45 A 72/2010

Rubrum

45A 72/2016 – 47 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jitky Zavřelové a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci žalobce: D. N., bytem x, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2016, čj. 144084/2014/KUSK-DOP/HRO, sp. zn. 144084/2014/KUSK/2, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci Žalobce napadl žalobou shora označené rozhodnutí žalovaného a domáhá se jeho zrušení. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Příbram (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 8. 2014, čj. DÚ/7594/2014/Sedl. Správní orgán I. stupně uvedeným rozhodnutím zamítl námitky žalobce proti záznamům bodů do registru řidičů. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce dosáhl ke dni 14. 1. 2014 celkového počtu 12 bodů zaznamenaných v rámci bodového hodnocení porušení povinností stanovených zákonem a všechny provedené záznamy v kartě řidiče žalobce byly provedeny v souladu s § 123b odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Řízení o námitkách podle § 123a a násl. zákona o silničním provozu je řízením o žádosti ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a bylo tedy zahájeno podáním písemných námitek žalobce již dne 27. 1. 2014, což bylo žalobci oznámeno písemným sdělením ze dne 10. 2. 2014. Žalobce námitky nijak nespecifikoval, uvedl pouze, že je podává proti poslednímu zápisu bodů, kterým dosáhl 12 bodů, a dále bude podávat podněty k přezkumnému řízení na policii ohledně všech přestupků, které v kartě má. Na závěr uvedl, že námitku podává proti všem zápisům. Správní orgán I. stupně na žádost žalobce usnesením ze dne 30. 1. 2014 řízení o námitkách v souladu s § 64 odst. 2 správního řádu na dobu dvou měsíců přerušil. Po uplynutí doby přerušení bylo v řízení správním orgánem I. stupně pokračováno a tato skutečnost byla žalobci opakovaně sdělena, naposledy dne 11. 7. 2014. Správní řízení tak bylo vedeno od 27. 1. 2014 do vydání rozhodnutí dne 5. 8. 2014, tedy po dobu více než 6 měsíců, nikoliv od 11. 7. 2014, jak tvrdí žalobce. Během této doby byl žalobce opakovaně poučován o právu seznámit se s podklady rozhodnutí a možnosti k uplatnění jeho zákonných práv. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jednalo o řízení o žádosti, bylo na žalobci, aby svá tvrzení doložitelným způsobem prokázal. Žalobce měl dostatečný prostor k uplatnění svých námitek, přičemž se mu nepodařilo zvrátit žádný z pravomocných správních aktů, na základě kterých mu byly zaznamenány příslušné počty bodů. Zároveň žalovaný poukázal, že po přezkoumání kompletní spisové dokumentace nebylo zjištěno, že by byl žalobce v řízení o námitkách jakkoliv krácen na svých zákonných právech. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného z toho důvodu, že o podaném odvolání rozhodl až po téměř 22 měsících od jeho podání, přestože ve svém rozhodnutí poukázal na správný postup správního orgánu I. stupně při dodržení zákonné lhůty. Ačkoliv je bodový systém považován za preventivní opatření a nikoliv trest, domnívá se žalobce, že během téměř dvouleté doby, kdy bylo vedeno správní řízení a po kterou byl nadále držitelem řidičského oprávnění, u něho došlo k naplnění odpovídajícího postihu. Z tohoto se náležitě poučil a následné rozhodnutí o pozbytí řidičského oprávnění považuje již za irelevantní. Ve zbytku žaloby žalobce zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení před správním orgánem I. stupně a žalovaným. V doplnění žaloby ze dne 21. 11. 2016 žalobce v reakci na rozhodnutí soudu o odkladném účinku uvedl, že značné prodlevy v činnosti odvolacího orgánu mu způsobily komplikace především v jeho pracovním zařazení. Je zaměstnán jako obchodní zástupce pro Českou republiku u firmy zabývající se prodejem zemědělské a stavební techniky a používání motorového vozidla je pro něj každodenní nutností. V současné době je tak nucen zajišťovat si náhradního řidiče, aby nepřišel o zaměstnání. Zároveň je žalobce velitelem sboru dobrovolných hasičů a je řidičem hasičské cisterny ve výjezdní jednotce sboru dobrovolných hasičů. Dalším žalobním bodem žalobce v doplnění žaloby ze dne 21. 11. 2016 poukázal na tu skutečnost, že za téměř tři roky, během nichž probíhalo odvolací řízení, se nedopustil žádného dalšího přestupku. Každý rok by mu tak byly odečteny tři trestné body, přičemž v současné době by měl již devět trestných bodů odečtených, tedy již téměř plný počet. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce podal dne 27. 1. 2014 obecně formulované podání, jehož obsahem nebyla žádná konkrétní námitka týkající se konkrétního přestupku. K žádosti žalobce bylo správní řízení přerušeno na dobu dvou měsíců od 30. 1. 2014, avšak žalobce své podání během této doby nijak nedoplnil a dne 11. 7. 2016 bylo pokračováno v řízení. Teprve v doplnění odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 10. 9. 2014 žalobce uvedl, že dosud neukončil soustřeďování podkladů k námitkám. Správní orgán I. stupně prověřil všechna oznámení o zápisu bodů, prověřil rovněž pokutové bloky, které sloužily jako podklad pro oznámení, a v rozhodnutí ze dne 5. 8. 2016, čj. DÚ/7594/2014/Sedl, provedl porovnání popisu skutků a jejich zápisu, včetně řádného odůvodnění zamítnutí námitek žalobce. Žalovaný poukázal na skutečnost, že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů dle § 123f zákona o silničním provozu správní orgán zkoumá pouze to, zda záznam bodů v registru řidičů byl proveden na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku, přičemž právní moc rozhodnutí znamená jeho nezměnitelnost. Proto si správní orgán I. stupně vyžádal pro přezkoumání důvodnosti tvrzení žalobce pravomocné podklady pro zápis bodů do registru řidičů, tedy rozhodnutí o přestupku a pokutové bloky. Záznamy bodů byly provedeny v souladu s oznámením o uložení blokové pokuty podle § 123 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Ani samotná žaloba proti rozhodnutí žalovaného není doplněna o žádná tvrzení ani shromážděné podklady k námitkám, jako jediný žalobní bod žalobce uvádí, že „lhůta pro podání námitek proti záznamu bodů není omezena“. Tvrzení žalobce proto žalovaný považuje za výslovně účelová, s cílem oddálit následky jeho protiprávního jednání. Při jednání, které soud k žádosti žalobce nařídil k projednání žaloby, setrvali účastníci na svých dosavadních procesních stanoviscích. Žalobce nad rámec toho uvedl, že se pokoušel dosáhnout přezkumu rozhodnutí o přestupku, kterého se měl dopustit nedáním přednosti v jízdě při vjezdu na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo ni, dokonce navrhl provést několik důkazů (záznamy GPS o poloze vozidla jedoucího po pozemní komunikaci, výslechem 4 svědků). Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu Ze správního spisu soud zjistil, že dne 24. 1. 2014 bylo žalobci doručeno oznámení správního orgánu I. stupně ze dne 20. 1. 2014, jímž byl žalobce informován o tom, že ke dni 14. 1. 2014 dosáhl v registru řidičů celkového počtu 12 bodů, a vyzván k vrácení řidičského průkazu ve lhůtě 5 pracovních dnů od doručení oznámení. Byl poučen o tom, že uplynutím uvedené lhůty pozbývá řidičské oprávnění, a o právu podat námitky proti provedení záznamu bodů. Dne 27. 1. 2014 doručil žalobce správnímu orgánu I. stupně námitku proti záznamu bodů. Uvedl v ní, že podává námitku proti poslednímu záznamu, kterým bylo dosaženo 12 bodů, a dále bude rovněž podávat podněty k přezkumnému řízení na policii na všechny přestupky, které v kartě má. Závěrem uvedl, že podává námitku proti všech záznamům v registru řidičů. Dne 27. 1. 2014 doručil žalobce správnímu orgánů I. stupně žádost o přerušení správního řízení ve věci námitek ze dne 27. 1. 2014 proti záznamům bodů v registru řidičů s odůvodněním, že bude podávat podněty k přezkumnému řízení na policii. Správní orgán I. stupně vyhověl žádosti žalobce v plném rozsahu a usnesením ze dne 30. 1. 2014 přerušil řízení ve věci námitek ze dne 27. 1. 2014 proti záznamu bodů do bodového hodnocení na dobu dvou měsíců od nabytí právní moci předmětného usnesení. Součástí spisu jsou oznámení o přestupcích ze dne 5. 9. 2013, 15. 1. 2014 a dále rozhodnutí Městského úřadu Příbram ze dne 14. 8. 2012. Přestupky ze dne 3. 9. 2013, 14. 1. 2014 byly vyřešeny udělením blokové pokuty, a to v prvním případě za překročení nejvyšší povolené rychlosti a v druhém za nedání přednosti při vjíždění na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci vozidlům přijíždějícím na pozemní komunikaci. Rozhodnutím ze dne 14. 8. 2012 byl žalobce shledán vinným, že se dopustil přestupku tím, že se při silniční kontrole odmítl jako řidič podrobit na výzvu policisty vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn jinou návykovou látkou. Správní orgán I. stupně si vyžádal od Policie ČR kopii pokutových bloků, týkajících se přestupku žalobce ze dne 3. 9. 2013 a přestupku ze dne 14. 1. 2014. K vyžádanému pokutovému bloku ve věci přestupku ze dne 14. 1. 2014 bylo správnímu orgánu I. stupně sděleno, že žalobce podal ve věci této blokové pokuty stížnost, která byla řešena v odvolacím řízení Ředitelstvím služby pořádkové policie policejního prezidia. Správní orgán I. stupně následně založil do spisu konečné rozhodnutí o stížnosti žalobce – rozhodnutí Policejního prezidia České republiky, ředitelství služby pořádkové policie čj. PPR-13318-2/ČJ-2014- 990420, které nabylo právní moci dne 10. 6. 2014 a kterým bylo potvrzeno, že žalobce svým prokázaným jednáním dne 14. 1. 2014 naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 8 zákona o silničním provozu a toto jednání podléhá záznamu 4 bodů v bodovém hodnocení. Oznámením ze dne 8. 7. 2014 doručeným žalobci dne 11. 7. 2014 správní orgán I. stupně žalobci sdělil, že uplynula doba přerušení správního řízení. Zároveň žalobce poučil, že do deseti pracovních dnů ode dne doručení oznámení má možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a uplatnit svá zákonná práva účastníka řízení. Dne 16. 7. 2014 se žalobce dostavil k správnímu orgánu I. stupně a požádal o kopii rozhodnutí ze dne 14. 8. 2012 a kopii přestupku ze dne 15. 4. 2011 s tím, že důvodem je správní řízení ve věci bodového systému. Žalobci byly předány kopie požadovaných dokumentů. Dne 28. 7. 2014 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno podání žalobce ze dne 12. 7. 2014, v němž uvedl, že obdržel oznámení o správním řízení ve věci svého bodového hodnocení – započítání bodů a k této skutečnosti sdělil, že nadále pokračuje v soustřeďování podkladů pro podání námitek. Dne 5. 8. 2014 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí čj. DÚ/7594/2014/Sedl, jímž zamítl námitky žalobce a potvrdil provedený záznam zapsání všech bodů. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobci byla dána ze strany správního orgánu I. stupně dostatečně dlouhá doba na podání přezkumného řízení na Policii ČR a z toho důvodu mu také bylo vyhověno v jeho žádosti o přerušení správního řízení. Správní orgán I. stupně provedl kontrolu záznamů bodů v registru řidičů a neshledal vadu v provedených zápisech. V rozhodnutí jsou vypsána jednotlivá rozhodnutí, která byla podkladem pro záznam bodů, s uvedením počtu zaznamenaných bodů, stejně jako skutečnosti, na jejichž základě došlo k odpočtu bodů. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce dne 20. 8. 2014 odvolání s odůvodněním, že v postupu správního orgánu I. stupně shledává pochybení směřující k jeho tíži. V doplnění odvolání ze dne 10. 9. 2014 žalobce dále uvedl, že správní orgán I. stupně se vůbec nezabýval jeho sdělením, že pokračuje v soustřeďování podkladů k námitkám, neboť v rozhodnutí Policejního prezidia ČR shledal v celé řadě zlehčování potvrzeného pochybení ze strany policie, které bylo v konečném rozhodnutí přičteno k tíži žalobce. S ohledem na tuto skutečnost podává žalobce stížnost na postup příslušného orgánu Policejního prezidia a do ukončení šetření tak považuje podanou námitku za zcela otevřenou. Dále žalobce správnímu orgánu I. stupně vytkl, že své rozhodnutí o zamítnutí námitek opřel pouze o rozhodnutí Policie ČR a zcela pominul jeho písemné sdělení o soustředění dalších podkladů, neboť obdobně soustředí žalobce materiály k podání námitek proti rozhodnutí městské policie. Žalobce namítl, že mu nebyla ze strany správního orgánu I. stupně poskytnuta dostatečná lhůta k vyčerpání všech zákonných možností směřujících v jeho prospěch před vydáním rozhodnutí, a to i přesto, že prokázal náležitou angažovanost v dokazování opodstatněnosti předkládaných námitek a není navíc schopen ovlivnit aktivitu při vyřizování jeho připomínek ze strany Policie ČR a městské policie. Zároveň žalobce zdůraznil, že podle komentáře k § 123f zákona o silničním provozu není lhůta pro podání námitek nijak omezena. Správní orgán I. stupně předložil spis žalovanému k rozhodnutí o odvolání dne 8. 10. 2014 (viz prezentační razítko na předkládací zprávě ze dne 2. 10. 2014). Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 28. 6. 2016 vydaným dne 7. 7. 2016 a doručeným žalobci dne 19. 7. 2014 bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Posouzení žalobních bodů Soud se nejprve zabýval žalobním bodem, v němž žalobce poukázal na nepřiměřenou délku řízení o odvolání. K tomu soud uvádí, že spis byl předložen správním orgánem I. stupně žalovanému dne 8. 10. 2014 a rozhodnutí bylo vydáno až dne 28. 6. 2016. Správní řád v § 90 odst. 6 ve spojení s § 71 ukládá odvolacímu správnímu orgánu vydat rozhodnutí o odvolání ve lhůtě 30 dnů od předání spisu správním orgánem I. stupně. Důvody pro prodloužení této lhůty z obsahu spisu nevyplývají. Je tedy nepochybné, že žalovaný porušil § 90 odst. 6 správního řádu. Tato skutečnost nicméně nemá žádný vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí a soud nemůže z důvodu nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí o odvolání zrušit napadené rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, čj. 9 As 138/2013 – 84). Zrušení rozhodnutí by nikterak nepřispělo k ochraně práv žalobce. Žalobce se měl proti nečinnosti žalovaného bránit prostředky na ochranu proti nečinnosti (§ 80 správního řádu). Žalobní bod je nedůvodný. Soud k tomu doplňuje, že nečinnost žalovaného v tomto případě nebyla na újmu žalobce, neboť v důsledku toho byla významně oddálena právní moc rozhodnutí správního orgánu I. stupně, a tedy i okamžik pozbytí řidičského oprávnění. Podání námitek ve lhůtě pro vrácení řidičského průkazu má totiž podle § 123f odst. 4 zákona o silničním provozu za následek přerušení běhu lhůty dle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu až do právní moci rozhodnutí o námitkách. Až do právní moci rozhodnutí tedy nezaniká řidičské oprávnění. Je ostatně s podivem, že žalobce napadá délku řízení před žalovaným, neboť ústřední námitkou jeho odvolání bylo, že správní orgán I. stupně neposkytl žalobci dostatek času ke shromáždění podkladů na podporu uplatněných námitek. Jelikož se v odvolacím řízení ve věci námitek proti záznamu bodů v registru řidičů neuplatní § 82 odst. 4 správního řádu, zavádějící princip koncentrace správního řízení (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2013, čj. 4 As 102/2013 – 38), mohl žalobce po celou dobu odvolacího řízení předkládat žalovanému v mezidobí získané podklady. Tím de facto byla odstraněna žalobcem namítaná údajná vada řízení před správním orgánem I. stupně. Jelikož tedy po dobu řízení o námitkách nepozbyl žalobce řidičské oprávnění, nelze dát žalobci za pravdu, že u něho došlo v důsledku značné délky správního řízení k naplnění odpovídajícího postihu. Postih vyplývající ze skutečnosti, že žalobce dosáhl záznamu 12 bodů v registru řidičů, nastoupil až právní mocí žalobou napadeného rozhodnutí. I kdyby se žalobce od doby dosažení 12 bodů žádného přestupkového jednání nedopustil, nelze dovozovat, že byl účel bodového hodnocení dosažen. Bodové hodnocení působí preventivně do doby, než řidič dosáhne 12 bodů. V tomto okamžiku však již přestává systém působit preventivně a naopak nastupuje složka represivní ve formě pozbytí řidičského oprávnění. Tento represivní účinek lze naplnit pouze tak, že žalobce strpí následky z něho plynoucí. Naopak dalším řízením motorového vozidla při dodržování dopravních předpisů nemohou být účinky dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení odčiněny. Dalším žalobním bodem vzneseným teprve v doplnění žaloby ze dne 21. 11. 2016 doručeným soudu dne 23. 11. 2016 žalobce namítá, že se během téměř tří let, kdy probíhalo odvolací řízení, nedopustil žádného dalšího přestupku. Během této doby by mu tak byly odečteny každý rok 3 trestné body, tedy za celou dobu odvolacího řízení celkem 9 bodů, což je téměř plný počet. Žalobce žalobu o tento žalobní bod rozšířil až po uplynutí lhůty stanovené dle § 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 s. ř. s. a z tohoto důvodu k němu soud při rozhodování nepřihlížel. Pouze pro úplnost však uvádí, že k opětovnému nabytí způsobilosti k řízení motorového vozidla poté, co řidič dosáhl 12 bodů, a tedy pozbyl tuto odbornou způsobilost, může dojít pouze postupem dle § 123c zákona o silničním provozu, tj. uplynutím jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění a prokázáním, že se žadatel podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti. Poté, co řidič dosáhl 12 bodů, se již ve vztahu k němu neuplatní pravidlo upravené v § 123e odst. 1 uvedeného zákona, tedy bonus v podobě odečtení bodů z důvodu neudělení žádné pokuty ve stanovené době (viz rozsudek NSS ze dne 3. 5. 2011, čj. 8 As 23/2010 – 89). I kdyby tedy žalobci po dobu, co bylo vedeno řízení o jeho námitkách (řízení před správním orgánem I. stupně i před žalovaným) a po kterou nepozbyl řidičské oprávnění, nebyla pravomocně uložena žádná pokuta, nemá to žádný vliv na skutečnost, že ke dni 14. 1. 2014 dosáhl 12 bodů a pozbyl odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel (byť nikoliv též řidičské oprávnění). Tento žalobní bod, byl-li by uplatněn včas, by byl nedůvodný. Při jednání soudu, tedy po uplynutí lhůty dle § 72 odst. 1 s. ř. s., žalobce nově namítl, že přestupek spočívající v nedání přednosti v jízdě nespáchal, v minulosti dokonce navrhl, aby byl za účelem posouzení protiprávnosti jednání žalobce proveden důkaz údaji z GPS vozidla Policie ČR, přijíždějícího po pozemní komunikaci, a výslechem 4 svědků. Rovněž k tomuto žalobnímu bodu nemohl soud přihlédnout a věcně se jím zabývat, neboť byl uplatněn po uplynutí lhůty pro podání žaloby, tedy v rozporu s § 71 odst. 2 s. ř. s. Obecně lze jen uvést, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů správní orgány posuzují jen to, zda správní akt (pokutový blok, rozhodnutí o přestupku), na jehož podkladě má být proveden záznam bodů v registru řidičů, je pravomocný, určitý a srozumitelný a po obsahové stránce opodstatňuje provedení záznamu odpovídajícího počtu bodů. Správní orgány (a tedy ani soud v rámci soudního řízení) se naopak nezabývají tím, zda podkladové správní akty jsou zákonné, tedy zda se řidič daného přestupkového jednání skutečně dopustil, k tomu má řidič k dispozici opravné prostředky proti správnímu aktu, jímž mu byla uložena pokuta. Žalobce v průběhu správního řízení a ostatně ani v řízení soudním nepředložil žádné rozhodnutí orgánů veřejné správy, jímž by byl změněn nebo zrušen pokutový blok vystavený žalobci právě v souvislosti s přestupkem nedání přednosti v jízdě. Naopak správní orgán shromáždil jako podklad pro vydání rozhodnutí Policejního prezidia České republiky, Ředitelství služby pořádkové policie, ze dne 26. 5. 2014, jímž byla bloková pokuta pravomocně potvrzena. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení Vzhledem k tomu, že žalobní bod je nedůvodný, a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému v řízení nevznikly náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost. Žalovaný nemá nárok na náhradu hotových výdajů v paušální částce, jak požadoval ve vyjádření k žalobě (viz rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2015, čj. 6 As 135/2015 – 79, ve kterém bylo mj. judikováno, že důvody nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, nejsou přenositelné na řízení ve správním soudnictví). Žalovanému ostatně vznikly v souvislosti s tímto řízením pouze běžné hotové výdaje související s výkonem administrativní činnosti, na jejichž náhradu správní orgán nemá právo (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014 – 47, bod 22). Právo na náhradu nákladů řízení proto nemá žádný z účastníků.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 12. ledna 2017 Mgr. Jitka Zavřelová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost: Božena Kouřimová