45 A 10/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce: L. N. V., státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, bytem D., K., zastoupen Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2015, č. j. MV-15814-3/SO/sen-2014, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 7. 2015 se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“) a vrácení věci k novému projednání. Napadeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra ze dne 5. 4. 2013, č. j. OAM-46522-15/DP-2012 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastaveno správní řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobce za účelem podnikání. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Tvrdí, že žalovaná zamítla jeho odvolání, aniž by jej vyzvala k odstranění vad odvolání spočívajících v chybějících náležitostech dle § 82 odst. 2 správního řádu, podle něhož odvolání musí mimo jiné obsahovat údaje o tom, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí či předcházejícího řízení. Tyto zákonné náležitosti odvolání žalobce neobsahovalo a žalovaná jej k odstranění vad odvolání nevyzvala dle § 37 odst. 2 správního řádu a odvolání zamítla. Žalovaná tak nemohla splnit svou povinnost přezkoumat napadené rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jak jí ukládá § 89 odst. 2 správního řádu. Žalobce podal blanketní odvolání, v němž uvedl pouze argumenty ke včasnosti podaného odvolání, neboť prvostupňové rozhodnutí bylo chybou pošty doručeno osobě odlišné od žalobce. Žalobce tak předpokládal, že po uznání včasnosti podaného odvolání jej žalovaná vyzve k odstranění jeho vad spočívající v nedostatku odůvodnění. Žalovaná však tohoto neučinila a odvolání zamítla. V petitu žaloby se žalobce domáhá také zrušení prvostupňového rozhodnutí. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že nebylo její povinností vyzvat žalobce k odůvodnění jeho blanketního odvolání, neboť sám žalobce podané odvolání ze dne 27. 5. 2013 třikrát doplnil, a to podáními ze dne 24. 7. 2013, 12. 9. 2014 a ze dne 28. 11. 2014. To, že se v těchto doplněních omezil pouze na námitky týkající se otázky nesprávného doručení prvostupňového rozhodnutí, nemůže jít k tíži správního orgánu. Žalobce nijak nevysvětlil, z jakého důvodu již správnímu orgánu I. stupně nepředložil potvrzení finančního úřadu o tom, že nemá vymahatelné nedoplatky, na základě čehož bylo řízení o žádosti žalobce zastaveno. Žalobce mohl své odvolání doplnit sám a nebylo tak povinností žalované vyzvat žalobce k upřesnění toho, co má doplnit, tím spíš, když je zastoupen advokátem znalým práva. Žalovaná dále uvedla, že tato povinnost nevyplývá ani z konstantní judikatury a odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2011, č. j. Ca 298/2008 – 52 (pozn. správně č. j. 5 Ca 298/2008 - 52), v němž je uvedeno, že pokud odvolání obsahuje jeden dostatečně specifikovatelný, konkrétní, projednatelný odvolací důvod, je projednatelné. Dále odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 As 4/2009 – 53, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2014, č. j. 9 A 2/2001 – 59 (pozn. správně č. j. 9 A 2/2011-59), dle nichž je správní orgán povinen vyzvat účastníka řízení k odstranění nedostatků blanketního odvolání pouze v případě, kdy je odvolání neprojednatelné, tedy neobsahuje žádný odvolací důvod, což ovšem nebyl případ žalobce. Jeho blanketní odvolání bylo doplněno o odůvodnění, a to jeden odvolací důvod, který byl dostatečně konkrétní a projednatelný. Odvolání mělo veškeré zákonné náležitosti. Žalovaná tak neměla povinnost vyzvat žalobce k doplnění odvolání. V replice k vyjádření žalované žalobce uvedl, že argumentaci žalované založenou na shora uvedené judikatuře Městského soudu v Praze a Nejvyššího správního soudu považuje za nepřípadnou, neboť tvrdí, že nebylo povinností žalované vyzvat žalobce k odstranění vad, pokud jeho odvolání obsahovalo jeden odvolací důvod. K tomu žalobce dále uvádí, že odvolání je projednatelné, pokud obsahuje alespoň jeden dostatečně specifikovaný a konkrétní odvolací důvod ve smyslu § 82 odst. 2 s. ř. s. vztahující se k samotnému napadenému rozhodnutí. Žalobce však ve svém odvolání argumentoval pouze k zachování lhůty k odvolání, nikoliv k rozhodnutí jako takovému. K návrhu žalobce byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, č. j. 45 A 10/2015-18, přiznán žalobě proti napadenému rozhodnutí odkladný účinek. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti: Dne 31. 7. 2012 podal žalobce Ministerstvu vnitra žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání (účasti v právnické osobě s dobou platnosti do 14. 8. 2012) ve smyslu § 44a a § 47 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). K žádosti nepřipojil veškeré požadované náležitosti, na základě čehož byl podle § 45 odst. 2 správního řádu vyzván k odstranění vad své žádosti. Výzvu k odstranění vad žalobce osobně převzal dne 10. 8. 2012. Žalobce však nedoložil veškeré požadované doklady, a sice potvrzení finančního úřadu o neexistenci daňových nedoplatků na fyzickou osobu, na základě čehož bylo usnesením Ministerstva vnitra č. j. OAM-46522-15/DP-2012 řízení zastaveno dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. Rozhodnutí bylo doručeno na adresu žalobce D., K., kde bylo převzato osobou, která dne 15. 4. 2013 podepsala doručenku. Na rozhodnutí byla následně vyznačena doložka právní moci dne 2. 5. 2013. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 27. 5. 2013 blanketní odvolání s tím, že ho odůvodní do 15 dnů od nahlédnutí do správního spisu. Následně doplnil dne 24. 7. 2013 odvolání, v němž uvedl, že žalobce prvostupňové rozhodnutí osobně nepřevzal, neboť tuto zásilku dne 15. 4. 2013 převzal jiný státní příslušník Vietnamské socialistické republiky, který u žalobce tři měsíce bydlel. Tato skutečnost plyne i z porovnání podpisu na doručence rozhodnutí, který je zjevně odlišný od podpisu žalobce na ostatních listinách založených ve spise. Jakmile byla zásilka předána ubytovaným žalobci, podal tento proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, a to v zákonné lhůtě dle § 83 odst. 2 a § 84 odst. 2 správního řádu. Žalobce měl za to, že se jednalo o pochybení pošty při doručení, které nemůže jít k jeho tíži. Dalším doplněním odvolání ze dne 12. 9. 2014 žalobce identifikoval osobu, která převzala rozhodnutí prvostupňového orgánu jako pana N. D. Ch., kdy podpis na doručence „Ch.“ mnohem více odpovídá jemu než žalobci. Doplněním odvolání ze dne 27. 11. 2014 pouze rekapituluje důvody včasnosti podaného odvolání a žádá o brzké rozhodnutí o včasnosti podaného odvolání a současně i o meritorní rozhodnutí o podaném odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. O podaném odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím dle § 90 odst. 5 správního řádu tak, že odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí se zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. Žalovaná se nejprve zabývala včasností podaného odvolání. Porovnáním podpisů žalobce založených ve spisu a na doručence rozhodnutí prvostupňového rozhodnutí došla žalovaná k závěru, že je možné přisvědčit námitce žalobce, že doručenku podepsala osoba odlišná od žalobce. S ohledem na uvedené postupovala dle § 84 odst. 2 ve spojení s § 83 odst. 2 správního řádu a posoudila odvolání jako včasné, podané v zákonné devadesátidenní lhůtě. Dále žalovaná přezkoumala prvostupňové rozhodnutí a průběh správního řízení, které vydání prvostupňového rozhodnutí předcházelo v rozsahu dle § 89 odst. 2 správního řádu. Zjistila, že správní orgán I. stupně vyzval dne 7. 8. 2012 žalobce, aby ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy doložil následující doklady: doklad prokazující úhrnný měsíční příjem podle § 46 odst. 7 písm. b) zákona o pobytu cizinců, potvrzení příslušného finančního úřadu o neexistenci vymahatelných nedoplatků a potvrzení okresní správy sociálního zabezpečení o neexistenci splatných nedoplatků na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně penále. Žalobce byl řádně poučen, že v případě nedoložení těchto dokumentů bude řízení zastaveno dle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu, současně bylo řízení dle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu přerušeno usnesením ze dne 7. 8. 2012, č. j. OAM-46522-7/DP/2012. Výzva byla žalobci doručena dne 10. 8. 2012. Žalobce však ve lhůtě, a ani do vydání prvostupňového rozhodnutí nepředložil potvrzení příslušného finančního úřadu o neexistenci vymahatelných nedoplatků podle § 46 odst. 7 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Žalobce tedy neodstranil v určené lhůtě podstatné vady žádosti, které bránily v pokračování v řízení. Tento doklad nebyl předložen ani v rámci odvolacího řízení. Krajský soud nejprve rozsudkem ze dne 31. 8. 2016, č. j. 45 A 10/2015 – 36, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že bylo povinností žalovaného vyzvat žalobce k doplnění odvolání (§ 82 odst. 2 v návaznosti na § 37 odst. 2 a 3 správního řádu). Argumentaci obsaženou v odvolání, resp. v jeho třech doplněních nebylo podle krajského soudu možno posoudit jako odvolací důvod ve smyslu § 82 odst. 2 správního řádu. Jednalo se tudíž o odvolání blanketní. Nejvyšší správní soud však tento rozsudek ke kasační stížnosti žalovaného rozsudkem ze dne 25. 10. 2016, č. j. 7 Azs 193/2016 – 28, zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud konstatoval, že v okamžiku, kdy odvolání obsahuje byť i jen jeden odvolací důvod, není možné je označit za podání blanketní a dovozovat povinnost správního orgánu vyzvat účastníka řízení k odstranění vad odvolání v souladu s § 37 odst. 3 správního řádu. S ohledem na konkrétní skutkové okolnosti dané věci, resp. kontext dané věci nedospěl Nejvyšší správní soud k názoru, že by správní orgán pochybil, pokud žalobce nevyzval k doplnění odvolání. Žalobce (jeho zástupce) v odvolání uvedl, že odvolání doplní, odvolání následně opakovaně doplnil. Odvolání doplnil třikrát; celkem se jednalo o několik stran textu. Ze všech těchto podání pak vyplývá, co žalobce správnímu orgánu I. stupně, resp. jeho rozhodnutí vytýkal. Konkrétně mu vytýkal nesprávné doručování prvostupňového rozhodnutí a dovozoval, že toto pochybení nemůže jít k jeho tíži, ale musí jít k tíži správního orgánu. Dále poukazoval na související soudní řízení, ve kterém byla rovněž řešena otázka včasnosti odvolání. Bylo tedy zřejmé, co je v dané věci odvolacím důvodem. Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů uzavřel, že důvody ke zrušení žalobou napadeného rozhodnutí nebyly dány. V dalších podrobnostech krajský soud odkazuje na odůvodnění uvedeného rozsudku. S ohledem na shora uvedenou argumentaci plynoucí z odůvodnění zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu Krajský soud v Praze konstatuje, že žaloba není důvodná. Proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť oba účastníci s takovým postupem vyjádřili souhlas. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalované, které by jinak jako úspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 15. listopadu 2016 Mgr. Jitka Zavřelová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Pavlína Švejdová