39 A 13/2026

Rubrum

č. j. 39 A 13/2026- 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Kryštofa Horna, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci navrhovatelky: J. P. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Vojtěchem Vávrou, LL.M. sídlem Štěpánská 644/35, Praha 1 proti odpůrci: město Lysá nad Labem sídlem Husovo náměstí 23/1, Lysá nad Labem zastoupený advokátkou JUDr. Janou Markovou sídlem Husovo náměstí 64, Český Brod za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) R. D. bytem X 2) I. F. bytem X o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Změny č. 4 Územního plánu Lysá nad Labem, vydaného usnesením Zastupitelstva města Lysá nad Labem dne 5. 2. 2025, č. 16, Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 39 A 13/2026 takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. V projednávané věci se soud zabývá otázku, zda odpůrce přezkoumatelným způsobem a v souladu se zásadou proporcionality změnil v územním plánu vymezenou plochu ZO.1 – sídelní zeleň ochranná specifická na plochu OK – komerční vybavenost. Obsah návrhu 2. Návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), se navrhovatelka, jakožto vlastnice pozemku p. č. st. X, jehož součástí je rodinný dům č. p. X, a p. č. X v obci X, k. ú. X (dále jen „pozemky navrhovatelky“), domáhala zrušení Změny č. 4 územního plánu města Lysá nad Labem, vydaného usnesením Zastupitelstva města Lysá nad Labem dne 5. 2. 2025, č. 16 (dále jen „napadené OOP“).

3. Navrhovatelka se cítí dotčena na svých právech tím, že napadené OOP mění na pozemcích p. č. XA, XB a XC v k. ú. X plochu ZO.1 – sídelní zeleň ochranná specifická na plochu OK – komerční vybavenost. Cílem má být umožnit na dané ploše umístit obchod marketového typu – prodejnu LIDL. Měněná plocha bezprostředně sousedí s pozemky navrhovatelky. Navrhovatelka má za to, že stavba, kterou napadené OOP nově umožní, bude mít zásadní vliv na kvalitu bydlení navrhovatelky. Prodejna povede ke zvýšení hlukových, prachových i světelných imisí na pozemcích navrhovatelky. S největší pravděpodobností dojde také k nárůstu intenzity osobní i nákladní dopravy v dané oblasti, přičemž závoz nových zásob do prodejny probíhá zpravidla v brzkých ranních či pozdních nočních hodinách, což může negativně ovlivnit kvalitu spánku navrhovatelky. Dále lze předpokládat umístění venkovních kontejnerů na neprodané zboží a další opad, čímž se bude zejména v letních měsících šířit zápach a bude s tím spojen vyšší výskyt hmyzu.

4. Navrhovatelka v návrhu uplatnila celkem sedm návrhových bodů. Napadenému OOP vytýkala, že neobsahuje aktualizaci zastavěného území, je neproporcionální, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť neodůvodňuje dostatečně vymezení nové zastavitelné plochy, je v rozporu s cíli a úkoly územního plánování a je vnitřně rozporné. Podle navrhovatelky je též nepřezkoumatelné i rozhodnutí o jejích námitkách. Za nesprávné pak považovala i stanovisko o posouzení vlivů na životní prostředí, které bylo podkladem pro vydání napadeného OOP. Soud podrobnou argumentaci navrhovatelky k jednotlivým návrhovým bodům včetně odpovídající reakce odpůrce (obsažené jak ve vyjádření k návrhu, tak v triplice) shrnuje vždy v příslušné části vypořádání návrhových bodů níže v rozsudku. Vyjádření osob zúčastněných na řízení 5. Osoba zúčastněná na řízení 1) ve svém vyjádření uvedla, že vlastní nemovitost v bezprostřední blízkosti výstavby obchodní zóny. Změna územního plánu umožní Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 39 A 13/2026 výstavbu v bezprostřední blízkosti jejího domu, a to s následky zhoršení hluku, dopravy, stínění. Jde o zásah do vlastnického práva.

6. Osoba zúčastněná na řízení 2) uvedla, že vlastní nemovitost přibližně 40 m od plánované obchodní zóny, kterou napadené OOP umožňuje. Vyjádřila obavy z přímého dopadu této zástavby na kvalitu bydlení v jí vlastněné nemovitosti. Osoba zúčastněná na řízení 2) má obytné místnosti orientované směrem k plánované ploše. Realizace záměru povede pravděpodobně ke zvýšení hlukové a dopravní zátěže, rušení nočního klidu a k celkovému zhoršení podmínek pro bydlení. Za relevantní považuje posoudit, zda byly dostatečně a reálně vyhodnoceny dopady na okolní obytnou zástavbu, zda bylo územní řešení přijato v souladu se zásadou přiměřenosti zásahu do vlastnických práv, zda je odůvodnění napadeného OOP dostatečné, přezkoumatelné a opřené o řádné podklady a zda nedochází k nepřiměřenému zatížení stávající obytné zástavby bez odpovídajících kompenzačních opatření (např. protihluková ochrana, vhodné dopravní řešení). Splnění procesních podmínek, rozsah soudního přezkumu 7. Soud ověřoval, zda byl návrh podán včas ve lhůtě 1 roku ode dne nabytí jeho účinnosti v souladu s § 101b odst. 1 s. ř. s. a obsahuje veškeré požadované náležitosti podle § 101b odst. 2 s. ř. s. Dále se zabýval přípustností návrhu. Podle § 101a věty první s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem.

8. Napadené OOP bylo vydáno formou opatření obecné povahy za použití odpovídajících ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve spojení s přechodným ustanovením § 323 odst. 9 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon 2021“). Vyhláška oznamující vydání napadeného OOP byla vyvěšena dne 30. 4. 2025, tudíž napadené OOP nabylo účinnosti v souladu s § 173 odst. 1 správního řádu (srov. § 25 odst. 2 správního řádu) patnáctým dnem po tomto dni, tedy dne 15. 5. 2025. Návrh podaný dne 22. 4. 2026 do datové schránky soudu je včasný.

9. Aktivně procesně legitimovaným k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je podle § 101a odst. 1 s. ř. s. ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých právech vydaným opatřením obecné povahy. Aktivní legitimace navrhovatele se zakládá tvrzením o dotčení na jeho právech. Mezi účastníky řízení je nesporné (a soud si též ověřil z informativního výpisu z katastru nemovitostí, který k návrhu přiložila navrhovatelka), že navrhovatelka vlastní nemovitost v bezprostřední blízkosti území regulovaného napadeným OOP, a její vlastnické právo tak může být napadenou regulací dotčeno. Soud má dále za to, že navrhovatelka předložila dostatečné tvrzení o možném dotčení své právní sféry, a je proto aktivně legitimována k podání návrhu na zrušení napadeného OOP.

10. Protože navrhovatelka výslovně souhlasila s postupem soudu podle § 51 odst. 1 s. ř. s. a odpůrce a osoby zúčastněné na řízení 1) a 2) se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud bez nařízení jednání. K důkazním návrhům soud poznamenává, že navrhovatelka navrhovala k důkazu pouze informativní výpis z katastru nemovitostí, ve kterém soud ověřil, že vlastní nemovitost dotčenou regulací napadeným OOP. Jiné důkazní návrhy neměla. Odpůrce navrhoval k důkazu toliko listiny, které jsou součástí správního spisu, jímž se v řízení před správním soudy dokazování neprovádí. Z jeho obsahu správní soud bez dalšího vychází. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 39 A 13/2026 11. Soud proto přistoupil k věcnému posouzení návrhu, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného OOP (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu soud zjistil, že odpůrce obdržel od společnosti FES czech s.r.o., IČO: 05828635, sídlem Londýnská 608/52, Praha 2, které udělila plnou moc společnost Lidl Česká republika v.o.s., IČO: 26178541, sídlem Nárožní 1359/11, Praha 5, návrh na změnu územního plánu, konkrétně na vymezení zastavitelné plochy s navrhovaným využitím jako plocha OK – pro komerční vybavenost v rámci části lokality XA+XB, která byla v době podání návrhu v platném územním plánu vymezena pro využití ZO.1 – sídelní zeleň ochranná specifická – příměstský park. Součástí návrhu byla mj. i Zastavovací a hmotová studie vypracovaná architektonickým ateliérem Real Design v listopadu 2021.

13. Zastupitelstvo města Lysá nad Labem schválilo na zasedání dne 22. 6. 2022 usnesením č. 54 návrh na pořízení změny územního plánu Lysá nad Labem zkráceným postupem na pozemcích p. č. XA, XB a XC v k. ú. X z ploch ZO.1 sídelní zeleň ochranná specifická na plochy OK – komerční vybavenost.

14. Navrhovatelka uplatnila proti návrhu napadeného OOP námitky. V nich uplatněná argumentace se částečně shoduje s podaným návrhem na zrušení napadeného OOP. Navrhovatelka namítala, že zásah do stávající urbanistické koncepce územního plánu není možné řešit změnou územního plánu ale novým územním plánem. Dále citovala část územního plánu ve znění před změnou č. 4 věnující se urbanistické koncepci s tím, že odůvodnění napadeného OOP je podle ní nepravdivé, neboť urbanistickou koncepci ve skutečnosti mění. Také namítala, že návrh napadeného OOP neobsahuje aktualizaci zastavěného území. Návrh napadeného OOP není podle navrhovatelky pořizován ve veřejném zájmu, neboť nejde o chybějící občanskou vybavenosti pro stávající rezidenční zástavbu. Upozornila na to, že v Lysé nad Labem jsou dvě prodejny Penny, jedna prodejna TESCO, Enapo a COOP Jednota. V okruhu 15 km jsou dostupné další tři prodejny LIDL. Podle navrhovatelky jde o čistě komerční aktivitu; navíc se počítá s dojezdovou nikoli docházkovou vzdáleností, což svědčí o občanské vybavenosti nadmístního charakteru. Návrh napadeného OOP navíc nespecifikoval, o jakou občanskou vybavenost má jít. Podle navrhovatelky by bylo možné do příslušné plochy umístit např. i stavebniny. Považovala za zavádějící, že v rámci odůvodnění odkazoval odpůrce na prodejnu LIDL, avšak ve výrokové části nenastavil příslušné parametry tak, aby v budoucnu na dané ploše nemohla být umístěna například prodejna automobilů nebo chemikálií. Navrhovatelka také poukazovala na absenci kompenzačních opatření za zvýšení dopravy a za zvýšenou hlukovou zátěž ze vzduchotechniky i nákladové rampy. Podle navrhovatelky také nebyl návrh napadeného OOP dostatečně odůvodněn z hlediska všech priorit a úkolů územního plánování. Nesouhlasila ani se stanoviskem příslušného orgánu posuzování vlivů na životní prostředí podle § 10i zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o posuzování vlivů na životní prostředí“). K tomu odkázala na znění bodů č. 106 a 110 z přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a doplnila k tomu i odkaz na Metodický výklad Ministerstva životního prostředí ze dne 1. 10. 2018, č. j. MZP/2018/710/3250 (dále jen „metodický výklad“).

15. Textová část výroku napadeného OOP obsahuje v odst. (1.2) doplnění kapitoly „c.01 Vymezení zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídlení zeleně“ podkapitoly „c.01.1 Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 5 39 A 13/2026 Zastavitelné plochy“ bod „IV. jihovýchod – Družstevní“ mj. o text: „ - lokalita XC je určena pro komerční vybavenost pro umístění prodejny a obdobných nerušících provozů (vyloučeno je využití, které by mělo z pohledu hluku, prašnosti nebo jiných externalit negativní dopady na pohodu bydlení v sousední rezidenční lokalitě, např. vyžadující vysokou intenzitu těžké nákladní dopravy přímém v kontaktu s rezidenční zástavbou – např. prodejna a uskladnění stavebnin a tomu podobné provozy) za podmínek: ▪ využitím lokality XC pro komerční vybavenost nedojde ke snížení kvality veřejného prostranství ulice K Borku (zůstane zachován charakter místní obslužné komunikace) ▪ při západní hranici lokality XC bude zajištěna prostupnost do plánovaného lesoparku (lokalita XB) ▪ na částech lokality XC mimo umisťované stavby realizovat výsadbu ochranné zeleně ▪ prodejna a/nebo obdobná stavba nerušící provoz v lokalitě XC bude umístěna mezi parkovištěm prodejny a/nebo obdobné stavby nerušící provoz ulicí K B., a to delší stranou podél této ulice (hluková a optická bariéra ke stávající bytové zástavbě)“ 16. Pro názornost soud vkládá výřez z výroku grafické části – hlavního výkresu napadeného OOP, ve kterém červenou šipkou označil pozemek navrhovatelky, který sousedí s plochou, jež je předmětem úpravy napadeného OOP (tmavě červená plocha se šrafováním – označena jako plocha XC OK). Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 6 39 A 13/2026 Posouzení návrhu 17. Před vlastním vypořádáním návrhových bodů považuje soud za podstatné upozornit na to, že v tomto řízení přezkoumává změnu vymezení plochy Z0.1 – sídelní zeleň specifická na plochu OK – komerční vybavenost. Předmětem přezkumu není umístění konkrétní prodejny marketového typu (LIDL) a jejích účinků. Územní plán toliko vytváří předpoklady pro umístění záměrů konkrétního typu, nedochází ale k umístění konkrétních záměrů. Soud se proto může zabývat pouze typovými vlastnostmi záměrů, které mohou být na takové ploše umístěny, nikoli konkrétními předpokládanými vlivy konkrétních staveb. Konkrétní parametry (a tedy i vlivy) záměru (stavby) jsou přezkoumávány v navazujících řízeních, ve kterých se posuzují s ohledem na již dostupnou konkrétní projektovou dokumentaci, která je podkladem pro umístění a povolení takového záměru. Napadené OOP neobsahuje aktualizaci zastavěného území 18. Navrhovatelka namítala, že ačkoli napadené OOP fakticky mění zastavěné území (vymezuje novou zastavitelnou plochu), není jeho součástí aktualizace zastavěného území, přičemž tuto námitku uplatnila i v průběhu pořizování napadeného OOP. Odpůrce ovšem v reakci na námitku pouze odkázal na současně pořizovanou změnu č. 3 územního plánu, která má obsahovat aktualizaci zastavěného území. Tento postup není podle navrhovatelky v souladu se zákonem, neboť v případě vymezení nové zastavitelné plochy je nepochybné, že musí být v rámci právního aktu provedena i aktualizace zastavěného území.

19. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že vzhledem k současně pořizované změně č. 3 a schválenému zadání č. 7 územního plánu, které řeší více menších změn a zároveň budou aktualizovat hranice zastavěného území, napadené OOP aktualizaci zastavěného území neřešilo. Dále poukázal na to, že vymezením nové zastavitelné plochy se nemění vymezení zastavěného území, které vychází z faktického stavu zastavěnosti v řešeném území.

20. Soud ověřil, že v napadeném OOP nedochází ke změně vymezení zastavěného území. V kapitole 3 Komplexní zdůvodnění přijatého řešení textové části odůvodnění je v odst. 3.2 Vymezení zastavěného území uvedeno, že „změna č. 4 nemění rozsah zastavěného území. Důvodem je souběžné pořizování změny č. 3 územního plánu Lysá nad Labem, v rámci které bude hranice zastavěného území aktualizována.“ 21. Soud musel posoudit, v jakém rozsahu se tato námitka dotýká práv navrhovatelky. Vycházel přitom i z bodu 39 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 5. 2019, č. j. 2 As 187/2017-264, č. 3903/2019 Sb. NSS, podle něhož „nemůže navrhovatel úspěšně v návrhu uplatnit takové obsahové nezákonnosti opatření obecné povahy, které se dotýkají pouze třetích osob, ale nikoli právní sféry navrhovatele (…). Je tomu tak proto, že účelem správního soudnictví je ochrana veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob (§ 2 s. ř. s.), nikoli všeobecný dozor nad zákonností výkonu veřejné moci správními orgány.“ 22. Navrhovatelka sice v návrhu upozorňovala na to, že v napadeném OOP není aktualizováno vymezení zastavěného území, nicméně neuvedla, jak se jí tato tvrzená vada dotkla. Proto se soud nemohl tímto návrhovým bodem nijak věcně zabývat. Aktualizace zastavěného území primárně zohledňuje faktický vývoj v území, který se dostal do rozporu se stávajícím vymezením zastavěného území podle územního plánu (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2017, č. j. 2 As 291/2016-40). Navrhovatelka netvrdila, že by konkrétní plocha byla Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 7 39 A 13/2026 v napadeném územním plánu nesprávně vymezena jako zastavěná (nebo nezastavěná) a neuvedla, jak by se toto pochybení promítlo v jejích veřejných subjektivních právech.

23. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že navrhovatelka zaměňuje pojmy zastavěná a zastavitelná plocha, když má za to, že mělo již v důsledku vymezení nové zastavitelné plochy dojít k aktualizaci zastavěného území. Vymezení zastavěných ploch se týká pouze těch ploch, které jsou již skutečně (fakticky) zastavěny, nezahrnuje i zastavitelné plochy, které mohou být zastavěny až v budoucnu. Vymezení nové zastavitelné plochy napadeným OOP se tak ještě nijak nepromítá do vymezení zastavěných ploch, neboť tato plocha nebyla ještě fakticky zastavěna. Z důvodu záměny výše uvedených pojmů nebyla proto argumentace navrhovatelky ani přiléhavá, neboť z důvodu vymezení nové zastavitelné plochy nemusí být aktualizovány plochy zastavěného území. [srov. např. § 2 odst. 1 písm. f) a j) stavebního zákona] Proporcionalita a přezkoumatelnost vymezení zastavitelné plochy OK – komerční vybavenost 24. Navrhovatelka také namítala, že je napadené OOP v rozporu se zásadou proporcionality a se zákazem libovůle při výkonu samostatné působnosti obce. Má za to, že není dána potřeba napadené změny – podle odpůrce chybí v dané lokalitě prodejna potravin marketového typu, podle navrhovatelky je takové odůvodnění absurdní, neboť se zjevně počítá s nadmístním významem této občanské vybavenosti, když je zohledňována nikoli docházková ale dojezdová vzdálenost k této ploše. Podle navrhovatelky přitom již stávající územní plán města Lysá nad Labem umožňuje umístění maloobchodních provozoven do 100 m2 prodejní plochy. Stávající územní plán tak poskytoval dostatečný právní rámec pro zajištění základní dostupnosti prodeje potravin. Nejbližší prodejna se od domu navrhovatelky nachází 1,5 km, což považuje za běžný standard dostupnosti ve městě této velikosti. Změna územního plánu tak nebyla podle navrhovatelky nezbytná. S odkazem na rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2024, č. j. 6 As 150/2023-81, pak namítala, že potřeba nových zastavitelných ploch musí být řádně odůvodněna, což se nestalo. Odpůrce nedoložil ani žádné výsledky dotazníkového šetření, ze kterého by vyplývalo, že obyvatelé X potřebují supermarket namísto ochranné zeleně sloužící jako zvuková bariéra plánovaného obchvatu. Dále namítala záměnu veřejného zájmu za soukromý zájem. Odpůrce nebyl podle navrhovatelky veden skutečným veřejným zájmem, ale konkrétním investičním záměrem jednoho soukromého subjektu.

25. Odpůrce k tomuto návrhovému bodu uvedl, že potřeba doplnění obchodní sítě v jižní části města byla identifikována už ve strategickém plánu města 2023-2030. Také odkázal na konkrétní části napadeného OOP, které odůvodňovaly potřebu doplnění chybějící obchodní sítě (čl. 4.2 na str. 9 odůvodnění). Navrhovatelce oponoval, že stávající plocha SC – smíšené využití umístění supermarketu, umožňuje umístění pouze menších obchodů.. Také uvedl, že rozvojové plochy se nacházejí na úplně opačné straně města (v jeho severní části), což by nevyřešilo nerovnoměrné rozmístění občanské vybavenosti. Nakonec doplnil, že vymezení plochy je uvedeno v kapitole 3.4.1 odůvodnění napadeného OOP. Potřeba vymezení plochy pro komerční zařízení je podle odpůrce i v souladu s politikou územního rozvoje i zásadami územního rozvoje, jejichž příslušné pasáže citoval.

26. Navrhovatelka v replice k vyjádření odpůrce svou argumentaci zopakovala. Doplnila, že v napadeném OOP měly být vyhodnoceny klíčové dopady zejména v oblasti hluku a dopravní zátěže. Odpůrce řešení této problematiky nepřípustně odsunul do navazujících Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 8 39 A 13/2026 řízení, což navrhovatelka považuje za rozporné i se závěry NSS uvedenými v rozsudku ze dne 17. 12. 2014, č. j. 4 As 125/2014-66.

27. Soud předně poukazuje na to, že rozsah vypořádání námitky neproporcionality opatření obecné povahy je zásadně ovlivněn tím, v jakém rozsahu účastník řízení neproporcionalitu namítal již v řízení o pořízení konkrétního opatření obecné povahy. Podle ustálené judikatury platí, že „[n]epodáním připomínek k otázce přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelů napadeným opatřením obecné povahy (tedy k otázce proporcionality) bez objektivních důvodů se účastníci sami zbavili možnosti, aby jejich připomínky byly náležitě vypořádány správním orgánem a aby poté o zákonnosti takovéhoto vypořádání rozhodl soud“ (rozsudek NSS ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011-43, bod 33, shodně rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016-35, bod 12).

28. Obdobné závěry zaujal NSS v mnoha svých rozhodnutích a tvoří dnes již součást jeho ustálené judikatury. Jako příklad lze uvést územní plány stanovící nový způsob využití území a omezující případnou další výstavbu nad stanovené limity hmotového objemu a výškové hladiny (rozsudek ze dne 5. 9. 2012, č. j. 1 Ao 6/2011-162, bod 28) nebo vymezující zastavitelné plochy pro bydlení (rozsudek ze dne 29. 4. 2016, č. j. 4 As 149/2015-98, bod 53), přeložku silnice (viz rozsudek ze dne 18. 10. 2012, č. j. 1 Ao 3/2011-229, body 156 až 161) a mnohé další. Ve všech uváděných případech vedlo neuplatnění námitky nebo připomínky nepřiměřenosti v průběhu pořizování OOP k nedůvodnosti námitky nepřiměřeného zásahu OOP do práv navrhovatele. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015-53, judikatura se ustálila na názoru, že „proporcionalita přijatého řešení nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl-li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy“ (bod 39, s odkazem na rozsudky NSS č. j. 6 Ao 5/2011-43, ze dne 28. 8. 2012, č. j. 1 Ao 1/2010-247, a ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013-29). Uplatnění námitek či připomínek není jen formalitou, ale má umožnit řešit spory o využití území již ve fázi projednání návrhu územního plánu (rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2013, č. j. 8 Aos 2/2012-59).

29. Navrhovatelka se v návrhu dovolávala závěrů NSS, který v rozsudku ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, vymezil, že „[z]a závěrečný krok algoritmu (testu) považuje soud přezkum obsahu napadeného opatření obecné povahy z hlediska jeho proporcionality. Proporcionalitu soud vnímá dvěma způsoby - v jejím užším a širším smyslu. Proporcionalitou v širším smyslu soud chápe obecnou přiměřenost právní regulace. Mezi základní atributy právního státu patří přiměřenost práva, a z tohoto důvodu je úkolem mimo jiné právě i soudní moci přispívat svojí rozhodovací činností k rozumnému uspořádání společenských vztahů. Soud se proto v rámci přezkumu souladu opatření obecné povahy se zákonem věnuje též otázkám, zda napadené opatření obecné povahy vůbec umožňuje dosáhnout sledovaný cíl (kritérium vhodnosti), zda opatření obecné povahy a sledovaný cíl spolu logicky souvisí a zda cíle nelze lépe dosáhnout jiným legislativním prostředkem (kritérium potřebnosti), zda opatření obecné povahy omezuje své adresáty co nejméně (kritérium minimalizace zásahů); v neposlední řadě soud také zkoumá, zda je následek napadeného opatření obecné povahy úměrný sledovanému cíli (kritérium proporcionality v užším slova smyslu).“ Podle navrhovatelka je napadené OOP v rozporu se zásadou proporcionality v širším slova smyslu – napadená změna není podle navrhovatelky potřebná. K tomu je pak třeba doplnit, že tak, jak tento návrhový bod nyní uplatnila, neodpovídá námitkám, jak je formulovala v řízení o návrhu napadeného OOP. Toliko v námitce č. 5 brojila proti nepotřebnosti nové prodejny, když odpůrci vytýkala, že změna Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 9 39 A 13/2026 územního plánu není pořizována ve veřejném zájmu a nejedná se o chybějící občanskou vybavenost pro stávající rezidenční zástavbu, poukázala na to, že jsou v Lysé nad Labem již dvě prodejny Penny, jedna prodejna TESCO, Enapo, COOP Jednota a v okruhu dalších 15 km se pak nachází další tři prodejny LIDL.

30. NSS v bodě 48 rozsudku ze dne 25. 11. 2022, č. j. 5 As 146/2021-49, zdůraznil, že námitka nepřiměřenosti navrhované regulace při pořizování územního plánu nebo jeho změny musí být jasná, srozumitelná a zejména dostatečně konkrétní tak, aby o ní bylo možno řádně rozhodnout, vč. provedení testu přiměřenosti. V opačném případě je tento test prováděn pouze povrchně, resp. v obecnosti odpovídající námitkám.

31. Soud tak ve vztahu k projednávané věci konstatuje obecné východisko určující pro posouzení návrhového bodu směřujícího do nepřiměřenosti řešení zvoleného napadeným OOP: Navrhovatelce vzniklo proti odpůrci právo na provedení testu přiměřenosti v míře odpovídající konkrétnosti (obecnosti) uplatněné námitky v řízení o návrhu napadeného OOP. Neuplatnila-li navrhovatelka v řízení o návrhu napadeného OOP konkrétní námitku, která podle návrhu odůvodňuje nepřiměřenost OOP, není soud povolán i přes odpovídající návrhovou námitku k přezkumu proporcionality napadeného OOP. V takovém případě soud nemůže vážit veřejné zájmy a ochranu práv navrhovatelky, jelikož se tím odpůrce vzhledem k absenci odpovídající námitky navrhovatelky v řízení o přijetí OOP nezabýval.

32. Jak soud uvedl výše, s uplatněným návrhovým bodem souvisí toliko námitka č. 5, kterou navrhovatelka proti návrhu napadeného OOP uplatnila. Pouze v této námitce lze vyčíst argument, že navrhovatelka nepovažuje plochu pro obchod marketového typu za potřebnou. V projednávané věci je tak zřejmý obsah sporu mezi navrhovatelkou a odpůrcem. Navrhovatelka má za to, že je v dané oblasti dostatečně zajištěna dostupnost obchodů, odpůrce má naopak za to, že jsou v dané oblasti tyto služby zajištěny nedostatečně a je potřeba vytvořit podmínky pro jejich zajištění. Soud předesílá, že mu „nepřísluší určovat, jakým konkrétním způsobem má být určité území využito, zda je toto využití optimální apod. Zcela pregnantně je úloha soudu při přezkumu územně plánovací dokumentace vyjádřena v rozsudku Nejvyššího správního soudu publikovaného pod č. 1462/2008 Sb. NSS, kde je uvedeno, že ‚soud brání jednotlivce (a tím zprostředkovaně celé politické společenství) před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, avšak není jeho úkolem sám územní plány dotvářet.‘.“ (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 4. 2008, č. j. 4 Ao 2/2008-42).

33. Soud neshledal, že by vymezení plochy OK – komerční vybavenost bylo excesivní. Při vymezení dotčené plochy sice dochází k názorovému střetu mezi navrhovatelkou a odpůrcem, avšak tento názorový střet nepramení ze zjevně excesivního přístupu odpůrce. Odpůrce potřebu vymezení této plochy podrobně odůvodnil. Do odůvodnění textové části napadeného OOP vložil mapu (str. 3) zobrazující lokalizaci obchodů s potravinami marketového typu v Lysé nad Labem, ze které je zřejmé, že většina obchodů je lokalizována severně od X. Na str. 9 textové části odůvodnění napadeného OOP pak podrobněji (odkazem na metodiku MMR – Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury) uvedl, že „lokální obchodní a společenské centrum by mělo být v dostupnosti 400-500 m, resp. 5 minut od bydliště; komunitní centrum 0. kategorie (pro spádové území < 4 000 obyvatel) zahrnující obslužné místo s minimálně dvěma zařízeními každodenní potřeby, např. obchodní středisko, restaurace, hospoda, pošta, prodejna potravin by mělo být v dostupnosti do 750 m; prodejny maloobchodu v dostupnosti do 600 m od obytného domu; prodejna základních potravin Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 10 39 A 13/2026 v dostupnosti do 400 m“. Odpůrce poukázal na to, že uvedené služby nejsou v celé urbanizované části X naplněny. Obchodní zařízení marketového typu jsou nyní lokalizována toliko do části města Lysá nad Labem severně od železniční trati, ve které jsou rovněž vymezeny veškeré stabilizované i potencionálně rozvojové plochy pro komerční vybavenost. Současně upozornil na to, že rozvojové plochy pro komerční vybavenost jsou nyní v Lysé nad Labem z podstatné části využity nebo je na nich realizována pokročilá fáze konkrétního záměru (k tomu odkázal na plochy č. 31 a 118). Dále poukázal na to, že je disponibilní toliko jedna plocha na severu, která ovšem neřeší nedostupnost komerčního vybavení v lokalitě X.

34. Z uvedeného odůvodnění má soud za to, že odpůrce nepostupoval svévolně, ale uvádí racionální důvody, pro které se rozhodl prostřednictvím napadeného OOP vymezit v územním plánu plochu OK – komerční vybavenost. Soud nemá za to, že by mohl postup odpůrce vyhodnotit jako excesivní. Nejde o situaci, kdy by do území, které by bylo již zcela zahuštěné plochami pro komerční vybavenost, aniž by byly využity, umístil další. Odpůrce uvedl důvody, pro které lze mít za to, že občanská vybavenost daného typu v X chybí. Zároveň je vyvrácené tvrzení navrhovatelky, že by bylo dostatečné, aby byl obchod daného typu dostupný toliko ve vzdálenosti 1,5 km. Odpůrce citoval z odborných podkladů, které shodně uváděly kratší vzdálenost pro dostupnost tohoto typu občanského vybavení. Zároveň nelze excesivní jednání spatřovat ani v tom, že je plocha OK – komerční vybavenost vymezena částečně na úkor lesoparku. Navrhovatelka netvrdila, že by se jednalo například o plochu, na které by byly přítomny vzácné nebo ohrožené druhy organizmů, nebo že by měla být z jiného závažného důvodu tato plocha chráněna před zástavbou (navíc z vyjádření odpůrce vyplývá, že se nyní jedná o zemědělsky obhospodařovanou půdu a ze závazného stanoviska orgánu příslušeného k posouzení vlivů na životní prostředí ze dne 7. 4. 2022 vyplývá, že jde o půdu IV. kategorie ochrany). Z kontextu je pak patrné, že se jedná o plochu, v jejíž blízkosti bude umístěn obchvat a navazuje na již zastavěnou obytnou oblast. Byť lze mít pochopení pro to, že navrhovatelka jakožto případná bezprostřední sousedka plánovaného záměru, může upřednostňovat sousedství s lesoparkem před obchodem, tak soud neshledal důvody pro zrušení napadeného OOP. Soud není oprávněn měnit způsob využití území, i pokud by určitý způsob využití považoval za vhodnější. Soud může napadené OOP případně pouze zrušit, a to za podmínky, že by bylo napadené OOP nezákonné, což v souvislosti s námitkou neproporcionality neshledal.

35. Odůvodnění nově zastavitelné plochy není v rozporu s požadavky, jak je vymezil NSS v rozsudku ze dne 18. 7. 2024, č. j. 6 As 150/2023-81, jehož závěrů se navrhovatelka dovolávala. Navrhovatelka pouze obecně citovala, že odůvodnění vymezení nově zastavitelných ploch musí obsahovat identifikaci existujících ploch téhož funkčního využití, posouzení míry jejich využití a konkrétní vysvětlení, proč tyto plochy nepostačují a proč je nezbytné převést další, dosud nezastavitelné pozemky na plochy zastavitelné. Již z výše uvedeného shrnutí odůvodnění napadeného OOP je přitom zřejmé, že se odpůrce zabýval jednak tím, zda je daný typ služby v X dostupný (vyhodnotil, že nedostatečně), zda by měl být dostupný (z citací z metodiky MMR – Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury je patrné, že by měl být dostupný a v jakém rozsahu), a pak se zabýval tím, zda je v dané části obce dostupná nějaká plocha, na které by mohla být tato občanská vybavenost zajištěna (konstatoval, že nikoli, protože jediná disponibilní plocha se nachází na severu obce, tedy mimo dotčenou oblast). Odpůrce dostál míře podrobnosti odůvodnění nově zastavitelných Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 11 39 A 13/2026 ploch, jak ji ve svých závěrech upřesnil NSS. Nepřezkoumatelnost je vyhrazena opravdu výjimečným případům, kdy není z odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec patrno hodnocení podstatných důvodů či skutečnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016-123, bod 29).

36. Soud se ani neztotožnil s námitkou navrhovatelky, že by již napadené OOP mělo řešit klíčové dopady, zejména v oblasti hluku a dopravní zátěže. Navrhovatelka sice odkazovala na závěry NSS uvedené v rozsudku ze dne 17. 12. 2014, č. j. 1 As 125/2014-66, avšak tam řešený případ není srovnatelný s obsahem přezkumu napadeného OOP. Byť lze souhlasit se závěrem, že záměry, které vykazují již ve fázi vymezení v územním plánu takovou míru určitosti jistých svých vlastností, je třeba podrobit posouzení vlivů na dotčené nemovitosti již ve fázi řízení o vydání územního plánu. Avšak to se týká vlivů/vlastností, které mohou mít za následek závěr, že jde o nerealizovatelný záměr. Pokud je vymezována plocha (např. plochy těžby nerostů nebo plochy dopravní infrastruktury), s jejichž podstatou je spojen konkrétní vliv (prašnost, vliv na podzemní vody), který by se mohl (nevratně) negativně projevit v jejím okolí, musí být vliv takového záměru zkoumán již v rámci územního plánování (musí být uváženo, zda lze záměr realizovat i způsobem, který neohrozí např. zdroj pitné vody). Navrhovatelka přitom s plochou OK – komerční vybavenost nespojovala konkrétní typickou vlastnost/vliv, který by měl svědčit o případné nerealizovatelnosti (jakéhokoli) záměru (např. obchodu marketového typu) na této ploše. Vyhodnocení vlivů konkrétního záměru pak bude správně probíhat v navazujících řízeních a v rámci nich bude též rozhodnuto i o případných ochranných nebo kompenzačních opatřeních.

37. Navrhovatelka zpochybnila i relevanci odkazu odpůrce na metodiku MMR Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury. Podle navrhovatelky není tento odkaz přiléhavý, protože metodika nestanoví povinnost zajišťovat základní občanskou vybavenost formou supermarketu či hypermarketu a její doporučení byla podle navrhovatelky splněna v X již před přijetím napadeného OOP, a to prostřednictvím vymezení ploch SV.

38. K této argumentaci soud konstatuje, že není zřejmé, jakou nezákonnost v tom navrhovatelka spatřuje. Z napadeného OOP je zřejmé, že odpůrce z metodiky vychází jako z podkladu, na jehož základě rozhoduje o organizaci funkčních ploch v dotčeném území. Odpůrce ani netvrdí, že by plochu OK – komerční vybavenost vymezil z důvodu, že k tomu byl zavázán metodikou. Prostřednictvím této metodiky pouze dospěl k závěru, že by bylo vhodné takovou plochu v X vymezit, aby mohl být následně v této části obce umístěn obchod marketového typu. Územní plánování je proces, ve kterém se samosprávy snaží nalézt vhodná pravidla a řešení pro rozvoj konkrétního území. Protínají se v sobě přitom potřeby ochrany životního prostředí, požadavky na rozvoj území apod., tedy odborné otázky z různých oblastí. Je proto racionální, pokud pořizovatelé územních plánů vychází i z různých metodik, které se snaží objektivizovat určité požadavky na řešení území, a které jsou zpracovány odbornými institucemi v rámci výkonu jejich agendy. Rozpor napadeného OOP s cíli a úkoly územního plánování 39. Navrhovatelka namítala, že má napadené OOP za následek výrazné zhoršení životních podmínek navrhovatelky, zejména zvýšení dopravní zátěže, hluku, imisí a narušení charakteru dosud klidné obytné lokality. Tyto negativní dopady přitom byly podle navrhovatelky v průběhu pořizování napadeného OOP bagatelizovány, aniž by byly konkrétně vyhodnoceny a poměřeny s reálných veřejným přínosem této změny. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 12 39 A 13/2026 Navrhovatelka poukázala na to, že cílem územního plánování je koordinace veřejných a soukromých zájmů na změnách v území. Odpůrce ovšem při vydání napadeného OOP jednoznačně upřednostnil soukromý záměr investora prodejny LIDL, aniž by jakkoli zohlednil veřejný zájem představovaný obyvateli dotčené lokality a vliv na jejich životní podmínky. Podle navrhovatelky byl zmařen i úkol územního plánování, kterým je vytvářet podmínky pro ochranu území před negativními vlivy záměrů na území a navrhovat kompenzační opatření. Původně plánovaná ochranná zeleň, jejímž cílem bylo chránit obyvatele před imisemi z plánovaného obchvatu, byla změněna na plochu pro umístění supermarketu s rozsáhlým parkovištěm.

40. Odpůrce ve vyjádření k návrhu zdůraznil, že územní plán je ze své podstaty koncepcí a nemůže řešit do důsledku konkrétní dopady do práv jednotlivých vlastníků. Záměr typu supermarket není nijak mimořádným zásahem, běžně se staví i v blízkosti rezidenčních ploch a typově vlivy takového záměru nijak nevybočují z imisí, které odpovídají místním poměrům. Tvrzené možné budoucí dopady není možné řešit v požadovaném detailu již ve fázi územního plánování. Ochrana obyvatelstva před hlukem a emisemi je předmětem řešení ve stavebním řízení. Odpůrce poukázal na to, že mu je známo, že pro projet společnosti LIDL bylo provedeno zjišťovací řízení EIA, jehož podkladem je hluková studie. Rozhodnutí, že záměr nepodléhá řízení EIA bude opět podkladem v navazujícím řízení. Odpůrce dále poukázal na to, že místní poměry je nutno chápat typově pro obdobné lokality. Ačkoli navrhovatelka tvrdí, že má záměr narušit charakter „klidové obytné lokality“, tak dům navrhovatelky je umístěn v ulici Družstevní, na které je zároveň funkčně vedena silnice druhé třídy II/272. Doprava zde dosahuje intenzity přes 9 000 vozidel denně (dle sčítání dopravy v roce 2025); podle odpůrce tak nelze přijmout tvrzení, že se jedná o klidnou lokalitu. Odpůrce má za to, že mnohem větší dopad na dům navrhovatelky bude mít obchvat města – přeložka II/272, která má potenciál k výraznému zklidnění provozu v ulici Družstevní. Ačkoli územní plán počítal se vznikem lesoparku mezi domem navrhovatelky a přeloženou komunikací, tak podle odpůrce bude odclonění hluku plnit i plánovaná zástavba. K částečnému zklidnění ulice, v níž má navrhovatelka dům, může dojít po realizaci obchvatu města. Podél plánovaného obchvatu je plánována výsadba zeleně, a to jak v souvislosti s plánovaným obchvatem, tak územní plán předepisuje koeficient zeleně pro zastavitelné plochy, který činí 35 % z výměry pozemku.

41. Navrhovatelka na vyjádření odpůrce reagovala v replice a uvedla, že je třeba klást zvláštní důraz na kumulaci limitů využití území (záplavové území, ochranné pásmo vodního zdroje II. stupně). Má za to, že napadené OOP neobsahuje odůvodnění veřejného zájmu na vymezení nové plochy a dále odkazuje pouze na budoucí kompenzační opatření, aniž by obsahovalo podrobnější analýzu přiměřenosti tohoto řešení. Napadené OOP neobsahuje přezkoumatelnou analýzu vztahu mezi stávajícím dopravním zatížením, předpokládanými dopady nové zástavby a případnými efekty budoucího obchvatu. Ani stanovení koeficientu zeleně nemůže nahradit přezkoumatelné posouzení záměru. Minimální podíl nezpevněných ploch neřeší otázky hlukové zátěže. Navrhovatelka také nepřisvědčila tomu, že každý vlastník musí snášet určitou míru zásahu do svých práv. Byť připustila, že je teze v obecné rovině správná, její aplikace v konkrétním případě předpokládá provedení testu proporcionality, který zahrnuje posouzení legitimity sledovaného cíle, nezbytnosti zvoleného řešení a jeho přiměřenosti ve vztahu k dotčeným právům. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 13 39 A 13/2026 42. Ačkoli navrhovatelka v tomto návrhovém bodě, který v replice rozvinula, namítala rozpor s cíli a úkoly územního plánování, tak z obsahu návrhového bodu je zřejmé, že se opět týká zejména vyhodnocení otázky proporcionality napadeného OOP. Té se soud věnoval výše a nevyhodnotil, že by bylo napadené OOP neproporcionální. Zároveň soud doplňuje, že se v této části navrhovatelka domáhala podrobnějšího vypořádání (odůvodnění) možného vlivu hluku z plánovaného záměru – výstavby obchodu marketového typu. Soud znovu připomíná, že předmětem tohoto soudního přezkumu není a nemůže být umístění konkrétního záměru (obchod LIDL ještě nebyl umístěn/povolen), ale toliko změna funkčního využití konkrétní plochy, na které může být teprve v budoucnu umístěna konkrétní prodejna. Navrhovatelka v průběhu pořizování napadeného OOP neuplatnila konkrétní námitku, ve které by upozornila na nepřiměřený zásah do jejích práv v důsledku vymezení plochy OK – komerční vybavenost. Územní plán neumisťuje v území konkrétní supermarket, ale pouze vymezuje plochu, ve které může být v budoucnu umístěn. Posouzení možných vlivů je tak potřeba vztahovat obecněji k funkčnímu vymezení plochy OK – komerční vybavenost, nikoli ke konkrétnímu záměru (prodejna LIDL). Konkrétní vlivy záměru (prodejny LIDL) budou správně předmětem posouzení v navazujících řízeních, nyní by byl překročen požadavek míry podrobnosti, který náleží územnímu plánu. Součástí navazujících řízení bude i případné navržení konkrétních ochranných a kompenzačních opatření. Až v navazujícím řízení totiž bude zřejmé přesné umístění prodejny, její velikost, orientace dispozice obchodu apod., tedy skutečnosti, na jejichž základě bude možné zhodnotit konkrétní vliv záměru a navrhnout k tomu odpovídající ochranná a kompenzační opatření. Soud se ztotožňuje s názorem odpůrce, že vymezení plochy OK – komerční vybavenost, která umožňuje umístění obchodu marketového typu, s sebou nenese riziko významných nebo jiným způsobem zásadních vlivů na obytnou zástavbu, které by měly být podrobněji zohledněny již ve fázi územního plánování, aby byla vyloučena případná nerealizovatelnost (jakéhokoli) záměru umístitelného na této funkční ploše.

43. Zároveň se soud neztotožňuje s názorem navrhovatelky, že by napadené OOP nedostatečně odůvodňovalo nebo posuzovalo vliv vymezení plochy OK – komerční vybavenost z hlediska udržitelného rozvoje. Odpůrce poukázal na to, že Lysá nad Labem je zařazena v Politice územního rozvoje v Metropolitní rozvojové oblasti Praha. Důsledkem toho je požadavek umožňovat v rozvojových oblastech a rozvojových osách intenzivní využívání území v souvislosti s rozvojem veřejné infrastruktury. Z toho důvodu se mají v rozvojových oblastech a osách vytvářet podmínky pro umístění aktivit mezinárodního a republikového významu s požadavky na změny v území a tím přispívat k zachování charakteru území mimo rozvojové oblasti a rozvojové osy. Odpůrce také poukázal na to, že podle územně analytických podkladů se v dané ploše kromě ochranného pásma podzemních zdrojů a záplavového území (což vyhodnotil spíše jako limity využití území) žádné hodnoty přírodní, kulturní či jiné nenacházejí. Uvedl, že se jedná o ornou půdu, která se nachází na okraji sídla, mezi stávající zástavbou a navrženým obchvatem města, který je v zásadách územního rozvoje Středočeského kraje vymezen jako veřejně prospěšná stavba. K vlastnímu vymezení plochy OK – komerční vybavenost pak uvedl, že je v tomto místě vhodná, neboť, kdo si bude chtít nakoupit a není přímo z Lysé nad Labem (např. obyvatelé Ostré či Semic), může nákup učinit zde a již nezajíždět do města. Odpůrce také zdůraznil, že je vymezenou plochou podpořen ekonomický rozvoj území a má za to, že vymezením plochy OK – komerční vybavenost je podpořen i pilíř sociální soudružnosti obyvatel, neboť k nerovnosti může vést mimo jiné i nerovnoměrné rozložení obchodů a služeb ve městě. V jižní části Lysé nad Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 14 39 A 13/2026 Labem – X, se přitom žádný větší obchod nenachází. Napadeným OOP by se měla tato nerovnost napravit. V neposlední řadě upozornil na to, že je v Lysé nad Labem předpoklad rozvoje bydlení, neboť se nachází v rozvojové oblasti Praha. Na rozvoj bydlení je nabalen rozvoj občanské a komerční vybavenosti služeb. Na Vysoké Mezi v X probíhá již několik let výstavba nových rodinných domů, obyvatel v této části města přibývá a návrh na vymezení plochy pro komerční vybavenost v této části města tak považuje za logickou odezvu na tento rozvoj. Nakonec odpůrce upozornil i na to, že celý Středočeský kraj je zařazen do oblasti ohrožené suchem, avšak má za to, že změna využití jedné plochy v Lysé nad Labem nemůže mít významný vliv na řešení boje se suchem v rámci Středočeského kraje. Upozornil také na to, že se počítá s vybudováním retenční nádrže, která by měla zajistit vsakování dešťových vod přímo na místě jejich vzniku. Zároveň zdůraznil, že bez podmínek, které stanovuje vodní zákon, a které mají zamezit odtoku povrchových vod, nemůže případná stavba získat stavební povolení apod.

44. Soud vyhodnotil, že odpůrce uvedl věcné argumenty, které dostatečně odůvodňují potřebu vymezení plochy OK – komerční vybavenost. Z výše rekapitulovaného odůvodnění nevyplývá, že by odpůrce pouze formálně převzal návrh investora. Odpůrce poukázal na konkrétní skutečnosti, které svědčí o tom, že vymezení plochy OK – komerční vybavenost není projevem libovůle a navazuje na koncepční úvahy a záměry o rozvoji dané lokality. Odpůrce reaguje zejména na zvyšující se počet obyvatel v dané lokalitě a na skutečnost, že v této lokalitě není plocha vhodná pro umístění případného obchodu ještě vymezena, přičemž není žádoucí, aby probíhala pouze výstavba domů bez zajištění potřebných základních služeb (mj. dostupnost obchodů s potravinami či jinými základními potřebami využívaných v běžném životě). Vnitřní rozpory napadeného OOP 45. Navrhovatelka namítala, že výroky napadeného OOP jsou rozporné s jeho odůvodněním. Dále že jsou chyby a rozpory i uvnitř vlastního odůvodnění. Z tohoto důvodu považuje napadené OOP za nepřezkoumatelné a dovolávala se závěrů NSS uvedených v rozsudku ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010-130, podle kterého vnitřní rozpornost nebo nesoulad mezi textovými částmi územně plánovací dokumentace a mezi výrokem a odůvodněním, zakládá nepřezkoumatelnost opatření obecné povahy.

46. Navrhovatelka konkrétně považuje za rozpornou informaci uvedenou v odůvodnění napadeného OOP, podle kterého se nemění a respektují zásady urbanistické koncepce. Toto tvrzení je podle ní vyvráceno samotným výrokem napadeného OOP, který přímo mění kapitolu c) Urbanistická koncepce. Pokud je v odůvodnění napadeného OOP uvedeno, že koncepce není měněna, avšak současně dochází ve výroku ke skutečnému zásahu do urbanistické koncepce, jedná se podle navrhovatelky o vnitřní rozpor.

47. Dále je podle navrhovatelky napadené OOP rozporné v hodnocení veřejných prostranství. V odůvodnění se uvádí, že koncepce veřejné infrastruktury v oblasti veřejných prostranství není napadeným OOP měněna, avšak současně se mění regulativ plochy OK – komerční vybavenost tak, že se doplňuje o přípustné využití o „veřejná prostranství“.

48. Nakonec navrhovatelka namítala i rozpor ve vymezení veřejné infrastruktury. V hodnocení souladu s republikovými prioritami politiky územního rozvoje je uvedeno, že napadené OOP přispívá k rozvoji veřejné infrastruktury vymezením nové zastavitelné plochy pro komerční zařízení, avšak v rozhodnutí o námitkách pak odpůrce sám uvádí, že nově Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 15 39 A 13/2026 vymezená plocha nepředstavuje veřejnou infrastrukturu a změna se tak veřejné infrastruktury netýká. Tyto rozpory podle navrhovatelky znemožňují přezkum napadeného OOP, neboť není zřejmé, jak byla priorita č. 28 naplněna.

49. Odpůrce má za to, že navrhovatelka nepochopila systematiku územního plánování. Kapitola c) Urbanistická koncepce obsahuje podrobně zastavitelné plochy a plochy přestavby a je zrcadlem grafické části územního plánu. Jakákoliv změna v území se musí promítnout v této kapitole. Úprava plochy doplněním jednoho řádku nemůže představovat změnu urbanistické koncepce zpracované na dvaceti stranách. Odpůrce dále uvedl, že rozlišení „veřejné“ a „komerční“ občanské vybavenosti je ve vyhlášce č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, provedeno nejasně, neboť oba tyto typy vybavenosti jsou zařazeny do popisu ploch s rozdílným způsobem využití občanské vybavení. Napadené OOP v tomto oba typy vybavenosti jednoznačně rozlišuje. Odpůrce také zdůraznil, že v současné době jsou pozemky, které byly v územním plánu navrženy pro lesopark, využívány jako orná půda a nedojde-li k realizaci komerční vybavenosti, vlastníci pozemků budou pozemky nadále využívat jako ornou půdu. Územní plán Lysé nad Labem byl vydán v roce 2014 a od té doby obec ani vlastníci pozemků neprojevili zájem na založení lesoparku v této části města.

50. Soud shledal, že napadené OOP není vnitřně rozporné. Pod pojmem koncepce je třeba rozumět rámec, kterým se řídí územní plánování vymezené oblasti. Pokud urbanistická koncepce stanovuje základní členění území města na rozvojovou, přestavbovou a stabilizovanou část, a pokud pak pro rozvojovou část (kam spadá změna dotčená vymezením plochy OK – komerční vybavenost) stanovuje, že je převážně mimo zastavěné území obce, je určená pro novou zástavbu, rozvojové, resp. nové zastavitelné plochy vymezují hlavní směry příštího územního rozvoje města, pak doplnění plochy „komerční vybavenost“ do části IV jihovýchod – Družstevní, nepředstavuje změnu urbanistické koncepce. Nijak to nemodifikuje koncepci dělení oblastí města (stále zůstává rozdělené na rozvojovou, přestavbovou a stabilizovanou část) a stále platí doplňující informace týkající se znaků rozvojového území (lokalizace převážně mimo zastavěné území, a že vymezení nové zastavitelné plochy určuje hlavní směr příštího rozvoje města). Pouze se doplnila možnost dalšího využití, resp. typu zástavby v části jihovýchod – Družstevní. Komerční vybavenost doplnila možnost smíšeného využití městského typu, sídelní zeleň ochrannou specifickou a bydlení individuální v rodinných domech. Nejedná se o plochu, která by byla v rozporu s ostatními způsoby využití. Lze v tom naopak spatřovat určitý logický doplněk – pokrytí služeb, jejichž zajištění je v obytných zástavbách žádoucí.

51. Totožné pak platí i pro koncepci veřejné infrastruktury. Odpůrce ještě před vydáním napadeného OOP (tedy v původním znění územního plánu Lysá nad Labem) řadil do veřejné infrastruktury i vybavenost podnikatelského charakteru, komerční vybavenost (plochy pro obchod, ubytování, stravování a nevýrobní služby). Nyní do této vybavenosti zařadil i (konkrétní) lokalitu 162 (tedy nově vymezenou plochu OK – komerční vybavenost). Nijak tím tedy nemění koncepci veřejné infrastruktury – její obsahové složky jsou stále stejné, pouze doplnil do jedné z položek i identifikaci konkrétní plochy, na které má být tento typ vybavenosti realizován.

52. Navrhovatelka v tomto návrhovém bodě prakticky jen popsala formální úpravy textu (spočívající v jeho doplnění o plochu OK – komerční vybavenost), ale nijak nepolemizovala Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 16 39 A 13/2026 s tím, v čem se obsahově jedná o změnu koncepce, tedy změnu rámce, kterým se řídí územní plánování. Závěr odpůrce, že nedochází ke změně urbanistické koncepce nebo koncepce veřejné infrastruktury, je správný a nijak ho nepopírá skutečnost, že do kapitol takto nazvaných doplnil konkrétní položky. Uvedená položka nijak nemodifikuje nastavený rámec členění území města.

53. K námitce rozporu ve vypořádání priority č. 28 a námitky navrhovatelky č. 8 (týkající se veřejné infrastruktury) soud konstatuje, že není důvodná. Priorita č. 28 Politiky územního rozvoje stanovovala: „Pro zajištění kvality života obyvatel zohledňovat potřeby rozvoje území v dlouhodobém horizontu a nároky na veřejnou infrastrukturu, včetně veřejných prostranství. Návrh a ochranu kvalitních městských prostorů a veřejné infrastruktury je vhodné řešit ve spolupráci veřejného i soukromého sektoru s veřejností.“ Odpůrce k tomu uvedl, že „[z]měna č. 4 přispívá k rozvoji veřejné infrastruktury vymezením nové zastavitelné plochy 162 pro komerční zařízení (OK). Záměrem v ploše realizace prodejny v části území s identifikovatelnou absencí dostupnosti komerčních zařízení.“ V rozhodnutí o námitce č. 8 navrhovatelky pak ovšem poukázal na zákonnou definici veřejné infrastruktury, jak byla definována v § 2 odst. 1 písm. m) stavebního zákona s tím, že k vyhodnocení priority č. 28 politiky územního rozvoje mělo být uvedeno, že se netýká veřejné infrastruktury v tomto zákonném smyslu. Soud neshledal, že by bylo vypořádání námitek rozporné s vypořádáním priority č. 28 politiky územního rozvoje, a že by bylo napadené OOP v dané části nějak nesrozumitelné. I z formulace priority č. 28 politiky územního rozvoje je patrné, že může obsahovat širší vymezení pojmu veřejná infrastruktura, než jak jej vymezuje stavební zákon; obsahuje totiž požadavek zohledňovat potřeby rozvoje území v dlouhodobém horizontu pro zajištění kvality života. Odpůrce přitom v dalších částech napadeného OOP popsal, že město Lysá nad Labem patří do rozvojové oblasti a že se v dotčené oblasti rozvíjí výstavba rodinných domů, proto je potřeba zajistit související služby (mj. obchod s potravinami). Ačkoli je částečně matoucí, že odpůrce ve vypořádání námitky striktně odlišuje významy termínu veřejná infrastruktura (v širším smyslu a v užším smyslu dle definice stavebního zákona), tak z kontextu je stále patrné, že odpůrce považuje za nezbytné zajistit v oblasti X obchod marketového typu, který řadí mezi veřejnou infrastrukturu v širším slova smyslu – uspokojování potřeb širší veřejnosti. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 17 39 A 13/2026 Nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách 54. Navrhovatelka rozporovala způsob vypořádání jejích námitek, které se týkaly vyhodnocení dopravních dopadů záměru, zvýšené hlukové zátěže a navržených protihlukových opatření. Nesouhlasila s tím, že se jedná o míru podrobnosti odpovídající navazujícím řízením. Dále nesouhlasila s tím, jak odpůrce vypořádal námitku zpochybňující existenci veřejného zájmu. Podle navrhovatelky měl odpůrce provést racionální vážení protichůdných zájmů (deklarovaný přínos vs. intenzita zásahu do práv dotčených obyvatel a do charakteru lokality). Podle navrhovatelky chybí přezkoumatelné odůvodnění, proč má být veřejný zájem na marketovém typu prodejny upřednostněn v bezprostředním kontaktu s rezidenční zástavbou a proč nelze dosáhnout cílů mírnější cestou. Dále má navrhovatelka za to, že se odpůrce nevypořádal s konkrétní právní argumentací a reálnými dopady záměru ve vztahu k limitům v území, pouze formálně odkázal na stanoviska dotčených orgánů a reprodukoval obecné rozdíly mezi SEA a EIA. To není podle navrhovatelky přezkoumatelné vypořádání námitek. K tomu odkázala na rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2010, č. j. 8 Ao 1/2010-89. Nakonec nesouhlasila ani s vypořádáním námitky, ve které upozorňovala na to, že návrh napadeného OOP neobsahuje aktualizaci hranice zastavěného území. Odpůrce pouze odkázal na skutečnost, že aktualizace nebyla předmětem zadání a je předmětem pořizování jiné aktualizace územního plánu. Navrhovatelka odpůrci vytýkala, že se nevypořádal s její právní argumentací, což považuje za významné pochybení, neboť jde o plochu v bezprostředním kontaktu s klidnou obytnou čtvrtí. Nedostatek spočívá i v tom, že změnu zastavitelného území ponechává na změně č. 3 územního plánu, ačkoliv v tuto chvíli není vůbec zřejmé, zda a v jaké podobě bude tato změna přijata.

55. Odpůrce ve vyjádření k návrhu poukázal na to, že námitky byly posuzovány v rozsahu stanoveném stavebním zákonem ke změně územního plánu v podrobnostech, jaké může řešit změna územního plánu. Možnosti napojení stavby na dopravní a technickou infrastrukturu, včetně řešení hluku, parkování, ozelenění a dalších náležitostí, se řeší až v rámci podrobnější dokumentace při povolení stavby. Odpůrci není zřejmé, v čem by se mělo napadené OOP věcně změnit, kdyby byla hranice zastavěného území aktualizována. V této části města k rozvoji nedošlo. Dále poukázal na to, že navrhovatelka zaměňuje veřejný a soukromý zájem. Podle odpůrce je zcela zřejmé, že město spatřuje veřejný zájem v pozitivním sociálním efektu, který spočívá ve vytvoření pracovních míst pro obyvatele, zlepšení nabídky služeb, zvýšení konkurenceschopnosti nabídky či možnosti uplatnění soukromých podnikatelů v místě. Odpůrce je přesvědčen o tom, že odůvodnění uplatněných námitek dotčených vlastníků je zcela adekvátní a poskytuje jasný podklad, ze kterého jsou patrné důvody pro přijaté řešení.

56. K tomuto návrhovému bodu soud nejprve upozorňuje na to, že navrhovatelka vzájemně mísí jednotlivé argumenty již uplatněné v předchozích návrhových bodech. Ačkoli namítá nepřezkoumatelnost vypořádání námitek, tak následně polemizuje s obsahem vypořádání této námitky, čímž fakticky vyvrací, že by bylo vypořádání námitky nepřezkoumatelné (navrhovatelka je objektivně seznámena s argumenty, které vedly odpůrce k tomu, že námitkám navrhovatelky nevyhověl). Z uplatněného návrhového bodu je pak tedy zřejmé spíše to, že navrhovatelka nesouhlasí s tím, jak byly námitky věcně vyhodnoceny a že jim nebylo vyhověno, než že by nebyly věcně vypořádány vůbec. Vypořádáním některých věcných námitek se soud přitom věnoval již výše, proto na ně pro stručnost pouze odkazuje (zejména námitka týkající se neaktualizace zastavěného území či námitka proporcionality). Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 18 39 A 13/2026 57. Soud neshledal, že by odpůrce vypořádal námitky navrhovatelky nepřezkoumatelně.

58. Podle § 43 odst. 1 stavebního zákona územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen „urbanistická koncepce“), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v zásadách územního rozvoje, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku podle § 50 odst. 7 z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí.

59. Podle § 43 odst. 3 stavebního zákona územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje, s politikou územního rozvoje a s územním rozvojovým plánem. Územní plán ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím, pokud zastupitelstvo obce v rozhodnutí o pořízení nebo v zadání územního plánu nestanoví, že bude pořízen územní plán nebo jeho vymezená část s prvky regulačního plánu; tato skutečnost musí být v rozhodnutí zastupitelstva výslovně uvedena. (důraz přidán soudem).

60. Územní plán by se měl zásadně pohybovat v odpovídající míře obecnosti regulace. Nemůže zacházet do takových detailů, aby řešil podrobnosti svou povahou náležející buď do regulačního plánu, či do územního rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2019, č. j. 7 As 206/2018-79, bod 22). Soud připouští, že hranice mezi tím, co spadá do působnosti obce, a tedy mohlo být zahrnuto v územním plánu, a co do působnosti správních orgánů (mimo obecní samosprávu), je dosti neostrá. Jisté vodítko k jejímu vymezení poskytuje bod 26 rozsudku NSS ze dne 4. 8. 2017, č. j. 4 As 92/2017-37, Nová Ves nad Nisou, který uvádí, že územní plán představuje koncepční nástroj územního plánování, zatímco regulační plán a územní rozhodnutí jsou nástroji realizačními. Akademická obec k tomu připomíná, že cílem této koncepce je zajistit v územním plánování funkční dělbu působnosti, spočívající v tom, že obec vydává opatření obecné povahy závazné pro rozhodování stavebního úřadu ve správním řízení (srov. Mareček, J., Doležal, J., Sedláčková, V., Sklenář, T., Tunka, M., Vobrátilová, Z. Komentář ke stavebnímu zákonu a předpisy související. 2. vyd. Plzeň: Vydavatelství Aleš Čeněk, 2018. s. 151).

61. Pokud se navrhovatelka domáhala toho, že má být součástí územního plánu řešeno i dopravní napojení na budoucí obchvat, tak soud upozorňuje, že součástí územního plánu (podmínek výstavby) nemohou být konkrétní parametry, požadavky a podmínky provedení, o kterých pojednávají vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti (dále jen „vyhláška č. 500/2006 Sb.“) a vyhlášky č. 501/2006 Sb. (soud upozorňuje, že zohledňuje vyhlášky aplikované v době vydání napadeného OOP), ve vztahu k regulačnímu plánu (např. požadavky na konkrétní řešení veřejné infrastruktury, tedy např. dopravní napojení na obchvat) či územnímu rozhodnutí. Takový postup není přípustný, pokud zastupitelstvo výslovně nestanovilo, že pořizuje územní plán s prvky regulačního plánu, což se v projednávané věci nestalo. K tomu srov. rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2022, č. j. 1 As 105/2021-57. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 19 39 A 13/2026 62. Je třeba připomenout i to, že nezbytné odůvodnění má být přiměřené povaze konkrétního nástroje územního plánování, neboť není hodnotou per se, ale prostředkem k zajištění toho, aby v komplexním procesu pořizování územně plánovací dokumentace byly učiněny všechny nezbytné komplexní úvahy, ať již jejich potřeba plyne z právní úpravy, z odborných hledisek či z konkrétního sporu o řešení některé otázky (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15). Pokud se tedy navrhovatelka domáhala, aby odpůrce v rozhodnutí o námitkách vypořádal skutečnosti, které ale mohou být posouzeny a vypořádány až v navazujících řízeních, není nepřezkoumatelné rozhodnutí o námitkách, které pouze ve stručnosti odkazuje na budoucí řízení, ve kterých budou takové otázky náležitě posouzeny. Odpůrci nepříslušelo, aby podrobněji věcně řešil otázky možného dopravního napojení, neboť konkrétní způsob dopravního napojení neřeší územní plán, ale je předmětem řízení o umístění stavby. Srov. např. § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., nebo aktuálně § 143 odst. 2 stavebního zákona 2021.

63. Podle § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., stavby podle druhu a potřeby se umisťují tak, aby bylo umožněno jejich napojení na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace a aby jejich umístění na pozemku umožňovalo mimo ochranná pásma rozvodu energetických vedení přístup požární techniky a provedení jejího zásahu. Připojení staveb na pozemní komunikace musí svými parametry, provedením a způsobem připojení vyhovovat požadavkům bezpečného užívání staveb a bezpečného a plynulého provozu na přilehlých pozemních komunikacích. Podle druhu a charakteru stavby musí připojení splňovat též požadavky na dopravní obslužnost, parkování a přístup požární techniky. (pozn. soudu: § 143 odst. 2 stavebního zákona 2021 je prakticky totožného znění).

64. V souvislosti s etapizací pak soud konstatuje, že navrhovatelka v námitce č. 6 odpůrci pouze doporučila stanovit podmínku etapizace tak, aby mohla výstavba v dotčené ploše proběhnout až po realizaci obchvatu. Neuvedla žádné věcné argumenty, které by byl odpůrce povinen vypořádat. Není zřejmé, proč by měla případná stavba obchodu marketového typu proběhnout až po realizaci obchvatu, v čem by stávající možné dopravní napojení mohlo způsobit případnou nerealizovatelnost (jakéhokoli) projektu na dané ploše před výstavbou obchvatu. Je tak proto dostatečné, když se odpůrce k tomuto doporučení pouze vyjádřil, že by taková etapizace mohla znemožnit výstavbu na několik let, neboť není zcela zřejmé, kdy bude obchvat dokončen (část již realizována byla), aniž by navázal další polemikou. Odpůrce tedy zjevně neshledal důvody, pro které by bylo žádoucí „zpozdit“ případnou zastavitelnost dotčené plochy. Stanovení etapizace výstavby má přitom zpravidla smysl tehdy, pokud je třeba zajistit určitou infrastrukturu, která by nemusela být pro určitou zástavbu dostatečná (typicky např. při výstavbě bytových nebo rodinných domů musí být zajištěna např. kapacita kanalizace a dokud není zajištěna, není vhodné doplňovat zástavbu o další domy). Tím, že navrhovatelka neuvedla konkrétní důvody, pro které by bylo nezbytné vyčkat s případnou výstavbou obchodu marketového typu na dané ploše, nebyl odpůrce povinen za navrhovatelku tyto důvody domýšlet a následně vypořádávat.

65. Navrhovatelka pak nesouhlasila ani s tím, že napadené OOP neobsahuje žádné kompenzační opatření a že odpůrce ve vypořádání námitky pouze konstatoval, že územní plán neřeší jednotlivé stavby; a že stavební a technické řešení včetně podrobného umístění staveb a zařízení, bude předmětem navazující projektové dokumentace a navazujících řízení. Požadavek na navrhování protihlukových stěn považoval za podrobnost nepříslušející územnímu plánu. Soud v tomto vyhodnocení žádné pochybení odpůrce neshledal. Ačkoli Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 20 39 A 13/2026 mohou, ba dokonce v určitých případech musí, být součástí územního plánu i konkrétní návrhy kompenzačních opatření [srov. přílohu č. 7 část I. odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 500/2006 Sb.], tak se to týká pouze situace nastíněné v § 50 odst. 3 stavebního zákona, tedy vyplyne-li z posouzení na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast, že územní plán má významný negativní vliv na předmět ochrany nebo celistvost některé evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, který nebyl předmětem posouzení vydaných zásad územního rozvoje z hlediska těchto vlivů. Kompenzační opatření pak uvede příslušný orgán ochrany přírody ve stanovisku podle § 4 odst. 2 písm. b) stavebního zákona.

66. Zároveň je třeba znovu upozornit, že předmětem regulace v napadeném územním plánu není umístění konkrétní prodejny potravin, ale toliko vymezení plochy OK – komerční vybavenost. Navrhovatelka v námitkách sice namítala, že nebyl vyhodnocen např. případný hluk ze vzduchotechniky, avšak toto vyhodnocení může proběhnout až tehdy, je-li schvalován konkrétní záměr, projekt. Ačkoli je odpůrci dostupná dokumentace vztahující se plánované prodejně LIDL (hmotová studie), resp. jsou prováděny úkony směřující k realizaci konkrétní prodejny, tak umístění této prodejny podložené konkrétní projektovou dokumentací není předmětem územního plánu. Odpůrce tak byl povinen posoudit pouze to, jaké vlivy bude mít vymezení plochy OK – komerční vybavenost, tedy jaké vlivy mohou být spojeny typicky s vymezením plochy komerční vybavenost, avšak nebyl povinen (ani oprávněn) vyhodnocovat případně hluk z určitého typu vzduchotechniky, neboť územní plán ještě prodejnu LIDL nepovoluje.

67. Navrhovatelka v námitkách také zpochybnila existenci veřejného zájmu. Nyní pak odpůrci vytýkala, že se omezil jen na rekapitulaci, že se jedná o plochu komerční vybavenosti a že obchody generují dopravu a obsluhují širší okolí, aniž by provedl racionální vážení protichůdných zájmů. Podle navrhovatelky neobsahuje rozhodnutí o námitkách přezkoumatelné odůvodnění, proč má být veřejný zájem na marketovém typu prodejny upřednostněn v bezprostředním kontaktu s rezidenční zástavbou a proč nelze cílů dosáhnout mírnější variantou.

68. Soud má za to, že tato námitka opět směřuje toliko k požadavku na provedení testu proporcionality, čímž se ale soud zabýval již výše, proto na příslušnou část rozsudku nyní jen odkazuje. Navrhovatelka v námitkách sice zpochybnila existenci veřejného zájmu, ovšem z jí formulované námitky nevyvstala pro odpůrce povinnost provést test proporcionality. Navrhovatelka v námitkách nepředestřela, vůči jakým zájmům má být veřejný zájem na zajištění obchodu s potravinami poměřen. Ačkoli nyní v návrhu na zrušení OOP uvedla, že v rozhodnutí o námitkách (napadeném OOP) chybí přezkoumatelné odůvodnění, proč má být veřejný zájem na marketovém typu prodejny upřednostněn v bezprostředním kontaktu s rezidenční zástavbou, tak v námitkách (konkrétně v námitce č. 5) pouze zpochybnila existenci veřejného zájmu. Zároveň soud upozorňuje na to, že ani zmíněný kontakt s rezidenční zástavbou sám o sobě nepředstavuje pojmenování konkrétních zájmů, které by měly být poměřovány v souvislosti s veřejným zájmem na umístění obchodu marketového typu. Soud by mohl toliko za navrhovatelku domýšlet dotčení určitých zájmů (např. právo na pohodu bydlení apod.), nicméně navrhovatelka v námitkách, ve kterých zpochybňovala existenci veřejného zájmu na umístění obchodu marketového typu ani kontext kontaktu s rezidenční zástavou nezmínila, čímž odpůrci nenaznačila, jakým směrem by se měl případný test proporcionality zaměřit. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka v námitkách toliko zpochybňovala existenci veřejného zájmu na umístění Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 21 39 A 13/2026 obchodu marketového typu, nedomáhala se provedení testu proporcionality, ke kterému by předestřela dotčení konkrétních práv, neshledal soud napadené OOP, resp. rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné. Jak totiž soud konstatoval již výše, odpůrce uvedl řadu důvodů, pro které považoval za vhodné a potřebné vymezit v dané lokalitě plochu pro komerční vybavenost, která by měla v optimálním případě sloužit pro umístění prodejny potravin.

69. Navrhovatelka nesouhlasila ani s tím, jak odpůrce vypořádal její námitku týkající se posouzení SEA/EIA a limitů území. Podle navrhovatelky odpůrce převážně pouze reprodukoval obecné rozdíly mezi SEA a EIA a formálně navrhovatelku odkázal na stanoviska dotčených orgánů, aniž by se vypořádal s konkrétní právní argumentací a reálnými dopady ve vztahu k zásadním limitům území (záplavové území Q100, OPVZ II. stupně). Judikatura přitom podle navrhovatelky nepřipouští, aby se odůvodnění omezilo pouze na pouhý odkaz na stanoviska dotčených orgánů. Povinností pořizovatele je zajistit doplnění.

70. Soud k uvedenému konstatuje, že navrhovatelka v námitce č. 9 toliko vyjádřila nesouhlas se stanoviskem příslušného orgánu posuzování vlivů na životní prostředí podle § 10i zákona posuzování vlivů na životní prostředí; resp. z metodického pokynu nakopírovala informace týkající se staveb uvedených v bodech 106 a 110 přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Navrhovatelka měla za to, že je nutné vliv na životní prostředí (obligatorně) posoudit, neboť mohou být v dotčené ploše umístěny právě stavby podle bodu 106 a 110. Pod bodem 106 je uvedena výstavba skladových komplexů s celkovou zastavěnou plochou od stanoveného limitu 10 000 m2; pod bodem 110 je uvedena Výstavba obchodních komplexů a nákupních středisek s celkovou zastavěnou plochou od stanoveného limitu 6 000 m2. K tomu citovala z metodického výkladu vybraných bodů přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí.

71. Odpůrce ve vypořádání námitky mj. poukázal na to, že při posuzování vlivů územně plánovací dokumentace na životní prostředí se postupuje podle stavebního zákona, a také doplnil, že součástí správního spisu je stanovisko krajského úřadu, které zpracovalo stanovisko podle § 10i odst. 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, přičemž zohlednilo kritéria uvedená v příloze č. 8 tohoto zákona.

72. Podle § 10a odst. 1 písm. a) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí předmětem posuzování vlivů koncepce na životní prostředí (dále jen „posuzování koncepce“) podle tohoto zákona jsou koncepce, které stanoví rámec pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze č. 1, zpracovávané v oblasti zemědělství, lesního hospodářství, myslivosti, rybářství, nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami, energetiky, průmyslu, dopravy, odpadového hospodářství, telekomunikací, cestovního ruchu, územního plánování, regionálního rozvoje a životního prostředí včetně ochrany přírody, a dále koncepce, u kterých podle stanoviska orgánu ochrany přírody nelze vyloučit významný vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti podle zákona o ochraně přírody a krajiny; tyto koncepce podléhají posuzování vždy.

73. Podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí při posuzování vlivů politiky územního rozvoje, územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje a územního plánu na životní prostředí se postupuje podle zvláštního právního předpisu. Ustanovení § 20 a § 21 písm. k) tím nejsou dotčena. Ustanovení § 2, 3, 10a, 10b a 10h se použijí obdobně a s Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 22 39 A 13/2026 tím, že zjišťovací řízení a veřejné projednání se postupem podle tohoto zákona neprovádí. Ustanovení § 10g se použije přiměřeně. (odst. 1) Ministerstvo nebo orgán kraje v přenesené působnosti (dále jen „orgán kraje“) při pořizování politiky územního rozvoje, územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje a územního plánu stanoví podrobnější požadavky na obsah a rozsah vyhodnocení vlivů na životní prostředí včetně návrhu zpracování možných variant řešení. Tyto požadavky zpracovatel vyhodnocení vlivů na životní prostředí ve vyhodnocení zohlední nebo uvede důvody, pro které tak neučinil. Pokud vyhodnocení vlivů na životní prostředí neobsahuje náležitosti podle zvláštního právního předpisu, je ministerstvo nebo orgán kraje v přenesené působnosti (dále jen „orgán kraje“) oprávněn požadovat jeho dopracování. Při pořizování územního plánu stanoví orgán kraje na základě kritérií uvedených v příloze č. 8 k tomuto zákonu případný požadavek na zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí. (odst. 2)

74. Z navrhovatelčiny argumentace vyplývá, že má za to, že u koncepcí, které umožňují umístění záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, musí proběhnout posouzení vlivů koncepce na životní prostředí vždy; zároveň je z obsahu námitek zřejmé, že měla za to, že na ploše OK – komerční vybavenost mohou být umístěny právě stavby uvedené v bodech 106 a 110 přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Nicméně odpůrce, byť ne zcela obratně, upozornil na to, že v případě posuzování územních plánů se postupuje podle stavebního zákona (odklon od postupů uvedených v zákoně o posuzování vlivů na životní prostředí výslovně upravuje § 10i odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí). Postupovalo se tak mj. i podle § 55a odst. 2 písm. e) stavebního zákona, podle kterého musí návrh na pořízení změny územního plánu obsahovat stanovisko krajského úřadu jako příslušného úřadu k navrhovanému obsahu změny územního plánu, ve kterém i s přihlédnutím ke stanovisku orgánu ochrany přírody podle písm. d) uvede, zda má být návrh změny posuzován z hlediska vlivů na životní prostředí, případně stanoví podrobnější požadavky podle § 10i zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

75. Krajský úřad jako orgán k příslušný posuzování vlivů na životní prostředí vydal stanovisko ze dne 7. 4. 2022, č. j. 043810/2022/KUSK (dále jen „stanovisko ze dne 7. 4. 2022“), ve kterém nejprve popsal předmět obsahu změny územního plánu – konkrétně že jde o plochu o celkové výměře 1,42 ha, na které je podle krajského úřadu možné umístit záměry uvedené v bodu 110 přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (výstavba obchodních komplexů a nákupních středisek s celkovou zastavěnou plochou od stanoveného limitu 6 000 m2). Krajský úřad nicméně i s přihlédnutím ke stanovisku orgánu ochrany přírody, které vyloučilo významný vliv na soustavu NATURA 2000, vyhodnotil podle kritérií uvedených v příloze č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, že nepožaduje zpracovat vyhodnocení vlivů návrhu napadeného OOP na životní prostředí. Navrhovatelka přitom ve svých námitkách nezpochybňovala konkrétní vyhodnocení kritérií podle přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů, měla za to, že když je možné na dotčenou plochu v budoucnu umístit záměr uvedený v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, musí posouzení vlivů na životní prostředí proběhnout vždy. Vypořádání námitky je ovšem přiléhavé v tom smyslu, že odpůrce poukázal na relevantní právní úpravu, ze které vyplývá, že ani v případě záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nemusí proběhnout jejich posouzení v režimu tohoto zákona, pokud příslušný orgán posuzování vlivů na životní prostředí ve svém stanovisku toto Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 23 39 A 13/2026 posouzení nepožaduje, avšak při vydání stanoviska musí zohlednit kritéria uvedená v příloze č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

76. Tento závěr je v souladu i s judikaturou soudů. NSS v rozsudku ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015-79, uvedl, že „[p]okud je z návrhu zadání územního plánu zřejmé, že takový záměr či záměry uvedené v příloze č. 1 bude budoucí územní plán předpokládat či umožňovat, musí krajský úřad následně zohlednit, zda dle kritérií uvedených v příloze č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí bude nutné návrh územního plánu posuzovat z hlediska hodnocení vlivů na životní prostředí, případně stanovit v daném ohledu podrobnější požadavky.“ Vzhledem k tomu, že možnost umístění záměru podle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí automaticky neznamená, že bude koncepce (návrh změny územního plánu) posuzován podle zákona o posuzování vlivů, a vzhledem k tomu, že navrhovatelka v námitkách nerozporovala vlastní posouzení konkrétních kritérií podle přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, neshledal soud rozhodnutí o námitkách navrhovatelky nepřezkoumatelným. V rozhodnutí o námitkách neabsentuje příslušná právní argumentace, byť si lze představit, že by mohly být závěry odpůrce vysvětleny srozumitelněji. Nicméně z rozhodnutí o námitce navrhovatelky vyplývá, že odpůrce nepovažoval za rozhodné, že v dotčené ploše může být umístěn záměr podle přílohy č. 1, ale za rozhodné považoval to, že dotčený orgán posuzování vlivů na životní prostředí vyhodnotil kritéria podle přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, zároveň zohlednil i stanovisko orgánu ochrany přírody a na základě toho dospěl k závěru, že pro návrh změny územního plánu nepožaduje provedení posouzení vlivů na životní prostředí.

77. Nakonec měla navrhovatelka za to, že odpůrce nevypořádal ani její právní argumentaci, ve které upozorňovala na to, že návrh napadeného OOP neobsahuje aktualizaci hranice zastavěného území a pouze ji odkázal na souběžné pořizování jiné změny územního plánu. V této části soud odkazuje na výše vypořádaný návrhový bod týkající se neaktualizace zastavěného území. Již jen ve stručnosti soud opakuje, že návrhový bod není důvodný, neboť navrhovatelka netvrdila, jakým způsobem měla být tímto pochybením dotčena na svých právech. Stanovisko SEA 78. Navrhovatelka nakonec rozporovala i stanovisko krajského úřadu, jakožto orgánu příslušného k posuzování vlivů na životní prostředí, ze dne 7. 4. 2022. Nesouhlasila se závěrem, že nepožaduje posouzení vlivů na životní prostředí podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Upozornila, že krajský úřad vyslovil tento závěr bez provedení zjišťovacího řízení a bez přezkoumatelného vyhodnocení vlivů navrhované změny územního plánu Lysá nad Labem na životní prostředí. Navrhovatelka opakovaně upozornila na to, že napadené OOP vymezuje novou zastavitelnou plochu pro umístění prodejny marketového typu, včetně venkovního parkoviště a související infrastruktury. Podle navrhovatelky měla být nejprve posouzena potřeba zjišťovacího řízení podle bodů 106 a 110 přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. I metodický pokyn při posuzování záměrů zdůrazňuje, že do rozhodných ploch je nutno započítat též související zpevněné plochy a parkoviště. Bez provedení zjišťovacího řízení nelze podle navrhovatelky přezkoumatelně vyloučit významné vlivy zamýšlené změny na životní prostředí. Závěr krajského úřadu je pro navrhovatelku o to překvapivější, že nově vymezovaná plocha je Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 24 39 A 13/2026 zatížena zásadními limity využití území: zasahuje do záplavového území Q100 Labe a do ochranného pásma vodního zdroje II. stupně, přičemž i vodoprávní úřad konstatoval, že přibližně polovina rozlohy této plochy leží v záplavové zóně Q100. Současně má být v bezprostředním sousedství nízkopodlažní obytné zástavby umožněn záměr, u něhož lze racionálně předpokládat významné dopravní nároky a s nimi spojené hlukové, prachové a světelné imise, včetně noční zásobovací dopravy. Tyto skutečnosti zvyšují pravděpodobnost významných vlivů na životní prostředí a zdraví obyvatel dotčené lokality, které krajský úřad podle navrhovatelky zcela opomněl.

79. Předně soud uvádí, že se navrhovatelka mýlí, pokud má za to, že mělo proběhnout zjišťovací řízení. V § 10i odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí je jednoznačně uvedeno, že při posuzování vlivů územního plánu na životní prostředí se zjišťovací řízení neprovádí. Krajský úřad je toliko povinen použít kritéria podle přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, pokud je z návrhu zadání (změny) územního plánu patrné, že by měl územní plán vytvářet rámec pro budoucí povolení záměrů uvedených v příloze č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, přičemž není rozhodné, zda se jedná o kategorii I nebo kategorii II v rámci této přílohy (srov. výše odkazovaný rozsudek NSS ze dne 20. 12. 2016, č. j. 5 As 94/2015-79).

80. Kritéria pro zjišťovací řízení podle přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí jsou: 1. obsah koncepce, zejména s ohledem na: a) účelnost stanovených variant řešení k dosažení sledovaných cílů koncepce; b) míru, v jaké koncepce stanoví rámec pro záměry a jiné činnosti, a to buď vzhledem k jejich umístění, povaze, velikosti a provozním podmínkám nebo z hlediska požadavků na přírodní zdroje; c) míru, v jaké ovlivňuje jiné koncepce; d) význam koncepce pro začlenění požadavků na ochranu životního prostředí a veřejné zdraví, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje; e) význam koncepce pro začlenění požadavků na ochranu životního prostředí a veřejné zdraví, zejména s ohledem na podporu udržitelného rozvoje; f) problémy životního prostředí a veřejného zdraví, které jsou závažné pro koncepci; g) význam koncepce pro implementaci požadavků vyplývajících z právních předpisů Evropského společenství týkajících se životního prostředí a veřejného zdraví (např. plány a programy v oblasti odpadového hospodářství nebo ochrany vod). 2. charakteristika vlivů koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví a charakteristika dotčeného území, zejména s ohledem na: a) pravděpodobnost, dobu trvání, četnost a vratnost vlivu; b) kumulativní a synergickou povahu vlivu; c) přeshraniční povahu vlivu; d) rizika pro životní prostředí a veřejné zdraví vyplývající z provedení koncepce (např. při přírodních katastrofách, při haváriích); e) závažnost a rozsah vlivu (velikost území a počet obyvatel, který by mohl být pravděpodobně zasažen); f) důležitost a zranitelnost oblasti, která by mohla být zasažena, s ohledem na: i. zvláštní přírodní charakteristiku nebo kulturní dědictví, ii. hustotu obyvatel, osídlení a míru urbanizace, iii. překročení norem kvality životního prostředí nebo mezních hodnot, iv. kvalitu půdy a intenzitu jejího využívání, v. dopady změny klimatu; g) dopad na oblasti nebo krajiny s uznávaným statusem ochrany na národní, komunitární nebo mezinárodní úrovni.

81. Krajský úřad ve stanovisku ze dne 7. 4. 2022 konstatoval, že záměr svým rozsahem naplní dikci bodu č. 110 přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a že řešené území leží mezi intravilánem městské části X, plochou výroby se skleníky a plánovaného Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 25 39 A 13/2026 obchvatu Lysé nad Labem. Parcely jsou zařazeny do nižší, IV. třídy ochrany zemědělského půdního fondu. Pozemky určené k plnění funkce lesa dotčeny nebudou. Území je intenzivně zemědělsky využíváno, bez zastoupení dřevin. Plánovaný obchvat města bude dominantním zdrojem hluku v území, stavba obchodního domu jej může částečně odclonit od nejbližší zástavby. Krajský úřad neshledal žádnou z charakteristik vlivů změny koncepce na životní prostředí a veřejné zdraví, ani charakteristiku dotčeného území, zejména s ohledem na pravděpodobnost, dobu trvání, četnost a vratnost vlivů, kumulativní a synergickou povahu vlivů, důležitost a zranitelnost oblasti, za významnou do té míry, aby bylo nutné tyto vlivy posoudit podle zákona. Rizika pro životní prostředí a veřejné zdraví z provedení koncepce nejsou významná. V podkladech pro pořízení změny nebyly identifikovány významné střety se zvláštními přírodními charakteristikami území nebo kulturním dědictvím. Přeshraniční povahu vlivů provedení koncepce lze vyloučit.

82. Pojem významný vliv není v zákoně o posuzování vlivů výslovně definován. Navrhovatelka sice v návrhu konstatovala řadu skutečností, které podle ní zvyšují pravděpodobnost významných vlivů na životní prostředí, nicméně k tomu soud uvádí, že aby mohl být konkrétní vliv považován za významný, musí dosahovat určité intenzity. Musí jít o vliv, který je způsobilý s vyšší než nízkou mírou pravděpodobnosti ovlivnit, resp. ohrozit významným způsobem kvalitu lidského života či populaci živočichů a rostlin na nezanedbatelném území. Navrhovatelka přitom netvrdila skutečnosti, které by svědčily o existenci takto významného vlivu. Uváděla skutečnosti běžně spojené s provozem obchodů marketového typu, které bývají umisťovány v blízkosti obytných zástaveb. Byť lze připustit, že je s jejich provozem spojen i určitý typ hluku (zejména při zásobování), případně zvýšená doprava, tak v tomto typu zátěže nelze spatřovat významný vliv na životní prostředí. Opačný závěr by způsobil, že by byly posuzovány i v podstatě běžně realizované záměry, což by se příčilo účelu zákona, který klade důraz na to, aby byly posuzovány (až) záměry určitého rozsahu s nimiž se pojí pravděpodobnost významného ovlivnění určité složky životního prostředí (včetně ovlivnění člověka). Z odůvodnění stanoviska ze dne 7. 4. 2022 pak vyplývá, že nebude dotčen ani zemědělský půdní fond vysoké bonity (jde o půdu IV. třídy ochrany), vůbec nebudou dotčeny pozemky určené k plnění funkce lesa, taktéž nejsou v lokalitě žádné prvky územního systému ekologické stability nebo významné krajinné prvky. Soud neshledal, že by zde byly indicie o možném významném vlivu na životní prostředí a stanovisko krajského úřadu tak považuje za dostatečně odůvodněné.

83. Zásah do záplavového území, resp. do ochranného vodního pásma nepředstavuje typ zásahu odpovídající významnému zásahu do životního prostředí, ale jedná se o limit území, tedy případné omezení pro vznikající zástavbu z hlediska jejího umístění, nebo technického řešení základů. Závěr a náklady řízení 84. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný, a proto jej výrokem I podle § 101d odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl.

85. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odpůrci soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť Lysá nad Labem není malou obcí a disponuje odborem výstavby a územního plánování, tedy dostatečným odborným zázemím k tomu, aby svá opatření obecné povahy v soudním řízení uhájil vlastními zaměstnanci. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 26 39 A 13/2026 Pokud se tedy odpůrce nechal zastoupit advokátem, považuje soud s tím spjaté náklady za nedůvodně vynaložené.

86. Výrokem III soud rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemají ani osoby zúčastněné na řízení. Postupoval při tom podle § 60 odst. 5 s. ř. s., přičemž neshledal existenci okolností zvláštního zřetele hodných pro to, aby osobám zúčastněným na řízení 1) a 2) výjimečně náhradu nákladů řízení přiznal.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 29. června 2026 Kryštof Horn v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 27 39 A 13/2026 Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.