45 A 77/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce Ing. D. M., bytem x, proti žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. SZ_050639/2016/KUSK/2, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení vrací soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč.

Odůvodnění

V této věci žalobce jednou žalobou zahájil dvě různá řízení, jedno podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), druhé podle § 79 s. ř. s. Žaloba na ochranu proti nečinnosti byla vyloučena k samostatnému projednání. Zbylou žalobou se žalobce podle § 65 s. ř. s. domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. SZ_050639/2016/KUSK/2 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo v odvolacím řízení zrušeno usnesení Městského úřadu Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odboru životního prostředí (dále jen „městský úřad“) ze dne 18. 12. 2015, č. j. 100/47205/2/2014-prer., a věc byla vrácena městskému úřadu k novému projednání. Usnesením městského úřadu bylo rozhodnuto o přerušení řízení o žádosti města Úvaly o prodloužení termínu odstranění nepovolené stavby dešťové kanalizace vedené mj. i přes pozemek žalobce uloženého pravomocným rozhodnutím městského úřadu ze dne 5. 5. 2014, č. j. 100/62729/2013, a to z důvodu poskytnutí lhůty městu Úvaly k předložení projektové dokumentace a vyjádření správců a vlastníků podzemních sítí. V žalobě přitom žalobce brojil především proti tomu, že z důvodu trvajícího projednávání žádosti města Úvaly exekuční správní orgán dosud nepřistoupil k exekuci uložené povinnosti. V první řadě se soud musel zabývat otázkou, zda napadené rozhodnutí není vyloučeno ze soudního přezkumu. Z tohoto hlediska jsou relevantní následující ustanovení soudního řádu správního: Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná také tehdy, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle § 70 písm. a) a c) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími [písm. a)] a úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem [písm. c)]. V rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen „NSS“) ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 30/2010-219, byl vysloven závěr, že rozhodnutí, kterým správní orgán II. stupně zruší rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu vrátí k novému projednání a rozhodnutí, není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., a to proto, že vydáním napadeného rozhodnutí došlo pouze k tomu, že se věc vrátila do stadia řízení u orgánu prvního stupně, kde o ní bude znovu rozhodováno. Takové rozhodnutí nic nemění na subjektivních veřejných právech účastníků správního řízení, neboť se jím s konečnou platností práva a povinnosti jeho účastníků nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují. Žalobce tak musí veškerou svou procesní aktivitu směřovat do pokračujícího správního řízení, v němž jedině může uplatňovat námitky týkající se věci samé. Co více, NSS v rozsudku ze dne 30. 4. 2008, č. j. 3 As 64/2007-62, jednoznačně potvrdil také to, že usnesení o přerušení řízení podle § 64 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) je vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. c) s. ř. s., byť je proti němu přípustné odvolání. Krajský soud v Praze proto dospěl k závěru, že v případě nyní podané žaloby se jedná o žalobu nepřípustnou, kterou je namístě odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a to hned ze dvou důvodů – jednak směřuje proti úkonu, jímž se pouze upravuje vedení řízení, jednak napadá úkon, jímž dosud nebyla práva a povinnosti žalobce založena, změněna, zrušena nebo závazně určena, tj. nenapadá rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Na tom nic nemění ani výslovné prohlášení žalobce, že jelikož se žalovaný v žádném ze svých dosavadních rozhodnutí vydaných v daném řízení řádně nevypořádal s jeho námitkami, ani nevyslovil závazný právní názor ve věci důvodnosti zahájení nového řízení, měl porušit zákon s takovými důsledky, které žalobci zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti. Toto prohlášení je zcela obecné a vůbec nekonkretizuje veřejné subjektivní právo žalobce, které mělo být napadeným rozhodnutím konstituováno, deklarováno či jinak dotčeno. Lze tedy jen stejně tak obecně uvést, že soudu není patrno žádné takové právo ani žádná povinnost, které by v této souvislosti mohlo zakládat aktivní procesní legitimaci žalobce. Za daných okolností tudíž Krajský soud v Praze postupoval podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a § 70 písm. a) a c) s. ř. s. a žalobu odmítl jako nepřípustnou. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut. Protože podaná žaloba byla odmítnuta, soud podle § 10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) současně rozhodl o vrácení soudního poplatku za podání žaloby, a to ve lhůtě plynoucí z ustanovení § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč za žalobu proti rozhodnutí. Současně tímtéž podáním podal i žalobu na ochranu proti nečinnosti, za niž ovšem žádný soudní poplatek neuhradil [tento poplatek přitom podle položky 18 odst. 2 písm. d) přílohy k zákonu o soudních poplatcích činí 2.000,- Kč]. Za dané situace bylo procesně nejšetrnějším řešením část uhrazeného poplatku ve výši 2.000,- Kč přiřadit k žalobě na ochranu proti nečinnosti, kterou soud vyloučil k samostatnému projednání. Soud proto žalobci vrátil pouze zbytek uhrazeného soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Praze dne 3. října 2016 Mgr. Jitka Zavřelová, v. r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Vlasáková