43 Ad 33/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudcem Tomášem Kocourkem v právní věci žalobce: M. K., narozen dne x, toho času ve výkonu trestu ve Věznici Pardubice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2015, čj. x, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u České správy sociálního zabezpečení, která ji dne 28. 5. 2015 doručila soudu, domáhá zrušení rozhodnutí žalované, označeného v záhlaví rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2015, čj. x Posledně uvedeným rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu (rozličná podání, která žalovaná obdržela v období od 2. 4. 2015 do 20. 4. 2015 buď přímo od žalobce, nebo prostřednictvím Ministerstva práce a sociálních věcí). Žalovaná dospěla k závěru, že žalobce je od 5. 2. 2001 částečně invalidní, nesplnil nicméně podmínku potřebné doby pojištění, jak vyžaduje § 43 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Potřebná doba pojištění činí v případě žalobce podle § 44 odst. 3 ve spojení s § 40 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění 5 let v průběhu 10 let před vznikem invalidity. Rozhodným obdobím, v němž se zjišťuje splnění podmínky získání doby pojištění v délce 5 let, je tedy primárně období od 5. 2. 1991 do 4. 2. 2001. V tomto období získal žalobce dobu pojištění pouze v délce 1 roku a 27 dnů. Ani v posunutém rozhodném období (tedy posuzování splnění podmínky potřebné doby pojištění po vzniku invalidity) nezískal žalobce potřebnou dobu pojištění, neboť dobu evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání v době od 15. 4. 2008 do 28. 2. 2013 lze vzhledem k tomu, že mu nenáležela podpora v nezaměstnanosti, zhodnotit pouze v rozsahu 1 roku, jak plyne z § 5 odst. 1 písm. m) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Přehled všech započtených dob účasti na důchodovém zabezpečení a dob pojištění je uveden v osobním listu důchodového pojištění ze dne 26. 3. 2015 (dále jen „osobní list“), jenž je nedílnou součástí rozhodnutí žalované ze dne 27. 3. 2015, spolu s ním byl žalobci zaslán. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaná ve správním řízení nevyžádala všechna důchodová potvrzení, a to ať již pokud jde o výkon práce v civilním sektoru, při výkonu trestu odnětí svobody, nebo evidence úřadem práce. Vycházela z nepravdivých údajů. Žalobce se dovolává osobních mzdových listů a potvrzení úřadu práce, které předložil žalované. Konkrétně pak žalobce napadl, že žalovaná neměla k dispozici (nezohlednila) potvrzení o zaměstnání v Bavlnářských závodech Jitka v Jindřichově Hradci, ve Ždárských slévárnách ve Žďáru nad Sázavou a ve Spolaně Neratovice. Podáním ze dne 13. 12. 2016 žalobce doplnil, že věznice, které ve svém rozhodnutí uvádí žalovaná, jsou zcela chybné, navíc byly ze strany žalované zmanipulovány, aby žalobci nebyl poskytnut invalidní důchod. Žalobce tvrdí, že vykonával práce ve věznicích Stráž pod Ralskem, Příbram, Horní Slavkov, Rýnovice, Vinařice, bylo za něj hrazeno důchodové pojištění. Dále poukázal na potvrzení Úřadu práce v Neratovicích, v němž jsou uvedeny všechny doby evidence jako uchazeče o zaměstnání. S tímto potvrzením žalobce souhlasí, ovšem žalovaná uvádí lživé údaje. Žalobce při jednání na dotaz soudu upřesnil, že ve Věznici Rýnovice byl pracovně zařazen po dobu 3 let, v rámci tohoto věznění byl poté přemístěn do Věznice Stráž pod Ralskem. Výkon trestu ve věznici Rýnovice vykonával ještě za totality, nikoliv od roku 2005, jak původně mylně uváděl. Ve Spolaně Neratovice pracoval v roce 1991. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce splnil první podmínku pro přiznání invalidního důchodu, tedy že je od 5. 2. 2001 částečně invalidní. Nenaplnil však druhou podmínku, neboť nezískal v rozhodném období potřebnou dobu pojištění. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Poté, co soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a po vyčerpání řádných opravných prostředků, přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud vycházel ze skutečnosti, že žalobce je od 5. 2. 2001 částečně invalidní, jak vyplývá z posouzení zdravotního stavu žalobce, které provedla dne 4. 4. 2001 a 9. 5. 2001 lékařská posudková služba Pražské správy sociálního zabezpečení. Tento skutkový, a tomu odpovídající právní závěr nebyl zpochybněn žalobním bodem, takže jej soud není oprávněn přezkoumávat. Datum vzniku invalidity je rozhodné jednak pro určení aplikovatelného práva z hlediska časové působnosti zákona o důchodovém pojištění a jeho novelizací, jednak z hlediska stanovení základního rozhodného období (k tomu viz dále). Z hlediska právní úpravy invalidního důchodu je klíčovým okamžikem nabytí účinnosti zákona č. 306/2008 Sb. dnem 1. 1. 2010, neboť v jeho důsledku došlo ke zrušení právní úpravy vymezující částečný a plný invalidní důchod jako dvě samostatné dávky důchodového pojištění a byl zaveden princip jednotnosti invalidního důchodu s tím, že stupeň invalidity má toliko vliv na výši invalidního důchodu. Jelikož invalidita žalobce vznikla před účinností tohoto zákona, je třeba o nároku na invalidní důchod rozhodnout podle právních předpisů účinných před 1. 1. 2010. Podle § 43 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na částečný invalidní důchod, jestliže se stal částečně invalidním a a) získal potřebnou dobu pojištění, nebo b) následkem pracovního úrazu. Je tedy třeba zdůraznit, že nárok na invalidní důchod vzniká při splnění dvou podmínek, jednak že zdravotní stav pojištěnce a s tím úzce související míra poklesu pracovní schopnosti zakládá invaliditu, jednak že pojištěnec dosáhl potřebné doby pojištění (ledaže by invalidita nastala v důsledku pracovního úrazu, což však zjevně není žalobcův případ). Není pravdivé tvrzení žalobce, že mu žalovaná již jednou přiznala invalidní důchod a nyní mu jej odmítá znovu přiznat. Z obsahu dávkového spisu plyne, že žalobci nebyl nikdy přiznán invalidní důchod. Byl toliko na základě výše zmíněného posouzení zdravotního stavu lékařskou posudkovou službou Pražské správy sociálního zabezpečení uznán částečně invalidním. To však samo o sobě nepostačuje pro vznik nároku na částečný invalidní důchod, neboť částečná invalidita je jen jednou ze dvou podmínek vzniku nároku, které však musí být splněny kumulativně. Potřebná doba pojištění činí vzhledem k tomu, že invalidita vznikla v době, kdy bylo žalobci 33 let, 5 let [§ 40 odst. 1 písm. f) užitý na základě § 44 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění]. Získání potřebné doby pojištění se zjišťuje z období posledních 10 let před vznikem invalidity (§ 40 odst. 2 věta první zákona o důchodovém pojištění). Jde o základní rozhodné období, které je v případě žalobce s ohledem na datum vzniku invalidity vymezeno obdobím od 5. 2. 1991 do 4. 2. 2001 (dále jen „základní rozhodné období“). Vedle toho existují i tzv. posunutá rozhodná období ve smyslu § 40 odst. 2 věty druhé zákona o důchodovém pojištění, jde o kterékoliv období 10 let dokončené po vzniku invalidity. Tzv. posunuté rozhodné období tedy vždy počíná od pozdějšího dne než základní rozhodné období a na rozdíl od základního období končí až po vzniku invalidity. Z výše uvedeného tedy plyne, že dobu pojištění, kterou žalobce získal před 5. 2. 1991, nelze zohlednit pro účely posouzení splnění podmínky potřebné doby pojištění dle § 43 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Přestože jsou tedy doby pojištění získané před 5. 2. 1991 pro posouzení žádosti žalobce o přiznání invalidního důchodu irelevantní, považuje soud za vhodné za účelem dosažení co největší přesvědčivosti rozsudku a s ohledem na námitky uplatněné žalobcem v průběhu soudního řízení shrnout, že žalovaná přiznává žalobci následující doby pojištění: 1) Od 2. 9. 1982 do 12. 4. 1985 byl žalobce účasten důchodového zabezpečení z titulu přípravy na budoucí povolání do dosažení věku 18 let (viz první čtyři položky osobního listu). 2) Od 6. 9. 1983 do 30. 11. 1983 (dosaženo 86 započtených dnů) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení z titulu výkonu zaměstnání u koncernového podniku Žďárské strojírny a slévárny, Vítkovice [viz evidenční list důchodového zabezpečení (dále jen „ELDZ“) z roku 1984, uvedeno v osobním listu jako položka č. 2]. 3) Od 25. 6. 1984 do 31. 3. 1985 (dosaženo 190 započtených dnů v roce 1984 a 90 dnů v roce 1985) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení z titulu výkonu zaměstnání u koncernového podniku Žďárské strojírny a slévárny, Vítkovice (viz ELDZ ze dne 3. 6. 1985, uvedeno v osobním listu jako položka č. 4, kde je tato doba zhodnocena dokonce v rozsahu 292 započtených dnů). 4) Od 1. 4. 1985 do 12. 4. 1985 (dosaženo 12 započtených dnů) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení z titulu výkonu zaměstnání u národního podniku Jitka bavlnářské závody Jindřichův Hradec (viz ELDZ ze dne 23. 5. 1985, zahrnuto v osobním listu pod položkou č. 4 – doba do 18 let věku). Ve shodném rozsahu je tato doba účasti na důchodovém zabezpečení potvrzena v potvrzení vystaveném společností Jitka, a. s. dne 2. 1. 2017, které předložil žalobce k důkazu. Poznámka: Započtené doby pod bodem 2, 3 a 4 se časově kryjí s dobou pod bodem 1, tuto dobu lze hodnotit pouze jedenkrát. 5) Od 16. 4. 1985 do 31. 7. 1985 (dosaženo 107 započtených dnů) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení z titulu výkonu zaměstnání u koncernového podniku Žďárské strojírny a slévárny, Vítkovice (viz ELDZ ze dne 28. 5. 1986, uvedeno v osobním listu jako položka č. 5). 6) Od 5. 8. 1985 do 23. 9. 1985 (dosaženo 50 započtených dnů) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení z titulu výkonu zaměstnání u národního podniku Jitka bavlnářské závody Jindřichův Hradec (viz ELDZ ze dne 10. 10. 1985, uvedeno v osobním listu jako položka č. 6). Ve shodném rozsahu je tato doba účasti na důchodovém zabezpečení potvrzena v potvrzení vystaveném společností Jitka, a. s. dne 2. 1. 2017, které předložil žalobce k důkazu. 7) Od 22. 10. 1985 do 22. 8. 1986 (dosaženo 172 započtených dnů) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení jako osoba ve výkon vazby a trestu v NVÚ Stráž pod Ralskem (viz ELDZ ze dne 21. 10. 1986, uvedeno v osobním listu jako položka č. 7). Tato doba se shoduje s dobou věznění uvedenou v přehledu dob věznění zpracovaném Generálním ředitelstvím Vězeňské služby dne 29. 11. 2016. 8) Od 1. 10. 1986 do 1. 6. 1988 (dosaženo 336 započtených dnů v roce 1987 a 152 dnů v roce 1988) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení jako osoba ve výkonu vazby a trestu v NVÚ Horní Slavkov (viz ELDZ ze dne 28. 7. 1988, uvedeno v osobním listu jako položka č. 8 a 9). Tato doba se shoduje s dobou věznění uvedenou v přehledu dob věznění zpracovaném Generálním ředitelstvím Vězeňské služby dne 29. 11. 2016. 9) Od 5. 9. 1988 do 2. 1. 1990 (dosaženo 334 započtených dnů v roce 1989 a 2 dnů v roce 1990) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení jako osoba ve výkonu vazby a trestu v NVÚ Příbram (viz ELDZ ze dne 7. 3. 1990, uvedeno v osobním listu jako položka č. 10 a 11). Tato doba se shoduje s dobou věznění uvedenou v přehledu dob věznění zpracovaném Generálním ředitelstvím Vězeňské služby dne 29. 11. 2016. 10) Od 27. 2. 1990 do 5. 4. 1990 (dosaženo 38 započtených dnů) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení jako uchazeč o zaměstnání (viz potvrzení ONV Mělník ze dne 11. 4. 1990, uvedeno v osobním listu jako položka č. 12). 11) Od 2. 10. 1990 do 16. 12. 1990 (dosaženo 76 započtených dnů) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení jako uchazeč o zaměstnání (viz potvrzení Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Neratovice, ze dne 14. 2. 2014, uvedeno v osobním listu jako položka č. 13). 12) Od 17. 12. 1990 byl žalobce až do 16. 6. 1992 vězněn ve Věznici Vinařice, doba účasti na sociálním zabezpečení zasahuje již do základního rozhodného období, takže je zohledněna níže. Žalobce dále tvrdil, že v roce 1991 byl zaměstnán ve společnosti Spolana Neratovice, žádný důkaz k tomu ovšem nedoložil. Žalovaná se v roce 2001 dotazovala společnosti Spolana Neratovice, zda byl žalobce v pracovním poměru u tohoto zaměstnavatele. Společnost Spolana, a. s. sdělila dne 17. 7. 2001, že žalobce u nich zaměstnán nebyl. V roce 1991 nemohl žalobce vykonávat zaměstnání u tohoto zaměstnavatele, neboť celý tento rok byl ve výkonu trestu ve Věznici Vinařice. Ve společnosti Spolana nemohl žalobce pracovat ani později, neboť po návratu z výkonu trestu dne 16. 6. 1992 byl žalobce v zásadě nepřetržitě buď ve výkonu vazby či trestu, nebo byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Doba účasti na sociálním zabezpečení z důvodu výkonu zaměstnání ve společnosti Spolana Neratovice tak i přes učinění nezbytného šetření ze strany žalované nebyla prokázána. I kdyby vskutku byl žalobce zaměstnán v této společnosti, nemůže s ohledem na shora uvedené tato doba účasti na důchodovém zabezpečení (pojištění) významněji zasahovat do základního rozhodného období. Vést další šetření ohledně této údajné doby účasti na důchodovém zabezpečení tak nebylo potřebné pro rozhodnutí o žalobě. Žalobce dále tvrdil, že vykonával pracovní činnost v NVÚ Rýnovice, a to v době před rokem 1989. Nebyl schopen přesně uvést, kdy byl ve výkonu trestu v tomto zařízení, nicméně uvedl, že z něj byl přemístěn do NVÚ Stráž pod Ralskem. Je doloženo, že ve Stráži pod Ralskem byl žalobce do 22. 8. 1986, a je tedy možné, že ELDZ vystavený NVÚ Stráž pod Ralskem zachycuje i dobu výkonu práce v NVÚ Rýnovice, neboť ELDZ vystavuje vždy výstupní věznice, tedy věznice, z níž byl odsouzený propuštěn z výkonu trestu, nikoliv každá z věznic, kde byl odsouzený po dobu výkonu trestu umístěn. Soud tedy shrnuje, že všechny doby pojištění, které časově předchází základnímu rozhodnému období, o nichž se zmiňoval ve svých podáních žalobce, byly s výjimkou zaměstnání ve společnosti Spolana dohledány a jsou uvedeny v osobním listu. Tyto doby účasti na důchodovém zabezpečení nelze nicméně zohlednit při rozhodování o nároku na invalidní důchod, neboť se dotýkají období, jež předchází základnímu rozhodnému období. Soud dále z obsahu dávkového spisu, přehledu dob věznění ze dne 29. 11. 2016, který předložil žalobce u jednání, a listin založených ve spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 42 Ca 206/2001, jimiž provedl při jednání důkaz, zjistil, že v základním rozhodném období získal žalobce tyto doby účasti na důchodovém zabezpečení (pojištění): 1) Od 17. 12. 1990 do 16. 6. 1992 byl žalobce ve výkonu trestu ve Věznici Vinařice (viz přehled dob věznění), pracovně zařazen byl však pouze od 8. 11. 1991 do 28. 11. 1991 (dosaženo 21 započtených dnů, viz ELDZ ze dne 18. 8. 2005, uvedeno v osobním listu jako poslední položka). Ve věci sp. zn. 42 Ca 206/2001 soud dotazem na Věznici Vinařice prověřil, že žalobce byl skutečně účasten na důchodovém zabezpečení právě ve shora uvedeném rozsahu (viz č. l. 85). 2) Od 1. 10. 1992 do 4. 5. 1993 (dosaženo 92 započtených dnů v roce 1992 a 124 dnů v roce 1993) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení jako uchazeč o zaměstnání (viz potvrzení Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Neratovice ze dne 14. 2. 2014, uvedeno v osobním listu jako položka č. 14 a 15). 3) Od 15. 3. 1993 do 15. 9. 1994 byl žalobce ve výkonu trestu ve Věznici Valdice (viz přehled dob věznění ze dne 29. 11. 2016). Ve věci sp. zn. 42 Ca 206/2001 soud dotazem na Věznici Valdice prověřil, že žalobce byl skutečně ve výkonu trestu, ovšem po celou dobu nebyl pracovně zařazen (viz č. l. 86 a 100). Žalobce tak nebyl účasten důchodového zabezpečení. 4) Od 9. 11. 1994 do 9. 11. 1999 byl žalobce ve výkonu trestu ve Věznici Oráčov a Věznici Drahonice (viz přehled věznění ze dne 29. 11. 2016). Ve věci sp. zn. 42 Ca 206/2001 soud dotazem na obě věznice zjistil, že ve Věznici Drahonice vykonával žalobce trest od 22. 7. do 9. 11. 1999 (viz č. l. 98). Věznice Oráčov vystavila žalobci dne 17. 1. 2000 evidenční list důchodového zabezpečení týkající se let 1994 a 1995, v němž je uvedeno, že zaměstnání ve výkonu trestu nezakládalo účast na nemocenském pojištění, a evidenční list důchodového pojištění (dále jen „ELDP“) týkající se let 1996 – 1999, dle něhož žalobce nedosáhl v uvedených letech žádnou dobu pojištění. Ve věci sp. zn. 42 Ca 206/2001 sdělila Věznice Oráčov, že žalobce nebyl po celou dobu věznění (tj. od 9. 11. 1994 do 9. 11. 1999) pracovně zařazen (viz č. l. 84 a 101). Žalobce tedy po tuto dobu nebyl účasten důchodového zabezpečení, resp. pojištění. 5) Od 10. 11. 1999 do 12. 4. 2000 (dosaženo 52 započtených dnů v roce 1999 a 103 dnů v roce 2000) byl žalobce účasten důchodového zabezpečení jako uchazeč o zaměstnání (viz potvrzení Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Neratovice ze dne 14. 2. 2014, uvedeno v osobním listu jako položka č. 16 a 17). 6) Od 14. 4. 2000 až do 14. 4. 2008 byl žalobce ve výkonu vazby a trestu ve Věznici Valdice (viz přehled dob věznění ze dne 29. 11. 2016). Ze zprávy Věznice Valdice vyžádané ve věci sp. zn. 42 Ca 206/2011 soud zjistil, že od 14. 4. 2000 do 9. 9. 2002, kdy byla zpráva vyhotovena, nebyl žalobce pracovně zařazen. V dávkovém spisu je pak založeno sdělení Vazební věznice Praha-Pankrác, že žalobce je od 14. 4. 2000 ve vyšetřovací vazbě a až do dne vyhotovení zprávy (30. 6. 2001) nebyl pracovně zařazen. V tomto období tedy žalobce nezískal žádnou dobu pojištění. Z výše uvedeného tedy plyne, že žalobce získal dle doložených listin (ELDZ a ELDP a potvrzení úřadu práce) celkem 392 dnů pojištění (započítaných dnů účasti na důchodovém zabezpečení), tj. 1 rok a 27 dnů. Žalobce se dovolával jednak dob nezaměstnanosti, jednak výkonu práce v průběhu výkonu trestu ve Věznici Oráčov. K prvně uvedenému lze uvést, že žalovaná v souladu s § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 100/1988 Sb., o důchodovém zabezpečení, a § 5 odst. 1 písm. n) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2000, zohlednila dobu evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání jako dobu účasti na důchodovém zabezpečení, resp. jako dobu pojištění. Tím žalobce získal celkem 371 dnů pojištění, tedy drtivou část celkové doby pojištění získané v základním rozhodném období. Pokud jde o účast na důchodovém zabezpečení po dobu výkonu trestu, je třeba uvést, že dle § 58 odst. 1 vyhlášky č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 1995, je důchodově zabezpečen odsouzený, který v době výkonu trestu odnětí svobody je zařazen k pravidelnému výkonu prací; účast na zabezpečení vzniká dnem zařazení na tyto práce a zaniká dnem, kdy odsouzený byl z výkonu těchto prací odvolán. Důchodové zabezpečení se nevztahuje na odsouzené, kteří vykonávají jen příležitostné práce, jejichž výkon nezakládá nemocenské pojištění. Z toho tedy plyne, že v době do 31. 12. 1995 nezakládal účast na důchodovém zabezpečení jakýkoliv výkon práce ve výkonu trestu odnětí svobody, nýbrž pouze takový výkon pracovní činnosti, který zakládal účast na nemocenském pojištění. Tvrzení žalobce, že při výkon trestu ve Věznici Oráčov pracoval, nikterak nevyvrací správnost evidenčního listu důchodového zabezpečení vystaveného touto věznicí, neboť je na něm uvedeno, že žalobce byl zaměstnán ve výkonu trestu, ovšem výkon práce nezakládal v letech 1994 a 1995 účast na nemocenském pojištění. Z toho důvodu nelze tuto dobu hodnotit jako dobu účasti na důchodovém zabezpečení. S účinností od 1. 1. 1996 vstoupil v účinnost zákon o důchodovém pojištění, jenž v § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění stanoví, že důchodové pojištění se při splnění podmínek stanovených v tomto zákoně účastní osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě. Podmínkou účasti těchto osob na důchodovém pojištění je, že jsou účastny nemocenského pojištění (péče) podle zvláštních předpisů (§ 8 zákona o důchodovém pojištění). Podle § 3 odst. 1 vyhlášky Ústřední rady odborů a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 141/1958 Ú. l., o nemocenském pojištění a o důchodovém zabezpečení odsouzených, vzniká nemocenské pojištění odsouzeného, který je zařazen k pravidelnému výkonu prací v rozsahu, ve kterém obvykle pracují zaměstnanci, dnem zařazení na tyto práce a zaniká dnem, kdy odsouzený byl z výkonu těchto prací odvolán. Podle § 5 písm. d) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, jsou z pojištění vyňati zaměstnanci, kteří vykonávají pouze příležitostné zaměstnání, jímž se dle § 6 téhož zákona rozumí nahodilé jednorázové zaměstnání, které dle ujednání nemá trvat a ani netrvalo déle než sedm kalendářních dnů po sobě jdoucích, nebo pokud započitatelný příjem ze zaměstnání nedosahuje ani 400 Kč za kalendářní měsíc. Z toho tedy plyne, že osoby ve výkonu trestu odnětí svobody jsou účastny důchodového pojištění pouze za podmínky, že byly zařazeny k pravidelnému výkonu prací a v důsledku toho jim vznikla účast na nemocenském pojištění (vzhledem k délce trvání zaměstnání a dosaženému započitatelnému příjmu se nejednalo o tzv. příležitostné zaměstnání. Rovněž k období od 1. 1. 1996 do 9. 11. 1999, kdy byl žalobce ve Věznici Oráčov a Věznici Drahonice, je k dispozici evidenční list důchodového pojištění, v němž ovšem není potvrzena žádná doba pojištění. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 14. 3. 2007, čj. 3 Ads 35/2006 – 76, jenž se týká předchozí věci žalobce, v níž se rovněž domáhal zrušení rozhodnutí o zamítnutí žádosti o invalidní důchod z důvodu nesplnění podmínky potřebné doby pojištění, uvedl: „žalovaná nikterak nepochybila, pokud při posuzování doby pojištění pro vznik nároku na částečný invalidní důchod stěžovatele vycházela z evidenčních listů a potvrzení předložených příslušnou věznicí. Žalovaná nepřezkoumává z úřední povinnosti, zda obsah předloženého evidenčního listu odpovídá skutečnosti, Tvrdí-li stěžovatel, že v průběhu výkonu trestu vykonávat u různých organizacích pracovní činnost v rozsahu, který zakládal jeho účast na nemocenském, a tudíž i důchodovém pojištění, je na něm, aby podle § 38 odst. 5 zákona č. 582/1991 Sb. požádal okresní správu sociálního zabezpečení, v jejímž obvodu je sídlo věznice, která vydala sporný evidenční list, aby ve smyslu § 6 odst. 4 bod 3 cit. zákona zahájila řízení o správnost zápisu v evidenčním listu důchodového pojištění. Následné rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení pak může být podkladem pro případné nové řízení ve věci nároku na částečný invalidní důchod.“ Tento závěr tak nepochybně platí i pro nyní posuzovanou věc. Žalobce k tomuto období již v minulosti předložil žalované mzdové listy za roky 1996 – 1999. Z nich plyne, že žalobce vykonával v době od 5. do 17. 6. 1996, od 9. 12. 1996 do 14. 1. 1997, od 20. 5. do 18. 6. 1998, od 1. do 21. 10. 1998, od 4. do 16. 11. 1998, od 15. do 16. 2. 1999, od 22. do 31. 3. 1999, od 15. do 17. 6. 1999 a od 1. do 8. 7. 1999 jistou formu činnosti. Ze mzdového listu nicméně nelze zjistit, zda jde o pravidelný výkon práce, v jakém rozsahu byla práce vykonávána a jaké výše dosáhl započitatelný příjem. Nelze tedy učinit závěr o tom, zda by případný výkon práce zakládal účast na nemocenském, a tudíž též důchodovém pojištění. I kdyby tomu tak nicméně bylo, mzdovými listy by bylo potvrzeno nejvýše 132 dnů pojištění v době od 1. 1. 1996 do 9. 11. 1999, a naopak vyvráceno, že by žalobce získal v tomto období dobu pojištění ve větším rozsahu. I kdyby tedy bylo žalobci zohledněno dalších 132 dnů pojištění získaných během doby výkonu trestu ve Věznici Oráčov, činila by získaná doba pojištění v základním rozhodném období 1 rok a 159 dnů, což je stále nedostačující z pohledu vzniku nároku na invalidní důchod. Soud tedy uzavírá, že na základě obsahu dávkového spisu a důkazů provedených při jednání soudu bylo prokázáno, že žalobce v základní rozhodné době nedosáhl nezbytné doby pojištění dle § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění. Ke shodnému závěru dospěl v přechozích řízeních ve věci žalobce Krajský soud v Praze v rozsudcích ze dne 11. 6. 2003, čj. 42 Ca 206/2001 – 200, a ze dne 20. 10. 2005, čj. 42 Cad 48/2005 – 12, a Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 17. 3. 2005, čj. 3 Ads 48/2003 – 303, a ze dne 14. 3. 2007, čj. 3 Ads 35/2006 – 76, v nichž se soudy rovněž zabývaly otázkou, jakou dobu pojištění získal žalobce v základním rozhodném období. Žalobce v nyní posuzované věci žádná nová tvrzení či nové důkazní návrhy týkající se dob pojištění v základním rozhodném období nepřednesl. Soud proto i s ohledem na vlastní závěry učiněné v nyní projednávané věci ohledně rozsahu prokázaných dob pojištění neshledal důvod odklonit se od závěrů učiněných v těchto dřívějších rozhodnutích soudů. Soud se dále zabýval i tím, zda žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění v tzv. posunutém rozhodném období, tedy v kterémkoliv období 10 let dovršeném po vzniku invalidity, tj. po 5. 2. 2001. K případným dobám pojištění žalobce v době po vzniku invalidity bylo soudem zjištěno následující: 1) Od 14. 4. 2000 do 14. 4. 2008 byl žalobce ve výkonu trestu ve Věznici Valdice (viz přehled dob věznění ze dne 29. 11. 2016), kde nebyl pracovně zařazen (viz sdělení Věznice Valdice ve spisu sp. zn. 42 Ca 206/2001, č. l. 86 a 100). Žalobce ostatně ani netvrdil, že by byl ve Věznici Valdice zařazen k výkonu prací, což je nezbytná podmínka účasti na důchodovém pojištění osob vykonávajících trest odnětí svobody. 2) Od 15. 4. 2008 do 28. 2. 2013 byl žalobce veden Úřadem práce jako uchazeč o zaměstnání, podpora v nezaměstnanosti mu však vyplácena nebyla (viz potvrzení Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Neratovice ze dne 14. 2. 2014 a úřední záznam ze dne 26. 5. 2014), jež jsou založeny v dávkovém spisu. 3) Od 31. 8. 2012 do 30. 10. 2015 byl žalobce ve vazbě a následně i ve výkonu trestu ve Věznici Praha-Pankrác. Žalobce netvrdil, že by byl zařazen k výkonu práce. Jedinou dobou pojištění, kterou mohl žalobce získat po vzniku invalidity do dne vydání žalobou napadeného rozhodnutí, je doba evidence jako uchazeče o zaměstnání (od 15. 4. 2008 do 28. 2. 2013, po celou dobu bez nároku na podporu v nezaměstnanosti!). Dle § 5 odst. 1 písm. n) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2008, lze jednotlivé doby evidence jako uchazeče o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti zohlednit jako dobu pojištění v souhrnné délce nejvýše 3 let. K 1. 1. 2009 vstoupil v účinnost zákon č. 382/2008 Sb., jenž ponechal totožné pravidlo hodnocení této náhradní doby pojištění pouze pro osoby starší 55 let. Osobám mladším 55 let lze uvedenou dobu zohlednit pouze v souhrnné délce nejvýše 1 roku. Podle čl. IX zákona č. 382/2008 Sb. účast osob vedených v evidenci úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání na důchodovém pojištění před dosažením věku 55 let se hodnotí podle právních předpisů účinných ke dni, který předchází dni nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud těmto osobám vznikl nárok na důchod přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Do nabytí účinnosti zákona č. 382/2008 Sb. by mohlo být žalobci zohledněna doba evidence jako uchazeče o zaměstnání od 15. 4. 2008 do 31. 12. 2008 (tedy 261 dnů). Pokud by tedy bylo posunuté rozhodné období vymezeno od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2008, získal by žalobce 155 dnů pojištění z titulu evidence jako uchazeče zaměstnání od 10. 11. 1999 do 12. 4. 2000 a výše uvedených 261 dnů, celkem tedy 416 dnů (požadováno je 5 let pojištění). Je tedy zřejmé, že ani ke dni 31. 12. 2008 nevznikl žalobci nárok na důchod. S ohledem na čl. IX zákona č. 382/2008 Sb. lze tedy další dobu evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání bez nároku na podporu v nezaměstnanosti hodnotit pouze dle pravidla obsaženého v § 5 odst. 1 písm. n) zákona o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 382/2008 Sb. Celou dobu od 15. 4. 2008 do 28. 2. 2013 lze proto hodnotit pouze jako 1 rok pojištění. Pokud by tedy byl počátek desetiletého rozhodného období posunut na 10. 11. 1999, aby byla žalobci zohledněna celá doba evidence jako uchazeče o zaměstnání z přelomu let 1999 a 2000 (155 dnů), skončilo by rozhodné období dne 9. 11. 2009. Tím by současně bylo možno zohlednit celý 1 rok (365 dnů) evidence jako uchazeče o zaměstnání od roku 2008. Jde o variantu vymezení posunutého rozhodného období, která je pro žalobce maximálně výhodná. Soud přitom předpokládá, což není ověřeno, že žalobce po celou dobu evidence jako uchazeče o zaměstnání z přelomu let 1999 a 2000 měl nárok na podporu v nezaměstnanosti. V takovém případě by tedy žalobce získal celkem 1 rok a 155 dnů pojištění. Ani při této variantě posunu rozhodného období nezíská žalobce potřebnou dobu pojištění. Soud tedy uzavírá, že žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění ani po dni vzniku invalidity v žádném posunutém rozhodném období. Žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, neboť na základě řádně zjištěného skutkového stavu, tedy po zohlednění všech prokázaných dob pojištění, je třeba učinit závěr, že v základním rozhodném období ani v žádném posunutém rozhodném období nezískal žalobce potřebnou dobu pojištění v rozsahu 5 let. Žalobci proto nárok na invalidní důchod nevznikl, žalovaná správně žádost žalobce zamítla. Soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.), neboť neshledal žalobní body důvodné a ani z obsahu správního spisu neseznal žádnou vadu řízení, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky. Soud neprovedl žalobcem navržené důkazy, tj. nevyžádal si zprávy o době zaměstnání (výkonu prací ve vazbě či výkonu trestu) od národního podniku Bavlnářské závody Jitka, koncernového podniku Žďárské strojírny a slévárny, Spolana Neratovice, Věznice Stráž pod Ralskem, Věznice Příbram, Věznice Horní Slavkov, Věznice Rýnovice a Věznice Vinařice. Tyto doby pojištění byly řádně vyšetřeny již žalovanou, v dávkovém spise jsou k tomu založeny všechny potřebné doklady a byly prověřovány i soudem ve věci sp. zn. 42 Ca 206/2001, přičemž soud provedl důkaz relevantními listinami založenými v tomto spisu. Vedení dalšího dokazování by proto bylo nadbytečné, nemohlo by přinést nic nového. Navíc s výjimkou Věznice Vinařice by se jednalo o dokazování ohledně dob účasti na důchodovém zabezpečení, které nespadají do základního ani do posunutého rozhodného období, takže by další dokazování bylo neúčelné. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci neúspěšný, procesně úspěšná žalovaná pak nemá právo na náhradu nákladů, neboť jde o věc důchodového pojištění (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Osobě, která splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, může Nejvyšší správní soud ustanovit na její žádost zástupce z řad advokátů. V Praze dne 9. ledna 2017 Tomáš Kocourek, v. r. soudce Za správnost: Božena Kouřimová