39 A 3/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Kryštofa Horna, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci žalobců (navrhovatelů): a) X. Y., narozená X bytem X b) X. Y., narozený X bytem X oba zastoupení advokátem JUDr. Filipem Šimákem, LL.M. Ph.D. sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 a proti odpůrci: město Úvaly sídlem Arnošta z Pardubic 95, Úvaly zastoupený advokátem JUDr. Přemyslem Hochmanem sídlem Na Florenci 1, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2025, č. j. 161501/2025/KUSK, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2025 – Změny č. 14 Územního plánu sídelního útvaru Úvaly, vydaného usnesením zastupitelstva města Úvaly ze dne 20. 2. 2025, č. Z-5/2025, takto:

Výrok

I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025 – Změny č. 14 Územního plánu sídelního útvaru Úvaly, v části týkající se regulativu minimální výměry nových stavebních pozemků vzniklých dělením v čistě obytném území, se zamítá.

II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 12. 2025, č. j. 161501/2025/KUSK, se zamítá.

III. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 24 538,80 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce odpůrce JUDr. Přemysla Hochmana, advokáta.

IV. Žalobci (navrhovatelé) nemají právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobci, resp. navrhovatelé (dále pro zjednodušení jen „žalobci“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Úvaly (dále jen „stavební úřad“) ze dne 6. 5. 2025, č. j. MEUV 3573/2025 STU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad zamítl žádost žalobců o povolení záměru dělení a scelení pozemků parc. č. XA a č. XB v katastrálním území X. Stavení úřad i žalovaný dospěli k závěru, že záměr žalobců je v rozporu s územním plánem odpůrce, konkrétně s regulativem minimální výměry stavebních pozemků vzniklých dělením v čistě obytném území, který byl do územního plánu odpůrce doplněn opatřením obecné povahy č. 1/2025 – Změnou č. 14 Územního plánu sídelního útvaru Úvaly (dále jen „napadené OOP“).

2. Současně s žalobou se žalobci návrhem podle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. domáhají, aby soud v rámci tzv. incidenčního přezkumu zrušil ve vztahu k pozemkům žalobců napadené OOP v části zavádějící pro čistě obytné území regulativ minimální výměry nových stavebních pozemků vniklých dělením. Pro případ, že bude nutné důvody pro zrušení dotčené části napadeného OOP vztáhnout na celé katastrální území obce, pak žalobci navrhují, aby soud zrušil tuto část napadeného OOP ve vztahu k celému katastrálnímu území. Obsah podání účastníků 3. Žalobci namítají, že prvostupňové ani napadené rozhodnutí nemohou obstát, jelikož vycházejí z nezákonného napadeného OOP. Kromě toho mají za to, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně nevypořádal s návrhem na přezkum napadeného OOP, který žalobci v odvolání uplatnili. Žalovaný k návrhu na přezkum napadeného OOP konstatoval, že ho nelze uplatnit v odvolacím řízení. Samotnými námitkami stran nezákonnosti napadeného OOP se nezabýval. Na namítané vady namísto toho reagoval sdělením ze dne 10. 10. 2025, č. j. 127843/205/KUSK (dále jen „sdělení ze dne 10. 10. 2025“). Avšak ani závěry žalovaného ohledně zákonnosti napadeného OOP uvedené v tomto sdělení žalobci nepovažují za správné. Nesouhlasí ani s tím, že by v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nemohli navrhnout přezkum napadeného OOP. Návrh na přezkum OOP má sice jen povahu nenárokového podnětu, ale žalovaný se jím měl zabývat, jelikož otázka zákonnosti napadeného OOP je zásadní i pro zákonnost prvostupňového rozhodnutí.

4. Vůči napadenému OOP žalobci namítají, že odpůrce postupoval při jeho pořizování nesprávně podle zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon 2006“) namísto zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon 2021“). Jelikož došlo k opakovanému veřejnému projednání a k nabytí účinnosti napadeného OOP až za účinnosti stavebního zákona 2021, měl se proces pořizování a schvalování napadeného OOP řídit podle přechodného ustanovení § 323 odst. 1 stavebního zákona 2021 tímto zákonem. Dále uvedli, že zastupitelstvo odpůrce schválilo pořízení napadeného OOP současně s jeho obsahem zkráceným postupem podle § 55a stavebního zákona 2006, proto měl odpůrce ve smyslu § 323 odst. 5 stavebního zákona 2021 povinnost přizpůsobit návrh napadeného OOP požadavkům stavebního zákona 2021.

5. Žalobci odpůrci dále vytýkali, že v rozporu s prováděcími právními předpisy nevyhotovil napadené OOP v jednotném standardu pro územně plánovací dokumentace, jehož podrobnosti byly zavedeny novelizační vyhláškou č. 418/2022 Sb. Podle žalobců se na daný případ nevztahují přechodná ustanovení této vyhlášky, která umožňují v některých případech dokončit dokumentaci podle předchozí právní úpravy. Tuto otázku neposoudil správně ani odpůrce při procesu pořizování napadeného OOP, ani žalovaný ve sdělení ze dne 10. 10. 2025, jelikož oba vycházeli z nesprávného data rozhodného pro povinnost pořizovat územně plánovací dokumentaci v jednotném standardu.

6. Žalobci odpůrci také vytkli, že do napadeného OOP vložil prvky regulačního plánu, ačkoliv pro to nebyly splněny podmínky § 43 odst. 3 stavebního zákona 2006, resp. § 82 odst. 3 stavebního zákona 2021. Z rozhodnutí zastupitelstva odpůrce o pořízení napadeného OOP navíc v rozporu s vyhláškou č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence (dále jen „vyhláška č. 500/2006 Sb.“) není zřejmé, o jaké prvky regulačního plánu by konkrétně mělo jít a jakého území se mají týkat. V napadeném OOP jsou sice některé prvky regulačního plánu výslovně označeny, v případě regulativu minimální výměry stavebních pozemků však nikoliv.

7. Napadené OOP nepřiměřeně zasahuje do vlastnických práv žalobců, neboť jim zcela znemožňuje na jednom z pozemků vedle jejich domu postavit další menší dům pro své potomky. Žalobci přitom pozemky nenabyli v nedávné době jako investiční nemovitosti. Jejich rodina žije v obci po několik generací a mají k dané lokalitě blízký vztah. Proti záměru žalobců se nevymezil ani žádný z ostatních účastníků řízení o žádosti o povolení záměru dělení a scelení jejich pozemků; Stavební úřad naopak obdržel několik kladných vyjádření sousedů žalobců.

8. Žalobci mají za to, že je napadené OOP nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť odpůrce regulativ minimální výměry nových stavebních pozemků v čistě obytném území nijak neodůvodnil, neuvedl jakýkoliv legitimní účel regulace, ani nezvážil přiměřenost takového zásahu do práv vlastníků dotčených nemovitostí.

9. Žalobci připustili, že proti napadenému OOP neuplatnili žádné námitky, avšak nikoliv proto, že by se o záměry obce pravidelně nezajímali, ale protože se daná změna nijak neprojevila v grafické části územního plánu. Změna byla promítnuta pouze do textové části napadeného OOP, což je skutečnost, kterou si běžný vlastník pozemku ani při obvyklé opatrnosti nevšimne. Regulativ minimální výměry stavebních pozemků byl navíc do návrhu napadeného OOP přidán až těsně před jeho finalizací. Pravidlo minimální výměry 500 m² bylo dokonce poprvé zmíněno až v návrhu napadeného OOP k opakovanému veřejnému projednání. Opakované veřejné projednání by se přitom mělo týkat jen drobnějších změn, nikoliv nepředvídatelných novot, které zásadním způsobem zasahují do práv vlastníků nemovitostí. Doplnění žaloby 10. V doplnění žaloby žalobci rozvíjejí námitku týkající se netransparentního a nepředvídatelného procesu projednávání napadeného OOP. Mají za to, že na žádném z veřejných projednání nebyly dostatečně představeny a vysvětleny nově zaváděná omezení minimálních výměr stavebních pozemků. Zpracovatel dokumentace i starostka odpůrce se při prezentaci návrhu napadeného OOP převážně zaměřovali na jiné prvky. Při veřejných projednáních se přímo nehovořilo o ploše, do které spadají i pozemky žalobců. O omezení minimální plochy stavebních pozemků se tak žalobci mohli reálně dozvědět až v řízení před stavebním úřadem. Z toho žalobci dovozují, že celý proces veřejného projednání napadeného OOP byl nezákonný. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou. Setrvává na právním názoru vyjádřeném již v odůvodnění napadeného rozhodnutí. V době vydání prvostupňového rozhodnutí již bylo účinné napadené OOP, které stanovilo minimální výměru nového stavebního pozemku pro rodinný dům, včetně pozemků se stávajícím rodinným domem, při jehož dělení by došlo ke zmenšení výměry na 800 m². Z předložených podkladů bylo zřejmé, že pozemky žalobců by po dělení a scelení tento požadavek nesplňovaly. Dále žalovaný uvádí, že žalobci nemohli v odvolacím řízení uplatňovat návrh na přezkum napadeného OOP. Stavební úřady nemohou podle § 190 odst. 1 stavebního zákona 2021 přihlížet k námitkám o věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace. Vyjádření odpůrce 12. Odpůrce pokládá návrh na zrušení napadeného OOP za nedůvodný. Navrhuje, aby ho soud zamítl a přiznal odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.

13. Podle odpůrce je stanovení minimální výměry stavebních pozemků standardním a legitimním nástrojem územního plánování, běžně využívaným v jiných obcích a zcela v mezích pravomoci samosprávy. Přijatý regulativ je řádně odůvodněný, přiměřený a v souladu s charakterem zástavby v obci.

14. Z podkladových map vyplývá, že pozemky žalobců byly původně jedním pozemkem, který odpovídal obvyklé výměře v obci kolem 1000 m², a k jeho rozdělení došlo až později ve snaze umožnit další výstavbu. Z toho odpůrce dovozuje, že další dělení pozemků žalobců by vedlo k nežádoucímu zahuštění území.

15. Při pořizování napadeného OOP postupoval odpůrce v souladu s přechodnými ustanoveními správně podle stavebního zákona 2006 a nebyl povinen pořizovat územně plánovací dokumentaci v jednotném standardu.

16. Stanovení minimální výměry stavebních pozemků je běžnou součástí územních plánů, nikoli prvkem regulačního plánu, což vyplývá z přílohy č. 7 vyhlášky č. 500/2006 Sb. i z § 85 stavebního zákona 2021. Jelikož nejde o prvek regulačního plánu, není relevantní ani námitka žalobců, že nebyly dostatečně určeny prvky regulačního plánu již v úvodním rozhodnutí zastupitelstva o tom, že napadené OOP může prvky regulačního plánu obsahovat.

17. Odpůrce zdůraznil, že žalobci v ani jedné fázi projednávání napadeného OOP neuplatnili námitky, ačkoliv tak učinit mohli. Jejich tvrzení o zkrácení práva bránit se změnám územního plánu je proto nedůvodné.

18. Dále odpůrce poukazuje na to, že žalobci již dříve žalovanému navrhli přezkum napadeného OOP, který žalovaný sdělením ze dne 10. 10. 2025 vyhodnotil jako nedůvodný. Jelikož už právě sdělení ze dne 10. 10. 2025 považuje za akt zasahující do práv žalobců ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., namítá odpůrce i zmeškání lhůty pro podání žaloby, neboť žaloba byla podána až dne 19. 1. 2026. Další podání účastníků řízení 19. V dalších podáních žalobci zopakovali již dříve uplatněnou argumentaci, případně uváděli skutečnosti, které nejsou nikterak podstatné pro věcné posouzení soudem.

20. Odpůrce pak ve vyjádření ze dne 7. 4. 2026 reagoval na argumentaci týkající se transparentnosti projednání návrhu napadeného OOP. Ústní jednání 21. Účastníci při jednání setrvali na svých procesních stanoviscích. Zástupce žalobců zdůraznil, že má za to, že je sporný regulativ v napadeném OOP nepřiměřený, dále že je napadené OOP nepřezkoumatelné a postup pořizování napadeného OOP byl v rozporu se zákonem.

22. Soud neprovedl dokazování listinami, které jsou součástí předloženého spisového materiálu, a které žalobci označili v žalobě proti rozhodnutí, resp. návrhu na zrušení části napadeného OOP. Z obsahu správního spisu soud bez dalšího vychází. Soud dále neprováděl dokazování důkazem, který žalobci označili v doplnění žaloby (záznam z jednání zastupitelstva) a v replice (listiny týkající se historického kontextu vlastnických práv k dotčeným pozemkům), neboť nejsou pro posouzení věci potřebné a podstatné. Soud neprováděl k důkazu ani sdělení ze dne 10. 10. 2025, které k důkazu navrhoval odpůrce, neboť vypořádání podnětu k přezkumu napadeného OOP není předmětem tohoto soudního řízení. Podstatný obsah správního spisu žalovaného 23. Žalobci podali dne 11. 4. 2025 stavebnímu úřadu žádost o povolení záměru dělení a scelení pozemků parc. č.XA a č. XB. Požádali o dělení pozemku parc. č. XB na dvě části o výměře 336 m² a 36 m², a dále o scelení pozemku parc. č.XA s nově oddělenou částí 36 m², čímž by vznikl pozemek o velikosti 500 m².

24. Stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím žádost žalobců zamítl. Uvedl, že ačkoliv byly při podání žádosti podmínky pro dělení a scelení pozemků splněny, v době vydání prvostupňového rozhodnutí už nikoliv. Dne 2. 5. 2025 nabylo účinnosti napadené OOP, kterým byl do územního plánu přidán regulativ, podle kterého nelze dělit pozemky s rodinným domem, pokud by dělením došlo ke zmenšení výměry tohoto pozemku pod 800 m². Pozemek žalobců parc. č. XB by po rozdělení dosahoval výměry pouze 336 m², resp. pozemek parc. č. XC s rodinným domem by měl výměru pouze 468 m².

25. Žalobci se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali, současně požadovali i přezkum napadeného OOP podle § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Tvrdili, že prvostupňové rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nezákonného OOP. Proti napadenému OOP uplatnili stejné námitky, jaké uvádějí i v žalobě.

26. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobců a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. Uvedl, že v průběhu řízení o žádosti žalobců nabylo účinnosti napadené OOP, s nímž je záměr žalobců v rozporu. Žalovaný poukázal na ustálenou judikaturu správních soudů, podle níž je pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení určující skutkový a právní stav ke dni rozhodnutí stavebního úřadu, nikoli ke dni podání žádosti. Z podkladů předložených žalobci je zřejmé, že po dělení a scelení jejich pozemků způsobem uvedeným v žádosti by vznikl v rozporu s uvedeným regulativem pozemek parc. č. XB o výměře 336 m² s rodinným domem na samostatném pozemku parc. č. XC o výměře 132 m², tj. s celkovou výměrou 468 m². Pozemek parc. č. XA by měl výměru 500 m². Ohledně návrhu žalobců na přezkum napadeného OOP žalovaný sdělil, že jej nelze uplatňovat v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu. Stavebním úřadům ukládá § 190 odst. 1 stavebního zákona 2021 nepřihlížet k námitkám o věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace. Podstatný obsah správního spisu odpůrce 27. Zastupitelstvo odpůrce usnesením ze dne 14. 12. 2023, č. Z-131/2023, rozhodlo o pořízení napadeného OOP a současně o jeho obsahu zkráceným postupem ve smyslu § 55a a násl. stavebního zákona 2006.

28. Veřejnou vyhláškou, vyvěšenou na úřední desce odpůrce dne 24. 5. 2024, bylo oznámeno, že veřejné projednání návrhu napadeného OOP se bude konat dne 27. 6. 2024. Vyhláška obsahovala poučení o možnosti seznámit se s návrhem u pořizovatele nebo na internetových stránkách odpůrce. Současně byla veřejnost poučena o právu podat proti návrhu napadeného OOP připomínky a námitky ve lhůtě 7 dnů od konání veřejného projednání.

29. Návrh textové části výroku napadeného OOP zveřejněného před veřejným projednáním obsahoval mj. změnu č. Z14.11, kterou se stanovovaly regulativy prostorového uspořádání a prvky regulačního plánu v plochách pro bydlení a pro stavby pro individuální rekreaci (str. 4). Konkrétní navrhované regulativy prostorového uspořádání byly blíže specifikovány v přehledu měněných částí územního plánu odpůrce. Jednou z navrhovaných změn bylo i zavedení regulace pro zástavbu rodinnými domy v čistě obytném území obce (str. 6 až 8). Mezi tyto prvky regulace patří výška zástavby, koeficient zastavění, koeficient zeleně, maximální počet bytových jednotek, umístění parkovacích stání, minimální výměra stavebních pozemků, zákaz umisťování mobilních domů a parametry oplocení. Pro regulativ minimální výměry stavebních pozemků bylo navrženo, že minimální výměra stavebních pozemků v čistě obytném území je „800 m² pro rodinný dům s jednou bytovou jednotkou“ a „1200 m² pro rodinný dům se dvěma bytovými jednotkami“ s tím, že „[u]vedené minimální výměry platí pouze pro vznik nových stavebních pozemků pro stavby rodinných domů, při kterém dochází ke změnám parcelních hranic dělením; současně platí též pro výměru se stávajícím rodinným domem, pokud při novém dělení pozemků dojde ke zmenšení jeho výměry. Regulativ se neuplatní v případech proluk ve stávající zástavbě, kdy pozemek nebo související pozemky téhož vlastníka nesplňují stanovenou minimální výměru 800 m2; v těchto případech je možné stavební pozemek vymezit a umístit na něm nový jednobytový rodinný dům při respektování koeficientu zastavění, koeficientu zeleně a obecných pravidel o odstupových vzdálenostech.“ 30. Dne 27. 6. 2024 proběhlo veřejné projednání návrhu napadeného OOP. Žalobci se jej nezúčastnili (viz prezenční listina).

31. Veřejnou vyhláškou ze dne 18. 10. 2024 bylo oznámeno konání opakovaného veřejného projednání návrhu napadeného OOP dne 19. 11. 2024. Vyhláška opět obsahovala poučení o možnosti seznámit se s návrhem i v jaké lhůtě je možné proti němu podat námitky a připomínky.

32. Textová část výroku upraveného návrhu napadeného OOP zveřejněného před opakovaným veřejným projednáním obsahovala totožnou formulaci regulativu prostorového uspořádání stavebního pozemku jako verze návrhu před prvním veřejným projednáním.

33. Dne 19. 11. 2024 proběhlo opakované veřejné projednání upraveného návrhu napadeného OOP. Žalobci se jej opět nezúčastnili (viz prezenční listina).

34. Žalobci neuplatnili v průběhu pořizování napadeného OOP žádné námitky ani připomínky.

35. Usnesením ze dne 20. 2. 2025, č. Z-5/2025, rozhodlo zastupitelstvo odpůrce o vydání napadeného OOP. Následně bylo napadené OOP oznámeno veřejnou vyhláškou, vyvěšenou na úřední desce odpůrce ode dne 17. 4. 2025.

36. Textová část výroku napadeného OOP obsahuje mj. změnu Z14.11 spočívající ve stanovení regulativů prostorového uspořádání a prvků regulačního plánu v plochách pro bydlení a pro stavby pro individuální rekreaci (str. 4). Jednou z přijatých změn je i zavedení regulace pro zástavbu rodinnými domy v čistě obytném území obce (str. 8 a 9). Mezi přijaté prvky regulace patří také regulativ minimální výměry nových stavebních pozemků vznikajících dělením v čistě obytném území odpůrce, a to v témže znění, v jakém byl obsažen v upraveném návrhu napadeného OOP zveřejněném před opakovaným veřejným projednáním (tj. obsahuje jak základní pravidlo minimální výměry 800 m², resp. 1 200 m² pro nové stavební pozemky vzniklé dělením po účinnosti napadeného OOP, tak výjimku stanovující pro pozemky oddělené před nabytí účinnosti napadeného OOP minimální výměru 500 m²).

37. V odůvodnění napadeného OOP (str. 17 a 18) je uvedeno, že změna Z14.11 „se týká textové části ÚPSÚ Úvaly a stanovuje regulativy prostorového uspořádání pro výstavbu bytových a rodinných domů v plochách (ČO) čistě obytného území, (VO) všeobecně obytného území a (VS) všeobecně smíšeného území. Z důvodu přehlednosti omezení výšky obytné zástavby a staveb pro individuální rekreaci byl v rámci změny Z14.11 zaveden výkres č. 14 Výkres výškové regulace. Dosavadní ÚPSÚ Úvaly na drtivé většině území žádné prvky prostorové regulace neobsahuje a umožňuje tak poměrně živelný vývoj hmotové struktury zástavby. Územní plán tak neplní jeden ze svých základních obsahových cílů. Vzhledem k tomu, že se předpokládá, že ÚPSÚ Úvaly bude ještě několik let platit (do doby vydání nového územního plánu nebo do doby jeho zrušení vyplývající se zákona), je vhodné tento nedostatek alespoň částečně napravit. Prvky prostorové regulace vycházejí ze stávající charakteristické zástavby města Úvaly. Z důvodu zachování a vytvoření dostatečného množství veřejné zeleně je zaveden koeficient zeleně pro bytové domy, který vychází ze stávající typické zástavby. Typický blok stávající zástavby bytových domů – koeficient zeleně 61,4 %, zastavěná plocha 14,5 %, zpevněné plochy 24,1 %. Vzhledem k tomu, že na uvedeném příkladu je minimum parkovacích míst, žádná parkovací místa pro návštěvy, žádná dětská hřiště ani plochy pro volnočasové aktivity jsou navržené koeficienty pro bytové domy mírnější: koeficient zeleně min. 50 % koeficient zastavění max. 35 % Prvky regulačního plánu jsou vymezeny, aby bylo možné regulovat počet bytových jednotek, aby nedocházelo k výstavbě RD velkých objemů, které nejsou pro město Úvaly typické, aby byla zachována stávající hmotová struktura sídla, aby nedocházelo k výraznému zhušťování zástavby, aby bylo možné do budoucna chránit architektonické a urbanistické hodnoty území, aby byla zachována prostupnost krajiny a aby byl zachován charakter obce.“ Splnění procesních podmínek 38. Soud nejprve ověřil že žaloba proti napadenému rozhodnutí byla podána včas, osobami k tomu oprávněnými, proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Jde tedy o žalobu projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

39. Námitku opožděnosti žaloby vznesenou odpůrcem vyhodnotil soud jako nedůvodnou. Odpůrce má za to, že aktem zasahujícím do práv žalobců ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., od kterého by se mělo odvíjet lhůta k podání žaloby, bylo již sdělení ze dne 10. 10. 2025. Tomu nelze přisvědčit. Přezkumné řízení ve věci OOP je upraveno v § 174 správního řádu, přičemž podle odst. 2 tohoto ustanovení se na něj přiměřeně uplatní obecná ustanovení o přezkumném řízení nacházející se v části druhé správního řádu (tj. i § 94 a násl. správního řádu). Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) vyplývá, že přezkumné řízení představuje dozorčí prostředek, který lze zahájit výhradně z moci úřední. Účastník může tento postup iniciovat pouze podnětem, který však není návrhem (resp. opravným prostředkem), na základě kterého by mu podle správního řádu či jiného právního předpisu vznikl právní nárok na zahájení přezkumného řízení. Pokud správní orgán neshledá důvody k zahájení přezkumného řízení na základě podnětu, pouze tuto skutečnost účastníkovi sdělí. Jelikož účastník nemá právo na zahájení přezkumného řízení, nepředstavuje sdělení o nevyhovění podnětu správní akt zasahující do jeho veřejných subjektivních práv. Sdělení správního orgánu o nezahájení přezkumného řízení proto nelze považovat po materiální stránce za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s., a proto se nelze žalobou domáhat jeho zrušení (srov. např. rozsudky NSS ze dne 14. 2. 2008, č. j. 7 As 55/2007-71, č. 1831/2009 Sb. NSS, ze dne 27. 3. 2014, č. j. 3 As 90/2013-33, nebo ze dne ze dne 20. 10. 2023, č. j. 3 Afs 204/2021-31). Tyto závěry platí i pro sdělení o nevyhovění podnětu k zahájení přezkumu OOP podle § 174 správního řádu (viz rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2016, č. j. 5 As 85/2015-36). Do právní sféry žalobců proto bylo v řízení o jejich žádosti o povolení záměru dělení a scelení pozemků zasaženo až napadeným rozhodnutím. Podle § 306 odst. 1 stavebního zákona 2021 lze žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. NSS v rozsudku ze dne 7. 11. 2024, č. j. 3 As 183/2024-26, dospěl k závěru, že nová úprava žalobních lhůt ve stavebních věcech podle § 306 stavebního zákona 2021 se uplatní ve všech soudních řízeních zahájených od 1. 7. 2024. Dopadá tedy i na projednávanou věc. Napadené rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobců (§ 34 odst. 2 správního řádu) dne 18. 12. 2025. Poslední den jedno měsíční lhůty k podání žaloby (počítané podle § 40 odst. 2 s. ř. s.) připadl na neděli 18. 1. 2026. Lhůta proto uplynula první nejblíže následující pracovní den (§ 40 odst. 3 s. ř. s.), tj. v pondělí 19. 1. 2026. Žalobci podali žalobu k soudu dne 19. 1. 2026, tedy ve lhůtě podle § 306 odst. 1 stavebního zákona 2021.

40. Dále soud ověřil i splnění podmínek pro řízení o návrhu na zrušení části napadeného OOP podle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. (incidenční přezkum).

41. Podle § 101a odst. 1 vety první a věty druhé s. ř. s. je návrh na zrušení OOP nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech OOP, vydaným správním orgánem, zkrácen. Ten, kdo je oprávněn ve věci, ve které bylo OOP užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může současně s takovou žalobou nebo návrhem navrhnout zrušení tohoto OOP nebo jeho části; jsou-li však žaloba nebo jiný návrh podávány po uplynutí lhůty podle § 101b odst. 1, může navrhnout pouze, aby soud rozhodl, že se takové OOP nebo jeho část v této věci nepoužijí, pokud by jinak byly dány důvody pro jejich zrušení.

42. NSS ve své judikatuře vyložil, že v případě incidenčního přezkumu je nutné podat návrh na zrušení OOP společně s žalobou podle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. ve lhůtě pro podání této žaloby, a to bez ohledu na lhůtu uvedenou v § 101b odst. 1 s. ř. s (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 13. 9. 2016, č. j. 5 As 194/2014-36, č. 3470/2016 Sb. NSS, nebo rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2019, č. j. 8 As 63/2019-40, č. 3950/2020 Sb. NSS).

43. Žalobci v návrhu uvádějí, že napadeným OOP byli zasaženi na svých právech, neboť v důsledku regulativu stanoveného napadeným OOP byla zamítnuta jejichž žádost o dělení a scelení pozemků. Žalobci tedy splnili podmínku tvrzení zásahu do jejich práv a užití napadeného OOP v jejich věci. Žalobci podali návrh na přezkum napadeného OOP společně s včasnou žalobou. Návrh na incidenční přezkum napadeného OOP je tak včasný. Současně podali návrh i ve lhůtě 1 roku ode dne účinnosti napadeného OOP podle § 101b odst. 1 s. ř. s., neboť podle § 173 odst. 1 správního řádu nabylo napadené OOP účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení jeho vydání na úřední desce odpůrce dne 17. 4. 2025, tj. nabylo účinnosti dne 2. 5. 2025. Podaný návrh obsahuje též všechny zákonem požadované náležitosti (§ 37 odst. 2 a 3 a § 101b odst. 3 s. ř. s.).

44. Jelikož soudní řízení o návrhu na zrušení části napadeného OOP bylo zahájeno za účinnosti stavebního zákona 2021, musel se soud zabývat také tím, zda na věc dopadá ustanovení § 307 odst. 2 před středníkem stavebního zákona 2021, podle kterého je návrh na zrušení OOP nebo jeho části nepřípustný, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání OOP, ač tak učinit mohl. Podle rozhodovací praxe správních soudů je nepřípustnost návrhu podle citovaného ustanovení spojena jen s neuplatněním důvodů, které mohly být uplatněny v řízení o vydání OOP vedeném již podle stavebního zákona 2021. Na návrh na zrušení OOP vydaného podle stavebního zákona 2006 dané ustanovení naopak nedopadá (viz rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, č. j. 41 A 18/2024-101, nebo ze dne ze dne 17. 12. 2025, č. j. 51 A 88/2025-62, rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025, č. j. 63 A 8/2024-134, a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 8. 2025, č. j. 61 A 8/2025-146, a dále též rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2025, č. j. 7 As 320/2024-47, který se zabývá užitím § 307 odst. 1 stavebního zákona 2021, závěry v něm učiněné však lze plně vztáhnout i na odst. 2 tohoto ustanovení). Napadené OOP bylo pořízeno v režimu stavebního zákona 2006, a proto se v řízení o návrhu na jeho zrušení neuplatní § 307 odst. 2 stavebního zákona 2021. S ohledem na uvedené je návrh na zrušení napadeného OOP též projednatelný.

45. Při věcném posouzení návrhu soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání napadeného OOP (§ 101b odst. 4 s. ř. s.). Napadené OOP soud přezkoumal v mezích uplatněných návrhových bodů, jimiž je vázán (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

46. Soud ve věci rozhodl po provedení jednání. Při posouzení věci vycházel toliko ze správního spisu, kterým se neprovádí dokazování, z něj soud bez dalšího vychází (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, nebo ze dne 19. 12. 2022, č. j. 2 Ao 2/2022- 36). Posouzení věci soudem 47. Žalobci namítají, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože se žalovaný nedostatečně vypořádal s podnětem žalobců na přezkum napadeného OOP. Dále mají za to, že prvostupňové ani napadené rozhodnutí nemohou obstát, jelikož vycházejí z nezákonného a nepřezkoumatelného OOP. Přezkoumatelnost napadeného rozhodnutí 48. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobci mají za to, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s jejich podnětem na přezkum napadeného OOP, který v odvolání uplatnili. Žalovaný v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že podnět k přezkumu nelze uplatnit v odvolacím řízení. Konkrétní namítané vady napadeného OOP pak vypořádal sdělením ze dne 10. 10. 2025. Námitka není důvodná.

49. Soud konstatuje, že věcná správnost OOP nemůže být přezkoumána v řízení, ve kterém je takové OOP aplikováno. Zákon pro přezkum OOP předvídá pouze dvě cesty, a to přezkumné řízení podle § 174 správního řádu nebo soudní přezkum v řízení o návrhu na zrušení OOP podle § 101a a násl. s. ř. s. Přezkumné řízení je pouze dozorčím prostředkem a lze ho zahájit výlučně z moci úřední. Účastník může zahájení přezkumného řízení iniciovat podnětem, avšak nevzniká mu tím nárok na jeho věcné projednání. Neshledá-li správní orgán důvody k zahájení přezkumného řízení, dá tuto skutečnost účastníkovi pouze na vědomí sdělením, aniž by musel podnět vypořádat ve formě rozhodnutí (viz § 174 odst. 1 ve spojení s § 94 odst. 1 správního řádu). Žalovaný tak postupoval v souladu se zákonem, když vypořádal tento podnět samostatným sdělením ze dne 10. 10. 2025.

50. Jak soud uvedl výše, právní předpisy umožňují správním orgánům podrobit OOP přezkumu pouze v přezkumném řízení zahajovaném z moci úřední. Zároveň jsou správní orgány oprávněny činit jen to, co jim zákon výslovně dovoluje, a to jen způsobem a v mezích stanovených zákonem (čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Stavební úřad byl proto povinen a oprávněn zkoumat pouze soulad předloženého záměru s účinnou územně plánovací dokumentací, jak mu ukládá § 90 odst. 2 stavebního zákona 2006, resp. § 193 odst. 1 stavebního zákona 2021. Nebyl oprávněn současně přezkoumávat zákonnost samotné územně plánovací dokumentace; takovou kompetenci stavebnímu úřadu právní řád nezakládá.

51. Žalobci v žalobě vznesli i řadu námitek proti sdělení ze dne 10. 10. 2025. Těmi se však soud nemůže zabývat, jelikož v řízení o žalobě proti rozhodnutí přezkoumává pouze zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu a postupu, který jeho vydání předcházel. Sdělení ze dne 10. 10. 2025 představuje samostatný (nežalovatelný) úkon učiněný žalovaným mimo rámec přezkoumávaného odvolacího řízení. Správnost těchto úvah však lze posuzovat v rámci tzv. incidenčního přezkumu tak, jak ostatně soud v nyní projednávané věci činí.

52. Zbývající žalobní, resp. návrhové body se týkají pouze nezákonnosti napadeného OOP, soud se proto v další části zabývá již jen přezkumem napadeného OOP. Obecná východiska přezkumu 53. Předně je nutné připomenout, že správní soudy jsou povinny přistupovat k přezkumu územních plánů a jejich změn vydaných formou OOP zdrženlivě. Územní plánování je projevem ústavně zaručeného práva obce na samosprávu a výsledkem politického i odborného rozhodování zastupitelstva o budoucím uspořádání území. Volba konkrétní regulace a poměřování veřejných a soukromých zájmů dotčených subjektů náleží v prvé řadě obci; soud proto zásadně neposuzuje vhodnost či účelnost přijatého řešení, ale jen to, zda se obec při územním plánování pohybovala v zákonných mezích a nedopustila se zjevných excesů. Nepřiměřený zásah soudní moci do odůvodněných a zákonných rozhodnutí územní samosprávy by byl v rozporu s ústavní zásadou dělby moci (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 2. 2023, č. j. 7 As 232/2022-25 a v něm odkazovanou judikaturu).

54. Při rozhodování o návrhu na zrušení OOP nebo jeho části je soud podle § 101d odst. 1 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody návrhu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021-57, č. 4562/2024 Sb. NSS). Ve zmíněném usnesení rozšířený senát NSS dospěl k závěru, že správní soud již nemá striktně vycházet z algoritmu přezkumu OOP poprvé vymezeného v rozsudku NSS ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005-98, č. 740/2006 Sb. NSS, avšak ten zůstává použitelný jako pomůcka, kterou správní soudy mohou, ale nemusí využívat při strukturování své argumentace. Vypořádání návrhových bodů 55. Žalobci namítají, že (1) odpůrce při přijímání napadeného OOP postupoval nesprávně podle stavebního zákona 2006, namísto stavebního zákona 2021, (2) odpůrce v rozporu s prováděcími právními předpisy nevyhotovil napadené OOP v jednotném standardu pro územně plánovací dokumentace, (3) do napadeného OOP vložil prvky regulačního plánu spočívající v regulativu minimální výměry nových stavebních pozemků v čistě obytném území, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky, (4) odpůrce zavedení tohoto regulativu dostatečně neodůvodnil a (5) nepřiměřeně jím zasáhl do vlastnických práv žalobců. Aplikace správné právní úpravy 56. Soud se předně zabýval tím, zda odpůrce při pořizování napadeného OOP postupoval podle správného stavebního zákona.

57. Pro posuzovanou věc je rozhodné ustanovení § 323 odst. 9 stavebního zákona 2021, podle kterého platí, že bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno veřejné projednání nebo opakované veřejné projednání návrhu územního plánu nebo jeho změny nebo regulačního plánu nebo jeho změny, dokončí se podle dosavadních právních předpisů. V otázce účinnosti stavebního zákona 2021 je nutné vycházet z ustanovení § 334a odst. 1 a 2, podle kterých se ve věcech územního plánování v přechodném období ode dne 1. 1. 2024 do dne 30. 6. 2024 postupuje podle dosavadních právních předpisů a pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 2 (tj. včetně přechodných ustanovení § 323 stavebního zákona 2021) se považuje za den nabytí účinnosti tohoto zákona až den 1. 7. 2024. První veřejné projednání návrhu napadeného OOP proběhlo již dne 27. 6. 2024, tedy ještě v přechodném období a před účinností stavebního zákona 2021 stanovených pro územní plánování. Odpůrce proto při pořizování napadeného OOP v souladu s přechodnými ustanoveními postupoval podle dosavadní právní úpravy obsažené ve stavebním zákoně 2006 a souvisejících prováděcích právních předpisech. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že opakované veřejné projednání proběhlo až dne 19. 11. 2024. Byť může vést ustanovení § 323 odst. 9 stavebního zákona 2021 ke dvěma různým výkladům: Podle prvního z nich, vyvstane-li po účinnosti zákona potřeba konání opakovaného veřejného projednání, bude nutné pořizování územně plánovací dokumentace dokončit podle stavebního zákona 2021, i když došlo k 30. 6. 2024 k zahájení veřejného projednání. Podle druhého výkladu se pořizování územně plánovací dokumentace dokončí podle stavebního zákona 2006 vždy, když k 30. 6. 2024 došlo k zahájení veřejného projednání, bez ohledu na to, zda po veřejném projednání vyvstane potřeba podstatné úpravy návrhu (tedy i konání opakovaného veřejného projednání). Soud se přiklání k tomuto druhému závěru, neboť má za to, že smyslem přechodných ustanovení je, aby proces, který se nachází v dostatečně pokročilé fázi pořizování, byl dokončen podle dosavadních pravidel, aby nevznikaly komplikace a neúčelné oddalování vydání územně plánovací dokumentace. Zahájení veřejného projednání zcela nepochybně tuto pokročilou fázi pořizování představuje. Tomuto druhému výkladu nasvědčuje i systematický výklad jednotlivých odstavců § 323; situace, kdy je tomu naopak (tedy, že určitý zahájený úkon se dokončí podle dosavadních právních předpisů a navazující činnosti se již budou řídit podle stavebního zákona 2021) jsou výslovně uvedeny v odstavcích § 323 stavebního zákona 2021 (srov. komentářovou literaturu k § 323 dostupnou v beckonline: Bursíková, L., Korbel, F., Černý, P., Lachmann, M., Roztočil, A., Bohadlo, D. a kol. Stavební zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, 2720 s). Námitka proto není důvodná. Užití jednotného standardu 58. Ohledně námitky, že je napadené OOP vyhotoveno v rozporu s jednotným standardem pro územně plánovací dokumentaci, soud neshledal, že by se i v případě její důvodnosti jednalo o vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného OOP. Požadavek jednotného standardu má především formálně-technický význam, neboť se týká zejména struktury jednotlivých částí dokumentace, jejich grafického vyjádření, formátu dat a metadat, nikoli věcné správnosti přijaté regulace (viz § 20a stavebního zákona 2006, resp. § 59 stavebního zákona 2021). Požadavek jednotného standardu byl zaveden především za účelem sjednocení struktury, grafického vyjádření a datového formátu územně plánovací dokumentace, aby se odstranila jejich dosavadní častá nepřehlednost, zlepšila jejich čitelnost a interpretace, zvýšila efektivita práce správních orgánů a usnadnila orientace veřejnosti (srov. např. důvodovou zprávu k § 59 stavebního zákona 2021). Případné nesplnění tohoto požadavku proto samo o sobě neznamená zásadní zásah do práv adresátů OOP, nečiní jej bez dalšího obsahově nesrozumitelným ani nepřezkoumatelným.

59. Ostatně ani žalobci netvrdí, že by případným porušením povinnosti převést napadené OOP do jednotného standardu došlo ke zkrácení jejich práv, resp. zásahu do jejich právní sféry. Za důvodnou nelze považovat námitku, u níž navrhovatelé toliko obecně tvrdí nezákonnost OOP, aniž by současně konkrétně vyložili, v čem se tato tvrzená nezákonnost promítá do jejich právní sféry, přičemž tato skutečnost bez dalšího nevyplývá ani z obsahu spisu (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120, č. 1910/2009 Sb. NSS, rozsudek ze dne 12. 3. 2014, č. j. 3 Aos 3/2013-48, ze ne ze dne 20. 3. 2014, č. j. 9 Aos 2/2012-77, nebo ze dne 15. 7. 2015, č. j. 2 As 30/2015-38). Námitka proto není důvodná. Prvky regulačního plánu 60. Žalobci také namítali, že je regulativ minimální výměry nových stavebních pozemků prvkem regulačního plánu a že pro jeho přijetí nebyly splněny podmínky § 43 odst. 3 stavebního zákona 2006.

61. Soud konstatuje, že přijatý regulativ nepředstavuje míru podrobnosti regulačního plánu, odpůrce tak ani nijak nepochybil, když ho za prvek regulačního plánu neoznačil. Z vyhlášky č. 500/2006 Sb. upravující míru podrobnosti jednotlivých nástrojů územně plánovací dokumentace vyplývá, že mezi podmínky prostorového uspořádání ploch stanovených územním plánem muže patřit i „stanovení rozmezí výměry pro vymezování stavebních pozemků“ (příloha č. 7 bod I odst. 1 písm. f). Námitka tak není důvodná. Pouze nad rámec soud odkazuje na závěry NSS v rozsudku ze dne 4. 8. 2017, č. j. 4 As 92/2017-37, ve kterém NSS konstatoval, že „[r]egulativ územního plánu požadující v určité ploše přizpůsobení navrhovaných staveb svým objemem, hmotovým řešením, tvarem a podlažností, převládajícím typem zastřešení převládajícímu charakteru stávající okolní zástavby představuje stanovení podmínky prostorového uspořádání, konkrétně úpravu charakteru a struktury zástavby [§ 43 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006 ve spojení s čl. I odst. 1 písm. f) přílohy č. 7 k vyhlášce č. 500/2006 Sb. ve znění vyhlášky č. 458/2012 Sb.], a není podrobností náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím dle § 43 odst. 3 věty druhé stavebního zákona z roku 2006 ve znění zákona č. 350/2012 Sb.“ Přezkoumatelnost stanovené regulace 62. Žalobci také namítali absolutní absenci odůvodnění regulativu minimální výměry nových stavebních pozemků vzniklých dělením v čistě obytném území odpůrce.

63. Podle § 173 odst. 1 správního řádu musí OOP obsahovat odůvodnění. Judikatura soudů k tomu vyložila, že „obsahem takového odůvodnění mají být důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí (§ 68 odst. 3 správního řádu, aplikovaného přiměřeně na základě § 174 odst. 1 téhož zákona). Nepřezkoumatelné je opatření obecné povahy, v jehož odůvodnění nejsou uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2008, čj. 1 Ao 3/2008-136, č. 1795/2009 Sb. NSS; nověji pak např. ze dne 10. 12. 2024, čj. 9 As 68/2024-64, bod 36). Odůvodnění opatření obecné povahy ovlivňují případné připomínky a námitky vznesené v průběhu řízení o návrhu opatření obecné povahy, vždy z něj ale musí být alespoň v nejobecnější rovině patrné záměry navrhovatele (rozsudky NSS ze dne 13. 5. 2014, čj. 6 Aos 3/2013-29, bod 19; nebo ze dne 2. 8. 2018, čj. 10 As 33/2018-39, bod 24).“ (viz rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2025, č. j. 1 Afs 82/2025-33).

64. Odpůrce odůvodnil přijetí všech prvků regulace prostorového uspořádání (mezi které spadá i regulativ minimální výměry nových stavebních pozemků vzniklých dělením) souhrnně na str. 17 a 18 odůvodnění napadeného OOP. Byť se (na rozdíl od jiných prvků prostorového uspořádání) blíže nevěnuje konkrétním parametrům regulativu minimální výměry nových stavebních pozemků, je z celého kontextu odůvodnění patrné, že smyslem regulace je zejména korigovat dosavadní nedostatek pravidel předcházejících nadměrnému zahušťování, které není typické pro stávající podobu obce. Soud považuje toto odůvodnění za ještě přezkoumatelné. Byť lze odpůrci vytknout, že se mohl v odůvodnění zabývat přijatou regulací podrobněji, tak nelze přehlédnout, že proti tomuto nyní spornému regulativu nebyla v průběhu pořizování napadeného OOP uplatněna ani žádná námitka. Veřejnost tak nevyslala odpůrci žádný signál o tom, že by mohla považovat jeho odůvodnění za nedostatečné. I s ohledem na zásadu zdrženlivosti a to, že nebyl regulativ minimální rozlohy stavebního pozemku v průběhu pořizování napadeného OOP nijak rozporován, považuje soud odůvodnění odpůrce za dostatečné a neshledal důvod pro zrušení napadené části OOP. Námitka není důvodná. Proporcionalita regulativu minimální rozlohy stavebního pozemku 65. Z obsahu správního spisu i tvrzení žalobců vyplývá, že žalobci v průběhu pořizování napadeného OOP neuplatnili žádné připomínky či námitky. V žalobě přitom neuvedli důvody, které by jim objektivně bránily připomínky či námitky vznést. Za důvod, který by mohl ospravedlnit předchozí pasivitu navrhovatelů, nelze považovat to, že přijatá změna nebyla patrná z návrhu grafické části napadeného OPP a byla obsažena toliko v jeho textové části. K tomu soud uvádí, že textová a grafická část společně tvoří závaznou výrokovou část územního plánu a dohromady a ve vzájemné souvislosti autoritativně stanovují podmínky pro využití ploch v dotčeném území (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2020, č. j. 8 As 336/2018-66). Právě v textové části jsou přitom běžně obsaženy konkrétní regulativy a podmínky využití území, které nemusí být z mapového podkladu bezprostředně zřejmé. Od všech vlastníků dotčených nemovitostí lze proto očekávat, že se při přiměřené péči o svá práva seznámí s návrhem územního plánu či jeho změnou v úplnosti, tedy jak s jeho grafickou, tak textovou částí. Jestliže navrhovatelé omezili svou pozornost pouze na grafickou část, nepostupovali dostatečně obezřetně a tato okolnost jde pouze k jejich tíži. Navrhovatelům nelze přisvědčit ani v tom, že by byl proces přijímání napadeného OOP netransparentní a nepředvídatelný. Ze správního spisu vyplývá, že byl sporný regulativ obsažen dokonce již v původním návrhu napadeného OOP zveřejněném před prvním veřejným projednáním konaným dne 27. 6. 2024 a od té doby zůstal v podstatě nezměněn.

66. Soud zdůrazňuje, že podle ustálené judikatury „[n]epodáním připomínek k otázce přiměřenosti zásahu do práv navrhovatelů napadeným opatřením obecné povahy (tedy k otázce proporcionality) bez objektivních důvodů se účastníci sami zbavili možnosti, aby jejich připomínky byly náležitě vypořádány správním orgánem a aby poté o zákonnosti takovéhoto vypořádání rozhodl soud“ (rozsudek NSS ze dne 7. 10. 2011, č. j. 6 Ao 5/2011-43, bod 33, shodně rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. 10 As 183/2016-35, bod 12).

67. Obdobné závěry zaujal NSS v mnoha svých rozhodnutích a tvoří dnes již součást jeho ustálené judikatury. Jako příklad lze uvést územní plány stanovící nový způsob využití území a omezující případnou další výstavbu nad stanovené limity hmotového objemu a výškové hladiny (rozsudek ze dne 5. 9. 2012, č. j. 1 Ao 6/2011-162, bod 28) nebo vymezující zastavitelné plochy pro bydlení (rozsudek ze dne 29. 4. 2016, č. j. 4 As 149/2015-98, bod 53), přeložku silnice (viz rozsudek ze dne 18. 10. 2012, č. j. 1 Ao 3/2011-229, body 156 až 161) a mnohé další. Ve všech uváděných případech vedlo neuplatnění námitky nebo připomínky nepřiměřenosti v průběhu pořizování OOP k nedůvodnosti námitky nepřiměřeného zásahu OOP do práv navrhovatele. Jak konstatoval NSS v rozsudku ze dne 30. 3. 2016, č. j. 8 As 121/2015-53, judikatura se ustálila na názoru, že „proporcionalita přijatého řešení nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl-li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy“ (bod 39, s odkazem na rozsudky NSS č. j. 6 Ao 5/2011-43, ze dne 28. 8. 2012, č. j. 1 Ao 1/2010-247, a ze dne 13. 5. 2014, č. j. 6 Aos 3/2013-29). Uplatnění námitek či připomínek není jen formalitou, ale má umožnit řešit spory o využití území již ve fázi projednání návrhu územního plánu (rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2013, č. j. 8 Aos 2/2012-59).

68. Jestliže žalobci neuplatnili v průběhu pořizování územního plánu řádně a včas námitky týkající se proporcionality regulativu minimální rozlohy stavebního pozemku a nedali tak odpůrci možnost se k této otázce vyjádřit, nemůže nyní soud činnost odpůrce nahrazovat a samostatně hodnotit a přezkoumávat proporcionalitu napadeného OOP. Současně nelze odpůrci vytýkat, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí z uvedených hledisek nezabýval proporcionalitou napadeného OOP, neboť obecně platí, že není povinností správního orgánu vydávajícího OOP odůvodňovat detailně všechny možné aspekty v rámci řešení vzájemných střetů veřejných zájmů a soukromých práv. Tato povinnost vzniká až v případě podání kvalifikované námitky či připomínky namítající nepřiměřenost, což se však v daném případě nestalo. Jelikož žalobci v průběhu pořizování napadeného OOP nenamítli nepřiměřenost navrženého řešení, ovlivnili tím prakticky rozsah následného soudního přezkumu. Soud se proto nyní nemůže zabývat proporcionalitou regulativu omezujícího rozlohu stavebního pozemku. Námitka není důvodná. Závěr a náklady řízení 69. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že neshledal žádný důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí, jelikož není nepřezkoumatelné, a zbývající návrhové body směřovaly výhradně proti zákonnosti napadeného OOP, které též vyhodnotil jako nedůvodné. Soud proto zamítl návrh na zrušení napadeného OOP (§ 101d odst. 2 věty předposlední s. ř. s.) i žalobu na zrušení napadeného rozhodnutí (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

70. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. podle úspěchu ve věci. Odpůrce byl procesně úspěšný, má tudíž právo na náhradu nákladů řízení, které přesahují jeho běžnou úřední činnost. V této souvislosti soud konstatuje, že odpůrce je menší obcí, jež nedisponuje odborným personálem ani potřebnými finančními zdroji nezbytnými pro vedení složitého soudního řízení, kterým řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části zcela jistě je (k tomu viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS).

71. Náklady odpůrce sestávají z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření, stanovisko k replice žalobců a účast na jednání v délce nepřekračující 2 hodiny podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)], k čemuž je dále třeba přičíst čtyřikrát režijní paušál po 450 Kč jako náhradu hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Za tyto úkony tak podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu odpůrci náleží odměna 4 x 4 620 Kč – tj. 18 480 Kč, a podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů advokáta 1 800 Kč (tj. čtyři režijní paušály po 450 Kč). Součet výše uvedených částek ve výši 20 280 Kč byl zvýšen o částku 4 258,80 Kč odpovídající náhradě za 21 % DPH, neboť zástupce odpůrce je plátcem DPH. Celkové náklady řízení odpůrce tedy dosahují 24 538,80 Kč. Tuto částku jsou žalobci (navrhovatelé) povinni zaplatit k rukám zástupce odpůrce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

72. Žalobci (navrhovatelé) neměli ve věci úspěch, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení.

73. Žalovanému, který měl plný úspěch, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 15. dubna 2026 Kryštof Horn v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: X