37 A 84/2024

Rubrum

č. j. 37 A 84/2024- 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci žalobkyně: MARLO KH s.r.o., IČO: 14086123 sídlem Ostrovní 146/16, Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D. sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 za účasti: město Kutná Hora sídlem Havlíčkovo náměstí 552/1, Kutná Hora zastoupené advokátem JUDr. Jaroslavem Svejkovským sídlem Holečkova 419/21, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2024, č. j. 125485/2024/KUSK- DOP/Nech takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 11. 2024, č. j. 125485/2024/KUSK-DOP/Nech, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 2 37 A 84/2024

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 362,70 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Františka Korbela, Ph.D. advokáta.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci, obsah podání účastníků a osoby zúčastněné na řízení 1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení výše označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o jejím odvolání tak, že zrušil rozhodnutí Městského úřadu Kutná Hora, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „silniční úřad“) ze dne 8. 8. 2024, č. j. MKH/084106/2, a řízení zastavil s tím, že silniční úřad není věcně příslušný k vydání rozhodnutí o žalobkynině žádosti o povolení dopravního připojení obytného souboru Malín umístěného na pozemku parc. č. XA v katastrálním území X (dále jen „záměr“). Vycházel přitom z nové právní úpravy § 10 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném od 1. 1. 2024, podle něhož rozhodne o povolení připojení stavebního záměru na dálnici, silnici či místní komunikaci stavební úřad rozhodnutím o povolení záměru podle stavebního zákona.

2. Žalobce nesouhlasí s aplikací uvedeného ustanovení v novelizovaném znění na projednávanou věc. Namítá, že novelizace zákona o pozemních komunikacích proběhla prostřednictvím zákona č. 284/2021 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona (dále jen „změnový zákon“), a to právě v návaznosti na přijetí nového zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“), který nově upravuje podmínky pro integrovanou ochranu veřejných zájmů. Řešené dopravní připojení však souvisí se záměrem povolovaným v územním řízení vedeném ještě podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“). Z tohoto důvodu se žalobkyně domnívá, že správní orgány měly postupovat podle zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2023, kdy byl k vydání povolení o dopravním připojení záměru příslušný silniční úřad.

3. Zákon o pozemních komunikacích neobsahuje samostatná přechodná ustanovení, nicméně danou změnu lze aplikovat výlučně s úpravou nového stavebního zákona, na níž navazuje. Aplikovatelnost takové změny by proto měla nastat až společně s účinností nového stavebního zákona. Ostatně tento závěr lze dovodit ze společného stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj a dalších ústředních orgánů státní správy k aplikaci § 334a nového stavebního zákona, podle něhož mají dotčené orgány chránící veřejné zájmy podle jiných právních předpisů v přechodném období postupovat podle právních předpisů účinných ke dni 31. 12. 2023. Je přitom třeba rozlišovat, zda rozhodnutí o dopravním připojení navazuje na řízení podle stavebního zákona, či nikoliv.

4. V projednávané věci bylo územní řízení o povolení záměru zahájené dne 12. 9. 2023, tj. před dnem nabytí účinnosti nového stavebního zákona. V souladu s přechodným ustanovením § 330 odst. 1 nového stavebního zákona se tedy vedlo podle starého stavebního zákona. Stavební úřad v územním řízení vyzval žalobce k doplnění podkladů o povolení silničního úřadu k dopravnímu připojení záměru podle § 10 odst. 4 zákona o pozemních Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 3 37 A 84/2024 komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2023, s tím, že pokud tento podklad ve lhůtě nedoloží, územní řízení zastaví. Stavební úřad si byl vědom toho, že jelikož vede řízení podle starého stavebního zákona, není příslušný sám rozhodnout o dopravním připojení záměru. Opačný výklad by popřel smysl přechodných ustanovení, neboť již zahájená řízení by nemohla být dokončena podle dosavadních právních předpisů.

5. Žalovaný vydáním napadeného rozhodnutí postavil žalobkyni do bezvýchodné situace. Svým postupem jí totiž znemožnil obstarání podkladového rozhodnutí silničního úřadu o dopravním připojení záměru, přestože stavební úřad tento podklad vyžaduje. Ve svém důsledku tak nutí žalobkyni podat novou žádost o územní rozhodnutí záměru tentokrát podle nového stavebního zákona a s tím vynaložit další náklady. Úmyslem zákonodárce přitom bylo těmto situacím předejít přijetím přechodných ustanovení, zejména § 330 odst. 1 nového stavebního zákona.

6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhuje její zamítnutí. Domnívá se, že jelikož v době vydání prvostupňového rozhodnutí (dne 8. 8. 2024) byl nový stavební zákon již účinný, měly se technické požadavky na místní komunikace posuzovat podle prováděcích předpisů k novému stavebnímu zákonu. Upozorňuje též na to, že vydání povolení dopravního připojení brání nesouhlas dotčených orgánů a vlastníka místní komunikace.

7. Žalobkyně v replice považuje vyjádření žalovaného za zmatečné a nekonzistentní, neboť žalovaný uvedl, že silniční úřad postupoval správně podle nové právní úpravy. Ve skutečnosti však silniční úřad v prvostupňovém řízení postupoval podle staré právní úpravy zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2023. Žádost žalobkyně věcně projednal jakožto příslušný správní orgán. Až žalovaný zrušil prvostupňové rozhodnutí s tím, že silniční úřad není příslušný rozhodnout o žalobkynině žádosti. Otázkou vhodnosti dopravního připojení se žalovaný v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval. Pro rozhodnutí projednávané věci je proto irelevantní existence nesouhlasu s dopravním připojením záměru.

8. Osoba zúčastněná na řízení se ve vyjádření ztotožňuje s žalobkyní v tom, že řízení mělo být vedeno podle zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném do 31. 12. 2023, a to s ohledem na § 330 odst. 1 nového stavebního zákona. Řízení o povolení dopravního připojení jakož i územní řízení totiž bylo zahájené před 1. 1. 2024. Dále uvádí, že vydání povolení k dopravnímu připojení záměru brání negativní závazné stanovisko policejního orgánu i její nesouhlas jakožto vlastníka místní komunikace. Řízení o povolení dopravního připojení proto správně mělo být zastaveno podle § 149 odst. 6 správního řádu, nikoliv pro nepříslušnost silničního úřadu. Podstatné skutečnosti vyplývající ze správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 6. 2023 podala žádost o vydání povolení dopravního připojení místní komunikace na pozemku parc. č. XA v katastrálním území X k místní komunikaci s názvem K Malínskému mostu v obci Kutná Hora – Malín, za účelem dopravního připojení záměru. Silniční úřad dne 30. 6. 2023 oznámil zahájení řízení o povolení dopravního připojení na základě žádosti žalobkyně.

10. Rozhodnutím ze dne 24. 8. 2023, č. j. MKH/101104/2023, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 9. 2023, č. j. MKH/106005/2023, silniční úřad povolil dopravní připojení záměru k místní komunikaci. Žalovaný rozhodnutím ze dne 22. 1. 2024, č. j. 119874/2023/KUSK-3- Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 4 37 A 84/2024 DOP/Nech, k odvolání osoby zúčastněné na řízení toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil silničnímu úřadu.

11. Žalobkyně vyjádřením ze dne 18. 1. 2024 zúžila předmět své žádosti tak, že vypustila požadavek na připojení záměru skrz výjezd z garáží k místní komunikaci. Ve zbytku však trvala na své původní žádosti, stále se tedy domáhala vydání povolení dopravního připojení záměru skrz nově vybudovanou pozemní komunikaci na pozemku parc. č. XA v katastrálním území Malín k místní komunikaci K Malínskému mostu. Silniční úřad usnesením ze dne 22. 2. 2024 částečně zastavil řízení v rozsahu, ve kterém žalobkyně již na žádosti netrvala.

12. Podle společného stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj a dalších ústředních orgánů státní správy k aplikaci § 334a nového stavebního zákona se bude v přechodném období postupovat jak podle starého stavebního zákona, tak podle nového stavebního zákona. Obdobně i v případě zákonů dotčených změnovým zákonem se proto bude odlišovat aplikace jejich znění do 31. 12. 2023 a znění účinného od 1. 1. 2024. Přechodné ustanovení § 334a nového stavebního zákona se totiž vztahuje i na zákony, které byly dotčené změnovým zákonem. Tento výklad odpovídá § 1 odst. 2 nového stavebního zákona, dle něhož se stanoví podmínky pro integrovanou ochranu veřejných zájmů, která se projevuje mj. v úpravě procesu vydávání závazných stanovisek pro účely řízení podle stavebního zákona.

13. Silniční úřad prvostupňovým rozhodnutím zamítl žádost žalobkyně o povolení dopravního připojení záměru. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalovaný napadeným rozhodnutím zrušil prvostupňové rozhodnutí a řízení o žalobkynině žádosti ze dne 14. 6. 2023 zastavil. Měl za to, že s ohledem na novelu zákona o pozemních komunikacích je silniční úřad od 1. 7. 2024 příslušný vydat povolení dopravního připojení pouze v případech, kdy tak nečiní v souvislosti se stavebním záměrem. Jelikož prvostupňové rozhodnutí ze dne 8. 8. 2024 bylo vydané až po nabytí účinnosti novelizovaného znění zákona o pozemních komunikacích, nebyl silniční úřad příslušný k jeho vydání. Splnění podmínek řízení a rozsah soudního přezkumu 14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jedná se tedy o žalobu projednatelnou.

15. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

16. Ve věci soud rozhodl bez jednání, jelikož žádný z účastníků nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým projednáním věci (srov. § 51 odst. 1 s. ř. s.). Dokazování soud neprováděl, neboť veškeré skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí věci, zjistil ze správního spisu, jehož obsahem se dokazování neprovádí. Posouzení žaloby soudem 17. Spornou je v této věci otázka aplikované právní úpravy a s tím související otázka věcné příslušnosti správního orgánu, který rozhoduje o povolení dopravního připojení v prvním stupni. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 5 37 A 84/2024 18. Projednávaná novelizace zákona o pozemních komunikacích byla provedená změnovým zákonem, který obsahuje přechodná ustanovení vztahující se k nové úpravě zákona o pozemních komunikacích. Podle tohoto pravidla obsaženého v čl. XXVIII změnového zákona se řízení a jiné postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí a práva a povinnosti s nimi související se posoudí podle právních předpisů účinných ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. To koresponduje s původním obecným východiskem vyjádřeným v přechodném ustanovením § 330 odst. 1 nového stavebního zákona ve znění před přijetím zákona č. 152/2023 Sb., kterým se s ohledem na upuštění od původně plánovaného zřízení oddělené soustavy stavebních úřadů změnila základní koncepce rekodifikace stavebního práva a zavedl se (dle důvodové zprávy standardní) režim dokončení správních řízení podle dosavadních právních předpisů, který by nebyl za původně plánovaných systémových změn vhodný (srov. BURSÍKOVÁ, L.; KORBEL, F.; ČERNÝ, P.; LACHMANN, M.; ROZTOČIL, A.; BOHADLO, D. a kol. Stavební zákon. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 2483).

19. Ustanovení § 334a odst. 3 nového stavebního zákona ve znění zákona č. 152/2023 Sb. pak zní: Ve věcech týkajících se záměrů podle tohoto zákona se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů s výjimkou věcí týkajících se vyhrazených staveb uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu, staveb s nimi souvisejících a staveb tvořících s nimi soubor staveb. Pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 4 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024. Ve věcech týkajících se vyhrazených staveb uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu, staveb s nimi souvisejících a staveb tvořících s nimi soubor staveb se postupuje podle tohoto zákona s výjimkou § 172, 173, § 185 odst. 3 písm. c) a části sedmé.

20. Podle § 330 odst. 1 nového stavebního zákona ve znění zákona č. 152/2023 Sb. platí, že se řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů.

21. Uvedená přechodná ustanovení stavebního zákona jsou rozporná s pravidlem obsaženým ve změnovém zákoně. Odborná literatura ve shodě s výše citovaným výkladovým stanoviskem ústředních orgánů státní správy zastává názor, že citovaná ustanovení § 334a, resp. § 330 odst. 1 nového stavebního zákona představují nepřímou novelu změnového zákona a přechodných ustanovení v něm uvedených, neboť právními předpisy jsou míněny komplexně všechny právní předpisy, které upravují veřejnoprávní posouzení záměrů (srov. BURSÍKOVÁ, L. et al., 2025, s. 2486 a 2534-2536). To odůvodňuje posteriorní zásadou a legislativním vývojem novelizací nového stavebního zákona ještě před nabytím jeho účinnosti. Soud souhlasí s hodnocením, že „zákonodárce skutečně velice nevhodně a z hlediska srozumitelnosti pro adersáty hraničním způsobem nepřímo rozsáhle novelizoval přechodná ustanovení jednotlivých článků [změnového zákona.]“ Tyto úvahy jsou i podle soudu logické, koherentní a odpovídající teleologickému výkladu normy. Úmyslem zákonodárce totiž nemohlo být, aby se změnou procesního režimu docílilo situace, že je po účastnících povolovacích procesů na jednu stranu vyžadováno získání podkladového správního aktu, který ale v novém procesním režimu získat nelze. Na žalobkynině příkladu je dobře ilustrována absurdita takového možného závěru.

22. Jelikož soud přijal závěr o nepřímé novelizaci změnového zákona, je nutné na žalobkynin příklad použít § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném do 31.

12. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 6 37 A 84/2024 2023, podle kterého je k vydání rozhodnutí příslušný silniční úřad. Ke stejnému závěru by však bylo nutno dospět i tehdy, pokud by soud závěr o nepřímé novelizaci nepřijal.

23. Změnový zákon totiž výslovně stanoví pravidlo, podle něhož se nová právní úprava aplikuje na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti novelizovaného znění zákona o pozemních komunikacích (k tomu srov. čl. XCV změnového zákona). V projednávané věci pak nastala přesně ta situace, kterou příslušné přechodné ustanovení – nebylo-li by nepřímo novelizováno – řeší. Řízení o vydání povolení dopravního připojení záměru bylo zahájené před 1. 1. 2024 (konkrétně dnem podání žádosti žalobkyně, tj. 14. 6. 2023), avšak k vydání prvostupňového rozhodnutí došlo až po 1. 1. 2024 (prvostupňové rozhodnutí ze dne 8. 8. 2024). Řízení o povolení dopravního připojení záměru by se proto podle nenovelizovaného změnového zákona mělo dokončit podle zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném od 1. 1. 2024. Co se však týče věcné příslušnosti prvostupňového správního orgánu, podle § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích ve znění od 1. 1. 2024 souvisí-li připojení pozemních komunikací navzájem nebo připojení sousední nemovitosti na dálnici, silnici a místní komunikaci, vyžadující povolení podle tohoto zákona, se záměrem povolovaným podle stavebního zákona, rozhodne o povolení připojení pozemních komunikací navzájem nebo připojení sousední nemovitosti na dálnici, silnici a místní komunikaci, jakož i úpravě takového připojení nebo jeho zrušení stavební úřad rozhodnutím o povolení záměru podle stavebního zákona.

24. Hypotéza totohoto ustanovení však v projednávané věci není naplněna. Jak plyne z dikce uvedeného ustanovení, stavební úřad rozhoduje o dopravním připojení pouze za předpokladu, že souvisí se záměrem povolovaným podle stavebního zákona a rozhodne o něm až v rámci meritorního rozhodnutí o povolení záměru. Na tomto místě je třeba rozlišovat, zda je takové řízení vedené podle starého stavebního zákona či nového stavebního zákona. Zákon totiž nemluví obecně o jakémkoli stavebním či územním řízení, ale výslovně stanoví, že stavební úřad rozhodne „rozhodnutím o povolení záměru“, který je institutem výlučně nového stavebního zákona.

25. Mezi účastníky je nesporné, že o povolení „připojovaného“ záměru se vede územní řízení podle § 84 a násl. starého stavebního zákona, v němž se v souladu s přechodným ustanovením § 330 odst. 1 nového stavebního zákona postupuje podle dosavadních právních předpisů. Územní rozhodnutí podle § 92 starého stavebního zákona a rozhodnutí o povolení záměru podle § 197 nového stavebního zákona jsou odlišné instituty. Stavební úřad nemůže a nebude rozhodovat rozhodnutím o povolení záměru podle (nového) stavebního zákona. Opačný závěr by v žalobkynině případě opět vedl k výše naznačené absurdní procesní Hlavě XXII a je nutno jej odmítnout. Za této situace nejsou splněny podmínky § 10 odst. 4 zákona o pozemních komunikací, ve znění účinném od 1. 1. 2024, pro to, aby o dopravním připojení záměru rozhodl stavební úřad. Toto ustanovení by se tedy nepoužilo. K obdobnému závěru se přiklonil též Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 28. 1. 2026, č. j. č. j. 63 A 9/2025-71, body 32-36.

26. Užilo by se „zbytkové ustanovení“ § 40 odst. 10 písm. zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném od 1. 1. 2024: Ve věcech týkajících se připojení pozemních komunikací podle § 10, s výjimkou případů, kdy o něm rozhoduje stavební úřad rozhodnutím o povolení záměru podle stavebního zákona, je příslušný Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 7 37 A 84/2024 a) Dopravní a energetický stavební úřad, jde-li o připojení týkající se dálnice nebo úpravy či zrušení takového připojení, b) krajský úřad, jde-li o připojení týkající se silnice I. třídy nebo úpravy či zrušení takového připojení, nebo c) obecní úřad obce s rozšířenou působností v ostatních případech.

27. Věcně příslušným správním orgánem by v projednávané věci byl i v případě uplatnění zákona o pozemních komunikacích ve znění účinném od 1. 1. 2024 silniční úřad, a to podle § 40 odst. 10 písm. c) ve spojení s § 40 odst. 1 tohoto zákona obecní úřad obce s rozšířenou působností.

28. Oběma výkladovými cestami je tedy nezbytné dojít k závěru, že postup žalovaného nebyl správný. Jelikož napadeným rozhodnutím zrušil prvostupňové rozhodnutí toliko z důvodu nesprávného závěru o nedostatku příslušnosti silničního úřadu, aniž by věcně posoudil odvolání žalobkyně, nebude se soud zabývat meritorním posouzením žalobkyniny žádosti. Ostatně žalobní body ani nesměřují proti věcnému posouzení žádosti. Nesouhlas vlastníka místní komunikace jakož i nesouhlas dotčeného orgánu s dopravním připojením záměru jsou z hlediska rozhodování soudu (prozatím) bez významu. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 29. S ohledem na výše uvedené soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost a pro vady řízení podle § 78 odst. 1 s. ř. s., protože žalovaný nesprávně zastavil řízení o žádosti žalobkyně o povolení dopravního připojení záměru s odůvodněním, že silniční úřad není věcně příslušný k rozhodnutí věci. Soud však shledal, že silniční úřad věcně příslušný rozhodnout v předmětném správním řízení je. Současně soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaný tedy věcně posoudí odvolání žalobkyně. Bude přitom mít na paměti, že prvostupňové rozhodnutí netrpí nedostatkem pravomoci (věcné příslušnosti) silničního úřadu k jeho vydání.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný neměl ve věci úspěch, tudíž mu nenáleží právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal náhradu v celkové výši 17 362,70 Kč. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč a nákladů zastoupení ve výši 11 870 Kč, které tvoří odměna za dva úkony právní služby ve výši 3 100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. d), a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb („advokátní tarif“), ve znění účinném do 31. 12. 2024] a jeden úkon právní služby ve výši 4 620 Kč (replika podaná dne 3. 2. 2025) podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, dvě paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, tedy paušální náhrady v celkové výši 1 050 Kč. Jelikož zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, je součástí nákladů též náhrada této daně ve výši 21 % z částky 11 870 Kč, tedy 2 492,70 Kč [§ 57 odst. 2 s. ř. s. a § 137 odst. 3 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), užitý na základě § 64 s. ř. s.]. Náhradu nákladů řízení soud uložil žalovanému zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 8 37 A 84/2024 31. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu pouze těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Jelikož soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost, rozhodl, že nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 26. května 2026 Lenka Oulíková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.