39 A 22/2023

Plný text

č. j. 39 A 22/2023- 62 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Ing. Petra Šuránka, soudkyně Mgr. Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Mgr. Richarda Galise ve věci žalobce: Mgr. Z. S. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Kaplanem sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1 proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8 za účasti:

1. Ing. J. Š.

2. B. Š. oba bytem X v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2023, č. j. ZKI-PR-O-18/381/2021- 31, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 2 39 A 22/2023 Odůvodnění: Vymezení věci 1. Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, (dále jen „katastrální úřad“) rozhodnutím ze dne 16. 2. 2021, č. j. OR-217/2020-212-22 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), rozhodl o opravě chyby v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 písm. a) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění zákona č. 240/2022 Sb. (dále jen „katastrální zákon“) tak, že nevyhověl nesouhlasu s provedením opravy (první výrok) a současně rozhodl, že hranice pozemků v digitalizované katastrální mapě mezi pozemkovými parcelami katastru nemovitostí číslo XA, XB, XC, XD, XE, FX a stavebními parcelami katastru nemovitostí č. XG a XH v katastrálním území X bude nadále vyznačena v mapě katastru nemovitostí podle neměřického záznamu (dále také jako „NEMZ“) č. 175/2020 v souladu se zobrazením v předchozích mapových evidencích a zaměřenými identickými body při převodu katastrální mapy digitalizované v souřadnicovém systému stabilního katastru na katastrální mapu digitalizovanou v souřadnicovém systému S-JTSK a podle vyrovnaného a zpřesněného rastru mapy pozemkového katastru (druhý výrok).

2. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí bránil odvoláním, o němž žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 5. 2021, č. j. ZKI PR-O-18/381/2021-21 (dále jen „první odvolací rozhodnutí“), rozhodl tak, že změnil první výrok prvostupňového rozhodnutí, a to následovně: „Nesouhlasu s provedením opravy, který dne 30.11.2020 podal Mgr. S. Z. se nevyhovuje, neboť se jedná o chybu v katastrálním operátu podle ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.“ 3. Ve zbytku žalovaný prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

4. Žalobce poté proti prvnímu odvolacímu rozhodnutí brojil žalobou, jíž soud rozsudkem ze dne 23. 6. 2023, č. j. 51 A 45/2021-123 (dále také jako „předchozí rozsudek“), vyhověl, zrušil první odvolací rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaného přitom zavázal, aby se v dalším řízení zevrubněji zabývat tím, zdali došlo při vedení a obnově katastru ke zřejmému omylu, pro který je nutné přistoupit k opravě chybného údaje katastru, a to zvlášť ve vztahu ke každému dotčenému údaji.

5. Žalovaný věc opětovně projednal a vydal v záhlaví uvedené rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) jímž opětovně potvrdil druhý výrok prvostupňového rozhodnutí a první výrok znovu změnil do následující podoby: „Nesouhlasu s provedením opravy, který dne 30.11.2020 podal Mgr. S. Z. se nevyhovuje, neboť se jedná o chybu v katastrálním operátu podle ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.“ 6. Pro snazší orientaci soud přikládá výřezy z katastrální mapy zobrazující stav dotčené lokality před provedenou opravou (obrázek vlevo) a po provedené opravě (obrázek vpravo). Žalobce je vlastníkem parcel č. XA a st. XH v katastrálním území X, obec Y (všechny nadále uváděné pozemky se nacházejí v témže katastrálním území). Osoby zúčastněné na řízení vlastní parcely č. XC a st. XG. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 3 39 A 22/2023 7. Z výřezů není na první pohled zřejmé, že zobrazení hranice mezi parcelami č. XA a st. XH na straně jedné a parcelami. č. XC a st. XG na straně druhé bylo též posunuto jižním směrem. Změnu lze pozorovat na soutisku katastrální mapy se zpřesněným rastrem mapy pozemkového katastru (dále také jako „mapa PK“) před provedenou opravou (obrázek vlevo) a po provedené opravě (obrázek vpravo).

8. Z důvodu lepší srozumitelnosti následujících částí odůvodnění soud přikládá ještě soutisk katastrální mapy s ortofotomapou před provedenou opravou (obrázek vlevo) a po provedené opravě (obrázek vpravo). Shodu s prvopisem potvrzuje: X 4 39 A 22/2023 Žaloba 9. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

10. Žalobce úvodem žaloby rekapituluje průběh věci včetně předchozího řízení před soudem. Konstatuje, že žalovaný podle něj nerespektoval závazný právní názor soudu, neboť správní spis doplnil pouze o několik listin, které však neprokazují zřejmý omyl při vedení a obnově katastru.

11. Žalobce je rovněž přesvědčen o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, protože odůvodnění napadeného rozhodnutí oproti prvnímu odvolacímu rozhodnutí nepřináší prakticky nic nového. Zejména pak postrádá argumenty, které by odůvodňovaly jeho výrok.

12. K dalším žalobním bodům žalobce předesílá, že ač se s některými z nich soud již v rámci předchozího rozsudku vypořádal, nezbývá žalobci než na nich i nadále trvat, neboť jsou dle jeho názoru důvodné. Soud bude proto nadále pro lepší přehlednost rozlišovat mezi námitkami již dříve uplatněnými v soudním řízení a námitkami uplatněnými nově. Platí však, že veškeré níže uvedené námitky žalobce uplatnil v rámci nynější žaloby. Dříve uplatněné námitky 13. V prvé řadě žalobce uvádí, že se o provedené opravě dozvěděl v souvislosti se stavbou zděného pilíře pro nové přípojkové skříně na svých nemovitostech. Díky náhodné kontrole zakreslení pozemků v katastrální mapě ve dnech 5. 10. 2020 a 8. 10. 2020 zjistil, že mezi výše zmíněnými daty došlo bez jeho vědomí, a aniž by bylo vedeno jakéhokoliv správní řízení, k posunutí hranice pozemků v katastru. V důsledku toho se jeden z budovaných pilířů rázem ocitl na sousedním pozemku. Katastrální úřad až dne 14. 10. 2020 zaslal všem dotčeným vlastníkům oznámení o opravě chyby, kterou tak zjevně učinil bez jakýchkoliv podkladů toliko na základě osobní návštěvy osob zúčastněných na řízení. Tím žalobce upozorňuje na procesní pochybení katastrálního úřadu spočívající v tom, že ke dni provedení opravy nebylo vůbec vedeno správní řízení. Nelze přistoupit na argumentaci o pozdějším zhojení této vady zahájením řízení (na základě žalobcova podnětu). Tuto situaci žalobce přirovnává k vydání rozsudku ještě před podáním žaloby. Postup katastrálního úřadu zkracuje žalobce na jeho vlastnickém právu a právu na spravedlivý proces. Rovněž Shodu s prvopisem potvrzuje: X 5 39 A 22/2023 není možné připustit dodatečné dokládání podkladů do spisu a zakládání spisu až poté, co bylo rozhodnuto. Pokud existují důvody pro provedení opravy z úřední povinnosti, měly by správní orgány podle žalobce nejprve navrátit věc do stavu před provedením opravy a následně provést plnohodnotné správní řízení. Žalobce nesouhlasí s tím, že by důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí nemohlo být závažné pochybení katastrálního úřadu, pokud jsou podklady do spisu zařazeny až v následném řízení.

14. Žalobce dále uvádí, že jeho stěžejní žalobní námitkou je skutečnost, že správní orgány podle něj neprokázaly existenci zřejmého omylu ani nepřesnosti ve smyslu příslušných ustanovení katastrálního zákona. Nebyly tak ani naplněny podmínky, za kterých lze ke změně údajů v katastru podle ustanovení o opravě chyby přistoupit. Hranice pozemků lze měnit na základě geometrického plánu. Vzhledem k tomu, že chyba měla nastat při obnově operátu, muselo být podkladem pro její provedení i zjišťování hranic, k němuž však nedošlo.

15. Pokud žalovaný tvrdí, že chybné údaje v katastru vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, rozhodl katastrální úřad v rozporu s § 44 odst. 2 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění vyhlášky č. 346/2022 Sb. (dále jen „katastrální vyhláška“), protože chybné údaje v katastru, které vznikly zřejmým omylem při jeho vedení a obnově, katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic. Z výroku prvostupňového rozhodnutí vyplývá, že k údajné chybě mělo dojít při obnově katastrálního operátu, konkrétně při převodu katastrální mapy digitalizované v souřadnicovém systému stabilního katastru (dále jen „KM-D“) na katastrální mapu digitalizovanou v souřadnicovém Systému jednotné trigonometrické sítě katastrální S-JTSK (dále jen „KMD“). Podkladem pro opravu chyby proto měly být i výsledky zjištění hranic. Obnova katastrálního operátu v obci probíhala v letech 2000 (KM-D, 1:2880) a 2017 (KMD, 1:1000).

16. Při převodu map z KM-D do KMD je vytvořen souvislý rastr celého katastrálního území s vyrovnanými hranicemi sousedních katastrálních území a převod je proveden pomocí transformačních rovnic. Žalobce rozporuje, že by se údajná chyba, která měla vzniknout v průběhu popsaného transformačního procesu zřejmým omylem, neprojevila v celém katastrálním území, ale pouze izolovaně, jako tomu má být v projednávané věci. Při digitalizaci převodem se totiž jedná o formální převod a cílem takovéto aktualizace není obsahová stránka mapy. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 16. 11. 2010, č. j. 9 As 53/2010-81, v němž NSS připomněl, že obnova katastrálního operátu je úkonem, jehož cílem je aktualizace buď po stránce obsahové, nebo formální. Formální změnou se rozumí převedení katastrální mapy z grafické formy do formy grafického počítačového souboru.

17. Žalobce dále jako nevěrohodné a nezpůsobilé být podkladem pro rozhodnutí označuje rastry a situační výkres „Transformace KN rastru k. ú. X“, v němž víceméně jediné pozemky a budovy, kde nebyly vyznačeny lomové body, jsou parcely č. st. XG a st. XH a parcely č. XA a XC a budovy na nich. V ostatních částech obce s daleko hustší zástavbou je označen téměř každý bod. Dle žalobce vzniká podezření, že s podklady mohlo být manipulováno.

18. Žalobce namítá, že grafický operát pozemkového katastru (dle napadeného rozhodnutí původní výsledek zeměměřické činnosti), na jehož základě lze opravu chyby provést, není založen ve správním spisu a prve jej zmiňuje až žalovaný. Katastrální úřad neprokázal zřejmý Shodu s prvopisem potvrzuje: X 6 39 A 22/2023 omyl mezi původním zákresem hranice pozemku v mapě PK a jejím zákresem v katastrální mapě před opravou chyby. Katastrální úřad až po provedené změně vytvářel porovnávací materiály, v nichž využíval rastry.

19. Žalobce tvrdí, že překreslí-li rastr na průhledný pauzovací papír, lze po přiložení tohoto zákresu na soutisk KMD (před opravou) a zpřesněného rastru mapy PK zjistit, že pokud je rastr srovnán s jižní hranicí parcely č. XA, není severní hranice parcely č. st. XH v rozporu s rastrem. Žalobci tak není znám důvod, proč v soutisku není rastr lícován na jižní hranici parcely č. XA a výše uvedené překreslení zakládá k důkazu.

20. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného, že hranice mezi parcelami č. st. XH a st. XG je lomená. Dle napadeného rozhodnutí lze tuto skutečnost ověřit přiložením pravítka k hranici zobrazené na kopii mapy PK. Avšak podle žalobce se ve správním spisu nachází množství dokumentů, které prokazují, že dotčená hranice je a vždy byla rovná [viz např. indikační skica z roku 1841, situační nákres z roku 1922, záznamy podrobného měření změn (dále jen „ZPMZ“) č. 144/2013, č. 160/2016 a další].

21. Zjištění provedená katastrálním úřadem neodpovídají vzniku chyby zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu, protože rozpor mezi provedeným zápisem a podkladem k zápisu nebyl zjištěn zcela nesporně a jednoznačně. Podle žalobce existují minimálně důvodné pochybnosti o tom, že se jedná o chybu. Proto správní orgány neměly postupovat podle § 36 katastrálního zákona. Z rozsudků NSS ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008-134, a ze dne 31. 7. 2013, č. j. 7 As 90/2012-65, plyne, že v řízení o opravě chyby katastru nelze řešit sporné právní otázky a že opravou chyby nelze měnit vlastnické vztahy. Podle rozsudku NSS ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012-31, pak musí být omyl zřejmý, tj. jednoznačně seznatelný.

22. Pro posouzení věci je podstatný i faktický stav, který však správní orgány nijak blíže nezkoumaly, a to ani v rámci nového projednání věci, jehož výsledkem je napadené rozhodnutí. Sloup původního oplocení pozemku parcely č. st. XG představuje jediný hmatatelný doklad toho, kudy hranice historicky vedla, tj. nikoliv na hraně budovy. Ve všech mapových podkladech před provedenou změnou byl u sloupu zakreslen lomový bod, resp. zalomení hranice pozemku. Zároveň i pozůstatky kamenných schodů navazujících na pavlač u severní strany budovy na pozemku parcely č. st. XH svědčí o tom, že budova nebyla součástí hranice pozemků.

23. V rozporu s § 81 katastrální vyhlášky nebyly neúplné výsledky dřívějších měření ověřeny v terénu, změna zákresu budov proto nemůže být transparentní. Naopak byly doplněny pouze s využitím ortofotomapy, která není relevantním zeměměřickým podkladem. Změna zákresu budovy na parcele č. st. XH by měla být provedena až na základě zaměření budovy (žádné takové se ale nekonalo) a její případné pootočení by nemělo souviset s posunem hranice pozemku.

24. Opravou údajné chyby došlo i ke změně zákresu jižní a východní hranice parcely č. st. XH a východní hranice pozemku parcely č. XA. Dále byl posunut i lomový bod na této hranici. Tyto úpravy však dosahují takových detailů, že nemohou být v rastrech ani v mapě PK vůbec odhalitelné. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 7 39 A 22/2023 25. Správní orgány pochybily, když neověřily soulad zeměměřických náčrtů, které slouží jako podklad pro NEMZ č. 176/2020, se skutečným stavem měřením v terénu (§ 81 katastrální vyhlášky). Příslušné zeměměřické náčrty nebyly zpracovány pro předmětnou hranici, neboť zde po dobu vlastnictví rodiny majitele nedošlo k žádné změně (více než 100 let).

26. Stav před provedenou změnou lépe zohledňuje výměry jednotlivých pozemků, neboť průměrná absolutní odchylka připadající na jeden pozemek u zájmových pozemků činila před změnou 3 m2, po změně 30 m2. Některé podklady ve správním spisu jsou zkreslující. Například kopie katastrální mapy KM-D v měřítku 1:1000 byla vytvořena prostým zvětšením měřítka 1:2880. Digitalizací v roce 2017 byl proveden převod KM-D 1:2880 na KMD 1:1000, kde jsou zákresy zásadně jiné.

27. Žalobce následně namítá celou sérii procesních chyb v postupu správních orgánů, pro které by se k napadenému rozhodnutí nemělo vůbec přihlížet. Předně osoby zúčastněné na řízení nepodaly písemný návrh k opravě chyby, ale pouze ústní podnět bez předložení relevantních podkladů. Správní spis dále neobsahuje žádné podklady s datem pořízení a založení před 14. 10. 2020. První listinou založenou do spisu je kopie katastrální mapy ze dne 14. 10. 2020, která měla být do spisu vložena dne 7. 1. 2021, o čemž však žalobce pochybuje. NEMZ č. 175/2020 a NEMZ č. 176/2020 byly ověřeny až 21. 10. 2020, resp. 7. 1. 2021. Ve spisu katastrálního úřadu chyběly některé podklady (ZPMZ č. 164 a ZPMZ č. 165). Žalovaný tyto listiny nedoplnil, ale vytvořil NEMZ č. 164/2017 a NEMZ č. 165/2017, z nichž ani jeden není ověřen z hlediska souladu s právními předpisy. Žalobci se ale tyto záznamy jeví jako nevěrohodné, protože záznamy podrobného měření změn a neměřické záznamy se číslují v jedné řadě příslušného katastrálního území, a proto by neměly mít stejné pořadové číslo. Dále žalobce namítá, že vlastníci dotčených pozemků nebyli informováni neprodleně, jak vyžaduje Jednací řád katastrálního úřadu z roku 2014. Samotný proces opravy nesl různá označení a katastrální úřad prezentoval různé informace o zahájení opravy chyby. V prvním odvolacím rozhodnutí je uvedeno, že se na listu vlastnictví automatizovaně generuje upozornění na probíhající řízení „OR“ o opravě chyby v katastru nemovitostí a že je v daném případě na příslušných listech vlastnictví toto upozornění vyznačeno až od 30. 11. 2020, kdy byl katastrálnímu úřadu doručen žalobcův nesouhlas s provedením opravy chyby a bylo zahájeno řízení OR-217/2020-212. Žalobce přitom prokázal, že „OR“ bylo v příslušném listu vlastnictví (č. 75) zapsáno k datu 23. 11. 2020. V napadeném rozhodnutí žalovaný změnil své původní tvrzení a uvádí, že upozornění bylo na listu vlastnictví vyznačeno až 20. 11. 2020. Dříve prý upozornění vyznačeno nebylo z důvodu, že bylo v informačním systému katastru nemovitostí založeno dne 7. 10. 2020 jako řízení pro změnu jiných údajů katastru, a ne jako řízení o opravě chyby v katastrálním operátu.

28. Žalobci dále není zřejmé, jak mohlo být řízení „OR“ vedené z moci úřední evidováno v informačním systému katastru nemovitostí, když řízení pro změnu jiných údajů katastru se provádí dle § 31 katastrálního zákona. Dle napadeného rozhodnutí se probíhající řízení „OR“ o opravě chyby v katastru vyznačuje pouze na originálu výpisu listu vlastnictví a nezobrazuje se v internetové aplikaci „Nahlížení do katastru nemovitostí“. Dle žalobce potom není jasné, jak se vlastník tuto informaci dozví. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 8 39 A 22/2023 29. V informaci o průběhu řízení „OR“ je uvedeno, že bylo zahájeno i ukončeno dne 7. 10. 2020. Katastrální úřad tím podle žalobce potvrdil, že neměl v úmyslu informovat účastníky řízení a umožnit jim se k provedené změně vyjádřit. Následně bylo (na žalobcův popud) dne 14. 10. 2020 řízení znovu „otevřeno“, což potvrzuje, že pokud by se žalobce o věc aktivně nezajímal, tak by bylo řízení ukončeno natrvalo a oznámení o opravě chyby by dotčení vlastníci vůbec neobdrželi. Správní orgány toto dosud nevysvětlily. V prvostupňovém rozhodnutí je rovněž uvedeno, že řízení Z-3906/2020-212 (řízení k provedení opravy chyby) bylo založeno dne 7. 10. 2020 pouze k provedení opravy chyby a během téhož dne bylo i ukončeno, takže na příslušných listech vlastnictví bylo vyznačeno pouze po tuto dobu. V rozporu s tím však žalovaný uvádí, že toto řízení „Z“ není klasickým řízením „Z“ pro změnu právních vztahů k nemovitostem, na listu vlastnictví se prý neobjevuje a není například ani v přehledu přijatých řízení „Z“ na den 7. 10. 2020. Tvrzení žalovaného zpochybňuje například řízení Z-3907/2020, které má jako předmět řízení rovněž zapsány „Ostatní opravy dat KN“ a v uvedeném přehledu se zobrazuje. Žalovaný ani nevysvětlil, proč se v informaci o řízení nacházejí dvě data ukončení řízení (7. 10. 2020 a 14. 10. 2020). Nejsou uvedeni ani všichni účastníci řízení. Dále je dle žalobce ve výkazu změn u řízení „Z“ uvedeno ve sloupci „Typ: ZPMZ, není uvedeno“, ale v řízení o opravě chyby žádný záznam podrobného měření změn vytvořen nebyl. V informaci o průběhu řízení „OR“ je rovněž zmiňován ZPMZ, který ale v řízení nebyl vyhotoven. Katastrální úřad přihlížel též ke skutečnému užívání pozemků, přitom však šetření na místě neprováděl, a uvedl, že cílem opravy chyby byla i náprava skutečného dlouhodobého užívání (i podle skutečného oplocení). Katastrální úřad například upozornil na přístřešky vybudované osobami zúčastněnými na řízení ve sporné části pozemků a na to, že žalobce tyto stavby nerozporoval. Žalobce proti nim nic nenamítal, protože se o žádné stavby nejedná. Osoby zúčastněné na řízení mají ve sporné části pozemku pouze kompost, stavební materiál a palivové dřevo zakryté neukotveným plechem. Žalobce upozorňuje i na neobyčejně vstřícný přístup katastrálního úřadu k osobám zúčastněným na řízení. Dle žalobce existuje již řadu let pracovní propojení katastrálního úřadu s dcerou osob zúčastněných na řízení. Naopak vůči žalobci jednal katastrální úřad pouze z pozice moci úřední. Žalobce se rovněž pozastavuje nad tím, že budova na parcele č. st. XG je posunuta bez jakýchkoliv úprav hranic pozemků, zatímco s budovou na parcele č. st. XH je posunuta i hranice pozemku. Nově uplatněné námitky 30. K následujícím žalobním bodům soud předesílá, že ani ty nelze považovat za zcela nové, neboť je žalobce z většiny rovněž uplatnil již v předchozím soudním řízení, nicméně až v rámci dalších na žalobu navazujících podáních po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Soudem tak byly v rámci předchozího rozsudku vyhodnoceny jako opožděně uplatněné žalobní body. V nynějším případě žalobce již uplatnil veškeré žalobní body najednou.

31. Žalobce tvrdí, že katastrální úřad nemanipuloval pouze se severní a východní hranicí parcely č. XA, ale i s jeho západní a jižní hranicí. Tuto skutečnost správní orgány nezmiňují, nicméně pohyb těchto hranic dokazují kromě situačního zákresu i ortofotomapy k datům 6. a 14. 10. 2020 a NEMZ č. 175/2020 a č. 176/2020.

32. V situačním výkresu stavby „X – nový kNN pro parc. č. XB“ je označen jižní bod společné hranice parcel č. XA a XB podle mapy Českého úřadu zeměměřického a katastrálního západně od geodeticky zaměřeného stávajícího oplocení. Tento situační výkres pochází Shodu s prvopisem potvrzuje: X 9 39 A 22/2023 z října roku 2020, takže by v něm uvedené geodetické údaje měly odpovídat stavu před opravením chyby. V ortofotomapě k současnému datu je tento bod v mapě vyznačen spíše východním směrem vedle stávajícího oplocení. V ortofotomapě k datu 6. 10. 2020 vede společná hranice parcel č. XA a XB mimo světlý obdélník, který znázorňuje objekt stojící přibližně uprostřed této hranice na parcele č. XA. Oproti tomu v ortofotomapě k datu 14. 10. 2020 stejná hranice tento objekt protíná. Podobné úpravy jsou zřetelné i u společné hranice parcel č. XQ a XB, kde je světlý obdélník zobrazený u této hranice přibližně uprostřed délky dotčen provedenými změnami obdobně. Z výše uvedeného je zřejmé, že celá parcela č. XB byla v katastrální mapě posunuta východním směrem místy o více než jeden metr. Je zde patrný i pohyb u jižní hranice parcely č. XA severojižním směrem.

33. V grafické části NEMZ č. 175/2020 je jižní bod společné hranice parcel č. XA a XB označen číslem 164-2886, v grafické části NEMZ č. 176/2020 je údajně stejný bod označen číslem 164- 2686. Označení bodu různými čísly dle žalobce znamená, že se nejedná o tentýž bod, ale existují dva různé body s různými souřadnicemi. Manipulaci s tímto bodem i celou hranicí potvrzuje také označení této společné hranice v NEMZ č. 176/2020 dvojitou čarou. Vzhledem k tomu, že lze doložit, že správní orgány mohou kdykoliv zasahovat do dokumentů a pracovat s jejich obsahem (např. výměna seznamu bodů v NEMZ č. 175/2020) a také do informačního systému katastru nemovitostí (např. pořadí a označení oprávněných v informaci o řízení „Z“), že v rozhodnutích uvádějí nepravdivé údaje (např., že řízení „Z“ bylo na listu vlastnictví zapsáno pouze po dobu provedení opravy chyby atp.) je pravděpodobné, že i ve spisové dokumentaci mohly být dodatečně prováděny změny. Posunutí bodu spojené se změnou jeho označení se pravděpodobně nepropsalo do situace NEMZ č. 175/2020, kterou autor ponechal v původním stavu.

34. Žalobce dále odkazuje na pasáže odůvodnění napadeného a prvostupňového rozhodnutí, podle nichž byl při převodu KM-D na KMD použitý vyrovnaný a zpřesněný rastr KM-D bez zaměřených identických bodů, namísto vyrovnaného a zpřesněného rastru mapy PK se zaměřenými identickými body na hlavních budovách na parcelách č. st. XG a XH. Jejich použitím by přitom podle žalovaného došlo ke kvalitnějšímu výsledku zobrazení.

35. K tomu žalobce uvádí, že součástí spisu je vedle „Protokolu o transformaci rastru KM-D“ ze dne 23. 2. 2017 také „Protokol o transformaci PK rastru“ ze dne 1. 3. 2017. V nich jsou identické body prokazatelně použity. Identické body jsou v terénu jednoznačně identifikovatelné a v transformovaném podkladu zobrazené body. Při digitalizaci v tomto případě došlo k využití identických bodů zaměřených na budovách v roce 2016. Tyto body jsou zobrazeny v ZPMZ č. 160/2016. V „Protokolu o transformaci PK rastru“ jsou uvedeny tři identické body na hlavních budovách na parcelách č. st. XG a XH (160-164, 160-165 a 160-178). Dva z nich (160-164 a 160-178) jsou označeny hvězdičkou a jako body významné svou polohou byly také zařazeny do výpočtu transformačního klíče v „Protokolu o transformaci PK rastru“. To podle žalobce vyvrací tvrzení správních orgánů, že při digitalizaci nebyly použity identické body na budovách na parcelách č. st. XG a XH.

36. Žalobce rovněž tvrdí, že v mapě transformace rastru KM-D zmizely body na hlavních budovách na parcelách č. st. XG a XH, které jsou zmiňovány v protokolech o digitalizaci. Důkazem je podle něj to, že podle protokolů z procesu digitalizace (založených ve správním spisu) jsou v mapě transformace zobrazeny body „odsunuté“ – výchozí a v náčrtu č. 2 ZPMZ Shodu s prvopisem potvrzuje: X 10 39 A 22/2023 č. 160/2016 body „měřené“ – cílové. Při digitalizaci v roce 2017 byly tyto body navzájem porovnávány.

37. V ZPMZ č. 160/2016 je na hlavních budovách na parcelách č. st. XG a XH zaměřeno celkem osm identických bodů. Kromě těchto dvou budov jsou všemi čtyřmi body v náčrtu označeny pouze další čtyři budovy. V mapě transformace je u řešené lokality označen pouze jediný bod (445 – severovýchodní bod parcely č. XC). V „protokolu PK“ se nachází protokol porovnávání z délek sousedících bodů, z něhož vyplývá, že při digitalizaci byly v dané lokalitě označeny body v mapě transformace.

38. V „Protokolu PK“ uvedené výchozí a cílové body, které mají znázorňovat tentýž bod v terénu, jsou označeny souřadnicemi a jsou zde i vyčísleny jejich zjištěné odchylky. Výchozí body jsou vyznačeny v mapě transformace a cílové body v náčrtu ZPMZ č. 160/2016. Označení některých chybějících výchozích bodů v mapě transformace v lokalitě lze zjistit právě z protokolu porovnávání. V něm jsou uvedeny vzdálenosti dvou dvojic (výchozích a cílových) bodů. Žalobce cituje část tohoto protokolu, k níž uvádí, že bodu 441 by měl odpovídat cílový bod 178, bodu 435 bod 164 a bodu 428 bod 155. Podle žalobce je evidentní, že body 441 a 435 musely být při procesu digitalizace označeny v mapě transformace na hlavních budovách parcel č. st. XG a XH, protože když bod 178 v náčrtu ZMPZ č. 160/2016 označuje jihozápadní roh budovy na parcele č. st. XG, měl by bod 441 označovat totéž, a nikoliv severozápadní roh budovy na parcele č. st. XI, jak je zakresleno v mapě transformace. Bodu 164, který označuje jihovýchodní roh budovy na parcele č. st. XH, by měl odpovídat bod 435, který však v mapě transformace označuje severozápadní roh parcely č. XJ. Bodu 155, který označuje jihozápadní roh budovy na parcele č. st. XK, by měl odpovídat bod 428, který však označuje jihozápadní roh budovy na parcele č. st. XL. V mapě transformace jsou tak tyto body zakresleny jinde, než by odpovídalo údajům v protokolu porovnání. Toto tvrzení žalobce dále dokládá tím, že jej podporují i délky (vzdálenosti) dvojic bodů, které se v jednotlivých dokumentech liší.

39. Žalobce také tvrdí, že v NEMZ č. 175/2020 a č. 176/2020 označil katastrální úřad nově vytvořené body v mapě předčíslím 165. Předčíslí označuje číslo příslušného ZPMZ, ve kterém byly body zaměřeny, neboť tyto záznamy jsou na rozdíl od neměřických záznamů spojeny s měřením v terénu. Žalovaný tvrdí, že záznamy č. 164 a 165 jsou neměřické. Z těchto důvodů podle žalobce není věrohodné, že by podle nich byly při digitalizaci číslovány podrobné body, když předpisy stanoví, že se číslo bodu skládá z čísla ZPMZ a vlastního čísla bodu. Další pochybností o správnosti označení těchto bodů je dle žalobce skutečnost, že NEMZ č. 165 byl vytvořen při digitalizaci v roce 2017. Žalobce si z tohoto důvodu klade otázku, jak je možné body vytvořené nově v roce 2020 číslovat podle řádně ověřeného NEMZ z roku 2017.

40. Žalobce v další části žaloby popisuje genezi celého sporu, opakuje svá předchozí žalobní tvrzení a komentuje jednotlivé podklady pro vydání rozhodnutí, stejně jako závěry, které z nich správní orgány vyvodily.

41. Žalobce s odkazem na NEMZ č. 176/2020 a v něm naměřené vzdálenosti mezi vybranými body na základě mapy PK usuzuje, že v mapě PK byla hranice mezi parcelami č. st. XG a XH zakreslena jako přímá linka bez lomu a budova na parcele č. st. XH se této hranice nedotýkala. Délky uvedené v NEMZ č. 176/2020 podle žalobce dokládají jasný směr hranice Shodu s prvopisem potvrzuje: X 11 39 A 22/2023 mezi parcelami č. st. XG a XH, a to od severovýchodu k jihozápadu. To mají dokládat v textu žaloby přiložené mapky, na nichž jsou údajně odměřené vzdálenosti z NEMZ č. 176/2020 aplikovány na mapu KMD před provedenou opravou a po ní.

42. Žalobce zpochybnil rovněž použití soutisků rastrů mapy PK a katastrálních map spolu s ortofotomapami. Není podle něj doloženo, jak správní orgány při tvorbě soutisků postupovaly. K tomu žalobce zdůrazňuje, že ze soutisku není zřejmé, kde a o kolik konkrétně byla překročena mezní chyba zobrazení a kým a jakým způsobem byla zjištěna. Dokazování mezní odchylky pomocí soutisků je podle žalobce nepřesné, protože je ovlivněno manipulací s podkladovými mapami a způsobem jejího provedení, což žalobce akcentoval již v průběhu řízení poukazem na posun podkladových ortofotomap. Žalovaný tak podle žalobce nedokázal, že by byla překročena mezní chyba zobrazení, protože nebyly vyčísleny konkrétní odchylky. Soutiskům podle žalobce neodpovídají ani vzdálenosti uváděné v NEMZ č. 176/2020. Soutisky s rastry mapy PK pak žalobce nepovažuje za relevantní důkaz pro změnu zákresu hranic pozemků také proto, že na ně má katastrální úřad a žalovaný jiný názor, což dokazuje například otázka bodu na trojmezí parcel č. XB, XC a XD, jehož posun žalovaný označil za chybný. Obdobný přístup je podle žalobce patrný i na bodu na trojmezí parcel č. XC, XE a st. XG. Žalobce rozporuje názor žalovaného, že se správní řízení výše uvedených bodů netýkalo. Žalobce totiž vyslovil nesouhlas s celým řízením a rozhodnutím katastrálního úřadu jako celkem.

43. Žalobce dále zabíhá do výkladu o indikačních skicách. Na základě tohoto exkurzu sporuje, že by původním výsledkem zeměměřické činnosti v projednávané věci měla být mapa PK. Ta podle něj nesplňuje požadavky § 12 zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění zákona č. 47/2020 Sb. (dále jen „zeměměřický zákon“). Sporuje rovněž její přesnost, věrohodnost a přesvědčivost, zejména s poukazem na nesprávné zakreslení budov.

44. Žalobcovy námitky v neposlední řadě míří i na samotný proces převodu KM-D na KMD, konkrétně na dostatečnost a faktickou srozumitelnost odůvodnění chyby, která měla v rámci tohoto procesu vzniknout.

45. Žalobce uzavírá, že správní orgány neprokázaly existenci zřejmého omylu ani nepřesnosti ve smyslu katastrálního zákona. Nebyly tak splněny podmínky pro postup podle ustanovení o opravě chyby. Hranice pozemků lze měnit pouze na základě geometrického plánu, který je pro ně původním výsledkem zeměměřické činnosti. Jelikož měla chyba nastat při obnově katastrálního operátu, podkladem pro její opravu musí být také zjišťování hranic. Vyjádření žalovaného 46. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby.

47. Žalovaný předně uvádí, že se v rámci nového projednání věci podrobně zabýval odůvodněním toho, že se jednalo o chyby v katastrálním operátu, a objasnil, jak byly způsobeny i kdy k nim došlo.

48. K chybě došlo jednak zřejmým omylem při tvorbě mapy KMD v roce 2017. Ta spočívala v zakreslení proluky mezi severní hranicí parcely č. st. XH a budovou stojící na této parcele. Ve všech předchozích analogových podkladech i v digitální mapě KM-D byla hranice Shodu s prvopisem potvrzuje: X 12 39 A 22/2023 zobrazena po severní hraně budovy na parcele č. st. XH a přibližně v jejím prodloužení. Až v mapě KMD byla tato hrana odsazena od budovy, ačkoliv nebyl dohledán žádný výsledek zeměměřické činnosti, ze kterého by takové upřesnění vyplývalo. V analogových mapách vyhotovených v měřítku 1:2880 je takový detail nezobrazitelný. Jde tedy zjevně o pochybení pracovníka katastru při tvorbě mapy KMD.

49. Další chybou způsobenou pracovníkem katastru při tvorbě mapy KMD v roce 2017 bylo nedodržení postupu stanoveného pro změnu souřadnicového systému mapy KM-D (souřadnicový systém gusterberský) na souřadnicový systém mapy KMD (S-JTSK) v bodu 19 Návodu pro obnovu katastrálního operátu a převod ze dne 30. 1. 2015, č. j. ČÚZK 01500/2015-22. V souvislosti se změnou souřadnicového systému mapy KM-D bylo v rámci ZPMZ č. 160 zaměřeno velké množství bodů sloužících mimo jiné jako identické body pro zpřesňující transformaci rastrového obrazu mapy PK. Zpřesněný rastr mapy PK s využitím identických bodů byl tedy vyhotoven, ale pracovník katastrálního úřadu jej při tvorbě mapy KMD nepoužil, ačkoliv mu to Návod pro obnovu operátu ukládal. Kvůli neprovedení tohoto kroku nebyl zjištěn a odstraněn nesoulad kresby a zpřesněného rastru mapy PK. Důsledkem této chyby bylo, že se zobrazení hranic žalobcových nemovitostí odchylovalo od jejich obrazu ve zpřesněném rastru mapy PK o hodnoty přesahující mezní chybu zobrazení (přes 1,30 metru). K žalobcově námitce, že nedošlo k vyčíslení konkrétních odchylek, žalovaný na tomto místě uvádí, že z doložených soutisků KMD a mapy PK v měřítku 1:1000 lze velikost odchylek snadno zjistit.

50. Žalovaný se rovněž vyjadřuje k právnímu názoru uvedenému k této věci v přechozím rozsudku, konkrétně k tomu, že soud dospěl k závěru, že zobrazení hranic dotčených parcel muselo být chybně zaevidované již v mapě KM-D. Zobrazení dotčených hranic a obvodů budovy v mapě KM-D není podle žalovaného možné považovat za chybu způsobenou zřejmým omylem při tvorbě této mapy, ale o nepřesnost vyplývající z metody jejího zpracování.

51. Žalovaný se v rámci nového projednání věci zabýval i otázkou, proč žalobcem napadený lom na hranici jeho pozemků s pozemky ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení není zřetelný v mapě evidence nemovitostí ani následných mapách, které z ní vychází. Poukazuje na to, že není dohledatelná jakákoliv změna lomené hranice. Skutečnost, že v mapě evidence nemovitostí a následných není lom tak výrazný jako v mapě PK, lze podle žalovaného přičíst nedůslednému překreslení původní mapy PK. Žalovaný považuje za prokázané, že od doby pozemkového katastru nedošlo ke změně hranic žalobcových nemovitostí. Převzetí původního lomu na předmětné hranici je v souladu s mapou PK jako původním výsledkem zeměměřické činnosti a je opravou chyby způsobené zřejmým omylem při tvorbě mapy KM-D, která byla převzata i do KMD, a v jejímž důsledku byla hranice zakreslena jako přímá.

52. K žalobcově námitce týkající se kamenného pilíře, který se opravou ocitl na sousedním pozemku, žalovaný uvádí, že se tento kamenný pilíř nenachází v prodloužení hrany budovy na parcele č. st. XH, ale severovýchodně od ní. Ze zákresu v mapových podkladech však žádný lom hranice směrem od rohu budovy ke sloupu vyznačen není. Sám žalobce tvrdí, že tato hranice byla vždy přímá. Tvrzení žalobce, že právě kamenný sloup tvoří hranici, není Shodu s prvopisem potvrzuje: X 13 39 A 22/2023 ničím podložené. Z mapy PK jako původního výsledku zeměměřické činnosti toto není zjevné.

53. Žalovaný reaguje i na žalobcovu námitku týkající se nedoložení výsledků zjišťování hranic. Nové zjišťování hranic se v řízení o opravě chyby neprovádí. Nedochází ani ke zjišťování skutečného stavu v terénu, protože se v rámci opravy chyb neprověřuje soulad obsahu katastrálního operátu se skutečným stavem, ale pouze s listinami a výsledky zeměměřických činností.

54. K žalobcem tvrzené nevěrohodnosti dokumentu „Transformace KN rastru k. ú. X“, v němž jsou podle žalobce víceméně jediné pozemky a budovy, kde nebyly vyznačeny lomové body, parcely č. st. XG a st. XH a č. XA a 4 a budovy na nich, žalovaný uvádí, že tento podklad dokládá volbu identických bodů pro transformaci mapy KM-D, kterou katastrální úřad pro opravu chyby nevyužil. Podkladem pro opravu chyby byl zpřesněný obrazový rastr mapy PK.

55. K námitce, že v soutisku KMD a rastrového obrazu mapy PK není rastr lícován po jižní hranici parcely č. XA, žalovaný uvádí, že rastr mapy PK byl transformován pomocí identických bodů, zejména těch zaměřených v rámci ZPMZ č.

160. Jako identické body se volí v terénu jednoznačně identifikovatelné body, které jsou zároveň zobrazeny v mapě PK. Body na jižní hranici parcely č. XA nebyly zaměřeny, a proto ani nebyly použity při transformaci rastru PK. Žalovaný rovněž vyvrací žalobcovu námitku týkající se toho, že se ve spisu nenachází grafický operát mapy PK. Ten je založen ve spisu katastrálního úřadu pod číslem 8.

56. Žalovaný dále objasňuje situaci týkající se některých podkladů, které žalobce označil za zkreslující. Příkladem uvádí kopii mapy KM-D v měřítku 1:1000, která vznikla prostým zvětšením měřítka 1:2880. Podle žalovaného z Návodu pro obnovu operátu vyplývá, že mapa KMD nevzniká pouhou transformací původní mapy KM-D do souřadnicového systému S-JTSK. Souřadnice podrobných bodů jsou získávány jednak převzetím z registru souřadnic a jednake výpočtem z výsledků měření dokumentovaných v ZPMZ v místním souřadnicovém systému transformací na identické body zaměřené v S-JTSK nebo ze zpřesněného rastru mapy pozemkového katastru. Obsah obou map tak nemusí být zcela totožný.

57. Žalovaný taktéž upozorňuje na vývoj judikatury týkající se řízení o opravě chyb. Odkazuje na rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012-32, podle něhož lze opravu provést i tehdy, je-li mezi vlastníky sousedních nemovitostí spor o zobrazení hranice v katastrální mapě. Prohlášení vlastníků není třeba, pokud je z původního výsledku zeměměřické činnosti chyba zřejmá nebo pokud se jedná o opravu na podkladě opravy listiny. Žalovaný odkazuje také na rozsudek ze dne 18. 3. 2022, č. j. 51 A 109/2020-39 (pozn. soudu: žalovaný nesprávně uvádí, že se jedná o rozsudek NSS, jde o rozsudek Krajského soudu v Praze), podle něhož je v obdobných věcech rozhodné, zda došlo ke zřejmému omylu, a nikoliv to, jak se k celé věci staví vlastníci dotčených pozemků. Jejich stanovisko, je-li argumentačně podložené, však může katastrálnímu úřadu pomoci v rámci posouzení, zda o zřejmý omyl šlo či nikoliv. Neurčuje však bez dalšího výsledek řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 14 39 A 22/2023 58. Žalobcova tvrzení o opravě západní a jižní hranice parcely č. XA nejsou podle žalovaného pravdivá. Tvrdí, že opravy týkající se žalobcových nemovitostí zahrnovaly všechny hranice u parcely č. st. XH (a zákres budovy na této parcele). V případě parcely č. XA došlo pouze ke změně její severní hranice a části hranice východní. Posun KMD vůči ortofotomapě, na nějž žalobce odkazuje, musí být způsoben použitou ortofotomapou. Z porovnání obou ortofotomap je zřejmé, že v jednom případě je obraz zcela ostrý, zatímco ve druhém je rozostřený. Ortofotomapu však každopádně nelze považovat za důkaz údajných úprav západní a jižní hranice parcely. Nejedná se totiž o výsledek zeměměřických činností.

59. Žalovaný dále připouští, že v grafické části NEMZ č. 175 došlo k písařské chybě. Číslo bodu 164-2686 (jižní bod společné hranice parcel č. XB a XA) bylo zaměněno za chybné číslo 164- 2886. V seznamu souřadnic k NEMZ č. 175 je však již uvedeno pouze správné číslo bodu. Jeho souřadnice jsou totožné se souřadnicemi uvedenými v NEMZ č.

176. Dvojitá čára v náčrtu k NEMZ č. 176 u západní hranice parcely č. XA nepotvrzuje manipulaci s bodem 164-2686 a celou hranicí, jak tvrdí žalobce, ale naznačuje, že s mapou PK byla porovnávána jednak délka mezi body č. 165-3307 a 164-2686 a jednak délka mezi body č. 164-2762 a 164- 2686. Hranice mezi parcelami č. 2 a 3 nebyla předmětem řízení pod sp. zn. OR 217/2020- 212, ale ani u této hranice nebyla zjištěna žalobcem tvrzená změna spočívající v posunu celé parcely č. XB východním směrem.

60. Žalovaný reaguje i na žalobcova tvrzení týkající se toho, že identické body a zpřesněný rastr mapy PK byly na budovách na parcelách č. st. XG a XH při digitalizaci použity. Žalovaný uvádí, že při změně KM-D na KMD byly provedeny dvě transformace. Jednak transformace rastrového obrazu mapy KM-D a jednak transformace rastrového obrazu mapy PK. Při prvé z nich nebyly využity identické body na budovách na parcelách č. st. XG a XH. Při druhé z těchto transformací některé identické body využity byly. Při převodu KM-D na KMD byl v tomto prostoru pro vektorizaci použit transformovaný rastr mapy KM-D. Pro opravu chyby v řízení OR-217/2020-212 byl použit transformovaný (zpřesněný) rastr mapy PK. Pro transformaci rastrů mapy PK, mapy KM-D a přepočty výsledků zeměměřických činností vyhotovených v místním souřadnicovém systému do S-JTSK byly při převodu KM-D na KMD zaměřeny identické body v rámci ZPMZ č.

160. Zaměřeny byly zejména rohy budov a některá rozhraní pozemků. Pro transformace rastrů nemusely být nutně využity všechny zaměřené body ze ZPMZ č.

160. Pro transformaci mohou být navíc využity i body z jiných ZPMZ, jejichž souřadnice byly zaměřeny v S-JTSK.

61. Žalovaný upozorňuje, že čísla 441, 435 a 428 v protokolech o transformaci, na která žalobce upozorňuje, jsou pořadová čísla bodů v transformačním klíči. Pokud je v transformačním klíči pro transformaci rastru PK například pod pořadovým číslem 441 uveden jako cílový bod č. 160-178, neznamená to, že v transformačním klíči pro transformaci rastru mapy KM- D je pod tímtéž pořadovým číslem uveden tentýž bod.

62. K žalobcově námitce, že nové body zakreslené v katastrální mapě mají předčíslí 165, žalovaný uvádí, že v NEMZ č. 175 (vyhotoveném pro opravu chyby) označil katastrální úřad nově určené body nesprávně čísly 165-3305 až 165-3313, ačkoliv jim měl správně přiřadit předčíslí 175. Toto pochybení nemá žádný vliv na věcnou stránku napadeného rozhodnutí.

63. Podle žalovaného žalobce z kontrolně zaměřených délek originálu mapy PK dokumentovaných v NEMZ č. 176 dovozuje, jak má být hranice zobrazena v KMD. Pozemky, které jsou předmětem projednávané věci, byly podle žalovaného původně Shodu s prvopisem potvrzuje: X 15 39 A 22/2023 geometricky a polohově určeny zobrazením v mapě PK a tomuto zobrazení po provedené opravě chyby odpovídají.

64. Žalovaný se rovněž věnuje žalobcově námitce týkající se provedení opravy na trojmezí parcel č. XB, XC a XD, trojmezí parcel č. XC, XE a st. XG a posunutí budovy na parcele č. st. XG aniž by bylo prokázáno překročení mezních odchylek. Tyto opravy podle žalovaného nejsou předmětem projednávané věci, protože dotčení vlastníci nevyslovili s opravou nesouhlas. Právě obsahem vysloveného nesouhlasu je přitom podle žalovaného vymezen předmět řízení. K tomu odkazuje na rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2021, č. j. 3 As 439/2019-100.

65. Žalovaný reaguje i na to, že žalobce nechápe, kdo a proč určil mapu PK za přesnější mapový podklad, než je mapa KM-D, a jaký je rozdíl v přesnostech těchto map. K tomu uvádí, že mapa KM-D je pouhým digitálním překreslením mapy PK, což může být zdrojem chyb a nepřesností. Rastrový obraz mapy PK jako základní grafický podklad pro změnu stanovil Český úřad zeměměřický a katastrální jakožto autor Návodu pro obnovu operátu. Zcela v souladu s tímto dokumentem je pak protokol o zpřesňující transformaci rastru PK, jemuž se žalobce v rámci žaloby taktéž věnuje.

66. Žalobce v žalobě také tvrdí, že žalovaný nedoložil, že by digitalizované katastrální území bylo rozděleno na několik částí, kde by na některých byl použit pouze rastr mapy KM-D bez použití rastru mapy PK a na jiných částech pouze rastr mapy PK. Žalovaný o takovém rozdělení nic neví, v rámci řízení se zabýval toliko prostorem, který byl jeho předmětem.

67. K žalobcově tvrzení, že mu není známo, co žalovaný myslel tím, že měl být zjištěn a odstraněn nesoulad kresby a zpřesněného rastru, když případné nepřesnosti byly odstraněny dotransformací, jak je uvedeno v protokolu, žalovaný uvádí, že tvorba souvislého rastru mapy PK a poté jeho zpřesňující transformace je složitý a časově náročný proces. Pro dosažení co nejlepších výsledků probíhá i měření v terénu pro zaměření dostatečného množství identických bodů pro transformaci. Je tak chybou, když při tvorbě mapy KMD nebyl tento rastr použit a ani výsledná kresba mapy KMD nebyla s tímto rastrem porovnána, a nebyl tak zjištěn a odstraněn nesoulad kresby mapy KMD se zpřesněným rastrem mapy PK. Postup nebyl v souladu s body 19.10 až 19.12 Návodu pro obnovu operátu.

68. K žalobcem vytýkaným procesním pochybením katastrálního úřadu žalovaný odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

69. Konečně k obsahu „nového žalobního návrhu“ se žalovaný odmítá obsáhle vyjadřovat, protože žalobce podle jeho názoru neuvedl žádné nové skutečnosti týkající se napadeného rozhodnutí a převážně setrvává na již dříve předkládané argumentaci. Proto žalovaný plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, obsah správního spisu a svá vyjádření z předchozího soudního projednání věci. Replika 70. Žalobce tvrdí, že oba správní orgány opakovaně prohlašují, že při převodu z KM-D na KMD byl v předmětném prostoru pro vektorizaci použit pouze rastr mapy KM-D. V tom případě byla při digitalizaci nezpochybnitelně výsledná kresba v souladu s použitým rastrem KM-D. Rastr mapy PK údajně použit nebyl, a proto tedy nikdo nemohl zjistit, zda rastr byl či nebyl v souladu s výslednou kresbou. Pakliže nebyl zjištěn nesoulad kresby a zpřesněného rastru Shodu s prvopisem potvrzuje: X 16 39 A 22/2023 mapy PK, protože údajně nebyl proveden nějaký úkon, nemohl být dle žalobce ani prokázán zřejmý omyl. Správní orgány také nedoložily, že by kontrolní mechanismy při procesu digitalizace nalezly nějaká pochybení. Žalovaný na str. 20 napadeného rozhodnutí potvrzuje, že k žádné chybě nedošlo, protože pokud by tomu tak bylo, musel by být žalobce vyrozuměn, což se nestalo.

71. Technologický postup pro převod map do zobrazení v S-JTSK z roku 2004 mimo jiné popisuje, že uživatel (pracovník katastrálního úřadu) nemůže zasahovat do procesu převodu souřadnic a že se všechny rastry spojují do jednoho celkového rastru katastrálního území. Žalobce cituje vyjádření žalovaného k Návodu pro obnovu katastrálního operátu, konkrétně pasáž o tom, že je podle něj základním podkladem pro změnu souřadnicového systému zpravidla vyrovnaný nebo souvislý rastr mapy PK po zpřesňující transformaci. Žalobce upozorňuje, že v tomto Návodu však konkrétně rastr mapy PK uváděn není. Podle Návodu by se mělo jednat o „vyrovnaný nebo souvislý rastr vyhotovený podle zvláštního předpisu“. V bodu 19.4 Návodu pro obnovu katastrálního operátu je pak uvedeno, že vyrovnaný nebo souvislý rastr je vyhotovený podle Návodu pro převod map v systémech stabilního katastru do souvislého zobrazení S-JTSK, Praha 2004. V něm je souvislý rastr definován jako rastrový soubor zobrazující katastrální území v souvislém zobrazení s vyrovnanými hranicemi katastrálních území. Z toho je dle žalobce zcela zřejmé, že transformovaný rastr mapy PK v roce 2017 se musel týkat celého katastrálního území. Buď tedy byl, anebo nebyl použit v celém území. Žalovaný přesto tvrdí, že rastr mapy PK nebyl použit pouze v „předmětném prostoru“, což je podle žalobce nerealizovatelné.

72. Použití rastru mapy PK v „předmětném prostoru“ podle žalobce prokazují i body uvedené v seznamu souřadnic v NEMZ č. 175 a 176, které byly vyhotoveny speciálně pro provedení opravy chyby. V těchto seznamech jsou uvedeny i body, které byly při změně posunuty a zakresleny na jiná místa. Pro jeden konkrétní bod, u něhož došlo v KMD k manipulaci, jsou v seznamu vždy zapsány dva body s odlišnými souřadnicemi. Tyto body vznikly odsunem z téhož rastru mapy PK.

73. Žalobce dále považuje za podivné, že žalovanému není přirozené, že jsou v terénu vyhotovovány náčrty od ruky. V indikační skice stabilního katastru je u předmětné hranice zcela zřetelná její přímost. Tato skica z roku 1841 je ale jako jediný z podkladů uváděných žalobcem ověřená s tím, že bylo provedeno zaměření za účasti majitelů. Od té doby je rovněž datována obnova katastrálního operátu. Toto u mapy PK žalovaný dle žalobce nedokázal doložit. V řízení mělo být prokázáno, zda hranice byla zakreslena podle dohledatelných relevantních podkladů či nikoliv. Žalobce připomíná, že se žalovaný během řízení vracel hluboko do minulosti. Naposledy v napadeném rozhodnutí například odkazoval na mapování pro stabilní katastr. V době, kdy žalobce vyslovil argumenty, které tendenčnímu postupu správních orgánů nevyhovovaly, však žalovaný otočil a historické podklady odmítl. Žalobce odkazuje i na bod 83 předchozího rozsudku ve věci, v němž soud uvedl, že pokud došlo k chybě v historických evidencích, které netvoří katastrální operát (sem řadí i mapu PK), nelze takovou chybu napravit v řízení podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona.

74. Žalobce se v replice věnuje rovněž podkladům, které žalovaný do správního spisu doplnil v návaznosti na předchozí rozsudek. Žalovaný se podle žalobce zabýval změnami zápisů u jeho nemovitostí, což však nečinil u osob zúčastněných na řízení. Tyto zápisy přitom mohly mít vliv na průběh celého řízení. Žalovaný také v přílohách napadeného rozhodnutí doložil Shodu s prvopisem potvrzuje: X 17 39 A 22/2023 pouze některé a částečné doklady o změnách týkajících se žalobcových pozemků. K parcelnímu protokolu, který je přílohou napadeného rozhodnutí, žalobce tvrdí, že žalovaný k němu neuvedl bližší informace (kdy byl založen, zda a jak byl doplňován, proč v něm nejsou údaje o držitelích atp.). Pro žalobce je z tohoto protokolu věrohodný pouze údaj ve sloupci „číslo archu pozemnostního“. Právě z něj je totiž podle žalobce zřejmé, že byl proveden na základě indikační skici z roku 1841, což podle něj potvrzuje, že hranice pozemku byla prvotně geometricky a polohově určena zobrazením v této skice. Žalobce rovněž namítá, že výkaz změn č. 69/1970 KZEN, který je přílohou napadenéhorozhodnutí, není žalovaným dostatečně popsán, ale i přesto proti němu namítá, že v něm uvedení vlastníci nemovitosti nevlastnili a údaje o výměrách neodpovídají listinám, které má žalobce k dispozici.

75. Žalobce dále upozorňuje na pasáž z vyjádření žalovaného, podle níž ve všech předchozích analogových mapových podkladech (vyhotovených v měřítku 1:2880) vede hranice po severní hraně budovy na parcele č. st. XH. Žalovaný totiž dle žalobce vzápětí poté tvrdí, že v měřítku 1:2880 je takový detail nezobrazitelný. Aby bylo pochopitelné, proč hranice pozemku nemohla vést po hraně této budovy, je nutné prokázat, že hranice byla přímá. Žalobce je přesvědčen, že jím předložené důkazy to prokazují. Pokud je hranice přímá, potom budova, která je oproti této hranici odkloněná opačným směrem, nemůže být její součástí. Žalobce rovněž považuje za nevěrohodné tvrzení žalovaného o existenci „mezery“ u budovy na parcele č. st. XO, k jejímuž zákresu dohledal ZPMZ č. -61/1924 a č. -51/1932. Porovnáním těchto dvou dokumentů lze totiž zjistit, že si navzájem odporují.

76. Žalobce reaguje i na část vyjádření žalovaného, podle níž lze z doložených soutisků KMD a mapy PK (vyhotovených v měřítku 1:1000) snadno zjistit velikost odchylek. Žalobce nedokáže z „rozpité“, tlusté a nerovné rastrové čáry v soutisku přesně zjistit, zda byla či nebyla překročena mezní odchylka. Tím spíše měl žalovaný konkrétní odchylky na konkrétních místech přesně vyčíslit.

77. Žalobce tvrdí, že v NEMZ č. 175 a 176 jsou v seznamu souřadnic zapsány body s předčíslím 164 ze ZPMZ č. 164/2017, které byly odsunuty z rastru PK. Nově vytvořené body č. 165- 3305 až 165-3313 byly rovněž odsunuty z rastru, ale v roce 2020 a bez patřičného ZPMZ. Úředník katastrálního úřadu podle žalobce provedl odsun bodů z PK rastru v roce 2020 na zcela jiné místo na mapě než při digitalizaci v roce 2017. Z toho vyplývá, že body, které mají v mapě znázorňovat tentýž bod, jsou v mapě na různých místech a mají odlišné souřadnice. Z celkem 16 bodů, které byly v KMD odsunuty, činí největší posun 4,13 metru (severovýchodní roh budovy na parcele č. st. XG). Tento příklad dle žalobce ukazuje, jak nepřesné jsou rastry. Žalobně také opětovně upozorňuje na zmatečné označení některých podkladů, protože žalovaný dokumenty č. 164/2017 a č. 165/2017 označuje jako NEMZ, zatímco katastrální úřad jako ZPMZ. Žalobce podotýká, že číslování bodů se podle katastrálních předpisů vždy provádí v ZPMZ.

78. Žalovaný podle žalobce neobjasnil, proč byly identické body zaměřené v ZPMZ č. 160/2016 v rastru KM-D odstraněny.

79. Žalobce dále opakuje, že změnit hranici v případě opravy chyby vzniklé zřejmým omylem lze pouze na základě výsledku zjišťování hranic (§ 44 katastrální vyhlášky).

80. K vyjádření žalovaného ohledně toho, že nemanipuloval s bodem č. 164-2886, resp. 164-2686 v jihozápadním rohu parcely č. XA, žalobce uvádí, že jej považuje za nepřesvědčivé. Za Shodu s prvopisem potvrzuje: X 18 39 A 22/2023 nevěrohodné považuje to, že šlo o chybu v psaní právě u tohoto bodu a že stejný lomový bod zakreslil nezávislý geodet v situaci pro územní řízení v roce 2020 na jiném místě, než určují jeho souřadnice zapsané v katastru nemovitostí. Pokud jde o chybu v psaní v NEMZ č. 175/2020, je s podivem, že ji vícero úředníků přehlédlo a následně oficiálně neopravilo, když v navazujícím NEMZ č. 176/2020 již bod v tichosti označili jiným číslem. Žalovaný podle žalobce relevantně nedoložil, že nedošlo k posunu související hranice. Pokud hranice nebyla barevně označená, neznamená to ještě, že nebyla posunuta. Žalobce s odkazem na mnohá procesní pochybení správních orgánů tvrdí, že jim již jejich tvrzení bez řádných důkazních podkladů nelze věřit.

81. Žalobce se vrací i k historickému sloupu oplocení. Je podle něj nemyslitelné, že by si vlastník pozemku postavil poslední sloup svého oplocení ve vzdálenosti cca 3 metry od hranice pozemku, jak tvrdí žalovaný. Žalobce na rozdíl od žalovaného vidí na spojnici východních hranic parcel č. st. XG a XH lom skoro u všech mapových podkladů.

82. Žalobce upozorňuje na rozporuplnost vyjádření žalovaného. Ten totiž uvádí, že chyba měla být způsobena zřejmým omylem při tvorbě mapy KM-D v roce 2000, aniž by to blíže specifikoval. Dále však znovu opakuje svůj dřívější závěr o vzniku chyby zřejmým omylem při tvorbě KMD v roce 2017. Mimo rozporuplnosti žalobce upozorňuje i na řadu velmi obecných formulací.

83. Závěrem repliky se žalobce pozastavuje nad motivem katastrálního úřadu k vedení řízení a jeho hospodárností. Žalobce podotýká, že věc by měla být rozhodnuta správně po procesní i věcné stránce. Argumentace žalovaného hospodárností řízení žalobci přijde alibistická a nepatřičná. Trvá na tom, že mu v důsledku nezákonného postupu správních orgánů vznikly a nadále vznikají zbytečné náklady a je zcela nehospodárně obtěžován tím, že se musí svých práv domáhat prostřednictvím žalob. Jedinými, pro něž byl postup správních orgánů hospodárný, byly dle žalobce osoby zúčastněné na řízení, k nimž byly správní orgány neobvykle vstřícné například tím, že samy vyhledávaly a připravovaly podklady svědčící v jejich prospěch.

84. Žalobce shrnuje, že v řízení nebyla prokázána existence zřejmého omylu, který by bylo možné příslušným postupem napravit, a setrvává na své žalobě. Vyjádření osob zúčastněných na řízení 85. Osoby zúčastněné na řízení konstatují, že již více než 45 let vlastní a užívají parcely č. XC a č. st. XG, včetně na ní stojící stavby s ev. č. X. Za tuto dobu nikdy neměnily hranice pozemků. Skutečná hranice mezi jejich pozemky a pozemky žalobcovými odpovídá zákresu těchto hranic v aktuální katastrální mapě i ve starších mapových podkladech. Ze strany žalobce ani jeho rodičů, kteří jeho nemovitosti vlastnili před ním, nebyla hranice nikdy zpochybněna.

86. Dále se osoby zúčastněné na řízení ohrazují proti některým žalobním tvrzením. Považují za zavádějící, že je žalobce označuje za „navrhovatele“, protože žádný návrh neuplatnily a ani neiniciovaly změny v katastrální mapě. Pouze se osobně dotazovaly katastrálního úřadu na vedení hranic pozemků v jejich vlastnictví v katastrální mapě v souvislosti se stavebními pracemi, které se jich dotýkaly. Hranice v katastrální mapě se totiž neshodovaly s hranicemi zakreslenými v projektové dokumentaci stavebníka. Katastrální úřad následně sám z moci úřední chyby opravil. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 19 39 A 22/2023 87. Za spekulativní pak považují žalobcovu argumentaci týkající se historického sloupu jako bodu určujícího historickou polohu jižní hranice parcely č. st. XG. Neexistují o tom žádné důkazy a nevyplývá to ani z map. V době zakoupení nemovitosti byl tento sloup a šikmá zídka s dřevěným plotem ze žalobcovy strany (později došlo k odstranění zídky a plotu). Jak šikmá zídka vedená od rohu budovy na parcele č. st. XH k silnici vznikla, není nikde doloženo. Původní oplocení pozemku bylo opravováno v letech 1991 a 2014. Jeho vedení bylo ústně odsouhlaseno vlastníky všech sousedních pozemků bez jakýchkoliv připomínek.

88. Osoby zúčastněné na řízení rovněž kategoricky odmítají žalobcova tvrzení o příliš vstřícném a přátelském přístupu úředníků katastrálního úřadu ve vztahu k nim. Opakují, že se na katastrální úřad dostavily informativně, aby zjistily, jak je možné, že si žalobce nechal oproti projektu vystavět pilíř na elektrickou přípojku v místě, kde měl podle map být jejich pozemek. Domnívaly se totiž, že by se přípojková skříň stala věcným břemenem na jejich pozemku. Neexistuje ani žalobcem tvrzené spojení mezi dcerou osob zúčastněných na řízení, která je architektkou, a katastrálním úřadem. Toto spojení žalobce odůvodňuje tím, že dcera je zpracovatelkou územního plánu města X. Osoby zúčastněné na řízení k tomu pouze podotýkají, že v letech 2012-2021 (v době zpracovávání územního plánu) jejich dcera ani jednou nepřišla do styku s katastrálním úřadem. Relevantní obsah správního spisu a předchozí rozsudek ve věci 89. Katastrální úřad vydal dne 14. 10. 2020 oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí, č. j. OR-217/2020-212-5, v němž dotčeným vlastníkům oznámil, že v souboru geodetických informací opravil zákres stavebních parcel katastru nemovitostí č. XG a XH a pozemkových parcel katastru nemovitostí č. XA, XB, XC, XD a XE podle zaměřených identických bodů při obnově katastrálního operátu a podle vyrovnaného a zpřesněného rastru mapy PK. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že při kontrole údajů katastru nemovitostí zjistil, že při převodu KM-D na KMD v roce 2017 došlo k chybnému zákresu společných hranic dotčených parcel. Změna byla provedena v řízení Z-3906/2020-212 dne 7. 10. 2020, a to zejména na základě zpřesněného rastru původních mapových podkladů, tj. mapy PK.

90. Dne 14. 10. 2020 zaslal zástupce žalobce katastrálnímu úřadu výzvu k provedení opravy zřejmé nesprávnosti v katastrální mapě odstraněním protiprávního stavu, jenž spočívá v manipulaci s hranicí pozemku žalobce, a to navrácením do stavu, jak byl zachycen na katastrální mapě ke dni 5. 10. 2020.

91. Žalobce pak dne 30. 11. 2020 zaslal katastrálnímu úřadu nesouhlas s provedenou opravou chyby v údajích katastru nemovitostí. V odůvodnění nesouhlasu argumentoval obdobně jako v žalobě. Pochyboval, zdali řízení Z-3906/2020-212 bylo vůbec vedeno. Dále namítal, že podklady pro změnu byly připravovány až poté, co dne 14. 10. 2020 navštívil katastrální úřad, a že nebyly splněny podmínky pro postup dle § 36 katastrálního zákona. Zdůraznil též, že opravou chyby nelze zasahovat do vlastnických práv k pozemkům, které vlastní po několik generací v hranicích před provedenou opravou.

92. Dne 3. 12. 2020 katastrální úřad vydal oznámení o zahájení řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona. Řízení bylo zahájeno dnem 30. 11. 2020.

93. Dne 11. 1. 2021 upozornil katastrální úřad účastníky řízení, že mají možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 20 39 A 22/2023 94. Následně katastrální úřad vydal prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že k chybnému zákresu došlo při převodu KM-D na KMD v roce 2017. V dané lokalitě byl chybně použitý zpřesněný a vyrovnaný rastr KM-D bez využití identických bodů především na hlavní budově na stavební parcele č. XH. Především z toho důvodu byla společná hranice mezi stavebními parcelami č. XG a XH posunuta neoprávněně o cca 3 metry severním směrem, ačkoli ve všech předchozích platných mapových evidencích byla zakreslena v prodloužení severní hrany hlavní budovy na stavební parcele č. XH o cca 3 metry jižněji. K opravě chyby využil některé kontrolní body z nerealizovaného ZPMZ č. 144 k oddělení nové pozemkové parcely č. XM od parcely č. XN, dále zaměřené identické body při převodu KM-D na KMD ze ZPMZ č.

160. Ostatní podrobné body byly odsunuty z vyrovnaného a zpřesněného rastru mapy PK. Katastrální úřad připustil, že došlo k několika procesním pochybením, avšak věcné řešení tím nebylo dotčeno. Dokumentace založená ve správním spisu prokazuje správnost zobrazení v platné KMD po provedené opravě. Nesouhlasu s provedením opravy chyby v katastru nemovitostí katastrální úřad proto nevyhověl, neboť nebyly doloženy podklady, dle kterých by neměla být provedena.

95. Žalobce v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí namítl jeho nepřezkoumatelnost, jelikož z prvního výroku nebylo patrné, jakého konkrétního nesouhlasu a jaké osoby se týká. Dále zpochybnil, že by v řízení byla prokázána existence zřejmého omylu. Nebyly tak splněny podmínky pro postup dle § 36 katastrálního zákona. Ve správním spisu nejsou založeny žádné původní výsledky zeměměřické činnosti. NEMZ č. 175 nemůže být v tomto případě podkladem pro provedení geometrického a polohového určení pozemku, protože nejsou k dispozici původní výsledky zeměměřických činností. Dále poukázal na stejná procesní i věcná pochybení katastrálního úřadu jako v žalobě, proto není nutné je znovu rekapitulovat.

96. Žalovaný do správního spisu doplnil další podklady a dne 20. 4. 2021 vyzval účastníky řízení k vyjádření podle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce ve vyjádření uvedl další skutečnosti, které namítá i v žalobě.

97. Dne 7. 5. 2021 vydal žalovaný první odvolací rozhodnutí. Konstatoval, že katastrální úřad v řízení o opravě chyby nemůže rozhodovat o soukromoprávních vztazích, nýbrž pouze zkoumá existenci listin, na jejichž základě jsou údaje v katastrálním operátu evidovány, a dále soulad těchto listin s údaji katastrálního operátu. Podle § 36 katastrálního zákona je nerozhodné, zda byl podán písemný návrh. Jelikož žádný výsledek zeměměřické činnosti v souřadnicovém systému S-JTSK geometricky a polohově neurčuje hranice dotčených pozemků, byly tyto hranice prvotně geometricky a polohově určeny zobrazením v mapě PK. Mapa PK představuje původní výsledek zeměměřické činnosti, jelikož hranice dotčených pozemků nebyly od dob pozemkového katastru měněny. K vektorizaci podrobných bodů byl využit zpřesněný rastr mapy PK vyhotovený v rámci převodu mapy KM-D v roce 2017 (protokol zpřesňující transformace je doložen ve spisu pod pořadovým číslem 14). Proto žalovaný posuzoval, zdali v KMD předmětné hranice odpovídaly mapě pozemkového katastru. Ze soutisku rastru mapy PK s KMD před provedenou opravou vyplynulo, že vzdálenost hranic zobrazených v KMD od jejich obrazu ve zpřesněném rastru mapy PK překračuje mezní chybu zobrazení 1,3 m. Provedení opravy proto bylo v souladu s § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky. I přes nesporná Shodu s prvopisem potvrzuje: X 21 39 A 22/2023 procesní pochybení mohl žalovaný věcný postup katastrálního úřadu potvrdit. Dále se žalovaný v prvním odvolacím rozhodnutí zabýval námitkami uplatněnými v odvolání.

98. Žalobce podal proti prvnímu odvolacímu rozhodnutí žalobu, v níž uplatnil v podstatě totožné námitky jako v žalobě nynější (nynější žaloba je obsáhlejší, ale obsahuje v zásadě i veškeré tehdejší žalobní body).

99. O žalobě proti prvnímu odvolacímu rozhodnutí soud rozhodl rozsudkem ze dne 23. 6. 2023, č. j. 51 A 45/2021-123, jímž první odvolací rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

100. Soud v rámci předchozího projednání věci konstatoval, že katastrální úřad provedl opravu v souboru geodetických informací, konkrétně zákresu stavebních parcel č. XG a XH a pozemkových parcel č. XA, XB, XC, XD, XE a XF. Jednalo se o opravu údaje, jehož opravu katastrální vyhláška připouští (blíže viz bod 63 předchozího rozsudku).

101. Soud se rovněž ztotožnil se závěry správních orgánů ohledně grafického operátu mapy PK jakožto původního výsledku zeměměřické činnosti (body 64 až 66 předchozího rozsudku). Správní orgány se však nedostatečně zabývaly tím, jak došlo ke změně zobrazení průběhu hranice mezi parcelami č. st. XG a st. XH v mapě evidence nemovitostí oproti předchozím grafickým operátům, a tedy na základě čeho bylo zobrazení hranice v mapě evidence nemovitostí změněno.

102. Soud se naopak neztotožnil se žalobcovou námitkou, že by původní výsledek zeměměřické činnosti, s nímž správní orgány pracovaly, nebyl od počátku správního řízení nijak zmiňován, resp. že by nebyl ve spisu založen (bod 67). Zároveň souhlasil se závěry žalovaného, že zobrazení dotčených hranic pozemků a obvodu budovy žalobce se odchylovalo od jejich obrazu ve zpřesněném rastru mapy PK (bod 75).

103. Současně však soud připomněl, že k tomu, aby mohl katastrální úřad provést opravu chybného údaje ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, je nutné prokázat, že chyba vznikla v důsledku zřejmého omylu při obnově a vedení katastru.

104. Pro věc je potom zcela stěžejní závěr soudu, že v prvostupňovém rozhodnutí zmíněný závěr nedokládá, že k chybě došlo až při převodu KM-D na KMD v roce 2017. Naopak je zřejmé, že zobrazení hranic dotčených parcel muselo být chybně evidováno již v mapě KM-D, neboť z ní KMD vychází. Při tvorbě mapy KMD byl tento stav tedy pouze převzat, nikoli způsoben. V roce 2017 nebyla chyba napravena, ale nelze dojít k závěru, že opravovaný chybný údaj má svůj původ právě při převodu na KMD. Ze spisu tedy vyplývá, že odchylné zobrazení hranic pozemků a obvodu budovy ve vlastnictví žalobce bylo zachyceno již v KM- D. Správní orgány se však ve svých rozhodnutích nevyjádřily k tomu, čím a z jakého důvodu byl tento stav způsoben (bod 79). Soud správním orgánům neupřel, že se zabývaly tím, že geometrické a polohové určení dotčených pozemků a budov zobrazené v KMD neodpovídá jejich zobrazení v mapě PK jakožto původním výsledku zeměměřické činnosti. Ve svých rozhodnutích ale nedostatečně zdůvodnily, čeho je jimi opravovaný stav v katastru nemovitostí důsledkem. Soud tak jinými slovy dospěl k závěru, že správní orgány prokázaly existenci odchylky KMD (resp. KM-D) od mapy PK. Rezignovaly však na to, aby dostatečně a přezkoumatelně zjistily, že zřejmý omyl vznikl při vedení a obnově katastru, resp. na to, aby alespoň stručně identifikovaly, za platnosti jaké mapové evidence k chybě došlo. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 22 39 A 22/2023 105.Soud považoval závěr správních orgánů, že k chybě došlo až v roce 2017 při převodu KM-D na KMD, za nedostatečný. Správní orgány se v rozhodnutích vůbec nezabývaly otázkou, v jaké mapové evidenci byl opravovaný stav poprvé zachycen, resp. nijak nepřiblížily okolnosti jeho vzniku. Za takového stavu považoval soud za nepřezkoumatelný jejich závěr o tom, že chybný údaj vznikl v důsledku zřejmého omylu při vedení a obnově katastru. Soud však připustil, že původem opravovaného stavu mohl být i zřejmý omyl. Touto otázkou se však nemohl z důvodu nedostatečného odůvodnění věcně zabývat (bod 82).

106. Nutnost zkoumat původ opravovaného chybného údaje byla v projednávané věci dle soudu dána i s ohledem na závěry vyslovené v rozsudcích NSS ze dne 5. 9. 2012, č. j. 1 As 43/2012- 55, ze dne 30. 5. 2013, č. j. 1 As 171/2012-84, a ze dne 2. 10. 2013, č. j. 1 As 49/2013-48. Z nich pro projednávanou věc plyne, že případnou chybu, která vznikla „při vedení veřejných knih, pozemkového katastru či jednotné evidence půdy, nelze napravit postupem podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona“. Katastrální úřad by tak byl oprávněn provést opravu chyby podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona pouze za předpokladu, že chyba vznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru či jemu předcházející evidence nemovitostí.

107. Povinnost provést důkladné úvahy stran původu chybného zobrazení hranic vyvstala i s ohledem na žalobcovu námitku týkající se tvrzené neexistence lomu na hranici mezi parcelami č. XA a st. XH na straně jedné a parcelami č. XC a st. XG na straně druhé. Žalobce setrvale tvrdí, že se na této hranici žádný lom nenachází a hranice byla vždycky rovná. Provedenou opravou však došlo k jejímu zalomení. Soud souhlasil se žalovaným v tom, že v mapě PK se na předmětné hranici lom nachází. Žalovaný se však dále nezabýval tím, že v mapě evidence nemovitostí a dalších navazujících mapových podkladech zmíněný lom skutečně patrný není. Tato námitka měla vést žalovaného k tomu, aby podrobněji zkoumal, kdy k chybnému zobrazení opravených hranic došlo. K tomu soud konstatoval, že je zřejmé, že předmětná hranice byla zobrazena odchylně od jejího zobrazení v mapě PK již v mapě evidence nemovitostí. Ve vztahu k této skutečnosti katastrální úřad neuvedl ničeho, neboť vyšel z toho, že opravovaný údaj katastru vznikl až při obnově katastrálního operátu v roce 2017. Bylo však zjevné, že zobrazení hranice mezi parcelami č. XA a st. XH a parcelami č. XC a st. XG se lišilo již v mapě evidence nemovitostí. Žalovaný se s námitkou vypořádal jen tím, že lom v mapě PK patrný je. Nevyjádřil se však k tomu, že v dalších podkladech založených ve správním spisu hranice zalomená není, a to i na mapových podkladech před obnovou katastrálního operátu na KM-D i KMD, přičemž tato skutečnost musí nutně svědčit o závěru, že opravovaný stav předmětných hranic nemohl mít (alespoň v určité míře) svůj původ při obnově katastrálního operátu v roce 2017, resp. ani v roce 2000.

108. K výše uvedenému soud rovněž doplnil, že je nutné ke každému opravovanému údaji přistupovat individuálně a zkoumat, zdali jsou pro jeho opravu splněny podmínky. Je proto třeba samostatně posuzovat jednak případné posunutí zobrazení hranic pozemků žalobce severním směrem a jednak odstranění lomu na této hranici. Z rozhodnutí správních orgánů nebylo možné seznat, zdali k oběma skutečnostem došlo v důsledku jednoho zřejmého omylu při vedení a obnově katastru (tj. zdali již v mapě evidence nemovitostí byla hranice pozemků žalobce též posunuta severním směrem, či nikoli). Přitom u každého chybného údaje musí katastrální úřad zkoumat, zdali byl způsoben v důsledku zřejmého omylu. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 23 39 A 22/2023 109.I přes nepřezkoumatelnost prvního odvolacího rozhodnutí se soud zabýval i dalšími (oddělitelnými) žalobními body týkajícími se především procesních pochybení správních orgánů a zpochybňování některých podkladů pro vydání rozhodnutí.

110. Žalovaný v návaznosti na předchozí rozsudek ve věci doplnil spis o několik dokumentů týkajících se dotčených pozemků. Jedná se o částečnou kopii parcelního protokolu pozemkového katastru, listy vlastnictví evidence nemovitostí, výkaz změn č. 69/1970 „KZEN“, položku výkazu změn č. 70/2000, výpis z katastru nemovitostí a výřez rastru mapy evidence nemovitostí. Účastníkům řízení také poskytl prostor k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalobce se prostřednictvím svého zástupce s podklady seznámil, ale nikdo z účastníků nevyužil svého práva se k nim vyjádřit.

111. Následně žalovaný dne 8. 8. 2023 vydal napadené rozhodnutí. V odůvodnění se žalovaný předně zabýval procesními pochybeními, z nichž některá připustil, nicméně uzavřel, že ve výsledku neměla vliv na zákonnost opravy chyby.

112. K samotnému naplnění podmínek k opravě chyby podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona z napadeného rozhodnutí vyplývá, že mělo dojít hned k několika zřejmým omylům ve smyslu tohoto ustanovení.

113. K prvnímu zřejmému omylu dle žalovaného došlo při změně KM-D na KMD tak, že při tomto převodu nedošlo k použití vyrovnaného a zpřesněného rastru mapy PK se zaměřenými identickými body, ale byl použit pouze vyrovnaný a zpřesněný rastr mapy KM- D bez těchto bodů. Nebyly tak provedeny úkony podle bodů 19.10 až 19.12 Návodu pro obnovu katastrálního operátu.

114. Další chybou bylo podle žalovaného zakreslení „odskoku“ mezi severní hranicí parcely č. st. XH a budovou č. ev. Y stojící na této parcele. K tomu došlo taktéž při tvorbě KMD, kdy bylo polohové určení pozemku vzhledem ke stavbě změněno bez jakýchkoliv relevantních podkladů. V souvislosti s tím žalovaný rovněž poukázal na to, že soud v předchozím rozsudku upozornil mimo jiné na skutečnost, že zobrazení hranic dotčených parcel muselo být chybně evidované již v mapě KM-D, neboť právě z ní KMD vychází. Chybné zobrazení se vyskytovalo již v roce 2000. K tomu však žalovaný dodal, že mapa KM- D sice není v souladu se zpřesněným rastrem mapy PK, avšak to nelze považovat za zřejmý omyl ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Mapa KM-D byla vyhotovena podle tehdy platného předpisu a tato obnova neřešila drobné deformace a nepřesnosti. Žalovaný dodal, že mapy KM-D (oproti KMD) trpěly řadou nedostatků a jejich tvorba byla nakonec zastavena. Lze tedy říci, že KM-D byla nejméně kvalitním mapovým podkladem. Soudem uváděný nesoulad je tak výsledkem nepřesnosti při zobrazování předmětů měření do KM-D. Na základě uvedeného je žalovaný přesvědčen, že chyby skutečně vznikly při změně mapy z KM-D na KMD v roce 2017, protože právě tehdy nebyl dodržen stanovený postup změny, jehož důsledkem bylo, že mapa KMD nebyla v souladu s mapou PK jako původním výsledkem zeměměřické činnosti.

115. Žalovaný neopomenul vypořádat ani žalobcova tvrzení týkající se údajně neexistujícího lomu na hranici mezi parcelami č. XA a st. XH a parcelami č. XC a st. XG. Z mapy PK (přiložením pravítka na předmětnou hranici) dle žalovaného vyplývá, že tato hranice není přímá, ale nachází se na ní lom. Žalovaný k zobrazení této hranice v mapě evidence nemovitostí založil v rámci Shodu s prvopisem potvrzuje: X 24 39 A 22/2023 nového projednání věci do spisu zvětšenou kopii této mapy, do které červeně zakreslil přímou spojnici severozápadního rohu parcely č. XA a severovýchodního rohu parcely č. st. XH. Z tohoto podkladu vyplývá, že i v mapě evidence nemovitostí je na této hranici viditelný mírný lom. Nedůsledným překreslením však došlo k tomu, že lom není tak výrazný jako v mapě PK. Doplnění spisu o další listiny žalovaný odůvodnil tak, že z těchto listin vyplývá, že při komplexním zakládání evidence nemovitostí (KZEN) nedošlo k žádné změně v geometrickém a polohovém určení pozemků parc. č. XA a st. XH oproti operátu PK. Ke změně výměry parcely č. st. XH došlo až v souvislosti s vyhlášením platnosti mapy KM-D v roce 2000.

116. Žalovaný tak považuje za prokázané, že od doby pozemkového katastru nedošlo ke změně hranic těchto pozemků. Převzetí původního lomu je v souladu s původním výsledkem zeměměřické činnosti a je opravou chyby způsobené zřejmým omylem při tvorbě mapy KM-D, která byla převzata i do KMD. Dále se žalovaný již zabýval vypořádáním žalobcových odvolacích námitek. Posouzení věci 117.Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly naplněny podmínky § 51 odst. 1 s. ř. s.

118. Stejně jako v rámci minulého soudního řízení v této věci je jádrem sporu otázka přípustnosti opravy chyby v katastrálním operátu, v jejímž důsledku byla hranice pozemků v katastrální mapě digitalizované mezi pozemkovými parcelami katastru nemovitostí č. XA, XB, XC, XD, XE, XF a stavebními parcelami katastru nemovitostí č. XG a XH vyznačena podle neměřického záznamu č. 175/2020.

119. Soud považuje za důležité na tomto místě opětovně zdůraznit, že žalobce uplatňuje velké množství námitek opakovaně s tvrzením, že na nich trvá. Soud k těmto námitkám předesílá, že je při opakovaném posuzování stejné věci vázán vlastním dříve vysloveným právním názorem, a to bez ohledu na konkrétní senát, kterému byla věc přidělena (rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2024, č. j. 9 As 66/2023-72, č. 4615/2024 Sb. NSS). To platí, pokud se v mezidobí nezmění skutkový či právní stav věci nebo judikatura soudů, jejichž názor musí krajský soud respektovat (podrobněji viz níže).

120. S ohledem na obsáhlost žalobních bodů i složitost projednávané věci soud na tomto místě nejprve předestře svůj následující postup při přezkumu věci. Nejdříve shrne rozhodnou právní úpravu a relevantní judikaturu k ní. Poté se zaměří na přezkum dodržení závazného právního názoru žalovaným a přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Pokud dospěje k závěru o respektování závazného právního názoru a přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, zaměří se následně na věcný přezkum otázek, které v rámci předchozího rozsudku vyhodnotil jako nepřezkoumatelné. Teprve poté soud přistoupí k vypořádání ostatních žalobních bodů. Současně platí, že pro posouzení věci nebylo zapotřebí provádět dokazování, proto ještě v závěru odůvodní, z jakých důvodů nepřistoupil k provedení jednotlivých navržených důkazů. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 25 39 A 22/2023 Právní úprava a související judikatura 121.Podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona opraví katastrální úřad na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu chybné údaje katastru nemovitostí, které vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru a b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem. Z prvostupňového i napadeného rozhodnutí se podává, že katastrální úřad přistoupil k opravě chyby podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.

122. Citované ustanovení bylo převzato v téměř identické podobě z § 8 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 167/2012 Sb. (dále jen „zákon č. 344/1992 Sb.“), proto lze při jeho výkladu vycházet z judikatury týkající se této dřívější právní úpravy, neboť účel a smysl institutu opravy chyby v katastrálním operátu zůstal nezměněn, tudíž se uplatní i principy, které soudy při své rozhodovací praxi zohlednily.

123. Podle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, a to geometrické a polohové určení, číslo parcely, údaj o právu, upozornění, druh pozemku, způsob ochrany nemovitosti, způsob využití nemovitosti, údaj o budově včetně údaje o její dočasnosti, údaj o jednotce, cenový údaj a údaj pro daňové účely katastrální úřad opraví na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru, a v případě chyby vzniklé zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu i na základě výsledků zjišťování hranic.

124. Smyslem institutu opravy chyby v katastru je uvedení údajů katastru do souladu s podkladovými listinami, které má katastrální úřad k dispozici. Stav v katastru je odrazem práv a závazků vážících se ke konkrétní nemovitosti a vyplývajících z listin, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 45/03). Nejedná se o právní prostředek k rozhodování o správnosti zápisu věcného práva k nemovitostem, opravou chyb v katastru se tudíž nemění právní vztahy k nemovitostem. Jinak řečeno, opravou chyby „dochází pouze k dodatečnému nahrazení údaje chybně evidovaného v katastrálním operátu údajem z hlediska právní úpravy katastru nemovitostí správným, tedy takovým údajem, který je v souladu s listinami založenými ve sbírce listin“ (srov. rozsudky NSS ze dne 25. 2. 2011, č. j. 5 As 88/2009-75, ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012-32, č. 2902/2013 Sb. NSS, ze dne 26. 6. 2014, č. j. 9 As 121/2013-29, nebo ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 As 102/2017-27). Rozhodnutí katastrálního úřadu o opravě chyby tak nemá hmotněprávní, nýbrž jen evidenční účinky, a nezasahuje se jím do soukromoprávních vztahů (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 2. 9. 2004, č. j. Konf 62/2003-15, č. 403/2004 Sb. NSS). Jinými slovy, základním účelem opravy chyby v katastru je odstranění rozporu mezi jednotlivými částmi katastrálního operátu, nikoliv však rozporu evidovaných údajů se skutečným stavem (viz BAREŠOVÁ, E. a kol. Katastrální zákon: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. Komentář k § 36).

125. V návaznosti na výše uvedené je katastrální úřad oprávněn přistoupit k opravě chybných údajů ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona za splnění následujících podmínek: Jednak musí být prokázáno, že opravovaný údaj je chybný, a to v důsledku zřejmého omylu Shodu s prvopisem potvrzuje: X 26 39 A 22/2023 při vedení a obnově katastru, a dále se musí jednat o údaj, jehož opravu připouští katastrální vyhláška. Současně musí správný údaj vycházet z původní listiny, která byla podkladem pro zápis tohoto údaje.

126. Neurčitý právní pojem „zřejmý omyl“ je přitom nutné vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem: „Obecně sem lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolností (error facti - zejména případy chyb v psaní a počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové listině či např. i opomenutí zapsat údaj v podkladové listině obsažený), tak omyl právní (error iuris - např. zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis skutečnosti na základě listiny, která nesplňuje požadavky stanovené katastrálním zákonem). Omyl je přitom charakteristický vždy tím, že je v něm obsažen lidský činitel. Jako omyl proto nelze posuzovat objektivní skutečnosti způsobující nesoulad katastru se skutečným stavem“. (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007-103, č. 2098/2010 Sb. NSS).

127. O zřejmý omyl může jít mimo jiné i v případě, kdy při zobrazení hranic pozemků v katastrální mapě dojde k tomu, že zakreslení v katastrální mapě není ve shodě s podklady pro zakreslení hranice (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 6. 2009, č. j. 7 As 71/2008-48).

128. K potřebné míře identifikace zřejmého omylu se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012-32, č. 2902/2013 Sb. NSS. Podle tohoto rozsudku není zapotřebí prokázat, kdy a v době jaké pozemkové evidence došlo ke změně zobrazení hranice. NSS se přiklonil k názoru, že postačí, lze-li důvodně předpokládat, že při vedení a obnově katastru k omylu došlo, a to právě z důvodu obtížné identifikace a vysledovatelnosti omylu. Zároveň však platí, že případnou chybu, která vznikla „při vedení veřejných knih, pozemkového katastru či jednotné evidence půdy, nelze napravit postupem podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona“. Katastrální úřad by tak byl oprávněn provést opravu chyby podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona pouze za předpokladu, že chyba vznikla zřejmým omylem při vedení a obnově katastru či jemu předcházející evidence nemovitostí (rozsudky NSS ze dne 5. 9. 2012, č. j. 1 As 43/2012-55, ze dne 30. 5. 2013, č. j. 1 As 171/2012-84, a ze dne 2. 10. 2013, č. j. 1 As 49/2013-48). Otázky respektování závazného právního názoru, přezkoumatelnosti a naplnění podmínek pro opravu chyby 129.Úvodem této části soud považuje za vhodné nastínit, za jakých okolností nejsou správní orgány vázány právním názorem soudu vysloveným dříve v téže věci. Od závazného právního názoru se lze odchýlit pouze při naplnění alespoň jedné z následujících podmínek: (1) skutkový stav se v důsledku dalšího dokazování natolik změní, že soudem vyslovený právní názor není nadále aplikovatelný, (2) dojde ke změně rozhodné právní úpravy nebo (3) dojde-li ke změně judikatury NSS, Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva nebo Soudního dvora Evropské unie, která by soudem vyslovený názor vylučovala (viz KÜHN, Z. a kol., Soudní řád správní: Komentář, Wolters Kluwer, Praha 2019, komentář k § 78).

130. Pokud správní orgán se závěry rozsudku nesouhlasí, musí proti takovému rozsudku podat kasační stížnost, jinak závěry soudu (pokud nenastane jedna z výše uvedených situací) nemůže nerespektovat, polemizovat s nimi a ani se proti těmto „původním“ závěrům soudu bránit až v rámci případné kasační stížnosti podané v rámci druhého projednání věci soudy Shodu s prvopisem potvrzuje: X 27 39 A 22/2023 (viz např. rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2006, č. j. 2 Afs 1/2006-119). K tomu je nutné doplnit, že nenastala-li žádná ze situací odůvodňujících odklon od závazného právního názoru soudu a žalovaný jej přesto nerespektuje, bude jeho rozhodnutí vždy rozhodnutím nezákonným (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002-25, č. 442/2005 Sb. NSS).

131. Současně je však třeba mít na paměti i skutečnost, že ačkoliv jsou správní orgány (s výše uvedenými výjimkami) vázány posouzením námitek soudem (ať už jde o námitky důvodné či nedůvodné), tak stále platí, že soud nesmí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí nahrazovat chybějící úvahy správních orgánů (srov. např. rozsudky NSS ze dne 27. 1. 2021, č. j. 4 As 328/2018-32, či ze dne 14. 4. 2024, č. j. 8 As 209/2023-368). To znamená, že pokud soud shledá rozhodnutí správního orgánu nepřezkoumatelným pro jeho nedostatečné či chybějící odůvodnění, vztahuje se jeho závazný právní názor k povinnosti správních orgánů rozhodnutí řádně odůvodnit.

132. Jak již soud uvedl výše, žalovaný dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že zřejmým omylem ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona bylo to, že se při převádění KM-D na KMD v roce 2017 nevyužil vyrovnaný a zpřesněný rastr mapy PK se zaměřenými identickými body, nýbrž vyrovnaný a zpřesněný rastr mapy KM-D bez zaměřených identických bodů na budovách stojících na parcelách č. st. XG a XH, jejichž použitím by došlo ke kvalitnějšímu zobrazení dotčených parcel. Tímto postupem byl porušen Návod pro obnovu katastrálního operátu, neboť nebyly provedeny úkony podle jeho bodů 19.10 až 19.

12. Chybou bylo podle žalovaného i zakreslení „odskoku“ mezi severní hranicí parcely č. st. XH a budovou č. ev. Y stojící na této parcele, který byl podle žalovaného zakreslen bez jakýchkoliv podkladů. Původem těchto chyb mělo být právě nedodržení Návodu pro obnovu operátu v roce 2017, protože ačkoliv byla hranice nesprávně zobrazena již v KM-D, nejednalo se tehdy o chybu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, ale o nedokonalost a nepřesnost mapy KM-D. Poslední chybou bylo dle žalovaného nedůsledné překreslení lomu na hranici mezi parcelami č. XA a st. XH a parcelami č. XC a st. XG v mapě evidence nemovitostí, v jehož důsledku nebyl lom na této hranici oproti mapě PK tolik patrný. Absence lomu na předmětné hranici je tedy chybou vzniklou při tvorbě mapy KM-D, která byla později převzata i do KMD.

133. Žalovaný tak v rámci napadeného rozhodnutí vesměs setrval na svých dřívějších závěrech o vzniku chyby splňující podmínky zřejmého omylu při změně KM-D na KMD v roce 2017. Tyto své závěry však nyní blíže vysvětlil a podrobněji odůvodnil. Jedinou oproti prvnímu odvolacímu rozhodnutí zcela jinak odůvodněnou opravou chyby je chyba spočívající v absenci lomu na hranici mezi pozemky žalobce a osob zúčastněných na řízení. Ta měla být způsobena při tvorbě mapy KM-D a později byla převzata do KMD. Výše uvedené soud dovozuje z toho, že se žalovaný lomem na předmětné hranici v napadeném rozhodnutí zabývá zcela separátně a vyvozuje pro něj nové závěry (str. 17). Žalovaný sice pak ještě dělí další chyby na nedodržení Návodu pro obnovu operátu a zakreslení „odskoku“ bez jakýchkoliv relevantních podkladů (str. 14), nicméně uzavírá, že obě tyto chyby byly způsobeny nedodržením stanoveného postupu při změně KM-D na KMD v roce 2017 (str. 15). Žalovaný tak původ „odskoku“ poněkud nepochopitelně nejprve odvozuje od nedodržení Návodu explicitně a konstatuje novou (další) chybu, nicméně z již zmíněného pokračování odůvodnění na straně 15 je zřejmé, že „odskok“ přesto stále připisuje nedodržení Shodu s prvopisem potvrzuje: X 28 39 A 22/2023 Návodu konstatováním, že obě chyby „vznikly při změně souřadnicového systému mapy KM- D v roce 2017, neboť nebyl dodržen předpisy stanovený postup“. Proto soud dovodil, že žalovaný odůvodňuje napadené rozhodnutí dvěma chybami.

134. Soud v předchozím rozsudku mimo jiné opakovaně upozorňoval na skutečnost, že k nesprávnému zobrazení předmětných pozemků muselo dojít již dříve než při převodu KM-D na KMD v roce 2017, protože KMD z KM-D přímo vycházela. Žalovaný tehdy dostatečně nevysvětlil, z jakého důvodu se i přesto domníval, že k chybě došlo až v roce 2017, a nikoliv již dříve.

135. Žalovaný tento závěr v napadeném rozhodnutí reflektoval. Uvedl, že mapa KM-D skutečně neodpovídá vyrovnanému a zpřesněnému rastru mapy PK. To podle něj však nelze považovat za omyl ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, protože mapa KM- D byla (na rozdíl od mapy KMD) vyhotovena v souladu s tehdy platnými předpisy. Doplnil, že KM-D byla ze své podstaty nedokonalá, v důsledku čehož v ní docházelo k nepřesnostem, překryvům a vznikům mezer. Od obnovy přepracováním na KM-D se přesně z těchto důvodů upustilo a tvorba KM-D byla zastavena. Mapa KMD měla nedokonalosti KM-D odstranit, avšak nedodržením Návodu je namísto toho převzala. Při převodu KM-D na KMD totiž nebyl použit vyrovnaný a zpřesněný rastr mapy PK se zaměřenými identickými body, ale pouze vyrovnaný a zpřesněný rastr mapy KM-D bez těchto bodů.

136. Ač je odůvodnění napadeného rozhodnutí místy možná poněkud obtížně uchopitelné, lze z něj zjistit pro věc podstatné informace. Žalovaný připustil, že předmětné pozemky byly nepřesně zobrazeny již v KM-D, která byla nedokonalá a k takto nepřesným zobrazením náchylná i přesto, že byly při jejím vytváření dodrženy veškeré právní předpisy a nedošlo ani k lidské chybě. Z důvodu inherentních nepřesností bylo nutné přejít z KM-D na KMD. K tomu, aby byla odstraněna nesprávná zobrazení způsobená vlastnostmi KM-D, bylo zapotřebí postupovat podle Návodu, který požadoval, aby byl při převodu použit vyrovnaný a zpřesněný rastr mapy PK se zaměřenými identickými body (a nikoliv rastr mapy KM-D zatížený nepřesnostmi). Tím by došlo k tomu, že by KMD již neobsahovala stejné nepřesnosti, které obsahovala KM-D. Protože však katastrální úřad Návod nedodržel a při převodu použil vyrovnaný a zpřesněný rastr mapy KM-D bez zaměřených identických bodů, obsahovala následně i mapa KMD nutně tytéž nepřesnosti jako mapa KM-D, protože z ní vycházela, ač tomu tak podle Návodu být nemělo.

137. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalovaný v tomto ohledu respektoval závazný právní názor soudu, který spočíval v tom, aby řádně vysvětlil, proč podle něj k chybě ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona došlo až v roce 2017 při přeměně KM-D na KMD, a nikoliv již dříve. Protože žalovaný dostatečně přesvědčivě odůvodnil, proč dospěl k závěru, že nedodržení Návodu bylo chybou ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, mohl soud nyní tento závěr přezkoumat i věcně.

138. Na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí lze říci, že mapa KM-D obsahovala nepřesnosti (chyby ve faktickém smyslu slova – špatné zobrazení parcel), k jejichž eliminaci měl přispět postup podle předpisu v podobě Návodu, při jehož dodržení by došlo k odstranění těchto faktických chyb a k uvedení map do opětovného souladu s listinami katastru. Z hlediska právního přitom nebyla mapa KM-D nikdy nesprávná, protože její vytváření proběhlo lege artis (v souladu s tehdy platnými předpisy). Shodu s prvopisem potvrzuje: X 29 39 A 22/2023 139.Pokud by byl při převodu KM-D na KMD dodržen Návod, byly by předmětné pozemky zobrazeny (právně i fakticky) správně, tedy v souladu s listinami katastru. Protože však Návod dodržen nebyl, zůstalo zobrazení pozemků i nadále nesprávné a z chyby ve faktickém slova smyslu (z nesprávného zobrazení, které ovšem vyplývalo z inherentních vlastností KM-D) se tak v důsledku nedodržení Návodu stala rovněž chyba právní ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.

140. S tímto odůvodněním se soud ztotožňuje, neboť to nyní zjednodušeně řečeno vysvětluje, že pokud by v roce 2017 nedošlo k porušení Návodu, neexistovalo by žádné chybné zobrazení pozemků (právně ani fakticky), které by bylo nutné jakkoliv opravovat, protože faktické chyby obsažené v KM-D by byly odstraněny při samotném přechodu na KMD. Takové vysvětlení věci žalovaným soud považuje nejen za správné, ale i za jediné logické.

141. Soud je tak přesvědčen, že žalovaný dostatečným způsobem vysvětlil a prokázal, že chybné zobrazení pozemků v mapě KMD bylo způsobeno pochybením s lidským faktorem, které spočívalo v tom, že některá z k tomu pověřených osob zřejmým omylem neprovedla některé kroky v Návodu, jejichž provedení by rezultovalo ve správné zobrazení hranic. Oprava takového omylu je dle soudu zcela v souladu s ustanovením § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona i rozsudkem NSS ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007-103, č. 2098/2010 Sb. NSS. Soud zároveň podotýká, že podle rozsudku NSS ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012-32, č. 2902/2013 Sb. NSS, postačí, pokud lze důvodně předpokládat, že při vedení a obnově katastru k omylu došlo. To bylo dle soudu splněno. Zároveň platí, že žalobce v tomto směru nepředložil jakýkoliv relevantní argument svědčící o opaku.

142. Soud se dále zabýval druhou z opravovaných chyb, kterou je zakreslení lomu na společné hranici pozemků žalobce a osob zúčastněných na řízení. Tímto lomem se žalovaný v rámci napadeného rozhodnutí nyní již na základě výtek z předchozího rozsudku zabýval separátně a vyvodil k němu separátní závěry. K tomuto lomu soud v rámci předchozího rozsudku uzavřel, že ze spisového materiálu vyplývala existence lomu v mapě PK. Lom však již následně nebyl patrný ani v mapě evidence nemovitostí.

143. Žalovaný se v rámci napadeného rozhodnutí od posledně uvedeného závěru soudu odchýlil, když konstatoval, že lom v mapě evidence nemovitostí patrný je. Ke zřejmému omylu ve vztahu k lomu tedy došlo podle žalovaného až při tvorbě KM-D. Vzhledem k tomu, že žalovaný k této dílčí otázce doplnil dokazování a až na jeho základě se od názoru soudu odchýlil, není vyloučeno, že došlo k naplnění jedné z podmínek, kdy se správní orgán právním názorem soudu řídit nemusí (viz výše). Z doplněných podkladů je pro věc rozhodný zejména dokument s názvem „výřez rastru mapy EN“, na němž je předmětná část hranice zobrazena v mapě evidence nemovitostí. Žalovaný na tento výřez doplnil červenou barvou přímou spojnici severozápadního rohu parcely č. XA a severovýchodního rohu parcely č. st. XH tak, aby bylo zřejmé, že se ještě v mapě evidence nemovitostí lom (byť méně výrazný) skutečně nacházel. Pro větší názornost soud níže přikládá rozhodnou část dokumentu „výřez rastru mapy EN“ v podobě, v jaké jej žalovaný založil do správního spisu: p. č. XC p. č. st. XG Shodu s prvopisem potvrzuje: X 30 39 A 22/2023 p. č. XA p. č. st. XH 144.Na základě výše uvedeného výřezu musí soud konstatovat, že jeho dřívější názor již neobstojí, neboť žalovaný doplnil dokazování tak, že prokázal existenci lomu v mapě evidence nemovitostí. Tento lom je sice skutečně nepříliš výrazný, nicméně je přece jen seznatelný. Z přiloženého obrázku (zejména při jeho dalším zvětšení) vyplývá, že červená přímka (doplněná žalovaným) vychází na obou stranách vždy z poloviny „výšky“ černé čáry (hranice pozemku). Na čtyřmezí pozemků je pak patrné, že je přímka již v podstatě zarovnaná se spodním okrajem černé čáry. Je tak zřejmé, že se na čtyřmezí pozemků (v jeho blízkosti) nevýrazný lom skutečně nachází. Na tomto základě má soud existenci lomu v mapě evidence nemovitostí za prokázanou.

145. Ostatní k této otázce doložené podklady, jimiž žalovaný argumentuje spíše podpůrně, mají ve své podstatě svědčit o tom, že při komplexním zakládání evidence nemovitostí nedošlo ke změně v geometrickém a polohovém určení parcel č. XA a st. XH a že v té době nedošlo ani ke změně jejich výměry. Tyto podklady tak rovněž podporují tvrzení žalovaného o tom, že se lom (správně) nacházel jak v mapě PK, tak v mapě evidence nemovitostí, ač nebyl dokonale překreslen, neboť i listinné podklady katastru zůstaly v podstatě beze změn a nebyl tak žádný důvod v tomto místě mapu evidence nemovitostí oproti mapě PK měnit. Lom však následně již bez zřejmého důvodu nebyl převzat do mapy KM-D a následně nebyl převzat ani do mapy KMD (před opravou).

146. I v tomto případě tak lze dle soudu důvodně předpokládat, že se jednalo o chybu způsobenou zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, kterou mohl žalovaný napadeným rozhodnutím opravit. Opět platí i to, že žalobce proti takto odůvodněným závěrům žalovaného nepostavil relevantní protiargumenty, které by je vyvracely, a to zejména proto, že byl i přes závěry uvedené v předchozím rozsudku stále přesvědčen, že katastrální úřad nemohl opravu chybného zobrazení pozemků v projednávané věci z rozličných důvodů vůbec provést, resp. že zobrazení pozemků před provedením opravy nebylo nesprávné (k těmto námitkám podrobněji níže).

147. Soud tak uzavírá, že žalobcovy námitky týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí a nerespektování závazného právního názoru jsou nedůvodné. Stejně tak jsou nedůvodné i výše vypořádané věcné námitky, neboť se v obou případech jednalo o chyby, o nichž lze důvodně předpokládat, že vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, pročež správní orgány mohly přistoupit k jejich opravě podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 31 39 A 22/2023 Vypořádání dříve uplatněných námitek 148.Žalobce dále především v částech IV až VII žaloby téměř doslovně zkopíroval námitky uplatněné již v rámci předchozího projednání věci soudem. Žalobce připouští, že se s těmito námitkami soud již vypořádal, přesto na nich trvá. Jedná se o námitky shrnuté v bodech 13- 29 tohoto rozsudku.

149. Žalobci sice v opakovaném podání totožných námitek nic nebrání, nicméně je zapotřebí současně podotknout, že žalovaný neměl v případě, kdy soud v rámci předchozího rozsudku jeho postup v určitých dílčích otázkách aproboval, povinnost posouzení takových otázek měnit (viz rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2008, č. j. 2 Afs 80/2008-67, č. 1744/2009 Sb. NSS). Soud je potom při opakovaném posuzování stejné věci vázán vlastním dříve vysloveným právním názorem, a to bez ohledu na konkrétní senát, kterému byla věc přidělena (rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2024, č. j. 9 As 66/2023-72, č. 4615/2024 Sb. NSS). Vzhledem k nezměněnému právnímu stavu a takřka nezměněnému skutkovému stavu věci soud neshledává důvod se od vlastních předchozích závěrů odchýlit a při vypořádání opakovaně uplatněných námitek, které soud vypořádal již v předchozím rozsudku, bude ze svých závěrů vycházet.

150. Žalobce namítal, že by katastrální úřad byl oprávněn opravit geometrické a polohové určení pouze na základě výsledku zjišťování hranic podle § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky při obnově katastrálního operátu. Z § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky plyne, že katastrální úřad opraví vyjmenované opravitelné údaje na základě původního výsledku zeměměřické činnosti nebo listiny, která byla podkladem pro zápis údaje do katastru. Pokud chyba vznikla zřejmým omylem při obnově katastrálního operátu, opraví ji i na základě výsledků zjišťování hranic. Již z pouhého jazykového výkladu uvedeného ustanovení vyplývá, že výsledky zjišťování hranic jsou toliko dalším možným podkladem pro opravu chybného údaje evidovaného v evidenci katastru nemovitostí (viz slovní spojení „katastrální úřad opraví (…) i na základě výsledků zjišťování hranic“) vedle původního výsledku zeměměřické činnosti či listiny, jež byla podkladem pro zápis tohoto údaje do katastru. Ustanovení § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky nepřikazuje použít k opravě chyby, která vznikla při obnově katastrálního operátu, výlučně výsledky zjišťování hranic. I v takovém případě je katastrální úřad oprávněn chybu opravit na základě původního výsledku zeměměřické činnosti či podkladové listiny, nebudou-li vzájemně v rozporu.

151. Dále lze konstatovat, že k tomu, aby katastrální úřad mohl přistoupit k opravě chyby na základě výsledků zjišťování hranic, je musí mít k dispozici. Podle § 42 katastrálního zákona se zjišťování průběhu hranic provádí pro účely obnovy katastrálního operátu novým mapováním podle skutečného stavu v terénu. Ze správního spisu nevyplývá, že by při proběhlých obnovách katastrálního operátu v katastrálním území X probíhala obnova novým mapováním, resp. že by katastrální úřad měl k dispozici výsledky zjišťování hranic při obnově v roce 2000 či 2017. Z prvostupňového i napadeného rozhodnutí se naopak podává, že mapa KMD vznikla postupem podle § 40 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona, tedy přepracováním souboru geodetických informací, během kterého se neprovádí zjišťování průběhu hranic v terénu. V takovém případě nepřipadá v úvahu, aby katastrální úřad přistoupil k opravě chyby na základě výsledků zjišťování hranic. Opačný výklad prosazovaný žalobcem by vedl k tomu, že chyby vzniklé při obnově katastrálního operátu by bylo možné opravit pouze Shodu s prvopisem potvrzuje: X 32 39 A 22/2023 na základě zjišťování skutečného průběhu hranic v terénu, a to i v případě obnovy provedené pouhým přepracováním. Není však rozumného důvodu, aby katastrální úřad nemohl chybu opravit, pokud je zjevná z původního výsledku zeměměřické činnosti. Nelze totiž vyloučit, že při obnově katastrálního operátu přepracováním dojde k chybě opravitelné postupem podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Katastrální úřad by ji ale následně nemohl napravit, dokud by neměl k dispozici výsledky zjišťování hranic (které se ale v dané situaci neprovádí), i když podkladové listiny, které má k dispozici, jasně svědčí o tom, že došlo při obnově k chybě. Takový výklad soud nemůže aprobovat.

152. Zároveň katastrální úřad v případě postupu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona neprovádí zjišťování průběhu hranic v terénu, neboť institut opravy chyby slouží k odstranění rozporu mezi jednotlivými částmi katastrálního operátu, tj. mezi evidovaným stavem a listinami, které má katastrální úřad již k dispozici.

153. K námitce žalobce ohledně absentujících bodů u jeho nemovitostí na přehledce bodů zpřesňující transformace rastru KM-D (založené v dalších podkladech k rozhodnutí o opravě chyby pod č. j. OR-217/2020-212-14) soud uvádí, že tento podklad je dokladem toho, že při obnově katastrálního operátu v roce 2017 nebyly využity identické body na rozích budov žalobce a osob zúčastněných na řízení. Zpřesněný rastr KM-D z nich očividně nevycházel.

154. Podle žalobce by severní hranice parcely č. st. XH nebyla v rozporu se zpřesněným rastrem mapy PK, pokud by byl tento rastr srovnán se zobrazením jižní hranice parcely č. XA. Soud se v tomto případě ztotožňuje se žalovaným, že oprava zákresu byla provedena na základě vyrovnaného a zpřesněného rastru mapy PK se zaměřenými identickými body na budově žalobce, přičemž na jižní hranici parcely č. XA nebyly identické body zaměřeny. V takovém případě je zjevné, že opravený zákres bude lícovat se zobrazením severní hranice parcely č. st. XH, na níž identické body zaměřeny byly.

155. Soud nesouhlasí s žalobcem v tom, že by se na projednávaný případ měl aplikovat rozsudek NSS ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 As 46/2008-134. Nelze totiž odhlédnout od dílčích změn v podzákonné právní úpravě. Žalobcem uváděné rozhodnutí vycházelo mimo jiné i z § 46 odst. 1 vyhlášky Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 190/1999 Sb., kterou se prováděl zákon č. 344/1992 Sb. a zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, dle kterého „se v souboru geodetických informací opraví chybné geometrické a polohové určení hranice pozemku, je-li nesporně zjištěno a protokolárně doloženo, že se neshoduje se stavem hranice v terénu, současný průběh hranice v terénu není dotčenými vlastníky zpochybňován a nebyl jimi měněn.“ Tato vyhláška byla zrušena ke dni 1. 3. 2007. Podle stávající účinné úpravy v § 44 odst. 2 katastrální vyhlášky však k opravě chyby vzniklé zřejmým omylem při vedení a obnově katastru plně postačuje původní výsledek zeměměřické činnosti. Zjistí-li proto katastrální úřad, že evidovaný údaj v důsledku zřejmého omylu při obnově a vedení katastru neodpovídá listině, kterou má k dispozici a která byla podkladem pro zápis tohoto údaje, nepotřebuje k provedení opravy žádného prohlášení vlastníků, že hranice nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna. V takovém případě je oprávněn provést opravu chyby i tehdy, existuje-li mezi vlastníky pozemků spor o zobrazení hranice v katastrální mapě (k podrobnému popisu vývoje podzákonné úpravy v této oblasti a na ni navazující judikaturu srov. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012-32, č. 2902/2013 Sb. NSS). Nadto spornost nemůže být ve Shodu s prvopisem potvrzuje: X 33 39 A 22/2023 smyslu žalobcem uváděného rozsudku založena jen tím, že žalobce vyslovil s provedenou opravou nesouhlas. Zdejší soud k tomu v rozsudku ze dne 18. 3. 2022, č. j. 51 A 109/2020- 39, uvedl: „Při takovém výkladu by totiž nedávalo smysl zahajovat a vést jakékoli správní řízení ve smyslu § 36 odst. 4 katastrálního zákona, neboť vyjádření nesouhlasu by zakládalo spornost opravy chyby, a tedy důvod k zamítnutí návrhu. Správní orgány i správní soudy by se pak mohly omezit jen na ověření toho, zda byl nesouhlas vysloven, a tedy spornost opravy založena. Takto však právní úprava nastavena není. Z hlediska zákonné úpravy je rozhodné, zda šlo o zřejmý omyl, nikoli to, jak se k návrhu na opravu chyby staví ostatní oprávnění. Jejich stanovisko – zejména je-li argumentačně podložené – může katastrálnímu úřadu pomoci při posouzení toho, zda šlo o zřejmý omyl či nikoliv. Bez dalšího však nepředurčuje výsledek řízení.“ Obecně lze tedy konstatovat, že pokud katastrální úřad řádně doloží, že evidovaný stav je chybný, tj. liší se od listiny, která byla podkladem pro jeho zápis, a zároveň byl chybný údaj zapsán v důsledku zřejmého omylu při vedení a obnově katastru, provede opravu chyby podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Chyba se přitom může týkat i zobrazení hranice pozemků v katastrální mapě, kterou lze tímto postupem napravit.

156. Žalobce dále argumentuje existencí sloupu původního oplocení parcely č. st. XG, který má dokládat, kudy hranice historicky vedla. Takto měla být v evidenci katastru zapsána i před provedenou opravou. O tom, že budova stojící na parcele č. st. XH nebyla součástí hranice pozemku, mají svědčit i pozůstatky kamenných schodů navazujících na pavlač u severní strany této budovy.

157. K tomu soud uvádí, že při opravě chyby podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona a v následném správním řízení se nezkoumá faktický stav v terénu. Podkladem pro opravu je pouze původní výsledek zeměměřické činnosti, resp. listina, na jejímž podkladě byl opravovaný údaj zapsán. Účelem postupu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona je dosáhnout souladu mezi jednotlivými částmi katastrálního operátu (viz § 5 odst. 2 katastrálního zákona). Z povahy věci proto katastrální úřad nezkoumá skutečný stav v terénu a ani neprovádí zjišťování průběhu hranic. Katastrální úřad proto chybný údaj opraví pouze na základě listin, které má k dispozici, což v projednávané věci učinil. Opravený stav je s těmito listinami v souladu.

158. Žalobce správním orgánům vyčítá i to, že při opravě zákresu budov neověřily výsledky dřívějších měření v terénu. Naopak je doplnily s využitím ortofotomapy.

159. Soud konstatuje, že při opravě chyby podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona katastrální úřad neprovádí měření v terénu, jelikož chybný údaj opravuje podle listin, které již má k dispozici a které byly podkladem pro zápis údaje do evidence katastru nemovitostí. Z toho důvodu se žádné zeměměřické činnosti v terénu ve smyslu § 81 katastrální vyhlášky ani neprovádí. Podle § 81 odst. 5 katastrální vyhlášky lze výsledky dřívějších měření využít, je-li jejich soulad se skutečným stavem ověřen měřením v terénu. Avšak toto ustanovení se aplikuje v případech, kdy se zeměměřické činnosti v terénu uskutečňují, jelikož je záhodno ověřit a zkontrolovat, že poloha výchozích bodů je stále stejná, resp. že se stav v terénu od vyhotovení dřívějších měření nezměnil. V projednávaném případě však katastrální úřad žádné zeměměřické činnosti v terénu neprováděl (ani je provádět nemusel), a proto nebyl povinen ověřovat výsledky dřívějších měření podle § 81 odst. 5 katastrální vyhlášky. Žalobce se mýlí, pokud se domnívá, že opravit zákres budovy na parcele č. st. XH Shodu s prvopisem potvrzuje: X 34 39 A 22/2023 by katastrální úřad mohl až po jejím zaměření. Katastrální úřad při postupu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona opraví chybný údaj toliko dle původního výsledku zeměměřické činnosti. K provádění nového zaměřování postrádá právní důvod.

160. Soudu též není známo, z čeho žalobce dovozuje, že by zákres budov byl opraven jen podle ortofotomapy. Z rozhodnutí správních orgánů i ze správního spisu vyplývá, na základě jakých podkladů byla oprava zákresu budovy provedena. Zobrazení budovy na parcele č. st. XH katastrální úřad změnil dle zpřesněného rastru mapy PK. Ten přitom vychází i z identických bodů zaměřených pro účely obnovy katastrálního operátu na KMD v ZPMZ č.

160. Ze ZPMZ č. 160 plyne, že byly zaměřeny oba severní rohy a jihovýchodní roh budovy na parcele č. st. XH. Podrobný bod představující jihozápadní roh budovy katastrální úřad odsunul z vyrovnaného a zpřesněného rastru mapy PK. Není proto důvod se domnívat, že by katastrální úřad opravu provedl jen s využitím ortofotomapy. Ze soutisku KMD po opravě s ortofotomapou lze toliko dovodit, že zákres budovy v mapě odpovídá i její poloze v terénu. Nepřípadný je dále žalobcův poukaz na zobrazení budov na parcelách č. st. XP a st. XO, neboť žalovaný doložil do spisu ZPMZ č. 61 a č. 51, na jejichž základě se odsazení budov od hranic pozemků do katastrální mapy promítlo. V případě budovy na parcele č. st. XH však katastrální úřad žádný výsledek zeměměřické činnosti, který by dokládal odsazení budovy od hranice pozemku, neeviduje.

161. K provedení opravy byl katastrálním úřadem doložen NEMZ č. 175/2020. V jeho grafické části jsou červeně vyznačené změny. Lze proto souhlasit se žalobcem, že katastrální úřad změnil zobrazení i jižní a východní hranice parcely č. st. XH a východní hranice parcely č. XA. Nicméně soud ve vztahu k této změně neshledal žádné pochybení s vlivem na zákonnost vydaných rozhodnutí. Předně soud nesouhlasí se žalobcem, že by tyto změny dosahovaly takových detailů, že nemohou být v rastru mapy PK rozpoznatelné. Naopak soutisk KMD po opravě se zpřesněným rastrem mapy PK dokládá, že nově zobrazený stav hranic pozemků žalobce odpovídá jejich zobrazení v mapě PK, na jejímž zpřesněném rastru lze natočení jižní hranice parcely č. st. XH pozorovat. Též i východní hranice parcely č. XA po opravě zjevně odpovídá jejímu obrazu ve zpřesněném rastru mapy PK. Posunutí lomového bodu na této hranici očividně souviselo s posunutím a pootočením jižní hranice parcely č. st. XH, v důsledku čehož byl zrušen bod č. 164-2972 a místo něj zvolen bod č. 165- 3309 u styku hranic parcel č. XA, st. XH a XF, který byl odsunut ze zpřesněného rastru mapy PK. Provedená oprava tedy v této části odpovídá zpřesněnému rastru mapy PK.

162. Důvodnou není ani námitka, dle které měl katastrální úřad ověřit výsledky dřívějších měření, které jsou zaznamenány v podkladech pro NEMZ č. 176/2020. Předně soud poukazuje na § 78 odst. 1 katastrální vyhlášky, dle kterého se neměřický záznam vyhotovuje pro zápis změny údajů, která není spojena s měřením v terénu. Již ze samé jejich podstaty tedy plyne, že v případě pořízení neměřických záznamů se žádné zeměměřické činnosti v terénu neprovádějí. Neprováděl-li katastrální úřad zeměměřické činnosti v terénu, nebyl ani povinen ověřovat výsledky dřívějších měření podle § 81 odst. 5 katastrální vyhlášky. Nadto NEMZ č. 176/2020 sloužil toliko ke kontrole přesnosti zobrazení opravených údajů v KMD. K samotné opravě byl vyhotoven NEMZ č. 175/2020. To, že jednotlivé záznamy podrobného měření změn a situační nákres z roku 1922 nebyly zpracovány přímo pro hranice pozemků ve vlastnictví žalobce, není v tomto kontextu na újmu, jelikož s pomocí Shodu s prvopisem potvrzuje: X 35 39 A 22/2023 záznamů byla pouze ověřena přesnost zobrazení opravovaných hranic a obvodů budov v porovnání s mapou PK.

163. K námitce žalobce ohledně výměr před a po provedené opravě soud podotýká, že výměra parcely ve smyslu § 2 písm. g) katastrálního zákona není závazným údajem katastru nemovitostí, na rozdíl od jejího geometrického určení (srov. § 51 katastrálního zákona), proto ji lze změnit i bez vůle vlastníka nemovitosti, nejen tedy při změně hranic pozemku (viz rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2017, č. j. 1 As 102/2017-27, bod 50). Podle § 37 odst. 1 písm. d) katastrální vyhlášky dochází ke změně výměry parcely i při opravě chyb zobrazení hranice parcely v katastrální mapě a chyb výpočtů výměr parcel. Avšak podle odst. 2 uvedeného ustanovení „ke změně výměry podle odstavce 1 písm. b) a d) evidované v katastru nedochází, není-li při shodném kódu způsobu určení výměry překročena mezní odchylka, pokud nejde o obnovu katastrálního operátu novým mapováním nebo na podkladě výsledků pozemkových úprav.“ Z protokolu o výpočtu, jenž je součástí NEMZ č. 175/2020, lze zjistit, že v žádném případě nedošlo k překročení mezní odchylky. Proto katastrální úřad ani neprovedl změnu v souboru popisných informací. Nebyly-li překročeny stanovené mezní odchylky, nebylo třeba provádět související změnu v souboru popisných informací. Evidovaná výměra parcely se odvozuje od geometrického určení pozemku. Žalobce provedené výpočty nezpochybňuje a ani na straně soudu nevznikly pochybnosti o jejich správnosti (soud ověřil, že katastrální úřad při jejich výpočtu postupoval podle bodu 14.9 přílohy ke katastrální vyhlášce). Soud tedy neshledal žádné pochybení ve vztahu k evidování výměr parcel dotčených provedenou opravou.

164. Žalobce následně uvádí, že některé podklady ve spisu jsou zkreslující. Za příklad dává kopii mapy KM-D v měřítku 1:1000, jež byla vytvořena prostým zvětšením měřítka 1:2880. Přitom v KMD v měřítku 1:1000 jsou zákresy zásadně jiné.

165. Soudu předně není známo, kam žalobce touto námitkou míří. Nijak nespecifikuje, jak se kopie mapy KM-D s měřítkem 1:1000 založená ve spisu měla negativně projevit na zákonnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce s touto skutečností nespojuje žádné právně významné závěry, které by soud měl zohlednit při meritorním přezkumu. Například nekonkretizuje, jak nebo čím dle jeho mínění správní orgány pochybily, pokud tuto kopii mapy KM-D do správního spisu založily či z ní vyvozovaly určité skutečnosti. Soud nesporuje, že se zákresy v KM-D a v KMD liší. Ostatně kopie mapy KMD s měřítkem 1:1000 je též založena ve správním spisu, pročež je lze vzájemně porovnat. Podstatné však je, že podkladem pro opravu byl grafický operát pozemkového katastru jako původní výsledek zeměměřické činnosti, ze kterého správní orgány vycházely.

166. Soud se následně zabýval námitkami žalobce ve vztahu k procesním pochybením správních orgánů. Nejprve ale musí konstatovat, že nikoliv pro každou vadu správního řízení je třeba rozhodnutí správního orgánu rušit. Namítané porušení procesních právních norem by totiž muselo vést ke zkrácení veřejných subjektivních práv žalobce. Ne u každé procesní vady lze dovodit vliv na zákonnost rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 6. 2009, č. j. 9 As 72/2008-69, ze dne 27. 7. 2017, č. j. 9 As 283/2016-42, nebo ze dne 25. 4. 2018, č. j. 8 As 190/2017-37).

167. Katastrální úřad dle žalobce pochybil, pokud opravu chyby provedl na základě ústního podnětu osob zúčastněných na řízení, které měly správně podat písemný návrh. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 36 39 A 22/2023 168.Podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona „opraví katastrální úřad chybné údaje katastru na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu“. Citované ustanovení zakládá katastrálnímu úřadu pravomoc rozhodnout o opravě zjištěné chyby i z moci úřední. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se podává, že na dnes již opravený stav zákresu hranic pozemků a budov v KMD upozornily osoby zúčastněné na řízení, které zároveň vlastní parcely č. XC a st. XG. Z toho důvodu by byly oprávněny podat návrh na opravu chyby, jak předpokládá § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Avšak pokud takový návrh nepodaly a katastrální úřad provedl opravu chyby z moci úřední, nelze pro tuto skutečnost dovozovat nezákonnost postupu správních orgánů ve věci. Je v zásadě nerozhodné, jak se katastrální úřad o chybných údajích v katastru dozvěděl. Pokud na základě informací podaných mu osobami zúčastněnými na řízení dospěl k závěru, že evidovaný údaj je chybný, mohl k opravě chyby podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona přistoupit.

169. Možnost podat návrh na opravu chyby je nutno chápat jako oprávnění vyjmenovaných osob. Pokud totiž takový návrh podají, bude katastrální úřad vázán lhůtami pro provedení opravy dle § 36 odst. 2 katastrálního zákona. Zákon tím osoby oprávněné k podání návrhu zvýhodňuje oproti jiným osobám, které mohou katastrálnímu úřadu podat toliko podnět ve smyslu § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Pokud oprávněné osoby nepodají návrh na opravu chyby, není z povahy věci katastrální úřad povinen o opravě chyby rozhodovat, resp. oprávněné osoby se tím samy vystavují riziku, že katastrální úřad i případně zjištěnou chybu neopraví ve lhůtě dle § 36 odst. 2 katastrálního zákona. Na druhou stranu katastrální úřad odpovídá za stav katastru a v něm uvedené údaje, tedy odpovídá i za souladnost jednotlivých částí katastrálního operátu (viz rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/2012-32, č. 2902/2013 Sb. NSS). Z toho důvodu nelze z § 36 odst. 1 katastrálního zákona dovozovat zákaz provést opravu chyby, o které se katastrální úřad při své činnosti dozvěděl, ale ohledně níž oprávněné osoby nepodaly příslušný návrh. V takovém případě je katastrální úřad oprávněn provést opravu chyby z moci úřední, protože je jeho odpovědností, že zobrazení hranic pozemků a budov neodpovídá jejich zákresu v původním výsledku zeměměřické činnosti. Katastrální úřad proto nepochybil, pokud opravu chyby provedl z úřední povinnosti i bez písemného návrhu osob zúčastněných na řízení.

170. Žalobce namítá, že spis katastrálního úřadu neobsahuje žádné podklady s datem pořízení a založení před 14. 10. 2020. Žalobce pochybuje, že by kopie katastrální mapy byla vložena do spisu 7. 10. 2020.

171. Soud ze správního spisu katastrálního úřadu ověřil, že prvním založeným podkladem je kopie KMD se stavem před provedenou opravou (k 6. 10. 2020), na níž se uvádí, že byla vyhotovena dne 14. 10. 2020. Podle spisového přehledu měla být do spisu vložena již 7. 10. 2020. Dne 9. 10. 2020 byly do spisu založeny části ZPMZ č. 144 z roku 2013 a ZPMZ č. 160 z roku 2016. Všechny ostatní podklady měly být založeny po 14. 10. 2020 (včetně). Podle prvostupňového rozhodnutí provedl katastrální úřad opravu chyby dne 7. 10. 2020.

172. Z uvedené rekapitulace je zjevné, že ke dni opravy chyby katastrální úřad řádně nevedl správní spis. Soud se ztotožňuje s žalobcem, že kopie KMD se stavem před opravou nemohla být do spisu založena již dne 7. 10. 2020, když na ní samé je uvedeno, že byla vyhotovena až Shodu s prvopisem potvrzuje: X 37 39 A 22/2023 dne 14. 10. 2020. Soud nicméně musel dále zkoumat, zdali se jedná o pochybení mající vliv na zákonnost správního rozhodnutí.

173. NSS v rozsudku ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 As 11/2010-259, dovodil, že oprava chybného údaje v katastru je faktickým úkonem, který správní orgán pouze oznamuje dotčeným osobám. Dále vyslovil, že „[t]ento úkon je svou povahou neformální, tzn., nevede se o něm standardní správní řízení. Teprve oznámí-li oprávněná osoba ve stanovené lhůtě, že s opravou (jejím neprovedením) nesouhlasí, vydá katastrální úřad rozhodnutí, proti kterému lze brojit odvoláním. (…) Vzhledem k účelu opravy, jakož i citované právní úpravě, však podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze – do stadia oznámení o provedené opravě, resp. o jejím neprovedení – dovozovat jakékoli procesněprávní nároky účastníků odpovídající standardnímu správnímu řízení. Zahájení řízení je na místě teprve poté, co byl správnímu orgánu doručen nesouhlas oprávněné osoby s (ne)provedením opravy.“ Byť se uvedený rozsudek týkal ještě předcházející právní úpravy, lze dle mínění soudu jeho závěry vztáhnout i k aktuálně účinnému § 36 katastrálního zákona.

174. O samotné opravě chyby podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona tedy katastrální úřad nevede formální správní řízení ve smyslu části druhé a třetí správního řádu. O opravě nevydává správní rozhodnutí, nýbrž faktickým úkonem chybu opraví. Na oznámení o provedené opravě nebo o tom, že katastrální úřad opravu neprovedl, protože se nejedná o chybu, judikatura hledí jako na jiný správní úkon podle části čtvrté správního řádu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2014, č. j. 29 A 51/2012-64, bod 41). Podle § 154 správního řádu postupuje správní orgán při vydávání tzv. jiného správního úkonu podle ustanovení části první a obdobně dle vyjmenovaných ustanovení části druhé a třetí. Přiměřeně použije i další ustanovení správního řádu, pokud jsou přitom potřebná. V případě provedení opravy chyby v katastru je přitom dle názoru soudu namístě přiměřené použití § 17 správního řádu ohledně vedení správního spisu, neboť i faktický úkon katastrálního úřadu spočívající v provedení opravy chyby musí být řádně doložen, neboť katastrální úřad je vázán při jeho provedení podmínkami stanovenými v § 36 odst. 1 katastrálního zákona, případně § 44 katastrální vyhlášky. Postup katastrálního úřadu musí být řádně přezkoumatelný, neboť pro něj neplatí žádná výjimka ze zásady legality státní moci. Nadto, podle § 5 odst. 2 písm. e) katastrálního zákona tvoří katastrální operát mimo jiné i protokoly o opravách chyb, do kterých podle § 25 odst. 1 katastrální vyhlášky katastrální úřad průběžně zaznamenává údaje o činnostech při zápisech změn do katastrálního operátu. Soud proto konstatuje, že katastrální úřad skutečně pochybil, pokud ke dni provedení opravy chyby nevedl (byť třeba zjednodušený) správní spis obsahující podklady pro tuto opravu.

175. V projednávané věci je však podstatné, že v řízení vedeném o nesouhlasu žalobce s provedením opravy správní orgány do správního spisu podklady dodatečně doložily. Smyslem samotného správního řízení o podaném nesouhlasu dle § 36 odst. 4 katastrálního zákona je opětovné prošetření toho, zda byla oprava (ne)provedena oprávněně, a to ve světle skutečností namítaných v nesouhlasu. V rámci tohoto správního řízení se již bez dalšího aplikuje i § 17 správního řádu o vedení správního spisu a řízení se končí správním rozhodnutím. V průběhu tohoto formálního procesu již soud neshledal další pochybení, které by mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť správní orgány již spis řádně vedly. Zároveň správní spis poskytuje dostatečnou oporu pro jejich rozhodnutí. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí nemůže být prvotní, byť třeba vážné pochybení katastrálního úřadu, pokud v následném správním řízení podklady do spisu zařadil. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 38 39 A 22/2023 176.V zásadě obdobně lze vypořádat i další námitku žalobce ohledně toho, že NEMZ č. 175/2020 a NEMZ č. 176/2020 byly ověřeny až po provedení opravy dne 21. 10. 2020 a dne 7. 1. 2021. Není sporu o tom, že neměřické záznamy musejí být jako výsledky zeměměřických činností [§ 74 odst. 1 písm. d) katastrální vyhlášky] ověřeny, že svými náležitostmi a přesností odpovídají právním předpisům podle § 12 odst. 1 písm. a) a odst. 3 zákona o zeměměřictví. Z obou těchto neměřických záznamů soud zjistil, že byly skutečně ověřeny až po provedení opravy chyby katastrálním úřadem, a to ve dnech 21. 10. 2020 a 7. 1. 2021. Katastrální úřad pochybil, pokud na základě NEMZ č. 175/2020 provedl změnu údajů v katastrálním operátu, aniž by předem zajistil jeho ověření, že svými náležitostmi a přesností odpovídá právním předpisům. Nicméně, ke dni vydání prvostupňového rozhodnutí (16. 2. 2021) byly oba neměřické záznamy v souladu se zákonem již ověřeny, že splňují podmínky pro jejich využití pro účely správy a vedení katastru. Ke dni vydání rozhodnutí z nich proto mohl katastrální úřad (a následně i žalovaný) vycházet, jelikož splňují podmínky na ně kladené právními předpisy. Dodatečně tak bylo potvrzeno, že oba neměřické záznamy mohly být podkladem pro opravu, neboť odborně způsobilá osoba s úředním oprávněním neshledala, že by svou přesností či náležitostmi neodpovídaly právním předpisům. Soud proto opět konstatuje, že toto pochybení katastrálního úřadu nemělo vliv na zákonnost vydaných správních rozhodnutí.

177. Soud nevyhodnotil jako důvodnou ani námitku ohledně absentujících ZPMZ č. 164 a ZPMZ č. 165 ve správním spisu. Z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí se podává, že ve zmíněných záznamech podrobného měření změn měly být vypočteny jednotlivé body odsunuté z vyrovnaného rastru mapy PK při převodu KM-D na KMD. Žalovaný následně do správního spisu doložil NEMZ č. 164/2017 a NEMZ č. 165/2017, na nichž je uvedeno, že obsahují seznam odsunutých bodů. Na základě těchto skutečností je zřejmé, že se v případě katastrálního úřadu zjevně jednalo o chybu v psaní. Katastrální úřad v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí vysvětlil, co mají jím uváděné záznamy podrobného měření změn dokládat. Obsahově uvedený popis svědčí o tom, že se ve skutečnosti opravdu jednalo o neměřické záznamy. Záznamy podrobného měření změn se typicky vyhotovují v souvislosti s měřením v terénu (srov. § 77 katastrální vyhlášky). V tomto případě však NEMZ č. 164/2017 a NEMZ č. 165/2017 obsahují odsunuté body z mapových podkladů, tj. nikoliv body zaměřené zeměměřickými činnostmi v terénu. Proto soud považuje vysvětlení žalovaného za věrohodné. Co se týče jejich ověření podle zákona o zeměměřictví, soud nemá důvod pochybovat o vysvětlení žalovaného, že byly ověřeny v rámci elaborátu změny souřadnicového systému KM-D. Žalobce nijak nespecifikuje, v čemž by NEMZ č. 164/2017 a NEMZ č. 165/2017 neměly odpovídat právním předpisům, proč by byly nezpůsobilými podklady pro rozhodnutí, případně jakou vadou jsou stiženy. Tedy nekonkretizuje, jak tyto neměřické záznamy zasahují do jeho veřejných subjektivních práv.

178. Soud se neztotožňuje se žalobcem ani v tom, že by katastrální úřad vlastníky dotčených pozemků informoval o provedené opravě v rozporu se zákonem. Katastrální zákon výslovně nestanovuje lhůtu, v jaké má katastrální úřad oznámit dotčeným osobám provedení opravy (srov. § 36 odst. 3 katastrálního zákona). V § 36 odst. 2 katastrálního zákona je upravena toliko lhůta k provedení opravy na základě návrhu. Soud nedospěl k závěru, že by se katastrální úřad v tomto ohledu dopustil vady mající vliv na zákonnost rozhodnutí. Oprava byla provedena dne 7. 10. 2020 a dotčené osoby byly informovány oznámením ze dne 14. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 39 39 A 22/2023 10. 2020. Katastrální úřad skutečně mohl dotčené osoby informovat rychleji, ale týdenní odstup nelze označit za exces. Rozhodujícím faktem zůstává, že dotčené osoby informovány byly. Ostatně sám žalobce se provedení opravy bránil podáním nesouhlasu, proto jej informování s týdenním odstupem nemohlo nijak zkrátit na jeho právech.

179. Důvodné nejsou ani námitky žalobce ohledně toho, jak mu bylo zjištění chyby katastrálním úřadem prezentováno a jak se proces řízení nazýval. Obecně lze uvést, že žalobce vůbec netvrdí, jak se tyto skutečnosti měly negativně dotknout jeho právní sféry, případně jaký vliv měly na zákonnost rozhodnutí správních orgánů rozhodujících ve věci. Už jen pro tyto důvody nemůže soud námitkám vyhovět. I přesto soud podotýká, že katastrální úřad byl oprávněn opravu provést z moci úřední i bez návrhu osob zúčastněných na řízení, proto není ani rozhodné, zdali se o chybě dozvěděl při kontrole nebo na základě podnětu vlastníků. Žalobce byl navíc řádně informován o provedení opravy chyby oznámením ze dne 14. 10. 2020, čemuž se následně bránil (proto by jej na právech nemohlo zkrátit ústní informování ředitele katastrálního úřadu). Soud nedovodil, že by se žalobce jakkoliv dotýkalo různé označení řízení, v němž byla chyba opravena.

180. Další námitky směřují ke způsobu evidování řízení o opravě chyby ve vnitřních systémech katastru. Soud nejprve v obecné rovině uvádí, že podle informačního systému katastru bylo řízení OR-217/2020-212 vytvořeno dne 7. 10. 2020. V předmětu tohoto řízení je nejprve uvedena „změna jiných údajů KN“ a poté „oprava chyby v katastrálním operátu“. Podle seznamu výkonných operací došlo 7. 10. 2020 i k ukončení řízení, načež 14. 10. 2020 bylo řízení znovu procesně otevřeno. Z listin ve spise žalovaného dále plyne, že na toto řízení bylo navázáno řízení Z-3906/2020-212, u něhož je u výkazu změn uvedeno, že sloužilo k provedení opravy vnitřní kresby v KMD, jelikož nebyly využity zaměřené identické body na budovách. Jako účastníci řízení jsou zde uvedeni žalobce a osoby zúčastněné na řízení a jako objekty řízení parcely č. st. XG, st. XH, XA a XC. Toto řízení bylo založeno a ukončeno dne 7. 10. 2020 a následně znovu procesně otevřeno a ukončeno dne 14. 10. 2020.

181. Podle § 21 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky se v katastru evidují upozornění na probíhající řízení o opravě chyby v katastru nebo řízení o námitce.

182. Z doložených informací má soud za prokázané, že řízení Z-3906/2020-212 a OR-217/2020- 212 byla skutečně vedena a v informačním systému katastru evidována. Žalobce sporuje, že by řízení OR bylo vyznačeno na příslušných listech vlastnictví až 30. 11. 2020. Soud souhlasí s žalobcem, že v souladu se zmíněným ustanovením katastrální vyhlášky mělo být dané řízení v katastru evidováno od jeho zahájení. Poukazuje-li žalobce na to, že řízení bylo na výpisu z katastru nemovitostí vyznačeno již ke dni 23. 11. 2020, pak to dokládá, že k tomuto datu bylo řízení skutečně vedeno, a to pro opravu chyby. Podstatné však je, že řízení OR, na které je navázáno řízení Z (v němž se provede samotná oprava chyby) bylo založeno a vedeno. Řízení OR pro opravu chyby v katastrálním operátu se přitom v evidenci katastru vyznačuje z moci úřední při jeho založení. Nicméně z informací o průběhu tohoto řízení nelze skutečně seznat, od kdy bylo evidováno výslovně pro účely opravy chyby v katastru, neboť nejprve je u předmětu tohoto řízení uváděno, že bylo vedeno pro změnu jiných údajů v katastru nemovitostí.

183. K tomu žalobce dodává, že s ohledem na § 31 katastrálního zákona není vůbec jasné, jak mohlo být řízení OR evidováno v informačním systému katastru jako řízení pro změnu jiných údajů. Soud konstatuje, že katastrální úřad na počátku zjevně chybně v informačním Shodu s prvopisem potvrzuje: X 40 39 A 22/2023 systému vyznačil, že se řízení OR vede pro změnu jiných údajů. Od počátku měl řízení OR evidovat pro opravu chyby v katastrálním operátu. Nicméně tato skutečnost se žalobce ve svém důsledku nijak nedotkla. Katastrální úřad totiž následně postupoval podle § 36 katastrálního zákona. Provedení opravy dotčeným osobám oznámil a poučil je o možnosti vyslovit s provedenou opravou nesouhlas. Soud opakuje, že provedení opravy chyby je nutno vnímat jako faktický úkon, kterému nepředchází formalizované správní řízení. Pro dotčené osoby je v zásadě rozhodné, že se výsledku činnosti katastrálního úřadu mohou v případě nesouhlasu bránit. V projednávané věci není sporu o tom, že v návaznosti na žalobcův nesouhlas s provedenou opravou bylo zahájeno formalizované správní řízení, v jehož rámci správní orgány opětovně prověřily, zdali byla oprava chyby provedena oprávněně. V rámci tohoto řízení již byl žalobce oprávněn uplatňovat všechna procesní práva, která mu náležejí. Žalobce neuvádí, jak jej na jeho právech zkrátil způsob evidování řízení OR v informačním systému katastru nemovitostí. K informování dotčených osob ohledně provedení opravy slouží v prvé řadě oznámení podle § 36 odst. 3 katastrálního zákona, které bylo dle doručenky ve spisu katastrálního úřadu doručeno i žalobci. Nejpozději v tomto okamžiku se tak dotčené osoby mohou dozvědět, že probíhá řízení OR o opravě chyby. Samo upozornění na probíhající řízení se eviduje na příslušném listu vlastnictví [§ 21 odst. 1 písm. b) katastrální vyhlášky], a to v části D podle § 23 odst. 2 písm. e) katastrální vyhlášky (viz list vlastnictví se stavem ke dni 30. 11. 2020 založený ve správním spisu). Tato úprava reflektuje princip publicity katastru, dle nějž každému náleží právo do katastru nahlížet, pořizovat si z něj pro svou potřebu opisy, výpisy nebo náčrty a získávat z něj údaje ze sbírky listin, není-li stanoveno jinak (srov. § 52 odst. 1 katastrálního zákona). K usnadnění výkonu tohoto práva byla zřízena webová aplikace „Nahlížení do katastru nemovitostí“, která umožňuje bezplatné nahlížení na vybrané údaje katastru. Nicméně, i kdyby informace o řízení OR nebyla vyznačena v této aplikaci, žalobce se o provedené opravě a jejích důvodech dozvěděl ze zaslaného oznámení od katastrálního úřadu ze dne 14. 10. 2020.

184. Soud přisvědčuje, že v informačním systému katastru nemovitostí je u řízení OR-217/2020- 212 vyznačeno jeho ukončení 7. 10. 2020 a následné procesní otevření dne 14. 10. 2020, což byl zároveň den návštěvy zástupce žalobce na katastrálním úřadu. Žalobce na základě toho tvrdí, že jinak by s největší pravděpodobností bylo řízení ukončeno natrvalo. Soud k tomu poznamenává, že nemůže tuto žalobcovu domněnku již zpětně ověřit. Naproti tomu nesporným faktem zůstává, že žalobci bylo oznámení o opravě chyby doručeno a že žalobce byl informován o tom, že katastrální úřad provedl opravu chybného údaje v katastru nemovitostí podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Žalobce proto nemohl být zkrácen na svých právech tím, že by se o provedené opravě nedozvěděl.

185. Ve vztahu k námitkám k řízení Z-3906/2020-212 soud uvádí, že katastr eviduje řízení o opravě chyby v protokolu „řízení OR“, které má být vyznačeno též na příslušném listu vlastnictví. Pokud dospěje k nutnosti opravit chybný údaj, učiní tak v řízení Z navázaném na řízení OR. Z toho důvodu se soud přiklonil k názoru žalovaného, že řízení Z není v tomto případě klasickým řízením pro změnu právních vztahů k nemovitostem. Na listech vlastnictví má být primárně vyznačeno řízení OR, v navázaném řízení Z se provede pouze samotný úkon opravy chybných údajů. Žalobce soudu nepřibližuje, jaký dopad na zákonnost rozhodnutí správních orgánů má uvedení dvou dat ukončení řízení (7. 10. 2020 a 14. 10. 2020). Není totiž sporu o tom, že ke změně údajů (konkrétně geometrického určení) Shodu s prvopisem potvrzuje: X 41 39 A 22/2023 v katastrálním operátu došlo. Podle poznámky byla právě v tomto řízení opravena vnitřní kresba KMD, tj. zobrazení hranic a obvodů budov v katastrální mapě. Pro samu skutečnost, že v rámci tohoto řízení je vyznačeno jeho skončení 7. 10. 2020 a následné otevření a ukončení dne 14. 10. 2020, nelze dovozovat procesní pochybení takového charakteru, které by se dotýkalo veřejných subjektivních práv žalobce.

186. U řízení Z-3906/2020-212 jsou dále vyznačeni jako účastníci pouze žalobce a osoby zúčastněné na řízení a jako objekty řízení parcely č. st. XG, st. XH, XA a XC. Absentují tam další osoby dotčené provedenou opravou a ostatní dotčené parcely. Nicméně oznámení o provedené opravě bylo doručováno již i ostatním dotčeným osobám, jak dokládají doručenky založené ve spisu katastrálního úřadu. Ani tyto osoby by proto nemohly být dotčeny tím, že by nebyly o opravě informovány, v důsledku čehož by nemohly uplatňovat svá procení práva. Zároveň soud konstatuje, že žalobce nemůže v žalobě úspěšně uplatnit takové vady, které nezasahují do jeho právní sféry, ale dotýkají se pouze práv jiných subjektů, neboť účelem správního soudnictví není všeobecný dozor nad zákonností výkonu veřejné moci správními orgány, ale poskytování ochrany veřejným subjektivním právům (viz např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86, č. 1764/2009 Sb. NSS). Žalobce i jeho pozemky jsou v tomto řízení označeny.

187. Z výše uvedeného vyplývá, že se katastrální úřad skutečně dopustil různých pochybení při evidenci řízení v informačním systému katastru nemovitostí, nicméně soud nedovodil, že by tyto vady zasáhly žalobce v jeho právní sféře. Z jeho pohledu je totiž podstatné, že katastrální úřad provedl změnu v geometrickém a polohovém určení jeho nemovitostí, což žalobce nesporuje, a to faktickým úkonem. Ve věci vedená řízení Z-3906/2020-212 a OR- 217/2020-212 před provedenou opravou chyby proto nelze chápat jako klasická správní řízení podle části druhé a třetí správního řádu. Katastrální úřad následně postupoval v souladu s § 36 katastrálního zákona a dotčeným osobám oznámil, že provedl opravu chyby v katastrálním operátu. Správní řízení bylo zahájeno až v návaznosti na žalobcem podaný nesouhlas s provedením opravy. V tomto správním řízení nebyl žalobce zkrácen na svých procesních právech, pročež shledaná procesní pochybení nezakládají důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.

188. Žalobce dále katastrálnímu úřadu vyčítá, že neprováděl šetření na místě, přestože přihlížel k tomu, jak jsou pozemky ve skutečnosti užívány. Katastrální úřad opravdu v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí zmiňuje, že cílem provedení opravy bylo „napravit i skutečné dlouhodobé užívání“. Vzápětí ale dodává, že toto dlouhodobé užívání bylo v souladu s předchozími mapovými evidencemi. Soud připomíná, že institut opravy chyby v katastrálním operátu podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona neslouží k uvedení stavu evidovaného v evidenci katastru do souladu se stavem v terénu. Katastrální úřad je oprávněn provést opravu chyby pouze na základě listin, na jejichž základě byl údaj do katastru zapsán, resp. na základě původních výsledků zeměměřických činností. Cílem je proto dosáhnout bezrozpornosti jednotlivých částí katastrálního operátu. K prověření toho, zdali evidovaný stav odpovídá skutečnému stavu v terénu, slouží například revize údajů katastru podle § 35 katastrálního zákona. Z podkladů shromážděných správními orgány přitom vyplývá, že zákres opravou dotčených hranic pozemků a obvodu budovy žalobce katastrální úřad provedl dle zpřesněného rastru mapy PK, tj. nikoli dle situace v terénu. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 42 39 A 22/2023 Správními orgány doložený soutisk KMD po provedené opravě s ortofotomapou toliko svědčí o tom, že i v současnosti žalobce a osoby zúčastněné na řízení své pozemky užívají v hranicích, jak jsou vyznačeny po provedené opravě. Výjimku představuje zešikmená část jihovýchodního rohu parcely č. st. XG, který dle ortofota očividně užívá žalobce. Soud podotýká, že žalobce se mýlí, pokud hovoří o tom, že tuto část pozemku katastrální úřad přiřadil k pozemku osob zúčastněných na řízení. Katastrální úřad v řízení o opravě chyby nerozhoduje o vlastnickém právu a ani nezasahuje do soukromoprávních vztahů. Pozemky, které vlastní žalobce, jsou v terénu před provedenou opravou a po ní stále shodné. Ke změně došlo pouze v evidenci (zobrazení) hranice parcel v katastrální mapě.

189. Žalobce namítá, že katastrální úřad upřednostňoval zájmy osob zúčastněných na řízení a se žalobcem jednal z pozice úřední moci. Soud však ani v tomto směru neshledal žádné pochybení s vlivem na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce netvrdí, že by mu správní orgány upřely jemu náležející procesní práva. Ani přes shora uvedené nedostatky rozhodnutí správních orgánů nelze dovozovat, že by katastrální úřad rozhodl jen na základě vřelejšího vztahu k osobám zúčastněným na řízení než k žalobci. Pokud žalobce pochyboval o nestranném přístupu oprávněných úředních osob vzhledem k zaměstnání dcery osob zúčastněných na řízení, mohl uplatnit (řádně doloženou) námitku podjatosti ve správním řízení. V žalobě neposkytuje soudu bližší indicie, které by mohly vést k závěru o tom, že ve věci rozhodovaly úřední osoby, které měly být vyloučeny. Pouhý fakt, že dcera osob zúčastněných na řízení zpracovávala územní plán města X, nepředznamenává podjatost úředních osob katastrálního úřadu. Vypořádání nově uplatněných námitek 190.Soud se dále vypořádal i s nově uplatněnými žalobními body. I u těchto žalobních bodů platí, že je žalobce vesměs uplatnil již v rámci předchozího projednání věci a soud se jimi zabýval. Tehdy tak ovšem učinil toliko nad rámec nutného odůvodnění, neboť se jednalo o žalobní body uplatněné opožděně. Žalobce tyto žalobní body nyní uplatnil včas, a proto je soud níže vypořádá závazně.

191. Žalobce namítá zejména to, že u parcely č. XA došlo mimo změny její severní a východní hranice také ke změně západní a jižní hranice. Dále tvrdí (oproti závěrům žalovaného), že identické body na hlavních budovách na parcelách č. st. XG a XH byly při změně KM-D na KMD použity, stejně jako vyrovnaný a zpřesněný rastr mapy PK. Žalobce také namítá, že v mapě transformace rastru KM-D zmizely body na hlavních budovách na parcelách č. st. XG a XH, které jsou zmiňovány v protokolech o digitalizaci, a upozorňuje na nové body zakreslené v katastrální mapě, které nesou předčíslí 165.

192. Předně z NEMZ č. 175/2020 vyplývá, že se oprava nedotkla západní a jižní hranice parcely č. XA ve vlastnictví žalobce. Lomové body na těchto hranicích nebyly měněny, jak vyplývá i ze souřadnic použitých a rušených bodů. Žalobce v žalobě správním orgánům vytýká, že opravu zákresu provedly podle ortofotomapy (což se dle podkladů ve spisu nezakládá na pravdě). Sám přitom argumentuje tím, že posun jižní a východní hranice tohoto pozemku dokládá zobrazení v ortofotomapě. Nicméně, jak uvádí žalovaný, ortofotomapa není výsledkem zeměměřických činností pro vyznačení změn v katastru a nelze ji považovat za důkaz úprav těchto hranic. Je nutné upozornit, že zobrazení hranic v KMD je evidováno s určitou odchylkou. Podle § 7 odst. 3 katastrální vyhlášky vyplývá přesnost geometrického Shodu s prvopisem potvrzuje: X 43 39 A 22/2023 a polohového určení z charakteristik a kritérií pro přesnost určení podrobných bodů nebo z charakteristik a kritérií pro přesnost zobrazení hranice v katastrální mapě uvedených v bodech 13 a 15 přílohy ke katastrální vyhlášce. Přesnost je u souřadnic podrobných bodů, které byly určeny v S-JTSK, vyjádřena kódem charakteristiky kvality souřadnic. Přesnost souřadnic S-JTSK každého lomového bodu hranice nemovitosti vyjadřuje podle bodu 13.1 přílohy ke katastrální vyhlášce střední souřadnicová chyba. Střední souřadnicovou chybu si lze představit jako plochu kruhu o určitém poloměru se středem v evidované souřadnici, o které je tvrzeno, že zde všude může určený bod být. V rámci střední souřadnicové chyby se tedy chybovost může pohybovat pouze v hodnotě vyjadřující poloměr kruhu směrem od jeho středu (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 11. 2016, č. j. 4 As 193/2016-24). Lomové body jsou na předmětné hranici evidovány s kódem kvality 8. Pro kód kvality 8, tj. nejnižší kód kvality souřadnic evidovaných v katastru nemovitostí, činí střední souřadnicová chyba podle tabulky v bodě 15.6 přílohy ke katastrální vyhlášce 1 m. Z toho důvodu se může přesné zaměření bodu v terénu lišit od jeho zobrazení v katastrální mapě. Žalobce tedy nemůže ani tvrdit, že by se pozemek západně od parcely č. XA „posunul“ na jeho pozemek. Mezní polohová chyba dosahuje v případě bodů s kódem kvality 8 až 2,83 m (vypočteno dle bodu 13.3 přílohy ke katastrální vyhlášce). Do této vzdálenosti tedy může být hranice mezi vlastníky zpřesněna (viz bod 16.4 přílohy ke katastrální vyhlášce).

193. Soud dále ověřil, že v NEMZ č. 175/2020 je skutečně nesprávně označen lomový bod na jihozápadním rohu parcely č. XA. Správně měl být označen jako bod č. 164-2686, jak je označen i v NEMZ č. 176/2020. Skutečnost, že se jedná o stejný bod, potvrzují totožné souřadnice uvedené v seznamu souřadnic těchto neměřických záznamů. Oprava byla provedena na základě NEMZ č. 175/2020, z něhož nevyplývá, že by bylo se západní hranicí parcely č. XA manipulováno. NEMZ č. 176/2020 sloužil toliko ke kontrole přesnosti zobrazení opravených údajů v KMD. Dvojitá čára dokazuje, že byla s mapou PK porovnána délka mezi body č. 165-3307 a č. 164-2686 a délka mezi body č. 164-2762 a 164-2686.

194. Ke konstatování žalobce, že identické body na budovách na parcelách. č. st. XG a st. XH byly použity při digitalizaci v roce 2017, soud uvádí, že žalobce má pravdu v tom, že se ve spisu nachází protokol o transformaci rastru pozemkového katastru a že obsahuje předmětné identické body. Správní orgány však uvedly, že zpřesněný rastr mapy PK nebyl při obnově v roce 2017 použit. Ve zpřesněném rastru KM-D tyto identické body nejsou zohledněny. To dokazuje i soutisk zpřesněného rastru KM-D a KMD se stavem po opravě. Pokud by byly identické body využity, pak by stav po převodu na KMD odpovídal zpřesněnému rastru mapy PK, což se ale nestalo. Poukazuje-li žalobce na to, že v protokolu o transformaci rastru mapy PK jsou předmětné identické body prokazatelně použity, má pravdu. A právě vzniklý zpřesněný rastr mapy PK byl použit k opravě údajů v katastru.

195. Žalobce dovozuje, že v mapě transformace rastru KM-D byly vymazány identické body na budovách na parcelách č. st. XG a st. XH. Nicméně žalobce i v tomto případě pomíjí, že přehledka bodů zpřesňující transformace rastru KM-D zobrazuje určené body pro transformaci rastru KM-D, nikoliv rastru mapy PK. A jak upozorňuje žalovaný, body pod čísly 441, 435 a 428 se liší v protokolu o transformaci rastru mapy PK a protokolu o transformaci rastru KM-D. Zmiňované body tudíž vymazány být nemohly, neboť při tvorbě zpřesněného rastru mapy KM-D ani využity nebyly. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 44 39 A 22/2023 196.Soud přisvědčuje žalobci, že katastrální úřad měl nově odsunuté body skutečně očíslovat s předčíslím 175 podle NEMZ č. 175/2020. Nedovodil však, že by tato formální vada v označení měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť je zřejmé, že body byly skutečně odsunuty ze zpřesněného rastru mapy PK.

197. Soud se v neposlední řadě zabýval i částí žaloby označené jako shrnutí žalobních tvrzení, v níž však žalobce částečně uplatňuje ještě i další žalobní argumentaci.

198. Žalobce s odkazem na NEMZ č. 176/2020 a v něm naměřené vzdálenosti mezi vybranými body na základě mapy PK usuzuje, že v mapě PK byla hranice mezi parcelami č. st. XG a XH zakreslena jako přímá linka bez lomu a budova na parcele č. st. XH se této hranice nedotýkala. Délky uvedené v NEMZ č. 176/2020 podle žalobce dokládají jasný směr hranice mezi parcelami č. st. XG a XH, a to od severovýchodu k jihozápadu. To mají dokládat v textu žaloby přiložené mapky, na nichž jsou údajně odměřené vzdálenosti z NEMZ č. 176/2020 aplikovány na mapu KMD před provedenou opravou a po ní. Soud především podotýká, že výše uvedené závěry, které žalobce vyvozuje z NEMZ č. 176/2020 a mapy PK jsou nepodložené, resp. nesprávné. Z mapy PK vyplývá, že se na hranici lom nacházel a také to, že se budova na parcele č. st. XH hranice dotýkala (viz odůvodnění výše). Soudu současně není zřejmé, jak žalobce přišel k mapkám, které k podpoře svých tvrzení zahrnul do žaloby, neboť ty nejsou součástí NEMZ č. 176/2020 a žalobce jejich původ sám neosvětluje. Je patrné, že se jedná o mapy KMD před změnou a po ní, nicméně se v nich nachází i (zřejmě ručně) doplněné „vzdálenosti s body“ označenými písmeny A-H. Soudu ani není zřejmé, zda se jedná o důkazní návrh či nikoliv. I pokud by se o důkazní návrh jednalo, soud by jej neprovedl, neboť tvrzení týkající se mapy PK je vyvráceno již tím, že správní spis obsahuje samotnou mapu PK, která žalobcovým tvrzením neodpovídá. Ve vztahu ke zbylým tvrzením pak soudu není zřejmé, proč by měl vycházet z pravděpodobně ručně „dokreslených“ mapek nejasného původu, pokud současně disponuje podklady vypracovanými správními orgány podle právních předpisů. Ostatně i tyto žalobcem přiložené mapky údajně z těchto listin (délek uvedených v NEMZ č. 176/2020 a KMD) přinejmenším částečně vychází. Soud tak neshledává důvod, proč by měl oproti spisovým dokumentům vycházet z nevysvětlených a patrně vlastnoručních podkladů žalobce. Pokud se tak jedná o důkazní návrh, jde o důkaz nadbytečný, který navíc není způsobilý dokázat s ním spojená tvrzení.

199. Žalobce zpochybnil rovněž použití soutisků rastrů mapy PK a katastrálních map spolu s ortofotomapami. Podle žalobce není doloženo, jak správní orgány při tvorbě soutisků postupovaly. K tomu žalobce zdůrazňuje, že ze soutisku není zřejmé, kde a o kolik konkrétně byla překročena mezní chyba zobrazení a kým a jakým způsobem byla zjištěna. Dokazování mezní odchylky pomocí soutisků je podle žalobce nepřesné, protože je ovlivněno manipulací s podkladovými mapami a způsobem jejího provedení, což žalobce akcentoval již v průběhu řízení poukazem na posun podkladových ortofotomap. Žalovaný tak podle žalobce nedokázal, že by byla překročena mezní chyba zobrazení, protože nebyly vyčísleny konkrétní odchylky. Soutiskům podle žalobce neodpovídají ani vzdálenosti uváděné v NEMZ č. 176/2020. Dokazování soutisky s rastry mapy PK pak žalobce nepovažuje za relevantní důkaz pro změnu zákresu hranic pozemků také proto, že na ně má katastrální úřad a žalovaný jiný názor, což dokazuje například otázka bodu na trojmezí parcel č. XB, XC a XD, jehož posun žalovaný označil za chybný. Obdobný přístup je podle žalobce patrný i na bodu na trojmezí parcel č. XC, XE a st. XG. Žalobce rozporuje názor Shodu s prvopisem potvrzuje: X 45 39 A 22/2023 žalovaného, že se správní řízení výše uvedených bodů netýkalo. Žalobce totiž vyslovil nesouhlas s celým řízením a rozhodnutím katastrálního úřadu jako celkem.

200. Soud k těmto námitkám předně považuje za důležité žalobci opětovně zdůraznit, že oprava chyby nebyla provedena na základě ortofotomap. Ze soutisků katastrálních map s ortofotomapami lze toliko dovodit, že zákresy v katastrálních mapách odpovídají i poloze pozemků v terénu. Ortofotomapa není výsledkem zeměměřických činností pro vyznačení změn v katastru a nelze ji považovat za důkaz úprav hranic. Co se týče soutisků mapy PK s jinými katastrálními mapami, tak k tomu soud uvádí, že se jedná o běžný podklad pro vydání rozhodnutí v obdobných správních řízeních. Pracuje s nimi i NSS ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek NSS ze dne 30. 4. 2024, č. j. 10 As 58/2023-47). Žalobce nijak nedokládá a ani konkrétně netvrdí, jak by mělo být ze strany správních orgánů se soutisky map manipulováno, kromě poukazu na posun ortofotomap. K nim však soud již vysvětlil, že se na jejich základě mezní odchylka nezjišťuje a chyby neopravují. Co se týče tvrzení, že žalovaný neprokázal překročení mezní chyby zobrazení z důvodu nevyčíslení konkrétních odchylek, tak k tomu soud uvádí, že žalovaný na straně 15 napadeného rozhodnutí popsal, že mezní chyba zobrazení činila 0,45 mm v mapě v měřítku mapy PK (1:2880), čemuž odpovídalo 1,30 metru v terénu. Žalovaný dále na téže straně uvedl, u kterých pozemků a ve kterých jejich částech k překročení mezní chyby zobrazení došlo. To soud považuje za dostačující, neboť konkrétní odchylku lze na základě výše uvedeného snadno zjistit právě například ze soutisků map založených ve správním spisu. Soutiskům podle žalobce neodpovídají ani vzdálenosti uváděné v NEMZ č. 176/2020, avšak žalobce vůbec neuvádí, kterým soutiskům podle něj vzdálenosti neodpovídají, což soud považuje za nedostatek tvrzení zejména proto, že žalobce opakovaně brojí například proti soutiskům s ortofotomapami, které jsou pro věc nerozhodné. Není úkolem soudu, aby za žalobce domýšlel jeho žalobní argumentaci (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Žalobce také brojí proti dokazování soutisky s rastry mapy PK s odkazem na údajně odlišné názory správních orgánů na body na trojmezí parcel č. XB, XC a XD a parcel č. XC, XE a st. XG. Otázkou zobrazení těchto bodů se ovšem soud nebude ani nemůže zabývat, neboť žalobcových veřejných subjektivních práv se týká toliko zobrazení parcel v jeho vlastnictví, tedy parcel č. XA a st. XH. Ve vztahu k nim jsou závěry správních orgánů konzistentní. Soud tak neshledal důvodnou ani žádnou z těchto námitek.

201. Žalobce dále sporuje, že by původním výsledkem zeměměřické činnosti v projednávané věci měla být mapa PK. Ta podle něj nesplňuje požadavky § 12 zeměměřického zákona.

202. Soud k této námitce uvádí, že k provedení samotné opravy byl vyhotoven NEMZ č. 175/2020, který následně ověřen podle § 12 zákona o zeměměřictví byl a který ve vztahu k pozemkům ve vlastnictví žalobce vychází právě ze zpřesněného rastru mapy PK. Nadto samotná mapa pozemkového katastru, který vznikl k 1. 1. 1928 na základě zákona č. 177/1927 Sb., o pozemkovém katastru a jeho vedení, nepodléhá ověření podle současného § 12 zákona o zeměměřictví. Ověření by případně podléhaly zeměměřické činnosti, na jejichž základě mapa PK vznikla, podle tehdy účinných právních předpisů. Případně ověření podle § 12 zákona o zeměměřictví podléhají výsledky zeměměřických činností, které z mapy PK vycházejí. Například tedy NEMZ č. 175/2020 či určení bodů z rastru mapy PK apod. K tomu, proč mapa PK v projednávané věci původním výsledkem zeměměřické činnosti je, Shodu s prvopisem potvrzuje: X 46 39 A 22/2023 soud znovu odkazuje na body 64-66 předchozího rozsudku, v němž se této otázce již jednou závazně věnoval.

203. K navazující žalobcově polemice s přesností, věrohodností a dalšími atributy mapy PK soud taktéž odkazuje na závěry uvedené již v předchozím rozsudku.

204. K existenci či neexistenci žalobcem namítaných „neviditelných lomů“ v mapě evidence nemovitostí, jímž žalobce myslí žalovaným doplněný výřez mapy evidence nemovitostí s doplněnou červenou přímkou, soud odkazuje na své odůvodnění výše.

205. Žalobcovy námitky v neposlední řadě míří i na samotný proces převodu KM-D na KMD, konkrétně na dostatečnost a faktickou srozumitelnost odůvodnění chyby, která měla v rámci tohoto procesu vzniknout. K tomu soud uvádí, že již výše uzavřel, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je dostatečné. Co se týče faktické srozumitelnosti napadeného rozhodnutí, tak je pravdou, že žalovaný napadené rozhodnutí možná neodůvodnil nejpřehlednějším a nejjednodušším možným způsobem, avšak stále platí, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí lze vyčíst, proč žalovaný rozhodl tak, jak rozhodl. Zároveň také platí, že se jedná o slovy velmi obtížně popsatelnou problematiku, jejíž jednoduché vysvětlení zkrátka není již z podstaty věci dobře možné.

206. Závěrem žalobce namítá, že katastrální úřad nemohl provést změnu zákresu hranice z moci úřední. I touto otázkou se soud již zabýval, a to jak v rámci předchozího rozsudku, tak i výše v rámci tohoto rozsudku. Závěr a náklady řízení 207.S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

208. Soud neprovedl žádný z celkem devětadvaceti důkazů navržených žalobcem na stranách 15- 16 žaloby. Drtivá většina žalobcem navržených důkazů je součástí správních spisů katastrálního úřadu a žalovaného, jimiž se dokazování neprovádí, neboť je má soud k dispozici automaticky a z jejich obsahu vycházel. Totéž platí i o důkazním návrhu soudním spisem týkajícím se předchozího projednání věci. Zbylé důkazní návrhy jsou nadbytečné, protože soudu předložený správní spis představoval dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci.

209. O v replice uvedených tvrzeních platí, že především opakovaly, rozvíjely či jinak popisovaly uplatněné žalobní body, s nimiž se soud v rámci tohoto a předchozího rozsudku již vypořádal a na závěrech ničeho nezměnily. Pro pořádek soud rovněž uvádí, že pokud by byly v replice uplatněny ještě další (nové) žalobní body, tak by k nim nepřihlížel, neboť by byly uplatněny až po uplynutí lhůty pro podání žaloby (§ 72 odst. 1 s. ř. s.).

210. O náhradě nákladů účastníků řízení soud rozhodl druhým výrokem podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

211. Třetím výrokem soud rozhodl o náhradě nákladů osob zúčastněných na řízení podle § 60 odst. 5 s. ř. s. (ve znění účinném do 31. 12. 2025, viz přechodné ustanovení čl. XI bodu 2 zákona č. 314/2025 Sb.) Osobám zúčastněným na řízení nevznikly žádné náklady řízení a Shodu s prvopisem potvrzuje: X 47 39 A 22/2023 soud jim ani neuložil žádnou povinnost. Proto ani ony nemají právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 19. května 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: X