43 Ad 15/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce K. T., bytem x, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 1. 2015, čj. x/42091- MM, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 23. 3. 2015 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své předchozí rozhodnutí ze dne 13. 11. 2014, čj. x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), dle kterého žalobci náleží podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) a čl. II bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb. od 27. 8. 2014 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Žalobce namítá, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě třetího stupně, a byl tedy chybně posouzen. Je vyučen podlahářem, avšak z důvodu postižení páteře tuto činnost dlouhodobě nevykonává. Naposledy pracoval jako skladník, ale ani tuto práci nebyl schopen pro bolest vykonávat a byl uznán práce neschopným. Přes doporučení odborného lékaře, aby léčba pokračovala do zlepšení stavu, nařídil posudkový lékař ukončení pracovní neschopnosti. Posudkovým lékařem byl zařazen do druhého stupně invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 50 %. Toto zařazení však žalobce z důvodu velkých bolestí odmítá. Aby mohl pracovat na 50 %, musel by se stát zcela závislým na lécích tišících bolest. Přestože užívá silné léky na spaní, pro bolest řádně nespí a i z tohoto důvodu není ráno připraven pracovat. Též během dne trpí bolestmi páteře, rukou a levé nohy. Dle žalobce není normální pracovat s bolestí řešenou tišícími léky. Lékaři mu nejsou schopni od trvalé bolesti pomoci a operace nezaručuje zlepšení. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že při posouzení nároku na dávku důchodového pojištění podmíněnou dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je vázána posudkem lékaře OSSZ a posudkem vypracovaným pro účely řízení o námitkách lékařem žalované, neboť se jedná o otázku odbornou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na podkladě posudku ze dne 14. 1. 2015, v němž lékař žalované posoudil stav žalobce tak, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), pro které stanovil míru poklesu pracovní schopnosti o 40 %. Vzhledem k dalším postižením zdravotního stavu ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity byla míra poklesu pracovní schopnosti zvýšena o 10 procentních bodů na celkových 50 %. Lékař žalované tak potvrdil prvoinstanční posouzení. Žalovaná se domnívá, že posudek splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. S ohledem na povahu námitek žalobce navrhla, aby zdravotní stav žalobce přezkoumala posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise “). Při jednání u soudu nad rámec písemných podání žalobce zdůraznil, že jeho zdravotní problémy jsou dlouhodobé a náprava páteře již není možná. Opakovaně byla zamítnuta operace, která by byla třeba, neboť by byla riskantní a stav by se mohl zhoršit. Žalobce nemůže spát, ani pracovat, a to v zimě vůbec, a v létě je maximálně schopen obstarat něco v domácnosti. K řešení jeho zdravotního stavu nepomáhá ani lázeňské léčení a již 3 roky je veden v pracovní neschopnosti. Posudkový lékař si činí své závěry, aniž by přihlížel k tomu, co mu žalobce říká. Před 10 lety připustil, že by žalobce mohl mít plný invalidní důchod a přesto, že se jeho zdravotní stav zhoršuje, nyní tvrdí, že pracovat může. Zdravotní stav žalobce je horší a horší, dříve mohl alespoň částečně pracovat a hledat si brigády např. jako řidič. Oproti dřívějším stavům je však v současné době bolest trvalá a jeho stav je ovlivněn aplikací léků proti bolesti. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu soud ověřil, že žalobci byl v souvislosti s onemocněním páteře přiznán částečný invalidní důchod od 10. 6. 1987. Při následných kontrolních prohlídkách byla opakovaně potvrzena částečná invalidita, v roce 2011 a 2013 byla potvrzena invalidita prvního stupně s poklesem pracovní schopnosti 40 %. Dne 13. 10. 2014 žalobce požádal o změnu stupně invalidity. Dle posudku o invaliditě OSSZ Mělník (čj. LPS/2014/2810- ME_CSSZ) dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění již nepředstavuje invaliditu prvního stupně, ale invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. Jeho pracovní schopnost je snížena celkem o 50 % a dnem změny stupně invalidity je 27. 8. 2014. Žalobce je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Hlavní příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s největším dopadem na pracovní schopnost zůstává postižení páteře VAS s kořenovým drážděním a významným neurologickým nálezem, avšak bez přítomnosti sfinkerových potíží. Nadále se jedná o středně těžké funkční postižení. Od posledního posouzení byla dále diagnostikována seronegativní revmatická artritis, což je důvodem pro navýšení horní hranice pásma procentní míry poklesu pracovní schopnosti o 10 procentních bodů. Tím jsou naplněny podmínky pro invaliditu druhého stupně. Dle posudkového závěru je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E položce 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 40 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu byla míra poklesu pracovní schopnosti zvýšena o 10 procentních bodů dle § 3 odst. 1 téže vyhlášky na celkových 50 %. Žalovaná shora označeným prvostupňovým rozhodnutím s odkazem na výše uvedený posudek rozhodla, že žalobci náleží od 27. 8. 2014 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalované podal žalobce dne 10. 12. 2014 námitky, v nichž uvedl, že není schopen vykonávat jakoukoli práci z důvodu nadměrné trvalé bolesti páteře a končetin, užívání silných léků na bolest a léků na spaní. Více než rok byl práce neschopen a jeho situace se nezlepšila, ale naopak zhoršila. Odkazuje na dokumentaci odborných lékařů, kteří jeho onemocnění kvalifikovali jako závažné onemocnění pohybového aparátu, přičemž zlepšení zdravotního stavu se nepředpokládá. Měl by mít klidový režim, a nemůže tedy vykonávat práci. Pokud by měl pracovat, musel by léčbu přerušit v rozporu s doporučením lékařů. Z posudku o invaliditě v řízení o námitkách (čj. LPS/2014/1055-NR- STC_CSSZ) vyplývá shodný závěr jako z posudku OSSZ, přičemž vychází ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. J. S. ze dne 30. 6. 2014, propouštěcí zprávy neurologie Mělník MUDr. R.S. ze dne 7. 4. 2014 - 12. 4. 2014, nálezů MUDr. J. H. z ortopedického vyšetření ze dne 19. 6. 2014 a 2. 10. 2014, zprávy MUDr. O. T. z neurologického vyšetření ze dne 2. 6. 2014, zpráv z revmatologických vyšetření MUDr. B. V. ze dne 2. 7. 2014, 27. 8. 2014 a 29. 10. 2014, vyšetření EMG ze dne 10. 9. 2014, zprávy Mgr. M. P. ze dne 26. 6. 2014 ohledně rehabilitace a fyzioterapie a nálezu z neurologického vyšetření MUDr. V. K. ze dne 6. 10. 2014. K námitkám žalobce se zde uvádí, že posouzení jeho zdravotního stavu dle kapitoly XIII, oddílu E položky 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity je správné, přičemž pro přítomnost kořenového dráždění jak v oblasti bederní, tak krční páteře byla zvolena horní hranice poklesu pracovní schopnosti. Základní míra poklesu byla dále navýšena o 10 procentních bodů pro další zdravotní postižení, seronegativní revmatoidní artritidu, které má také vliv na pracovní schopnost žalobce (podlahář, resp. skladník). K přiznání invalidity třetího stupně by musel být zdravotní stav žalobce hodnocen dle kapitoly XIII, oddílu E položky 1d vyhlášky o posuzování invalidity, pro kterou je stanoven pokles rozpětím 50 % až 70 %. Kritéria definovaná pro tuto položku však žalobce nesplňuje, neboť u něj nejsou dány závažné parézy, svalové atrofie, poruchy hybnosti končetin ani závažné poruchy funkce svěračů. I kdyby však byl žalobce hodnocen dle této položky, byla by zvolena dolní hranice rozpětí, tedy 50 %, a míra poklesu pracovní schopnosti by se nezměnila. Ze závěrů tohoto posudku pak vychází žalobou napadené rozhodnutí, kterým žalovaný námitky žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobní námitky vznesené žalobcem v projednávané věci směřují právě (toliko) do posouzení jeho zdravotního stavu, a proto si soud i v rámci řízení o projednávané žalobě (v souladu s návrhem žalovaného) vyžádal posudek posudkové komise. Posudková komise v posudku ze dne 27. 7. 2015, čj. 2015/2524-PH, dospěla k závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, přičemž šlo o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona. U žalobce se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýraznějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byl chronický bolestivý syndrom krční a bederní páteře na podkladě chronické radikulopathie v oblasti C7 a na podkladě multietážkové diskopatie s kompresí durálního vaku a kořene L5 vlevo, s peroneální parézou vlevo. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti činila dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity 40 %. Posudková komise hodnotila postižení na horní hranici vzhledem k onemocnění ramenních kloubů. Dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity posudková komise hodnocení dále zvýšila o 10 procentních bodů na celkových 50 %. Posudková komise zdravotní stav nehodnotila dle položky 1d, neboť nebyl zjištěn trvalý funkčně významný neurologický nález se závažnými parézami, svalovými atrofiemi a se závažnými poruchami funkce svěračů. Žalobce byl schopen práce v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Nevhodné byly těžké fyzické práce, práce ve vynucených polohách a náročné aktivity. Posudek vycházel mj. též z lékařských zpráv přiložených žalobcem k žalobě. Nálezy předložené při jednání posudkové komise dokumentovaly nově vzniklou skutečnost cca 3 měsíce po vydání napadeného rozhodnutí (operace na levém ramenním kloubu). Jak již bylo výše uvedeno, žalobní námitky v dané věci směřují do zpochybnění závěrů posouzení zdravotního stavu žalobce. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o něm nemůže učinit úsudek sám, sám zdravotní stav žalobce nepřezkoumává. Zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudková činnost předpokládá odborné lékařské znalosti a znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek vypracovaný posudkovou komisí je jedním z důkazů v soudním řízení a soud jej hodnotí podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 13/2003-54, čj. 6 Ads 158/2012-24, případně čj. 6 Ads 11/2013-20). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 Ads 12/2013-22). V projednávané věci si soud vyžádal posudek posudkové komise, která měla k dispozici rozsáhlou zdravotnickou dokumentaci žalobce, včetně lékařských zpráv připojených k žalobě, z nichž při posuzování zdravotního stavu žalobce vycházela. Posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobce komplexně, zohlednila všechna zjištěná postižení žalobce, dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a jako jeho rozhodující příčinu vyhodnotila chronický bolestivý syndrom krční a bederní páteře na podkladě chronické radikulopathie v oblasti C7 a na podkladě multietážkové diskopatie s kompresí durálního vaku a kořene L5 vlevo, s peroneální parézou vlevo. Míru poklesu pracovní schopnosti stanovila posudková komise na 40 % podle kapitoly XIII (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položky 1c (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti tak byla stanovena na horní hranici rozpětí stanoveného pro tuto položku, které činí 30 – 40 %, což bylo zdůvodněno přihlédnutím k onemocnění ramenních kloubů. Posudková komise řádně zdůvodnila, proč nebylo na místě hodnotit zdravotní stav podle položky 1d s rozpětím 50 - 70 %. V tomto směru uzavřela, že u žalobce nebyl zjištěn trvalý funkčně významný neurologický nález se závažnými parézami, svalovými atrofiemi a se závažnými poruchami funkce svěračů. Tím bylo současně zdůvodněno, proč nelze hodnotit zdravotní stav žalobce jako invaliditu třetího stupně, čehož se domáhal žalobce, neboť s ohledem na příslušná procentní rozpětí včetně možných navýšení by podřazení pod položku 1d bylo nezbytným předpokladem, aby eventuálně mohla být stanovena míra poklesu pracovní schopnosti tak, aby dosáhla hranice nezbytné pro invaliditu třetího stupně, tedy 70 % dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. Posudková komise dále využila možnosti zvýšit míru poklesu pracovní schopnosti žalobce o 10 procentních bodů dle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, podle něhož v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Jakkoli tento závěr není výslovně blíže zdůvodněn, logicky navazuje na učiněná zjištění o zdravotním stavu žalobce s ohledem na uvedenou předchozí výdělečnou činnost žalobce, která byla činností manuální, a fakticky reaguje na námitky žalobce. Z posudku vyplývá, že žalobce byl schopen práce v podstatně menším rozsahu a intenzitě, přičemž celková ztráta míry poklesu činila v případě žalobce celkem 50 %, při výše uvedeném maximálním možném navýšení s ohledem na mimořádný vliv nepříznivého zdravotního stavu na schopnost výdělečné činnosti. Soud neshledal, že by závěry posudkové komise byly zjevně nesprávně nebo že by postrádaly oporu ve zdravotnické dokumentaci žalobce. Lze konstatovat, že posudek vyhovuje požadavku úplnosti, přesvědčivosti a správnosti, a soud se s jeho závěry ztotožňuje. Jak bylo shora uvedeno, rozhodnutí soudu v dané věci závisí především na odborném lékařském posouzení, a proto soud vycházel z posudku posudkové komise jako stěžejního důkazu. Na jeho základě pak dospěl k závěru, že pracovní schopnost žalobce poklesla celkem o 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, a nikoli invaliditě třetího stupně dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona o důchodovém pojištění, k níž se vyžaduje pokles pracovní schopnosti nejméně o 70 %. Jak např. uzavřel Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 6 Ads 11/2013-20, „posouzení podřaditelnosti zdravotního stavu žalobce pod korespondující ustanovení vyhlášky, tzn. zhodnocení zdravotního stavu, určení rozhodujícího zdravotního postižení a přepočet procentní míry poklesu pracovní schopnosti, soud neprovádí, protože jde právě o ten typ odborné úvahy, jíž soud, který nedisponuje potřebnými medicínskými znalostmi z oboru posudkového lékařství, nečiní sám, ale vychází z důkazu posudkem příslušné posudkové komise.“ Z tohoto je zřejmé, že podřazení zdravotního stavu pod příslušné ustanovení vyhlášky o posuzování invalidity soud nepřezkoumává, ale vychází z posudku příslušné posudkové komise, nevykazuje-li zcela evidentní i laikovi zřejmou vadu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 9 Ads 9/2014-23). Posudková komise hodnotila diagnózu žalobce zcela jednoznačně dle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s níž je spojen pokles pracovní schopnosti v rozmezí 30 – 40 %, přičemž míru poklesu stanovila na horní hranici s ohledem na ostatní zdravotní postižení, a současně ji navýšila o maximálně možných deset procentních bodů dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Je třeba rovněž poukázat na skutečnost, že také oba předchozí posudky (posudek vypracovaný v řízení o námitkách a posudek OSSZ) shodně vyhodnotily procentní míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 50 %, která odpovídá spodní hranici invalidity druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Žádný z výše uvedených posudků neobsahuje hodnocení, které by zpochybnilo závěr žalované o invaliditě druhého stupně. Posudková komise stanovení míry poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozmezí stanoveného pro příslušnou položku a její navýšení o deset proceněních bodů odůvodnila odlišně, avšak v konečných závěrech včetně celkového hodnocení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i podřazení zdravotního postižení pod příslušnou položku dle přílohy vyhlášky o posuzování invalidity se posudky zcela shodovaly. Lze tedy uzavřít, že se jedná o dílčí odlišnosti, které nemohou zpochybnit správnost jednoznačného závěru všech posudků, podle něhož zdravotní stav žalobce náleží do kategorie invalidity druhého stupně. Výrok napadeného rozhodnutí, jenž z těchto závěrů vycházel, tak nebyl nikterak zpochybněn. Soud nepochybuje o tom, že žalobce trpí velmi bolestivým onemocněním, nicméně jeho dlouhodobě nepříznivý stav nebyl při objektivním posouzení k okamžiku vydání napadeného rozhodnutí takové povahy, aby jej bylo možno hodnotit jako invaliditu třetího stupně. Nad rámec výše uvedeného soud zdůrazňuje, že pro posouzení projednávané žaloby je určující (a mohl být zohledněn) pouze zdravotní stav žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalovaného. Případné pozdější změny (zhoršení) zdravotního stavu žalobce jsou ve vztahu k soudnímu přezkumu rozhodnutí žalovaného bez významu a mohou být pouze předmětem posouzení žalovaného v případném řízení o nové žádosti žalobce. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žalobní body důvodnými a nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci neúspěšný, žalovanému však žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 12. října 2016 JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost: Božena Kouřimová