45 A 19/2015

Rubrum

45A 19/2015 - 69 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph. D., ve věci žalobkyně: J. Š. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5 za účasti 1. Ř. s. a d. ČR, sídlem X, 2. obec T., sídlem X 3. V. Š., bytem x o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. SZ 004199/2015/KUSK REG/MK, č. j. 051762/2015/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2015, sp. zn. SZ 004199/2015/KUSK REG/MK, č. j. 051762/2015/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3.000,- Kč.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1 Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou k poštovní přepravě dne 7. 8. 2015, se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2015, pokračování -2- 45A 19/2015 sp. zn. SZ 004199/2015/KUSK REG/MK, č. j. 051762/2015/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jako opožděné odvolání žalobkyně a jejího bratra V. Š. proti územnímu rozhodnutí č. 853 stavebního úřadu Městského úřadu Kutná Hora (dále jen „stavební úřad“) ze dne 8. 9. 2014, č. j. MKH/057854/2014, sp. zn. SÚ.-026180/2014/Ku. Tímto rozhodnutím bylo osobě zúčastněné na řízení č. 1 vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby „přeložka silnice I/38 (obchvat obce C.), vč. dopravní a technické infrastruktury“, na pozemcích v katastrálních územích C. u Kutné hory, T. a Č. (dále jen „rozhodnutí o umístění stavby“). 2 Žalobkyně v žalobě vymezuje čtyři žalobní body. V prvním žalobním bodě žalobkyně namítá, že žalovaný nesprávně posoudil běh subjektivní lhůty stanovené pro tzv. opomenuté účastníky ustanovením § 84 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Tím porušil její právo na odvolání podle § 81 odst. 1 správního řádu a v ústavněprávní rovině právo na přístup k soudu a právo zákazu odepření spravedlnosti garantované čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Žalovaný totiž zamítl odvolání žalobkyně jako opožděné s argumentem, že žalobkyně se nemohla seznámit s rozhodnutím o umístění stavby až dne 19. 11. 2014, neboť na úřední desce města Č., ani na jeho elektronické desce územní rozhodnutí již v tento den rozhodnutí „neviselo“. Žalobkyně však namítá, že přímo z údajů uvedených na elektronické desce města Č. vyplývá, že rozhodnutí o umístění stavby bylo vyvěšeno dne 3. 11. 2014 a sňato dne 19. 11. 2014, tedy právě v den, ve který se žalobkyně s předmětným rozhodnutím i seznámila. Žalobkyně zdůraznila, že odvolání podala spolu se svým bratrem jako opomenutý účastník, a žalovaný měl proto při posuzovaní včasnosti postupovat obzvlášť pečlivě. 3 Ve druhém žalobním bodě žalobkyně namítá, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí je nezákonné z důvodu opomenutí žalobkyně jako účastnice řízení. Plánovaný obchvat má totiž dle grafické části územního rozhodnutí vést v blízkosti nemovitostí vlastněných žalobkyní – budovy č. p. 230, rodinného domu na pozemku st. p. x, a dále pozemku p. č. x, zahrady, vše v k. ú. C. u Kolína, obci C. Žalobkyně se domnívá, že je opomenutým účastníkem ve smyslu ustanovení § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 257/2013 Sb. (dále jen „stavební zákon“), neboť její vlastnické právo k výše uvedené stavbě a pozemkům bude stavbou obchvatu a následným provozem na něm nepochybně dotčeno. Žalobkyně bude nucena zejména snášet imise ze stavby i provozu, především hluk, vibrace a značný objem silniční dopravy. Žalobkyni tak bylo znemožněno uplatnit námitky při ústním jednání podle § 89 odst. 3 a 4 stavebního zákona. 4 Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítá, že rozhodnutím o umístění stavby došlo k porušení jejího vlastnického práva, neboť v tomto rozhodnutí není vůbec řešena ochrana jejích nemovitostí, především rodinného domu, před hlukem a vibracemi ze silniční dopravy na předmětném obchvatu. 5 Čtvrtým žalobním bodem žalobkyně dále namítá, že stavební úřad zjistil nesprávně skutkový stav a jeho zjištění si vyžaduje zásadních doplnění, neboť v rozhodnutí o umístění stavby jsou uvedena neexistující, resp. již neaktuální parcelní čísla dotčených pozemků a jeho textová i grafická část neodpovídá zápisu v katastru nemovitostí. V důsledku toho nemohlo dojít k náležitému posouzení dopadu umísťované stavby. 6 Žalovaný s žalobou nesouhlasí a trvá na zjištěních a argumentaci uvedené v napadeném rozhodnutí. Vzhledem k velkému počtu účastníků daného územního řízení, bylo napadené rozhodnutí doručováno v souladu s § 144 správního řádu veřejnou vyhláškou, s výjimkou účastníků uvedených v § 85 odst. 1 a § 85 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, kterým bylo pokračování -3- 45A 19/2015 rozhodnutí doručováno jednotlivě. Lhůta 30 dní pro podání odvolání podle § 84 odst. 1 správního řádu je lhůtou subjektivní. V takovém případě leží důkazní břemeno ohledně prokázání data doručení na správním orgánu. Pokud tento důkazní břemeno neunese, platí jako datum oznámení rozhodnutí den, který uvede účastník řízení ve svém odvolání. Žalovaný zjistil, že rozhodnutí o umístění stavby bylo v obci C. vyvěšeno dne 21. 10. 2014 a sejmuto dne 6. 11. 2014. Žalobkyně však v odvolání uvedla, že se s rozhodnutím seznámila dne 19. 11. 2014. To však není možné, protože toto rozhodnutí již na úřední desce „neviselo“. Stejně tak bylo rozhodnutí zveřejněno způsobem umožňující dálkový přístup pouze do 5. 11. 2014. S ohledem na uvedené bylo odvolání podáno opožděně, neboť nebyla dodržena subjektivní lhůta 30 dní (odvolání bylo podáno 18. 12. 2014). K účastenství žalobkyně žalovaný uvedl, že žalobkyně je spoluvlastnicí pozemku, který sousedí s pozemkem, na který osoba zúčastněná na řízení č. 1 umístila stavbu. Zároveň žalovaný konstatoval, že žalobkyně byla spolu s jejím bratrem opomenuta v rozdělovníku rozhodnutí o umístění stavby, na druhou stranu se žalobkyně mohla se záměrem umístit stavbu prokazatelně seznámit již v oznámení o zahájení řízení, které viselo na úřední desce obce C. od 19. 5. 2014 do 18. 6. 2014. K ostatním žalobním bodům se žalovaný nevyjádřil. 7 K vyjádření žalovaného podala žalobkyně repliku, v níž uvedla, že rozhodnutí o umístění stavby je dosud dostupné v archivu úřední desky města Č., přičemž z tohoto archivu vyplývá, že předmětné rozhodnutí bylo vyvěšeno dvakrát, a to v obdobích mezi 20. 10. 2014 a 5. 11. 2014, čehož se dovolává žalovaný, a mezi 3. 11. 2014 a 19. 11. 2014, kdy se s tímto rozhodnutím žalobkyně seznámila. K uvedenému žalobkyně doložila print screen z internetových stránek Městského úřadu Č. 8 Osoba zúčastněná na řízení č. 3 jako spoluvlastník dotčených nemovitostí konstatovala, že se jí nesprávný postup žalovaného dotýká stejně jako žalobkyně a že se zcela ztotožňuje s žalobní argumentací. Navrhla navíc provést důkaz výpisem z katastru nemovitostí k porovnání parcelních čísel pozemků uvedených v územním rozhodnutí se skutečným stavem. Ostatní osoby zúčastněné na řízení se k věci nevyjádřily. 9 Krajský soud v Praze, poté co ověřil včasnost žaloby a splnění dalších procesních podmínek, přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 10 Ze správního spisu soud zjistil, že dne 22. 4. 2014 byla osobou zúčastněnou na řízení č. 1 podána žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby. Po shromáždění podkladů vydal dne 8. 9. 2014 stavební úřad rozhodnutí o umístění stavby, které doručoval prostřednictvím veřejné vyhlášky. V rozdělovníku osob, kterým je doručováno veřejnou vyhláškou pod rubrikou „Osoby s vlastnickými nebo jinými věcnými právy k sousedním pozemkům“ schází pozemky ve spoluvlastnictví žalobkyně. Podle potvrzení vydaného obcí C. dne 10. 11. 2014 bylo toto rozhodnutí vyvěšeno dne 21. 10. 2014 a sejmuto dne 6. 11. 2014. Žalobkyně podala spolu s osobou zúčastněnou na řízení č. 3 dne 18. 12. 2014 proti tomuto rozhodnutí o umístění stavby odvolání. Žalovaný toto odvolání zamítl napadeným rozhodnutím jako opožděné, neboť dle jeho názoru nebyla dodržena subjektivní lhůta 30 dnů pro podání odvolání. Napadené rozhodnutí žalovaný odůvodnil tak, že není možné, aby se žalobkyně seznámila s rozhodnutím o umístění stavby až 19. 11. 2014, jak tvrdí v odvolání, neboť toto rozhodnutí o umístění stavby bylo z úřední desky sejmuto dne 6. 11. 2014 a na elektronické úřední desce města Č. bylo způsobem umožňujícím dálkový přístup zveřejněno pouze do 5. 11. 2014. pokračování -4- 45A 19/2015 11 V průběhu jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač řádně obeslán, žalobkyně setrvala na žalobě a doplnila, že se cítí být umístěnou stavbou zásadně dotčena, neboť její nemovitost, v níž bydlí, je od zamýšleného obchvatu ve vzdálenosti cca 20 metrů oddělena pouze řekou. Soud provedl důkaz kopií obrazovky (print screen) předloženou žalobkyní, která zachycuje (jak lze dovodit z http adresy v adresním řádku prohlížeče) výpis archivu elektronické úřední desky Městského úřadu Č. v kategorii Ostatní, v němž je vedle položky „Rozhodnutí stavebního úřadu MěÚ Kutná Hora o umístění stavby – obchvat obce C.…“ s datem vyvěšení 20. 10. 2014 a datem sejmutí 5. 11. 2014, na něž v napadeném rozhodnutí poukazuje žalovaný, obsažena též položka „Rozhodnutí o umístění stavby: přeložka silnice I/38 (obchvat obce C.), vč. dopravní a technické infrastruktur“ s datem vyvěšení 3. 11. 2014 a datem sejmutí 19. 11. 2014. Podle popisu by se mělo jednat o totéž rozhodnutí. Soud též provedl důkaz zobrazením odkazu, na který upozorňovala žalobkyně ve své žalobě, přičemž zjistil, že na adrese http://www.meu.cz/e_download.php?file=data/uredni_deska/obsah2582_16.pdf&original=00 2.pdf je i ke dni jednání soudu stále dostupné územní rozhodnutí, proti němuž žalobkyně brojila svým odvoláním, třebaže je již nelze vyhledat prostřednictvím standardní vyhledávací masky elektronické úřední desky Městského úřadu Č. Nakonec soud provedl důkaz i situačním plánem ze srpna 1999, který zachycuje původní číslování pozemků ve vlastnictví žalobkyně (p. č. x). 12 Podle § 85 odst. 1 stavebního zákona jsou účastníky územního řízení a) žadatel a b) obec, na jejímž území má být požadovaný záměr uskutečněn. 13 Podle § 85 odst. 2 stavebního zákona jsou účastníky územního řízení dále a) vlastník pozemku nebo stavby, na kterých má být požadovaný záměr uskutečněn, není-li sám žadatelem, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku nebo stavbě, b) osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno, c) osoby, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis. 14 Podle § 87 odst. 3 stavebního zákona se u záměrů zasahujících do území několika obcí doručuje oznámení o zahájení řízení a další úkony v řízení vyvěšením na úředních deskách příslušných obecních úřadů; obci, která je účastníkem řízení podle § 85 odst. 1 písm. b), se doručuje jednotlivě. Dnem vyvěšení je den vyvěšení na úřední desce správního orgánu, který je stavebním úřadem. Účastníci řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) se v oznámení o zahájení řízení a v dalších úkonech v řízení doručovaných veřejnou vyhláškou identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem záměru. 15 Podle § 92 odst. 3 stavebního zákona se územní rozhodnutí doručuje podle § 87 odst. 1 až 3. V případě doručování územního rozhodnutí veřejnou vyhláškou se v něm účastníci řízení podle § 85 odst. 2 písm. b) identifikují označením pozemků a staveb evidovaných v katastru nemovitostí dotčených vlivem záměru. 16 Podle § 84 odst. 1 správního řádu může osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účastníky uvedené v § 27 odst. 1. 17 Obě strany sporu se shodují v tom, že žalobkyně byla účastnicí řízení ve smyslu § 85 odst. 2 písm. b) stavebního zákona, s čímž se ztotožňuje i zdejší soud. Zároveň ani jedna ze stran pokračování -5- 45A 19/2015 nepochybuje, že by v případě žalobkyně neměla být naplněna dispozice ustanovení § 84 odst. 1 správního řádu, tedy mezi stranami není pochybnost o tom, že žalobkyně byla tzv. opomenutou účastnicí, a proto jí svědčila subjektivní lhůta pro podání odvolání v délce 30 dnů. S tímto právním hodnocením se ztotožňuje i zdejší soud, neboť žalobkyně byla opomenuta v identifikaci dotčených subjektů (prostřednictvím výčtu dotčených pozemků) v rozporu s ustanovením § 87 odst. 3 in fine stavebního zákona, resp. v rozporu s ustanovením § 92 odst. 3 stavebního zákona. Tato ustanovení stavebního zákona představují odchylku od obecné úpravy podle § 69 odst. 2 správního řádu, dle které musí být v písemném vyhotovení rozhodnutí uvedeny údaje o všech účastnících správního řízení. Tento poněkud volnější režim upravený stavebním zákonem však předpokládá uvedení všech dotčených pozemků. To bylo jistě i cílem novelizace předmětných ustanovení provedené zákonem č. 350/2012 Sb., neboť před touto novelizací postačilo k doručení územního rozhodnutí pro „vedlejší“ účastníky doručení prostřednictvím veřejné vyhlášky bez dalších podmínek, tedy i bez podmínky vymezení dotčených pozemků. Pokud bychom přijali tezi, že osoby vynechané ve výčtu dotčených pozemků nesplňují definici opomenutých účastníků, postrádala by v zásadě předmětná novelizace smyslu. 18 Za klíčové pro řešení otázky, zda byla u žalobkyně zachována lhůta pro podání odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby, lze považovat určení okamžiku, od kterého počala běžet její subjektivní třicetidenní lhůta. Žalovaný správně uvádí, že důkazní břemeno leží na správním orgánu, a pokud ten není s to prokázat okamžik oznámení (doručení) rozhodnutí, je nutné vycházet z tvrzení daného účastníka, v tomto případě žalobkyně. Nesprávně však následně žalovaný rozporuje tvrzení žalobkyně, že se s daným rozhodnutím seznámila dne 19. 11. 2014, aniž výslovně nabízí a prokazuje jinou alternativu, tedy jiný den oznámení rozhodnutí. I kdyby však soud byl ochoten akceptovat, že z argumentace žalovaného v odůvodnění napadeného rozhodnutí lze dovodit jeho implicitní závěr, že žalobkyně se s územním rozhodnutím seznámila nejpozději dne 6. 11. 2014, kdy došlo k sejmutí územního rozhodnutí z úřední desky, a že odvolací lhůtu odvozenou od uvedeného data zmeškala, tento závěr by nemohl obstát. 19 Žalobkyně totiž před soudem prokázala, že se s rozhodnutím o umístění stavby bylo možné seznámit nejen ke dni 19. 11. 2014, uváděném žalobkyní v textu odvolání, a to prostřednictvím duplicitního záznamu na elektronické úřední desce města Čáslav, ale i později na základě přímého odkazu na tento archivovaný dokument. Soud též nad rámec věci podotýká, že v době přípravy jednání byl tento dokument dostupný i na adrese http://www.meucaslav.cz/obcan/mestsky-urad/uredni-deska/rozhodnuti-o-umisteni-stavby- prelozka-silnice-i-38-obchvat-obce-c.-vc-dopravni-a-technicke-infrastruktur- 2697.html?showroz=1 s vyznačeným datem sejmutí dne 19. 11. 2014, nicméně v době jednání již tento odkaz nebyl funkční a nemohl jím být proveden důkaz, který by korespondoval s kopií obrazovky předloženou žalobkyní. 20 Obecně lze říci, že v obdobných situacích je vždy v prvé řadě nutné chránit zájmy a práva účastníka řízení. V případě pochybností je nutné vykládat situaci ve prospěch opomenutého účastníka. Takový postup plně respektuje i názor Nejvyššího správního soudu, který byl prezentován např. v jeho nedávném rozsudku ze dne 23. 11. 2016, č. j. 1 As 227/2016-54. Jinými slovy, pokud správní orgán neprokáže, k jakému datu bylo (nejpozději) rozhodnutí oznámeno, je u dodržení odvolací lhůty plně odkázán na tvrzení účastníka řízení, a to i v případě, že má správní orgán pochybnosti o tvrzeném datu. Důkazní břemeno v této otázce stále spočívá na bedrech správního orgánu, nepřenáší se na účastníka, a pokud není správní orgán schopen prokázat jednoznačně jiný (nejpozdější) den seznámení se s rozhodnutím, musí respektovat tvrzení účastníka, a to v zásadě dokonce i za situace, pokud by byl správní orgán pokračování -6- 45A 19/2015 schopen toto účastníkovo tvrzení vyvrátit. Takový je postup lege artis, který respektuje práva účastníků a klade na správní orgány zvýšené nároky, a to i s ohledem jejich pozici „profesionálů“ ve správněprávních vztazích. Proto byla subjektivní lhůta ze strany žalobkyně (a osoby zúčastněné č. 3) při podání odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby dodržena, odvolání bylo podáno řádně dle zákona a s jako takovým se měl žalovaný vypořádat věcně, a nikoliv ho nezákonně zamítnout jako opožděné. 21 Nepřípadná je i námitka žalovaného, že se žalobkyně mohla s tím, že probíhá řízení o umístění stavby, seznámit dříve na základě oznámení o zahájení tohoto řízení, která byla vyvěšena na úředních deskách dotčených obcí. To, zda žalobkyně věděla o probíhajícím řízení, či nikoliv, nemá žádný vliv na počátek běhu subjektivní lhůty podle § 84 odst. 1 správního řádu a neměla význam ani podle předchozí právní úpravy (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007-118, publikovaný pod č. 1838/2009 Sb. NSS, zejm. odst. 50). Z tohoto důvodu soud žalobě vyhovuje a napadené rozhodnutí ruší, jak je uvedeno ve výroku. 22 Pokud se jedná o druhý žalobní bod, že žalobkyně byla zkrácena ve svých právech, neboť se nemohla účastnit ústního jednání, soud podotýká, že i v řízení o umístění stavby platí jednota správního řízení, tedy případná pochybení může plnohodnotně napravit nadřízený orgán v odvolacím řízení, přičemž ten nemůže v takovém případě odmítnout se zabývat námitkami opomenutého účastníka s odůvodněním, že je neuplatnil při ústním jednání, jestliže se v důsledku procesních vad účastník ústního jednání reálně zúčastnit nemohl. Jinak je však třeba uvést, že jak tento, tak i zbylé dva žalobní body se vztahují k meritu věci a netýkají se předmětu napadeného rozhodnutí, které se zabývalo pouze otázkou včasnosti podaného odvolání. K jejich uplatnění žalobkyně dostane prostor v „opakovaném“ odvolacím řízení, a proto není namístě, aby se jimi nyní zabýval meritorně soud. 23 S ohledem na shora učiněné závěry tedy soud musí konstatovat, že napadené rozhodnutí je nezákonné, a proto jej podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil. 24 O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal soud náhradu nákladů řízení ve výši 3.000,- Kč za zaplacený soudní poplatek. 25 Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. V daném případě soud osobám zúčastněným na řízení žádnou povinnost, s níž by byla náhrada vynaložených nákladů spojena, neuložil. Proto soud posledním z výroků rozhodl o tom, že (ani) osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, pokračování -7- 45A 19/2015 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Praha 20. července 2017 Mgr. Jitka Zavřelová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost: Božena Kouřimová pokračování -8- 45A 19/2015