43 A 3/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci navrhovatelky: D. N., bytem V S., B., adresa pro doručování: V., P., proti odpůrcům: 1) Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 75 Praha 5, 2) J. P. J., bytem Z., B., 3) M. K., bytem J. P., L., o návrhu na neplatnost volby kandidátů do zastupitelstva Středočeského kraje ve volbách konaných ve dnech 7. a 8. října 2016, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 19. 10. 2016 byl Krajskému soudu v Praze doručen návrh podle ustanovení § 90 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a § 53 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“). Navrhovatelka se tímto návrhem domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud vyslovil neplatnost volby J. P. J. [odpůrkyně 2)] a M. K. [odpůrce 3)] do zastupitelstva Středočeského kraje ve volbách konaných ve dnech 7. a 8. října 2016. Navrhovatelka v návrhu předně uvedla, že odpůrce 3), proti němuž podává návrh především, působí jako starosta v obci L.. Přestože po nástupu do této funkce u něj oceňovala jeho zdánlivý klidný a slušný přístup i snahu o rozvoj obce, brzy poté pak pocítila „ostrakizaci a metody StB“. Ve vztahu k odpůrkyni 2) pak uvedla, že s odpůrcem 3) začala ihned po volbách vyjednávat, přičemž navrhovatelku k podání návrhu ve vztahu k této kandidátce vedly její „nemorální jednání a chování, pokrytectví, zákeřnost, mazanost a nedůvěra k tomu, co sděluje“, obává se klientelismu, manipulace, korupce i intrik a špatného hospodaření. Navrhovatelka dále v návrhu detailně popisuje některé události, které nastaly poté, co odpůrce 3) založil a početně rozšířil obecní policii v obci L. a popisuje konkrétní incidenty, které s příslušníky obecní police měla (vyšetřování poničené dlažby před domem žalobkyně, obtěžování dýmem ze spalování odpadu, ořezávání větví na pozemku sousedícím s pozemkem navrhovatelky, obtěžování nízkými přelety práškovacího letadla, organizace dopravy v obci či rušení nočního klidu). K návrhu v této souvislosti navrhovatelka připojila kopie stížností na obecní policii ze dne 30. 9. 2016, 28. 5. 2012 a 27. 3. 2012 adresované starostovi a místostarostovi obce L. a dodala, že stejně jako další občané dané obce se již raději obrací na Policii ČR. Navrhovatelka vyslovila obavu, že podobné praktiky bude odpůrce 3) používat i v „krajské politice“ a dodala, že tento kandidát „sloužil“ primátorovi Pavlu Bémovi, byl mluvčím hejtmana Petra Bendla a má kontakty na politiky Topolánkovy a Nečasovy vlády, přičemž všichni uvedení jsou spojeni s různými aférami. Uzavřela, že návrh podala z důvodu „dravého, nečistého a snaživého povolebního vyjednávání“ odpůrců 2) a 3). Odpůrce 1) v pozici příslušného volebního orgánu navrhl zamítnutí návrhu. Ve vyjádření k návrhu pouze uvedl, že aby byl návrh navrhovatelky úspěšný, musel by uvádět takové konkrétní skutečnosti, které by prokazatelně a objektivně směřovaly k závěru, že byla porušena ustanovení volebního zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledek volby kandidátů. Takové skutečnosti ovšem navrhovatelka neuvádí. Odpůrci 2) a 3) se k návrhu nevyjádřili. Podle § 90 odst. 1 s. ř. s. „za podmínek stanovených zvláštními zákony může se občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta“. Pro volby do zastupitelstev krajů je tímto zvláštním zákonem volební zákon, který ve svém ustanovení § 53 uvádí, že „podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany soudu každý občan zapsaný do seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva kraje volen, jakož i každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva. Návrh je třeba podat nejpozději do 10 dnů po vyhlášení výsledků voleb do zastupitelstev krajů Státní volební komisí“ (odst. 1), přičemž „návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta“ (odst. 4). Poté, co soud ověřil, že návrh byl doručen včas v rámci zákonem stanovené desetidenní lhůty po vyhlášení výsledků voleb, a byl podán osobou oprávněnou [navrhovatelka je zapsána ve stálém seznamu voličů pro obec (volební okrsek) B. nacházející se ve Středočeském kraji], přistoupil k jeho věcnému posouzení. Dospěl přitom k závěru, že návrh není důvodný. Předně je nutno připomenout, pokud jde o případné vyhovění návrhu na neplatnost volby kandidáta, že ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení čj. Vol 6/2004- 12, č. 354/2004 Sb. NSS) v obecné rovině definuje tři základní předpoklady pro vyhovění volební stížnosti: (1.) nezákonnost, tzn. porušení některých ustanovení volebního zákona; (2.) vztah mezi touto nezákonností a zvolením kandidáta, jehož zvolení je napadeno volební stížností a (3.) zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu předmětného kandidáta. Jinak řečeno, tato intenzita musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že pokud by k protizákonnému jednání nedošlo, nebyl by určitý kandidát zřejmě vůbec zvolen, tedy tato intenzita způsobuje „zatemnění“ volebních výsledků (jejich zásadní zpochybnění). V návaznosti na vyjádření odpůrce 1) je pak nutno poukázat též na to, že judikatura Nejvyššího správního soudu při rozhodování o neplatnosti voleb (volby kandidáta) pracuje s konceptem tzv. relevantní protiprávnosti. Při zkoumání platnosti voleb se v souladu s tímto konceptem nelze zcela bezvýhradně omezovat pouze na porušení ustanovení „tohoto“ (konkrétního volebního) zákona. Jak výslovně Nejvyšší správní soud uvedl v usnesení čj. Vol 36/2006-22 (960/2006 Sb. NSS), výklad volebního zákona není možno provést tak, že kompetence soudu přezkoumávat platnost volby kandidáta je omezena výhradně na porušení „tohoto zákona“, neboť soud by tak nemohl vůbec zohlednit porušení právních předpisů jiných, k němuž by došlo v konečném důsledku třeba i ve výrazně větší míře, což by zcela negovalo smysl soudního přezkumu. Soud je proto oprávněn v rámci svojí kompetence hodnotit též tvrzené porušení jiných právních předpisů než výhradně příslušného volebního zákona, a to v těch případech, kdy se z obsahového hlediska jedná o právní předpisy vážící se na volební proces. S ohledem na výše uvedené proto není vyloučeno, že by navrhovatelka, která v nyní projednávané věci zjevně netvrdí porušení volebního zákona, nemohla být se svým návrhem úspěšná. Taková situace by mohla nastat tehdy, pokud by tvrdila (a bylo prokázáno) porušení jiných právních předpisů souvisejících s volebním procesem. I v takovém případě by ovšem shledaná nezákonnost musela dosáhnout intenzity zatemňující samotné výsledky voleb. Krajský soud v Praze nicméně v projednávané věci k takovému závěru dospět v žádném případě nemohl. Ve vztahu k odpůrci 3) totiž navrhovatelka poukazuje především na jeho činnost ve funkci starosty obce L. a na incidenty, které měla s obecní policií při řešení konkrétních situací, kdy ovšem sama souvislost těchto incidentů s uskutečněnými volbami do zastupitelstva Středočeského kraje ani netvrdí a soudu taková souvislost v dané věci nevyplynula. Jinak řečeno, přestože si lze představit situace, kdy by v důsledku porušení některého ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), či zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, mohlo dojít k narušení volebního procesu či dokonce k ovlivnění výsledku voleb (např. zneužití obecní police ve volební kampani apod.), v projednávané věci k takovému závěru dospět nelze. I kdyby hypoteticky zdejší soud po komplikovaném dokazování dovodil, že tvrzení navrhovatelky týkající se činnosti obecní policie v obci L. jsou pravdivá a obecní policie [či dokonce sám odpůrce 3)] postupoval v rozporu zákonem, nemohla by sama taková skutečnost vést ke zpochybnění volby odpůrce 3) do zastupitelstva Středočeského kraje. Dospět k závěru o neplatnosti volby kandidáta zvoleného do zastupitelstva kraje pak bez dalšího nelze ani s ohledem na výhrady k jeho dosavadnímu působení v pozici starosty obce. Výše uvedené závěry pak lze vztáhnout i k části návrhu směřujícímu proti volbě odpůrkyně 2), k němuž soud pouze dodává, že k vyslovení volby neplatnosti volby kandidáta nemůže vést jeho činnost uskutečněná po skončení daných voleb, a to tím spíše, pokud se jedná o činnost v podobě politického vyjednávání s dalšími subjekty či kandidáty, kteří byli v daných volbách úspěšní a budou se podílet na rozhodování v zastupitelstvu. Ani výhrady navrhovatelky k postupu odpůrkyně 2) po skončení daných voleb tedy nemohou být důvodem pro vyhovění jejímu návrhu. Nad rámec výše uvedeného soud ještě dodává, že dle výsledků daných voleb (dostupné na www.volby.cz) získal odpůrce 3) mandát jako první z kandidátní listiny ODS a obdržel 5.426 přednostních hlasů (ODS získala celkem 10 mandátů) a odpůrkyně 2) taktéž získala mandát jako první z kandidátní listiny ANO 2011 a obdržela 4.581 přednostních hlasů (ANO 2011 získalo celkem 16 mandátů). S ohledem na tyto volební výsledky a na velikost Středočeského kraje (počet oprávněných voličů) by k vyslovení neplatnosti volby uvedených kandidátů mohlo vést pouze takové porušení volebního zákona (zákonů souvisejících), které by zásadním způsobem ovlivnilo výsledky voleb v celém kraji. Krajský soud v Praze tedy neshledal důvody pro rozhodnutí o neplatnosti volby uvedených kandidátů, a návrh proto zamítl. Současně v souladu s § 93 odst. 4 s. ř. s. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. Toto usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 93 odst. 5 s. ř. s.). V Praze dne 3. listopadu 2016 JUDr. Milan Podhrázký, v. r. předseda senátu za správnost vyhotovení: Pavlína Švejdová