46 A 21/2017

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Jana Čížka a JUDr. Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: C. s.r.o., se sídlem M., R., IČO: , zastoupené JUDr. Lukášem Kuboněm, advokátem se sídlem Choteč 64, Choteč, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5 - Smíchov, za účasti osob zúčastněných na řízení:

1. Ing. P. H., bytem X, X, a 2. obec D., se sídlem X, X, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2016, č. j. 165305/2016/KUSK, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

I. Žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2016, č. j. 165305/2016/KUSK, s e p ř i z n á v á o d k l a d n ý ú č i n e k .

II. Žalobci s e u k l á d á zaplatit do 1 měsíce od právní moci tohoto usnesení České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku, a to na účet Krajského soudu v Praze č. 3703-8729111/0710, VS: 3946002117.

Odůvodnění

Žalobou doručenou dne 13. 1. 2017 zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Rudná (dále jen „stavební úřad“) ze dne 19. 8. 2016, č. j. 06303/16/MUR/SU/DJi, kterým bylo žalobkyni nařízeno odstranit ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozhodnutí stavbu „stav ke dni 28. 1. 2016 – realizovaná část oplocení výšky 2 m, betonové sloupky, výplň betonové desky – část na pozemku p. č. a v k. ú. D. na hranici s pozemkem p. č. v k. ú. D. délka cca. 50 m, část na pozemku p. č. , , v k. ú. D. na hranici s pozemkem p. č. v k. ú. D. délka cca. 78 m, část na pozemku p. č. a v k. ú. D. na hranici s pozemkem p. č. a v k. ú. D. a podél vodoteče délka cca. 61 m a branka šířka cca. 1,1 m, část na pozemku p. č. a v k. ú. D. při hranici s pozemkem p. č. a v k. ú. D. oplocení betonové sloupky s výplní betonové desky cca. 24 m, kovová vjezdová brána šířka 4,94 m, branka šířka 1,1 m, plot KB blok cihly délka celkem cca. 15,5 m.“ Žalobkyně současně navrhla, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek. Návrh odůvodnila stručně pouze tím, že by pro ni výkon napadeného rozhodnutí znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Podle žalobkyně přiznáním odkladného účinku nemůže vzniknout újma žádné jiné osobě a jeho přiznání není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pokud by žalobkyně odstranila stavbu ve stanovené lhůtě, utrpěla by nenapravitelnou škodu, přičemž případný úspěch v této věci by byl zcela bez významu. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nevyjádřil. První osoba zúčastněná na řízení k návrhu uvedla, že s přiznáním odkladného účinku žalobě nesouhlasí. Důvodem je vážná obava o poškození stavby hráze (na pozemku p. č. st. ) rybníka, který leží na pozemku p. č. v k. ú. D., v důsledku možného vzniku jarních povodní při náhlém oteplení a tání poměrně značné sněhové pokrývky. Stavba oplocení v záplavovém území Radotínského potoka neumožňuje rozlití povodňové vlny do prostoru k tomu určeného a může enormně vzdouvat případnou x-letou vodu tak, že hrozí značné poškození až protržení hráze a vytvoření následné povodňové vlny, která může způsobit další ještě rozsáhlejší škody. Druhá osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nevyjádřila. Podle § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Zákon tedy v citovaném ustanovení stanoví celkem tři předpoklady, a to že 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu; 2) tato újma je pro žalobce nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tyto předpoklady musí být splněny kumulativně, čili v případě nesplnění byť jediného z nich nelze žalobě odkladný účinek přiznat. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nepřezkoumává v mezích žalobních bodů žalobou napadené výroky rozhodnutí, jak to musí činit při rozhodování ve věci samé (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), ale zjišťuje jen existenci uvedených zákonných předpokladů. Tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu, je povinen žalobce, který se přiznání odkladného účinku domáhá svým návrhem. Nestačí tak v návrhu toliko poukázat na možnost vzniku újmy. Vznik újmy navíc musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozhodnutí či jiným právním následkem plynoucím z tohoto rozhodnutí. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu. Případný rozpor s veřejným zájmem v případě rozhodování o přiznání odkladného účinku žalobě je povinen tvrdit a osvědčovat žalovaný. Újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, by měl žalovaný též zmínit, je-li mu z průběhu správního řízení známa. V obou případech však žalovaný není zatížen břemenem tvrzení a břemenem osvědčovacím, neboť soud je oprávněn doklady k osvědčení hrozícího dotčení veřejného zájmu, popř. i práv třetích osob, obstarat i z moci úřední. Neuvede-li žalovaný tyto okolnosti, popř. je neosvědčí, nevede to automaticky k vyhovění návrhu na přiznání odkladného účinku. Pasivita žalovaného však zvyšuje pravděpodobnost, že soud nebude schopen zjistit existenci okolností bránících přiznání odkladného účinku žalobě, a návrhu žalobce vyhoví. V předmětné věci soud nejdříve posuzoval splnění první z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, přičemž shledal, že výkonem žalobou napadeného rozhodnutí by žalobkyni nepochybně újma vznikla. Žalobou napadeným rozhodnutím ve spojení s rozhodnutím stavebního úřadu byla žalobkyni uložena povinnost odstranit stavbu oplocení. Žalobkyni by tak byly zmařeny investice do samotného zřízení stavby a vedle toho by ještě nesla i náklady na odstranění stavby, které je nevratné. Jak v obdobné situaci uvedl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008-131, dostupném na www.nssoud.cz: „(…) pokud by tedy výkonem uvedeného rozhodnutí byla stavba skutečně fakticky odstraněna, nemělo by již rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o věci samé reálný význam a nemohlo by stěžovateli poskytnout jinou než pouze hypotetickou ochranu.“ Nelze tudíž pochybovat o tom, že na základě výkonu žalobou napadeného rozhodnutí žalobkyni hrozí nezanedbatelná újma, a proto je třeba mít první podmínku vyplývající z ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. za splněnou i za situace, kdy žalobkyně vskutku nic konkrétního nedokládá a ani nepředkládá odhad hrozící majetkové újmy. Existence a povaha stavby včetně hrozící povinnosti ji odstranit je totiž mezi stranami nesporná a i bez bližšího odhadu je zjevné, že hrozící újma není jen zanedbatelné intenzity. Újmu, jež by měla vzniknout jiným osobám, popř. dotčený veřejný zájem v případě přiznání odkladného účinku žalobě, je povinen tvrdit (popř. i osvědčovat) žalovaný. Žalovaný se nicméně v soudem stanovené lhůtě k návrhu nevyjádřil. Soud v době vydání rozhodnutí neměl k dispozici ani spisy správních orgánů, neboť žalovaný dosud tyto spisy nepředložil. Žalovaný tak zcela rezignoval na plnění svých procesních povinností. V této souvislosti je významné rovněž to, že ani X. X., státní podnik, které je správcem vodního toku Radotínského potoka a které soud oslovil jako možnou osobu zúčastněnou na řízení, se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřilo. Z osob zúčastněných na řízení pouze první osoba zúčastněná na řízení vyjádřila svůj nesouhlas s přiznáním odkladného účinku žalobě. Soud ověřil z veřejně dostupných internetových stránek Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (http://nahlizenidokn.cuzk.cz, stav ke dni 6. 2. 2017), že část předmětného oplocení se skutečně nachází u břehu koryta Radotínského potoka pod hrází rybníka na pozemku p. č. v k. ú. D., který je ve vlastnictví první osoby zúčastněné na řízení. Obecně tedy nelze vyloučit, že by v případě náhlé povodně a zvýšení hladiny potoka mohlo dojít k poškození stavby hráze rybníka, čímž by mohl být ohrožen i veřejný zájem na ochraně majetku, případně zdraví a životů třetích osob. Nicméně ani první osoba zúčastněná na řízení ničím nedoložila reálnost a intenzitu nebezpečí poškození hráze rybníka. Navíc je třeba konstatovat, že ani nepřiznání odkladného účinku by nemohlo tvrzené riziko poškození hráze rybníka zcela vyloučit. Rozhodnutí stavebního úřadu totiž ukládá žalobkyni odstranit předmětné oplocení ve lhůtě 6 měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Přestože soudu není známo, kdy a zda vůbec rozhodnutí nabylo právní moci, neboť mu dosud žalovaným nebyly předloženy spisy správních orgánů, lze konstatovat i s ohledem na den vydání žalobou napadeného rozhodnutí, že k uplynutí lhůty k odstranění stavby může dojít nejdříve dne 9. 4. 2017. Lze předpokládat, že v té době již riziko povodní z tajícího sněhu, bude relativně malé. Soudu tedy nebyly předloženy spisy správních orgánů ani žádné jiné relevantní doklady svědčící o tom, že újma hrozící první osobě zúčastněné na řízení, resp. rozpor s veřejným zájmem je natolik intenzivní, že brání přiznání odkladného účinku žalobě. Soud nemá podklady pro to, aby mohl uzavřít, že újma hrozící první osobě zúčastněné na řízení v případě přiznání odkladného účinku žalobě může vyvážit újmu, která vznikne žalobkyni odstraněním oplocení. Nejsou známy ani okolnosti a údaje, z nichž by bylo možno dovodit, že by byl ohrožen důležitý veřejný zájem, který je charakterizován zvýšenou naléhavostí a konkrétní hrozbou v individuální věci (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58, publ. pod č. 3270/2015 Sb. NSS). Soud proto dospěl na základě takto osvědčeného skutkového stavu (i s přihlédnutím k procesní pasivitě žalovaného) k závěru, že důležitý veřejný zájem nebude dotčen a že újma způsobená přiznáním odkladného účinku jiným osobám nebude patrně významnější než újma, která by v případě jeho nepřiznání hrozila žalobkyni. S ohledem na shora uvedené Krajský soud v Praze návrhu žalobkyně vyhověl a její žalobě přiznal odkladný účinek. Pro úplnost je třeba dodat, že přiznáním odkladného účinku žaloby nedochází pouze k odkladu vykonatelnosti, ale pozastavují se veškeré právní účinky napadeného rozhodnutí (§ 73 odst. 3 s. ř. s.). Tím bez dalšího dochází automaticky i k pozastavení právních účinků rozhodnutí stavebního úřadu, které vydání žalobou napadeného rozhodnutí předcházelo, neboť jeho právní účinky, tj. právní moc a vykonatelnost, jsou z povahy věci závislé na právních účincích napadeného rozhodnutí žalovaného. Je však třeba podotknout, že přiznání odkladného účinku žalobě nemá absolutní povahu, ale jedná se pouze o dočasné procesní opatření, které soud může i bez návrhu zrušit, vyjde-li v průběhu řízení najevo, že pro jeho přiznání nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly (§ 73 odst. 5 s. ř. s.). Ve vztahu k výroku II. je třeba uvést, že zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve svém ustanovení § 4 odst. 1 písm. h) stanoví, že poplatková povinnost za návrh na vydání předběžného opatření vzniká uložením povinnosti zaplatit soudní poplatek. Judikatura přitom dovodila (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32, dostupné na www.nssoud.cz), že na vznik povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku je třeba analogicky vztáhnout právní úpravu poplatkové povinnosti za návrh na vydání předběžného opatření. Proto soud žalobci zároveň vyměřil i soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku podle položky 20 Sazebníku, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, přičemž splatnost poplatku stanovil podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích do jednoho měsíce od právní moci usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s ] V Praze dne 7. února 2017 Olga Stránská, v.r. předsedkyně senátu Za správnost: Alena Léblová