47 A 6/2014

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Šimůnkové a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobce: B. V., bytem x, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2014, č. j. 036836/2014/KUSK, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 5. 2014 domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Čáslav ze dne 10. 1. 2014, č. j. SU 537/14 (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu“). Rozhodnutím stavebního úřadu byl dle ustanovení § 100 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnut návrh žalobce na povolení obnovy řízení ve věcech, která stavební úřad ukončil svým rozhodnutím ze dne 17. 6. 2008, č. j. VÝST 15066/08, 3284/2008-Ob, jímž bylo povoleno odstranění staveb, a dále rozhodnutím ze dne 29. 7. 2008, č. j. VÝST 17570/05, 3942/2008-Ob, kterým bylo vydáno stavební povolení na stavbu „dřevařský závod Čáslav“. S podáním žaloby žalobce požádal o přiznání plného osvobození od soudních poplatků a poskytnutí bezplatné právní pomoci. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 6. 2014, č. j. 47 A 6/2014-28, pod bodem I. výroku přiznal žalobci částečné osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90%, pod bodem II. výroku vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku ve výši 300,- Kč (10% z částky 3.000,- Kč za žalobu proti rozhodnutí správního orgánu) a pod bodem III. zamítl návrh žalobce na ustanovení advokáta. Žalobce podal proti bodu II. a III. výroku rozhodnutí kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014, č. j. 7 As 109/2014-11, v bodě II. výroku odmítnuta a v bodě III. výroku zamítnuta. Rozsudek Nejvyššího správního soudu byl žalobci doručen dne 2. 10. 2014, téhož dne nabyl právní moci. Žalobce podal ke zdejšímu soudu dne 5. 7. 2014 další návrh na plné osvobození od soudních poplatků, který byl zamítnut usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2015, č. j. 47 A 6/2014-72. Současně byl žalobce tímto rozhodnutím v bodě II. výroku opětovně vyzván k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve výši 300,- Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Soud přitom žalobce poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší správní soud jako nedůvodnou zamítl rozsudkem ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 145/2015-12, s tím, že krajský soud nebyl ani povinen o žádosti o osvobození od soudních poplatků znovu rozhodovat, neboť žalobce nedoložil relevantní změnu poměrů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2015, č. j. 8 Afs 201/2014-13). Rozsudek Nejvyššího správního soudu byl žalobci doručen dne 6. 1. 2016, téhož dne nabyl právní moci. Krajský soud v Praze zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž shledal, že vyměřený soudní poplatek dosud zaplacen nebyl. Podáním ze dne 7. 1. 2016 žalobce požádal o povolení splátek k zaplacení soudního poplatku, a to ve splátkách po 100,- Kč. Dle ustanovení § 47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Soud posoudil žádost žalobce o povolení splátek k zaplacení soudního poplatku jako žádost o nezastavení řízení v důsledku nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, neboť v předmětné žádosti žalobce usiluje o pokračování řízení s tím, že poplatek uhradí až následně ve splátkách. Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že „žádost o posečkání úhrady soudního poplatku, resp. žádost o rozložení jeho úhrady na splátky (§ 156 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu), není přípustná v případě poplatku splatného podáním návrhu [§ 4 odst. 1 písm. a) až d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], kdy zaplacení soudního poplatku je podmínkou pro to, aby řízení mohlo dále pokračovat. V těchto případech stanoví zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, jiný postup (§ 13 odst. 2): povinnost platit soudní poplatek může být na základě žádosti poplatníka za splnění podmínek vyjmenovaných v § 9 odst. 4 písm. c) citovaného zákona odložena až do rozhodnutí ve věci samé (§ 9 odst. 6 téhož zákona), případně může být této povinnosti poplatník zproštěn využitím institutu osvobození od soudního poplatku“ (srov. usnesení ze dne 11. 7. 2012, č. j. 1 Ans 3/2012 – 34). V případě poplatku za žalobu dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích nelze žádat o posečkání úhrady soudního poplatku, respektive o povolení splátek soudního poplatku podle daňového řádu. Taková žádost je nepřípustná, neboť na zaplacení soudního poplatku závisí samotné vedení řízení a zákon pro případ nezaplacení soudního poplatku předpokládá jednoznačný následek v podobě zastavení řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2012, č. j. 2 As 117/2012 - 16). V tomto případě žalobce nesplňuje ani podmínky ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích, neboť svou žádost o povolení splátek relevantně nezdůvodnil, respektive nesdělil soudu okolnosti, které by osvědčovaly nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma, a nedoložil, že bez své viny vyměřený soudní poplatek dosud nemohl uhradit. Žalobce nemůže být zproštěn povinnosti úhrady soudního poplatku ve vyměřené výši 300,- Kč, neboť již byl rozhodnutím soudu částečně osvobozen od povinnosti úhrady soudních poplatků, a to v rozsahu 90%. Nadto nelze přehlédnout, že žalobci byl soudní poplatek ve výši 300,- Kč vyměřen poprvé usnesením zdejšího soudu ze dne 16. 6. 2014, byl opětovně vyzván k jeho úhradě usnesením ze dne 5. 7. 2014 a podáním ze dne 7. 1. 2016 žádal o povolení splátek, přičemž do této doby soudní poplatek uhrazen nebyl (dne 22. 10. 2015 zaplatil pouze částku 100,- Kč). Lhůta pro zaplacení soudního poplatku se tak fakticky prodloužila o několik měsíců. Měl-li tedy žalobce v úmyslu soudní poplatek uhradit, byla mu poskytnuta dostatečně dlouhá doba pro jeho zaplacení, přičemž si žalobce měl být vědom již na počátku řízení, že s podáním žaloby je spojena poplatková povinnost. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že došlo k naplnění podmínek vyplývajících z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek, ačkoliv k tomu byl ze strany soudu řádně vyzván a rovněž poučen o následcích nesplnění této povinnosti. Proto soud řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného zastavil. Jediným úkonem, který by soudu umožnil přistoupit k meritornímu přezkumu žaloby, by tak bylo zaplacení soudního poplatku, provedené nejpozději v den právní moci usnesení o zastavení řízení, jak vyplývá z ustanovení § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2008, č. j. 5 Afs 1/2007 - 172, publikovaný pod č. 2328/2011 Sb. NSS). Dle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož důvodem k zastavení řízení nebyla žádná skutečnost předvídaná ustanovením § 60 odst. 3 věty druhé s. ř. s., rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 27. října 2016 JUDr. Věra Šimůnková, v. r. předsedkyně senátu Za správnost: Božena Kouřimová