46 A 81/2014

Rubrum

Č ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Olgy Stránské a soudců Mgr. Tomáše Kocourka, Ph.D. a JUDr. Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: J. L., spol. s r.o., IČ x, se sídlem x, zastoupený JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, 530 02 Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, 110 00 Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) K. R., bytem x, 2) M. O., bytem x, 3) J. K., bytem x, 4) Ing. P. N., bytem x, 5) J. K., bytem x, 6) M. N., bytem x, 7) F. K., bytem x, 8) D. H., bytem x, 9) S. H., x, 10) I. B., x, 11) T.F., 12) S. F., oba x, 13) Č. r. s., z.s., místní organizace x, x 14) J. R., bytem x, a 15) L.K., bytem x, osoby zúčastněné č. 14 a 15 zastoupeny Mgr. Renatou Strnadovou, advokátkou se sídlem Špitálská 11, Příbram, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2014, č. j. 63392/2014-MZE-16231, o zrušení rybářského revíru, t a k t o :

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2014, č. j. 63392/2014-MZE-16231, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 13 . 2 0 0 , - Kč, a to k rukám jeho právního zástupce, JUDr. Stanislava Kadečky, Ph.D., advokáta.

III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 3. 7. 2014, č. j. 097984/2014/KUSK, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o změnu rybářského revíru č. 155 L. 17A. Žalobce namítl, že přestože splnil zákonem stanovené podmínky pro změnu resp. zrušení rybářského revíru, žalovaný potvrdil rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti, a to pro právní názor nemající oporu v právní úpravě. Uvedl, že základní východisko pro celé řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí, je nutné identifikovat v relevantní části ustanovení § 4 odst. 3 písm. b) zákona č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství), ve znění pozdějších předpisů, která zní: „Rybářský revír se vyhlašuje na základě žádosti nájemce uvedených nemovitostí, prokáže-li žadatel, že písemně uzavřel nájemní vztah za účelem výkonu rybářského práva k uvedeným nemovitostem s vlastníkem nebo všemi vlastníky anebo všemi spoluvlastníky uvedených nemovitostí.“ Ve smyslu citovaného ustanovení je tedy třeba vycházet z toho, že zákon ukládá osobě, která má zájem o vyhlášení, změnu či zrušení rybářského revíru, povinnost uzavřít se všemi vlastníky či spoluvlastníky pozemků nacházejících se pod uzavřenou vodou specifickou nájemní smlouvu, jinak není oprávněna odpovídající žádost podat. Tyto podmínky žalobce splnil, což uznal i žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalovaný však pochybil, pokud tyto podmínky označil za nedostatečné, protože do doby podání žádosti došlo např. vlivem úmrtí ke změně spoluvlastníků a noví spoluvlastníci, kteří nájemní smlouvu nepodepsali, s žádostí odvolatele vyjádřili nesouhlas. Tento názor žalovaného, tedy že zákon vyžaduje všeobecný konsenzus -považuje žalobce za jednoznačně nesprávný, resp. neodpovídající zákonné úpravě, a to ze dvou důvodů. První důvod směřuje do oblasti dědického práva. Je totiž zřejmé, že když dojde k úmrtí jednoho spoluvlastníka, který signoval potřebnou nájemní smlouvu, přechází veškerá práva a povinnosti na jeho dědice. Dědicové (noví spoluvlastníci) tedy sice nemusí být uvedeni v hlavičce předmětné smlouvy, avšak plně jim náleží veškerá práva jejich právního předchůdce (zůstavitele) a jsou vázáni také veškerými jeho povinnostmi. Přechod práv a povinností na nové spoluvlastníky (dědice) tak nic nemění (a ani nemůže měnit) na platnosti a účinnosti nájemní smlouvy, která je použita jako doklad při vyhlášení, změně či zrušení rybářského revíru. Druhý důvod pak spočívá v tom, že žalovaný požaduje - zcela nad rámec shora citovaného ustanovení zákona o rybářství - souhlas všech vlastníků a všech spoluvlastníků se všemi kroky žalobce (jakožto nájemce) týkajícími se předmětného rybářského revíru (jeho části). Je přitom bezesporu rozdíl, pokud zákon hovoří v případě podání žádosti nájemcem o podmínce předložení nájemních smluv uzavřených se všemi vlastníky a všemi spoluvlastníky (tuto podmínku považuje za splněnou i sám žalovaný) nebo pokud hovoří, v případě podání žádosti přímo vlastníky a spoluvlastníky, o podmínce individuální účasti všech vlastníků a všech spoluvlastníků. Zatímco tedy v případě prvém (nájemce - žadatel) podává žádost (zpravidla) jediná osoba, která uzavřela a předložila nezbytné nájemní smlouvy, v případě druhém (vlastníci a spoluvlastníci jako žadatelé) je podávána společná žádost všech vlastníků a všech spoluvlastníků, přičemž chybí-li podpis (souhlas) byť jediného vlastníka či spoluvlastníka pod samotnou žádostí, nelze této žádosti vyhovět. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaný navíc zcela opomíjí důsledky, které jeho právní názor má (resp. by v případě svého uplatňování měl) pro činnost subjektů (nájemců) uzavírajících za účelem výkonu rybářského práva nezbytné nájemní smlouvy, jelikož i poté, co uzavřou nájemní smlouvu se všemi vlastníky a splní tak zákonem o rybářství stanovenou podmínku pro podání konkrétní žádosti, zůstávali by nájemci v absolutní právní nejistotě, zda vůbec bude jejich žádost z hlediska jejich vztahu s vlastníka a spoluvlastníky akceptována. Ministerstvo zemědělství zde tak navíc v zásadě popírá základní zásadu pacta sunt servanda, platnou pro navazování a realizaci soukromoprávních vztahů. Rovněž upozornil, že ani se zřízením rybářského revíru, jehož se týká jeho žádost, nebyl původně (v roce 1999) dán souhlas všech vlastníků a spoluvlastníků dotčených pozemků. Konečně uvedl, že veřejný zájem na šetrném využívání přírodních zdrojů a na ochraně přírodního bohatství nebude v případě, že bude jeho žádosti vyhověno, dotčen. Závěrem navrhl, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl k otázce smluv uzavřených žalobcem s vlastníky dotčených pozemků následující: 1) Smlouva o nájmu pozemku ze dne 12. 5. 1993, uzavřená mezi J. N. a M. N. jako spoluvlastníky na straně pronajímatelů a žalobcem na straně nájemce, ve znění Dodatku č. 5 ze dne 5. 7. 2005, opravňovala žalobce jakožto nájemce k výkonu rybářského práva (dále jen „Smlouva 1“); 2) Smluvní strany Smlouvy 1 projevily vůli nově upravit vzájemná práva a povinnosti, a za tímto účelem sepsaly Smlouvu o nájmu pozemku ze dne 25. 10. 2006, kterou byla původní Smlouva 1 v plném rozsahu nahrazena (dále jen „Smlouva 2“). Smlouva 2 byla uzavřena na straně pronajímatele M. N. a právními nástupci J. N., tedy D. H., L. K. aj. R. se žalobcem na straně nájemce; 3) Smlouva 2, která nově upravila práva a povinnosti mezi spoluvlastníky Předmětných pozemků a žalobcem, byla uzavřena za účelem provozování přírodního koupaliště, nikoliv však k výkonu rybářského práva; 4) dne 30. 9. 2013 mělo dojít k uzavření dodatku č. 13 ke Smlouvě č. 2, mezi žalobcem a D. H., L. K., M. N. aj. R. (dále jen ,,Dodatky“); 5) platnost dodatku č. 13 ke Smlouvě 2 ze dne 30. 9. 2013, uzavřeného mezi žalobcem aj. R., byla zpochybněna čestným prohlášením J. R. ze dne 18. 2. 2014; 6) přípisem ze dne 10. 6. 2014 se J. R. a L. K., obě právní nástupkyně J. N., vyjádřily tak, že zásadně nesouhlasí se změnou či zrušením Revíru (části revíru). Žalovaný uvedl, že s ohledem na výše uvedené má za prokázané, že žalobce uzavřel nájemní smlouvu se všemi vlastníky, respektive spoluvlastníky předmětných pozemků, nemá však za prokázané, že by nájemní vztahy k předmětným pozemkům byly vždy založeny za účelem výkonu rybářského práva. Z toho důvodu má za to, že žalobce nesplnil podmínky stanovené § 4 odst. 6 a 7 ve spojení s odst. 3 písm. b) zákona o rybářství, jeho žádosti tak nemohlo být vyhověno a proto navrhl zamítnutí žaloby. Osoby zúčastněné na řízení 1) – 9) ve svém vyjádření podpořily argumentaci žalobce a uvedly, že pokládají nucené přetrvávání revíru bez souhlasu vlastníků a spoluvlastníků pozemků, na nichž byl tento rybářský revír vyhlášen a též bez souhlasu žalobce jako nájemce těchto pozemků, za ústavně nekonformní omezení jejich vlastnického práva. Osoby zúčastněné na řízení 10) – 12) se k věci nevyjádřily. Osoby zúčastněná na řízení 13) – 15) ve svém vyjádření uvedly, že ze znění § 4 odst. 6 zákona o rybářství vyplývá, že změnit rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru lze pouze na základě žádosti uživatele příslušného rybářského revíru nebo vlastníka rybníka nebo pozemku, na kterém se nachází uzavřená voda. Zákon v tomto ohledu nepřipouští, aby k žádosti o změnu rybářského revíru byli legitimováni i nájemci předmětných pozemků, tak jak je to možné dle § 4 odst. 7 písm. b) zákona o rybářství v případě osob legitimovaných k podání žádosti o zrušení revíru. Rovněž zpochybnily, že by všechny nájemní smlouvy předložené žalobcem byly uzavřeny za účelem výkonu rybářského práva. Ze správního spisu zjistil soud následující skutečnosti: Dne 8. 7. 2013 obdržel krajský úřad žádost žalobce o zrušení rybářského revíru č. x 155 L. 17A, část jezero L. v k.ú. L. u D. Přílohou této žádosti bylo 16 kopií nájemních smluv mezi vlastníky pozemků a odvolatelem. Tyto kopie tvoří vždy první strana nájemní smlouvy a kopie dodatku s určením výkonu rybářského práva jako jednoho z účelů nájmu. Dne 14. 2.2014 vydal krajský úřad rozhodnutí č. j. 028040/2014/KUSK, kterým změnil rybářský revír č. x 155 L. 17A tak, že z něj vyjmul vodní plochu jezero L.. Dne 17. 4. 2014 zrušil žalovaný svým rozhodnutím č. j. 22229/2014-MZE-16231 výše uvedené rozhodnutí krajského úřadu. Dne 3. 7. 2014 vydal krajský úřad rozhodnutí č. j. 097984/2014/KUSK, kterým žádost žalobce o změnu rybářského revíru č. 411 155 Labe 17A zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že někteří vlastníci dotčených pozemků vyjádřili nesouhlas se zrušením stávajícího rybářského revíru resp. s jeho změnou, což dle krajského úřadu vede ke ztrátě aktivní legitimace žalobce ke zrušení či změně revíru, přičemž odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2011, č. j. 1 As 50/2010-96. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že existence rybářských revírů je v současném českém právním řádu bytostně spjata zpravidla se střetem dvou základních ústavně chráněných práv, a to práva na šetrném využívání přírodních zdrojů a práva na ochranu vlastnictví. Aby ochrana jednoho veřejného zájmu nebránila ochraně druhého a aby tato práva ve svém vzájemném vztahu byla proporcionálně vyvážena, zakotvil zákonodárce do procesu vyhlašování, změn či zrušení rybářských revírů řadu podmínek. Zákon o rybářství chrání veřejný zájem, jímž je chov a podpora života ryb, tedy výkon rybářského práva. Výkon vlastnického práva je tím nucené omezen, ovšem takové nucené omezení vlastnického práva je v mezích stanovených čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Za situace, kdy jeden ze spoluvlastníků se zrušením či změnou rybářského revíru nesouhlasí, nelze žádosti o změnu či zrušení rybářského revíru vyhovět, nebyla-li podána všemi spoluvlastníky, což vyplývá z ustanovení § 4 odst. 7 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 3 písm. b) zákona o rybářství a z judikatury NSS. Dále uvedl, že žalobce sice uzavřel nájemní smlouvu se všemi vlastníky a spoluvlastníky pozemků, avšak do doby podání žádosti došlo např. vlivem úmrtí ke změně spoluvlastníků a noví spoluvlastníci, kteří nájemní smlouvu nepodepsali, s žádostí odvolatele vyjádřili nesouhlas. Žalovaný shrnul, že stejně jako je ke vzniku rybářského revíru nutný souhlas všech vlastníků pozemků, na nichž se uzavřená voda nachází, je také pro změnu či zrušení revíru nezbytné vyžadovat souhlas všech vlastníků. Soud přezkoumal napadená rozhodnutí krajského i stavebního úřadu v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Při přezkoumání rozhodnutí soud vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Podle ustanovení § 4 odst. 3 písm. b) zákona o rybářství se rybářský revír vyhlašuje „na žádost vlastníka pozemku, na němž se nachází uzavřená voda; je-li vlastníků nebo spoluvlastníků těchto nemovitostí více, vyhlásí příslušný rybářský orgán rybářský revír na základě žádosti všech vlastníků nebo všech spoluvlastníků nebo osoby pověřené všemi vlastníky nebo všemi spoluvlastníky k podání žádosti o vyhlášení rybářského revíru nebo na základě žádosti nájemce uvedených nemovitostí, prokáže-li žadatel, že písemně uzavřel nájemní vztah za účelem výkonu rybářského práva k uvedeným nemovitostem s vlastníkem nebo všemi vlastníky anebo všemi spoluvlastníky uvedených nemovitostí“. Podle ustanovení § 4 odst. 6 zákona o rybářství „Příslušný rybářský orgán může změnit rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru, změní-li se podmínky rozhodné pro vyhlášení příslušného rybářského revíru nebo dojde-li ke změně podmínek rozhodných pro chov a podporu života ryb v příslušném rybářském revíru. Změna rozhodnutí může být provedena z vlastního podnětu příslušného rybářského orgánu nebo na žádost uživatele příslušného rybářského revíru nebo vlastníka rybníka nebo pozemku, na kterém se nachází uzavřená voda. Pro vyhlášení případných změn rozhodnutí o vyhlášení rybářského revíru nebo rozhodnutí o zrušení rybářského revíru platí ustanovení odstavců 1 až 3.“. Podle ustanovení § 4 odst. 7 písm. b) zákona o rybářství „Příslušný rybářský orgán rozhodne o zrušení rybářského revíru na základě žádosti osob uvedených v odstavci 3 písm. a) nebo b)“. Z těchto ustanovení vyplývá, že žadatel žádající o změnu či zrušení rybářského revíru musí splňovat stejné požadavky jako žadatel o vznik rybářského revíru. K tomu soud dodává, že se nemohl zabývat argumentací osoby zúčastněné č. 13, že nájemce pozemků není k podání návrhu na změnu rybářského revíru (oproti návrhu na zánik) vůbec oprávněn, jelikož tato otázka jde mimo rozsah přezkumné činnosti soudu vymezené žalobními body. Navíc žalovaný byl ve správním řízení se žalobcem zajedno v tom, že nájemce takovou žádost podat může a spornou otázkou bylo pouze to, zda k takové žádosti potřebuje výslovný souhlas vlastníků předmětných pozemků, či nikoliv. Z toho důvodu i v případě, kdy by soud argumentaci osoby zúčastněné č. 13 akceptoval, nemělo by to žádného vlivu na rozhodnutí ve věci, jelikož není přípustné, aby soud potvrdil rozhodnutí správního orgánu ze zcela odlišných důvodů, než pro které bylo vydáno (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007-75 nebo ze dne 14. 3. 2013, č. j. 4 As 10/2012-48). Pro úplnost soud dodává, že se nezabýval ani tím, zda se v projednávané věci jedná o změnu či zrušení revíru (což ze správního spisu není zcela jasné), jelikož tato otázka nebyla v žalobě vznesena a její zodpovězení není ani nezbytné pro přezkum napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Ustanovení § 4 odst. 3 písm. b) zákona o rybářství upravuje dva způsoby pro vznik, změnu či zánik rybářského revíru na žádost jiné osoby než vlastníka rybníka. Prvním způsobem je společná žádost vlastníků dotčených pozemků, podaná buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Jelikož v tomto případě jsou žadateli všichni vlastníci, je samozřejmě nutný jejich výslovný souhlas. Druhým způsobem vzniku, změny či zániku rybářského revíru je žádost nájemce (všech) předmětných pozemků, který prokáže, že písemně uzavřel nájemní vztah za účelem výkonu rybářského práva k uvedeným nemovitostem s vlastníkem nebo všemi vlastníky anebo všemi spoluvlastníky uvedených nemovitostí. V tomto případě je žadatelem toliko jedna osoba (nájemce), která musí mít pro úspěch žádosti s vlastníky dotčených nemovitostí uzavřeny nájemní smlouvy se specifickým účelem – výkonem rybářského práva. Souhlas těchto vlastníků s jednotlivými kroky nájemce pak již není zákonem vyžadován – ostatně, bylo by zcela zbytečné požadovat po nájemci uzavření nájemních smluv se specifickým účelem (výkon rybářského práva), pokud by byl ke každé žádosti vyžadován aktivní souhlas vlastníků dotčených nemovitostí. Z výše uvedeného výkladu je zřejmé, že žalovaný pochybil, pokud požadoval souhlas všech vlastníků u žádosti o zrušení části rybářského revíru podané nájemcem dotčených pozemků a jeho rozhodnutí je proto nezákonné. Případný není ani odkaz správních orgánů na rozsudek NSS ze dne 5. 10. 2011, č. j. 1 As 50/2010-96, jelikož tento rozsudek se vztahoval k prvnímu ze způsobů pro vznik, změnu či zánik rybářského revíru – tedy ke společné žádosti vlastníků. Ve věci posuzované NSS byl žadatelem o zrušení rybářského revíru jeden z vlastníků dotčených pozemků (a jiní vlastníci vyslovili se žádostí nesouhlas), zatímco v tomto případě je žadatelem nájemce, který souhlas všech vlastníků ke konkrétnímu kroku dokládat nemusí. Pro úplnost soud dodává, že argumentace žalovaného ve vyjádření k žalobě, zpochybňující, že veškeré nájemní vztahy k předmětným pozemkům byly založeny za účelem výkonu rybářského práva, by v případě své faktické správnosti (kterou soud nikterak neposuzuje) byla důvodem k zamítnutí žádosti žalobce, nicméně pro projednávanou věc není tato argumentace podstatná, jelikož se neobjevila v napadeném rozhodnutí, které bylo vydáno ze zcela jiných důvodů. Dalšími žalobními námitkami se soud již nezabýval, jelikož s ohledem na shora uvedený závěr nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné. Z výše uvedených důvodů bylo napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušeno § 78 odst. 1 písm. s. ř. s.) a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Ve věci rozhodoval soud bez jednání, jelikož účastníci s takovým postupem vyslovili souhlas podle ustanovení § 51 odst. 1 s. ř. s. V dalším řízení bude na žalovaném, aby věc opětovně posoudil v souladu se závěry soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaný v dalším řízení předně posoudí argumentaci osob zúčastněných na řízení č. 13 – 15. Pokud ji shledá nedůvodnou, posoudí, zda existují nájemní smlouvy z vlastníky dotčených nemovitostí za účelem výkonu rybářského práva. Pro úplnost soud dodává, že práva a povinnosti z existujících nájemních smluv přecházejí i na právní nástupce původních pronajímatelů. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové částce 13.200,- Kč. Tato částka sestává z odměny advokáta ve výši 12.400,- Kč za tři úkony právní služby po 3.100,- Kč [převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a sepsání repliky k vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení – § 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], ze tří paušálních částek jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a z částky 3.000,- Kč představující zaplacený soudní poplatek za podání žaloby. O nákladech řízení osob zúčastněných na řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 5 s. ř. s., neboť těmto osobám neuložil splnění jakýchkoliv povinností a důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení těmto osobám v průběhu řízení nevyvstaly.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 30. srpna 2016 Olga Stránská, v. r. předsedkyně senátu Za správnost: Božena Kouřimová