40 A 5/2026

Rubrum

č. j. 40 A 5/2026- 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobce: P. L. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2025, č. j. 115669/2025/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2025, č. j. 115669/2025/KUSK, a rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav ze dne 11. 7. 2025, č. j. MMMB/84300/2025/ÚDP/JáHá, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 25. 11. 2025 k Městskému soudu v Praze a postoupenou zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 40 A 5/2026 rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 11. 7. 2025, č. j. MMMB/84300/2025/ÚDP/JáHá (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným z přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o silničním provozu“). Tohoto přestupku se měl žalobce dopustit tím, že jako provozovatel vozidla nezajistil, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemní komunikaci, neboť jeho řidič dne 14. 2. 2024 v době od 16:15 do 16:16 hodin neoprávněně stál na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením a řádně označeném dopravní značkou, aniž by vozidlo takovým průkazem označil, čímž porušil § 67 odst. 8 zákona o silničním provozu a naplnil znaky skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 11 téhož zákona. Za tento přestupek provozovatele vozidla uložil správní orgán prvního stupně žalobci pokutu ve výši 4 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

2. Těžiště sporu mezi žalobcem a žalovaným spočívá v otázce, zda mohl být žalobce, jenž byl v době spáchání přestupku nezletilý, odpovědný za protiprávní jednání jiného (řidiče vozidla) jako provozovatel vozidla. Obsah žaloby 3. Žalobce je přesvědčen o tom, že žalovaný věc nesprávně právně posoudil a že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost spatřuje v tom, že se žalovaný nevěnoval zásadní otázce, zda mohl mít toho času neplnoletý žalobce objektivní odpovědnost za protiprávní jednání plnoletých osob a zda byl žalobce platně a v souladu s právem zapsán v kartě vozidla na příslušném dopravním inspektorátu jako provozovatel vozidla, pokud i sám dopravní inspektorát tvrdil, že k zápisu došlo omylem. Žalovaný se dle žalobce těmto otázkami nevěnoval, přestože byly odvolacím důvodem.

4. Do registru silničních vozidel byl žalobce zapsán jako provozovatel vozidla proti své vůli, vozidlo nechtěl provozovat a obával se případných problémů s tím spojených. Žalobce tvrdí, že vozidlo fakticky provozuje jeho otec, který ho má vypůjčené a který zajišťoval převod na dopravním inspektorátu na základě plné moci. Žalobce se chtěl stát provozovatelem vozidla až v době, kdy bude řidičem. Dopravní inspektorát po zápisu žalobce do registru silničních vozidel zjistil, že žalobce není plnoletý a že dle metodického pokynu nemůže být zapsán jako provozovatel vozidla. Úředník dopravního inspektorátu, pan V. (jehož výslech žalobce navrhuje provést v rámci dokazování), proto následně navštívil žalobce v místě jeho bydliště, předložil mu příslušný metodický pokyn, sdělil žalobci, že při zápisu došlo k chybě, a požadoval po něm, aby došlo ke změně a provozovatelem vozidla se stal žalobcův otec. Žalobce telefonoval i s vedoucí dopravního inspektorátu, která na něj vyvíjela silný tlak (a jejíž výslech žalobce rovněž navrhuje) a požadovala, aby došlo ke změně zápisu a nápravě chyby. Žalobce si přál chybu napravit, avšak bez povinnosti hradit správní poplatek, jelikož k chybě došlo vinou dopravního inspektorátu a jelikož žalobce jako student neměl peníze. Dopravní inspektorát jej neosvobodil od povinnosti platit správní poplatek a nakonec po dlouhém jednání ke změně nedošlo s tím, že žalobce stejně bude brzy plnoletý. Avšak ještě před dosažením zletilosti došlo ke spáchání dopravního přestupku, za který byl žalobce potrestán na základě objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla. Došlo-li však k zápisu Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 40 A 5/2026 žalobce coby provozovatele chybou úředníka, pak se muselo jednat o neplatné právní jednání, za nějž žalobce nemůže nést právní důsledky. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Žalovaný má za to, že oba správní orgány postupovaly v souladu s procesními i hmotněprávními předpisy, že je napadené rozhodnutí přezkoumatelné, skutkový stav věci byl dostatečně zjištěn a byla respektována zásada volného hodnocení důkazů.

6. S odvolací námitkou týkající se problematiky zápisu neplnoleté osoby za provozovatele vozidla se žalovaný řádně vypořádal, a to na straně 5 napadeného rozhodnutí. Žalovaný sice užil nesprávnou terminologii, neboť ve druhém a třetím odstavci této stránky uvedl, že za přestupek je odpovědný ten, kdo v den jeho spáchání dovršil patnáctý rok věku, tedy dosáhl tzv. zletilosti, avšak správně zde měl žalovaný užít pojem odpovědnosti za přestupek, jak to stanoví § 18 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Je však evidentní, že žalovaný při argumentaci ohledně odpovědnosti žalobce za spáchaný přestupek posuzoval žalobce ke dni spáchání přestupku jako mladistvého, tedy jako osobu, která dovršila 15 let věku, ale nedosáhla dosud plnoletosti (tj. zletilosti), a dospěl k závěru, že žalobce jakožto mladistvý je za přestupek podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu odpovědný, neboť jeho odpovědnost jako osoby mladistvé není zákonem vyloučena.

7. Dle žalovaného není pochyb o tom, že žalobce byl ke dni spáchání přestupku zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla. Platí přitom presumpce správnosti údajů uvedených v tomto registru. Tvrdí-li žalobce v žalobě, že byl jako provozovatel zapsán do registru proti své vůli, pak je toto tvrzení v přímém rozporu s obsahem plné moci založené na čísle listu 5 spisu správního orgánu prvního stupně, ze které vyplývá, že žalobce zplnomocnil pana J. L. k zastupování ve věci nabytí a převodu vozidla SPZ X. Právní úprava týkající se práv a povinností provozovatele vozidla nadto neobsahuje ustanovení o tom, že by provozovatelem vozidla mohla být pouze osoba starší 18 let. Tvrzení žalobce, že jej úředník dopravního inspektorátu V. navštívil v místě bydliště, kde mu předložil metodický pokyn pro dopravní inspektoráty a sdělil, že došlo k chybě a žalobce nemůže být provozovatelem motorového vozidla, je dle žalovaného naprosto nepodložené. Žalovaný upozorňuje na zásadu oficiality přestupkového řízení, dle které důkazní břemeno tíží správní orgán, avšak pokud je tvrzením obviněného z přestupku některý z důkazů zpochybněn, přesouvá se důkazní břemeno na jeho stranu a je pouze na něm, aby svá tvrzení prokázal. Jakákoliv ničím nepodložená spekulativní námitka či hypotéza ze strany obviněného proto neznamená, že by měl správní orgán provádět rozsáhlé dokazování za účelem jejího vyvrácení, tj. že by každé takové tvrzení musel dokazovat správní orgán. Založil-li správní orgán prvního stupně do spisu výpis z registru silničních vozidel, pak bylo na žalobci, aby plausibilně tvrdil a prokazoval, proč tento podklad nebyl použitelný. Žalobce namísto toho neurčitě uváděl, že je v registru zapsán neoprávněně, aniž by jakkoli prokázal, že tento zápis byl v rozporu s faktickým stavem či s platnou právní úpravou. Replika žalobce 8. V replice žalobce opakuje, že se správní orgány dle jeho názoru věcí dostatečně nezabývaly a nesprávně ji právně posoudily, neboť nezletilá osoba podle něj nemůže být provozovatelem Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 40 A 5/2026 vozidla a odpovídat za protiprávní jednání jiných osob. Žalobce je přesvědčen o tom, že nezletilý nemůže být provozovatelem vozidla s objektivní zákonnou odpovědností. Žalobce nadto od začátku správního řízení tvrdil, že vozidlo užíval jeho otec. Správní orgán prvního stupně nedokázal tuto skutečnost prověřit a správně zjistit skutkový stav věci. Obsah správního spisu 9. Městská policie Mladá Boleslav oznámila správnímu orgánu prvního stupně podezření ze spáchání přestupku provozovatele vozidla, neboť zjistila, že vozidlo Chevrolet s registrační značkou X dne 14. 2. 2024 neoprávněně stálo na parkovišti vyhrazeném pro zdravotně postižené osoby. Správní orgán prvního stupně dne 14. 3. 2024 vyzval žalobce coby provozovatele vozidla podle § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu k uhrazení částky 1 250 Kč za nesplnění povinnosti uložené v § 10 odst. 3 téhož zákona.

10. Ve správním spise je dále založena kopie technického průkazu výše uvedeného vozidla, v němž byl žalobce od 22. 3. 2023 zapsán jako vlastník, a plná moc, kterou žalobce dne 1. 3. 2023 zmocnil svého otce J. L. k zastupování „ve věci nabytí a převodu vozidla RZ X“ a dalším jednáním a úkonům ve věci tohoto vozidla.

11. Dne 7. 4. 2024 žalobce zaslal správnímu orgánu prvního stupně přípis, ve kterém uvedl, že vozidlo má od něj od předloňského roku vypůjčeno jeho otec J. L. Zároveň žalobce svého otce označil za řidiče vozidla a dodal, že o události nic neví, sám nemá řidičské oprávnění a v době spáchání přestupku byl nezletilý, a tedy nemohl odpovídat za cizí jednání. Pokud byl žalobce zapsán v registru jako provozovatel vozidla, jednalo se podle něj o protiprávní stav věci, neboť nezletilý nemůže být provozovatelem vozidla. Zároveň uvedl, že ve věci má být dále jednáno s jeho otcem coby zmocněncem.

12. Správní orgán prvního stupně následně předvolal žalobcova otce k podání vysvětlení. Žalobcův otec se z termínu omluvil a doložil lékařskou zprávu. Dne 11. 7. 2024 zahájil správní orgán prvního stupně řízení o přestupku proti žalobcovu otci a současně mu sdělil obvinění. Dle protokolu ze dne 7. 8. 2024 se žalobcův otec nedostavil k projednání přestupku, a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Usnesením ze dne 7. 8. 2024 správní orgán prvního stupně řízení o přestupku proti žalobcovu otci zastavil, neboť z doložených dokumentů jednoznačně neplynulo, že by se přestupku (stání s motorovým vozidlem na parkovišti vyhrazeném pro vozidlo označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením) dopustil. Proti tomuto usnesení podal žalobcův otec odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 9. 2024 zamítl a usnesení o zastavení řízení o přestupku proti žalobcovu otci potvrdil.

13. Příkazem ze dne 22. 1. 2025 pak správní orgán prvního stupně shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Proti tomuto příkazu podal žalobce prostřednictvím svého otce coby zástupce odpor, v němž uvedl, že vozidlo neřídil, řidičským oprávněním nedisponuje a že oznámil totožnost řidiče, pročež není za skutek postižitelný. Správní orgán prvního stupně pak žalobce coby obviněného předvolal k ústnímu jednání, k němuž se žalobce nedostavil, a proto byla věc projednána v jeho nepřítomnosti. Následujícího dne žalobce zaslal správnímu orgánu prvního stupně prostřednictvím zmocněnce omluvu z jednání, ve které uvedl, že onemocněl virózou, což měl potvrdit jeho otec (zmocněnec), který o něj pečoval, a že navíc o věci nic neví, pročež je zbytečné zvát jej v jiném termínu. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 5 40 A 5/2026 14. V reakci na výzvu k seznámení se s podklady rozhodnutí žalobce (opět prostřednictvím zmocněnce) uvedl, že v době spáchání přestupku byl nezletilý a nemohl nést objektivní odpovědnost. Správnímu orgánu prvního stupně vytknul, že nezajistil vyjádření osoby, kterou označil za řidiče, a konstatoval, že nebyl způsobilý stát se provozovatelem vozidla. Zápis své osoby za provozovatele vozidla považoval za neplatné či neúčinné jednání.

15. Prvostupňovým rozhodnutím pak správní orgán prvního stupně uznal žalobce vinným z přestupku provozovatele vozidla tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozsudku. Správní orgán prvního stupně nesouhlasil s tím, že se žalobce vyvinil ze spáchání přestupku nahlášením totožnosti řidiče. Z důvodu absence prohlášení řidiče nebylo možné jednoznačně stanovit, že řidičem byl žalobcův otec. Provozovatelem vozidla byl dle registru silničních vozidel žalobce. Správní orgán prvního stupně nesouhlasil s tím, že by žalobce nebyl právně postižitelný, neboť všechny předpoklady dle § 125f odst. 2 zákona o silničním provozu byly naplněny. K přestupku sice došlo v době, kdy byl žalobce nezletilý, avšak jako mladistvý byl odpovědný za přestupek dle § 18 zákona o odpovědnosti za přestupky. Správní orgán prvního stupně dále konstatoval, že sám žalobce mu zaslal plnou moc, kterou zmocnil svého otce k zastupování ve věci nabytí a převodu vozidla a k dalšímu jednání ve věci tohoto vozidla. Navíc i z výpisu z registru silničních vozidel a z technického průkazu jednoznačně plynulo, že žalobce byl provozovatelem vozidla. Pokud by se žalobce domníval, že přepis vozidla na jeho osobu vykazoval vady nebo byl neplatný, měl dostatek času učinit kroky k nápravě dříve a nikoli až po obvinění ze spáchání přestupku.

16. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém zopakoval, že jako nezletilý se nikdy nemohl stát provozovatelem vozidla a odpovídat za jednání jiného. Zápis žalobce jako provozovatele vozidla byl v rozporu se zákonem a metodickým pokynem dopravního inspektorátu.

17. Žalovaný následně vydal napadené rozhodnutí, jímž zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. K věci samé žalovaný uvedl, že se žalobce dopustil přestupku provozovatele vozidla a správní orgány jsou vázány údaji zapsanými v registru silničních vozidel a nepřísluší jim posuzovat, zda je zápis v pořádku či nikoli. Právo být vlastníkem a provozovatelem vozidla právní řád věkově nijak neomezuje, avšak v případě nezletilé a mladistvé osoby je vyžadováno její zastoupení zákonným zástupcem. V souladu s § 18 zákona o odpovědnosti za přestupky je za přestupek odpovědný ten, kdo již v době jeho spáchání dovršil patnáctý rok věku, tedy dosáhl zletilosti. Žalovaný dále poznamenal, že žalobce přestupek spáchal ve věku 17 let, kdy byl vlastníkem a provozovatelem vozidla, které na něj bylo registrováno dne 22. 3. 2023, tj. rovněž ve věku 17 let, tedy „v obou případech … byl sice mladistvý, ale již zletilý.“ Jako zletilá osoba se žalobce dle přesvědčení žalovaného stal, byť objektivně, plně odpovědným za přestupek provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, samozřejmě s přihlédnutím ke zvláštním ustanovením týkajícím se jej jako osoby mladistvé. Žalovaný citoval § 125f odst. 1, 2 a 5 zákona o silničním provozu a konstatoval, že podmínky odpovědnosti za přestupek provozovatele vozidla byly naplněny. Porušení pravidel bylo řádně zjištěno a důkazně podloženo a správní orgán prvního stupně učinil kroky ke zjištění osoby pachatele přestupku (řidiče), avšak řízení o přestupku bylo oprávněně zastaveno poté, co se žalobcem označený řidič vozidla, jímž měl být žalobcův otec, nedostavil k podání vysvětlení. Správní orgán prvního stupně dle přesvědčení žalovaného nepochybil, pokud následně uznal žalobce coby vlastníka a provozovatele vozidla vinným ze spáchání přestupku dle § 125f odst. 1 Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 6 40 A 5/2026 zákona o silničním provozu, přičemž o materiální stránce přestupku nebylo dle názoru žalovaného třeba pochybovat. Správní orgán prvního stupně postupoval správně i při ukládání trestu a povinnosti náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v době spáchání přestupku mladistvým, měl se správní orgán prvního stupně při ukládání trestu pohybovat v rozmezí od 4 do 5 tisíc Kč, což dodržel a pokutu uložil při spodní hranici tohoto rozmezí. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 18. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

19. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž byl vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, neshledal.

20. O žalobě soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl bez nařízení jednání, neboť s tímto procesním postupem oba účastníci souhlasili. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem dokazování, jelikož soud shledal důkazní návrhy žalobce na provedení výslechů dvou osob (pana V. a vedoucí dopravního inspektorátu) za nadbytečné. Jak bude dále vysvětleno, soud z právní úpravy dovodil, že žalobce neměl být zapsán jako provozovatel vozidla. Nebylo proto dále potřeba, aby soud vyslýchal svědky k otázce, zda k zápisu žalobce coby provozovatele vozidla došlo chybou či jaké důvody k zápisu vedly. Posouzení věci soudem 21. Na úvod soud konstatuje, že si nemohl nevšimnout zjevného střetu zájmů ve správním řízení mezi žalobcem a jeho zmocněncem, jímž byl žalobcův otec, kterého žalobce označil za řidiče jím provozovaného vozidla. Existenci střetu zájmů však nepovažoval za důvod, pro který by měl napadené a prvostupňové rozhodnutí zrušit z úřední povinnosti dle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Žalobce totiž byl nezletilým účastníkem pouze na samém počátku správního řízení (na základě oznámení městské policie o přestupku ze dne 14. 2. 2024 vyzval správní orgán prvního stupně žalobce dne 14. 3. 2024 k úhradě finanční částky za nesplnění povinností provozovatele vozidla a žalobce dovršil zletilosti dne X) a jeho otec jej téměř po celou dobu správního řízení nezastupoval jako zákonný zástupce (třebaže to bylo chybně uvedeno v záhlaví napadeného rozhodnutí), nýbrž jako smluvní zmocněnec. Na takovou situaci tak dopadalo pravidlo dle ustanovení § 437 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „občanský zákoník“), podle něhož zastoupit jiného nemůže ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Žalobce musel vědět o tom, že jeho zájem vyvinit se z odpovědnosti za přestupek provozovatele vozidla označením svého zmocněnce za řidiče je v rozporu se zájmem zmocněnce nebýt odpovědný za přestupek neoprávněného stání, a přesto se jím dobrovolně nechal zastoupit a zastoupení neodvolal ani v návaznosti na kroky zmocněnce, jež nebyly ve prospěch žalobce (např. nedostavení se k projednání přestupku). Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 7 40 A 5/2026 22. Výtkou, že správní orgán prvního stupně nedostatečně zjišťoval totožnost řidiče vozidla, resp. že nedokázal prověřit, zda vozidlo řídil žalobcův otec a zmocněnec, se soud nezabýval, neboť nebyla uplatněna v žalobě jako včasný žalobní bod, nýbrž až v replice po uplynutí žalobní lhůty (§ 71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.).

23. Žalobní bod, podle něhož se žalovaný nevěnoval otázkám, zda mohl mít toho času nezletilý žalobce objektivní odpovědnost za protiprávní jednání plnoletých osob a zda byl žalobce platně a v souladu s právem zapsán v kartě vozidla na příslušném dopravním inspektorátu jako provozovatel vozidla, soud neshledal důvodným. Žalovaný se k oběma těmto otázkám vyjádřil. Z napadeného rozhodnutí je seznatelné, že dle názoru žalovaného právní řád nijak neomezuje z hlediska věku právo být provozovatelem vozidla, že mladistvý (tj. osoba starší patnácti a mladší osmnácti let) může být odpovědný za protiprávní jednání jiného a že správní orgány jsou vázány údaji uvedenými v registru silničních vozidel a nepřísluší jim přezkoumávat správnost zápisu. Závěry žalovaného jsou jasné a zřejmé a lze je podrobit věcnému přezkumu. Srozumitelnosti napadeného rozhodnutí nicméně ubírá fakt, že žalovaný chybně označoval osobu mladistvého také za zletilou a dokonce mylně uvedl, že zletilosti se dosahuje dovršením patnácti let (namísto osmnácti let), avšak z celkového kontextu jeho argumentace je patrné, že tím ve skutečnosti mínil mladistvou osobou s odpovědností za přestupek dle § 18 zákona o odpovědnosti za přestupky. Ani toto dílčí pochybení žalovaného tudíž nečiní napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.

24. Přestože jsou závěry žalovaného přezkoumatelné, jsou nezákonné. Žalobci je totiž třeba dát za pravdu, že žalovaný věc nesprávně právně posoudil.

25. Podle § 12 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky, jestliže ke spáchání přestupku zákon vyžaduje zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení pachatele, může být pachatelem pouze ten, kdo požadovanou vlastnost, způsobilost nebo postavení má.

26. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích“) je provozovatelem silničního vozidla osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru zapsána jiná osoba. Podle § 4 odst. 2 písm. a) téhož zákona se v registru silničních vozidel uvádějí údaje o vlastníkovi a provozovateli, není-li totožný s vlastníkem. Ustanovení § 38, § 39 a § 40 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích pak s postavením provozovatele spojují řadu konkrétních veřejnoprávních povinností, zejména povinnost udržovat soulad zapisovaných údajů se skutečným stavem, povinnost zajistit, aby vozidlo nebylo provozováno jako technicky nezpůsobilé, neregistrované nebo bez splnění povinnosti pojištění odpovědnosti, či povinnost přistavovat vozidlo k pravidelným technickým prohlídkám.

27. Dále podle § 2 písm. b) zákona o silničním provozu je pro účely tohoto zákona provozovatelem vozidla vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

28. Ustanovení § 3 odst. 1 věty první zákona o silničním provozu stanoví, že provozu na pozemních komunikacích se nesmí účastnit osoba, která by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost tohoto provozu. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 8 40 A 5/2026 29. Podle § 10 odst. 1 až 3 zákona o silničním provozu provozovatel vozidla nesmí připustit užití vozidla v rozporu se zákonem, nesmí svěřit řízení osobě, která nesplňuje zákonné podmínky, a je povinen zajistit, aby při užití vozidla byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích.

30. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se provozovatel vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Odpovědnost fyzické osoby za tento přestupek přitom je objektivní, neboť se nevyžaduje zavinění (§ 125f odst. 3 téhož zákona).

31. Konečně podle § 15 odst. 2 občanského zákoníku je svéprávnost způsobilostí nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem. Podle § 30 odst. 1 občanského zákoníku se člověk stává plně svéprávným zletilostí (dovršením osmnáctého roku věku).

32. Na základě shora uvedených ustanovení soud dospěl k závěru, že nezletilá osoba, která není plně svéprávná, nemůže být zapsána v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla a nést jako provozovatel vozidla objektivní odpovědnost za protiprávní jednání jiné osoby.

33. Postavení provozovatele vozidla není pouhým formálním evidenčním údajem, nýbrž zvláštním veřejnoprávním statusem, s nímž právní řád spojuje soubor samostatných a právně významných povinností. Provozovatel má průběžně posuzovat, zda vozidlo splňuje podmínky provozu, komu může být svěřeno k řízení, zda jsou plněny povinnosti registrace, technické způsobilosti a pojištění, a nese odpovědnost za to, že vozidlo nebude užito v rozporu se zákonem. Tato role předpokládá dostatečnou rozumovou a volní vyspělost a plnou způsobilost samostatně nabývat práv a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). Zvláštní význam přitom má skutečnost, že právní řád spojuje s postavením provozovatele vozidla i objektivní odpovědnost za přestupek podle § 125f zákona o silničním provozu. Právě tato odpovědnost svědčí o tom, že provozovatel není jen pasivně evidovanou osobou, ale subjektem, který má aktivně zajišťovat zákonný rámec provozu vozidla. Jestliže zákon s tímto postavením spojuje takto přísný odpovědnostní režim, musí být jeho nositelem jen osoba schopná plně porozumět rozsahu svých povinností a nést jejich právní následky.

34. Skutečnost, že nezletilý může být za určitých okolností vlastníkem vozidla, dle názoru soudu sama o sobě neznamená, že může či musí být i jeho provozovatelem. Vlastnictví představuje majetkoprávní vztah k věci, zatímco provozovatel vozidla je zvláštním subjektem, jemuž zákon ukládá samostatné povinnosti a přičítá objektivní odpovědnost. Nezletilý vlastník vozidla přitom nemusí být ze zákona i jeho provozovatelem, neboť zákon předpokládá, že tuto roli může vykonávat jiná (plně) svéprávná osoba [§ 2 odst. 15 a § 4 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích i § 2 písm. b) zákona o silničním provozu].

35. Na shora uvedeném nic nemění ani § 14 zákona o odpovědnosti za přestupky. Z něj plyne pouze to, kdo ponese přestupkovou odpovědnost v případě zvláštního subjektu, jednal-li nebo měl-li za něj jednat zákonný zástupce nebo opatrovník. Neřeší však otázku, kdo vlastně může být v postavení zvláštního subjektu – provozovatele vozidla, resp. zda jím může být nezletilá osoba. Přenos přestupkové odpovědnosti ze zvláštního subjektu na zákonného zástupce tedy nezakládá způsobilost nezletilého být sám provozovatelem vozidla. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 9 40 A 5/2026 36. Názor soudu podpůrně potvrzuje i právní úprava řidičských oprávnění. Zákon o silničním provozu spojuje v § 83 oprávnění k samostatnému řízení příslušných skupin vozidel s dosažením určité věkové hranice a u řidičského oprávnění pro skupinu vozidel B výslovně stanoví, že před dosažením osmnácti let lze vozidlo řídit pouze v omezeném režimu s mentorem (§ 83a). Ačkoli tento argument nelze bez dalšího absolutizovat na všechny skupiny vozidel, neboť u některých z nich právní úprava připouští samostatné řízení již od nižšího věku, potvrzuje obecnou úvahu soudu, že otázka věku a osobní vyspělosti je v oblasti provozu motorových vozidel právně významná (přičemž k získání řidičského oprávnění pro většinu skupin vozidel je třeba dovršení osmnácti let a více). Tím spíše je třeba trvat na tom, že postavení provozovatele vozidla, s nímž je spojena soustava veřejnoprávních povinností a objektivní odpovědnost za přestupek (jehož spáchání má příčinu v protiprávním jednání jiné osoby), může nést jen plně svéprávná zletilá osoba.

37. Lze dodat, že výše uvedené závěry jsou také v souladu s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 15 A 154/2019-31, v němž soud dospěl k závěru, že „vlastník silničního vozidla, který nemůže pro nedostatek své volní a rozumové vyspělosti plně posoudit, zda nakládání s jeho vozidlem při provozu na pozemních komunikacích neodporuje zákonu, není způsobilý k tomu, aby byl zapsán v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla, které vlastní“ (viz bod 19), a že žádost o zápis vozidla do registru vozidel požadující, aby se nezletilý stal vlastníkem i provozovatelem vozidla, je zjevně právně nepřípustná, neboť osoba bez plné svéprávnosti se nemůže stát provozovatelem vozidla (viz bod 20 citovaného rozsudku). Ve shodě se zdejším soudem i Městský soud v Praze shledal, že právní úprava týkající se odpovědnosti zákonného zástupce za přestupkové jednání nezletilého nemění nic na tom, že provozovatelem vozidla nemůže být osoba, které nedostatek její volní a rozumové vyspělosti nedovoluje, aby posoudila všechny zákonné podmínky a předpoklady pro provoz vozidla na pozemních komunikacích (bod 21 citovaného rozsudku).

38. Soud tedy uzavírá, že nezletilý nemůže být do dovršení zletilosti, resp. do nabytí plné svéprávnosti zapsán jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. Má-li být vozidlo vlastněno nezletilou osobou, musí být jako jeho provozovatel zapsána jiná osoba, která je plně způsobilá samostatně nést práva, povinnosti a objektivní odpovědnost s tímto postavením spojené. Se žalobcem je tak předně třeba souhlasit v tom, že k zápisu jeho osoby coby provozovatele vozidla v době, kdy byl nezletilý, nemělo dojít.

39. Ačkoli je pravdou, že správní orgány byly na jedné straně vázány zápisem uvedeným v registru silničních vozidel, na straně druhé byly povinny při rozhodování, zda je žalobce vinen ze spáchání přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, posoudit, zda žalobce byl a mohl být v době spáchání přestupku v postavení provozovatele vozidla, tj. zda byl a mohl být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení ve smyslu § 12 zákona o odpovědnosti za přestupky. Třebaže se oba správní orgány touto otázkou zabývaly, neposoudily ji dle názoru zdejšího soudu správně, neboť vyšly z toho, že právní řád nestanoví žádnou věkovou hranici pro možnost (právo) být provozovatelem vozidla a že obecně deliktní (přestupková) odpovědnost vzniká dle § 18 zákona o odpovědnosti za přestupky dovršením patnácti let věku. Jakkoli jsou tato dvě východiska správná, bylo nadto třeba učinit úvahu, že nezletilá osoba pro nedostatek rozumové a volní vyspělosti nemůže být v postavení provozovatele vozidla a nést z této pozice objektivní odpovědnost dle § 125f zákona o silničním provozu. Za daných okolností Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 10 40 A 5/2026 tak bylo namístě řízení se žalobcem zastavit podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky, neboť žalobci nemohlo být prokázáno spáchání přestupku (resp. nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty). Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 40. Jelikož soud shledal žalobu důvodnou, zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. Současně soud podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i prvostupňové rozhodnutí, neboť shledal, že správní orgán prvního stupně o věci neměl rozhodovat meritorně. O vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení soud rozhodl podle § 78 odst. 4 s. ř. s. V souladu s § 78 odst. 5 s. ř. s. budou správní orgány v dalším řízení vázány právním názorem zdejšího soudu vysloveným v tomto rozsudku.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Úspěšnému žalobci soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve správním soudnictví totiž nelze procesně nezastoupenému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení paušální částkou dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, jelikož použití § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, na řízení podle soudního řádu správního je vyloučeno (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 135/2015-79, publikovaný pod č. 3344/2016 Sb. NSS). Žalobce přitom vznik jakýchkoli nákladů řízení konkrétně netvrdil a neprokazoval.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 11 40 A 5/2026 Praha 23. června 2026 Mgr. Marcela Uhříčková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.