39 A 7/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Kryštofa Horna a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci žalobce: Průtah vs. životní prostředí, z.s., IČO 228 31 452 sídlem Konečná 1816/7, Mělník zastoupený advokátkou Mgr. Sandrou Podskalskou sídlem Údolní 567/33, Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic s. p., IČO 659 93 390 sídlem Vyskočilova 1566, Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2026, č. j. MZP/2026/210/366, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah podání účastníků řízení 1. Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský úřad“), rozhodl dne 1. 9. 2025, č. j. 122479/2025/KUSK (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 7 odst. 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), že záměr „I/9, I/16 Mělník obchvat stavba 3,4“ osoby zúčastněné na řízení (dále jen „oznamovatel“) nemůže mít významný vliv na životní prostředí a nebude posuzován podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

2. Proti tomu se žalobce odvolal. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojí žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), kterou se domáhá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovanému vytýká, že v rámci odvolacího řízení neumožnil žalobci seznámit se s vyjádřením oznamovatele k odvolání, dále napadenému rozhodnutí vytýká, že neobsahuje posouzení variant řešení záměru, nedostatečně věcně posoudilo vliv záměru na veřejné zdraví a životní prostředí [překračování hygienických limitů, limitu benzo(a)pyrenu a kumulativní vlivy na ovzduší, nedostatečné posoudilo vliv na prvky územního systému ekologické stability (dále „ÚSES“), nedostatečně posoudilo vliv na mokřady Ramsarské úmluvy a vodní režim, dále obsahuje vadné posouzení kumulativních vlivů], porušuje princip předběžné opatrnosti a nakonec že je nepřezkoumatelné ve vztahu k námitce žalobce ohledně proběhlých posouzení EIA.

4. Žalovaný naopak navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Má za to, že neporušil procesní práva žalobce, neboť vyjádření oznamovatele nebylo podkladem rozhodnutí, s nímž by musel být žalobce seznámen podle § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád . Při posouzení záměru nebylo povinností požadovat variantní zpracování záměru. Žalovaný se neztotožnil ani s tím, že by byl záměr nesprávně věcně posouzen. K tomu odkázal na str. 5 až 12 napadeného rozhodnutí. Nebyl porušen ani princip předběžné opatrnosti. K námitce ohledně dříve proběhlých posouzení EIA uvedl, že aktuálně projednávané etapy 3 a 4 byly posouzeny samostatně na základě předloženého oznámení a odborných příloh. Skutečnost, že předchozí etapy obchvatu Mělníka byly v minulosti posouzeny podle zákona EIA, nevytváří automatickou povinnost zjednodušit nebo vynechat posouzení aktuálně projednávaného samostatného záměru. Každá etapa záměru představuje nový a samostatný zásah do životního prostředí, a proto musí být hodnocena nezávisle, s ohledem na všechny relevantní vlivy a podmínky. Minulá posouzení pouze ilustrují dlouhodobou přípravu obchvatu, ale nenahrazují samostatné zjišťovací řízení pro současný záměr.

5. Oznamovatel se k podané žalobě nevyjádřil. Podmínky řízení 6. Soud se nejprve zabýval aktivní procesní legitimací žalobce. Žalobce je spolkem. Z výpisu ze spolkového rejstříku, který žalobce připojil k žalobě, soud zjistil, že vznikl v roce 2009. Ze stanov žalobce, které též připojil k žalobě, soud zjistil, že jeho účelem je mj. ochrana přírody a krajiny a ochrana životního prostředí. Je tedy dotčenou veřejností ve smyslu § 3 písm. i) bod 2 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Dopadá na něj právní domněnka podle § 7 odst. 9 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, že má práva, na nichž může být zkrácen rozhodnutím vydaným v řízení, jež předcházelo vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce je tedy aktivně procesně legitimován.

7. Soud se následně zabýval ostatními podmínkami řízení. Ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků a má všechny zákonem požadované formální náležitosti. Soud ji tedy věcně projednal. Při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a přezkoumal je v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). O žalobě rozhodl soud podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť s tím oba účastníci vyjádřili souhlas (žalobce výslovně, žalovaný implicitně). Soud vyšel nad rámec obsahu správního spisu z listinných důkazů [Závěr zjišťovacího řízení pro záměr I/9 Líbeznice-Mělník, přeložka STC2845), výpis ze spolkového rejstříku žalobce a stanovy žalobce; zbývající žalobcem předložené listiny byly součástí správního spisu], které předložil k žalobě žalobce a s nimiž měli účastníci možnost se seznámit.

8. Pro přehlednost soud s ohledem na strukturu a provázanost žalobní argumentace členil odůvodnění podle žalobních bodů. Posouzení návrhu soudem I. Možnost žalobce vyjádřit se k vyjádření k odvolání 9. Žalobce namítal, že žalovaný porušil § 36 odst. 3 správního řádu, neboť mu neumožnil se vyjádřit před vydáním napadeného rozhodnutí k vyjádření oznamovatele k odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. Žalovaný přitom z vyjádření oznamovatele vycházel, protože jej například na str. 3 citoval. Podle žalobce se jedná o podstatnou vadu řízení, která měla za následek nezákonné rozhodnutí.

10. Žalovaný má za to, že z právní úpravy nevyplývá povinnost rozesílat účastníkům řízení vyjádření ostatních účastníků. Pouhé vyjádření účastníka řízení není podkladem rozhodnutí, ale jen procesním stanoviskem.

11. Žalobce v replice s názorem žalovaného nesouhlasil a odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 As 52/2024-32, podle kterého se uplatní poučovací povinnost i na odvolací řízení.

12. Soud ve správním spise ověřil, že oznamovatel se k odvolání žalobce vyjádřil podáním ze dne 14. 11. 2025. Vyjádření oznamovatele bylo podáno formou komentářů včleněných přímo do textu odvolání žalobce.

13. Soud konstatuje, že se správní soudy již v minulosti zabývaly otázkou, zda situace, kdy účastník řízení není seznámen s vyjádřením k odvolání druhého účastníka, představuje porušení § 36 odst. 3 správního řádu, a dospěly k závěru, že tomu tak není. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, č. j. 46 A 41/2016-49, konstatoval, že „[v]vyjádření účastníka řízení k podanému odvolání dle § 86 odst. 2 správního řádu není novým podkladem pro vydání rozhodnutí, na jehož základě by musela být účastníkům řízení odeslána výzva dle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalovaný nepochybil, když účastníky řízení nevyzval dle § 36 odst. 3 správního řádu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí, neboť ze správního spisu soud nezjistil, že by ať už správní orgán I. stupně, nebo žalovaný doplnili spis o nové podklady. V případě, že žalovaný vychází pouze ze správního spisu správního orgánu I. stupně, jehož součástí je vyjádření ostatních účastníků řízení k podanému odvolání, není povinen odesílat účastníkům řízení výzvu dle § 36 odst. 3 správního řádu.“ 14. V souvislosti s podaným vyjádřením oznamovatele ani nebyl správní spis doplněn o další podklady. Není přiléhavý odkaz žalobce na rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2024, č. j. 9 As 52/2024-32, na který odkazoval v replice, neboť tento rozsudek se vyjadřoval k situaci, kdy bylo v průběhu odvolacího řízení vydáno závazné stanovisko dotčeného orgánu prvního stupně. Nešlo tak o vyjádření účastníka řízení k odvolání. Závazné stanovisko je na rozdíl od podání jednoho z účastníků podkladem rozhodnutí. Zároveň není přiléhavá ani argumentace žalobce, který uváděl, že vyjádření oznamovatele je podkladem rozhodnutí, protože obsahuje skutková zjištění, která žalovaný převzal do napadeného rozhodnutí. Podání účastníka může obsahovat jen tvrzení, která musí být důkazně podložena, skutková zjištění z povahy věci může obsahovat jen rozhodnutí správních orgánů. Podstatou vyjádření jsou pouze komentáře a tedy konkrétní (i skutková) tvrzení oznamovatele, nikoli skutková zjištění. Žalovaný nemůže z vyjádření oznamovatele učinit žádná skutková zjištění, může toliko zohlednit konkrétní skutková tvrzení a posoudit je v kontextu podkladů rozhodnutí (správního spisu).

15. Soud tak shrnuje, že námitka není důvodná, neboť žalovaný nepochybil, nevyzval-li žalobce podle § 36 odst. 3 správního řádu k vyjádření se k vyjádření oznamovatele.

II. Absence posouzení variantních řešení záměru

16. Žalobce v průběhu správního řízení předložil variantní řešení záměru, které zpracoval A – ISA ATELIER, s.r.o. To navrhovalo sdružení železniční a silniční dopravy do jednoho společného koridoru. Má za to, že by se touto variantou předešlo vzniku dalších územních bariér a vyloučené lokality v jižní části Blat. Celkově žalobce považoval předestřenou variantu řešení za ekonomicky přijatelnější a zároveň za méně negativní ve vztahu k dopadům do práv místních obyvatel. Žalobce připouští, že oznamovatel neměl povinnost zpracovat alternativní varianty záměru, avšak správní orgány měly povinnost hledat optimální řešení pro sladění zájmů v daném území. Žalovaný přitom podle žalobce dospěl k nezákonnému závěru, neboť v napadeném rozhodnutí uvedl, že „zpracování variantního řešení není zákonnou povinností oznamovatele a nelze jej po něm ani požadovat.“ Žalobce upozornil na § 7 odst. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, který dává správním orgánům pravomoc vyžadovat variantní zpracování návrhu záměru. K tomu poukázal i na skutečnost, že žalovaný v minulosti přistoupil k uplatnění této pravomoci, když ve zcela srovnatelném záměru I/9 Líbeznice-Mělník, přeložka (STC2845) (dále též „záměr Líbeznice“) požadoval po oznamovateli zpracování variantního řešení záměru, a navíc konstatoval, že jde o záměr, který může mít významný vliv na životní prostředí. Žalobce přiložil k žalobě závěr zjišťovacího řízení ze dne 17. 12. 2025, č. j. 165283/2025/KUSK (dále též „závěr záměru Líbeznice“), který vydal krajský úřad k záměru Líbeznice. Žalobce má za to, že se záměr Líbeznice v podstatných znacích shoduje s nyní projednávaným záměrem – jedná se o stavbu silnice, u níž jsou dány zjevné pochybnosti o jejím vlivu na veřejné zdraví a životní prostředí, je patrné, že jejím provozem bude docházet k překračování hlukových limitů, dojde ke zhoršení kvality ovzduší v rezidenčních oblastech a k zásahu do prvků ÚSES a významných krajinných prvků. Žalovaný tak porušil § 2 odst. 4 správního řádu, protože nedbal na to, aby při svém rozhodování nevznikaly u skutkově shodných nebo podobných případů nedůvodné rozdíly.

17. Na závěr žalobce pro úplnost doplnil, že je z vyjádření oznamovatele k odvolání, které žalovaný převzal do napadeného rozhodnutí, patrný tlak na zjevnou nutnost urychlené výstavby průtahu, což je ovšem podle žalobce v rozporu s realitou. Oznamovatel investoval v roce 2025 přibližně 100 miliónů korun do rekonstrukce ulice Nádražní, čímž funkčně propojil již realizovanou 1. a 2. stavbu průtahu. Tato investice vytvořila dostatečný časový prostor pro řádný a zákonný proces posouzení záměru. Krajský úřad byl povinen využít tohoto času pro provedení plného posouzení vlivů záměru na životní prostředí, které by mimo jiné objektivně porovnalo variantu oznamovatele s koncepčními alternativami. Žalobce má za to, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože krajský úřad i žalovaný tyto zásadní okolnosti pominuli, argumentaci žalobce řádně nevypořádali a omezili se jen na formální konstatování o absenci zákonné povinnosti zpracovat variantní řešení.

18. Žalovaný ve vyjádření k žalobě upozornil na to, že povinnost zpracovat více variant řešení záměru dopadá pouze na případy uvedené v § 4 odst. 1 písm. a) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nebo situace vyplývající z § 45i zákona č. 114/1192 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Existence hypotetických alternativ nezakládá povinnost správního orgánu dané varianty aktivně vyhledávat, hodnotit či jimi nahrazovat variantu předloženou oznamovatelem. Účelem zjišťovacího řízení není výběr „nejlepší“ varianty záměru, ale posouzení, zda konkrétní předložený záměr může mít významný vliv na životní prostředí vyžadující plné posouzení EIA.

19. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na v žalobě uvedené argumentaci. Opět připustil, že neexistuje zákonná povinnost oznamovatele předložit záměr ve variantách, nicméně žalobce poukazoval na existenci variant s mírnějšími dopady na životní prostředí, což mělo vést žalovaného k pochybnostem ohledně toho, zda není oznamovatelem předkládaný záměr nezbytné posuzovat v rámci procesu posuzování vlivů na životní prostředí. Žalovaný měl tuto skutečnost v napadeném rozhodnutí alespoň zohlednit, což neučinil.

20. Podle § 7 odst. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí platí, že byl-li záměr předložen ve variantách, je součástí závěru zjišťovacího řízení i výsledek vyhodnocení jednotlivých variant z hlediska vlivů na životní prostředí s uvedením jejich pořadí. Příslušný úřad může v odůvodněném písemném závěru navrhnout zpracování variant řešení záměru, které se zpravidla liší umístěním, kapacitou, použitou technologií či okamžikem provedení, jestliže je jejich provedení účelné a z technických hledisek možné. Je-li výsledkem zjišťovacího řízení závěr, že posouzení vlivů záměru na životní prostředí podléhá jen některá z předložených variant záměru, vydá se závěr zjišťovacího řízení, který obsahuje výroky podle odstavce 5 i 6; při zveřejňování i doručování tohoto závěru zjišťovacího řízení se postupuje podle odstavce 6.

21. Z citovaného ustanovení vyplývá, že neobsahuje taxativní výčet případů, u nichž by musel žalovaný (krajský úřad) přistoupit k uložení povinnosti zpracovat variantní řešení návrhu. Zákon toliko pro určité záměry stanovuje, že je oznamovatel musí předložit ve variantách již ve svém oznámení (srov. § 6 odst. 2 a 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí). Je tedy na uvážení správního orgánu, zda navrhne oznamovateli zpracovat varianty řešení. To, že může existovat varianta s mírnějším dopadem, neznamená, že posuzovaná varianta nemůže být vyhodnocena tak, že není třeba plné posouzení EIA. Může existovat více variant záměru (včetně té, kterou předložil oznamovatel), které nepodléhají plnému posouzení EIA.

22. Žalobce přitom dále namítal, že bylo porušeno jeho legitimní očekávání, že bude věc posouzena shodně, jako záměr Líbeznice, avšak k tomu soud konstatuje, že z předloženého závěru záměru Líbeznice nejsou soudu zřejmé důvody, které krajský úřad vedly k závěru, že může mít významný vliv na životní prostředí, a proto bude dále posouzen podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a proč oznamovateli mj. také stanovil prověřit další varianty záměru s důrazem na varianty s nulovým nebo co nejnižším vlivem na evropsky významné lokality a prvky ÚSES dotčené záměrem. Krajský úřad totiž v odůvodnění závěru záměru Líbeznice toliko konstatuje, že „obdržel řadu relevantních odůvodněných připomínek a požadavků ke zpracování dokumentace dle přílohy č. 4 k zákonu. S přihlédnutím k těmto požadavkům byly specifikovány výše uvedené oblasti.“ Krajský úřad následně vyjmenoval seznam subjektů, jejichž vyjádření v průběhu zjišťovacího řízení obdržel. Také uvedl, že rekapituluje pouze podstatu obdržených vyjádření. Ze závěru záměru Líbeznice ovšem soudu nejsou zřejmé vlastní úvahy krajského úřadu, které ho vedly k závěru, že záměr Líbeznice může mít vliv na životní prostředí a bude posouzen podle zákona o posuzování vlivů, a z jakých důvodů uložil tamnímu oznamovateli záměru Líbeznice prověřit další varianty záměru.

23. Pouze nad rámec soud konstatuje, že v odůvodnění závěru záměru Líbeznice lze zjistit indicie, které mohly vést krajský úřad k závěru, že je třeba záměr posoudit podle zákona o posuzování vlivů a na základě kterých je třeba prověřit další varianty, přičemž posouzení dalších variant bylo spojeno s prověřením nejnižšího vlivu na evropsky významné lokality a prvky ÚSES daného území. Nejednalo se tak o komplexní prověření variant ve vztahu k překračování hlukových limitů nebo zhoršení kvality ovzduší. Ačkoli tedy žalobce poukazuje na to, že jde v obou případech o stavbu silnice, tak dopady obou záměrů jsou zjevně odlišné. V odůvodnění závěru záměru Líbeznice je citováno např. vyjádření Městského úřadu Neratovice, odboru životního prostředí, z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny, ve kterém je uvedeno, že se záměr dotýká i evropsky významné lokality, přírodní rezervace a současně významného krajinného prvku ze zákona (údolní niva) Úpor – Černínovsko, a proto by bylo vhodné zvážit alternativy, které by v co nejmenší míře zasahovaly do biotopu (narušení vodních vazeb, migrační průchodnost, celistvost lokality). Oproti tomu v nyní posuzovaném záměru je na str. 16 prvostupňového rozhodnutí uvedeno, že „[p]ředměty ochrany EVL Úpor – Černínovsko jsou přírodní stanoviště, jejichž výskyt je vázán na území EVL. Realizací záměru nedojde k přímému ovlivnění předmětů ochrany EVL a s ohledem na povahu záměru se nepředpokládají rušivé vlivy, které by mohly ovlivnit předměty ochrany EVL. Ovlivnění předmětů ochrany EVL Úpor – Černínovsko bylo vyloučeno.“. Krajský úřad pak ve vyjádření z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny (rekapitulováno na str. 20 prvostupňového rozhodnutí) uvedl, že „souhlasí se závěry hodnocení vlivů záměru na lokality soustavy Natura. Předložený záměr ‚I/9, I/16 Mělník obchvat stavba 3,4‘ tedy nemůže mít významný negativní vliv na předměty ochrany a na celistvost evropsky významných lokalit a ptačích oblastí soustavy Natura 2000.“ Z uvedeného porovnání je patrné, že se záměr Líbeznice dotýká evropsky významné lokality a bylo by vhodné zvážit alternativy řešení záměru, oproti tomu v nyní posuzovaném záměru je toto dotčení vyloučeno. Tomu by odpovídal i odlišný přístup krajského úřadu, který ve vztahu k záměru Líbeznice stanovil povinnost prověřit další varianty záměru s důrazem na varianty s nulovým nebo co nejnižším vlivem na evropsky významné lokality.

24. Obdobné odlišnosti jsou zřejmé i v případě hodnocení dotčení prvků ÚSES. V závěru záměru Líbeznice krajský úřad z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny na str. 13 konstatoval, že „[z]áměrem budou dotčeny prvky územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“). (…) Krajský úřad upozorňuje, že bude nezbytné prokázat před realizací záměru (odborným posudkem), že záměr podstatně nesníží schopnost plnit funkce regionálního a nadregionálního ÚSES, případně iniciovat změny vymezení ÚSES v územně plánovací dokumentaci či realizovat opatření na podporu funkce ÚSES.“ Zásah do prvku ÚSES v souvislosti se záměrem Líbeznice popsal i Městský úřad Neratovice, odbor životního prostředí, který je rekapitulován na str. 14 a 15 závěru zjišťovacího řízení k záměru Líbeznice: „- předmětný záměr se dotýká zájmu chráněných zákonem územního systému ekologické stability, jedná se zejména o úpravu vodoteče, úpravu vodního toku Byškovického potoka, Libšská svodnice a s ním spojené údolní nivy (km 10,77378, km, 11,86604, km 11,77586, km 14,35475) a dále zasahuje do nadregionálního biokoridoru řeky Labe a její údolní nivy.“ Naopak v případě nyní projednávaného záměru žádný z výše uvedených orgánů nepožadoval variantní prověření vlivů záměru na prvky ÚSES. Na vliv záměru na prvky ÚSES upozornil v průběhu správního řízení toliko žalobce, jehož námitka je rekapitulována na str. 25 prvostupňového rozhodnutí (namítal, že záměr zasáhne do několika prvků ÚSES, konkrétně do lokálního biokoridoru LBK 63 Podolí-Klamovka, který bude trasou protnut. Dále bude mostním objektem dotčeno lokální biocentrum LBC 113 Rousovice a lokální biokoridor LBK 66 Pšovka). Avšak krajský úřad ve vypořádání této námitky podrobně rekapituloval konkrétní opatření uvedená v oznámení záměru, která zohlednil a v jejichž důsledku nevyhodnotil vliv na ÚSES způsobem, že by vyžadoval zpracování variantního posouzení záměru na prvky ÚSES.

25. Není tedy důvodná argumentace žalobce, že byl porušen § 2 odst. 4 správního řádu, podle kterého má správní orgán dbát při svém rozhodování na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Z výše popsaných skutečností je patrné, že každý ze záměrů vyvolával nebo vyvolává jiný vliv na prvky ÚSES a má jiný vliv na evropsky významné lokality.

III. Věcné posouzení vlivů na veřejné zdraví a životní prostředí

26. Žalobce má za to, že krajský úřad a žalovaný bagatelizovali, že by záměr mohl mít značný zásah do životního prostředí. Žalobce má za to, že správní orgány porušily § 7 odst. 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí ve spojení s přílohou č. 2 k tomuto zákonu, neboť při zjišťovacím řízení řádně nezohlednili veškeré relevantní skutečnosti vyplývající z oznámení záměru a z vyjádření dotčené veřejnosti. Správní orgány byly povinny zjistit skutkový stav v souladu s § 3 správního řádu a byly povinny své závěry řádně odůvodnit v souladu s § 68 odst. 3 správního řádu.

27. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ve vztahu ke všem namítaným prvkům uvedl, že se námitce věcně nesprávného posouzení vlivů na veřejné zdraví a životní prostředí zabýval vyčerpávajícím způsobem na str. 5 až12, zejména ve smyslu prevence a předběžné opatrnosti. V odvolacím řízení konstatoval, že všechny relevantní podklady, včetně hlukových a rozptylových studií, byly zpracovány autorizovanými odborníky podle platné metodiky a reflektují dostupné dopravní a environmentální údaje pro výhledový rok 2037. Odkládání některých technických opatření, jako jsou individuální protihluková opatření nebo hydrogeologické průzkumy do navazujících fází projektové přípravy je v souladu s postupem EIA a neznamená bagatelizaci rizik. Kumulativní vlivy, vlivy na zvláště chráněné druhy, ÚSES, mokřady Ramsarské úmluvy a hydrologický režim toku Pšovky byly identifikovány a hodnoceny v rámci oznámení a odborných příloh, přičemž byla navržena opatření k minimalizaci negativních dopadů.

28. Podle § 3 písm. c) zákona o životním prostředí se dotčeným územím rozumí území, jehož životní prostředí a obyvatelstvo by mohlo být závažně ovlivněno provedením záměru nebo koncepce. K tomu soud doplňuje, že je potřeba zohlednit konkrétní poměry v takovém území. Lze totiž předpokládat, že totožný záměr může s vyšší mírou pravděpodobnosti představovat významný (negativní) vliv pro území, na kterém se nachází přírodní rezervace, než pro území, které je vysoce urbanizované a jehož dílčí složky již mohly být zcela eliminovány (např. se na takovém území nenachází žádné chráněné rostliny, nebo stanoviště chráněného živočicha, nebo na něm nejsou prvky ÚSES apod.). V projednávané věci se pak jedná o záměr, který se dotýká vysoce urbanizovaného území (srov. str. 1 prvostupňového rozhodnutí, ve kterém je uvedeno, že „[z]ájmové území se nachází uvnitř zastavěného území města Mělník v návaznosti na již stavebně realizovanou etapu 1 a 2 obchvatu Mělníka. Stavba začíná na okružní křižovatce v ul. Mladoboleslavská, která je součástí dokončené stavby 1 obchvatu Mělníka, končí na okružní křižovatce u ul. Nad Drahou, která je součástí stavby 2 obchvatu. Na trase je navržen mostní objekt přes železniční trať a potok Pšovku.“)

29. Definicí pojmu životní prostředí se pak zabýval NSS v rozsudku ze dne 28. 2. 2020, č. j. 6 As 104/2019-70, odst. [33], ve kterém uvedl, že „[ž]ivotní prostředí je tedy široký pojem a zahrnuje v sobě veškeré faktory, které utvářejí ‚prostředí pro život‘ nejrůznějších organismů, člověka nevyjímaje. Podle § 2 zákona o EIA v nyní platném znění se v rámci procesu EIA posuzují ‚[…] vlivy na obyvatelstvo a veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, biologickou rozmanitost, půdu, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní dědictví, vymezené zvláštními právními předpisy a na jejich vzájemné působení a souvislosti‘. Negativní vlivy tudíž představuje veškeré nežádoucí působení na obyvatelstvo, veřejné zdraví i na kvalitu životního prostředí. Vedle dopadů na faunu a flóru může jít nepochybně též o přímé účinky na člověka. Negativní účinky se neomezují jen na takové, jež mají prokazatelný vliv na lidské zdraví (přičemž intenzivní zápach lze označit přinejmenším za stresový faktor), ale zahrnují i ty, jež snižují kvalitu lidského života, neboť ty lze zařadit pod pojem ‚vliv na obyvatelstvo‘ (zákon o EIA ve znění účinném do 31. října 2017 sice vliv na obyvatelstvo výslovně nezmiňoval, tento typ účinků se však k vlivům na životní prostředí řadí z logiky věci).“ 30. Pojem významný vliv pak není v zákoně o posuzování vlivů výslovně definován. Je jednoznačné, že nepůjde o jakýkoliv vliv, nýbrž hrozící vliv musí dosahovat určité intenzity. Při výkladu tohoto pojmu je vodítkem § 7 odst. 3 věta první zákona o posuzování vlivů, podle kterého se zahajuje zjišťovací řízení na podkladě oznámení a provádí se podle kritérií uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Z obsahu přílohy č. 2 bod III. ve spojení s § 2 větou první zákona o posuzování vlivů pak lze dovodit, že významným vlivem bude mimo jiné vliv, který je způsobilý s vyšší než nízkou pravděpodobností ovlivnit, resp. ohrozit významným způsobem kvalitu lidského života či populaci živočichů a rostlin na nezanedbatelném území. Podle judikatury Soudního dvora může mít záměr významný vliv na životní prostředí, pokud z důvodu své povahy může podstatným nebo nevratným způsobem změnit takové faktory životního prostředí, jako jsou živočichové či rostliny, půda nebo voda, bez ohledu na jeho rozměry (srov. rozsudek ze dne 31. 5. 2018, C-526/16, věc Komise v. Polsko, bod 65 a tam citovaná judikatura).

31. Soud předně poukazuje na závěry, které vyslovil NSS v rozsudku ze dne 14. 9. 2023, č. j. 4 As 254/2022-44, v odst. [34], a to že „[c]ílem zjišťovacího řízení totiž není stanovit podmínky provedení či provozování záměru, ale zjistit, zda může mít významný vliv na životní prostředí, a to včetně navržených opatření, která jej mají zmírnit na přijatelnou mez.“ V odst. [38] pak navázal, že „je nutno dále zdůraznit, že předmětem zjišťovacího řízení naopak není posouzení přípustnosti záměru z hlediska veřejnoprávních limitů upravených v dílčích právních předpisech, jejichž účelem je ochrana jednotlivých složek životního prostředí či veřejného zdraví. Splnění právně závazných limitů je předmětem zvláštních povolovacích a schvalovacích řízení, ať již jde o řízení dle stavebního zákona, zákona o ochraně přírody, popř. jiných právních předpisů, přičemž v těchto řízeních je třeba předložit aktuální a správně zpracované odborné podklady. Negativní závěr zjišťovacího řízení, tj. rozhodnutí o tom, že závěr nepodléhá posouzení vlivů na životní prostředí, nikterak nepředjímá postup správních orgánů v těchto dílčích řízeních a nemá žádný vliv na jejich rozhodnutí. Jinými slovy platí, že negativní závěr zjišťovacího řízení neznamená, že v povolovacích řízeních (zejm. řízení územním a stavebním) nemohou být ze strany dotčených orgánů vzneseny podmínky pro realizaci záměru, které se stanou závaznou součástí příslušných povolovacích aktů.“ A nakonec NSS v odst. [39] a [40] uvedl, že „příloha č. 3 zákona o posuzování vlivů vyžaduje toliko uvedení opatření k prevenci, vyloučení, zmírnění a popř. kompenzaci všech významných nepříznivých vlivů na životní prostředí. Jejich uvedení má za cíl zejména umožnit správním orgánům posoudit možnost účinného snížení vlivů podle přílohy č. 2 části III. Bodu 7 k témuž zákonu. Jde tedy o to, aby uvedená opatření byla s to vyloučit možnost případných významných vlivů záměru. Z uvedeného jinými slovy vyplývá, že právě navržená opatření mohou být způsobilá jinak jasně identifikovaný významný negativní vliv záměru na životní prostředí zmírnit na nikoli významnou, tj. přijatelnou úroveň.“ 32. Na výše uvedené navázal NSS v rozsudku ze dne 5. 9. 2024, č. j. 7 As 198/2023-54, ve kterém se zabýval důsledky zjištěného překročení emisní hranice určité látky v území ve zjišťovacím řízení, přičemž i s odkazem na rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2021, č. j. 1 Ao 7/2011-526, č. 2698/2012 Sb. NSS, dovodil, že „překročení emisní hranice určité látky v území má za následek, že daný záměr nemůže být v zásadě umístěn.“ Dále dodal, že „překročení imisních limitů zpravidla odsuzuje záměr k nemožnosti jeho umístění v navazujícím územním řízení. Vyjde-li proto v územním řízení najevo, že ani navržená kompenzační opatření nepovedou ke snížení imisního zatížení záměru benzo[a]pyrenem na 0 či dokonce ke snížení jeho koncentrace v daném území, nelze v souladu s výše citovanou judikaturou záměr umístit. (…) V končeném důsledku však nebylo povinností městského soudu v souzené věci zkoumat, zda je záměr umístitelný s ohledem na již překročené imisní limity, ale významnost jeho vlivu na životní prostředí. Předmětem zjišťovacího řízení totiž není posouzení přípustnosti záměru z hlediska veřejnoprávních limitů upravených v dílčích právních předpisech, jejichž účelem je ochrana jednotlivých složek životního prostředí či veřejného zdraví. Splnění právně závazných limitů je předmětem zvláštních povolovacích a schvalovacích řízení, ať již jde o řízení dle stavebního zákona, zákona o ochraně přírody, popřípadě jiných právních předpisů, přičemž v těchto řízeních je třeba předložit aktuální a správně zpracované odborné podklady.“ 33. S ohledem na výše citovanou judikaturu a argumentaci žalobce, který v žalobě poukazoval mj. i na překročení limitů stanovených v některých veřejnoprávních předpisech, pak soud konstatuje, že se v nyní projednávané věci nemůže zabývat vlastním překročením konkrétních limitů – ty může zohlednit toliko ve vztahu, zda nepředstavují indicii o tom, že by realizací záměru mohlo dojít k závažnému ovlivnění životního prostředí. Avšak pouze skutečnost, že k překročení určitých veřejnoprávních limitů může dojít, ještě neznamená, že je zde možnost závažného ovlivnění životního prostředí. Je totiž třeba zohlednit i navržená ochranná a kompenzační opatření, která mohou negativní vliv zmírnit.

34. Soud tak shrnuje, že při posuzování záměru podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí není samo o sobě rozhodné, zda záměr překračuje určité veřejnoprávní limity, je přitom potřeba zohlednit konkrétní dotčené území (význam srov. s odst. 28 tohoto rozsudku) a vliv na životní prostředí (význam srov. s odst. 29 a 30 tohoto rozsudku) musí mít určitou intenzitu; nejedná se o jakékoli možné dotčení. Z těchto východisek bude soud v následujícím posouzení vycházet. III.a) Překračování hlukových limitů 35. Žalobce poukázal na to, že žalovaný zcela bagatelizoval možné dopady na veřejné zdraví způsobené nadměrným působením hluku na obyvatele domů přilehlých k záměru. Poukázal na to, že z hlukové studie vyplývá, že k překročení hlukových limitů dojde v denní i noční době i s navrženými protihlukovými stěnami. Konkrétně u bytových domů na ulici Kokořínská č. p. 1830, 1831 a 4306 (výpočtový bod VB 27) nelze hygienické limity zajistit žádnými protihlukovými stěnami. Dále dochází k výraznému nárůstu hlukové zátěže v dosud klidných lokalitách – u bodu RB 40-42 a RB 48-50 (pravděpodobně jde o body VB 40-42 a VB 48-52 – pozn. soudu) dochází k navýšení přesahujícímu 10 dB. Žalovaný ovšem podle žalobce tyto skutečnosti bagatelizuje, když poukazuje na to, že u VB 27 celkově dochází k poklesu hlukové zátěže oproti stávajícímu stavu o 3,7 dB přes den a o 3,3 dB v noci. Ignoruje, že záměr přivádí novou komunikaci k uvedeným bytovým domům přímo do jejich bezprostřední blízkosti.

36. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že „[z]ávěry hlukové studie uvádějí, že hygienické limity hluku v chráněném venkovním prostoru staveb, tj. 60 dB pro celou denní dobu a 50 dB pro celou noční dobu, jsou splněny u všech hodnocených referenčních bodů s výjimkou výpočtových bodů VB 3, VB 4, VB 18, VB 19 a VB 27, přičemž u výpočtových bodů VB 3, VB 4, VB 18 a VB 19 je dosažení splnění hygienických limitů podmíněno realizací navržených protihlukových opatření, zatímco u výpočtového bodu VB 27 splnění hygienických limitů navrženými protihlukovými opatřeními zajištěno není. Výpočtový bod VB 27 reprezentuje hlukovou zátěž obytných objektů na adresách Kokořínská č. p. 1830, 1831 a 4306. Ve scénáři AV1 bez protihlukových stěn (PHS) bylo ve VB 27 zjištěno překročení hygienického limitu v 1. nadzemním podlaží o 0,2 dB ve dne a o 2,3 dB v noci, ve 2. nadzemním podlaží pak o 1,3 dB ve dne a o 4,1 dB v noci. Při uplatnění PHS činilo překročení ve scénáři AV1 v 1. nadzemním podlaží 0,9 dB v noci a ve 2. nadzemním podlaží 1,3 dB v noci. Ve scénáři AV2 bylo zjištěno překročení hygienického limitu v 1. nadzemním podlaží o 1,9 dB ve dne a o 4,0 dB v noci, ve 2. nadzemním podlaží o 2,7 dB ve dne a o 5,3 dB v noci. Při použití PHS činilo ve scénáři AV2 překročení v 1. nadzemním podlaží 1,4 dB ve dne a 3,1 dB v noci a ve 2. nadzemním podlaží 1,5 dB ve dne a 3,3 dB v noci. V tomto případě hluková studie identifikovala potřebu řešit akustickou situaci v dalším stupni navazující přípravy záměru alternativním způsobem, a to formou individuálních protihlukových opatření (IPHO), mezi něž může patřit zejména zajištění větrání jiným způsobem než přirozeným větráním okny, změna způsobu užívání stavby nebo výkup dotčených objektů. Současně je však nutno zdůraznit, že dle výsledků akustické studie nedochází v lokalitě charakterizované výpočtovým bodem VB 27 ke zhoršení akustické situace oproti stávajícímu stavu. Naopak je zde predikován celkový pokles hlukové zátěže, a to až o 3,7 dB v denní době a o 3,3 dB v noční době. Záměr tedy nepředstavuje významný negativní vliv ve smyslu zákona EIA, což bylo potvrzeno i ve vyjádření Krajské hygienické stanice, jakožto orgánu ochrany veřejného zdraví. Potřeba a rozsah individuálních protihlukových opatření budou závazně stanoveny v navazujících správních řízeních příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.“ 37. Takové odůvodnění považuje soud za souladné se zákonem o posuzování vlivů i s judikaturou soudů, jak ji soud citoval výše. Jednak je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že žalovaný řádně zohlednil i navržená ochranná a kompenzační opatření, která v naprosté většině případů vedou k tomu, že pro dotčené výpočtové body budou dodrženy hlukové limity. Žalovaný i sám upozornil na to, že kromě jednoho referenčního bodu, jsou ve všech ostatních případech hlukové limity dodrženy, přičemž u referenčního bodu VB 27 je třeba řešit individuální protihlukové opatření v navazujícím řízení, čímž se nejedná o opomenutí tohoto bodu, ale o zohlednění fáze řízení, ve kterém může být opatření relevantně řešeno. I z judikatury soudů přitom vyplývá, že dílčí překročení určitých veřejnoprávních limitů není překážkou pro závěr, že záměr nepředstavuje hrozbu závažného ovlivnění životního prostředí. Navíc je přípustné, aby (individuální) ochranná a kompenzační opatření byla stanovena až v navazujících řízeních. Ve zjišťovacím řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí musí být v oznámení uvedené ochranné opatření zohledněno, avšak není-li uvedeno, anebo je zřejmé, že musí být s ohledem na další specifické podmínky dále zpřesněno, tak je přípustné, aby bylo stanoveno až v navazujícím řízení.

38. Soud má zároveň za to, že překročení hlukového limitu pro referenční bod VB 27 nepředstavuje ani v kumulaci s tím, že v referenčních bodech VB 40-42 a VB 48-50 dochází k navýšení hlukové zátěže přibližně o 10 dB hrozbu závažného ovlivnění životního prostředí. Soud si je vědom toho, že individuální dopady na obyvatele dotčených nemovitostí jsou nepříznivé, neboť objektivně vzroste hlukové zatížení, kterému budou čelit. Nicméně pojem (možný) významný vliv na životní prostředí nelze vykládat tak, že by ho představovalo každé individuální negativní zhoršení životních podmínek. Významný vliv může být představován buď kvantitativně významným rozsahem daného vlivu (např. dotčení rozsáhlého), anebo kvalitativně specifickým rizikem (např. hrozba úplné likvidace ohroženého organizmu). Hrozba překročení hlukových limitů pro VB 27 a navýšení hlukové zátěže pro VB 40-42 a VB 48/50 (nepřekračující hlukové limity) tento významný vliv nepředstavují. III.b) Překračování imisního limitu benzo(a)pyrenu a kumulativní vlivy na ovzduší 39. Žalobce dále upozornil na to, že i rozptylová studie, která byla přiložena k oznámení záměru, výslovně uváděla, že není možné vyloučit, že bude docházet k překračování imisního limitu průměrných ročních koncentrací benzo(a)pyrenu, a to z důvodu již v současné době překračovaných imisních limitů. Žalovanému pak vytkl, že bagatelizuje tuto skutečnost poukazem na to, že absolutní příspěvek záměru k imisní zátěži benzo(a)pyrenu je marginální. Žalobce žalovanému také vytkl, že zcela pominul kumulativní vlivy záměru ve fázi výstavby, zejména demoličních prací. Demolice pěti obytných domů a dalších objektů v oblasti s nadlimitními koncentracemi benzo(a)pyrenu bude zdrojem prašnosti a znečišťování ovzduší, přičemž tato problematika nebyla dostatečně kvantitativně posouzena.

40. Soud i v souvislosti s možným překračováním imisního limitu benzo(a)pyrenu konstatuje, že dílčí překročení určitých veřejnoprávních limitů není překážkou pro závěr, že záměr nepředstavuje hrozbu závažného ovlivnění životního prostředí. Žalobce přitom v žalobě nijak nepopsal, jak by mohlo být životní prostředí navýšením imisního limitu, u kterého sám připustil, že příspěvek záměru výstavby obchvatu je velmi malý, závažně ovlivněno. Žalovanému toliko obecně vytkl, že problematika nebyla dostatečně kvantitativně posouzena. Je-li přitom příspěvek zátěže na tomto zatížení velmi malý, těžko z toho lze dovozovat, že by jeho (malý) vliv měl představovat riziko závažného ovlivnění životního prostředí, pro které by mělo proběhnout posouzení EIA.

41. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 11) poukázal na to, že realizací záměru nedojde k podstatnému zhoršení stávající imisní situace ani k vyvolání nového nadlimitního stavu. Zprovozněním záměru dojde k přerozdělení dopravních proudů, kdy část dopravy bude vyvedena z centra města ze stávajících tras I/9 a I/16 na posuzovaný obchvat, což má vést ke zlepšení imisní situace v centrálních částech města, zatímco v bezprostředním okolí záměru dojde k mírnému nárůstu znečištění v oblastech s dosud podlimitními koncentracemi. V celkovém kontextu je proto vliv záměru na kvalitu ovzduší hodnocen jako akceptovatelný a nepředstavující negativní vliv ve smyslu zákona o posuzování vlivů. Žalovaný také v napadeném rozhodnutí (str. 4) ještě uvedl, že demolice objektů nepřispívají k zaznamenatelnému navýšení koncentrací benzo(a)pyrenu a významné negativní vlivy na kvalitu ovzduší se v této souvislosti neočekávají. Hodnocení vlivu záměru na ovzduší je pak uvedeno v kapitole D.1.2 oznámení záměru, na které žalovaný odkázal. Žalobce však s věcným odůvodněním nijak nepolemizuje, toliko obecně rozporuje, že nebyl dostatečně kvalitativně posouzena problematika imisního vlivu. Soud má za to, že posouzení imisního vlivu záměru je dostatečně konkrétní a odpovídá charakteru záměru (vysvětluje, že nejde o nový zdroj imisí, ale o přerozdělení v rámci převedení dopravy). Žalobce nepřednesl argumenty, ve kterých by rozporoval konkrétní hodnocení, nebo ve kterých by prezentoval například studie nebo odborná posouzení, ze kterých by bylo možné usoudit, že je odůvodnění vyhodnocení imisních vlivů záměru nesprávné. Žalobní bod tak není důvodný. III.c) Posouzení vlivů záměru na prvky ÚSES 42. Žalobce namítal, že záměr zasáhne do několika prvků ÚSES: výstavbou mostního objektu dojde k fragmentaci lokálního biocentra LBC 113 Rousovice na dvě části o rozlohách 1,5 ha a 3,5 ha. Minimální rozloha lokálního biocentra dle platných metodických standardů přitom činí 3 ha. Část o rozloze 1,5 ha tak přestane splňovat tuto minimální rozlohu a ztratí svou funkci. Také dojde k přímému zásahu do lokálního biokoridoru LBK 63 Podolí – Klamavka a k nepřímému ovlivnění biokoridorů LBK 64 a LBK 65. Žalobce nepovažoval za řádné odůvodnění, když správní orgány uvedly, že po realizaci výstavby lze předpokládat postupnou obnovu funkce ÚSES. Nebylo prokázáno, že by byly splněny podmínky pro obnovu ÚSES po jeho fragmentaci. Podle žalobce jde o trvalý, přímý a potenciálně nevratný negativní vliv.

43. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že „[v]livy záměru na prvky územního systému ekologické stability, konkrétně na lokální biokoridor LBK 63 Podolí-Klamovka, lokální biokoridory LBK 64 a LBK 65 a lokální biocentrum LBC 113 Rousovice, byly řádně a podrobně vyhodnoceny v rámci oznámení záměru a jeho samostatné přílohy – Hodnocení vlivu zamýšleného zásahu podle § 67 zákona č. 114/1992 Sb (PRAGOPROJEKT, a.s. – Alice Losík Háková, březen 2025) (dále jen „Hodnocení H67), které byly zpracovány příslušnou autorizovanou osobou. V těchto dokumentech je výslovně konstatováno, že realizací záměru dojde k přímému i nepřímému ovlivnění dotčených prvků ÚSES, včetně dočasného i trvalého záboru části ploch a k lokálnímu snížení jejich ekostabilizační funkce. Zpracované hodnocení však zároveň identifikovalo konkrétní mechanismy ovlivnění jednotlivých prvků ÚSES a na tomto základě navrhlo soubor cílených opatření k minimalizaci negativních vlivů, omezení fragmentace území a zachování funkčnosti ekologických vazeb v území. Tato opatření jsou nedílnou součástí oznámení záměru a budou závazně uplatněna při realizaci záměru. MŽP OVSS I souhlasí s KUSK, že při zohlednění navržených opatření nebyly identifikovány takové vlivy, které by vedly k zániku funkce dotčených prvků ÚSES nebo k významnému narušení jejich celkové ekologické stability. Tvrzení odvolatele, že závěr o zachování funkčnosti ÚSES představuje nepodloženou domněnku, nelze přijmout, neboť vychází z odborného posouzení autorizované osoby, založeného na znalosti dotčeného území, charakteru zásahu a navržených kompenzačních a stabilizačních opatřeních. Princip předběžné opatrnosti nebyl porušen, neboť potenciální negativní vlivy byly identifikovány včas, odborně vyhodnoceny a byly k nim stanoveny odpovídající preventivní a zmírňující podmínky. Za této situace lze uzavřít, že vlivy záměru na prvky ÚSES byly posouzeny v dostatečném rozsahu a s přihlédnutím ke všem relevantním skutečnostem a neodůvodňují závěr o významném negativním vlivu na životní prostředí.“ 44. Soud ve správním spise ověřil, že obsahuje přílohu B.3 Hodnocení vlivu závažného zásahu na zájmy ochrany přírody a krajiny dle § 67 zákona č. 114/1992 Sb. (dále jen „příloha B.3“), ve které je na str. 52 vyhodnoceno ovlivnění vymezených prvků ÚSES realizací záměru a pro prvek LBC 113 Rousovice je zde mj. uvedeno, že výstavbou mostu dojde k dalšímu rozdělení části území LBC na dvě plochy o rozloze 1,5 ha a 3,5 ha, přičemž minimální plocha biocentra je určena na 3 ha, takže část plochy biocentra nadále splňuje minimální rozlohu lokálního biocentra. Po realizaci výstavby se pak předpokládá postupná obnova funkce ÚSES. Míra obnovy bude záviset na způsobu řešení podmostí a rekultivaci narušených ploch. Je žádoucí opětovně na části vysadit dřeviny a travnaté plochy začít obhospodařovat pravidelným kosením s odvozem pokosené hmoty. Je také možné realizovat drobné vodní plochy pro podporu výskytu vzácných druhů. Návrh těchto opatření byl pak převzat i do oznámení záměru (str. 145). Žalobce v žalobě nikterak věcně nepolemizuje s navrženými opatřeními, která mají vést k obnově funkce tohoto prvku ÚSES. Soud se ztotožňuje s hodnocením žalovaného, který poukázal na to, že konkrétní opatření navrhovala odborně způsobilá osoba. Prostá negace funkčnosti navržených opatření tak není dostatečná pro jejich zpochybnění. Žalobce nepředložil žádnou odbornou studii nebo jiný podklad, který by byl zpracován jako odborné oponentní stanovisko, které by obsahovalo věcné argumenty, proč například nemohou navržená opatření fungovat a proč nemohou vést k obnově dotčeného prvku ÚSES. Soudu se naopak jeví navržená opatření jako odpovídající danému skutkovému stavu. Ačkoli dojde v důsledku záměru k rozdělení lokálního biokoridoru ÚSES, tak má soud za to, že se nejedná o neprostupné rozdělení. Naopak je z oznámení záměru zřejmé, že zde budou jednotlivé části propojeny přes podmostí, v rámci kterého lze jednotlivé části opět provázat a tím zajistit obnovu funkčnosti tohoto prvku ÚSES, která může být narušena zejména v době výstavby mostní konstrukce. Soud tyto závěry dovozuje mj. i z informace uvedené na str. 137 oznámení záměru, kde je uvedeno, že „[v]ýstavba liniové dopravní stavby představuje vytvoření migrační bariéry, která může vést k narušení populační dynamiky místních populací obojživelníků a plazů. S ohledem na skutečnost, že stavba nivu Pšovky protíná rozsáhlým mostním objektem, bude migrační průchodnost zachována.“ Na str. 156 oznámení záměru je pak uvedeno, že „[p]odél meandrujícího toku Pšovky je vymezena také ochrana mokřadů ‚Mokřady Liběchovky Pšovky – Mokřady Pšovky‘, která sahá až k samotnému intravilánu města. Rozsah vlivů na tuto lokalitu je snížen technickým návrhem záměru, kdy nová komunikace přechází říčku Pšovku po dlouhé estakádě.“ 45. Ve vztahu k dalším prvkům ÚSES, jejichž dotčení žalobce v žalobě zmínil, pak soud konstatuje, že k nim žalobce neuplatnil žádnou věcnou argumentaci. Prosté dotčení prvků ÚSES neznamená, že se jedná o záměr, který by mohl závažně ovlivnit životní prostředí. Vždy je třeba zohlednit i navržená ochranná a kompenzační opatření. Ve vztahu k lokálnímu biokoridoru LBK 63 Podolí-Klamovka pak oznámení záměru uvádí, že jde o pouze částečně funkční biokoridor, který bude dotčen další kumulací zpevněných ploch. U lokálního biokoridoru Pod vysílačem č. 64 a 65 dojde k zásahu do doprovodných dřevních porostů. Stávající funkce a spojitost biokoridoru bude významně ovlivněna. Pro omezení vlivu bylo navrženo zachovat stávající alespoň jednostrannou doprovodnou zeleň. Dále je žádoucí v souladu s doporučením uvedeným v textové části územního plánu (který dané území reguluje – pozn. soudu) založit podél nové silniční komunikace lesní biokoridor na současné orné půdě (šíře minimálně 20 m, původní dřevinná skladba). Žalobce nijak nezpochybňuje funkčnost navržených opatření, prosté dotčení prvků ÚSES neimplikuje hrozbu závažného ovlivnění životního prostředí, vždy musí být zohledněna i navržená opatření. Soudu se jeví navržená opatření jako přiléhavá a neshledává důvod, aby se odchýlil od hodnocení, které provedl již žalovaný a krajský úřad, kteří s odkazem na odborné hodnocení, které bylo podkladem oznámení záměru, tato opatření akceptovali jako dostatečná a vylučující možnost závažného ovlivnění životního prostředí. Žalobní bod tak není důvodný. III.d) Posouzení vlivů záměru na mokřady Ramsarské úmluvy a vodní režim 46. Žalobce upozorňoval na to, že záměr zasahuje mostním objektem do nivy toku Pšovky, která se nachází v bezprostřední blízkosti mokřadů chráněných Ramsarskou úmluvu (mokřady Liběchovky a Pšovky) a dále citoval části z oznámení záměru, ze kterých je patrné, že může dojít k ovlivnění hladiny podzemní vody, a tedy i k ovlivnění vegetačních poměrů v lokalitě. Žalobce zdůraznil, že závěr o nevýznamnosti vlivů musí být učiněn s jistotou, jinak musí být záměr podroben dalšímu posouzení. Žalovaný ovšem na tuto skutečnost (možné ovlivnění podzemních vod) reagoval konstatováním, že detailní hydrogeologický průzkum bude zpracován v navazujícím stupni projektové dokumentace. Žalobce má za to, že odkládání základních průzkumů a posouzení do pozdější fáze přípravy záměru je v přímém rozporu s procesem EIA, jehož smyslem je posoudit vlivy záměru předtím, než jsou přijata závazná rozhodnutí o umístění a povolení záměru. Bez výsledku hydrogeologického průzkumu neexistuje dostatečný podklad pro závěr, že záměr nebude mít významný negativní vliv na mokřady chráněné Ramsarskou úmluvou. Dále žalobce upozornil na to, že realizací záměru vzniknou nepropustné povrchy o celkové rozloze 4,32 ha s ročním odtokovým množstvím 18 245m3/rok. Žalobce považuje za nedostatečně posouzený závěr žalovaného, že budou dešťové vody předčišťovány v retenčních nádržích. Podle žalobce byl opomenut kumulativní vliv zpevnění ploch a přerušení přirozeného vsaku na hydrologické poměry v nivě Pšovky a na chráněné mokřady.

47. Předně soud upozorňuje na to, že na str. 5 prvostupňového rozhodnutí je uvedeno technické a organizační opatření, které je součástí záměru, a to: „V navazující přípravě zpracovat podrobný inženýrskogeologický a hydrogeologický průzkum, který ověří průběh hladiny podzemní vody ve vztahu k trase záměru a specifikuje požadavky na technické řešení záměru s důrazem na minimalizaci vlivů na hydrogeologický režim podzemních vod.“ . Na str. 13 prvostupňového rozhodnutí je pak ještě uvedeno, že „[v] průběhu výstavby bude riziko ovlivnění ohrožení pro povrchové a následně i podzemní vody v míře obvyklé pro obdobné stavby. Potenciální vlivy představují pouze havarijní stavy.“ 48. V oznámení záměru je pak na str. 146 uvedeno, že „[v] rámci plánovaného přemostění bude nutné do nivy vodního toku umístit celkem 15 mostních pilířů založených pomocí vrtaných pilotů. Dle projektové dokumentace se zde hladina podzemní vody pohybuje 3,0 – 0,8 m pod terénem a při realizaci mostních pilířů bude zasažena hladina podzemní vody. Při výstavbě tak nelze vyloučit lokální ovlivnění režimu hladiny podzemní vody, což může ovlivnit vegetační poměry na lokalitě. Výstavba pilířů mostu v nivě toku pod hladinou podzemní vody je technicky náročná, a aby se minimalizovaly negativní dopady na životní prostředí a hydrologické poměry, je nezbytné zpracovat detailní hydrologické posouzení lokality. V této fázi projektové přípravy lze předpokládat, že existuje technické řešení a postup výstavby, který významněji neovlivní stávající hydrologické poměry a nebude znamenat významnou změnu ve složení vegetace.“ Soud přitom ověřil, že uvedené závěry jsou obsaženy již v příloze B.3 (což je odborný podklad), ze které oznámení záměru vycházelo. Přičemž na str. 55 tohoto podkladu je navíc uvedeno, že „[v] projektové dokumentaci není popsán postup a způsob výstavby mostu, který je nezbytný pro vyhodnocení ovlivnění nivy. Při výstavbě může dojít k ovlivnění proudění vody v nivě, což může vést k lokálním změnám hladiny podzemní vody (např. její snížení nebo naopak zvýšení). Při odčerpávání vody během výstavby (např. při použití jímek nebo štětovnic) může dojít k poklesu hladiny podzemní vody v okolí, což může ovlivnit vegetační poměry v lokalitě.“ Autorizované osoby zpracovávající odborný podklad pak doplnily, že předpokládají, že existuje technické řešení a postup výstavby, které významněji neovlivní stávající hydrologické poměry a nebude znamenat významnou změnu ve složení vegetace.

49. Z výše uvedeného vypořádání je patrné, že přemostění říčky Pšovky nepředstavuje neobvyklou stavbu, s jejíž realizací by byly spojeny zcela mimořádné podmínky; přemostění říček je běžné, byť stavebně náročné řešení střetu stavby s vodním tokem. Zároveň je zhodnocení možného ovlivnění závislé na konkrétním technickém řešení (je třeba zohlednit konkrétní podloží, použitý materiál i konstrukční možnosti apod.). Konkrétní technické řešení je ale zpracováváno až pro navazující fáze řízení, nikoli pro zjišťovací řízení. V rámci zjišťovacího řízení je posuzován toliko záměr, nikoli vlastní technické řešení záměru. Ačkoli je tedy ze záměru patrné, že bude muset být zpracován projekt na přemostění říčky Pšovky, není a nemá být součástí posouzení záměru zhodnocení konkrétního technického řešení tohoto přemostění. Podstatné je, že krajský úřad uložil oznamovateli, aby zpracoval podrobný inženýrskogeologický a hydrogeologický průzkum, který ověří průběh hladiny podzemní vody ve vztahu k trase záměru (nyní je dostačující, že je uvážen odhad výšky hladiny podzemní vody 3,0 – 0,8 m pod terénem) a na základě toho bude povinen specifikovat požadavky na technické řešení záměru, aby byl minimalizován vliv na hydrogeologický režim podzemních vod. Soud považuje přijaté opatření (provedení hydrogeologického průzkumu, na jehož základě bude navrženo technické řešení minimalizující vliv na hydrogeologický režim podzemních vod) za odpovídající charakteru řízení, ve kterém je posuzován vliv záměru, nikoli konkrétního stavebního řešení. Ze správního spisu je patrné, že se nejedná o záměr, který by byl nevyhnutelně spjat s rizikem závažného ovlivnění životního prostředí. Záměr je přitom třeba posuzovat komplexně (tedy je třeba zohlednit i konkrétní opatření). Podmínka zpracování hydrogeologického průzkumu a na to navazující zpracování technického řešení, které má být zpracováno s ohledem na minimalizaci vlivu na hydrogeologický režim podzemních vod, představuje podle soudu dostatečné opatření k vyloučení závažného ovlivnění životního prostředí. K tomu lze ještě doplnit, že pokud by v rámci hydrogeologického průzkumu bylo zjištěno, že stavbu nelze realizovat bez závažného ovlivnění životního prostředí, nemohl by být záměr realizován, nesplnil by nyní stanovanou a závaznou podmínku. Závaznou podmínkou pro realizaci záměru je totiž připravit takové řešení, které minimalizuje vliv na hydrogeologický režim podzemních vod.

50. Soud nemůže dát za pravdu žalobci ani v tom, že by byl opomenut kumulativní vliv zpevněných ploch a přerušení přirozeného vsaku na hydrologické poměry v nivě Pšovky a na chráněné mokřady. Nárůst zpevněných ploch a jejich vliv je totiž uveden např. na str. 119 a 120 oznámení záměru, přičemž je uvedeno, že „[p]locha nově zpevněných vozovek v povodí Pšovky činí cca 0,17 % z celkové plochy dílčího dotčeného povodí. Nově zpevněné plochy komunikace tak představují zanedbatelnou část plochy dotčeného povodí.“. Dílčí závěr vlivu záměru na hydrologické poměry pak shrnuje oznámení záměru na str. 123 a 124 s tím, že vzhledem k rozsahu stavby nepředstavuje záměr významný zásah do hydrologických poměrů oblasti. Přesto však považuje za nezbytné v navazující projektové dokumentaci precizovat návrh odvodnění a např. u místní komunikace do Velkého Borku řešit např. možnosti zasakování dle výsledků hydrogeologického průzkumu. Oznámení záměru také konstatuje, že říčka Pšovka se stanoveným záplavovým územím je novou komunikací překročena dlouhou mostní estakádou s četnými volnými mostními poli pro inundaci, avšak významné ovlivnění povodňových průtoků se nepředpokládá, stavba nezasahuje do vodního toku. I v souvislosti s mokřady bylo vyhodnoceno, že v navazujících řízeních budou zohledněny výsledky hydrogeologického průzkumu a postup výstavby bude navržen tak, aby bylo minimalizováno riziko ovlivnění hydrogeologických poměrů lokality (srov. str. 144 oznámení záměru). Na str. 148 oznámení záměru je pak i ve vztahu k nivě Pšovky i mokřadům stanoveno, že technologie výstavby mostního objektu bude navržena s důrazem na minimalizaci ovlivnění hydrogeologických a hydrologických poměrů lokality (ovlivnění mokřadních společenstev v nivě Pšovky, Mokřady Liběchovky a Pšovky – Mokřady Pšovky). Žalobce s uvedenými skutečnostmi nijak nepolemizuje. Z oznámení záměru je patrné, že sice dojde k navýšení zpevněných ploch, nicméně zejména pro oblast nivy Pšovky a dotčených mokřadů platí, že tento vliv nebude významný, neboť v dané oblasti je projekt řešen mostní konstrukcí, jejíž technické řešení by mělo být v navazujících řízeních navrženo tak, aby byl minimalizován zásah do hydrogeologických poměrů. III.e) Posouzení kumulativních vlivů 51. Žalobce má dále za to, že se krajský úřad ani žalovaný nevypořádali s možnými kumulativními vlivy záměru. Krajský úřad v prvostupňovém rozhodnutí pouze uvedl, že byly vyhodnoceny relevantní kumulativní vlivy, aniž by tyto závěry sám potvrdil a zdůvodnil. Žalovaný pouze uvedl, že krajský úřad zvolil konzervativní variantu hodnocení. Žalobce však považuje toto hodnocení za nedostatečné. Od počátku upozorňoval na to, že nebyly posouzeny kumulativní vlivy záměru ve spojení s jinými záměry v lokalitě, konkrétně ve spojení se zařízením pro energetické využití odpadu v lokalitě Mělník – ZEVO Mělník (MZP476) (dále jen „záměr ZEVO“). Pro tento záměr bylo vydáno závazné stanovisko EIA a jedná se tak o záměr, u kterého existuje reálná představa o jeho konečné podobě. Mají být tedy zohledněny přinejmenším záměry, u nichž bylo minimálně učiněno oznámení ve smyslu zákona o posuzování vlivů. Absence posouzení kumulativních vlivů ve vztahu k dlouhodobě známému záměru ZEVO měla vést krajský úřad k tomu, aby oznamovateli minimálně uložil do oznámení zahrnout i posouzení kumulativních vlivů záměru ve spojení se záměrem ZEVO a tyto vlivy poté hodnotit v rámci úplného procesu EIA. Opačný přístup je v rozporu s principem předběžné opatrnosti. Ve vztahu k jiným záměrům [např. budované 3. koleji trati 072 (OV4193) nebo přeložce I/9 (STC2845)] sice oznamovatel formálně provedl posouzení kumulativních vlivů, avšak žalobce má za to, že krajský úřad a poté žalovaný neprovedli řádné a přezkoumatelné posouzení skutečností uvedených v oznámení záměru. Žalobce považuje takové posouzení za nedostatečné.

52. Žalovaný ve vyjádření k žalobě k námitce nedostatečného posouzení kumulativních vlivů připustil, že oznámení záměru nezahrnovalo explicitně posouzení kumulativních vlivů ve spojení se záměrem ZEVO, nicméně řešení záměru (obchvatu Mělníka) je plánováno dlouhodobě. Již v letech 2004-2008 proběhl proces EIA k souboru všech staveb obchvatu. Celá trasa je zanesena v mapových podkladech, s nimiž jsou občané dlouhodobě seznámeni. Co se týče kumulace dopravy, pro potřeby předloženého oznámení byly použity dopravní prognózy, které vycházejí z dopravních modelů pro potřeby posouzení vlivů na životní prostředí. Dopravní model použitý pro oznámení záměru silnice vycházel z dat Celostátního sčítání dopravy z roku 2020 a byl zpracován v odborném dopravně plánovacím softwaru PTV VISION, tedy v době, když již 2 roky záměr ZEVO měl závazné stanovisko. Model zahrnoval kompletní uliční síť a dopravní zóny v podrobnosti základních sídelních jednotek a poskytoval výstupy ve formě zátěžových kartogramů, rozdělených na osobní, lehká a těžká vozidla, s projekcí do roku 2037. Plánovaný rozvoj území je v dopravním modelu zohledněn a zahrnuje plánované dopravní i jiné rozvojové aktivity v rámci stanovených staveb, přičemž aktualizace hlukových či rozptylových studií a provádění kontrolních měření hluku je běžnou praxí, která sama o sobě nezpochybňuje správnost provedeného posouzení.

53. Žalobce pak v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že nepovažuje za dostatečné, že byl vztah k záměru ZEVO zohledněn v rámci dopravního modelu v rámci hodnocení rizik možných havárií. Pokud nebyl podle žalobce záměr ZEVO jako zdroj emisí a dopravního zatížení zahrnut do kumulativního posouzení, jsou závěry zjišťovacího řízení o nepředpokládaných významných vlivech nepřezkoumatelné, neboť vycházejí z neúplně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný se pokouší mezeru posouzení zhojit odkazem na to, že dopravní model pracoval s daty sčítání dopravy z roku 2020 a zahrnoval plánované dopravní i jiné rozvojové aktivity, to ovšem není podle žalobce dostatečné. Pokud nebyl záměr ZEVO konkrétně a individuálně identifikovatelným zdrojem kumulativních vlivů, bylo třeba jej v posouzení výslovně reflektovat a reagovat na něj. Obecný odkaz na dopravní model považuje žalobce za nedostatečný a odkaz na historické procesy EIA z let 2004-2008 jsou nepřípadné. Tato stanoviska jsou neplatná a nemohou sloužit jako podklad pro hodnocení současného záměru v kontextu aktuálního stavu životního prostředí a platných hlukových norem. Žalobce má za to, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, řádně neposoudil veškeré odborné podklady a relevantní kumulativní vlivy. Napadené rozhodnutí je tak v rozporu s § 3 správního řádu.

54. V doplnění vyjádření žalovaného, které si soud od žalovaného vyžádal, pak žalovaný upřesnil, že se záměr ZEVO nachází přibližně 8 km od posuzovaného záměru, na levém břehu řeky Labe v obci Horní Počaply. S ohledem na vzájemnou vzdálenost obou záměrů přicházejí do úvahy především možné kumulativní vlivy v oblasti dopravy. Žalovaný pak rekapituloval opatření, které bylo v dokumentaci EIA stanoveno pro záměr ZEVO a které mělo eliminovat riziko významnějších negativních vlivů ze silniční dopravy ve vztahu k posuzovanému záměru. Navíc nové silniční napojení související se záměrem ZEVO je řešeno samostatným záměrem „Nové dopravní řešení sv lokalitě Horní Počaply – Dolní Beřkovice – Cítov“ (STC2362), pro který bylo v roce 2021 vydáno souhlasné závazné stanovisko EIA. Uvedený záměr zahrnuje dvě varianty dopravního řešení, přičemž obě varianty jsou vedeny po levém břehu řeky Labe v lokalitě Horní Počaply – Dolní Beřkovice – Cítov, tedy mimo zájmové území posuzovaného záměru. Nad rámec pak ještě žalovaný doplnil, že ani případné navýšení dopravy související se záměrem ZEVO nepředstavuje skutečnost, která by mohla zásadním způsobem změnit závěry posouzení vlivu posuzovaného záměru na životní prostředí. Smyslem a účelem posuzované přeložky komunikace je právě převedení tranzitní dopravy mimo zastavěná území a minimalizace mísení tranzitní a místní dopravy. Realizace přeložky tak naopak přispívá ke snížení dopravní zátěže v dotčených sídelních útvarech a ke zlepšení podmínek z hlediska hlukové a imisní situace. Tuto skutečnost přitom uvedl již ve vypořádání námitek v napadeném rozhodnutí, kde konstatoval, že nová komunikace představuje systémové opatření ke zkapacitnění dopravní infrastruktury a k oddělení tranzitních dopravních vztahů mimo místní dopravy. Nakonec žalovaný konstatoval, že ve vztahu k záměru ZEVO nebyly identifikovány takové kumulativní vlivy, které by mohly být z hlediska posuzovaného záměru významné či způsobilé zásadním způsobem ovlivnit závěry posuzování vlivů na životní prostředí.

55. Žalobce k doplněnému vyjádření žalovaného uvedl, že ani v tomto doplněném vyjádření žalovaný neprokázal, že krajský úřad před vydáním prvostupňového rozhodnutí provedl řádné posouzení kumulativních vlivů ve vztahu k záměru ZEVO. Krajský úřad posoudil kumulativní vlivy toliko ve vztahu k jiným záměrům. Záměrem ZEVO a jeho kumulativními vlivy se nezabýval, přestože žalobce na absenci tohoto posouzení upozornil ve svém vyjádření k oznámení záměru. Žalobce s odkazem na rozsudek NSS ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008-71, uvedl, že dle konstantní judikatury správních soudů nelze nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí zhojit vyvracením odvolacích námitek až ve vyjádření k žalobě. Dále krajskému úřadu a žalovanému vytkl, že nemohou pouze mechanicky a nekriticky přebírat tvrzení a interpretace oznamovatele (tvrzení, že záměr „byl zohledněn jako součást prognózovaných dopravních vztahů“). Povinností krajského úřadu a žalovaného bylo provést vlastní, nezávislé a odborné posouzení, což se nestalo. Žalobce zásadně zpochybnil i relevanci a přesnost modelování založeného na datech z celostátního sčítání dopravy 2020. Rok 2020 byl ČR hluboce poznamenán pandemií COVID-19 a tedy i zásadním útlumem tranzitní i osobní dopravy. Využití těchto dat jako výchozí základny pro prognózu dopravních intenzit až do roku 2037 je proto podle žalobce metodickou chybou. Pokud pak žalovaný argumentuje, že vyhodnocení kumulativních vlivů vlastně ani proběhnout nemuselo, neboť se záměr ZEVO nachází na opačném břehu Labe, 8 km od nyní řešeného záměru, měl toto vyhodnocení učinit v napadeném rozhodnutí. Nakonec žalobce poukázal na to, že odpady do záměru ZEVO budou sváženy z širokého nadregionálního spádu. Klíčové návozové trasy těžké nákladní dopravy prokazatelně povedou právě po silnicích I/9 a I/16 přes dotčené území obchvatu Mělníka. Chybným je i předpoklad žalovaného, že významná část návozu odpadů do záměru ZEVO bude realizována ekologicky šetrnější železniční dopravou. Správa železnic totiž v daném období prokazatelně plánuje mimořádně rozsáhlou investiční akci „Optimalizace traťového úseku Lysá nad Labem – Mělník“ na trati číslo 072. Zahájení stavebních prací je naplánováno na počátek roku 2028 – tedy shodně se spuštěním záměru ZEVO – a má trvat tři až pět let.

56. Ani tento návrhový bod nevyhodnotil soud jako důvodný. Z napadeného rozhodnutí a obsahu správního spisu je patrné, že žalobce v průběhu správního řízení uplatnil ve vztahu ke kumulativnímu posouzení záměru ZEVO námitku, ve které uvedl, že krajský úřad mylně a zavádějícím způsobem opřel prvostupňové rozhodnutí o neplatné posouzení EIA z roku 2008, které je po sedmnácti letech a při zásadních změnách v území, včetně nové obytné zástavby a nárůstu tranzitní nákladní dopravy související s Přístavištěm Mělník a záměrem ZEVO, zcela nerelevantní (srov. odst. 33 a 39 odvolání žalobce a str. 5 a 7 napadeného rozhodnutí). V žalobě pak nedoplnil žádné jiné oblasti nad rámec zohlednění nárůstu tranzitní nákladní dopravy, v nichž by vnímal kumulaci vlivů ve vztahu k záměru ZEVO.

57. Soud poukazuje na rozsudek NSS ze dne 28. 2. 2020, č. j. 6 As 104/2019-70, č. 4038/2020 Sb. NSS, který ve III. právní větě formuloval závěr, že „[p]ři hodnocení správního aktu, do něhož příslušný úřad vtělil svůj názor, že oznámený záměr či změna záměru nespadá pod předmět posuzování podle § 4 odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zde odpovědi na dotaz oznamovatele, zda jeho záměr bude podléhat zjišťovacímu řízení), může správní soud akceptovat i dodatečné odůvodnění učiněných závěrů, např. ve formě vyjádření k žalobě, kde se teprve manifestuje odborná úvaha, kterou předtím učinil příslušný správní orgán mlčky (implicitně) při zvažování možných vlivů záměru na životní prostředí.“ 58. Z vyjádření žalovaného je pak zřejmé, že ve vztahu k záměru ZEVO nebyly identifikovány kumulativní vlivy, které by mohly být významné z hlediska posuzovaného záměru. Žalovaný vysvětlil, že z hlediska kumulativních vlivů by připadalo v úvahu toliko posouzení kumulativního vlivu z dopravy (tedy stejný vliv, který namítal i žalobce), přičemž záměr ZEVO byl v posouzení kumulativních vlivů dopravy zohledněn. Vyhodnocení těchto kumulativních vlivů vycházelo z dopravně inženýrských podkladů zpracovaných společností PRAGOPROJEKT, a.s. (Ing. Ž., 12/2024), které byly podkladem pro zpracování hlukové a rozptylové studie v rámci oznámení záměru. Dopravní model zohledňoval známé i relevantní rozvojové záměry vyplývající z dostupných podkladů a územně plánovací dokumentace. Závazné stanovisko EIA pro záměr ZEVO bylo vydáno již v roce 2018, tedy před zpracováním předmětného dopravního modelu.

59. Soud konstatuje, že není vadou napadeného rozhodnutí, pokud explicitně nezmiňuje konkrétní záměr, jehož vlivy měly být kumulativně vyhodnoceny s posuzovaným záměrem. Podstatné je, že k takovému posouzení kumulativních vlivů skutečně došlo, což se v daném případě stalo, neboť podklady, které se zabývaly posouzením kumulativních vlivů (dopravy) již obsahovaly i záměr ZEVO (podklady byly zpracovány až poté, co bylo pro záměr ZEVO vydáno v roce 2018 závazné stanovisko EIA). Soud přitom s ohledem na výše odkazovaný rozsudek NSS sp. zn. 6 As 104/2019 považuje za dostatečné, když tyto skutečnosti žalovaný výslovně sdělil alespoň ve vyjádření k žalobě. Žalobce po sdělení těchto skutečností trval na tom, že záměr ZEVO měl být explicitně v posouzení zmíněn (srov. repliku žalobce). Ovšem podle soudu by nebylo nijak účelné, pokud by soud trval pouze na výslovném uvedení záměru ZEVO do oznámení záměru (v části posouzení kumulativních vlivů). Za situace, kdy byly vlivy záměru ZEVO (nárůst tranzitní nákladní dopravy a s tím spojené negativní vlivy) zohledněny (a jiné kumulativní vlivy identifikovány nebyly a ani soudu nejsou z obsahu spis zřejmé), by to nemělo vliv na závěr, že posuzovaný záměr nemůže mít významný vliv na životní prostředí a že nebude posuzován podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Podstatné je zohlednění konkrétních hodnot daného záměru, nikoli jeho výslovné uvedení v oznámení záměru.

60. Soud zároveň žalobci nepřisvědčil ani v tom, že by bylo posouzení kumulativních vlivů záměru ZEVO nesprávné, neboť byla vstupní data nerelevantní z důvodu, že vychází ze sčítání dopravy v roce 2020. Z dopravně inženýrských podkladů – Příloha oznámení B.5 (dále jen „příloha B.5“) je patrné, že vychází z řady podkladů, nikoli pouze z údajů o sčítání dopravy v roce 2020 (srov. str. 3 přílohy B.5, na které jsou uvedeny následující použité podklady:

1. TP 188 Posuzování kapacity křižovatek a úseků pozemních komunikací, EDIP, 2018;

2. TP 189 Stanovení intenzit dopravy na pozemních komunikacích, EDIP, 2012;

3. TP 225 Prognóza intenzit automobilové dopravy, EDIP, 2018;

4. Sčítání lidu, domů a bytů 2021, Český statistický úřad, Veřejná databáze, 2024;

5. Celostátní sčítání dopravy 2020, ŘSD s. p.;

6. Dojížďka. Dojížďka a vyjížďka do zaměstnání v interaktivních mapách. Sčítání lidu, domů a bytů 2021. Statistický geoportál. Český statistický úřad, 2023;

7. Územní plán sídelního útvaru Mělník – úplné znění po změně č. 16. 05/2019;

8. Geoprostorová data. OpenStreetMap.org. 2024. Otevřená data pod licencí CC-BY-SA 2.0.;

9. Vybraná data RÚIAN poskytovaná po obcích ve formátu SHP. Registr územní identity, adres a nemovitostí. Český úřad zeměměřičský a katastrální, 2023;

10. MARTOLOS, Jan. Metody prognózy intenzit generované dopravy. EDIP, 2013. ISBN 978-80-87394-08-3. Na str. 6 přílohy B.5 je pak uvedeno, že „[d]dopravní model je kalibrován na výsledky Celostátní sčítání dopravy 2020. Kalibrace spočívá v opravách možných nepřesností vzniklých při přiřazování dopravy na silniční síť či ve vstupních datech sloužících pro výpočet dopravního zatížení. Při kalibraci je sledováno, aby model co nejvíce odpovídal hodnotám na sčítacích profilech. Je sledováno, aby obrat v jednotlivých zónách odpovídal struktuře/atraktivitě sídel, kterým jsou přiřazeny. Kalibrace je prováděna jednotlivě pro všechny dopravní segmenty.“ Z přílohy B.5 také vyplývá, že na stanovení výsledné prognózy dopravy do roku 2037 měly vliv i jiné dokumenty, než pouze výsledky sčítání dopravy v roce 2020. V části 3.5 Dopravní prognóza je mj. uvedeno, že je prognóza predikována na základě výhledových koeficientů dopravy schválených ministerstvem dopravy (TP 225). Stanovení výhledového počtu cest je provedeno pomocí koeficientů vývoje mezioblastních vztahů. Koeficienty jsou určeny podle charakteristiky zóny, délky cesty a typu vozidla, pro který je koeficient určován. V této části přílohy B.5 jsou uvedeny i parametry každé zóny. Na stejných principech je pak zpracován i nárůst dálkových vztahů, které jsou vůči řešenému území tranzitní. Součástí tohoto dopravního posouzení je i vyhodnocení kapacitního posouzení okružních křižovatek, z jehož závěru vyplývá, že všechny okružní křižovatky splňují podmínky úrovně kvality dopravy podle ČSN 73 6102 (nejsou zde indicie o přehlcení intenzitou dopravy). Okružní křižovatky v km 1,200, 1,700, 2,600 a 3,100 ji splňují na stupni A (nejlepší hodnocení), okružní křižovatka v km 0,000 km ji splňuje na stupni B za předpokladu změny celkového geometrického uspořádání křižovatky. Z uvedeného podkladu se tak soudu jeví, že jednak nevycházel pouze z jediného podkladu, který by mohl zapříčinit podhodnocení intenzity dopravy (a s tím spojených vlivů) v důsledku ovlivnění intenzity dopravy pandemií COVID-19. Vstupní data byla kalibrována pro zohlednění jednotlivých zón a prognóza nárůstu dopravy pak vycházela z dalších podkladů, které nebyly nikterak zpochybněny.

IV. Porušení principu předběžné opatrnosti

61. Žalobce má za to, že byl v rámci zjišťovacího řízení porušen princip předběžné opatrnosti, jak ho upravuje § 13 zákona o ochraně přírody a krajiny a § 5 odst. 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a jak jej vykládá NSS v rozsudku ze dne 28. 2. 2020, č. j. 6 As 104/2019-70. Žalobce má za to, že v projednávané věci vyvstaly závažné a odborně podložené pochybnosti o vlivech záměru na životní prostředí. Sám žalovaný poukázal na některé negativní vlivy na životní prostředí v napadeném rozhodnutí popsal (nesplnění hygienických limitů pro hluk, pochybnosti ve vztahu k dotčení prvků ÚSES) a upozornil, že bude nutné v navazujícím řízení požádat o výjimku z celkem 26 zvláště chráněných druhů, což považuje žalobce za poměrně vysoké číslo dokládající značné dopady na místní ekosystémy. Žalobce poukázal na to, že podle odkazované judikatury postačí „sebemenší pochybnost“ a již v takové situaci je správní orgán povinen přistoupit k posouzení vlivů záměru na životní prostředí. Žalobce dále namítal, že již v předchozích podáních upozorňoval na to, že byl koridor D020, jehož vymezení přebírá územní plán Mělník, v Zásadách územního rozvoje Středočeského kraje (dále jen „ZÚR SK“) vymezen v rozporu se zákonem – do ZÚR SK byl převzat prostřednictvím aktualizace č. 12 ZÚR SK, aniž by byl předmětem této aktualizace. Koridor se objevil pouze v úplném znění. Úplné znění ovšem není opatřením obecné povahy, kterým se určité vymezení plochy stanovuje. Podle žalobce tak nemá být k vymezení koridoru v ZÚR SK vůbec přihlíženo. Správní orgány ovšem tato tvrzení žalobce pouze odbyly tvrzením, že přezkum souladu záměru s územně plánovací dokumentací není předmětem posouzení vlivů záměru na životní prostředí. Absence koncepčního posouzení vlivů umístění koridoru na životní prostředí měla vést žalovaného ke zvýšené opatrnosti a k závěru, že záměr, jehož významné negativní vlivy na životní prostředí vyplývají přímo z oznámení záměru a z podkladových odborných studií, musí být podroben posouzení vlivů na životní prostředí.

62. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že princip předběžné opatrnosti neznamená, že při každém možném negativním vlivu nebo nejistotě musí být provedeno plné posouzení vlivů na životní prostředí. Účelem je zajistit, aby potencionální rizika byla včas identifikována, odborně vyhodnocena a aby k nim byla stanovena vhodná preventivní nebo zmírňující opatření. To se v projednávané věci stalo.

63. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na uplatněné argumentaci a dále zdůraznil, že přítomnost nevyřešených pochybností dokládají nikoli jen podklady oznámení záměru, ale jejich existenci uznává i krajský úřad, který oznamovateli uložil povinnost zpracovat podrobný inženýrskogeologický a hydrogeologický průzkum za účelem ověření průběhu hladiny podzemní vody ve vztahu k trase záměru. Krajský úřad tedy připustil, že může existovat potenciální vliv na hladiny podzemních vod, přesto rozhodl, že se posouzení vlivů provádět nemá.

64. Žalobce v tomto žalobním bodě prakticky zopakoval argumentaci, kterou uplatnil výše a u které soud vyhodnotil, že není důvodná, resp. že z podkladů rozhodnutí neplynou skutečnosti, které by svědčily o tom, že záměr může závažně ovlivnit životní prostředí. V podrobnostech k jednotlivým složkám, které byly rozporovány, odkazuje soud na argumentaci výše [části III.a) – III.e) tohoto rozsudku]. Soud pak znovu opakuje, že posouzení EIA se neprovádí při každém možném dotčení životního prostředí, ale pouze tehdy, pokud je zde pravděpodobnost, že může být životní prostředí ovlivněno závažně. Zároveň je třeba záměr posuzovat komplexně, tedy včetně navržených ochranných a kompenzačních opatření, která mohou případný negativní vliv na životní prostředí eliminovat či alespoň zmírnit. V rámci jednotlivých dotčených složek přitom soud dospěl k závěru, že sice mohou být dotčeny, avšak ve spojení s navrženými ochrannými opatřeními nelze takové dotčení vyhodnotit jako možné závažné ovlivnění životního prostředí.

65. Ačkoli se žalobce v tomto žalobním bodě nad rámec dříve uplatněných skutečností odvolával ještě i na kvantifikované vyčíslení zásahu do flóry a fauny (potřeba žádat výjimku z ochrany podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny pro 2 druhy zvláště chráněných rostlin a pro celkem 24 zvláště chráněných živočichů), tak soud konstatuje, že je třeba vyhodnotit možný kvalitativní zásah na tyto druhy. Pouze skutečnost, že má být v navazujícím řízení požádáno o výjimku pro celkem 26 zvláště chráněných organizmů, neznamená, že záměr může závažným způsobem ovlivnit životní prostředí. Je třeba se zabývat tím, jakým konkrétním způsobem ovlivní dotčené organizmy. Žalobce ovšem ve vztahu k dotčeným organizmům nic bližšího neuvedl. Možnost závažného ovlivnění životního prostředí dovozoval toliko od počtu dotčených druhů rostlin a živočichů.

66. Soud přitom z prvostupňového rozhodnutí ve spojení s oznámením záměru dovozuje, že pro naprostou většinu dotčených druhů představuje záměr pouze mírně negativní ovlivnění, resp. že jsou navržena ochranná opatření, která mají negativnímu vlivu zamezit.

67. V případě flory bude dotčena sněženka podsněžník, ale díky omezenému záboru biotopu a výskytu druhu i v okolním území je vliv na populaci hodnocen jako mírně negativní. Před realizací záměru je žádoucí transfer jedinců mimo dotčené plochy. Dále je dotčena potočnice lékařská, u které je také žádoucí provést před realizací záměru aktuální biologický průzkum a případně provést její transfer mimo dotčené území.

68. V rámci fauny jsou dotčeni čmeláci, avšak s ohledem na omezený zábor jejich vhodných stanovišť nebude realizace záměru představovat ovlivnění stavu jejich populací na území ČR ani v rámci širšího okolí záměru. Populace bude pouze lokálně mírně negativně ovlivněna, přechodně dotčené území mohou čmeláci znovu kolonizovat. Pro mravence bude realizace záměru znamenat úbytek biotopu, případně přímo ohrožení jedinců a jejich hnízd. Záměr nebude mít vliv na stav populace na území ČR, ani v širším okolí. Zábor biotopu je omezeného rozsahu. Vhledem k výskytu obdobných stanovišť v širším zájmovém území budou populace pouze lokálně mírně negativně ovlivněny. Pro prskavce menšího, svižníka polního, zlatohlávka tmavého a kudlanku nábožnou platí, že budou dotčeny úbytkem obývaného stanoviště a mortalitou jedinců. Záměr nebude mít vliv na stav jejich populace na území ČR ani v širším okolí záměru. Vhledem k výskytu obdobných stanovišť v navazujícím území budou populace těchto druhů pouze lokálně mírně negativně ovlivněny. Realizací záměru dojde k omezené ztrátě biotopu užívaného modráskem bahenním. Lokálně může dojít k negativnímu ovlivnění stavu populace. Díky omezenému rozsahu výskytu může dojít k zániku lokální populace. Avšak pro posílení populace druhu v této lokalitě je možné provádět vhodnou péči o navazující travní porosty v okolí záměru, které jsou vhodným biotopem. Pro ropuchu zelenou, skokana štíhlého a skokana skřehotavého bude mít hlavní negativní vliv fáze přípravných prací (skrývky atd.), v rámci kterých nelze vyloučit přímé ovlivnění jedinců. Při realizaci hrozí vnikání jedinců na staveniště. Avšak riziko ovlivnění lze zmírnit odchytem a transferem jedinců mimo koridor stavby. Záměrem bude zhoršena migrační prostupnost území a dojde k úbytku vhodných terestrických stanovišť. Vliv záměru na lokální populaci ropuchy zelené bude mírně negativní, její rozmnožovací biotopy nebudou dotčeny. V rámci ČR bude vliv zanedbatelný. Realizací záměru dojde ke ztrátě vhodného biotopu a bude zhoršena migrační prostupnost území pro ještěrku obecnou, slepýše křehkého a užovku obojkovou. Nelze vyloučit přímé ohrožení jedinců. Opět bude mít hlavní negativní vliv fáze přípravných prací (skrývky atd.). Vliv záměru na lokální populaci ještěrky obecně bude mírně negativní, druh ale bude moci znovu kolonizovat okraje podél silniční komunikace. V rámci ČR bude vliv zanedbatelný. Realizace záměru bude pro lejska šedého, bramborníčka hnědého, strnada lučního, slavíka obecného a ťuhýka obecného znamenat v omezeném rozsahu ztrátu jejich biotopu. Přímé ovlivnění lze vyloučit vhodným načasováním kácení dřevin. V okolí se nacházejí náhradní biotopy, které mohou využívat k hnízdění. Vliv byl vyhodnocen jako mírný. Pro žluvu hajní dojde během výstavby k ovlivnění jejího vhodného biotopu (kácením dřevin), avšak zásah bude omezeného rozsahu. Vliv rušení bude přechodný, v omezeném rozsahu. V okolí se nachází vhodné náhradní biotopy. Vliv na populaci byl vyhodnocen toliko jako mírně negativní. Výstavbou mostního objektu pak dojde k zásahu a ovlivnění vhodného biotopu chřástala vodního. V území budou působit rušivé vlivy, které budou přechodného charakteru. Je žádoucí v rámci projektové přípravy připravit revitalizační projekt pro rekultivaci narušeného území, který podpoří obnovu jeho vhodného biotopu. Díky omezenému rozsahu narušeného území je vliv vyhodnocen jako mírný. Vydra říční bude ovlivněna zejména působením rušivých vlivů během výstavby a provozu záměru. Migrační průchodnost území bude zajištěna mostním objektem, který překlene nivu Pšovky. Vzhledem k ovlivnění biotopu v omezeném rozsahu se nepředpokládá zhoršeni stavu populace tohoto druhu. Vliv byl vyhodnocen jako mírný, v rámci cele ČR zanedbatelný. U netopýra nejmenšího a netopýra hvízdavého dojde k lokálnímu zásahu do méně významných úkrytových biotopů, při kacení dřevin může dojít k poranění nebo usmrcení jedinců. Dojde k relativně malému záboru potravních stanovišť. Migrační prostupnost území bude zhoršena a jedinci budou vystaveni riziku střetů s projíždějícími vozidly na mostním objektu. Pro omezení vlivu je navrženo realizovat na mostě oboustrannou protihlukovou stěnu. U netopýra rezavého dojde k lokálnímu zásahu do úkrytového biotopu, při kácení dřevin může dojít k poranění nebo usmrcení jedinců. Realizace záměru bude také znamenat zásah do potravního biotopu. Dojde k relativně malému záboru potravních stanovišť. Migrační prostupnost území nebude zhoršena, jedná se o druh, který loví ve větších výškách ve volném prostoru, střety s dopravou jsou málo pravděpodobné. K tomu soud doplňuje, že na str. 72 a násl. oznámení záměru jsou uvedeny počty jedinců vyskytujících se na území dotčeném záměrem. Z tabulky vyplývá, že u výše uvedených druhů budou dotčeni toliko jedinci, případně nižší desítky (čmelák, modrásek bahenní) až vyšší desítky (skokan štíhlý, skokan skřehotavý, ještěrka obecná). Z tohoto podrobného výčtu je pak patrné, že nedojde ke kvantitativně významnému ovlivnění jednotlivých druhů, navíc lze negativní dotčení významně ovlivnit konkrétními navrženými opatřeními. Žalobce pak v žalobě nad rámec kvantitativního dotčení 26 zvláště chráněných organizmů ke konkrétním dotčeným druhům žádnou podrobnější argumentaci neuplatnil.

69. Nutnost žádat o výjimku z ochrany podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny sama o sobě neznamená, že se jedná o záměr, u kterého je možné, že závažně ovlivní životní prostředí, a z podkladů rozhodnutí soud takové indicie nezjistil. Soud tak uzavírá, že ze záměru nevyplývá, že by záměr z důvodu své povahy mohl podstatným nebo nevratným způsobem změnit některé faktory životního prostředí (např. živočichové či rostliny, půda nebo voda, bez ohledu na jeho rozměry).

70. Ohledně případného porušení zákona v případě vymezování koridoru D020 v ZÚR SK pak soud konstatuje, že v rámci přezkumu rozhodnutí, které bylo vydáno ve zjišťovacím řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, nemůže přezkoumávat zákonnost opatření obecné povahy. Předmětem zjišťovacího řízení je posouzení, zda předložený záměr může závažně ovlivnit životní prostředí, nikoli zákonnost opatření obecné povahy, které má vymezovat funkční plochu pro umístění takového záměru.

V. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí ohledně vypořádání námitky proběhlých posouzení EIA

71. Nakonec žalobce namítal, že v rámci odvolaní opakovaně upozorňoval na to, že průtah, jehož součástí je záměr, jakožto jeho dílčí část, byl v roce 2008 předmětem posouzení vlivů na životní prostředí. Také poukázal i na proběhlé posouzení vlivů na životní prostředí k etapě 2 průtahu, v rámci které shledaly orgány ochrany životního prostředí nutnost posouzení vlivů na životní prostředí. Žalovaný sice v bodě 4 napadeného rozhodnutí uvedl, že krajský úřad na dřívější posouzení EIA z roku 2008 neodkazuje jako na argument pro zbytečnost nového posouzení, ale pouze v kontextu dlouhodobé a koncepční přípravy průtahu města Mělník. Taková argumentace ovšem zcela míjí podstatu námitek žalobce, který se odkazem na posouzení EIA z roku 2008 snažil prokázat, že orgány ochrany životního prostředí v minulosti dospěly k závěru, že záměr (jakožto součást celé stavby průtahu) má být předmětem posouzení vlivů na životní prostředí. Žalobci tak není zřejmé, z jakého důvodu teď krajský úřad a žalovaný dospěli k opačnému závěru. Skutečnost, že v roce 2015 muselo být vydáno nové závazné stanovisko EIA pro upravenou etapu 2 průtahu přitom sama o osobě podporuje závěr, že vlivy záměru (další etapy průtahu) na životní prostředí mohou být rovněž významné.

72. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na str. 7 bod 4 napadeného rozhodnutí. Aktuálně projednávané etapy 3 a 4 byly posouzeny samostatně v rámci zjišťovacího řízení podle zákona EIA na základě předloženého oznámení a odborných příloh. Skutečnost, že předchozí etapy obchvatu Mělníka byly v minulosti posouzeny podle zákona EIA, nevytváří žádnou automatickou povinnost zjednodušit nebo vynechat posouzení aktuálně projednávaného samostatného záměru.

73. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného konstatoval, že argumentace žalovaného trpí zásadním logickým rozporem. Na jedné straně obhajuje absenci variantního řešení odkazem na dlouhodobou koncepční přípravu celého obchvatu, na straně druhé nyní tvrdí, že etapy 3 a 4 jsou zcela samostatným záměrem, který lze posuzovat izolovaně. Pokud žalovaný tvrdí, že se jedná o samostatný záměr, pak žalobce považuje takový přístup za nepřípustné dělení záměru (tzv. salámová metoda). Pokud ovšem žalovaný trvá na tom, že se jedná o dlouhodobou koncepci, pak nemohou etapy 3 a 4 představovat samostatný záměr a být posuzovány bez ohledu na vlivy obchvatu.

74. Soud neshledal, že by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné v části vypořádávající námitku žalobce ohledně dříve proběhlých posouzení EIA. Z uplatněné žalobní argumentace je patrné spíše to, že žalobce neporozuměl vypořádání jeho námitky, případně že argumentaci žalovaného desinterpretuje.

75. Žalovaný v napadeném rozhodnutí (str. 7 a 8) v souvislosti s uplatněnou námitkou uvedl, že „KUSK se ve svém rozhodnutí neodkazuje na dřívější posouzení EIA z roku 2008 jako na argument, že projednávaný záměr již nemusí být znovu posuzován, nýbrž jej uvádí výhradně v kontextu dlouhodobé a koncepční přípravy obchvatu města Mělníka. Z rozhodnutí KUSK jednoznačně vyplývá, že aktuálně projednávané 3. a 4. etapa obchvatu byly hodnoceny na základě předloženého oznámení záměru a jeho odborných příloh v rámci samostatného zjišťovacího řízení podle zákona EIA. Skutečnost, že záměr celého obchvatu Mělníka (1.–4. etapa) byl v minulosti posouzen v roce 2008 a že upravená 2. etapa byla samostatně posouzena v roce 2015, slouží pouze k doložení kontinuity přípravy záměru a skutečnosti, že projednávané etapy 3 a 4 představují dokončení dlouhodobě připravované a již zčásti realizované trasy, nikoli k bagatelizaci či vyloučení jejich současného posouzení. KUSK se dále vyjádřil i k souvisejícím výhledovým záměrům, když uvedl, že přeložka silnice II/273 je sice dle územního plánu Mělníka plánována, avšak v současné době není podrobně rozpracována a ve výhledových stavech není zohledněna. Z tohoto důvodu je v dopravní prognóze nadále uvažována silnice II/273 ve stávajícím stavu, což je z hlediska hodnocení vlivů na obyvatelstvo, hlukovou a rozptylovou situaci postupem ‚na straně bezpečnosti‘. KUSK tímto přístupem nezlehčuje možné kumulativní vlivy, ale naopak volí konzervativní variantu hodnocení.“ 76. Z uvedeného podle soudu nevyplývá, že by měl žalovaný nebo krajský úřad za to, že když bylo v minulosti provedeno posouzení EIA pro etapy č. 1, 2, 3 a 4, že by to automaticky znamenalo, že etapa č. 3 a 4 již nebude muset být posuzována. Krajský úřad, resp. žalovaný nijak nezastírají, že etapy č. 3 a 4 souvisí s etapami č. 1 a 2 (právě proto byl záměr jako celek v minulosti posuzován společně pro všechny etapy). Nicméně od doby posouzení se změnily skutkové okolnosti tak, že stanovisko EIA pozbylo platnosti, a zároveň byla etapa č. 1 a 2 již realizována. V takovém okamžiku není prostor pro to, aby byla etapa č. 3 a 4 znovu posuzována jako celek (tj. společně s etapou č. 1 a 2), nebo aby byla automaticky vyhodnocena jako záměr, který podléhá posouzení vlivů. Realizované etapy č. 1 a 2 se již promítají do území, ve kterém má být realizována i etapa č. 3 a 4. Vlivy již zrealizovaných etap jsou tak již promítnuty do území a společně s těmito změnami jsou pak vyhodnoceny účinky etap č. 3 a 4. Ačkoli tak nedochází k formálnímu společnému posouzení všech etap (č. 1-4) záměru, tak materiálně jsou posouzeny společně, avšak s tím rozdílem, že etapy č. 1 a 2 se již promítly v území, do kterého mají být zbývající etapy č. 3 a 4 umístěny. To, že ve svém souhrnu podléhaly etapy č. 1-4 posouzení vlivů, neznamená, že poté, co byly zrealizovány etapy č. 1 a 2, jsou vlivy etap č. 3 a 4 takového charakteru, že by musely být opět posouzeny podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Je pravda, že záměry mají být posuzovány jako celek i tehdy, je-li zřejmé, že budou realizovány na etapy. Takové posouzení ovšem bylo v minulosti realizováno. Neznamená to však, že v případě uplynutí platnosti stanoviska EIA a realizace části záměru, již nemusí být etapa č. 3 a 4 podle zákona o posuzování vlivů posouzena, nebo naopak, že bude muset být vždy znovu posouzena v procesu EIA. Je třeba zohlednit, že došlo k realizaci dílčích etap, případně jak se změnily návrhy etap. Za situace, kdy již byla etapa č. 1 a 2 realizována, je v souladu se zákonem, že je pro etapy č. 3 a 4 (tj. již bez společného posouzení s již realizovanými etapami č. 1-2) samostatně vyhodnoceno, zda představují možnost závažného ovlivnění životního prostředí.

77. V projednávané věci tedy nebyla užita tzv. salámová metoda, neboť nenastala situace, že by byla nepřípustně (účelově) posuzována samostatně každá etapa zvlášť. Celý záměr byl řádně posouzen pro všechny etapy. Jelikož ovšem již byly etapy č. 1 a 2 realizovány, nejsou již součástí posouzení záměru jako celku (etapy č. 1-4). To, že celý záměr (tj. etapy č. 1-4) podléhal posouzení vlivů neznamená, že by tomuto posouzení podléhaly i jednotlivé etapy zvlášť. Nebylo by přípustné, aby v době, kdy ještě nebyla žádná z etap realizována, probíhalo rozdělené posouzení každé z etap. Takový postup by skutečně představoval nepřípustné dělení záměru. Avšak v okamžiku, kdy již byly (po řádném společném posouzení) některé etapy realizovány a pro zbývající etapy uplynula platnost stanoviska EIA, je přípustné, aby bylo znovu posouzeno, zda pouze zbývající část záměru podléhá posouzení EIA. Zákon nestanovuje, že etapa, která byla jednou jako součást celého záměru posouzena v procesu EIA, musí být po uplynutí stanoviska posouzena znovu, byť by byla již část záměru realizována.

78. Žalovaný tuto skutečnost žalobci řádně vysvětlil (srov. citaci v odst. 75 rozsudku), když uvedl, že odkaz na dřívější posouzení EIA z roku 2008 nepředstavuje argument, že projednávaný záměr nemusí být znovu posuzován. Zároveň správní orgány opakovaně uvedly, že etapy č. 1 a 2 byly již realizovány. Což je změna skutkového stavu oproti roku 2008, kdy k posouzení EIA celého záměru (etapy č. 1-4) došlo. Nešlo tak ani o situaci, že by uplynula platnost posouzení EIA z roku 2008 pro celý záměr. Pokud by uplynula platnost tohoto stanoviska pro celý záměr a nebyla by realizována ani etapa č. 1 a 2, byl by záměr znovu posuzován jako celek (etapy č. 1-4). Nyní měl být záměr jen dokončen (zbývala etapa č. 3 a 4). Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 79. Soud neshledal námitky žalobce důvodnými a nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, a proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

80. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

81. Osoba zúčastněná na řízení podle § 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2025, ve spojení s čl. XI bodem 2 zákona č. 314/2025 Sb. nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí soud neuložil žádnou povinnost a ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání náhrady nákladů řízení. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 28. května 2026 Kryštof Horn v. r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: X