40 Az 4/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobce: A. A. Y., narozený X státní příslušnost Turecká republika bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2025, č. j. OAM-1141/DS-D03-VL11- 2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2025, č. j. OAM-1141/DS-D03-VL11-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žaloba 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“).

2. Žalobce žalovanému vytýká, že nesprávně vyhodnotil jeho dřívější členství v politické straně Yenilik a související výhrůžky. Tvrzení žalovaného, že šlo o „apolitické důvody“ je zkreslující, neboť výhrůžky od teroristických organizací souvisely s žalobcovým politickým angažmá a představovaly reálné nebezpečí, které turecké orgány nedokázaly efektivně řešit. Tvrzení, že žalobce po opuštění politické strany nepřijímal výhrůžky, ignoruje skutečnost, že hrozba přetrvávala a donutila žalobce opustit politickou činnost. To dle názoru žalobce samo o sobě může být formou politického pronásledování. Žalovaný dále podcenil žalobcovu náboženskou a etnickou identitu. Žalobce tvrdí, že jako ateista kurdského původu čelí v Turecku diskriminaci a sociálnímu stigmatu. Napadené rozhodnutí však tuto dimenzi žalobcovy identity bagatelizuje a nepovažuje ji za zdroj pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu.

3. Žalovaný také nesprávně kvalifikoval konflikt žalobce s jeho pacienty jako soukromý spor, neboť opakované fyzické útoky ze strany pacientů a jejich rodin nebyly jen soukromými spory, ale odrážely systémový problém nedostatečné ochrany zdravotníků v Turecku. Žalobce je přesvědčen o tom, že státní mechanismy selhaly v jeho ochraně a nedokázaly zajistit, aby bezpečně vykonával svou profesi. Tato neschopnost ochránit určitou sociální skupinu (zdravotníky) přitom může být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný též nesprávně posoudil pozdější informace uvedené žalobcem v řízení jako nevěrohodné. Žalobce však neuvedl informace o „rodinných firmách“ a politickém pozadí již v úvodu řízení z důvodu traumatizace a obav. Jejich pozdější přednesení není známkou lži, ale postupného vyjasňování komplexní situace pod tíhou procesu. Žalobce je přesvědčen o tom, že jeho vysvětlení o získání informací od bratrance je věrohodné.

4. Žalobce dále uvádí, že proti němu probíhá v Turecku soudní řízení, v němž byl vydán zatýkací rozkaz, přičemž existuje reálné riziko, že soudní řízení nebude spravedlivé a žalobce bude uvězněn z politicky motivovaných důvodů nebo v důsledku korupce. Závěrem žalobce žádá, aby soud vzal v potaz aktuální situaci v Turecku, zejména pokračující utlačování opozice, omezování svobod a systémovou diskriminaci menšin, a připustil případné nové důkazy. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl, neboť ji nepovažuje za důvodnou a setrvává na závěrech napadeného rozhodnutí. Je přesvědčen o tom, že správní řízení bylo vedeno v souladu se zákonem, že se zabýval všemi skutečnostmi, které žalobce uvedl během správního řízení, a opatřil si potřebné podklady pro vydání napadeného rozhodnutí.

6. Žalovaný konstatuje, že žalobce, turecký občan kurdské národnosti a ateista, byl po neúspěšné žádosti v Nizozemsku transferován zpět do České republiky, kde usiloval o mezinárodní ochranu především z důvodu ohrožení na životě a nemožnosti bezpečně vykonávat profesi stomatologa. Jako hlavní motiv žádosti uvedl brutální fyzické napadení pacienty v roce 2020 a následnou neschopnost tureckého státu zajistit bezpečnost zdravotníků, přičemž doplnil, že v Turecku čelí soudním procesům a nově vydanému zatykači v souvislosti s tehdejší nutnou obranou. Vedle profesních potíží zmínil i své krátké politické angažmá v opoziční straně Yenilik, které doprovázely anonymní výhrůžky, a pocity méněcennosti kvůli svému ateismu, přičemž svá tvrzení o vážném zranění hlavy doložil lékařskou zprávou a v případě návratu do vlasti se obával okamžitého uvěznění. Později žalobce rozšířil svou výpověď o novou linii týkající se rodinného podnikání v těžařství a recyklaci, které mu mělo být v roce 2013 státem vyvlastněno, a své potíže začal nově spojovat s politickým tlakem na opoziční stranu CHP, o čemž ho měl informovat jeho bratranec (poslanec). Přestože potvrdil, že probíhající soudní řízení ohledně incidentu s pacienty nemá politický podklad, doložil soudní protokol potvrzující příkaz k jeho zatčení a trval na tom, že mu v případě návratu hrozí nespravedlivé věznění, přičemž rozpory v předchozích výpovědích odůvodnil postupným získáváním informací a traumatem z prožitých událostí. Žalobce doložil listinné důkazy potvrzující jeho angažmá v těžařských společnostech, načež žalovaný považoval za hlavní azylové důvody riziko násilí v profesi stomatologa a hrozbu uvěznění žalobce v souvisejícím soudním sporu.

7. Žalovaný rekapituluje závěry napadeného rozhodnutí a konstatuje, že se žalobními námitkami nesouhlasí. Žalobce tvrdí, že doplnění informací bylo způsobeno traumatem. Žalobce však byl v průběhu správního řízení opakovaně a srozumitelně poučen o povinnosti bezodkladně uvést všechny důvody žádosti. Během prvního pohovoru výslovně uvedl, že jiné důvody nemá a že se mu v Turecku „žilo dobře“. Změna výpovědi a postupné přidávání nových skutečností (tzv. azylový příběh „na splátky“) je považováno za typický znak nevěrohodnosti. Tvrzené trauma žalobce ničím nedoložil a v kontextu předchozího věcného popisu profesních úspěchů působí účelově. Žalobce dále namítá chybné vyhodnocení jeho politické aktivity, nicméně sám ve správním řízení potvrdil ukončení členství v roce 2023, po kterém výhrůžky ustaly. Výhrůžky navíc nepocházely od státu, ale od soukromých subjektů (teroristických organizací). Žalobce navíc odmítl součinnost s policií (nepředal telefon), čímž sám rezignoval na státní ochranu, kterou mu Turecko aktivně nabízelo. Nejedná se tedy o pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Co se námitky diskriminace pro kurdskou etnicitu a ateismus týče, pouhá příslušnost k etniku nebo náboženskému přesvědčení automaticky neznamená pronásledování. Žalobce v Turecku vystudoval, úspěšně provozoval lukrativní zubařskou praxi a legálně cestoval. Tyto skutečnosti vyvracejí tvrzení o diskriminaci dosahující intenzity pronásledování. Subjektivní pocit „opovržlivých pohledů“ při odmítnutí návštěvy mešity nelze považovat za vážnou újmu. K tvrzení žalobce, že stát selhal v jeho ochraně před pacienty, žalovaný uvádí, že k incidentům došlo, ale byly soukromoprávní povahy. Policie v roce 2020 zasáhla a žalobci pomohla. Skutečnost, že je žalobce nyní trestně stíhán za ublížení na zdraví (překročení nutné obrany), je standardním postupem právního státu. Mezinárodní ochrana neslouží jako prostředek k vyhnutí se legitimnímu trestnímu stíhání za kriminální delikt, byť spáchaný v afektu či sebeobraně. Obsah správního spisu 8. Žalobce byl dne 12. 3. 2025 přemístěn do České republiky v rámci tzv. dublinského řízení z Nizozemska, kde dne 24. 6. 2024 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany.

9. Dne 19. 3. 2025 žalobce ke své žádosti o mezinárodní ochranu uvedl, že je napůl Kurd a napůl Turek (když jede na východ, je Kurd, a když jede na západ, je Turek) a ateista. V letech 2022-2023 byl členem strany Yenilik (Yenilikci) a ze strany vystoupil, neboť byl vícekrát napaden a osočován. Je ženatý a jeho manželka (ukrajinské státní příslušnosti) žije ve Španělsku, děti žalobce nemá. V Turecku bydlel v kraji Zonguldak a městě Devrek. Z vlasti vycestoval dne 20. 6. 2024, a to letecky z Istanbulu do Prahy. Pak pokračoval do Nizozemska přes Německo. Uvedl, že je zdravý. Žalobce sdělil, že byl v Turecku v roce 2019 stíhán u soudu, neboť jej napadl pacient, kterého žalobce při své obraně poranil. Žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden měsíc. V roce 2020 se znovu dostal do potyčky s člověkem, který se snažil vniknout do jeho ordinace. Protože jej žalobce poranil, podal tento člověk žalobu a proces ještě není ukončen. Za důvod pro podání žádosti o mezinárodní ochranu žalobce označil to, že byl ohrožen ze strany pacientů na životě a nemohl poctivě vykonávat profesi zubního lékaře. Konstatoval, že stát není schopen ochránit zdravotní personál před pacienty, zákony v Turecku nejsou dostatečné a dá se s nimi snadno manipulovat. Jiný důvod žalobce neuvedl.

10. Pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl se žalobcem proveden ještě dne 19. 3. 2025. Žalobce uvedl, že když pomine problémy v jeho povolání, tak si žil v Turecku dobře a vydělával dost peněz. Impulzem k opuštění Turecka („poslední kapkou“) bylo to, že jej v roce 2020 napadlo sedm lidí a žalobce měl zlomenou lebeční kost, škrtili jej a měl přeraženou nosní přepážku, a to kvůli jeho profesi. Nepodařilo se mu zachránit jedné dívce čtvrtý zub a musel jej vytrhnout, avšak rodiče dívky trvali na tom, aby zachránil i tento zub. Vznikla kvůli tomu potyčka, která vygradovala v napadení ze strany rodiny této dívky; žalobce se bránil. Jednalo se přitom o stejnou událost, o níž žalobce hovořil dříve – původně se do jeho ordinace snažila vniknout jedna osoba, nakonec jich bylo sedm. Žalobcův asistent o tomto incidentu podal zprávu policii, která přijela na poslední chvíli. Kdyby policie přijela o trochu později, žalobce by byl uškrcen. I následně mu stejná rodina vyhrožovala kvůli zubu dívky a dostalo se to i před soud; proces ještě není ukončen. Žalobce na policii nebyl, o incidentu byla sepsána zpráva. V zápise od policie bylo vše sepsáno popravdě, ale k zápisu se žalobce nemá možnost dostat. K soudu to bylo podáno tak, jako by se obě strany poškodily navzájem. Žalobce se zkoušel přestěhovat i jinam v rámci Turecka, ale dopadlo to stejně (problémy s pacienty). Zákony dle žalobce nedostatečně ochraňují lékaře. Žalobce nakonec svou profesi vůbec nemohl vykonávat. Žalobce zkusil změnit profesi a pracoval se dřevem na pile, ale nebyla to práce pro něj, jelikož neumí moc manuálně pracovat. Navíc devět let studoval, aby se stal lékařem, a tak se necítil na to skončit u řezání dřeva. Zkoušel i jiné profese (prodával vstupenky na vodní sporty, pracoval po hotelech jako číšník), ale nebylo to ono. V jiných profesích se s takovým násilím nesetkal. Takové problémy s násilím jako ve zdravotnictví nejsou v Turecku v žádném jiném oboru. Bezpečnost zdravotního personálu není v Turecku dostatečně zabezpečena. V současné době odešlo až 6 000 lékařů do zahraničí. K dotazu žalovaného, zda tyto odchody nesouvisí i s jinými důvody, například s nízkými platy, žalobce uvedl, že je to hlavně kvůli násilí. Pacienti se domnívají, že doktor je robot, který může pracovat nepřetržitě bez odpočinku. S praxí dentisty žalobce skončil před dvěma lety, pak devět měsíců čekal na vyřízení víza a devět měsíců strávil v Nizozemsku. Běžné pobytové oprávnění nevyužil, neboť při podání žádosti na zastupitelském úřadu potřeboval předložit smlouvu s nějakou klinikou. K dotazu žalovaného žalobce dále uvedl, že ve straně Yenilik byl poradcem v problematice výzkumu a vývoje zdravotních výrobků a léků. Členství ve straně Yenilik ukončil z důvodu výhrůžek ze strany různých teroristických organizací. Dříve byl členem strany AKP, kterou opustil kvůli straně Yenilik. Žalobce se ohledně zpráv (výhrůžek) obracel na Ředitelství bezpečnosti Istanbul, které je součástí turecké policie. Tam mu řekli, že se mohou pokusit odhalit, kdo mu zprávy posílal, avšak nebylo jisté, zda se to povede. Žalobce by tam musel nechat svůj telefon a to nechtěl, takže už to pak neřešil a stranu raději opustil. Dále žalobce vypověděl, že při kampani před volbami v Istanbulu v roce 2022 byl v jeho přítomnosti pobodán předseda strany Ö. Y. Zprávy souvisely se žalobcovým členstvím ve straně, neboť začaly chodit poté, co z AKP přešel do Yenilik. K dotazu, co očekává od žádosti o mezinárodní ochranu, žalobce uvedl, že by chtěl pracovat v ortodoncii. Pokud by mu mezinárodní ochrana nebyla udělena, tak by se v nějaké třetí zemi snažil pokračovat ve svém povolání. Pokud by se zítra musel vrátit do Turecka, tak by jej hned zavřeli, neboť z těch sedmi osob, které jej napadly, tři podaly trestní oznámení, a proto jsou nyní vedeny tři soudní procesy. Procesy by nejprve musely být dokončeny, nicméně na žalobce je vydán zatýkací příkaz, který má jeho turecký advokát a který žalobce může získat přes e-government. Zatýkací příkaz byl vydán až poté, co byl žalobce v Evropě (proto žalobce mohl opustit Turecko). Ve své vlasti žalobce neměl žádné problémy se státními či bezpečnostními orgány. K dotazu, zda měl problémy kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení, žalobce sdělil, že se na něj lidé například dívali opovržlivě, když odmítl pozvání do mešity. Jiné důvody pro podání žádosti o mezinárodní ochranu ani další skutečnosti, které by žalovaný měl vzít v potaz, žalobce nesdělil s tím, že již uvedl vše.

11. Dne 19. 3. 2025 žalobce předložil žalovanému zprávu Ministerstva spravedlnosti, Ředitelství ústavu soudního lékařství, oddělení soudního lékařství ve Vanu, ze dne 17. 3. 2020 v turečtině, kterou si žalovaný nechal přeložit. Z přeložené zprávy plyne, že Přípravná kancelář ve Vanu v dopise ze dne 13. 3. 2020 uvedla obsah zprávy o urgentní lékařské prohlídce žalobce ze dne 4. 8. 2018 a zprávy z CT mozku žalobce ze dne 4. 8. 2018 (obě vydané soukromou nemocnicí ve Vanu), podle nichž byl žalobce převezen do soukromé nemocnice kvůli zraněním způsobeným napadením. Žalobcův celkový stav byl středně vážný, žalobce byl zmatený, neorientovaný a nespolupracoval, nad pravým obočím měl otevřenou ránu a dále množství oděrek (v oblasti hlavy, na krku, zádech, rameni, rukách, na břichu či na nohách) způsobených pravděpodobně tupým předmětem, na nose měl žalobce otok, jeho břicho bylo citlivé, ve zvratcích byla přítomna krev, na nosní kosti byly zjištěny fraktury a na pokožce hlavy řezné rány. Na základě lékařských záznamů soudní lékař uzavřel, že se nejednalo o stav, který by žalobce ohrožoval na životě a současně se nejednalo o zranění, které by bylo možné vyřešit jednoduchým lékařským zákrokem. Vliv jednotlivých zlomenin kostí na těle byl klasifikován jako mírný až těžký (s tím, že tříštivá zlomenina nosu měla střední stupeň dopadu na životní funkce) a kvůli trvalým jizvám na obličeji bylo doporučeno, aby byl žalobce odeslán na vyšetření za nejméně šest měsíců.

12. Dne 16. 7. 2025 se žalobce dostavil k žalovanému za účelem seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. K dotazu, zda chce uvést ještě nějaké skutečnosti nebo nové informace, které by měl žalovaný vzít v potaz při posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany, žalobce sdělil, že bratranec jeho otce, D. Y., jenž je poslancem strany CHP ve městě Zonguldak, i jeho rodina mají nyní problémy. Žalobce byl vedoucím těžařské společnosti a jeho otec se na tomto odvětví také podílí. Lidé z těchto společností po nich chtěli vždy úplatky (asi milion dolarů), které ale odmítali platit. Žalobce uvedl, že měli továrnu na asi 20 hektarech pozemku a stát jim to sebral. Konstatoval, že nejde o nic nového, že tyto informace již sdělil. Nyní jim ale stát hodlá vzít další pozemky, neboť jsou v opozici, a to je nová informace. V březnu byl uvězněn starosta Istanbulu a události se vyhrotily.

13. Součástí správního spisu je dále přeložený protokol o soudním jednání ze dne 30. 1. 2025 konaném před 6. občanskoprávním soudem prvního stupně Turecka. Konkrétně se jednalo o 11. jednání ve věci 2023/35 Esas. V protokolu je uvedeno, že se k soudu nikdo nedostavil a příkaz k zatčení obžalovaného a poškozeného A. A. Y. (tj. žalobce) nebyl vykonán. Státní zástupce požadoval odstranění nedostatků. Soudkyně dle protokolu rozhodla o tom, že bude vyčkáno na vykonání příkazu k zatčení obžalovaného a poškozeného. Jednání bylo odročeno na 17. 6. 2025.

14. Další pohovor se žalobcem žalovaný provedl dne 8. 10. 2025. Žalovaný jej úvodem požádal o vysvětlení zásadního rozporu spočívajícího v tom, že žalobce původně tvrdil, že pracoval jako zubní lékař a ve vztahu ke dřevu pouze uvedl, že zkoušel pracovat se dřevem na pile, ale nebyla to práce pro něj, avšak následně hovořil o tom, že byl vedoucím těžařské společnosti. Žalobce k tomu uvedl, že studoval zubařinu v Bělorusku a poté se vrátil zpět do Turecka, kde měla jeho rodina pět společností, z nichž žalobcův otec řídil dvě a žalobce tři. Od roku 2013 začal žalobce pracovat jako zubař, neboť jim společnosti byly zabaveny (žalobce je „řídil“ do roku 2013). K dotazu, proč tyto informace nesdělil již v březnu, žalobce uvedl, že v té době se nedělo to, co nyní. Až poté, co byl na jaře letošního roku (tj. 2025 – pozn. soudu) zavřen primátor Istanbulu, se k nim tyto informace začaly dostávat. K dotazu, jak se k žalobci dostaly tyto informace dostávat, žalobce vypověděl, že mu to řekl jeho bratranec, který je poslanec za stranu CHP. Bratranec žalobci řekl, ať odjede nebo jej zavřou (s tím, že jeho nezavřou, neboť má poslaneckou imunitu). K dotazu, kdy žalobci jeho bratranec řekl, aby odjel, žalobce uvedl, že to bylo asi v květnu 2023. Žalobce vycestoval až v červnu 2024, neboť čekal na vízum do Holandska, kde požádal o azyl. K dotazu, jak je možné, že jej nechali vycestovat, pokud mu hrozilo zatčení, žalobce sdělil, že soudní řízení s ním sice už probíhalo, ale ještě nebylo vydáno finální rozhodnutí. Ohledně zabavení společností v roce 2013 žalobce dále vypověděl, že jeho rodina měla recyklační společnost s názvem X a vedle nich se nacházela státní společnost Seka-Kagit fabrikasi, kterou upozornili na to, že znečišťuje okolí. Od té doby byla jejich společnost v hledáčku státu, který je postupně zlikvidoval. Nemělo to cenu řešit, neboť šlo o stát. Žalobce o těchto skutečnostech dříve nehovořil, neboť ho nenapadlo, že by měl jít ve své výpovědi takto dozadu. Žalobce dále vysvětlil, že při prvním pohovoru podrobně nehovořil o tom, že jeho rodina vlastnila společnosti, neboť si myslel, že to z časového hlediska nebylo důležité. Souvislosti týkající se společností se dozvěděl od bratrance až později, a proto je podrobně zmínil až v červenci. Zopakoval, že jeho rodina měla pět společností, z nichž tři „řídil“ žalobce a stát jim působil nepříjemnosti. Žalobce dále k dotazu vysvětlil, že jeho bratranec má sice imunitu, ale bratrancova i žalobcova rodina mají problémy. Bratrancovi rodiče se museli kvůli výhružkám přestěhovat a ohledně žalobce bylo vydáno předvolání k výslechu. K dotazu, proč bylo vydáno předvolání k výslechu, žalobce uvedl, že když vykonával zubařskou praxi, tak na něj zaútočilo sedm osob a soudní řízení se týká tohoto incidentu. K dotazu, zda má toto soudní řízení politický kontext, žalobce uvedl, že nemá. K dalšímu dotazu ohledně rozporů ve výpovědích žalobce sdělil, že jeho rodina smýšlí opozičně. Žalobce také, ale ze strany Yenilik vystoupil, neboť mu tam vyhrožovali a předsedu strany pobodali. Dále žalobce sdělil, že od odchodu ze strany již není politicky aktivní, avšak po odchodu začal mít problémy jako zubař s agresivními pacienty. K dotazu, jak informace o březnovém zavření starosty Istanbulu souvisí se žalobcem, uvedl, že on i jeho rodina sympatizují s CHP a žalobce v tom spatřuje potenciální ohrožení. Žalobce zavrhl možnost postu v rámci ministerstva zdravotnictví kvůli jeho minulým problémům. K dotazu, zda má jeho rodina v Turecku nějaké problémy, žalobce sdělil, že jen běžné a že nikdo nebyl zadržen nebo ve vězení. V případě návratu do Turecka žalobci nejspíše hrozí vězení, jelikož nyní probíhá soudní řízení kvůli incidentu se sedmi lidmi, kteří jej napadli. Žalobce byl v minulosti již zavřený kvůli potyčce s pacientem. Protokol o soudním jednání žalobce doložil, neboť chtěl prokázat, že skutečně probíhá soudní řízení s ním a sedmi osobami, které jej napadly. Tento protokol žalobci zaslal jeho advokát přes WhatsApp. Žalobce dále uvedl, že je opatrný člověk a to, co zažil v Turecku, podle něj není normální.

15. Žalobce následně žalovanému doložil informace o společnostech. Z překladu se podává, že A. Y. byl jednatel X, společnosti pro dopravní organizaci, těžební, průmyslovou a obchodní činnost, dále X, společnosti s ručením omezeným pro průmysl a obchod v oblasti nakládání s důlním odpadem a recyklace, a X, společnosti s ručením omezeným pro průmysl a obchod v oblasti těžby, zemních prací, nakládky a vykládky, přístavních služeb, skladování, logistiky, expediční organizace a smluvních prací.

16. Ve správním spise je založena také vlastní rešerše žalovaného ze dne 28. 5. 2025 o Turecku s názvem Bezpečnostní a politická situace v zemi – vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, podle níž je Turecko ústavní republikou s prezidentským systémem v oblasti výkonné moci a jednokomorovým parlamentem. Od roku 2017 je prezident vrcholným představitelem výkonné moci s výrazně posílenými pravomocemi. Poslední prezidentské volby z května 2023, v nichž zvítězil prezident Erdogan, byly dle mezinárodních pozorovatelů svobodné, ale ne spravedlivé. Souběžně proběhly volby do parlamentu, v nichž většinu 266 křesel získala Erdoganova vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP), zatímco opoziční Republikánská lidová strana (CHP) získala 166 křesel. Turecko je členem Organizace spojených národů, přistoupilo k řadě úmluv o ochraně lidských práv a základních svobod a je smluvní stranou Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 i Protokolu týkajícího se postavení uprchlíků z roku 1967. Ačkoli ústava a zákony zakazují mučení a jiné formy krutého, nelidského či ponižujícího zacházení, objevily se zprávy, že někteří členové bezpečnostních složek tyto taktiky využívali. Osoby s údajnou příslušností ke Straně kurdských pracujících (PKK), která je v Turecku i zahraničí (v EU od roku 2002) považována za teroristickou organizaci, nebo ke Gülenovu hnutí Hizmet byly častěji vystaveni špatnému zacházení, zneužívání nebo možnému mučení. Trest smrti v Turecku není možné udělit. Ústava zaručuje svobodu vnitřního pohybu, cestování do zahraničí, svobodu emigrace i repatriace, avšak vláda tato práva omezuje. Vláda pokračovala v omezování zahraničního cestování pro některé občany obviněné z vazeb na Gülenovo hnutí Hizmet nebo z neúspěšného pokusu o převrat v roce 2016. Ústava stanoví, že pouze soudce může omezit svobodu cestovat, a to jen v souvislosti s trestním vyšetřováním nebo stíháním. Protiteroristické zákony však umožňují zavést přísná omezení svobody pohyby, včetně zákazu vstupu do provincií nebo opuštění provincií, až na 15 dní. Svoboda pohybu byla omezována i v částech východu a jihovýchodu země v souvislosti s operacemi proti PKK. Turecko od 90. let minulého století pravidelně vojensky intervenuje v oblastech severního Iráku proti PKK a dalším skupinám k PKK přidruženým. Podporuje také syrské ozbrojené opoziční skupiny. Na severu Sýrie zřídila Ankara „bezpečnostní pás“, kde jsou umístěna turecká vojska, a provedla několik přeshraničních vojenských operací proti syrským kurdským milicím YPG, které označuje za teroristickou organizaci spřízněnou s PKK. V listopadu 2022 zahájilo turecké letectvo operaci spočívají v sérií náletů proti pozicím PKK v severním Iráku a pozicím Syrských demokratických sil (SDF) a syrské armády v severní Sýrii. Turecké nálety zaměřené na boj proti PKK si v Sýrii a Iráku vyžádaly také civilní oběti. Na východě a jihovýchodě Turecka prováděla turecká armáda od roku 1984 bezpečnostní operace proti PKK. V některých oblastech na východě a jihovýchodě úřady vyhlásily „zvláštní bezpečnostní zóny“, aby usnadnily operace proti PKK a skupinám přidruženým k PKK. V květnu 2025 PKK oznámila konec ozbrojeného boje proti Turecku a záměr rozpustit se. Turecké ministerstvo obrany oznámilo, že operace proti PKK budou pokračovat, dokud nebude s jistotou potvrzeno, že organizace nepředstavuje bezpečnostní hrozbu. Konflikt si podle dostupných údajů ke květnu 2025 vyžádal až 45 000 obětí.

17. Poté, co se žalobce nedostavil k dalšímu seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž žalobci neudělil mezinárodní ochranu v žádné z jejích forem. Žalovaný konstatoval, že hlavním tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla nemožnost vykonávat profesi zubního lékaře z důvodu opakovaného fyzického násilí vůči jeho osobě ze strany nespokojených pacientů, s tím související údajná nedostatečná zákonná ochrana zdravotnických pracovníků a dále obava žalobce z uvěznění jako důsledku soudního řízení s pacienty. Žalovaný konstatoval, že žalobce neuvedl nic, z čeho by bylo možné usuzovat, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by mohl být azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce jednoznačně uvedl, že pouze v letech 2022 až 2023 byl členem strany Yenilikci, kterou opustil kvůli výhrůžkám. Ty ale nepocházely ze strany oficiálních tureckých orgánů, na něž se naopak žalobce obrátil se žádostí o pomoc, kterou následně nevyužil, neboť policii odmítl ponechat k prozkoumání svůj telefon. Žalobce nadto potvrdil, že výhrůžky po vystoupení ze strany ustaly a že již nebyl ve své vlasti politicky aktivní. Při pohovoru dne 19. 3. 2025 žalobce uvedl, že se mu s výjimkou problémů v povolání žilo v Turecku dobře, neměl ve vlasti problémy se státními orgány či s bezpečnostními složkami. Žalobce opustil vlast legálně, přes oficiální hraniční přechod a na oficiální doklady, aniž by mu v tom kdokoli bránil. Tvrzení žalobce o tom, že před rokem 2013 byly jeho rodině státem odebrány společnosti, z nichž žalobce tři osobně vedl, neboť odmítali platit úplatky, a že by jim stát chtěl vzít pozemky z důvodu účasti rodiny v opozici, považoval žalovaný za zcela nevěrohodná a zjevně smyšlená. Žalobce o údajných problémech rodinných společností nehovořil již při úvodním poskytnutí údajů k jeho žádosti či během prvního pohovoru, ale až při seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce dle žalovaného doložil „vlastnictví několika firem jeho rodinou“, ale nikoli to, že byly v roce 2013 jeho rodině nezákonně odebrány nebo že by žalobci dokonce nyní po 12 letech hrozilo v tomto směru nějaké nebezpečí. Žalobce ani neuvedl, že by proti němu nebo jeho rodině byly v Turecku podniknuty nějaké konkrétní kroky, ale naopak sdělil, že si tam jeho rodina žije stejně jako ostatní. Veškeré žalobcem doložené dokumenty se týkaly výhradně soudního řízení ohledně rvačky s nespokojenými rodinnými příslušníky jeho pacientky. Žalovaný tak dospěl k závěru o celkové nevěrohodnosti žalobcem prezentovaných údajných politických skutkových okolností jeho případu a z nich vyplývajících obav. Žalobce zjevně podal žádost z apolitických důvodů a až později se snažil navodit dojem, že mu hrozí zatčení z politických důvodů.

18. Žalovaný dále uzavřel, že žalobce ve své vlasti neměl problémy související s rasou, pohlavím, náboženstvím, národností, příslušností k určité sociální skupině nebo s politickým přesvědčením. Žalobcovy problémy s nespokojenými pacienty zjevně nebyly odůvodněny rasou, národností, náboženstvím či jinými azylově relevantními důvody. Jednalo se o čistě soukromé spory mezi žalobcem a jeho pacienty, nikoli o negativní jednání nebo zákroky vůči jeho osobě ze strany tureckých orgánů nebo bezpečnostních složek. Žalobce sám uvedl, že se v případě posledního konfliktu v roce 2020 obrátil na policii, která přijela a dle jeho slov mu zřejmě i zachránila život a celý incident oficiálně sepsala. K žalobcem doložené zprávě pro Přípravnou kancelář ve Vanu žalovaný poznamenal, že ta se vztahovala k již uzavřenému soudnímu sporu z roku 2019 mezi žalobcem a pacientem, v němž byl žalobce dle vlastních slov již odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden měsíc, a tedy se nijak netýkala nyní probíhajícího sporu mezi žalobcem a vícero pacienty, kteří jej údajně napadli v roce 2020. Žalobcovy obavy z uvěznění v důsledku fyzického konfliktu s pacienty se přitom vztahovaly k napadení soukromou osobou, nikoli státními orgány. K doloženému protokolu o soudním jednání žalovaný poznamenal, že žalobce během pohovoru zřetelně objasnil, že důvodem předvolání k výslechu je soudní řízení s pacienty, kteří na něj měli zaútočit při výkonu zubařské praxe. Jedná se přitom opět o řízení vedené mezi soukromými osobami, přičemž je legitimní, že soud zkoumá přiměřenost žalobcovy obrany vůči útočníkům, kterým způsobil zranění (proto je i žalobce v souvislosti s tímto incidentem vyšetřovaný). Žalovaný konstatoval, že očividným záměrem žalobce bylo legalizovat na území České republiky svůj pobyt za účelem zaměstnání, neboť při pohovoru dne 19. 3. 2025 žalobce sdělil, že by chtěl pracovat v oblasti ortodoncie a že chtěl pracovat v Nizozemsku, avšak neměl domluvený kontrakt s konkrétní klinikou. Legalizace pobytu přitom není důvodem pro udělení azylu. Žalovaný proto neshledal důvod pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu a neshledal ani důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle § 13 zákona o azylu, neboť v České republice nebyl udělen žádnému z rodinných příslušníků žalobce azyl.

19. Důvod pro udělení doplňkové ochrany žalovaný rovněž neshledal, přičemž poukázal na to, že žalobce neuvedl a ani žalovaný nenalezl žádné skutečnosti, proč by žalobci měla po návratu do vlasti hrozit vážná újma ve formě trestu smrti nebo popravy. Žalobce neměl ve své vlasti žádné relevantní problémy, nebyl v Turecku trestně stíhán nebo vězněn z politických důvodů a ani v jeho výpovědích nenalezl žalovaný žádná vodítka, která by ho měla přivést k závěru, že by žalobce měl být po svém návratu do vlasti mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání ve smyslu zákona o azylu. Žalobce byl v minulosti trestně stíhán pouze v souvislosti s fyzickým napadením nespokojeným pacientem a v současnosti je opět trestně stíhán a zároveň figuruje jako oběť napadení v obdobném konfliktu s vícero pacienty. Žalovaný opětovně poznamenal, že se jedná o čistě soukromé spory a nikoli o negativní jednání či zákroky vůči jeho osobě ze strany tureckých státních orgánů či bezpečnostních složek. Žalovaný též zopakoval, že zpráva pro Přípravnou kancelář ve Vanu se týká již uzavřeného soukromého soudního sporu z roku 2019 a že žalobcovo tvrzení ohledně odebrání rodinných společností ze strany státu a ohledně záměru státu odebrat jeho rodině další pozemky považoval za zcela nevěrohodné a zjevně smyšlené. Žalovaný dospěl k závěru o celkové nevěrohodnosti údajných politických skutkových okolností žalobcova případu a neshledal, že by žalobci po návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný též shledal, že v zemi žalobcova původu neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žalobci za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Žalovaný neshledal ani důvody pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny dle § 14b zákona o azylu, jelikož v České republice nebyla udělena doplňková ochrana rodinnému příslušníku žalobce. Posouzení důvodnosti žaloby 20. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Šlo tedy o žalobu věcně projednatelnou.

21. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli oba účastníci možnost se vyjádřit nebo které jim byly známy, a oba účastníci s tímto postupem souhlasili (žalobce s tímto postupem souhlasil mlčky a žalovaný výslovně v podáních na č. l. 20 a 42, a to i v reakci na nový listinný důkaz předložený žalobcem).

22. Nad rámec obsahu správního spisu (jímž se dle ustálené judikatury dokazování neprovádí) soud vyšel z příkazu k zadržení ze dne 9. 2. 2026, který žalobce dle svého tvrzení předložil na podporu věrohodnosti žalobních tvrzení. Soud žalovanému tento listinný důkaz zaslal k vyjádření a žalovaný na něj reagoval sdělením, že žalobce během správního řízení výslovně uvedl, že probíhající soudní řízení v Turecku nemá politický kontext a zatýkací rozkaz se váže výhradně k soukromoprávnímu konfliktu s pacienty (s čímž se žalovaný vypořádal v napadeném rozhodnutí). Diametrálně odlišný politicko-bezpečnostní rozměr stíhání, který by měl vyplývat z příkazu k zadržení, žalobce před žalovaným zcela utajil. Žalovaný poznamenal, že žalobce nerozvedl, proč okolnosti vyplývající z příkazu k zadržení neuvedl ve správním řízení.

23. Podle § 32 odst. 9 zákona o azylu soud při posuzování žaloby ve věci mezinárodní ochrany zohlední i nové důležité skutečnosti, které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva, jedná-li se o takové skutečnosti, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy; v tomto rozsahu není soud vázán žalobními body. Mají-li skutečnosti podle věty první vliv na rozhodnutí správního orgánu ve věci samé, soud napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí k dalšímu řízení žalovanému.

24. Článek 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“) vyžaduje, aby soudy přezkoumávající rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany posuzovaly projednávaný případ podle právního a skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu.

25. Žalobce ve správním řízení uváděl, že je s ním v Turecku vedeno soudní řízení, ve kterém byl vydán zatýkací rozkaz, avšak k opakovaným dotazům žalovaného tvrdil, že se jedná o řízení související s napadením rodinou jeho pacientky při výkonu zubařské praxe a že toto řízení nemá politický kontext. Až v řízení před zdejším soudem žalobce poprvé argumentoval tím, že existuje riziko, že soudní řízení, které je s ním vedeno v Turecku, nebude spravedlivé a že může být uvězněn z politicky motivovaných důvodů nebo v důsledku korupce. Především však žalobce až v tomto soudním řízení doložil příkaz k zadržení (v tureckém jazyce a přeložený do češtiny), z něhož se podává se byl vydán Smírčím soudem v Zonguldak dne 9. 2. 2026 ohledně žalobce coby podezřelého ze spáchání zločinu „šíření propagandy nelegální ozbrojené teroristické organizace PKK a urážení prezidenta prostřednictvím sociálních médií“, k čemuž mělo dojít na sociálních sítích dne 20. 1. 2026 a v předchozím období. V příkazu k zadržení je též uvedeno, že žalobce coby podezřelý (identifikovaný mj. jménem, příjmením, datem a místem narození) bude do 24 hodin od zadržení předveden ke státnímu zastupitelství, po vyslechnutí bude zatčen, předán soudu a soudce ve službě provede posouzení.

26. Zdejší soud shledal, že žalobcem předložený listinný důkaz není a priori nevěrohodný. Zároveň se jedná o důkaz, který žalobce objektivně nemohl předložit žalovanému již ve správním řízení, neboť příkaz k zadržení je datován 9. 2. 2026, tj. téměř dva měsíce po vydání napadeného rozhodnutí, ohledně jednání, jehož se měl žalobce dopustit rovněž až po vydání napadeného rozhodnutí. Jedná se tedy ve smyslu § 32 odst. 9 věty první zákona o azylu o novou důležitou skutečnost, jež nastala až po vydání napadeného rozhodnutí. Současně soud dospěl k závěru, že se skutečnosti plynoucí z předloženého příkazu k zadržení vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy ve smyslu naposledy zmiňovaného zákonného ustanovení. O tom svědčí již žalovaným opatřená rešerše ze dne 28. 5. 2025 o bezpečnostní a politické situaci v Turecku, neboť z ní plyne, že osoby s údajnou příslušností k PKK, která je v Turecku i v zahraničí považována za teroristickou organizaci, byly častěji vystaveny špatnému zacházení, zneužívání nebo možnému mučení. Lze přitom také předpokládat, že v rešerši zmiňované protiteroristické zákony mohou dávat podklad pro přísné represe vůči osobám podezřelým, obviněným či dokonce odsouzeným za šíření propagandy PKK a urážení prezidenta.

27. Jakkoli si je soud vědom toho, že žalobce ve správním řízení tvrdil, že po odchodu z politické strany Yenilik již nebyl a není politicky aktivní a že z jím uváděných skutečností ve správním řízení plynulo, že proti němu v zemi jeho původu neprobíhalo žádné politicky motivované řízení, nové skutečnosti svědčí o opaku. Třebaže žalobce ani v podáních učiněných vůči zdejšímu soudu blíže neobjasnil, zda a jakého jednání se dopustil na sociálních sítích, a neuvedl ani žádné další podrobnosti o událostech, které předcházely, eventuálně následovaly po vydání příkazu k zadržení ze dne 9. 2. 2026, je samotná skutečnost, že žalobce takový listinný důkaz předložil, důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení podle § 32 odst. 9 věty druhé zákona o azylu. Současně skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, ve světle nových skutečností vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Především je namístě, aby žalovaný provedl se žalobcem další pohovor a zjistil od něj podrobnosti ohledně vydání nově předloženého příkazu k zadržení a aby se následně zabýval tím, jaký osud by pravděpodobně čekal žalobce po návratu do země jeho původu a zda by žalobce nemohl být vystaven pronásledování či hrozbě vážné újmy.

28. Pokud pak jde o další žalobní body, ty soud důvodnými neshledal.

29. Podle § 2 odst. 6 zákona o azylu se původcem pronásledování nebo vážné újmy rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

30. Podle § 12 písm. b) zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod.

31. Dle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

32. Za vážnou újmu se podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu považuje mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu.

33. Z judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se otázky původců vážné újmy (resp. pronásledování) a k otázce dostupnosti ochrany v zemi původu vyplývá, že, jde-li o původce hrozící vážné újmy nebo pronásledování z okruhu soukromých osob, musí se postižená osoba v zásadě vždy obrátit nejprve se žádostí o pomoc na vnitrostátní orgány v zemi původu, pokud není zjevné, že tyto orgány nejsou schopny či ochotny účinnou ochranu poskytnout. Mezinárodní ochranu je nutno žadateli při splnění dalších zákonných podmínek udělit, pokud stát (strana nebo organizace, která ovládá stát) není schopen nebo ochoten poskytnout ochranu před vážnou újmou nebo pronásledováním ze strany soukromých osob, tzn. neučiní přiměřené kroky k zabránění vážné újmy nebo pronásledování (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008-57 nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. 5 Azs 44/2009-73).

34. Co se týče výhružek žalobci souvisejících s jeho členství v politické straně Yenilik, žalovaný na základě skutečností uváděných žalobcem během několika pohovorů správně vyhodnotil, že tyto výhrůžky ustaly poté, co žalobce politickou stranu na základě vlastního rozhodnutí opustil. Se žalobcem přitom nelze souhlasit v tom, že turecké státní orgány tyto výhrůžky (pocházející od soukromých osob) nebyly schopny či ochotny efektivně řešit. Naopak je ze sdělení samotného žalobce patrné, že turecká policie se chtěla případem žalobce zabývat, a tedy jej byla ochotna řešit, avšak žalobce jí neposkytl potřebnou součinnost, jestliže jí neponechal k prozkoumání svůj telefon. Za těchto okolností žalovaný nemohl dospěl k závěru, že žalobci hrozilo nebezpečí vážné újmy ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení.

35. Obdobné platí i ve vztahu ke sporům žalobce s jeho pacienty. I tuto otázku žalovaný správně posoudil a oprávněně dospěl k závěru, že se jednalo o soukromoprávní spory žalobce, nikoli o negativní jednání nebo zákroky vůči jeho osobě ze strany tureckých orgánů nebo bezpečnostních složek. Svou žalobní argumentaci o tom, že turecké státní mechanismy selhaly v ochraně žalobce a nedokázaly zajistit, aby bezpečně vykonával svou profesi, či že stát není schopen chránit zdravotníky jako sociální (resp. profesní skupinu), sám žalobce popřel sděleními (uvedenými ve správním řízení) o tom, že mu turecká policie pravděpodobně zachránila život, když přijela poté, co ji zavolal jeho asistent. I ze skutečnosti, že policie o incidentu následně sepsala zprávu a že tento incident byl (a je) řešen tureckými státními orgány (zejména soudy), lze usuzovat, že útoky na zdravotníky jsou státem řešeny a je jim dávána náležitá pozornost. Jak přitom správně poznamenal žalovaný, nelze spatřovat nic závadného na tom, že i žalobce je nyní nejen v postavení poškozeného, ale též obviněného, jestliže se při útoku ze strany pacientky (resp. její rodiny) bránil a potenciálně překročil meze nutné obrany. Tvrzení, která žalobce uvedl během správního řízení, nesvědčí o tom, že by v Turecku docházelo k systémovým nedostatkům, pokud jde o ochranu zdravotníků jako profesní skupiny, a proto soud neshledal pochybení žalovaného v posouzení této otázky. Soud ani nedospěl k závěru, že by žalovaný pochybil, pokud si neopatřil zprávu týkající se specificky ochrany zdravotníků. Sdělení žalobce totiž nezavdávaly důvod k pochybnostem ohledně dostatečnosti ochrany ze strany státu.

36. Soud se žalobcem dále nesouhlasí v tom, že žalovaný podcenil jeho etnickou a náboženskou identitu. Žalobce ve správním řízení neuvedl nic, z čeho by bylo možné usuzovat, že v Turecku čelil diskriminaci, pronásledování či hrozbě vážné újmy. K dotazu žalovaného pouze sdělil, že byl vystaven opovržlivým pohledům, když jako ateista odmítl pozvání do mešity. Vzhledem k tomu, že během pohovorů nehovořil o žádném závažném incidentu souvisejícím s jeho příslušností ke kurdskému etniku či k ateismu, nelze žalovanému vytýkat, že se touto problematikou blíže nezabýval.

37. Soud žalobci konečně nedává za pravdu ani v tom, že žalovaný nesprávně vyhodnotil jako nevěrohodná jeho tvrzení o státem zabavených rodinných společnostech a o souvisejícím pronásledování ze strany státu či o zájmu státu zabavit žalobci a jeho rodině další pozemky.

38. V tomto kontextu soud nejprve připomíná, že povinností žadatele o azyl není, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57), a že pokud se žadatel o mezinárodní ochranu během řízení drží jedné dějové linie, jeho výpovědi lze i přes drobné nesrovnalosti označit za konzistentní a za souladné s dostupnými informacemi o zemi původu, pak je třeba z takové výpovědi vycházet (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2008, č. j. 2 Azs 49/2008-83). Lze také připomenout, že úsudek o věrohodnosti žadatele je v případě řízení o udělení mezinárodní ochrany naprosto zásadní. Obecně platí, že žadatel by měl mít dostatečnou možnost vyložit svůj příběh co nejpodrobněji; měl by mít možnost osvětlit všechny důvody, které jej k podání žádosti o mezinárodní ochranu vedly, a jsou-li v jeho výpovědích rozpory, je potřeba mu dát příležitost tyto rozpory vysvětlit. Povinnost žalovaného umožnit žadateli vysvětlit rozpory se týká jak rozporů ve výpovědích, tak i nesrovnalostí v předložených listinách, případně rozporů mezi předloženými listinami a výpověďmi žadatele (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 Azs 208/2022-52).

39. Žalobce se dne 19. 3. 2025 při úvodním poskytnutí informací k žádosti o udělení mezinárodní ochrany vůbec nezmínil o rodinných společnostech a o problémech se státem. Při pohovoru téhož dne dokonce uvedl, že se mu v Turecku žilo dobře, nicméně stěžoval si na potyčky s pacienty a na nemožnost nerušeně vykonávat profesi zubaře a zmiňoval také své předchozí politické angažmá. Jinak k přímému dotazu žalovaného vypověděl, že neměl problémy se státními či bezpečnostními orgány v zemi svého původu. Až 16. 7. 2025 při seznámení se s poklady pro vydání rozhodnutí uvedl, že bratranec jeho otce je poslanec a že on i jeho rodina nyní čelí problémům; zmínil též vlastnictví rodinných společností, které nechtěly státu platit úplatky a které byly žalobci a jeho rodině zabaveny; a uvedl, že stát chce jeho rodině nyní sebrat další pozemky. Dne 8. 10. 2025 při dalším pohovoru dal žalovaný žalobci možnost vysvětlit rozpory a nejasnosti v jeho výpovědích, přičemž žalovaný žalobce mj. upozornil na to, že dříve nehovořil o vlastnictví těžařských společností, ale o zubařině a práci na pile. K dotazu žalovaného žalobce uvedl, že dříve se nedělo to, co nyní a že se k jeho rodině začaly relevantní informace dostávat až teď, po březnu 2025. Žalobce uváděl, že informace získává od svého bratrance, který mu již v květnu 2023 řekl, aby odjel z Turecka, jinak jej zavřou (žalobce nicméně vycestoval až v červnu 2024). Zároveň žalobce vypověděl, že jejich rodinné společnosti byly v hledáčku státu, který je postupně zlikvidoval, a že jej nenapadlo, že by ve svých výpovědích měl jít až takto dozadu. Dodal, že veškeré souvislosti se dozvěděl až nyní od bratrance.

40. Soud dospěl ve shodě se žalovaným k závěru, že žalobcem uváděná tvrzení a vysvětlení jsou nevěrohodná, a to zejména pro jejich nekonzistentnost i pozdní přednesení. Zatímco na začátku správního řízení žalobce tvrdil, že problémy se státem neměl, později uváděl, že již v roce 2013 měly společnosti jeho rodiny, které žalobce vedl, problémy se státem, byly v hledáčku státu, státem zabaveny či zlikvidovány. Zatímco v červenci 2025 žalobce uváděl, že informace ohledně společností a jejich problémů získal od bratrance svého otce, později (a to i v soudním řízení) se odkazoval na svého bratrance. Žalobce žalovanému vysvětloval, že bratranec mu poradil již v květnu 2023, aby vycestoval kvůli problémům se státem, avšak současně při jiném rozhovoru tvrdil, že informace od bratrance získal až po březnu 2025. Vycestoval-li by žalobce na popud bratrance z Turecka kvůli problémům se státem (byť by třeba v té době ještě nedisponoval všemi podrobnými informacemi), lze předpokládat, že by to zmínil již v úvodu správního řízení v březnu 2025 a že by s vycestováním neotálel až do června 2024. Zatímco ve správním řízení žalobce tvrdil, že tyto skutečnosti dříve neuvedl proto, že jej nenapadlo, jak daleko musí ve své výpovědi jít, v soudním řízení to vysvětluje zcela rozdílně traumatizací a obavami. Přitom i zde platí, že pokud vycestoval mj. na popud bratrance, který jej informoval o tom, že rodinné společnosti jsou v hledáčku státu, tak by žalobce nutně muselo napadnout se o takových skutečnostech zmínit již při prvním rozhovoru se žalovaným. Všechny tyto rozpory, a to i včetně uvedení rozdílné osoby, od níž měl žalobce čerpat informace (bratranec žalobcova otce versus žalobcův bratranec), ve svém souhrnu působí smyšleně, a tedy nevěrohodně. Žalobce nadto ani nijak nevysvětlil, proč měla být důvodem pro pozdní či postupné uvádění informací ohledně rodinných společností traumatizace či obavy, pročež i takové blíže neobjasněné tvrzení soud pokládá za účelové a nevěrohodné. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 41. Soud I. výrokem tohoto rozsudku zrušil napadené rozhodnutí podle § 32 odst. 9 zákona o azylu a podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť v řízení před soudem vyšly najevo nové skutečnosti vztahující se k možnému pronásledování žalobce nebo k hrozbě vážné újmy, jež mohou mít vliv na rozhodnutí žalovaného, a v důsledku toho nemůže skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, obstát a je třeba jej zásadně doplnit. O vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení soud rozhodl podle § 78 odst. 4 s. ř. s. V souladu s § 78 odst. 5 s. ř. s. bude žalovaný v dalším řízení vázán právním názorem zdejšího soudu uvedeným zejména v bodě 27 tohoto rozsudku.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Úspěšný žalobce vznik nákladů řízení netvrdil a neprokazoval, proto ani jemu soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Ve správním soudnictví přitom nelze procesně nezastoupenému žalobci přiznat náhradu nákladů řízení paušální částkou dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, jelikož použití § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, na řízení podle soudního řádu správního je vyloučeno (přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 135/2015-79, publikovaný pod č. 3344/2016 Sb. NSS). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Nejvyšší správní soud však kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 26. května 2026 Mgr. Marcela Uhříčková v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.