43 Ad 11/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým v právní věci žalobce: J. Č., bytem x, adresa pro doručování: x, proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2016, čj. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho námitky a potvrdil své prvostupňové rozhodnutí ze dne 4. 11. 2015, čj.x. Tímto rozhodnutím žalovaný podle § 41 odst. 3 a § 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), snížil žalobci od 22. 11. 2015 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku OSSZ poklesla pracovní schopnost žalobce z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %. Žalobce v žalobě uvedl, že si v roce 2014 způsobil vážný úraz, při kterém si poranil páteř a levou patu. OSSZ následně konstatovala, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 70 % a na základě toho mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Dne 14. 9. 2015 bylo provedeno přešetření jeho zdravotního stavu a bez podrobného zkoumání jeho skutečného zdravotního stavu bylo konstatováno, že se v jeho případě nejedná o invaliditu třetího stupně, ale o invaliditu prvního stupně, neboť míra poklesu jeho pracovní schopnosti byla stanovena na 35%. Rozhodnutí přitom bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a v rozporu s právními předpisy, které žalobce v žalobě označil. Žalobce současně navrhl, aby si soud k jeho zdravotnímu stavu vyžádal další posudek. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se v předmětné věci jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je napadené rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení. Navrhl proto provedení důkazu posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“). Žalobce v reakci na posudek, který soud v řízení o dané žalobě nechal u posudkové komise zpracovat, v rámci repliky sdělil, že na žalobě trvá, neboť jeho zdravotní stav odpovídá i nadále třetímu stupni invalidity a stávající zdravotní nálezy jsou totožné s těmi, které platily v době podání žaloby. Ústního jednání u soudu se žalobce, ač řádně předvolán, nezúčastnil, přičemž věc bylo možno v souladu s § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „s. ř. s.“), projednat v jeho nepřítomnosti. Žalovaný při jednání u soudu toliko odkázal na písemné vyjádření k žalobě, setrval na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Ze správního spisu soud ověřil, že žalobci byl k jeho žádosti ze dne 1. 7. 2014 rozhodnutím žalované ze dne 27. 10. 2014 přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně od 22. 5. 2014 s tím, že se v jeho případě jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž rozhodující příčinou je stav po operaci páteře [postižení dle položky 1d oddílu E kapitoly XIII. přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“); pokles pracovní schopnosti žalobce byl stanoven na 70 %]. Dne 14. 9. 2015 provedla PSSZ přezkum zdravotního stavu žalobce a v posudku čj. LPS/2015/2039-ME_CSSZ, konstatovala, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, kde rozhodující příčinou je nadále stav po operaci páteře, přičemž došlo ke zhojení patní kosti a podle neurologického vyšetření v současnosti postižení páteře nedoprovází kořenový útlak či jiné neurologické symptomatologie, pouze přetrvávají ischialgické bolesti. Pokles pracovní schopnost žalobce byl proto s přihlédnutím k jeho profesi stanoven ve středu sazby na 35 % (postižení dle položky 1c oddílu E kapitoly XIII. přílohy vyhlášky o posuzování invalidity). Den změny stupně invalidity posudek stanovil na 14. 9. 2015. V návaznosti na to vydal žalovaný své shora označené prvostupňové rozhodnutí ze dne 4. 11. 2015, kterým snížil žalobci od 22. 11. 2015 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 24. 11. 2015 námitky, v řízení o nichž nechal žalovaný vypracovat posudek (posudek ze dne 6. 1. 2016, čj. LPS/2015/637-NR-PRH_CSSZ), který se shodl s výše uvedenými závěry PSSZ, pokud jde o rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopaden na pokles jeho pracovní schopnosti i procentní míru poklesu jeho pracovní schopnosti. O těchto námitkách rozhodl žalobce žalobou napadeným rozhodnutím tak, že je zamítl a své prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Dospěl k přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Relevantní právní úpravu v dané věci představuje § 39 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 % (odst. 1), přičemž jestliže jeho pracovní schopnost poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně [odst. 2 písm. a)]. Podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb. pak zjistí-li se, že se změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c), přičemž podle § 56 odst. 1 písm. c) téhož zákona, zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Žalobní námitky vznesené žalobcem v projednávané věci směřují do posouzení jeho zdravotního stavu, a proto si soud i v rámci řízení o projednávané žalobě (v souladu se shodným návrhem obou účastníků) vyžádal posudek posudkové komise. V této souvislosti je přitom nutno zdůraznit, že pro posouzení projednávané žaloby je určující zdravotní stav žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí a případné pozdější změny (zhoršování) jeho zdravotního stavu, které by se blížily předchozímu zdravotnímu stavu (kdy se v případě žalobce jednalo o invaliditu třetího stupně), jsou ve vztahu k přezkumu napadeného rozhodnutí žalovaného bez významu a mohou být pouze předmětem případného nového posouzení zdravotního stavu žalobce při podání nové žádosti. K výše uvedenému je pak nutno dále uvést, že posouzení toho, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav či posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, je otázkou odbornou a soud si o něm nemůže učinit úsudek sám; tedy sám zdravotní stav žalobce nepřezkoumává, ani tak činit nemůže. Zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudková činnost předpokládá odborné lékařské znalosti a znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek vypracovaný posudkovou komisí je jedním z důkazů v soudním řízení a soud jej hodnotí podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 13/2003-54, čj. 6 Ads 158/2012-24, případně čj. 6 Ads 11/2013-20). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží. Posudková komise (pracoviště v Praze) vypracovala k žádosti soudu v řízení o nyní projednávané žalobě posudek ze dne 21. 7. 2016, čj. 2016/2225-PH, v rámci něhož dospěla k závěru, že v případě žalobce šlo o invaliditu prvního stupně, neboť pokles jeho pracovní schopnosti dosahoval 35 %, ale nepřesahoval 49 %. Posudková komise jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce určila stav po úrazu bederní páteře a patní kosti, přičemž z posudkově významných odborných nálezů dovodila, že pooperační průběh byl bez komplikací, a že z kontrolního rentgenového vyšetření páteře neplyne porucha postavení či instrumentace. Z vyšetření páteře rentgenem v roce 2014 a 2015 a z vyšetření pomocí magnetické rezonance a počítačové tomografie v roce 2015 je zřejmý ustálený lehký dorzální posun těla bederního obratle L3 a ventrální snížení těla bederního obratle L2 přibližně o jednu třetinu, přičemž zadní fixace bederních obratlů L1-L3 je stabilní a dobře funkční. Posudková komise dále vyšla z toho, že z ortopedického vyšetření žalobce v měsíci červnu roku 2015 ani z neurologického vyšetření žalobce v měsíci září roku 2015 nebo záznamů ve zdravotnické dokumentaci žalobce neplyne progrese neurologického nálezu žalobce, tedy že nedošlo k silnějšímu kořenovému dráždění, sfinkterovým poruchám, poruchám hybnosti končetin či svalovým atrofiím. Rovněž zlomenina patní kosti neměla následky v podobě deformity nohy s narušeným stereotypem chůze vyžadujícím trvalou potřebu kompenzační pomůcky. Posudková komise tedy uzavřela, že oproti zdravotnímu stavu žalobce v roce 2014, kdy byla konstatována invalidita třetího stupně především pro poúrazový stav, byl zdravotní stav žalobce v roce 2015 delší dobu stabilizovaný na úrovni středně těžkého funkčního postižení bez známek progrese. Proto posudková komise potvrdila posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovými lékaři PSSZ i žalovaného, přičemž se zabývala i lékařskými nálezy po rozhodném období, na které žalobce v rámci soudního řízení taktéž upozorňoval. Ve vztahu k žalobcem namítanému nesprávnému posouzení jeho zdravotního stavu (resp. nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu) je třeba zdůraznit, že posudková komise v projednávané věci ve shora citovaném posudku odpovídajícím způsobem reaguje na pochybnosti žalobce vyřčené v žalobě a především nikterak nezpochybňuje závěry o zdravotním stavu, z nichž žalovaná vyšla v napadeném rozhodnutí. Soud samozřejmě nikterak nebagatelizuje zdravotní stav žalobce, ostatně všechny vypracované posudky shodně konstatují, že u žalobce nastal pokles jeho pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35%. Jak již nicméně plyne z výše uvedeného, má-li být dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav dostatečný k přiznání invalidního důchodu vyššího než prvního stupně, musí ve smyslu výše citované právní úpravy dosahovat vyšší intenzity, kterou však v dané věci k tomu povolané orgány neshledaly. Jak přitom plyne z citovaného posudku, posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci. Soud považuje citovaný posudek posudkové komise za úplný, celistvý a přesvědčivý. Posudková komise odpovídajícím způsobem odůvodnila změnu zdravotního stavu žalobce oproti době, kdy mu byl přiznán invalidní důchod třetího stupně. Za těchto okolností proto nemohl soud námitku žalobce o nesprávnosti posouzení jeho zdravotního stavu žalovanou shledat důvodnou. Namítal-li žalobce v této souvislosti dále to, že správní orgány nepostupovaly podle žalobcem uvedeného výčtu právních předpisů, je k tomu třeba uvést, že žalobce neposunul toto své obecné tvrzení na úroveň, kdy by je bylo možno označit za samostatně přezkoumatelný žalobní bod (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Azs 101/2004-52). Vzhledem k tomu, že soud neshledal žádnou ze vznesených žalobních námitek za důvodnou, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 21. prosince 2016 JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost: Božena Kouřimová