46 A 47/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D., a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce: O. P., narozen x, státní příslušnost Ukrajina, trvale bytem x Zakarpatská oblast, Ukrajina, toho času bytem x, zastoupen Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem náměstí Kinských 7, Praha 5, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2015, čj. MV-7338-5/SO-2015, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 5. 2015 domáhá zrušení rozhodnutí žalované, označeného v záhlaví rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 28. 11. 2014, čj. OAM-7250-20/TP-2011. Posledně uvedeným rozhodnutím byla podle § 75 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II bod 1 zákona č. 427/2010 Sb.; dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobce o povolení k trvalému pobytu podaná podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žádost žalobce byla zamítnuta, protože předložil pozměněný rodný list matky, který měl prokázat, že otec jeho matky byl české národnosti. Zkoumáním uvedeného dokladu bylo zjištěno, že se jedná o originální doklad, v němž byl pozměněn původní údaj v položce národnost otce tak, aby slovo vypadalo jako „Čech“. Tato úprava byla dle odborného vyjádření provedena odlišným inkoustem. S ohledem na zjištěné se tedy žalovaná ztotožnila se závěry správního orgánu I. stupně, že žádost je třeba zamítnout podle § 75 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, protože žalobce k žádosti doložil pozměněnou náležitost. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě Jediná námitka žalobce spočívala v tom, že žalovaná ve svém rozhodnutí pochybila, neboť nesprávně aplikovala § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce k tomu uvedl, že řádně označil důkazy na podporu svých tvrzení. Uvedl, že žádá o pobyt z důvodů hodných zvláštního zřetele dle § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, k čemuž je potřeba doložit důkaz o tom, že jeho předek byl českého původu. Žalobce tyto důkazy, tedy potvrzení Ministerstva zahraničních věcí ČR, svůj rodný list, rodný list matky a potvrzení o uzavření sňatku matky, doložil již v prvostupňovém řízení. Žalovaná od žalobce požadovala doložení podkladu pro vydání rozhodnutí, který by fakticky vyvrátil to, co žalovaná teprve dovodí z podkladů, které shromáždí pro vydání rozhodnutí. Žalobce zdůraznil, že nemůže předjímat, jak žalovaná rozhodne, protože to je předmětem až samotného rozhodnutí. Při seznámení se se spisovým materiálem nebyl žalobce žalovanou informován, jak hodlá hodnotit shromážděné podklady pro rozhodnutí. Proto žalovaná nemohla po žalobci oprávněně požadovat dodání dokladů dříve, jejich doložení teprve v odvolacím řízení bylo na místě a žalovaná měla tyto podklady v rámci odvolacího řízení zhodnotit. Žalobce tedy namítl, že žalovaná nepřihlédla k důkazům, ke kterým měla přihlédnout, a tím zatížila správní řízení vadou, jež měla za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Žalobce předložil soudu znalecký posudek RNDr. M. ze dne 16. 12. 2014 z oboru písmoznalectví a kriminalistika k vyvrácení závěru učiněného správním orgánem I. stupně na základě odborného posudku zpracovaného ve správním řízení. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky, které správní řád v § 68 odst. 3 stanoví pro odůvodnění rozhodnutí. Skutečnost, že doložený rodný list žalobcovy matky byl pozměněn, vyšla najevo z odborného zkoumání, jehož výsledek je součástí spisového materiálu, takže se s ním žalobce seznámil před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně při postupu dle § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce proti podkladům pro vydání rozhodnutí žádné námitky nevznesl a jejich doplnění nepožadoval, což vyplývá z protokolů ze dne 10. a 11. 11. 2014. Teprve k podanému odvolání doložil výpis ze státního rejstříku matričních záznamů za účelem zpochybnění výsledků odborného zkoumání imigračního policejního důstojníka. Žalovaná však k odvolání doloženou listinu nepřipustila jako důkaz, neboť ji žalobce mohl předložit či navrhnout k důkazu již v rámci prvostupňového řízení poté, co se seznámil s výsledky odborného zkoumání jakožto podkladem pro vydání rozhodnutí. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Žaloba byla podána ve lhůtě dle § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Žaloba je tedy věcně projednatelná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované [(§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 25. 5. 2011 na Generálním konzulátu České republiky ve Lvově žádost o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tedy z důvodu hodného zvláštního zřetele. Svou žádost zdůvodnil tím, že má v České republice své bratry, sestru a matku. Všichni mají v České republice povolen trvalý pobyt. Rád by žil blízko své rodiny. Dalším důvodem je, že Česká republika byla domovem jeho předků, má zde tedy kořeny, cítí s ní sounáležitost a chce se do ní vrátit. Dále zmínil, že má v České republice přislíbeno zaměstnání ve stavební firmě svých bratrů. Češtinu ovládá slovem, v písemném projevu se chce zlepšit. Dále hovoří ukrajinštinou a ruštinou. Žalobce stále bydlí ve svém rodišti v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Žalobce dále rozvedl tvrzení, že jeho předek byl české národnosti. Konkrétně se mělo jednat o otce žalobcovy matky, tedy žalobcova dědečka J. S. S., který se narodil v roce 1913 v Zakarpatské oblasti, která byla po dlouhou dobu jeho života součástí tehdejšího Československa. Žalobcův dědeček se hlásil k české národnosti, což žalobce doložil přiloženými dokumenty. Žalobcův dědeček doma hovořil česky a udržoval české zvyky, Vánoce se u nich v rodině slavily ve stejném termínu jako v České republice, nikoli v termínu podle pravoslavného zvyku. Žalobce přiložil k žádosti její písemné zdůvodnění, jehož obsah je rekapitulován v předchozím odstavci, včetně stručného životopisu, dále doložil svůj rodný list vystavený v roce 1986 Bohdanskou obecní radou lidových poslanců, potvrzení o příslušnosti k české krajanské komunitě v zahraničí vystavené v roce 2011 Ministerstvem zahraničních věcí ČR, rodný list své matky K. S., potvrzení o uzavření sňatku jeho matky vystavené v roce 2003 Ministerstvem spravedlnosti Ukrajiny, doklad o zajištění ubytování, potvrzení o hmotném zabezpečení, opis z evidence Rejstříku trestů v České republice a potvrzení o tom, že proti žalobci nikdy nebylo na Ukrajině vedeno trestní řízení ani nebyl trestán. Na výzvu správního orgánu I. stupně dále žalobce doplnil potvrzení o finančním zůstatku na bankovním účtu vedeném na jeho jméno. Dne 12. 5. 2014 bylo správnímu orgánu I. stupně doručeno odborné vyjádření zpracované vrchním policejním inspektorem Mgr. L. P., OPA Olomouc, toho času imigračním policejním důstojníkem na Generálním konzulátu České republiky ve Lvově (dále též „odborné vyjádření“). Předmětem zkoumání byl rodný list žalobcovy matky, jehož originál žalobce předložil Generálnímu konzulátu České republiky ve Lvově dne 22. 4. 2014. Zjišťovalo se, zda je tato listina původní a zda do ní nebylo později zasahováno. Závěr odborného vyjádření byl takový, že v položce národnosti otce je původní údaj pozměněn, aby slovo vypadalo jako „Čech“ (psáno ukrajinskou abecedou). Tato úprava byla provedena odlišným inkoustem. Zkoumáním tedy bylo zjištěno, že tento doklad byl pozměněn. Dne 10. 11. 2014 proběhlo seznámení žalobce s podklady pro vydání rozhodnutí. V protokolu je uvedeno, že správní orgán I. stupně při posuzování žádosti žalobce vycházel ze samotné žádosti a jejích náležitostí, z materiálů cizinecké evidence (CIS) a z vyjádření žalobce. Žalobce se s těmito podklady seznámil a nijak se k nim nevyjádřil. O den později, tedy dne 11. 11. 2014, nahlížel do spisu zmocněný zástupce žalobce. Dne 28. 11. 2014 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým zamítl žalobcovu žádost. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce k žádosti předložil pozměněný doklad, tedy rodný list žalobcovy matky, který měl potvrzovat českou národnost jeho dědečka. Tato skutečnost měla být jedním z důvodů hodných zvláštního zřetele pro udělení povolení k trvalému pobytu. Protože se jednalo o nutnou náležitost dle § 70 odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců, zamítl správní orgán I. stupně žalobcovu žádost dle § 75 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadl odvoláním, ve kterém tvrdil, že rodný list matky pozměněn nebyl. V odvolání navrhl provést důkaz znaleckým posudkem RNDr. M. M., podle něhož rodný list žalobcovy matky pozměněn nebyl, a výpisem ze státního rejstříku matričních záznamů úředně přeloženým z ukrajinštiny do češtiny, ze kterého vyplývá, že žalobcův dědeček byl české národnosti. Žalovaná o žalobcově odvolání rozhodla žalobou napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Důkazní návrhy uplatněné v odvolání vyhodnotila jako nepřípustné, což odůvodnila zásadou koncentrace správního řízení upravenou v § 82 odst. 4 správního řádu, neboť žalobce mohl tyto důkazní návrhy uplatnit již v řízení před správním orgánem I. stupně. Posouzení žalobních bodů Podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se povolení k trvalému pobytu bez podmínky nepřetržitého pobytu na území vydá cizinci, který o vydání tohoto povolení žádá z jiných důvodů hodných zvláštního zřetele. Podle § 75 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců správní orgán žádost o vydání povolení k trvalému pobytu cizinců zamítne, jestliže cizinec k žádosti předloží padělané anebo pozměněné náležitosti nebo náležitosti, v nichž uvedené údaje podstatné pro posouzení žádosti neodpovídají skutečnosti. Podle § 82 odst. 4 správního řádu se k novým skutečnostem a k návrhům na provedení nových důkazů, uvedeným v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení, přihlédne jen tehdy, jde-li o takové skutečnosti nebo důkazy, které účastník nemohl uplatnit dříve. Namítá-li účastník, že mu nebylo umožněno učinit v řízení v prvním stupni určitý úkon, musí být tento úkon učiněn spolu s odvoláním. Jediná námitka žalobce spočívá v tom, že žalovaná pochybila, neboť nesprávně aplikovala § 82 odst. 4 správního řádu. Dle žalobce měla žalovaná přihlédnout k důkazním návrhům nově uplatněným v odvolání. Žalobce zdůraznil, že nemohl předjímat, jak žalovaná (správně správní orgán I. stupně – pozn. soudu) rozhodne, protože to je předmětem až samotného rozhodnutí. Při seznámení se se spisovým materiálem nebyl žalobce žalovanou (správně správním orgánem I. stupně – pozn. soudu) informován, jak ta hodlá hodnotit shromážděné podklady pro rozhodnutí. Žalovaná proto nemohla po žalobci oprávněně požadovat dodání dokladů dříve, jejich doložení v odvolacím řízení bylo na místě a žalovaná měla navržené důkazy v rámci odvolacího řízení provést a vyhodnotit. Dle žalobce zatížila žalovaná správní řízení vadou, jež měla za následek vydání nezákonného rozhodnutí. Koncentrace řízení dle § 82 odst. 4 správního řádu je institut, který má zajistit, aby byly všechny dostupné skutečnosti tvrzeny a k jejich prokázání důkazy navrženy již v řízení před správním orgánem I. stupně. Výjimku představují toliko správní řízení zahájená z moci úřední, v nichž se účastníkovi řízení ukládá povinnost (viz rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2012, čj. 1 As 136/2012 – 23, nebo rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2011, čj. 5 As 7/2011 – 48). V nyní posuzované věci bylo řízení zahájeno na žádost žalobce a rozhoduje se v něm o vzniku práva, nikoliv o uložení povinnosti. Citované ustanovení se proto v daném řízení uplatní bez jakékoliv modifikace. Argumentace žalobce, že nemohl předjímat, jak správní orgán I. stupně rozhodne, protože to je až předmětem samotného rozhodnutí, a proto mu má být umožněno podávat nové důkazní návrhy v rámci odvolání, neobstojí. Kdyby soud tuto úvahu bez dalšího přijal, znamenalo by to, že § 82 odst. 4 správního řádu by pozbyl jakéhokoliv významu, protože rozhodnutím, ve kterém se hodnotí provedené důkazy a popisuje skutkový stav učiněný na jejich základě, končí každé správní řízení (alespoň v daném stupni řízení). Žalobci je možno dát za pravdu v tom, že mu skutečně nebylo před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně sděleno, jak správní orgán I. stupně hodnotí doposud provedené důkazy a jaký předběžný názor má na žádost jako takovou. Správní řád nicméně takovou povinnost správním orgánům neukládá a nelze ji dovodit ani z obecné poučovací povinnosti upravené § 4 odst. 2 správního řádu či z jiných základních zásad činnosti správních orgánů. Žalobce požádal o vydání povolení k trvalému pobytu z důvodu hodného zvláštního zřetele (s čímž je spojeno prominutí podmínky předchozího pobytu na území České republiky po stanovenou dobu), který spatřoval v tom, že jeho předci byli českého původu. Tuto skutečnost osvědčil rodným listem své matky, v němž je uvedeno, že otec jeho matky byl české národnosti. Ostatní listiny český původ žalobce nedokládají (např. v rodném listu žalobce je uvedeno, že jeho matka, jejíž otec měl být české národnosti, je národnosti maďarské). Z pohledu uplatněného důvodu žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu jde tedy o důkaz stěžejní. V řízení byl proveden důkaz odborným vyjádřením, které označilo tuto rozhodující listinu (důkazní prostředek) za pozměněnou, a to právě v údaji o národnosti žalobcova děda. Správní orgán I. stupně poté, co shromáždil všechny podklady pro vydání rozhodnutí (ty již posléze nebyly doplňovány), řádně vyzval žalobce k seznámení s podklady a k podání vyjádření k nim. Žalobce se s podklady pro vydání rozhodnutí osobně seznámil dne 10. 11. 2014, dne 11. 11. 2014 nahlížela do spisu žalobcova zástupkyně, což lze považovat rovněž za úkon seznámení s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce ani v odvolání, ani v žalobě nenamítl, že by se s předmětným odborným vyjádřením neseznámil, resp. že k tomu neměl možnost. Soud proto nepřezkoumával závěr žalované, že žalobce se mohl seznámit s obsahem odborného vyjádření před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tedy při nahlížení do spisu ve dnech 10. a 11. 11. 2014. Žalobci (a především pak jeho zástupkyni, která je advokátkou) muselo být i bez toho, že by byl seznámen s výsledkem hodnocení důkazů a předběžným náhledem správního orgánu I. stupně na danou věc, zřejmé, že odborným vyjádřením byla zpochybněna pravost jediného dokladu, jímž žalobce prokazoval základní skutečnost, o níž opřel žádost o vydání povolení k trvalému pobytu. Nepochybně tedy bylo v možnostech žalobce rozpoznat, že k prokázání důvodu hodného zvláštního zřetele je třeba navrhnout další důkazy, a to ať již jiné důkazy prokazující český původ žalobcova děda, nebo důkazy k vyvrácení správnosti odborného vyjádření nebo relevantnosti jeho závěrů. Nelze se tedy ztotožnit se stanoviskem žalobce, že potřebu navrhnout další důkazy mohl reálně zjistit až z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná vyhodnotila důkazní návrhy žalobce uplatněné až v odvolání zcela správně jako nepřípustné, neboť byly učiněny v rozporu s § 82 odst. 4 správního řádu. Žalobci nic nebránilo v tom, aby tyto důkazní návrhy vznesl již v řízení před správním orgánem I. stupně, správní orgán I. stupně mu k tomu poskytl dostatečný časový prostor. Je zřejmé, že vzhledem k charakteru v odvolání vznesených důkazních návrhů neměl žalobce tyto důkazní prostředky k dispozici, musel si je teprve opatřit (jednak od Ministerstva spravedlnosti Ukrajiny, jednak od znalce). K tomu, aby byl důkazní návrh účinně uplatněn, však není nezbytné, aby byl v důkazním návrhu označený důkazní prostředek současně předložen správnímu orgánu. Vznesení důkazního návrhu je procesním úkonem účastníka vůči správnímu orgánu, přičemž je na správním orgánu, aby nejprve zvážil, zda navržený důkazní prostředek provede, a posléze aby jej zajistil (a to třeba i v součinnosti s účastníkem řízení). V dané věci by proto bylo z pohledu § 82 odst. 4 správního řádu postačující, pokud by žalobce před vydáním rozhodnutí správního orgánu I. stupně uplatnil u správního orgánu své návrhy na doplnění dokazování, byť by je předložil až s časovým odstupem (po jejich opatření), to však žalobce neučinil, ačkoliv mu v tom objektivně nic nebránilo. Žalobní bod je nedůvodný. Soud závěrem dodává, že žalobce může podat novou žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, k níž zavčas přiloží všechny důkazní prostředky, které mají prokázat, že rodný list jeho matky nebyl pozměněn. Žalobou napadené rozhodnutí totiž nezakládá překážku věci rozhodnuté, neboť se jím neukládá povinnost ani nepřiznává právo (§ 48 odst. 2 správního řádu). Žalobce může požádat o vydání nového rozhodnutí dle § 101 písm. b) správního řádu (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2008, čj. 6 As 12/2008 – 73, dále též rozsudek ze dne 20. 6. 2013, čj. 7 As 33/2013 – 36, a rozsudek ze dne 5. 9. 2016, čj. 7 As 112/2016 – 33). Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení Vzhledem k tomu, že soud neshledal uplatněný žalobní bod důvodným ani neshledal žádné vady řízení, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.). Žalobce přiložil k žalobě znalecký posudek zpracovaný RNDr. M., jímž chtěl prokázat pravdivost tvrzení, že je krajanem. Soud neprovedl důkaz tímto posudkem, neboť žalobní bod uplatněný v žalobě se týká toliko procesní otázky, zda bylo přípustné provést tento důkaz v řízení správním. Samotná existence tohoto posudku ani jeho obsah nejsou pro posouzení daného žalobního bodu významné. Žalobcův důkazní návrh se tak míjí s předmětem soudního řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení nevznikly náklady převyšující náklady na běžnou administrativní činnost. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 21. prosince 2016 Olga Stránská, v. r. předsedkyně senátu Za správnost: Božena Kouřimová