43 Ad 74/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým v právní věci žalobkyně: J. M., bytem X, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 9. 2015, čj. x, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své prvostupňové rozhodnutí ze dne 12. 3. 2015, čj. x. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu, neboť dle posudku OSSZ Beroun ze dne 23. 2. 2015 je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). Žalobkyně v žalobě uvedla, že žádá o nové posouzení její invalidity a zrušení napadeného rozhodnutí. Současně zpochybnila datum vzniku své invalidity, který byl stanoven na den podání žádosti o důchod. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se v předmětné věci jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem a v takovém případě je napadené rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení. Navrhuje proto provedení důkazu posudkem příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“). Rozhodnutí ve věci samé ponechala žalovaná na úvaze soudu dle závěru takového posudku. Při jednání u soudu účastníci setrvali na svých písemných podáních. Krajský soud v Praze na základě včas podané a přípustné žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná. Ze správního spisu soud ověřil, že žalobkyni byl rozhodnutím žalované ze dne 2. 10. 2014 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 5138 Kč, a to ode dne 28. 7. 2014, neboť dle posudku OSSZ Beroun ze dne 11. 8. 2014 poklesla její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 40 %. Jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně posudkový lékař určil stav po ischemické cévní mozkové příhodě levé mozečkové hemisféry. Dne 20. 1. 2015 pak podala žalobkyně žádost o změnu výše invalidního důchodu, a to z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Žalovaná shora označeným prvostupňovým rozhodnutím ze dne 12. 3. 2015 tuto žádost zamítla, neboť dle posudku OSSZ Beroun ze dne 23. 2. 2015, čj. LPS/2015/204-BE_CSSZ, je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně, přičemž z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 40%. Žalobkyně podala dne 7. 4. 2015 proti tomuto rozhodnutí námitky, v nichž uvedla, že její zdravotní stav neodpovídá prvnímu stupni invalidity, přičemž výše invalidního důchodu nepostačuje k pokrytí jejích osobních potřeb. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím námitky zamítla a své prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V řízení o těchto námitkách si přitom nechala zpracovat posudek (ze dne 26. 8. 2015, čj. LPS/2015/781-NR-STC_CSSZ), podle něhož v případě žalobkyně jde o invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 40%, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je postižení uvedené v kap. VI., položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jak plyne z § 39 odst. 4 písm. b) téhož zákona, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav. Žalobní námitky vznesené žalobkyní v projednávané věci směřují do posouzení jejího zdravotního stavu, a proto si soud v rámci řízení o projednávané žalobě vyžádal posudek posudkové komise. V této souvislosti je přitom nutno zdůraznit, že pro posouzení projednávané žaloby je určující zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí a případné pozdější změny (zhoršení) jejího zdravotního stavu jsou ve vztahu k přezkumu napadeného rozhodnutí žalované bez významu a mohou být pouze předmětem případného nového posouzení zdravotního stavu žalobkyně při podání nové žádosti. K výše uvedenému je pak nutno dále uvést, že posouzení toho, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav či posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, je otázkou odbornou a soud si o něm nemůže učinit úsudek sám; tedy sám zdravotní stav žalobkyně nepřezkoumává, ani tak činit nemůže. Zdravotní stav a pracovní schopnost pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů). Posudková činnost předpokládá odborné lékařské znalosti a znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek vypracovaný posudkovou komisí je jedním z důkazů v soudním řízení a soud jej hodnotí podle § 77 odst. 2 s. ř. s. Nejsou-li namítány jiné vady řízení, správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity a změny jejího stupně ověřuje pouze to, zda posudek příslušné posudkové komise je úplný a přesvědčivý (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu čj. 4 Ads 13/2003-54, čj. 6 Ads 158/2012- 24, případně čj. 6 Ads 11/2013-20). Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží. Posudková komise (pracoviště v Praze) vypracovala k žádosti soudu v řízení o nyní projednávané žalobě posudek ze dne 19. 9. 2016, čj. 2016/2560-PH, z něhož především vyplývá závěr, že v případě žalobkyně se jedná o invaliditu prvního stupně. K tomu je třeba připomenout, že podle posudkového lékaře OSSZ Beroun (posudek ze dne 23. 2. 2015) je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti stav po ischemické cévní mozkové příhodě levé mozečkové hemisféry ze dne 2. 1. 2014. Toto postižení posudkový lékař zařadil pod položku 1c kapitoly VI. přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž s přihlédnutím ke zhoršenému psychickému stavu žalobkyně (organická depresivní porucha) zhodnotil pokles její pracovní schopnosti na 40 %. Posudková lékařka lékařské posudkové služby žalované pak v posudku ze dne 26. 8. 2015 potvrdila názor posudkového lékaře OSSZ Beroun co do rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně i výše poklesu její pracovní schopnosti. Uvedla, že aktuální nález na mozkových nervech žalobkyně je v normě. Žalobkyně trpí spasmy v oblasti krční páteře, avšak nález na horních končetinách nevykazuje známky patologických reflexů, poruchy hybnosti či čití. Stoj žalobkyně je stabilní a chůzi dle posudkové lékařky zvládá s dopomocí jedné francouzské hole, přičemž při zavření oči uhýbá vpravo. Stejně jako posudkový lékař OSSZ Beroun posudková lékařka žalované hodnotila pokles pracovní schopnosti žalobkyně ve výši 40 % s přihlédnutím ke zhoršenému psychickému stavu žalobkyně, přičemž vlastní postižení žalobkyně je na hranici mezi lehkým a středně těžkým paleocerebelárním postižením. Podle soudem vyžádaného posudku posudkové komise je pak v popředí potíží žalobkyně porucha stability po mozečkové cévní mozkové příhodě. Žalobkyně původně užívala francouzskou hůl, kterou následně vyměnila za hůl vycházkovou a v současnosti nepotřebuje opěrnou pomůcku. Přetrvávají však pocity nejistoty v prostoru, chůze žalobkyně je basofobická a problémy se zhoršují při chůzi poslepu. Posudková komise dále uvedla, že žalobkyně je nepravidelně v péči psychiatra pro smíšenou anxiosně depresivní poruchu po úmrtí matky, o kterou se 6 let starala. Zavedenou léčbou, která dosud redukovaně přetrvává, bylo dosaženo remise. U žalobkyně se rovněž objevují bolesti páteře, které počaly jako ztuhlost krční páteře, nyní bolesti páteře bederní. Z vyšetření pomocí počítačové tomografie byla potvrzena lehká kořenová symptomatika vyřazující do pravé dolní končetiny způsobená útlakem kořene L5 vyklenutím ploténky L4/5. Tyto potíže jsou řešeny obstřiky. Posudková komise proto uzavřela, že stav žalobkyně po ischemické cévní mozkové příhodě levé mozečkové hemisféry se postupně zlepšuje, a proto postižení žalobkyně odpovídá lehkému funkčnímu postižení, které posudková komise zařadila pod položku 1b kapitoly VI. přílohy vyhlášky o posuzování invalidity (20 – 35 %) s tím, že zvolila bodový strop dané položky. Přidružená postižení žalobkyně, tedy lehkou formu anxiosně depresivní poruchy a lehkou vertebrogenní symptomatiku vzniklou vyklenutím ploténky, naopak dle posudkové komise odůvodňují zvýšení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně podle § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity o 10 %. Celkově tak posudková komise zhodnotila pokles pracovní schopnosti žalobkyně na 45 %. Přes tyto odlišnosti v posouzení zdravotního stavu žalobkyně potvrdila posudková komise závěry posudkových lékařů co do stupně invalidity. Ve vztahu k žalobkyní namítanému nesprávnému posouzení jejího zdravotního stavu je třeba zdůraznit, že posudková komise v projednávané věci ve shora citovaném posudku odpovídajícím způsobem reaguje na pochybnosti žalobkyně vznesené v projednávané žalobě a především nezpochybňuje závěry o zdravotním stavu, z nichž žalovaná vyšla v napadeném rozhodnutí, v takovém rozsahu, pro který by bylo nutno žalobou napadené rozhodnutí žalované zrušit. Soud samozřejmě nikterak nebagatelizuje zdravotní stav žalobkyně, ostatně všechny vypracované posudky shodně konstatují, že u žalobkyně nastal pokles její pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jak již nicméně plyne z výše uvedeného, má-li být dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav dostatečný k přiznání invalidního důchodu vyššího stupně, musí ve smyslu výše citované právní úpravy dosahovat určité intenzity, kterou však v dané věci k tomu povolané orgány neshledaly. Jak přitom plyne z citovaného posudku, posudková komise měla k dispozici kompletní zdravotnickou dokumentaci. Soud pak považuje citovaný posudek posudkové komise za úplný, celistvý a přesvědčivý. Posudková komise zhodnotila výsledky funkčních vyšetření žalobkyně, identifikovala postižení s rozhodujícím dopadem na její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který následně podřadila pod příslušnou kategorii v příloze vyhlášky o posuzování invalidity a svůj závěr náležitě odůvodnila. Soud vzhledem k přesvědčivosti posudku, jakož i k tomu, že posudek potvrdil posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovými lékaři OSSZ i žalovaného co do míry poklesu pracovní schopnosti, nemá důvod zpochybnit správnost posouzení zdravotního stavu žalobkyně ze strany žalovaného. Své závěry týkající se odchylného posouzení oproti posouzení OSSZ i žalované posudková komise řádně odůvodnila. Námitka žalobkyně týkající se posouzení jejího zdravotního stavu proto není důvodná. Krajský soud v Praze si je vědom toho, že žalobkyně v rámci žaloby zpochybnila též datum vzniku invalidity, přičemž shora označený posudek posudkové komise mimo jiné dospěl k závěru, že datum vzniku invalidity mělo být stanoveno na 1. 5. 2014 (invalidní důchod byl žalobkyni přiznán dle shora označeného rozhodnutí žalované od 28. 7. 2014). K tomu je nicméně nutno uvést, že předmětem řízení, na jehož základě bylo vydáno napadené rozhodnutí, byla žádost žalobkyně o zvýšení invalidního důchodu. Datum vzniku invalidity žalobkyně, na jejímž základě v současnosti pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, byl řešen v jiném (samostatném) správním řízení o její žádosti o přiznání invalidního důchodu. V tomto ohledu lze odkázat na závěry judikatury Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku čj. 4 Ads 108/2012-31, upozornil na to, že s ohledem na § 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., je v případě již přiznané dávky důchodového pojištění třeba odlišovat řízení o změně poskytování dávky a řízení o změně výše dávky. Současně je nutno brát v potaz, zda bylo řízení zahájeno na žádost účastníka řízení nebo z moci úřední. Jak Nejvyšší správní soud dodal, „bylo-li správní řízení zahájeno na základě žádosti účastníka řízení, musí správní orgán o takové žádosti rozhodnout. To se v projednávané věci nestalo, neboť stěžovatelka žalobou napadeným rozhodnutím původní rozhodnutí o žádosti žalobce změnila tak, že výrok o zamítnutí žádosti nahradila výrokem o odnětí invalidního důchodu. Samotná žádost, která řízení iniciovala, zůstala nevyřízena. Žalobce ve své žádosti … učinil předmětem správního řízení změnu výše přiznané dávky (invalidního důchodu), stěžovatelka tudíž mohla v daném řízení rozhodovat jen o výši invalidního důchodu, nikoliv však o nároku na tuto dávku. Stěžovatelka tedy nebyla oprávněna v tomto řízení vydat rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, a to ani v prvním stupni, ani v řízení o námitkách“. S ohledem na výše uvedené je proto soud toho názoru, že v dané věci žalovaná v řízení o žádosti o změnu výše invalidního důchodu nemohla posuzovat datum vzniku nároku na invalidní důchod. Tudíž ani tato námitka vznesená žalobkyní nemůže být v dané věci důvodná. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že i přes výše uvedené závěr posudkové komise, podle něhož datum vzniku invalidity mělo být stanoveno již na 1. 5. 2014, není pro žalobkyni bez významu. Jak totiž plyne z § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. „zjistí-li se, že důchod … byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení …“. Řízení o změně poskytování dávky důchodového pojištění se přitom zahajuje k písemné žádosti nebo z moci úřední (§ 81 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Jelikož soud neshledal žalobu důvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř. s. ji zamítl. Protože žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná, rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 1. února 2017 JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost: Božena Kouřimová