43 Ad 80/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce T. P., nar. x, bytem x, zastoupeného Mgr. et Mgr. Michaelou Marešovou Haškovcovou, advokátkou se sídlem Ostrovského 253, 150 00 Praha 5, proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 08. 07. 2015, č. j. x, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 08. 07. 2015, č. j. x se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené advokátce, Mgr. et Mgr. Michaele Haškovcové, se přiznává odměna ve výši 2.600,- Kč.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou osobně dne 11. 09. 2015 u Krajského soudu v Plzni a následně postoupenou Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 08. 07. 2015, č. j. x(dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 30. 03. 2015, č. j. x (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákona č. 332/2014 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) k žádosti žalobce ze dne 31. 12. 2014 na základě závěrů posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-město (dále jen „OSSZ“) ze dne 18. 02. 2015 rozhodla o tom, že žalobce je invalidní ve II. stupni ode dne 05. 09. 2014. Žalobce namítl, že posouzení jeho zdravotního stavu žalovanou je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů, které k žalobě přiložil. Dle lékařských posudků totiž není z neurologického hlediska práce vůbec schopen, podle psychologického vyšetření pak není schopen běžného pracovního zařazení, protože psychické či fyzické zatížení může zhoršit jeho zdravotní stav. Žalobce je nesoběstačný, odkázaný na péči jiné osoby, lehčí práci by mohl zvládat pouze s pomocí asistenta pod stálým dohledem a pomocí. Má problémy s orientací jak v exteriéru, tak i v interiéru. Z tohoto důvodu se stal držitelem průkazu ZTP/P a příjemcem příspěvku na péči, přičemž bylo rozhodnuto, že nezvládá 8 základních životních potřeb (orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost) z celkových 10, což odpovídá těžké závislosti (stupeň III.). Jeho onemocnění (metachromatická leukodystrofie) je vzácné vrozené dědičné degenerativní onemocnění, které způsobuje korovou atrofii. Podle lékařských zpráv prokazatelně trpí toho času středně těžkou demencí, labilní emotivitou, psychomotorickým neklidem, jeho řečový projev je simplexní a hůře srozumitelný, je roztržitý, projevuje asociační skoky, poruchy pozornosti, akathisii (syndrom neklidných nohou), posturální tremor, kognitivní deficit, kognitivní deficit s výrazně oslabenou schopností se učit, jedná impulsivně, nedaří se jeho běžné sociální zařazení, je somatoastenický a závažnost jeho deficitu omezuje jeho schopnosti propojit emotivitu s racionalitou. Nejedná se tak o prostou duševní poruchu, z níž vyšel posudkový lékař. Významný dopad na pokles jeho pracovní schopnosti odpovídá středně těžké mentální retardaci nebo středně těžké Alzheimerově chorobě, které jsou svým funkčním dopadem nejvíce srovnatelné se zdravotním postižením žalobce. Žalobce dále za nesprávné považoval i stanovené datum vzniku invalidity. Žalovaná jej stanovila na základě konečné diagnózy v lékařské zprávě ze dne 05. 09. 2014, nevzala však v úvahu psychologické vyšetření ze dne 14. a 16. 04. 2014, ani fakt, že nemoc s ohledem na svůj plíživý charakter trvala několik let před diagnostikováním, přičemž se rozvíjí dlouhodobě již od doby adolescence. V důsledku nemoci žalobce nemohl dokončit studium a přípravu na budoucí povolání, ani si najít a soustavně vykonávat vhodné zaměstnání. Část svého života strávil jako bezdomovec a využíval služeb charity v Plzni. Nebyl schopen si zajistit základní životní potřeby, finanční prostředky či sociální dávky a ani odpovídající zdravotní péči. V této souvislosti žalobce namítl, že žalovaná nepřihlédla k možnosti odchylného posuzování invalidity podle § 42 zákona o důchodovém pojištění, zejména podle jeho odst. 1 věty druhé, která za invaliditu třetího stupně považuje takové postižení, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. Žalovaná ponechala rozhodnutí ve věci samé na úvaze soudu s přihlédnutím k závěrům provedeného důkazu posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 589/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 64/2014 Sb. (dále jen „organizační zákon“). V průběhu jednání žalobce nad rámec zopakování dosavadní argumentace předložil další návrhy na doplnění dokazování k otázce data vzniku invalidity. Navrhl doplnit dokazování výslechem své matky a dále spisem charity dokumentujícím zdravotní situaci žalobce v době jeho bezdomovectví, který by si soud vyžádal od Střediska křesťanské pomoci Plzeň. Dále též předložil k důkazu lékařské zprávy z psychiatrie (MUDr. P. Z.) z roku 2009. Žalovaná ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 31. 12. 2014 byla se žalobcem na OSSZ sepsána žádost o přiznání invalidního důchodu z mládí, a to od data vzniku nároku. Posudkový lékař OSSZ v posudku ze dne 17. 02. 2015 na základě jednání, jejž se žalobce osobně zúčastnil, zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře a lékařských zpráv neurologů ze dne 05. 09., 03. 10. a 17. 12. 2014 a psychologického vyšetření ze dnů 14. a 16. 04. 2014 dospěl k závěru, že pracovní schopnost žalobce trvale poklesla o 50 % v důsledku vrozeného onemocnění mozku s následnou středně těžkou poruchou kognitivních funkcí projevující se jako intelektová porucha v úrovni lehké mentální retardace. Zdravotní postižení zhodnotil podle položky 1c kapitoly V přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), přičemž zvolil horní hranici rozmezí 45 %, kterou dále navýšil podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o 5 procentních bodů vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu. Vznik invalidity II. stupně stanovil ke dni 05. 09. 2014 (tj. k datu nejstarší lékařské zprávy neurologa). Ze zprávy neurologa ze dne 17. 12. 2014 přitom soud zjistil, že se v ní v reakci na diagnózu metachromatické leukodystrofie uvádí, že tento nález vysvětluje obtíže, kterými žalobce trpí již od dětského věku. V anamnéze předložených lékařských zpráv je pak opakovaně uváděno, že do 5. třídy byl prospěch žalobce bez větších obtíží, poté došlo ke zhoršování, přičemž hotelovou školu již žalobce nedokončil. Ve zprávě z psychologického vyšetření pak bylo od matky žalobce zjištěno, že v 5. třídě byl žalobce vzhledem ke svému prospěchu navržen na víceleté gymnázium, v 6. třídě však došlo k výraznému zhoršení, na učilišti pak žalobce vydržel chodit jen první 3 měsíce, pak do školy chodil jen občas a v prvním i druhém ročníku propadl. S odkazem na závěr posudku lékaře OSSZ žalovaná vydala prvostupňové rozhodnutí ze dne 30. 03. 2015, jímž žalobci přiznala od 05. 09. 2014 invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Žalobce toto rozhodnutí napadl námitkami, v nichž poukazoval na to, že podle lékařských zpráv není vůbec schopen vykonávat výdělečnou činnost a měl by být proto uznán invalidním ve III. stupni. Vedle toho namítal i nedostatečné zjištění data vzniku invalidity. Uvedl, že v důsledku onemocnění nebyl schopen dokončit učební obor kuchař a nebyl schopen ani vykonávat lehčí práce vhodné pro osoby se základním vzděláním, žil jako bezdomovec na ulici a není schopen pochopit práva a povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy včetně dodržování bezpečnosti při práci. Nebyl schopen zhodnotit, že potřebuje lékařskou péči, ani nevěděl, jak si zajistit včasnou diagnostiku své nemoci. Vzhledem ke zřetelnému prohloubení problémů v době studia na středním odborném učilišti (01. 09. 2005 – 22. 04. 2008) by měl být podle žalobce vznik invalidity datován do této doby. Studium ukončil dne 22. 04. 2008, neboť ho nebyl schopen zvládat a datum vzniku invalidity by tudíž měl být stanoven nejpozději na den 23. 04. 2008. Ostatně i podle poznatků lékařské vědy se jeho nemoc projevuje v dětství, resp. jeho pozdní fáze nejpozději v době dospívání, čemuž odpovídá i vyšetření mozku magnetickou rezonancí v červenci 2014, které zjistilo rozsáhlé mapovité leukoencefalopatie, které nevznikají ze dne na den. S ohledem na druh onemocnění je den stanovení diagnózy jen nahodilou událostí, která nemůže přesvědčivě určit den vzniku invalidity. Dne 02. 07. 2015 proběhlo za přítomnosti žalobce přivedeného jeho matkou jednání před posudkovou lékařkou žalované, k němuž žalobce doplnil neurologické zprávy ze dne 24. 03. 2015 a 26. 06. 2015 a zprávu z psychologického vyšetření ze dne 13. 05. 2015. V posudku ze dne 02. 07. 2015 posudková lékařka uzavřela, že pracovní schopnost žalobce trvale poklesla o 55 % v důsledku organické a symptomatické duševní poruchy se středně těžkým postižením myšlení a při zřetelném odklonu od normy při výkonu některých aktivit a rolí s kognitivním deficitem odpovídajícím stupni středně těžké demence podle položky 1c kapitoly V přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (hodnoceno 45 % a navýšeno o dalších 10 procentních bodů s ohledem na omezené možnosti kauzální léčby a zvolna progredující rozvoj onemocnění), přičemž vznik invalidity II. stupně stanovila bez zdůvodnění opět ke dni 05. 09. 2014. Hodnocení podle položky 1e není možné, neboť nejsou naplněny podmínky stanovené pro tuto položku ve vyhlášce o posuzování invalidity. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 08. 07. 2015, jež žalobce převzal dne 10. 07. 2015, námitky zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že zjištěnému poklesu pracovní schopnosti odpovídá pouze II. stupeň invalidity. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba je důvodná. Soud s ohledem na argumentaci žalobce doplnil dokazování o posudek Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 11. 05. 2016, která po osobním vyšetření žalobce odbornou lékařkou z oboru psychiatrie a po rozboru předložených lékařských zpráv uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí (08. 07. 2015) byl u žalobce přítomen velmi těžký organický psychosyndrom s významným narušením kognitivních funkcí a naprostou dezintegrací osobnosti, jemuž odpovídá pokles pracovní schopnosti o 70 % (invalidita III. stupně) podle položky 1e kapitoly V přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Klíčové pro změnu hodnocení bylo psychiatrické vyšetření žalobce, které dosud v lékařské dokumentaci chybělo. Datum vzniku invalidity pak bylo zvoleno na základě odborného nálezu psycholožky, který poprvé konkretizoval stupeň funkčního postižení žalobce, ode dne 16. 04. 2014. Zdravotní stav žalobce však podle posudkové komise neodpovídal tzv. invaliditě z mládí podle § 42 zákona o důchodovém pojištění. Žalobce kromě otázky doby vzniku invalidity, k níž navrhoval doplnit dokazování, nesouhlasil též s dobou platnosti posudku stanovenou do 30. 04. 2019, což je v rozporu s jeho odůvodněním, v němž se uvádí, že s ohledem na léčbou neovlivnitelný charakter zdravotního postižení se stanoví doba platnosti – trvale. S ohledem na uvedené závěry posudku Posudkové komise MPSV v Praze, v nichž soud neshledal žádné zjevné vady (naopak hodnotí posudek jako přesvědčivý, logický a vycházející z úplných podkladů), soud uzavírá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Psychiatrické vyšetření (blíže popsané v posudku) provedené členem posudkové komise zachytilo těžkou poruchu myšlení (nesouvislé, urychlené, stereotypní, nevýpravné a zcela neproduktivní) s dezintegrovanou osobností, která přísná kritéria položky 1e naplňuje, a odůvodňovalo tak přiznání invalidního důchodu III. stupně. Výsledek tohoto psychiatrického vyšetření přitom odpovídá i podrobným zprávám z psychologického vyšetření, kdy již zpráva ze dne 13. 05. 2015 (tj. z doby probíhajícího námitkového řízení) zachytila další prohloubení ztráty zejména paměťových schopností mozku, která má značný význam i pro fungování myšlení. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). Soud zamítnul návrhy žalobce na doplnění dokazování výslechem matky, charitním spisem a lékařskými zprávami z roku 2009, neboť v danou chvíli již bylo další doplňování dokazování pro účely soudního řízení nadbytečné, neboť důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí již byl dostatečně prokázán. V navazujícím řízení žalovaná bude povinna mezi podklady svého rozhodnutí řádně přihlédnout i k posudku Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 11. 05. 2016 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). Současně bude namístě zhodnotit i žalobcem předkládané lékařské zprávy z roku 2009, popř. další listiny, které by zdravotní stav žalobce s ohledem na nadále spornou otázku doby vzniku invalidity blíže mohly objasnit. Pokud jde nicméně o otázku vzniku invalidity III. stupně před 18 rokem věku žalobce ve smyslu § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, soud v tomto směru podotýká, že objektivizace duševní poruchy na základě lékařského vyšetření psychologem či psychiatrem je zcela nevyhnutelnou podmínkou její uznatelnosti, jak potvrzují např. i posudkové závěry akceptované NSS v rozsudku ze dne 31. 10. 2013, č. j. 4 Ads 43/2013-29. Přitom jak vyplývá z ustanovení § 42 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, pro uplatnění tohoto speciálního ustanovení je nezbytné, aby žalobce byl invalidní ve III. stupni (resp. tehdy plně invalidní) již k datu svých 18. narozenin, invalidita částečná (kterou by si snad bylo možné s ohledem na postupné prohlubování zdravotního postižení představit) by pro vznik tohoto zvláštního nároku ve smyslu § 7 zákona o důchodovém pojištění nepostačovala. Možností vzniku invalidity III. stupně nejpozději ke dni 24. 09. 2007 se tedy žalovaná bude muset v řízení ještě zabývat a blíže vysvětlit, proč případně dojde k závěru o nenaplnění podmínek pro vznik plné invalidity k danému datu, popř. k datu skončení školní docházky (§ 42 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění). Přitom se žalovaná bude povinna vypořádat se závěry dodatečně předložených lékařských zpráv, které by závažný zdravotní stav žalobce po stránce psychiatrické či psychologické dokládaly již v dřívějším období. Jakkoliv žalovaná je vázána zásadou materiální pravdy, tj. že je povinna zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž v této souvislosti by se měla pokusit obstarat nezbytné podklady pro své rozhodnutí i z moci úřední, pokud je jí existence takových důkazů patrná, přesto platí, že pokud se takové podklady žalované nepodaří identifikovat a získat a nepředloží je ani sám žalobce, v jehož zájmu je dohledání takových podkladů především, bude moci žalovaná vycházet jen ze skutečností, jež v řízení prokázány byly, a nikoliv z nepodložených předpokladů a dohadů, třebaže by mohly být považovány za značně pravděpodobné. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, žádné náklady v řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Náklady státu (odměnu ustanovené advokátky) pak žalované nelze podle § 60 odst. 4 s. ř. s. uložit k náhradě, neboť je jako organizační složka státu podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů osvobozena od soudních poplatků. Posledním výrokem soud přiznal ustanovené zástupkyni žalobce odměnu za zastupování za dva úkony právní služby po 1.000,- Kč [první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a účast u jednání soudu v trvání do 2 hodin – § 7 bod 3, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. b) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a dvě paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem tedy 2.600,- Kč. Soud přitom vyšel z úkonů patrných z obsahu soudního spisu, neboť třebaže zástupkyně žalobce přislíbila náklady vyúčtovat ve lhůtě 3 dnů od jednání soudu, jejž se prostřednictvím substituta zúčastnila, ani po uplynutí celého jednoho týdne takové vyúčtování nebylo soudu předloženo. Soudu tak nezbylo, než vyjít ze skutečností, jež jsou dokladovány ve spise. Poučení: Proti výroku I. tohoto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Proti výrokům II. a III. kasační stížnost přípustná není (§ 104 odst. 2 s. ř. s.). V Praze dne 14. prosince 2016 Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r. samosoudce Za správnost: Božena Kouřimová