkovského. Pro přehlednost připojuje soud výřezy z těchto map, přičemž v pravém obrázku jsou modrou barvou zvýrazněny dotčené pozemky. Dosavadní rozhodnutí ve věci 22. Soud rozhodl rozsudkem ze dne 19. 3. 2025, č. j. 37 A 55/2024-64 (dále jen „první rozsudek“) tak, že neprojednání žalobkynina návrhu na pořízení změny Územního plánu městyse Netvořice ze dne 13. 11. 2023, podaného dne 16. 11. 2023, je nezákonným zásahem, a žalovanému uložil, aby do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkynin návrh na pořízení změny územního plánu městyse Netvořice ze dne 13. 11. 2023, podaný dne 16. 11. 2023, projednal a vyrozuměl ji o výsledku tohoto projednání. Uložil mu též povinnost k náhradě nákladů řízení.

23. NSS rozsudkem ze dne 11.2. 2026, č. j. 9 As 51/2025-42 (dále jen „kasační rozsudek“), ke kasační stížnosti žalovaného první rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. NSS v kasačním rozsudku vyjádřil názor, že žalovaný i pořizovatel územního plánu mají nakládat s návrhem (nově podnětem) podle nyní platných a účinných předpisů, tedy podle stavebního zákona 2021. Tímto způsobem nedojde k zásahu do principu rovnosti a důvěry žalobkyně v právo, jelikož o jejím návrhu bude rozhodnuto, respektive bude vyhodnocen v rámci zprávy o uplatňování územního plánu. Nenastanou ani pro žalobkyni nepřiměřené důsledky spojené s užitím nepravé retroaktivity. Nedojde totiž k situaci, kdy by se žalovaný návrhem nikterak nezabýval. Stejně tak nebude zasaženo ani do práva žalobkyně na projednání návrhu, prodlouží se toliko časový okamžik projednání. Dle stavebního zákona 2021 není v případě prostých (nekvalifikovaných) podnětů dána povinnost stěžovatele o podnětu (dříve návrhu) rozhodovat bezodkladně, ale toliko jej vyhodnotit v rámci zprávy o uplatňování územního plánu [§ 109 odst. 3 a 5 ve spojení s § 107 odst. 2 písm. f) nového stavebního zákona; přiměřeně srov. též § 110 a § 111 téhož zákona].

24. Žalovaný se k výzvě soudu vyjádřil ke kasačnímu rozsudku. Uvedl, že žaloba by měla být zamítnuta, neboť podle stavebního zákona 2021 již neplatí povinnost posuzovat podněty Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 6 37 A 55/2024 bezodkladně. Od 1. 7. 2024 již žalovaný nemohl být nečinný. Žaloba podaná dne 2. 9. 2024 měla být odmítnuta pro opožděnost.

25. Žalobkyně uvedla, že se s kasačním rozsudkem neztotožňuje a ztotožňuje se s názorem zdejšího soudu vyjádřeným v prvním rozsudku. Závěry NSS by mohly být za určitých okolností přijatelné, pokud se s tím ztotožní zdejší soud. Jednání dne 11. 5. 2026 26. Soud při jednání provedl dokazování zápisem ze zasedání žalovaného ze dne 19. 5. 2025, č. j. Netvo/540/2025, z jehož bodu 10 vyplývá, že uvedeného dne žalovaný v reakci na první rozsudek návrh 2023 projednal a usnesením č. 8 jej zamítl. Podle otisku webových stránek netvorice.cz bylo toto usnesení spolu s ostatními z daného dne zveřejněno na elektronické úřední desce od 29. 5. 2025 do 22. 7. 2025. Dále soud provedl k důkazu návrh zprávy o uplatňování územního plánu Netvořice za období 10/2021 – 03/2026 z dubna 2026, který byl dle veřejné vyhlášky č. j. Netvo/416/2026-2 vyvěšen na úřední desce ode dne 20. 4. 2026. V jeho bodě f.2) je uvedeno, že žalobkynin podnět (návrh 2023) byl v reakci na kasační rozsudek posouzen ještě jednou, přičemž mu nelze vyhovět. Podle sdělení žalovaného o tomto návrhu zprávy žalovaný zatím nejednal a má tak v plánu učinit v červnu tohoto roku. Z dopisu ze dne 5. 5. 2026, č. j. Netvo/472/2026, soud zjistil, že starostka obce o vyřízení návrhu 2023 samostatným usnesením žalovaného ze dne 19. 5. 2025 i v rámci návrhu zprávy o uplatňování územního plánu informovala žalobkyni v květnu tohoto roku. Soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu usnesení žalovaného ze dne 20. 10. 2025 o zahájení pořizování zprávy o uplatňování územního plánu, neboť skutečnost, že je tato zpráva pořizována, vyplývá již z výše uvedeného dokazování.

27. Soud po provedeném dokazování seznámil účastníky s předběžným právním názorem, podle kterého byl návrh 2023 samostatným usnesením ze dne 19. 5. 2025 sice již projednán, nicméně nikoliv v režimu podle stavebního zákona 2021. V tomto režimu měl být návrh 2023 jako nekvalifikovaný podnět projednán v rámci zprávy o uplatňovaní územního plánu, k čemuž prozatím nedošlo. Zásah spočívající v neprojednání návrhu 2023 tedy ke dní jednání soudu – dne 11. 5. 2026 trval.

28. Žalobkyně k věci uvedla, že o usnesení ze dne 19. 5. 2025 se dozvěděla až s ročním odstupem, a to dopisem ze dne 5. 5. 2026. Na webových stránkách jej nedohledala. Považuje jej za nedostatečně odůvodněné. Navrhla změnu žaloby, aby soud žalovanému uložil odůvodnit své zamítavé rozhodnutí týkající se návrhu 2023, neboť bylo žalobnímu požadavku částečně vyhověno. Poté, co jí soud sdělil předběžný právní názor popsaný v předchozím bodě žalobkyně na změně žaloby netrvala a uvedla, že žalovaný má návrh 2023 opětovně projednat ve smyslu kasačního rozsudku.

29. Žalovaný zopakoval, že žaloba je dle něj opožděná, úvahy o včasnosti NSS dle něj učinil obiter dicutm. Podle kasačního rozsudku nemůže být za účinnosti stavebního zákona 2021 nečinný. Návrh 2023 je nekvalifikovaným podnětem a má být projednán v rámci zprávy o uplatňování územního plánu, na čemž pracuje. Pro žalobkyni by nebylo složité obstarat si potřebná stanoviska a podat nový podnět jako kvalifikovaný. Pak by její podnět byl posouzen dříve. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 7 37 A 55/2024 Posouzení věci soudem 30. Soud předesílá, že je podle § 110 odst. 4 s. ř. s. vázán právním názorem NSS vyjádřeným v kasačním rozsudku. To se týká jak otázky, podle které právní úpravy se má věc posuzovat, tak otázky včasnosti žaloby, kterou NSS výslovně posoudil v bodě 22 kasačního rozsudku s tím, že změna právní úpravy má vliv pouze na procesní postup nakládání s návrhem a jednou vzniklá nečinnost spočívající v neprojednání návrhu trvá. Soud tedy nijak nezměnil své závěry ohledně toho, že žaloba byla podána včas (§ 84 odst. 1 s. ř. s.), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.

31. Podle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Žalobkyně přednesla plausibilní tvrzení o takovém zásahu do práva na projednání jejího návrhu, a tak je aktivně procesně legitimována k podání žaloby.

32. Pro poskytnutí ochrany podle § 82 a násl. s. ř. s. je nezbytné splnit pětici kumulativních podmínek: žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem správního orgánu v širším smyslu, který není rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jediná z uvedených podmínek splněna, nelze ochranu podle § 82 a násl. poskytnout (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2005, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS).

33. O pořízení (změny) územního plánu rozhoduje podle § 44 stavebního zákona 2006 zastupitelstvo obce, a to v samostatné působnosti [§ 6 odst. 5 písm. a) stavebního zákona]. Podle § 44 písm. d) užitého na základě § 55 odst. 2, resp. § 55a odst. 2 a 4 stavebního zákona 2006, může být změna územního plánu pořízena též na návrh fyzické nebo právnické osoby, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce (není tedy sporné, že k podání takového návrhu byla žalobkyně oprávněna). Náležitosti návrhu na pořízení změny územního plánu obsahuje § 46 odst. 1, resp. § 55a odst. 2 téhož zákona. Návrh se podle § 46 odst. 1, resp. § 55a odst. 4 téhož zákona podává u obce, pro jejíž území se změna územního plánu pořizuje. Podle § 46 odst. 3 a § 55 odst. 4 téhož zákona platí, že splňuje-li návrh všechny stanovené náležitosti, pořizovatel jej posoudí a se svým stanoviskem bezodkladně předloží k rozhodnutí zastupitelstvu obce příslušné k vydání územního plánu. O výsledku jednání zastupitelstva informuje obec bezodkladně navrhovatele a úřad územního plánování. Soud má za to, že i zastupitelstvo má povinnost o předložených návrzích rozhodnout bez zbytečného odkladu. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 8 37 A 55/2024 34. Žalobkyně žádala o změnu územního plánu městyse Netvořice pravidelně, v podstatě každoročně minimálně od roku 2020 do roku 2023. O návrhu 2021 žalovaný rozhodl (zamítavě) svým usnesením, obdobné vyřízení zbývajících návrhů však z dokazování nevyplynulo. Starostka žalobkyni v reakci na zbývající návrhy sdělila, že budou zařazeny do projednání po skončení pořizování některých změn územně plánovací dokumentace. Sdělila jí též svůj názor, že zastavitelných ploch je dostatek a navrhovaná změna není potřeba. K projednání některých návrhů přímo žalovaným nicméně nedošlo, minimálně právě v případě projednávaného návrhu 2023. Takový postup však byl v rozporu se stavebním zákonem 2006, který vyžaduje, aby byly návrhy projednány zastupitelstvem, tedy žalovaným. Starostka městyse ani jeho rada nejsou oprávněny podané návrhy s ohledem na svůj vlastní postoj k nim zadržovat a nepředkládat je k projednání. Žalovaný netvrdí, že by návrhu 2023 chyběla některá z požadovaných náležitostí nebo byl jinak vadný. Pořizovatel měl povinnost návrh žalovanému předložit a ten ve vyjádření z 12. 3. 2025 sám potvrdil, že mu po projednání podnětu v radě též předložen byl. Návrh tedy byl v jeho dispozici a měl povinnost o něm rozhodnout. Zjištěná nečinnost žalovaného byla za účinnosti stavebního zákona 2006 nezákonná.

35. Od 1. 7. 2024 se však s ohledem na jeho § 334 odst. 1 a 2 postupy územního plánování řídí stavebním zákonem 2021. Podle § 82 odst. 1, § 87 odst. 1 písm. b) a § 109 odst. 1 písm. e) stavebního zákona 2021 o pořízení změny územního plánu na základě podnětu vlastníka nemovitosti v řešeném území nadále rozhoduje zastupitelstvo obce. Podle § 109 odst. 5 téhož zákona platí, že podnět obsahující kromě dalších předepsaných náležitostí i návrh zadání změny a stanoviska orgánu ochrany přírody, případně příslušného úřadu podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí předá zastupitelstvo bezodkladně pořizovateli, kterým je orgán územního plánování; pořizovatel následně podnět dle § 110 odst. 1 téhož zákona do 30 dnů posoudí z hlediska úplnosti a souladu se zákonem a stanovisky dotčených orgánů a následně podle § 111 odst. 2 téhož zákona zpracuje a předloží zastupitelstvu k projednání návrhu zadání změny. V ostatních případech se podnět vyhodnotí postupem podle § 107 odst. 2 písm. f) stavebního zákona 2021, tj. v rámci zprávy o uplatňování územně plánovací dokumentace, pro kterou § 106 předepisuje maximální 4letý interval. Zastupitelstvo pak podle § 111 odst. 3 citovaného ustanovení rozhodne o pořízení změny a zadání schválí, popř. jej vrátí pořizovateli k úpravě, nebo jej zamítne.

36. Stavební zákon 2021 v § 109 odst. 5 tedy procesní osud podnětů nově odlišuje podle toho, zda spolu s nimi byl předložen návrh zadání změny a stanoviska podle zákona o ochraně přírody a krajiny (případně zákona o posuzování vlivů na životní prostředí) – kvalifikovaný podnět, což nebyl případ návrhu 2023. Pro tyto podněty neplatí povinnost bezodkladnosti předložení pořizovateli k dalšímu posouzení a zpracování návrhu, nýbrž „postačí“ jejich projednání v rámci až čtyřletého vyhodnocování potřebnosti změn územně plánovací dokumentace.

37. Z kasačního rozsudku vyplývá, že se přechodná ustanovení § 334 stavebního zákona 2021 uplatní i v žalobkynině případě. Jelikož jde o prostý (nekvalifikovaný) podnět, je dána povinnost žalovaného o něm rozhodnout až v rámci zprávy o uplatňování územního plánu, který musí pořizovatel zpracovat nejpozději do 4 let od vydání územního plánu, a poté pravidelně nejméně jednou za 4 roky. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 9 37 A 55/2024 38. Jak soud uvedl již v prvním rozsudku, dne 1. 10. 2024 nabyla účinnosti změna č. 3 územního plánu městyse Netvořice. I pokud by v mezidobí nedošlo k další změně územního plánu, je s ohledem na datum nabytí účinnosti stavebního zákona 2021 dne 1. 7. 2024 třeba dojít k závěru, že čtyřletá lhůta k vypracování zprávy o uplatňování územně plánovací dokumentace uplyne nejdříve v roce 2028. Aktuálně tedy žalovaný (již/zatím) nečinný není a žalobě nelze vyhovět, neboť jeho postup (nečinnost) není nezákonný.

39. Nad rámec nutného odůvodnění soud uvádí, že ani případná změněná žaloba brojící proti chybějícímu odůvodnění vyřízení podnětu 2023 (jak žalobkyně při jednání 11. 5. 2026 před sdělením předběžného právního názoru původně navrhovala) by nemohla být úspěšná – jednak proto, že skutkově soud dospěl k závěru, že podnět 2023 ve správném zákonném režimu stavební zákona 2021 doposud projednán vůbec nebyl a odůvodnění tedy ani z povahy věci nebylo poskytnuto a nemohlo tak být nedostatečné. A dále je to proto, že zpráva o uplatňování územního plánu není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. ani opatřením obecné povahy. Nejsou na ni tedy kladeny nároky na odůvodnění, které se se jmenovanými správními akty pojí a ani jeho případné nedostatky z povahy věci nemohou její adresáty zasáhnout na veřejných subjektivních právech (jak nedávno NSS připomenul např. v rozsudku ze dne 13. 5. 2026, č. j. 6 As 3/2026-32, bod 33). Žalobkynino právní postavení by se totiž „lepším“ či „podrobnějším“ odůvodněním nijak nezměnilo, resp. nepříznivý dopad do jejích práv by zůstal nutně stejný. Změněná žaloba by proto v takovém případě musela být odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Takovým zásahem by mohlo být až případné nepřijetí požadované regulace, jak naznačil NSS v rozsudku, ze dne 9. 4. 2026, č. j. 2 As 18/2026-23, bod 19-23. Takový návrh však žalobkyně nevznesla. Soud není povinen napovídat účastníkům, jak mají obsahově koncipovat svá tvrzení, aby byla úspěšná (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 4. 2026, č. j. 6 As 20/2026-39, bod 36). Závěr a náklady řízení 40. Jelikož žaloba není důvodná, soud ji podle § 87 odst. 3 zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl procesně úspěšný, má tudíž právo na náhradu nákladů řízení, které přesahují jeho běžnou úřední činnost. V této souvislosti soud konstatuje, že jde o zastupitelstvo menší obce, jež nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení ve věci týkající se územního plánování (k tomu přiměřeně viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS).

42. Soud zvažoval aplikaci § 60 odst. 7 s. ř. s., neboť v prvním rozsudku uzavřel, že se žalovaný dopouštěl za účinnosti stavebního zákona 2006 a v přechodném období nečinnosti. Z časové posloupnosti podání návrhu 2023 a výše uvedeného přechodného ustanovení stavebního zákona 2021 vyplývá, že postupoval-li by žalovaný v souladu se zákonem a návrh 2023 zpracoval včas tak, jak měl, byl by projednán na nejbližším jednání zastupitelstva 11. 12. 2023 a k podání žaloby by vůbec nemuselo dojít. Přisvědčil však žalovanému v tom, že žaloba podaná za účinnosti stavebního zákona 2021, tedy v době, kdy již dle kasačního rozsudku nebyla nečinnost žalovaného protiprávní, nebyla účinným prostředkem ochrany a důvod k aplikaci mimořádného institutu v podobě nepřiznání nákladů řízení úspěšné procesní straně nezakládá. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 10 37 A 55/2024 43. Náklady sestávají ze soudního poplatku za podání kasační stížnosti ve výši 5 000 Kč a nákladů souvisejících se zastoupením ve výši stanovené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif): - ve znění účinném do 31. 12. 2024 (čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.) za dva úkony právní služby po 3 100 Kč, celkem tedy 6 200 Kč [příprava a převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu]. K tomu žalovanému náleží i dva režijní paušály po 300 Kč, tj. 600 Kč jako náhrada hotových výdajů zástupce podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Za repliku ze dne 9. 12. 2024 soud odměnu nepřiznal, neboť neobsahuje novou podstatnou argumentaci. Nešlo tedy o účelně vykonaný úkon právní služby. - ve znění účinném od 1. 1. 2025 za čtyři právní služby ve výši 4 620 Kč, celkem tedy 18 480 Kč [účast na jednání soudu nepřesahující dvě hodiny (první jednání za účasti původního zástupce), kasační stížnost a replika k vyjádření ke kasační stížnosti, účast na jednání soudu nepřesahující dvě hodiny (druhé jednání za účasti aktuálního zástupce) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) za užití odst. 3 téhož ustanovení] a čtyři režijní paušály ve výši 450 Kč, tj. celkem 1 800 Kč. Za vyjádření ze dne 5. 3. 2026 soud rovněž odměnu nepřiznal s ohledem na jeho rozsah a na to, že neobsahuje oproti kasačnímu řízení novou podstatnou argumentaci.

44. Zástupci žalovaného též náleží cestovní náklady související s dopravou na jednání soudu dne 11. 5. 2026. Celková délka cesty ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět činí 420 km. Zástupce žalovaného se k soudu dopravoval osobním automobilem se spotřebou pohonných hmot v kombinovaném provozu 7,7 l/100 km při ceně benzínu 34,70 Kč za litr a při sazbě základní náhrady za 1 kilometr jízdy ve výši 5,90 Kč podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2026. Cestovní náklady podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu tedy činí celkem částku 3 600,12 Kč (pohonné hmoty 1 122,12 Kč, opotřebení automobilu 2 478 Kč). S ohledem na délku jedné cesty přes dvě hodiny má rovněž nárok na náhradu za promeškaný čas strávený cestou podle § 14 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč (2 x 5 x 150 Kč za každou započatou půlhodinu).

45. Zástupce žalovaného je společníkem advokátní kanceláře, která je plátcem DPH. K nákladům řízení proto podle § 57 odst. 2 s. ř. s. náleží i náhrada této daně v sazbě 21 % z úkonů provedených tímto zástupcem a přiznané náhrady cestovních nákladů a promeškaného času ((3 x 4620 + 3 x 450 + 3 600,12 + 1 500) * 0,21) tj. 4 265,13 Kč.

46. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 41 445,25 Kč je žalobkyně povinna uhradit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř. užitý per analogiam na základě § 64 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 11 37 A 55/2024 se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 11. května 2026 Kryštof Horn v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.