45 A 37/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: Ing. M. M., bytem x, zastoupená JUDr. Tomášem Hemelíkem, CSc., advokátem se sídlem Lipanská 331/7, 251 01 Říčany, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, za účasti: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Čerčanská 12, 140 00 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2015, č. j. 102660/2015/KUSK, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2015, č. j. 102660/2015/KUSK, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.228,- Kč, a to k rukám jejího zástupce JUDr. Tomáše Hemelíka, CSc., advokáta.

III. Osoba zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 21. 9. 2015 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Mnichovice, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 15. 4. 2015, č. j. MUMN/1806/2015/vlat, sp. zn. SÚ/2086/2014/Vl (dále jen „územní rozhodnutí“), jímž byla Ředitelství silnic a dálnic (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“) umístěna stavba „D1 – SSÚD M. – modernizace“ na pozemku st. p. x katastrálním území M. u Ř. (dále jen „stavba“). Žalobkyně svoji aktivní legitimaci odvíjí od vlastnictví domu č. p.x nacházejícího se na st. p. x v katastrálním území M. u Ř., který se stavbou sousedí. Uvádí, že stavba nerespektuje závazné ukazatele územního plánu obce M., podle něhož areál osoby zúčastněné na řízení nesmí být zahušťován další zástavbou a ani nemá být zvyšována hladina zástavby. Z projektové dokumentace nicméně plyne, že stavba předpokládá nejen dostavbu stávajících objektů, ale i stavbu objektů nových. Zvyšuje se i výška staveb, kdy například sklad soli SO12, který se nachází přímo naproti domu žalobkyně, bude zvýšen ve světlé výšce o více než 1 m na 10,7 m nad terénem (v současné době činí tato výška 9,3 m). Tento sklad soli má navíc v současnosti sedlovou střechu a výšky 9,3 m dosahuje v hřebenu střechy. Nově však má mít střechu rovnou. Zeď nacházející se naproti domu žalobkyně se tedy podstatně zvýší. Výkresy obsažené v projektové dokumentaci současnou výšku staveb záměrně zkreslují. Při jednáních je předkládán pouze výkres bočního pohledu na sklad soli, který neobsahuje pohled na hřeben střechy, ale pouze pohled na průčelní zeď. Původní výška skladu soli se tak zdá být vyšší. Nejde však o reálnou výšku skladu (výšku hřebene střechy), ale o výšku jedné jeho průčelní zdi, která tvoří jen atiku skladu v délce 0,4 m. Žalobkyně také poukazuje na nevhodný způsob přestavby spočívající v tom, že současná vzrostlá izolační zeleň nacházející se mezi areálem osoby zúčastněné na řízení a domem žalobkyně má být odstraněna a nahrazena zelení novou. Ta však minimálně po dobu následujících 20 let nebude schopna svou funkci plnit a ruch a výfukové plyny vznikající v areálu budou zasahovat dům žalobkyně. Zmizí i výhled do zeleně. Na námitku žalobkyně bylo sděleno, že tato otázka se bude řešit až ve stavebním řízení. Na odvolací námitku, ve které žalobkyně žádala, aby se tato otázka řešila již v územním řízení, pak žalovaný nereagoval. Žalobkyně navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí včetně územního rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že nové stavební objekty v územním řízení umisťovány nejsou. Původní zastavěnost pozemku se sice zvyšuje, avšak nikoli v rozporu s územním plánem, který stanoví maximální přípustnou míru zastavěnosti na 35 %. Tento limit stavba splňuje, neboť celková zastavěnost bude dosahovat 31,2 %. Z projektové dokumentace (konkrétně ze zastavovacího schématu 04-2015) plyne, že sklad soli má ve svém nejvyšším bodě (vrchol štítové zdi) výšku 10,078 m. Nový objekt skladu soli má pak v nejvyšším bodě (hřeben střechy) výšku 10,710 m. Toto navýšení tudíž není v rozporu s územním plánem, neboť nepředstavuje ani jedno nadzemní podlaží a není významné z hlediska nedodržení hladiny zástavby. Územním rozhodnutím nebylo povoleno žádné kácení zeleně. Ze stanoviska Městského úřadu Říčany, odboru životního prostředí, plyne, že sadové úpravy se budou řešit až v dokumentaci pro stavební povolení, a tuto podmínku obsahuje i územní rozhodnutí. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ředitelství sinic a dálnic sdělilo, že bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, seznámilo se s obsahem spisu, avšak vyjádření k žalobě nepodalo. Soud po zjištění, že žaloba je včasná, podaná oprávněnou osobou a že jsou splněny i další podmínky jejího věcného projednání, napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů přezkoumal vycházeje ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně jako první žalobní bod namítá rozpor stavby s územním plánem obce M., poukazuje přitom zejména na rozměrové parametry skladu soli (SO12). Pro zónu, v níž se nachází stavba, tj. pro zónu 20 - zóna nerušící výroby, služeb a dopravní vybavenosti „U Křižovatky“, územní plán města M. stanoví mj. tyto regulativy: - maximální zastavěnost pozemků je 35 %, - stávající areál střediska správy a údržby dálnice nezahušťovat další zástavbou (včetně nového areálu skladů posypových hmot), doplnit areál živým plotem a maloplošnou zelení, nezvyšovat hladinu zástavby. Tato zóna přitom podle výkresu 2 – Funkční využití pozemku nezahrnuje pouze areál osoby zúčastněné na řízení, ale zahrnuje také další pozemky, které se nacházejí na sever od areálu. Žalovaný k výšce skladu soli uvedl, že původní objekt skladu soli má v nejvyšším bodě (ve vrcholu štítové atiky) výšku 10,078 m a nový objekt skladu soli má v nejvyšším bodě (hřebeni střechy výšku) 10,710 m. Ztotožnil se s názorem stavebního úřadu, že tímto navýšením nedochází k rozporu s územním plánem, neboť toto navýšení nepředstavuje ani jedno nadzemní podlaží a není tak z hlediska nedodržení hladiny zástavby významné. S tímto závěrem soud nesouhlasí. Územní plán reguluje výšku staveb v areálu osoby zúčastněné na řízení tak, že výšková hladina staveb nesmí být zvyšována. Územní plán tedy nestanoví žádnou absolutní hodnotu. Přesto je jednoznačný, neboť zákaz zvyšování hladiny zástavby v areálu je třeba chápat tak, že stavby v areálu ani po případných rekonstrukcích nesmí překročit výšku, kterou mají stávající stavby. Pojmu hladina zástavby přitom není možné rozumět tak, že jde o nejvyšší bod konkrétní stavby (tj. například vrchol štítové atiky). Výšková hladina zástavby představuje výšku staveb nad přilehlým terénem a není-li v územním plánu konkrétněji určena (například stanovením kóty či počtem nadzemních podlaží) je obecně dána převládající výškou hřebenů střech či atik rovných střech v charakteristickém vzorku zástavby v lokalitě. Žalobkyně přitom správně poukazuje na to, že v projektové dokumentaci se nenachází výkres, ze kterého by byla patrná převládající výška hřebene střechy stávajícího skladu soli. Tato výška není zjistitelná ani z výkresu D 112.3 (SO 12 - sklad soli, zastavovací schéma), na který odkazuje žalovaný, ani z výkresu D 112 (SO 12 - sklad soli, výkresová část, který již zobrazuje pouze nový objekt skladu. Odvozoval-li tedy žalovaný výškovou hladinu zástavby od nejvyššího bodu stavby, aniž by tento postup měl oporu v územním plánu obce M., postupoval nesprávně. Navíc připustil navýšení stavby. Z územního plánu také nelze dovodit, že navýšení, které je menší než jedno nadzemní podlaží, je přípustné, což v zásadě dovodil stavební úřad i žalovaný. I tato úvaha žalovaného je vadná. Jestliže žalovaný v územním řízení pro účely posouzení souladu výšky skladu soli s územním plánem nezjišťoval výškovou hladinu zástavby v areálu, vyšel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Tímto postupem žalovaný zatížil své rozhodnutí vadou, neboť skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. V dalším řízení žalovaný zjistí, jaká je výšková hladina staveb v areálu osoby zúčastněné na řízení, přičemž bude zjišťovat převládající výšku hřebenů střech či atik rovných střech v charakteristickém vzorku zástavby v areálu. Tato výška pak bude určující pro úvahu o přípustné výšce staveb po rekonstrukci. Soud se také neztotožnil s výkladem žalovaného ohledně požadavku územního plánu na nezahušťování areálu další zástavbou. Podle názoru soudu regulativ stanovící maximální zastavěnost pozemků na 35 % je regulativem obecným pro celou zónu „U Křižovatky“. Vedle toho regulativ stanovící pro areál střediska správy a údržby dálnice požadavek na nezahušťování areálu další zástavbou, je pak dalším speciálním regulativem, který v případě příslušného areálu musí být splněn také. Tedy to, že je v dané věci splněn obecný regulativ stanovící maximální zastavěnost pozemku (tím argumentuje žalovaný), ještě bez dalšího neznamená, že k dalšímu regulativu v řadě již není třeba přihlížet. Stejně tak je nepřiléhavá argumentace tím, že osoba zúčastněná do areálu neumisťuje žádné nové objekty. Požadavek územního plánu na nezahušťování areálu další zástavbou totiž nelze podle názoru soudu vztahovat pouze na zástavbu novými objekty, ale je třeba jej vztahovat také na zástavbu v podobě plošného rozšiřování objektů stávajících. Opačný výklad by byl nepřípustně restriktivní a neměl by oporu v textu územního plánu. Žalovaný se přitom otázkou, jaká je stávající zastavěnost areálu, nezabýval. Splnění regulativu týkajícího se požadavku na nezahušťování areálu další zástavbou tudíž nezkoumal. Soustředil se pouze na to, že objekty pro modernizaci budou představovat zastavěnou plochu 31,2 %, a tedy že bude dodržen regulativ stanovící maximální zastavěnost pozemku. Tato úvaha však k posouzení souladu stavby s regulativy územního plánu obce M. nepostačuje. V tomto ohledu tedy žalovaný při svém rozhodování vyšel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť bez zjištění, jaká je současná míra zastavěnosti areálu, není možné vyhodnotit naplnění regulativu plynoucího z územního plánu, který nepřipouští zahušťování areálu další zástavbou. Tímto postupem žalovaný zatížil své rozhodnutí vadou, neboť skutkový stav, který vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. K námitce žalobkyně týkající se sadových úprav areálu soud závěrem konstatuje, že rozhodnutí žalovaného v tomto ohledu není nepřezkoumatelné. Žalovaný se danou otázkou zabýval a konstatoval, že s ohledem na stanovisko Městského úřadu Říčany, odboru životního prostředí, budou sadové úpravy řešeny v dokumentaci pro stavební povolení s tím, že odpovídající požadavek je zahrnut v územním rozhodnutí. Soud v územním rozhodnutí ověřil, že to tuto podmínku skutečně pod bodem 9 obsahuje. Vedle toho obsahuje také pod bodem 8 podmínku týkající se případného kácení dřevin s tím, že musí být projednáno s Obecním úřadem M. Tento postup přitom soud nepovažuje za vadný. Námitky žalobkyně týkající se sadových úprav je tudíž třeba směřovat do dalších fází řízení, zejména do řízení stavebního. Vzhledem k tomu, že soud shledal důvodným žalobní bod týkající se souladu stavby s územním plánem obce M., rozhodnutí žalovaného podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. bez jednání zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku je v dalším řízení žalovaný vázán (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení žalovaný znovu posoudí soulad stavby s územním plánem obce M. O nákladech účastníků řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto mu nárok na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalobkyně naproti tomu byla plně úspěšná. Náleží ji proto náhrada nákladů řízení ve výši 11.228,- Kč, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč za žalobu a za náklady na právní zastoupení ve výši 8.228,- Kč. Tuto částku tvoří odměna za dva úkony právní služby při zastupování, tj. 2 x 3.100,- Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhlášky č. 486/2012 Sb. (dále jen „advokátní tarif“)], dále dvě paušální částky jako náhrada hotových výdajů po 300,- Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K tomu je připočtena náhrada za 21 % DPH dle § 57 odst. 2 a § 35 odst. 2 věty druhé s. ř. s. ve výši 1428,- Kč. Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám její zástupkyně. Osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na § 60 odst. 5 s. ř. s. nemá, neboť jí soud v tomto řízení neuložil žádnou povinnost. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 16. listopadu 2016 Mgr. Jitka Zavřelová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost: Božena Kouřimová