42 Ad 3/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Tomášem Kocourkem v právní věci žalobce: P. T., bytem S., M., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 2. 2016, čj. X, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 2. 2016, čj. X, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 4. 2016 domáhá zrušení rozhodnutí žalované, označeného v záhlaví rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k námitkám žalobce změněno rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2015, čj. X, tak, že se žalobci od 16. 11. 2015 snižuje výše invalidního důchodu z invalidního důchodu pro invaliditu III. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Výše invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně činí 3.170 Kč měsíčně. Rozhodnutí bylo vydáno na základě § 56 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 41 odst. 3 a § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalobce v žalobě uvedl, že mu byla snížena výše invalidního důchodu s ohledem na posudek ze dne 14. 1. 2016, čj. LPS/2015/1245-NR-STC_CSSZ, podle něhož by invalidita III. stupně mohla být žalobci ponechána pouze v případě, že by bylo možné jeho zdravotní postižení podřadit pod kapitolu V., položku 3, písm. e) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Žalobcovo onemocnění nicméně nesplňuje posudková kritéria vyhrazená pro toto onemocnění, které se vyznačuje zvlášť těžkým funkčním postižením, kdy jsou časté ataky onemocnění s funkčně závažnou reziduální symptomatikou, trvalá psychotická nebo reziduální symptomatika těžkého stupně. Žalobce dokládá lékařskou zprávou MUDr. D. J. ze dne 19. 4. 2016, že jsou u něho přítomny časté ataky onemocnění s funkčně závažnou reziduální symptomatikou, trvalou psychotickou nebo reziduální symptomatikou těžkého stupně. Uvedenému posudku žalobce dále vytýká, že v něm v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), není odůvodněno, proč byl určen pokles pracovní schopnosti na 50 %, když daná položka stanoví pokles pracovní schopnosti v rozpětí 50 – 60 %. V posudku pak nebylo přihlédnuto k propouštěcí zprávě z ortopedie ze dne 22. 11. 2013, která dokládá další zdravotní postižení žalobce. V posudku není uvedeno, zda toto zdravotní postižení má vliv na pokles pracovní schopnosti a pokud ano, z jakého důvodu nebyl použit § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Žalovaná podala k žalobě vyjádření, v němž odkázala na svůj posudkový závěr. Navrhla vyhotovení nového posudku posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“). Při jednání, které bylo ve věci nařízeno, setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Poté, co soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a po vyčerpání řádných opravných prostředků, přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti: Žalobce požádal dne 17. 1. 2007 o přiznání invalidního důchodu. Dne 13. 3. 2007 provedla Pražská správa sociálního zabezpečení (dále jen „PSSZ“) zjišťovací lékařskou prohlídku, při níž určila, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý, jeho rozhodující příčinou je schizoafektivní porucha manického typu se závažným průběhem. Zdravotní postižení žalobce bylo podřazeno pod kapitolu V., položku 2, písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, s mírou poklesu pracovní schopnosti 70 %. Žalobce byl tedy uznán plně invalidním, invalidita vznikla dne 13. 2. 2007. Rozhodnutím žalované ze dne 17. 5. 2007 byl žalobci přiznán plný invalidní důchod od 18. 6. 2007. Při kontrolní prohlídce provedené PSSZ dne 22. 4. 2008 byla míra poklesu pracovní schopnosti žalobce posouzena shodně jako při zjišťovací kontrolní prohlídce. Dne 7. 9. 2011 provedla Okresní správa sociálního zabezpečení Praha-východ (dále jen „OSSZ Praha-východ“) další kontrolní prohlídku, při níž byl poprvé posouzen zdravotní stav žalobce po novele zákona o důchodovém pojištění, která se zásadním způsobem dotkla invalidních důchodů (byl zrušen plný a částečný invalidní důchod jako dvě různé dávky důchodového pojištění, invalidní důchod byl nově upraven jako jednotná dávka, jejíž výše se liší v závislosti na různých stupních invalidity). Zdravotní stav do 31. 12. 2009 byl hodnocen shodně jako při předchozí kontrolní prohlídce s tím, že byl opět podřazen pod kapitolu V., položku 2, písm. c) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. s výslednou mírou poklesu pracovní schopnosti o 70 %. V režimu vyhlášky o posuzování invalidity je třeba zdravotní stav žalobce podřadit s účinností od 1. 1. 2010 pod kapitolu V., položku 3, písm. d) přílohy k této vyhlášce s výslednou mírou poklesu pracovní schopnosti o 60 %, s navýšením dle § 3 odst. 2 této vyhlášky o dalších 10 % kvůli vlivu zdravotního postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace. Výsledná míra poklesu pracovní schopnosti tak je i nadále 70 % (invalidita III. stupně). Při kontrolní lékařské prohlídce provedené dne 9. 6. 2014 podřadila OSSZ Praha-východ zdravotní postižení žalobce pod kapitolu V., položku 3, písm. e) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti o 70 % bez dalšího navýšení dle § 3 vyhlášky. Dne 16. 9. 2015 podstoupil žalobce na OSSZ Praha-východ další kontrolní lékařskou prohlídku, při níž bylo jeho zdravotní postižení podřazeno pod kapitolu V., položku 4, písm. c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti 45 % (horní hranice stanoveného rozpětí, zohledněn průběh choroby). Žalobce nenaplňuje posudková kritéria pro hodnocení dle vyšší položky. Zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě I. stupně, ke změně stupně invalidity došlo dnem jednání na OSSZ, tj. 16. 9. 2015. V návaznosti na posledně uvedený posudek vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 15. 10. 2015, jímž od 16. 11. 2015 snížila výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky. V rámci námitkového řízení byl zdravotní stav žalobce posouzen lékařskou posudkovou službou žalované, která zpracovala posudek ze dne 14. 1. 2016, čj. LPS/2015/1245-NR-STC_CSSZ. V něm dospěla k závěru, že lékař OSSZ Praha-východ zpracoval posudek na základě nesprávných posudkových kritérií, neboť míra poklesu pracovní schopnosti žalobce byla určena dle afektivních poruch. Správně však má být stanovena podle onemocnění schizofrenního okruhu, a to podle kapitoly V., položky 3, písm. d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudkově je tato položka vymezena tak, že dochází k častějším atakům, mezi atakami přetrvává reziduální symptomatika a výkon některých denních aktivit je podstatně narušen. U žalobce proběhlo již šest hospitalizací na psychiatrii, poslední trvala 5 měsíců, z toho 3 měsíce byl žalobce na uzavřeném oddělení. U žalobce je prokázaná noncompliance v terapii, porucha emotivity, afektivity, paranoidní nastavení, kognitivní deficit. Po propuštění bylo nutné ubytování v chráněném bydlení. Posudková kritéria pro závažnější položku písm. e) nejsou v případě žalobce naplněna. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce tak dosahuje 50 % bez dalšího navýšení dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Z posudku o invaliditě v řízení o námitkách vychází napadené rozhodnutí. Soud dále provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti: Z posudku PK MPSV v Praze ze dne 11. 10. 2016, čj. 2016/3494_PH, má soud zjištěno, že žalobce trpí onemocněním diagnostikovaným jako schizoafektivní porucha, manický typ, těžký postpsychotický defekt osobnosti. Toto onemocnění je rozhodujícím zdravotním postižením, které má největší dopad na pracovní schopnost žalobce a je třeba ho podřadit pod kapitolu V., položku 3, písm. e) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a to vzhledem k těžké trvalé přítomnosti residuální symptomatiky psychotického onemocnění a s tím spojeného výrazného narušení běžných denních aktivit. Zjištěné psychotické onemocnění je doprovázeno hlubokým postpsychotickým defektem osobnosti, který nelze léčebně ovlivnit a žalobce zcela zásadním způsobem limituje v pracovním i osobním životě. Běžného fungování je žalobce schopen jen na pravidelné medikaci, psychoterapii a v chráněném prostředí s podporou sociálních pracovníků. Posudková komise stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici stanoveného rozpětí, tj. ve výši 80 %. K posouzení zdravotního stavu provedeného OSSZ a ČSSZ uvedla, že jejich závěry jsou výsledkem chybné aplikace posudkových kritérií v souvislosti s dokladovanou závažností psychotického onemocnění. Žaloba je důvodná. Invalidní důchod je dávkou důchodového pojištění, která je podmíněna dlouhodobým nepříznivým zdravotním stavem pojištěnce (invaliditou). O invaliditu jde tehdy, jestliže v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost pojištěnce nejméně o 35 % (§ 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění). Podle míry poklesu pracovní schopnosti se rozlišuje invalidita prvního stupně (pokles pracovní schopnosti v rozmezí 35 až 49 %), invalidita druhého stupně (pokles o 50 až 69 %) a invalidita třetího stupně (pokles nejméně o 70 %). Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření, přičemž se bere v úvahu, zda zdravotní postižení ovlivňuje pracovní schopnost trvale, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, zda je pojištěnec schopen rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti a v neposlední řadě i schopnost využití zachované pracovní schopnosti (resp. schopnost výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek). O stabilizovaný zdravotní stav jde tehdy, jestliže se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem této činnosti, a to i za podmínky dodržování určité léčby nebo pracovních omezení. O adaptaci pojištěnce na zdravotní postižení jde pak tehdy, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem této činnosti (§ 39 odst. 6 a 7 zákona o důchodovém pojištění). Podle čl. II odst. 10 zákona č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, plná invalidita, která trvá ke dni 31. prosince 2009, se považuje od 1. ledna 2010 za invaliditu třetího stupně. Jestliže se zjistí, že po přiznání invalidního důchodu se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, sníží se důchod ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen [§ 56 odst. 1 písm. d) a c) zákona o důchodovém pojištění]. Námitky žalobce proti napadenému rozhodnutí spočívají výlučně ve zpochybnění závěru lékařského posouzení jeho zdravotního stavu lékařskou posudkovou službou žalované. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám, sám zdravotní stav žalobce nepřezkoumává. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudková činnost předpokládá odborné lékařské znalosti a znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek vypracovaný PK MPSV je jedním z důkazů v soudním řízení a soud jej hodnotí podle § 77 odst. 2 s. ř. s. jako kterýkoliv důkazní prostředek. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý [srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003 – 54, rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2013, čj. 6 Ads 158/2012 – 24, nebo rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013 – 20]. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky (viz např. rozsudek NSS ze dne 10. 5. 2013, čj. 6 Ads 12/2013 – 22). Soud si v této věci vyžádal posudek PK MPSV v Praze. Posudková komise se zabývala námitkami žalobce, měla k dispozici správní spis OSSZ Praha-východ a zdravotní dokumentaci ošetřující psychiatryně MUDr J., žalobce byl rovněž vyšetřen při jednání posudkové komise odbornou lékařkou - psychiatryní. Posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobce komplexně, zohlednila dosavadní průběh psychotického onemocnění, zejména četnost a závažnost afektů a trvalý stav žalobce po jejich odeznění, možnost ovlivnit zdravotní stav žalobce léčbou. Posudková komise dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a jako jeho rozhodující příčinu vyhodnotila schizoafektivní poruchu, manický typ, těžký postpsychotický defekt osobnosti, které podřadila pod kapitolu V. (duševní poruchy a poruchy chování), položku 3, písm. e) (schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy; zvlášť těžké postižení – časté ataky s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, trvalá psychotická nebo reziduální symptomatika těžkého stupně, závažné narušení výkonu téměř všech denních aktivit). Žalobcovo onemocnění se vyznačuje hlubokým postpsychotickým defektem osobnosti, který nelze léčebně ovlivnit a posuzovaného zcela zásadním způsobem limituje v pracovním i osobním životě. U žalobce je trvale přítomna těžká reziduální symptomatika psychotického onemocnění, s čímž je spojeno výrazné narušení běžných denních aktivit. Míra poklesu pracovní schopnosti je stanovena pro tuto položku v rozmezí 70 – 80 %, posudková komise stanovila míru poklesu na horní hranici, tj. ve výši 80 %, bez dalšího navýšení dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Soud tedy uzavírá, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí 80 %, což odpovídá podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění invaliditě III. stupně. Žalovaná vycházela při svém rozhodování ze skutkového závěru, že výsledná míra poklesu pracovní schopnosti žalobce ke dni vydání jejího rozhodnutí je jen 50 %, což odpovídá dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění invaliditě II. stupně. Je zřejmé, že žalovaná nesprávně zjistila skutkový stav věci, o nějž následně opřela výrok napadeného rozhodnutí. Soud proto zrušil rozhodnutí žalované ze dne 17. 2. 2016 podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). V něm je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), a sice že ke dni 17. 2. 2016 bylo rozhodujícím zdravotním postižením žalobce postižení dle kapitoly V., položky 3, písm. e) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s tím, že výsledná míra poklesu jeho pracovní schopnosti byla 80 %, což odpovídá invaliditě III. stupně. Posudek PK MPSV v Praze ze dne 11. 10. 2016, čj. 2016/3494-PH, zahrne žalovaná v dalším řízení mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný, a má tak právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Podle obsahu soudního spisu žalobci žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že právo na náhradu nákladů nemá žádný z účastníků. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Osobě, která splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, může Nejvyšší správní soud ustanovit na její žádost zástupce z řad advokátů. V Praze dne 14. listopadu 2016 Tomáš Kocourek, v. r. soudce Za správnost vyhotovení: Pavlína Švejdová