43 Ad 41/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce Z. W., nar. x, bytem x, zastoupeného Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem Nádražní 58/110, 150 00 Praha 5 - Smíchov, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 02. 2014, č. j. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou osobně dne 23. 04. 2014 domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 02. 2014, č. j. x (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 06. 01. 2014, č. j. x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) snížila od 18. 02. 2014 výši invalidního důchodu žalobce pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5.707, Kč měsíčně. Přitom vyšla z posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram (dále jen „OSSZ“) ze dne 28. 11. 2013, podle nějž žalobce od 28. 11. 2013 je invalidní pro invaliditu v prvním stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 40 %. Žalobce namítá, že od roku 2011, kdy posudková lékařka určila, že jeho pracovní schopnost poklesla o 50 %, se jeho zdravotní stav nijak nezlepšil, což dokazují i lékařské zprávy z let 2011 a 2013. Na výzvu soudu pak žalobce uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné. Jeho zdravotní stav nevykazuje žádné známky zlepšení. Měl diagnostikován karcinom konečníku, po ozařování, chemoterapii a radikálním lékařském zákroku má od 25. 04. 2006 umělý vývod a na základě zdravotního stavu byl dne 29. 11. 2007 posouzen jako plně invalidní. Nadále musí pravidelně docházet na onkologickou a chirurgickou ambulanci na kontroly v rámci prevence recidivy. Posléze mu byl přiznán invalidní důchod III. stupně, který byl snížen na invaliditu II. stupně. Žalobce zdůrazňuje, že jeho zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý a vzhledem k jeho diagnóze je absolutně vyloučeno, aby se zdravotní stav zlepšil. Žalobce vyjádřil nesouhlas se závěry posudkových lékařů a požádal, aby soud nechal zhotovit posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 589/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb. (dále jen „organizační zákon“). Podle žalobce napadené rozhodnutí vychází z neúplně zjištěného zdravotního stavu bez bližšího lékařského posouzení a posudkový lékař rozhodl pouze tzv. od stolu na základě neúplné lékařské dokumentace. K lékařským zprávám neměl žalobce možnost se vyjádřit a rozporovat je, čímž byl zkrácen na svých právech. Prvostupňové rozhodnutí považuje žalobce za nepřezkoumatelné, protože jeho odůvodnění v rozporu s požadavky § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) obsahuje pouhou citaci zákonných ustanovení a obecný závěr posudku OSSZ, aniž by bylo jakkoliv uvedeno, jak posuzující lékař k takovému závěru dospěl a zda žalobce měl možnost se k podkladům vyjádřit, popř. zda k nim vznesl námitky a jak se s nimi správní orgán vypořádal. Pokud žalobce proti takovému rozhodnutí podal odvolání, nemohlo být napadeným rozhodnutím zamítnuto, nýbrž nepřezkoumatelné rozhodnutí měla žalovaná okamžitě zrušit a sama se věcí v napadeném rozhodnutí zabývat neměla, neboť takové vady nelze napravit. S ohledem na uvedené žalobce konstatoval, že invalidní důchod druhého stupně mu byl odňat nezákonně. Žalovaná konstatovala, že v dané věci se jedná o řízení o nároku na důchodovou dávku podmíněnou zdravotním stavem a posouzení zdravotního stavu žalobce a napadené rozhodnutí je na posudku lékaře zcela závislé. Žalovaná proto navrhla provedení důkazu posudkem posudkové komise MPSV, která znovu kompletně, dostatečně a objektivně posoudí zdravotní stav žalobce a rozhodne o invaliditě. Rozhodnutí žalovaná ponechala na úvaze soudu podle závěru posudkové komise MPSV. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobce, tč. pobírající invalidní důchod II. stupně, se dne 28. 11. 2013 bez omluvy nedostavil ke kontrolní prohlídce k posudkovému lékaři OSSZ, který následně v posudku z téhož dne vycházejícího ze zprávy ošetřující lékařky z 08. 11. 2013 (diagnóza adenokarcinom rekta s kolostomií a pooperačním ozařováním a chemoterapií, stav po úpravě stomie v roce 2010, syndrom bolestí krční a bederní páteře), lékařské zprávy chirurga z 15. 11. 2013 (opakované bolesti břicha a nemožnost ovlivňovat stolici pacienta vyřazuje z činnosti, která by odpovídala jeho věku a možnostem; poslední kolonoskopie s normálním nálezem) a onkoložky z 11. 11. 2013 (výborný stav, stomie klidná, funkční) a z aktuálního profesního dotazníku (žalobce na pracovní smlouvu zaměstnán na pozici vrátného, dříve jako řidič a skladník) dospěl k závěru, že pracovní schopnost žalobce trvale poklesla o 40 % a je tak invalidní v I. stupni. Za rozhodující příčinu invalidity považoval dlouhodobě stabilizovaný stav po adenokarcinomu rekta a radikální operaci se stomií (předoperační ozařování, pooperační chemoterapie) v kompletní remisi bez známek recidivy hodnocený podle kapitoly II, oddílu A, položky 1c přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a to ve středu rozpětí s přihlédnutím ke chronickému vertebrogennímu algickému syndromu krční a bederní páteře, byť ten není dokladován odborným nálezem. Pro navýšení míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, jako k němu došlo v květnu 2011, nenalezl odůvodnění. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala dne 06. 01. 2014 prvostupňové rozhodnutí, jímž podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění snížila od 18. 02. 2014 výši invalidního důchodu žalobce na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalobce se bránil námitkami, v nichž poukazoval na to, že posudkem posudkového lékaře žalované ze dne 01. 06. 2011 byla stanovena míru poklesu jeho pracovní schopnosti na 50 % a od té doby se jeho nepříznivý stav nezměnil. Má časté křeče při vyprazdňování a podrážděnou pokožku v oblasti stomie. Z důvodu zúžení stomie mu nemohli provést vyšetření tlustého střeva, proto musel v roce 2010 podstoupit operaci, při níž mu byl vytvořen nový vývod stomie. V roce 2013 musel změnit zaměstnání na práci s velmi malou fyzickou náročností, a má tudíž o hodně menší platové ohodnocení. Trpí meteorismem, nemůže pro chybějící svěrač regulovat stolici, což jej velmi omezuje ve společnosti, cestování i osobním životě, musí se proto i jinak stravovat, což zvyšuje jeho výdaje za potraviny. Z posudku ze dne 01. 06. 2011 v této souvislosti vyplynulo, že tehdy bylo snížení pracovní schopnosti žalobce posouzeno obdobně, avšak na horním limitu rozmezí (45 %), a došlo k navýšení procentního hodnocení o 5 procentních bodů podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity „[s] přihlédnutím ke schopnosti využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace“. Na základě jednání dne 26. 02. 2014, k němuž se opět žalobce bez omluvy nedostavil, zpracovala na základě shodných podkladů posudková lékařka žalované posudek, v němž v podstatě v plné shodě s posudkovým lékařem OSSZ i co do důvodů a způsobu hodnocení stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na 40 %, čemuž odpovídá I. stupeň invalidity. K námitkám konstatovala, že se jedná o subjektivní stesky, které však nejsou rozhodující, neboť při hodnocení zdravotního stavu je třeba vycházet z klinického nálezu a výsledků pomocných vyšetření. Dle onkologa je přitom stav žalobce výborný. Také pracovní zařazení žalobce na plný úvazek je vhodné. Finanční otázku pak posudkovému lékaři nepřísluší hodnotit. S citací závěrů tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 28. 02. 2014 námitky žalobce zamítla. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 07. 03. 2014. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Soud provedl důkaz posudkem Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 25. 08. 2014, která po osobním vyšetření žalobce internistkou (okolí stomie klidné, břicho plynaté) dospěla ve shodě s posudkovými lékaři OSSZ a žalované k závěru, že pracovní schopnost žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí poklesla nejméně o 35 %, ne však více než o 49 %, a tedy že byla dána invalidita pouze v prvním stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Z obsahu posudku je zřejmé, že si posudková komise MPSV nad rámec podkladů předložených v průběhu správního řízení vyžádala i kompletní lékařskou dokumentaci od ošetřující lékařky žalobce, která však nové poznatky nepřinesla. Posudková komise MPSV vyhodnotila zdravotní stav žalobce jako dlouhodobě stabilizovaný, od roku 2007 bez projevů recidivy či generalizace. Stomie dobře odváděla, okolí stomie bylo zcela klidné. Zažívací obtíže (pocity nadýmání) lze podstatně upravit dietním opatřením. Zdravotní stav žalobce je tak po adekvátní léčbě zlepšen a dlouhodobě stabilizován. Střední pásmo poklesu v rámci rozmezí bylo zvoleno vzhledem k nepříjemným pocitům nadýmání při dobře odvádějící stomii. Pro využití § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity podle posudkové komise chybí medicínské zdůvodnění. V průběhu jednání před soudem žalobce uvedl, že při zhoršení jeho problémů v roce 2012 mu bylo hodnocení navýšeno na 50 %. Žalobci přitom není jasné, proč postupně docházelo ke snižování procentního hodnocení, ačkoliv podle jeho názoru jsou jeho problémy stejně vážné. Namítl, že prvostupňové rozhodnutí ani napadené rozhodnutí nevysvětlují, proč došlo ke snížení procentního hodnocení zdravotního stavu žalobce nebo proč odpadl důvod pro navýšení tohoto hodnocení, neboť pouze specifikují, jakým způsobem byla kalkulována aktuální míra poklesu pracovní schopnosti žalobce. Tato rozhodnutí by tak měla být zrušena jako nepřezkoumatelná. Žalobce současně vytýká lékařským posudkům, že v podstatě jen formálně kopírují obsah lékařských zpráv, aniž by reflektovaly jejich obsah, a že jsou v zásadě shodné, což neprospívá jejich objektivitě. Žalobce se též domáhal toho, aby v posudkové komisi MPSV byl též proktolog, jinak není možné potvrdit snížení procentuálního hodnocení pracovní schopnosti žalobce. Žalovaná oproti tomu poukazovala na to, že všichni posudkoví lékaři se shodli na zatřídění zdravotního postižení podle vyhlášky o posuzování invalidity a s ohledem na stabilizaci žalobcova zdravotního stavu jej hodnotili ve středu rozpětí 35 % až 45 %. Shodli se též na tom, že není dán žádný prostor pro navýšení hodnocení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Za daných okolností tedy žalovaná trvala na zamítnutí žaloby. Soud si následně vyžádal ještě srovnávací posudek u Posudkové komise MPSV v Hradci Králové, u které osobně přítomného žalobce vyšetřila klinická onkoložka. Při vyšetření si žalobce stěžoval zúžení stomie zjištěné v dubnu 2016 a s tím spojené obtíže a z aktuálních lékařských zpráv bylo zjištěno, že žalobce prodělal v prosinci 2015 zlomeninu dolního konce vřetenní kosti vlevo. V posudku ze dne 17. 08. 2016 na základě detailního rozboru lékařské dokumentace i tato posudková komise dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí hodnocená podle kapitoly II, oddílu A, položky 1c přílohy vyhlášky o posuzování invalidity poklesla o 40 % a že tedy byla dána invalidita pouze v prvním stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Střední pásmo rozpětí bylo zvoleno vzhledem k funkčnímu postižení žalobce při základní diagnóze. Jak komise uvedla, ke změnám zdravotního stavu po datu vydání napadeného rozhodnutí nemohla přihlížet. Žalobce v reakci na tento posudek namítl, že se s ním neztotožňuje, neboť posudkovým lékařem měl být ideálně proktolog, eventuálně chirurg, který by se z hlediska své odbornosti mohl nejlépe vyjádřit k projevům zdravotních obtíží žalobce a k tomu, jak jej omezují v běžném způsobu života, a to i s ohledem na kategorizaci zdravotních obtíží pro účely posuzování invalidity. MPSV tomuto požadavku v rozporu s poučením soudu z posledního jednání ve věci nevyhověla a zpracovatelem posudku byla lékařka se specializací z oboru onkologie. Byť původ obtíží žalobce byl onkologického charakteru, onkologické obtíže již v současnosti a ani v rozhodné době neměl, a ty tak na posouzení zdravotních obtíží žalobce neměly žádný vliv. Naopak omezení proktologického a chirurgického charakteru nebyly lékařem z daného oboru posouzeny. Posudkové hodnocení by však měl provádět lékař s příslušnou specializací, neboť medicína je rozsáhlým oborem, v rámci nějž jsou lékaři specializování vzhledem k tomu, že každý zdravotní problém je jedinečný. Proto žalobce navrhl, aby soud nechal zpracovat nový revizní posudek, popř. znalecký posudek s požadavkem jeho zpracování odborníkem z oblasti proktologie nebo chirurgie, ideálně pak odborníky z obou těchto oblastí. Pro úplnost pak žalobce předložil i zprávu ošetřujícího lékaře z oboru chirurgie, z níž je podle žalobce patrné, že v rozhodné době u něj nedošlo k žádnému výraznému zlepšení, jež by odůvodňovalo snížení stupně invalidity. Lékařská zpráva MUDr. J. Z. ze dne 28. 04. 2016 však podle soudu ve shodě se zprávami již posudkovými komisemi hodnocenými pouze opakuje, že je žalobce v důsledku stomie vyřazen z obvyklé činnosti odpovídající jeho věku, a zmiňuje, že okolí stomie je po mnohaletém užívání nerovné a sáčky s podložkou protékají. Část zprávy hodnotící stav dávno po vydání napadeného rozhodnutí je přitom pro věc irelevantní, neboť soud vychází ze skutkového stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Zmiňované okolnosti trvalejšího charakteru pak byly zjištěny již ze zpráv dřívějších a posudkové komise, resp. posudkoví lékaři je měli k dispozici. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle § 39 odst. 4 písm. b) zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere mj. v úvahu, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění se za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle § 43 odst. 2 věty první zákona o důchodovém pojištění se při změně stupně invalidity nově stanoví výše invalidního důchodu, a to ode dne, od něhož došlo ke změně stupně invalidity. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity lze v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Soud konstatuje, že posudkový závěr posudkové komise MPSV v Praze je přesvědčivý a jednoznačně vysvětluje, proč zmiňované nadýmání žalobce není posudkově relevantní – je tomu tak proto, že je řešitelné úpravou stravování. Tento závěr plně odpovídá právní úpravě, která v § 39 odst. 4 písm. b) a odst. 6 větě za středníkem zákona o důchodovém pojištění připouští, že hodnocený stabilizovaný zdravotní stav může být podmíněn dodržováním určité léčby – zde v podobě dietního režimu, který bude předcházet nadýmání. Byť soud musí konstatovat, že srovnávací posudkový závěr posudkové komise MPSV v Hradci Králové je co do použité argumentace v podstatě nepřezkoumatelný, i tato komise zjevně neshledala důvod se ve svém hodnocení odchýlit od předchozích posudkových závěrů. V dané věci nicméně lze rozhodnout i na podkladě závěrů posudkové komise MPSV v Praze (srovnávací posudek v tomto směru byl, nutno přiznat, již nadbytečný), které soud hodnotí jako úplné, založené na vyhodnocení veškeré dostupné lékařské dokumentace, srozumitelné, logické a přesvědčivé. Posudková komise zcela logicky poukazuje na skutečnost, že v podstatě všechny lékařské zprávy z rozhodné doby zachycují bezproblémovou funkčnost stomie, a tedy nepodporují subjektivní tvrzení žalobce. Pokud jde o žalobcův požadavek na přítomnost proktologa v posudkové komisi, soud jej považuje za nedůvodný. Předně je třeba říci, že si nelze představovat, že členem posudkové komise bude pro každý druh zdravotního postižení posudkový lékař s tou nejvyšší možnou specializací. Takový požadavek by v podstatě znemožňoval fungování lékařské posudkové služby, a to nejen z důvodů personálních, ale i z organizačního hlediska. Jako důvodný si tak lze představit nanejvýše požadavek, aby členem posudkové komise byl, trvá-li na tom s odkazem na pochyby o správném posouzení zdravotního stavu posuzovaný, lékař s odborností (vedle atestace z posudkového lékařství) v rámci tzv. základního kmene, na nějž je základní, popř. nástavbový obor (viz vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 185/2009 Sb., o oborech specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů a oborech certifikovaných kurzů, ve znění pozdějších předpisů), do jehož specializace sporná zdravotní obtíž spadá, navázán. Obtíže žalobce mají gastroenterologickou povahu [postižení zažívacího ústrojí; (kolo)proktologie je z tohoto hlediska jen užší specializací] a vznikly v důsledku onkologického onemocnění. Gastroentrologie jako základní obor je navázána na interní nebo chirurgický kmen medicínského vzdělání (viz bod 8 části I přílohy č. 1 vyhlášky č. 185/2009 Sb.). Posudkově je pak zdravotní postižení žalobce řazeno do kapitoly onkologických postižení. Z uvedeného tedy lze dovodit, že pokud členem posudkové komise MPSV v Hradci Králové byl klinický onkolog a členem posudkové komise MPSV v Praze internista, bylo zdravotní postižení žalobce posouzeno posudkovými lékaři s dostatečnou odborností. Profesní zaměření členů posudkové komise tedy samo o sobě posudkové závěry nemohlo zpochybnit. Za daných okolností tak soud neměl pochybnosti o řádně zjištěném skutkovém stavu a další doplnění dokazování formou dalšího srovnávacího posudku posudkové komise MPSV či zpracování znaleckého posudku již považoval za nadbytečné. Ve vztahu k námitce nepřezkoumatelnosti soud musí poukázat na skutečnost, že o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí pro nedostatek důvodů lze bezpečně hovořit teprve v situaci, kdy důvody vydaného rozhodnutí nelze v základních rysech bez pochyb rekonstruovat ani v kontextu odůvodnění napadeného rozhodnutí a jeho podkladů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 05. 2007, č. j. 4 Ads 17/2007-66). V tomto směru však z napadeného rozhodnutí vyplývá, že posudkový lékař a posléze žalovaná vycházela z toho, že podle lékařské zprávy onkologa byl zdravotní stav žalobce výborný bez známek recidivy, a že též stomie byla klidná a funkční. Střední míra poklesu pracovní schopnosti žalobce tak byla určena až s přihlédnutím k souběžně zmiňovaným bolestem zad. Současně bylo uvedeno, že pracovní zařazení má žalobce vhodné a že pro další zvýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti nebyly shledány žádné důvody. Žalobce má tudíž pravdu v tom, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je zaměřeno na vysvětlení toho, proč byla jeho zdravotnímu postižení přiřazena konkrétní míra poklesu pracovní schopnosti, nevěnuje se však diferenčnímu srovnání s posudkovými závěry z předchozích správních řízení. To však ještě nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezpůsobuje, neboť tyto důvody lze bezpečně vysledovat právě ze srovnání s podklady ve správním spise, konkrétně s odůvodněním předchozího rozhodnutí žalované, resp. se závěry předchozího lékařského posudku a též z upozornění posudkového lékaře žalované, že původní hodnocení zdravotního postižení na horní hranici vyhláškou stanoveného rozmezí bylo motivováno krátkou dobou, která v té době proběhla od operační úpravy stomie v roce 2010. To posléze potvrzují i závěry posudkové komise MPSV v Praze v posudku ze dne 25. 08. 2014, která upozornila, že zdravotní stav žalobce byl v době vydání napadeného rozhodnutí již zlepšený a stabilizovaný. Ve vztahu k námitce, že zdravotní stav žalobce je neměnný, a přesto došlo k redukci hodnocení jeho snížené pracovní schopnosti, také ze správního spisu vyplynulo, že hodnocení poklesu pracovní schopnosti žalobce v posudku ze dne 01. 06. 2011, díky němuž se žalobce „přehoupl“ přes prahovou hodnotu 49 %, nad kterou se již přiznává invalidní důchod druhého stupně, bylo vedle použití horní hranice rozmezí založeno též na aplikaci ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, tj. na závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce při daném zdravotním postižení byl s ohledem na jeho profesi vyšší, než je obvyklé, a proto bylo namístě navýšit horní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí (v tomto bodě závěr posudkových lékařů, že důvodem navýšení byla krátká doba od operace stenózy stomie, nemá podklad v odůvodnění posudku ze dne 01. 06. 2011). Toto zvýšení však posudkový lékař žalované nijak konkrétně (vyjma nicneříkající obecné floskule) nezdůvodnil a tento jeho závěr byl nepřezkoumatelný. I kdyby jej však soud přesto přijal, je třeba poukázat na to, že v mezidobí od tohoto hodnocení se profese žalobce změnila, neboť ten dnes již pracuje jako vrátný, proto se důvody pro profesní hodnocení změnily a všichni posudkoví lékaři se shodli, že důvody pro aplikaci § 3 vyhlášky o posuzování invalidity již v případě žalobce nenacházejí. Nezměnil-li se zdravotní stav žalobce do doby vydání napadeného rozhodnutí, jak sám žalobce tvrdí, nemohlo tedy bez navýšení vyhláškou stanoveného rozpětí (z profesních důvodů, jak se podává z posudku ze dne 01. 06. 2011, popř. z důvodu již dostatečného časového odstupu od operace stenózy) dojít ani k takovému poklesu jeho pracovní schopnosti, který by odůvodnil přiznání II. stupně invalidity. Nedůvodná je i námitka žalobce, že se nemohl k hodnoceným lékařským zprávám vyjádřit. Z obou protokolů o jednání posudkových lékařů se podává, že žalobce se k posudkové prohlídce bez omluvy nedostavil. Tím se sám připravil o možnost uplatnění námitek právě v průběhu jednání u posudkového lékaře. Navíc v námitkovém řízení žalovaná vycházela ze shodných lékařských zpráv jako v prvostupňovém rozhodnutí, žalobce tedy měl možnost se s obsahem lékařských zpráv seznámit nahlédnutím do spisu a vyjádřit se k nim v průběhu námitkového řízení. I v tomto stupni řízení však žalobce (vyjma podání námitek) zůstal pasivní a nemůže tedy z případné neznalosti obsahu lékařských zpráv vinit žalovanou. Nedůvodný je také žalobní bod nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. Správní řízení představuje jeden celek, jehož vyústěním je napadené rozhodnutí, jež soud přezkoumává. V rámci odvolacího řízení (zde v řízení o námitkách) je zcela žádoucí, aby správní orgán odstraňoval vady, kterými trpí rozhodnutí vydané v prvním stupni řízení. K tomu ostatně toto řízení slouží. Žalovaná tedy byla oprávněna napravit případnou nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. Výjimku by bylo možné připustit jen v situacích, kdy by prvostupňové rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost či naprosto chybějící důvody rozhodnutí, takový stav však v případě prvostupňového rozhodnutí nenastal, neboť za pomoci citace závěrů posudkového lékaře OSSZ ve vztahu k přijatému závěru v něm bylo vysvětleno, z jakých podkladů stanovila žalovaná diagnózu žalobce a podle jakých ustanovení právních předpisů takto zjištěný skutkový stav zhodnotila. S ohledem na pasivitu žalobce v předchozím řízení ostatně žalovaná ani neměla možnost vypořádávat jeho argumentaci. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu má reagovat na podstatné okolnosti, z nichž při posouzení věci správní orgán vycházel, nemusí však zmiňovat okolnosti, které nenastaly, pokud samy nejsou nosným důvodem rozhodnutí. Zmiňuje-li žalobce, že neměl možnost se vyjádřit k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním, pak je třeba poukázat na ustanovení § 85a odst. 1 organizačního zákona, které výslovně stanoví, že v řízení ve věcech důchodového pojištění se nepoužije ustanovení správního řádu o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí; 22a) zahájení řízení z moci úřední 22b) se účastníkům zpravidla neoznamuje. Poznámka pod čarou 22a) v této souvislosti odkazuje na ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Z ustanovení organizačního zákona je tak patrno, že žalovaná neměla povinnost žalobce ani vyrozumívat o zahájení řízení z moci úřední, ani mu nemusela stanovit přiměřenou lhůtu, v níž se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. S ohledem na uvedené tedy soud pro nedůvodnost žalobních bodů žalobu jako celek podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalované, která byla ve věci úspěšná, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti v řízení nevznikly. Případné náklady by však tak jako tak nebyly ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. nahraditelné.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 30. listopadu 2016 Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r. samosoudce Za správnost: Božena Kouřimová