45 Az 16/2016

Rubrum

Usnesení Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Jitkou Zavřelovou ve věci žalobkyně: I. B., státní příslušnice Ruské federace, t. č. bytem Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová, 294 21 Bělá pod Bezdězem, zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, 190 00 Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2016, č. j. OAM-87/LE- BE03-ZA04-2016, takto :

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 4. 10. 2016, č. j. OAM-87/LE-BE03-ZA04-2016, žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Rozhodnutí žalovaného bylo žalobkyni doručeno, a tedy nabylo právní moci, dne 10. 10. 2016. Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou předala k poštovní přepravě dne 25. 10. 2016. Soudu pak byla doručena dne 26. 10. 2016. Jelikož žalobu proti rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany lze podat dle § 32 odst. 1 zákona o azylu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení napadeného rozhodnutí, jde o žalobu včasnou, neboť lhůta pro podání žaloby uplynula dnem 25. 5. 2016, přičemž rozhodující je okamžik předání žaloby k poštovní přepravě. Soud však konstatuje, že žalobkyní podaná žaloba datovaná dnem 25. 10. 2016 neobsahuje ani jeden žalobní bod ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), přičemž nezbytnou obsahovou náležitostí žaloby je formulování alespoň jednoho žalobního bodu – tedy tvrzení, z něhož musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí na nezákonné nebo nicotné. Žalobkyně ve své žalobě uvedla toliko obecná tvrzení o porušení jejích procesních práv, když odkázala na znění § 2 odst. 1, § 3. § 50 odst. 2 a 3, § 52 a § 68 odst. 3 správního řádu ve spojení s § 12, § 14 a § 14a zákona o azylu. Dle ustálené judikatury je žalobním bodem konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizované) skutkové tvrzení doprovázené konkrétní právní argumentací, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl žalovaný vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 – 58). Těmto požadavkům ovšem výše uvedená tvrzení žalobkyně nedostála, neboť jde pouze o citaci ustanovení právních předpisů, která měla být porušena, aniž by žalobkyně uvedla konkrétní skutečnosti či právní argumentaci, o které své tvrzení o nezákonnosti rozhodnutí opírá. Žaloba tak nebyla projednatelná. Byť žalobkyně v žalobě uvedla, že žaloba bude následně doplněna, nebylo již na místě na toto doplnění čekat a ani žalobkyni vyzývat postupem podle § 37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad žaloby. S uplynutím lhůty pro podání žaloby totiž soudní řád správní spojuje automatický důsledek, o němž není třeba žalobce předem poučovat, a sice že po uplynutí lhůty pro podání žaloby již nelze rozšířit žalobu o další žalobní body (§ 71 odst. 2 s. ř. s.). Přímo ze zákona nastává účinek koncentrace řízení. Postupem dle § 37 odst. 5 s. ř. s., byť ten počítá s určením lhůty k odstranění vady žaloby soudem, přitom nelze prolomit zákonnou lhůtu pro uplatnění žalobních bodů. Důsledkem toho je, že soud je oprávněn žalobu odmítnout pro neodstranění vady spočívající v absenci žalobního bodu i bez předchozí výzvy k odstranění této vady, pokud již lhůta pro podání žaloby marně uplynula (viz rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2003, čj. 2 Azs 9/2003 – 40, nebo rozsudek ze dne 11. 3. 2010, čj. 7 As 15/2010 – 56). Soud tedy shrnuje, že žaloba neobsahuje žádný včas uplatněný žalobní bod, a je proto neprojednatelná, přičemž tato vada je s ohledem na uplynutí žalobní lhůty již neodstranitelná a proto v řízení nelze pokračovat. Soud proto žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Praze dne 2. listopadu 2016 Mgr. Jitka Zavřelová, v. r. soudkyně Za správnost: Božena Kouřimová