46 A 101/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D. a Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. v právní věci žalobce: M., s.r.o., IČ: x, se sídlem x, zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem, se sídlem Západní 255/31, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2015, č. j. 070065/2015/KUSK/OŽP/STV, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 8. 7. 2015, č. j. 070065/2015/KUSK/OŽP/STV s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen z a p l a t i t žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10.800,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce JUDr. Ing. Tomáše Jirouta, advokáta.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou došlou k nadepsanému soudu dne 11. 9. 2015 domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Kladna, odbor životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“) vydaného dne 13. 4. 2015, č. j. OŽP/R/11/3560/14-29-Zem.

201. Správní orgán I. stupně tímto rozhodnutím uložil žalobci podle § 3 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 334/1992 Sb.) jako nápravné opatření k odstranění zjištěných závad povinnost odstranit z pozemku parc.č. x v kat. úz. B. nepovolenou deponii zbytků organického materiálu, zeminy znečištěné kamenivem, zeminy z výkopů a podorničí, a to v termínu do 90 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a uhradit vzniklé náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Žalobce v žalobě předně namítl, že předmětné rozhodnutí je v rozporu s jeho chráněnými zájmy, neboť správní orgán I. stupně nemůže po sedmi letech změnit rozhodnutí, které bylo ve prospěch žalobce vydáno a kterým se tento řídil. Jelikož se deponie zeminy na předmětném pozemku nachází od roku 1996, na dnešním místě pak od roku 2004, je třeba považovat takové jednání za šikanózní. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítl procesní, jakož i hmotněprávní pochybení správních orgánů, neboť předně byla ve správním řízení porušena jeho práva, a to zejména se jednotlivých úkonů v řízení zúčastnit, popř. se k nim vyjádřit a navrhovat důkazy, ke zjištěným důkazům se vyjadřovat, jakožto nebyly bez odůvodnění provedeny žalobcem navrhované důkazy. Závěry byly neúplně a nesprávně hodnoceny a zcela vágně odůvodněny, čímž se napadené rozhodnutí stalo nepřezkoumatelným. Byl zkrácen na svém právu vlastnickém, neboť mu bylo znemožněno část pozemku využívat k účelu, po který pozemek využíval 11 let, což poškozuje jeho ekonomické zájmy. Nadto s pozemkem nakládal v souladu s platným a účinným rozhodnutím Magistrátu města Kladna ze dne 28. 3. 2008, č. j. ÚR Výst.573/08/Hoř. V žádném řízení totiž nebylo rozhodnuto o jeho neplatnosti. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítl nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že se žalovaný nevypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce, a to zejména s námitkou směřující proti vyjádření Odboru výstavby Magistrátu města Kladna ze dne 15. 9. 2014, č. j. Výst./3907/14/328/Hoř. Žalobce namítal nezákonnost vydaného vyjádření z důvodu jeho věcné nesprávnosti a nepřezkoumatelnosti. Jelikož žalovaný nepřezkoumal nebo nenechal přezkoumat toto vyjádření, zatížil své řízení vadou, která má vliv na zákonnost rozhodnutí. Rozhodnutí obsahuje odpověď na předběžnou otázku, zda žalobce dodržel podmínky územního rozhodnutí Výst.573/08/Hoř-2, ačkoli řešení této problematiky správnímu orgánu I. stupně nepřísluší. Jestliže žalovaný dospěl k závěru, že podmínky územního rozhodnutí nebyly splněny, měl správní řízení přerušit a dát podnět k zahájení přezkumného řízení před příslušným stavebním úřadem. Skutečný stav území lze zjistit jen místním šetřením za účasti žalobce se zaprotokolováním stanovisek všech účastníků. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobce namítl chybějící zdůvodnění, proč by měla předmětná deponie poškozovat příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy. Byla-li na uvedeném místě deponie více než 10 let, aniž by byly příznivé vlastnosti půdy poškozeny, není zřejmé, jak by mohly být tyto příznivé vlastnosti půdy při další existenci deponie poškozeny. Správní orgány se nezabývaly ani závažnými důvody, které by odstranění deponie odůvodňovaly. Žalobce je nadto přesvědčen, že právo užívat pozemek k nezemědělským účelům by i po 11 letech vydržel. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce nebyl ve správním řízení krácen na svých právech. Žalobce žádné další důkazy neoznačil a jeho tvrzení proto nebyla ničím konkrétním podložena. Žalobce dokonce ani nedokázal upřesnit, z jakých pozemků byla zemina dovezena, s tím, že tuto informaci nemůže doložit, neboť příslušné dokumenty již byly v zákonem stanovené lhůtě skartovány. Na žalobce se přesunulo důkazní břemeno, aby prokázal svá tvrzení a zpochybnil důkazy správního orgánu. Žalobce byl vyrozuměn o skončení dokazování a o jeho právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Svého práva však nevyužil. Ve správním řízení nebylo vydáno vyjádření podle § 154 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř.“), nýbrž stanovisko. Toto stanovisko není nezákonné, neboť správní orgán I. stupně tím zjišťoval potřebné informace. Žalovaný se zabýval věcnou správností prvoinstančního rozhodnutí v celém rozsahu a zákonností celého průběhu správního řízení. Z fotografie ze dne 19. 2. 2014 je patrné, že na předmětné části pozemku nebyly provedeny terénní úpravy – skrývka kulturních vrstev půdy a navezení kameniva. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ze správního spisu soud zjistil, že na základě podnětu společnosti B. C., o. s. ze dne 17. 2. 2014 byla provedena dne 19. 2. 2014 pracovnicí správního orgánu I. stupně kontrola, při které byla pořízena fotodokumentace. Správní řízení bylo následně zahájeno dne 25. 7. 2014 oznámením správního orgánu I. stupně ze dne 11. 7. 2014, č. j. OŽP/3560/14- Zem.201.1, kterým byl žalobce zároveň předvolán k ústnímu jednání. Z ústního jednání byl sepsán protokol, dle kterého byly žalobci položeny dotazy směřující ke zjištění původu zeminy a případného povolení ke zřízení předmětné deponie na zemědělské půdě. Na zodpovězení položených otázek byla žalobci na jeho žádost poskytnuta lhůta. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 21. 8. 2014 uvedl, že se jedná o zbytky organického materiálu, zeminu znečištěnou kamenivem, zeminu z výkopů a podorničí. Skládka zeminy jako součást skládky stavebního materiálu byla zřízena za účelem skladování zbytků organického materiálu, zeminy znečištěné kamenivem, zeminy z výkopů a podorničí s tím, že zemina je určena k vyrovnávkám terénu a k provádění sadových úprav. Ve správním spise je dále založen souhlas Krajského úřadu Středočeského kraje, Odbor životního prostředí a zemědělství, zn. 13816/115160/04Ha ze dne 16. 11. 2004 k trvalému odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu na pozemku p. č. x v k. ú. B. o výměře 3.0068 ha za účelem stavby polyfunkčního areálu. Správní spis rovněž obsahuje územní rozhodnutí Magistrátu města Kladna, odbor výstavby – oddělení územního rozhodování ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. Výst. 573/08/328/Hoř, č. j. Výst. 573/08/Hoř-2, kterým bylo rozhodnuto o změně využití území pro účel zřízení manipulační, výstavní a skladové plochy na části pozemku par. č. x v k. ú. B. o výměře 12.300 m2 s tím, že plocha je vyznačena na situaci v měřítku 1 : 2000 a 1 : 500 vyhotovené odpovědným projektantem Ing. M. Š. Plocha měla být používána např. pro skladování stavebního materiálu a umístění, resp. vystavování automobilů. V rozhodnutí byly stanoveny podmínky pro nové využití pozemků, a to např., že plocha bude zpevněna kamenivem, jakož že budou respektovány podmínky stanovené v zájmu ochrany zemědělského půdního fondu v souhlasu k trvalému odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu. Rozhodnutí mělo platnost 2 roky. V rozhodnutí je stanoveno, že podmínky rozhodnutí o změně využití území platí po dobu užívání území, nedošlo-li z povahy věci k jejich konzumaci. K žádosti správního orgánu I. stupně sdělil Magistrát města Kladna, Odbor výstavby – oddělení územního rozhodování přípisem ze dne 15.9.2014, že územní rozhodnutí o změně využití území části pozemku parc. č. x v k. ú. B. č.j. Výst. 573/08/Hoř ze dne 28. 3. 2008 pozbylo platnosti, protože nebyla ve lhůtě 2 let změna v užívání území v rozsahu podmínek citovaného územního rozhodnutí a dokumentace pro územní řízení provedena, ani zahájena. Uvedl, že zemina není stavebním materiálem, podle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů, je zemina vytěžená během stavební činnosti a nepoužitá v místě stavby, odpadem. Sadové úpravy nebyly součástí citovaného rozhodnutí, nejsou ani zakresleny v situaci, která je nedílnou součástí citovaného územního rozhodnutí, pro sadové úpravy není vymezena žádná plocha. Pouhé navezení jakési výkopové zeminy na pozemek bez úprav pozemku – zpevnění plochy, nelze považovat za změnu ve využití území dle územního rozhodnutí č.j. Výst. 573/08/Hoř ze dne 28. 3. 2008. Správní orgán I. stupně vydal dne 21. 10. 2014 rozhodnutí, č. j. OŽP/R/5/3650/14-13- Zem.201, v němž uložil vlastníku pozemku, to je žalobci, odstranit z pozemku parc. č. x v k. ú. B. nepovolenou deponii zbytků organického materiálu, zeminy znečištěné kamenivem, zeminy z výkopů a podorničí, a to v termínu do 90 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí a nahradit náklady řízení s tím, že ze shromážděných podkladů vyplývá, že se jedná o nepovolené odnětí zemědělské půdy k nezemědělským účelům delší než jeden rok, čímž dochází k poškozování příznivých fyzikálních, biologických a chemických vlastností půdy. Žalovaný k odvolání žalobce svým rozhodnutím ze dne 5. 1. 2015, č. j. 162866/2014/KUSK/OŽP/STV uvedené rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 21. 10. 2014 zrušil a věc vrátil k novému projednání s odůvodněním, že před vydáním rozhodnutí nedal správní orgán I. stupně možnost žalobci vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před jeho vydáním. Nové poznatky uvedl správní orgán I. stupně v průvodním dopise při postoupení odvolání, proto mu bylo uloženo posoudit nové poznatky a podklady, které nebyly obsahem rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí měl správní orgán I. stupně zhodnotit získané důkazy a jejich historii. Před vydáním rozhodnutí měl vyrozumět žalobce o skončeném dokazování a výslovně jej poučit o jeho právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Správní orgán I. stupně doplnil spis o nové poznatky, které nebyly obsahem napadeného rozhodnutí a usnesením ze dne 16. 3. 2015 poskytl žalobci lhůtu 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení pro seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádření se k podkladům rozhodnutí a navrhování důkazů a jiných návrhů. Usnesení bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 17. 3. 2015. Následně správní orgán I. stupně vydal dne 13. 4. 2015 rozhodnutí, č. j. OŽP/R/11/3560/14-29-Zem.201, JID: 54667/2015/MESKL, kterým uložil žalobci odstranit z pozemku parc. č. x v kat. území B. nepovolenou deponii zbytků organického materiálu, zeminy znečištěné kamenivem, zeminy z výkopů a podorničí, a to v termínu do 90 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a uložil mu nahradit náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Své rozhodnutí správní orgán I. stupně odůvodnil tím, že správní řízení bylo zahájeno, protože nepovolenou deponií dochází k poškozování příznivých fyzikálních, biologických a chemických vlastností půdy. Při zjištění obsahu deponie vycházel správní orgán I. stupně z vyjádření účastníka řízení. Žalobce uvedl, že skládka zeminy jako součást skládky stavebního materiálu byla zřízena na základě územního rozhodnutí o změně využití území Magistrátu města Kladna ze dne 28. 3. 2008. (správní orgán k tomu dodal, že toto tvrzení neodpovídá skutečnosti, neboť předmětná deponie byla na pozemku již v r. 2005 podle snímku z ortofotomapy z r. 2005). Na žádost správního orgánu o stanovisko, zda současná deponie je v souladu s citovaným územním rozhodnutím, stavební úřad sdělil, že územní rozhodnutí pozbylo platnosti, protože ve lhůtě dvou let nebyla změna v užívání území v rozsahu podmínek citovaného rozhodnutí a dokumentace pro územní řízení provedena, ani zahájena. K vyjádření žalobce, že zemina je určena k vyrovnávkám terénu a k provádění sadových úprav stavební úřad konstatoval, že sadové úpravy nebyly součástí předmětného územního rozhodnutí, pro sadové plochy není vymezena žádná část pozemku. Z uvedeného správní orgán I. stupně dovodil, že se jedná o nepovolené odnětí zemědělské půdy k nezemědělským účelům delší než jeden rok a že skládkováním uvedeného materiálu dochází k porušení § 3 odst. 1 zákona č. 334/1992 Sb., neboť touto nezemědělskou činností dochází k poškozování příznivých fyzikálních, biologických a chemických vlastností půdy. Správní orgán I. stupně dále uvedl, že dne 19. 2. 2014 byla provedena prohlídka terénu, během níž byly zároveň pořízeny fotografie, z nichž je patrné, že na předmětné části pozemku nebyly provedeny terénní úpravy, které by spočívaly v provedení skrývky kulturních vrstev půdy a navezení kameniva. Zároveň je z nich patrno, že sousední pozemek, který je zemědělsky obhospodařován, má shodný horizont. Na snímku z ortofotomapy z roku 2005 je patrné, že již v tomto roce byla na dotčeném pozemku umístěna deponie. Z ortofotomapy je dle správního orgánu I. stupně dále zřejmé, že dne 18. 8. 2011 probíhaly žně, a proto nelze předpokládat, že před tímto rokem byla provedena skrývka kulturních vrstev půdy. Správní orgán I. stupně konečně konstatoval, že mu nepřísluší posuzovat ani zpochybňovat platnost územního rozhodnutí, ale při svém rozhodování vycházel z vyjádření Magistrátu města Kladna, Odbor výstavby – oddělení územního rozhodování ze dne 28. 3. 2008. Rozhodnutí bylo zástupci žalobce doručeno dne 15. 4. 2015. Dne 29. 4. 2015 podal žalobce proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, kterým napadl rozhodnutí v celém rozsahu s tím, že správní orgán I. stupně nezohlednil, že předmětný pozemek není součástí zemědělského půdního fondu. Dle ustálené judikatury jsou pro zahrnutí pozemku do zemědělského půdního fondu nezbytné dva znaky, a to pozemek byl, je a nadále má být zemědělsky obhospodařovaný a dále je v evidenci nemovitostí označen druhem kultury. Ze stavu pozemku je jednoznačné, že prvý znak nebyl naplněn, když s budoucím obhospodařováním pozemku se podle platného územního plánu již v budoucnu nepočítá a není ani možné. Na části pozemku byla provedena skrývka ornice. Ve zbylé části skrývka ornice nebyla souhlasem Krajského úřadu Středočeského kraje, Odboru životního prostředí a zemědělství ze dne 16. 11. 2004 stanovena vzhledem k tomu, že se nejednalo o kvalitní zemědělskou půdu. Předmětná deponie byla na pozemku již v roce 2004, za což byla žalobci vyměřena pokuta. Předmětný typ územního rozhodnutí o změně využití území není rozhodnutím o umístění stavby, nepředpokládá tedy provádění stavební činnosti podléhající stavebnímu řízení, ani provádění kontrolních prohlídek. Území je možno k danému účelu využívat ihned po té, co nabude právní moci, nepodléhá kolaudaci ani jiným kontrolám. Zjišťování, do jaké míry bylo územní rozhodnutí naplněno, není ve veřejném zájmu a už vůbec není v kompetenci správního orgánu I. stupně. Toto územní rozhodnutí je stále platné. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť zcela chybí zdůvodnění, proč by měla předmětná deponie poškozovat příznivé fyzikální, biologické a chemické vlastnosti půdy. Chybí souvislost mezi výrokem a odůvodněním. Závažnými důvody pro zvolený postup se správní orgán nezabýval vůbec, ač jsou nezbytnou podmínkou pro uložení povinnosti odstranit zjištěné závady. Územní rozhodnutí neomezuje užití pozemku na skladování stavebního materiálu, nicméně zemina stavebním materiálem je. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jaké podklady byly využity pro vydání rozhodnutí, není zřejmé, jakými úvahami se správní orgán řídil při hodnocení důkazů a aplikaci právních předpisů. Správní orgán I. stupně nedoplnil spis o žádný podklad, který by podpořil výrok rozhodnutí. Prohlídku v terénu nelze považovat za důkaz ohledáním, neboť ten lze činit až po zahájení správního řízení a je třeba o tom sepsat protokol. Vyjádření stavebního úřadu je nepřezkoumatelné a protizákonné. Žalobce uvedl, že tak byl hrubě zkrácen na svých právech. Navrhl proto, aby bylo napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně v celém rozsahu zrušeno a řízení bylo zastaveno. Žalovaný o odvolání žalobce rozhodl rozhodnutím ze dne 8. 7. 2015, č. j. 070065/2015/KUSK/OŽP/STV, kterým napadané rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil v plném rozsahu a odvolání zamítl. V rámci svého odůvodnění žalovaný zopakoval předchozí průběh řízení, uvedl námitky žalobce obsažené v odvolání, jakož i zrekapituloval odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný nakonec konstatoval, že po přezkoumání napadeného rozhodnutí v celém rozsahu shledal, že při vydání správního rozhodnutí a při řízení, které mu předcházelo, byly dodrženy všechny povinné zásady správního řízení. Rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 11. 8. 2015. Soud předně ověřil, že žaloba byla podána včas, neboť byla dle ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí žalovaného žalobci, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soudu totiž nezbývá než v souladu s tvrzením žalobce konstatovat, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal s námitkami žalobce uvedenými v odvolání. Žalovaný pouze poté, co zrekapituloval dosavadní průběh řízení, obsah odvolání a obsah přezkoumávaného rozhodnutí, obecně shledal, že při vydání správního rozhodnutí a v řízení, které mu předcházelo, byly dodrženy všechny povinné zásady správního řízení. Takový závěr však již nijak blíže neodůvodnil, a proto z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jakými úvahami se při posouzení námitek žalobce řídil a z jakých důvodů je považoval za nedůvodné (srov. analogicky rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2006, č. j. 2 As 37/2006 – 63). Žalobce ve svém odvolání mj. podrobně odůvodňoval skutečnost, že územní rozhodnutí vydané Magistrátem města Kladna, odborem výstavby – oddělení územního rozhodování dne 28. 3. 2008, sp. zn. Výst. 573/08/328/Hoř, č. j. Výst. 573/08/Hoř-2, je stále platné, neboť pro účel, pro který bylo územní rozhodnutí vydáno, je území stále využíváno, jakož i že skladování dané zeminy na uvedeném pozemku je v souladu s tímto územním rozhodnutím. Tímto se snažil vyvrátit závěr obsažený ve sdělení Magistrátu města Kladna, Odboru výstavby – oddělení územního rozhodování, dle kterého toto územní rozhodnutí již pozbylo platnosti, neboť nebyla ve lhůtě dvou let provedena změna v užívání území v rozsahu podmínek citovaného územního rozhodnutí a dokumentace pro územní řízení, ani zahájena. Závěr Magistrátu města Kladna, Odbor výstavby – oddělení územního rozhodování, do svého rozhodnutí zcela přejal správní orgán I. stupně, který zároveň dovodil, že mu nepřísluší posuzovat ani zpochybňovat platnost územního rozhodnutí, a proto při svém rozhodování vycházel z vyjádření stavebního úřadu. Žalovaný se, jak již bylo konstatováno výše, k otázce platnosti předmětného územního rozhodnutí v souvislosti s námitkami žalobce nijak nevyjádřil a rovněž pouze zopakoval obsah sdělení Magistrátu města Kladna, Odboru výstavby – oddělení územního rozhodování. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že aby správní orgán I. stupně, jakož i žalovaný, mohli bez dalšího pouze odkázat na právní závěr obsažený ve sdělení Magistrátu města Kladna, Odbor výstavby – oddělení územního rozhodování, musel by pro ně být takový závěr v dané věci právně závazný. Při řešení předběžné otázky je správní orgán povinen postupovat v souladu s ustanovení § 57 s. ř., dle kterého závisí-li rozhodnutí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, může si o ní správní orgán mj. dle odst. 1 písm. c) uvedeného ustanovení učinit úsudek s výjimkou předběžných otázek, zda byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, či předběžných otázek týkajících se osobního stavu. Dle odst. 3 téhož ustanovení je však správní orgán vázán rozhodnutím příslušného orgánu o předběžné otázce, které je pravomocné, popřípadě vykonatelné. Sdělení Magistrátu města Kladna, Odbor výstavby – oddělení územního rozhodování vyjadřující se k předběžné otázce na základě podnětu učiněného správním orgánem I. stupně však není pravomocným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 57 odst. 3 s. ř. O takové rozhodnutí se ani jednat nemůže, neboť k pozbytí účinnosti územního rozhodnutí o změně využití území pro účel zřízení manipulační, výstavní a skladové plochy dochází dle ustanovení § 93 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění účinném do 31. 12. 2012 ze zákona po uplynutí dvou let od nabytí právní moci s výjimkami uvedenými v ustanovení § 93 odst. 4 stavebního zákona, tj. pokud v daném případě nebylo započato s využitím území pro stanovený účel. Zákon tedy v případě pozbytí platnosti územního rozhodnutí uplynutím času vůbec nepředpokládá, že by se o této skutečnosti vydávalo rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2016, č. j. 9 As 204/2015-40). Uvedené sdělení Magistrátu města Kladna, Odbor výstavby – oddělení územního rozhodování však není ani závazným stanoviskem ve smyslu ustanovení § 149 odst. 1 s. ř., neboť s ohledem na zásadu legality může správní orgán vydat závazné stanovisko pouze za situace, kdy je k tomu na základě zákona oprávněn. O závazné stanovisko se proto nemůže jednat v případě, kdy se správní orgán I. stupně pouze dotáže Magistrátu města Kladna, Odbor výstavby – oddělení územního rozhodování na jeho právní názor týkající se předběžné otázky a ten mu k tomu poskytne své vyjádření. Jelikož zákon nesvěřuje stavebnímu úřadu v daném případě vydat závazné stanovisko, nelze ani postupovat ve smyslu ustanovení § 149 s. ř. Sdělení Magistrátu města Kladna, Odbor výstavby – oddělení územního rozhodování proto nevyvolává žádné právní účinky. Je na žalovaném, aby se vypořádal s námitkami žalobce a na základě podkladů obsažených ve spise řádně odůvodnil, zda byla deponie zeminy na pozemek umístěna v souladu s tímto územním rozhodnutím, jakož i zda je v takovém případě územní rozhodnutí stále platné či nikoli. Žalovaný si v souvislosti s posouzením této otázky mohl vyžádat sdělení stavebního úřadu, jeho názorem však není vázán. Takové sdělení je žalovaný povinen hodnotit ve smyslu ustanovení § 50 odst. 4 s. ř. podle své úvahy a v souvislosti s ostatními dostupnými podklady pro vydání rozhodnutí. Žalovaný se však výše popsaným způsobem s námitkami žalobce v napadeném rozhodnutí nevypořádal, přičemž takový nedostatek odůvodnění svého rozhodnutí se nemůže snažit dohnat dodatečným odůvodněním v rámci vyjádření k podané žalobě. K takovému vyjádření nemůže soud přihlížet, neboť by se jednalo o přihlédnutí k absentujícímu odůvodnění v napadeném rozhodnutí, které však v samotném rozhodnutí obsaženo není. Správní soud se k námitkám žalobce zásadně nemůže vyjádřit dříve, než tak učiní správní orgány ve správním řízení, neboť by tím nepřípustně zasahoval do jejich pravomoci. Jelikož žalovaný na obsáhlé námitky žalobce reagoval pouze zcela neodůvodněným závěrem o dodržení všech zásad správního řízení, nelze z napadeného rozhodnutí vůbec zjistit, proč žalovaný nepovažoval námitky žalobce za důvodné a o jaké podklady se přitom opíral. Soud proto napadené rozhodnutí žalovaného ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. bez nařízení jednání výrokem I. tohoto rozsudku pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů zrušil a věc vrátil podle ustanovení § 78 odst. 4 s. ř. s. žalovanému k dalšímu řízení, aniž by se zabýval zákonností a správností napadeného rozhodnutí. V dalším řízení na žalovaném bude, aby se náležitě vypořádal s námitkami žalobce, zejména řádně odůvodnil své závěry týkající se otázky platnosti předmětného územního rozhodnutí a jeho dopadu na projednávanou věc. Žalovaný má dbát toho, aby byly ve správním řízení provedeny všechny důkazy, které jsou ve smyslu ustanovení § 52 s. ř. potřebné ke zjištění stavu věci s tím, že důkazy musí být provedeny zákonným způsobem a při jejich provádění musí být zároveň šetřena práva žalobce. Žalovaný se nesprávně domnívá, že na žalobce bylo přesunuto důkazní břemeno, aby zpochybnil důkazy správního orgánu, ačkoli v souladu s ustanovení § 50 odst. 3 s. ř. v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch žalobce. Nepodaří-li se tak žalovanému některá z podstatných skutečností předpokládající uložení dané povinnosti ve správním řízení prokázat, nelze k uložení takové povinnosti přistoupit, a to aniž by docházelo k přenesení důkazního břemene. Soud konečně zdůrazňuje, že shledá-li správní orgán za nezbytné šetření přímo na pozemku, kde se předmětná deponie nachází, provede toto zákonem stanoveným způsobem, a to v souladu s ustanovením § 54 s. ř. ohledáním na místě, o čemž vyrozumí žalobce. Za důkaz provedený v souladu s tímto ustanovením však nelze považovat kontrolu provedenou před zahájením správního řízení, při níž byly pořízeny orientační fotografie předmětného pozemku a deponie, ze kterých však nelze bez dalšího činit závěry o skutkovém stavu věci. Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta prvá s. ř. s. žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3.000,- Kč za podání žaloby a ve výši 1.000,- Kč za úspěšný návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, dále v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto náklady jsou tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání žaloby), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle advokátního tarifu (vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) 3.100,- Kč dle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu. Náklady právního zastoupení žalobce jsou dále tvořeny dvěma paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Celková výše nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí celkem 10.800,- Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 10.800 Kč, a to v soudem stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). Pro úplnost soud dodává, že žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku 2x1.000,- Kč za dva neúspěšné návrhy na přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 17. 10. 2015 a ze dne 16. 11. 2015, neboť oba návrhy nebyly dostatečně odůvodněné a bezvadný návrh mohl být již součástí samotné žaloby. Proto tyto náklady řízení nepovažuje soud za důvodně vynaložené. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 18. listopadu 2016 Olga Stránská, v. r. předsedkyně senátu Za správnost: Božena Kouřimová