41 A 47/2026

Plný text

č. j. 41 A 47/2026 - 10 USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové a soudců Miroslava Makajeva a Richarda Galise ve věci žalobce: B. V. bytem X proti žalovanému: Krajské státní zastupitelství v Praze sídlem Husova 243/11, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 6. 2026, č. j. SIN 212/2026-3, takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře (dále též jen „povinný subjekt“) ze dne 21. 5. 2026, č. j. SIN 13/2026 – 2, jímž byla odmítnuta žalobcova žádost o informace z důvodu podle § 11a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Dle napadeného rozhodnutí se žalobcova žádost týkala sdělení spisové značky a objasnění postupu povinného, resp. požadavku na konkrétní postup (postoupení žalobcova trestního oznámení NCOZ). Žalovaný se ztotožnil s povinným subjektem, že žádost představovala zneužití práva, neboť jejím primárním účelem nebylo získání samotné informace, ale snaha změnit právní názor a přístup povinného subjektu. Konkrétně přístup k souběžně podanému trestnímu oznámení, neboť žádost o informace, která je uzavírá, směřuje k tomu, aby povinný subjekt s oznámením naložil dle žalobcových představ (postoupil je NCOZ).

2. Žalobce v žalobě uvádí, že podává žalobu proti dalšímu „tendenčnímu“ rozhodnutí žalovaného. Povinný subjekt se podle něj nadále omezuje na tendenčnosti a žalovaný odmítá plnit zákonné povinnosti. Povinný subjekt „s ohledme na místní vztahy maří vyšetřování + státní dozor. Proto odmítá zajistit mnou požadované šetření na NCOZ-PČR“. Na systému se dle žalobce podílí i zdejší soud a Městský soud v Praze. Informace žalobce nezbytně potřebuje k objasnění protiústavních praktik užívaných vůči jeho osobě, které jsou kryty tak, že je dehonestován. Rozhodným způsobem přispělo jeho zjištění „se vztahu k analogii daného systému užitého vůči ing Ronovskému viz os.K.Hora v čj. 2 T 84/25 a n..!!!“. Žalovaný byl a je podjatý, což bylo důvodně vzneseno a ignorováno. Žalobce dále požádal o osvobození od soudních poplatků a bezplatné přiznání právní pomoci a namítl podjatost „všech soudců KS-Praha!“. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 2 41 A 47/2026 Posouzení žaloby soudem Podmínky řízení 3. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žaloba způsobilá k věcnému projednání. Shledal, že tomu tak není.

4. Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.

5. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný.

6. Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014-16, dovodil, že důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. může být i zneužití práva spočívající v opakovaném podávání předem zcela zjevně neúspěšných podání, která namísto ochrany žalobcových veřejných subjektivních práv sledují vedení sporu pro spor samotný (obdobně viz též usnesení ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 As 63/2017-9).

7. Podle § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2026 platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh sleduje zjevné zneužití práva.

8. Od 1. 1. 2026 tedy zákonodárce zdůraznil zákaz zneužití práva podat návrh podle soudního řádu správního a výslovně stanovil, že se jedná o nutnou podmínku řízení, jejíž nesplnění soudu brání žalobu věcně posoudit. Podobné ustanovení přitom již od 1. 1. 2024 zakotvovalo nepřípustnost žaloby proti rozhodnutí [viz § 68 písm. f) s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2025]. Zneužití práva v předešlých věcech 9. Soud již v usnesení ze dne 7. 11. 2023, č. j. 54 A 71/2023-11, podrobně shrnul, že je mu z vlastní činnosti známo, že žalobce opakovaně podává velké množství žalob, které vždy obsahují jen velice heslovité odkazy na různé spisové značky či čísla jednací, častým motivem je tvrzená perzekuce žalobce podle metodiky Státní bezpečnosti z důvodu jeho podpisu Charty 77 v roce 1982 a účasti v disidentském hnutí, jež má podle žalobce trvat i za současného režimu a podílet se na ní mají různé úřady či soudy, státní zastupitelství a bezpečnostní sbory. Žalobce se též aktivně zajímá o veřejné dění, podává různé žádosti o poskytnutí informací či se zabývá činností místního stavebního úřadu a orgánů činných v trestním řízení. Podané žaloby však nejsou v drtivé většině případů věcně projednatelné, protože obsahují vady, které žalobce odmítá odstranit. Soud proto zmíněným usnesením odmítl žalobu z důvodu zjevného zneužití práva. Zároveň upozornil, že i v budoucnu může žalobcem podané žaloby odmítat, pokud z nich nebude zjevné, že jejich účelem je skutečně ochrana práv žalobce, a nikoliv opakované a bezúčelné vedení sporu.

10. Žalobce však uvedeného upozornění nedbá a opakovaně podává žaloby vykazující znaky zjevného zneužití práva. Z poslední doby viz např. usnesení zdejšího soudu ze dne 10. 6. 2026, č. j. 41 A 35/2026-11, ze dne 28. 3. 2025, č. j. 41 A 21/2025-15, ze dne 11. 2. 2025, č. j. 51 A 10/2025-10, ze dne 23. 1. 2025, č. j. 54 A 3/2025-17, ze dne 21. 1. 2025, č. j. 51 A 4/2025-14, ze dne 10. 12. 2024, č. j. 41 A 62/2024-13, ze dne 17. 10. 2024, č. j. 41 A 40/2024-16, ze dne 23. 7. 2024, č. j. 37 A 38/2024-11, ze dne 2. 7. 2024, Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 3 41 A 47/2026 č. j. 51 A 41/2024-20, ze dne 23. 5. 2024, č. j. 59 A 25/2024-22, ze dne 21. 5. 2024, č. j. 39 A 12/2024-16, ze dne 30. 4. 2024, č. j. 51 A 19/2024-19, ze dne 4. 4. 2024, č. j. 37 A 10/2024-18, ze dne 4. 4. 2024, č. j. 37 A 9/2024-11, ze dne 20. 2. 2024, č. j. 39 A 3/2024-13, ze dne 14. 2. 2024, č. j. 37 A 2/2024-31, ze dne 25. 1. 2024, č. j. 37 A 43/2023-10, či ze dne 18. 1. 2024, č. j. 37 A 42/2023-13. Zneužití práva v nynější věci 11. Ani v právě posuzované věci nevyvstaly okolnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že nejde o opakované a bezúčelné vedení sporu, tedy o zjevné zneužití práva podat žalobu.

12. Z kusé žalobní argumentace není zřejmé, v čem měl být žalobce poškozen na svých veřejných subjektivních právech. Žalobcovy „námitky“ spočívají v nepodloženém obecném tvrzení o protiprávních („protiústavních“) a tendenčních postupech státních orgánů vůči žalobci s heslovitým odkazem na spisové značky a čísla jednací. Povinný subjekt údajně „maří vyšetřování“ a „státní dozor“ a odmítá zajistit šetření na NCOZ. Žalovaný je navíc podjatý. Žalobce tedy jen opakuje své spekulace jako v mnoha předešlých věcech (viz výše), které již soud vyhodnotil jako zneužití práva, nijak se nevymezuje proti závěrům napadeného rozhodnutí (spíše potvrzuje, že účelem jeho žádosti bylo ovlivnit postup povinného subjektu stran žalobcova trestního oznámení, což není smyslem informačního zákona) a z žaloby ani neplyne, že by se požadované informace měly týkat žalobcovy životní sféry. Potřebu získání požadovaných informací žalobce odůvodňuje toliko nejasnými a spekulativními tvrzeními o krytí protiústavních postupů a dehonestaci jeho osoby. Soud má tedy za to, že jde o další z řady neurčitých a ničím nepodložených žalob.

13. Soud tak ani v textu nynější žaloby nenalezl srozumitelnou argumentaci, ze které by bylo možno dovodit, že se žalobce skutečně hodlá domáhat ochrany svých veřejných subjektivních práv ve smyslu § 2 s. ř. s. a (tentokrát) spolupracovat se soudem při odstraňování vad žaloby. Soud je naopak přesvědčen, že jde jen o další z dlouhé řady „řízení pro řízení“, která žalobce generuje a stejně jako v nynější věci postupuje tak, že zpochybňuje různé procesní aspekty jednotlivých předešlých řízení, a vytváří tak řízení další, čímž je donekonečna „řetězí“. Soud proto setrval na závěrech již dříve vyslovených (viz např. usnesení č. j. 41 A 35/2026-11) a žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s.

14. Protože je podaná žaloba zjevným zneužitím práva, soud již nevyzýval žalobce k odstranění jejích vad postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť by to bylo zjevně zbytečné. Lze nicméně dodat, že podání vadné žaloby je podpůrným důvodem pro konstatování zjevného zneužití práva, neboť žalobce podává vadné žaloby opakovaně a jejich vady zásadně neodstraňuje (viz např. výše uvedené usnesení zdejšího soudu č. j. 54 A 71/2023-11 či rozhodnutí vypočtená v bodu 11 usnesení zdejšího soudu č. j. 41 A 62/2024-13). Žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce 15. Z důvodu odmítnutí žaloby soud nerozhodoval o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008-48). Ostatně, i tento žalobcův návrh je třeba považovat za zjevné zneužití práva. Zneužitím práva totiž může být i „automatické“ podávání žádostí o osvobození od soudních poplatků a bezplatné přiznání právní pomoci bez řádného odůvodnění ve všech podáních v různých řízeních, není-li tímto postupem sledována ochrana práv žalobce, ale pouze vydávání dalších rozhodnutí, proti kterým by žalobce mohl podávat kasační stížnosti, a vést tak opět „spor pro spor“, jehož jediným Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 4 41 A 47/2026 smyslem je snad jen zatěžování (nejen) zdejšího soudu vyřizováním zbytečné agendy namísto vyřizování případů, které plnou pozornost soudu skutečně zasluhují. Soudu je přitom z vlastní činnosti známo, že žalobce podává neodůvodněné žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů v záhlaví každého svého podání. Námitka podjatosti 16. Soud nepřehlédl, že žalobce uplatnil v žalobě i námitku podjatosti všech soudců zdejšího soudu. Soud však neshledal důvod k předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu za účelem rozhodnutí o námitce podjatosti, neboť i její uplatnění posoudil jako zneužití práva.

17. Podle § 8 odst. 1 věty první s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

18. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že vznáší-li účastník typově shodnou námitku podjatosti opakovaně, byť již o takových námitkách Nejvyšší správní soud samostatně rozhodoval, nemusí soud k takové námitce přihlížet, dospěje-li k závěru, že jde ze strany účastníka o zneužití práva (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2020, č. j. Nad 8/2019-65, body 27 a 28).

19. Žalobce námitku nijak konkrétně neodůvodnil, přestože již na základě řady předchozích rozhodnutí v jeho věcech musí vědět, že námitku podjatosti je třeba řádně odůvodnit. Žalobce v tomto směru pouze obecně a nejasně tvrdí, že se zdejší soud podílí na „daném systému“. Z uvedeného bez dalšího nelze dovodit žádný relevantní vztah k projednávané věci ani žádné konkrétní okolnosti, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o nepodjatosti předsedkyně senátu či jeho členů. Předsedkyně senátu ani žádný z členů senátu si žádných skutečností, které by mohly zavdat pochybnosti o jejich nepodjatosti, nejsou vědomi.

20. Soudu je známo, že žalobce opakovaně uplatňuje „paušální“ námitku podjatosti vůči soudcům zdejšího soudu, kterou buď vůbec neodůvodní, nebo ji zdůvodní vágními, nepodloženými a ne zcela srozumitelnými tvrzeními o korupci, politické objednávce a spolčení (viz např. usnesení ze dne 27. 6. 2023, č. j. 51 A 40/2023-15, ze dne 29. 6. 2023, č. j. 41 A 3/2023-37, či ze dne 17. 7. 2023, č. j. 54 A 53/2023-10). Soud též opakovaně vyhodnotil uplatnění takových námitek podjatosti ze strany žalobce jako zneužití práva, a proto k nim nepřihlížel (viz výše uvedená usnesení zdejšího soudu).

21. O námitkách podjatosti již rozhodoval Nejvyšší správní soud a nevyhodnotil je jako důvodné (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 270/2014- 9, ze dne 9. 6. 2015, č. j. Nao 144/2015-13, či ze dne 26. 11. 2015, č. j. Nao 310/2015-10). Nedůvodnost žalobcovy „paušální“ námitky podjatosti vztažené k soudcům zdejšího soudu bez uvedení okolností, ze kterých by bylo možné usuzovat na poměr soudců k věci samé nebo k účastníkům řízení, potvrdil Nejvyšší správní soud též např. v rozsudku ze dne 29. 3. 2023, č. j. 6 As 19/2023-10, bod 19.

22. Soud má proto za to, že žalobcem uplatněná námitka podjatosti se již opakovaně dostala do sféry Nejvyššího správního soudu a je ve své podstatě opakujícím se obecným vyjádřením nesouhlasu s procesním postupem soudu. Z tohoto důvodu ji soud vyhodnotil jako zneužití práva a nepřihlížel k ní. Žalobci přitom zůstává zachována možnost vznést důvody pro vyloučení zákonného soudce i v případné kasační stížnosti proti tomuto konečnému rozhodnutí. Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U. 5 41 A 47/2026 Závěr a náklady řízení 23. Soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 větou první s. ř. s. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 30. června 2026 Lenka Oulíková v. r. předsedkyně senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.