47 Ad 20/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: L. B., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Markem Chlebikem sídlem Školská 694/32, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 5. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 15. 7. 2025 do datové schránky soudu domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 27. 2. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 39 odst. 2 písm. b) a c) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu, neboť podle posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 20. 2. 2025 je žalobce nadále invalidní pro invaliditu prvního stupně.

2. Žalobce v žalobě namítá, že žalovaná nesprávně posoudila jeho zdravotní stav a dále namítá rozpor s objektivními lékařskými nálezy. Jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byl stanoven stav po operaci astrocytomu s lehkým reziduálním neurologickým nálezem, který byl kvalifikovaný podle kapitoly II, oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, a pro kterou se stanovila míra poklesu pracovní schopnosti na horní hranici, tj. 25 %, která byla dále navýšena o 10 %. Podle žalobce je tento závěr v rozporu s dlouhodobým vývojem zdravotního stavu žalobce a dřívějšími posudky. V minulosti byla jeho míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena na 70 % (v roce 2021) nebo na 50 % (v roce 2022). Lékařské zprávy přitom neprokazují jakékoliv zlepšení zdravotního stavu žalobce, ba naopak. Neurologický nález z 6. 1. 2025 konstatuje, že stav je stejný, lékařská zpráva z 6. 3. 2025 potvrzuje, že stav je totožný jako v minulosti bez zlepšení. Argumentaci žalované, že byl v minulosti posudek žalobce nadhodnocen, považuje žalobce za neudržitelný. Žalovaná nevysvětlila, jak mohlo dojít po mnoha letech k radikální změně. Žalobce má za to, že je posouzení žalované nepředvídatelné a v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Žalovaná se s touto námitkou, kterou žalobce uplatnil v námitkách, nijak nevypořádala, pouze konstatovala, že byl stav nadhodnocen. Žalobce posudkovému zhodnocení vytýká, že nedostatečně hodnotí kumulativní vliv všech onemocnění žalobce na jeho celkovou výkonnost a schopnost vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.

3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobce navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“).

4. V průběhu jednání prováděl soud nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci (dále jen „MPSV“) v Praze. Žalobce v písemném vyjádření k posudku, které zaslal soudu ještě před jednáním, namítal, že posudek není úplný a přesvědčivý a navrhoval jeho doplnění. Žalobce má za to, že konstatovaná míra poklesu pracovní schopnosti 35 % neodpovídá obsahu shromážděné zdravotní dokumentace. Ačkoli se opírá o nálezy, které samy potvrzují trvalý a neměnný charakter postižení žalobce, přesto z nich posudkoví lékaři vyvozují nižší hodnocení než v minulosti. Jednotlivá postižení hodnotí izolovaně, aniž by přesvědčivě posoudil jejich souběh a kumulativní funkční dopad. Ačkoli byl pokles pracovní schopnosti navýšen ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o 10 %, tak podle žalobce posudková komise nijak nevysvětlila, proč právě tato hodnota dostatečně vystihuje celkový funkční dopad takto rozsáhlého souběhu postižení a proč nevede k poklesu pracovní schopnosti vyššímu. Fakticky bagatelizuje konzistentní dokumentaci, když posudek opakovaně charakterizuje funkční postižení jako frustní, nálezy zmiňuje, aniž by vysvětlil, proč jim navzdory jejich konzistentnosti v čase nepřikládá posudkově významnější váhu. Přičítá žalobci k tíži, že se neléčí na psychiatrii. Žalobce nepovažuje za správné, aby byl hodnocen příznivěji jen proto, že se snaží fungovat bez psychiatrické diagnózy a medikace. Rozhodující pro posouzení invalidity je objektivní funkční stav, nikoli to, zda a v jakém rozsahu se žalobce léčí. Absence aktuální psychiatrické léčby nevypovídá o absenci či menší tíži postižení; organický podklad (stav po operaci a reoperaci astroctomu zadní jámy lební) se nezměnil. Somatické následky – postižení pravé horní končetiny, následky myelitidy, postižení oka, hluchota a zvýšená unavitelnost – jsou samy o sobě dlouhodobé a významné a obstojí nezávisle na psychiatrické anamnéze. Podle žalobce nelze výkon aktuálního povolání vykládat ve smyslu lehkého zdravotního postižení žalobce. Práci, která respektuje omezení žalobce nesvědčí o mírnosti omezení žalobce ale o rozsahu jeho omezení. Žalobce poukázal na to, že v letech 2013, 2016, 2022 a 2023 bylo jeho zdravotní postižení hodnoceno podle položky 1c, v roce 2021 dokonce podle položky 1d. Teprve od roku 2024 byla rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce podřazena pod položku 1b. Toto přeřazení směrem dolů přitom není doloženo žádným zlepšením původních postižení. Naopak posudek shodně popisuje stav jako neměnný. Současně přibylo další závažné neurologické onemocnění (stav po autoimunitní myelitidě C5-7, anti-MOG pozitivní, s reziduální monoparézou akra pravé horní končetiny). Žalobce tak nerozumí tomu, jak je možné při absenci jakéhokoli doloženého zlepšení původních postižení a při současném vzniku dalšího závažného onemocnění dojít k nižšímu posudkovému hodnocení pracovní schopnosti žalobce než v předchozích letech. Posudek nepřesvědčivě stanoví dobu platnosti posudku s odkazem na možnost budoucí adaptace, jež je v rozporu s charakterem postižení. Z posudku není podle žalobce zřejmé, z jakých odborných podkladů komise dovozuje předpoklad takové budoucí adaptace, která by měla posudkový význam, jestliže současně vychází z trvalosti a stabilizovanosti postižení žalobce. Posudek tak považuje za vnitřně rozporný. Účastníci pak při jednání setrvali na svých procesních stanoviscích.

5. Soud neprováděl žalobcem v žalobě navrhované důkazy, neboť veškeré listiny, které k žalobě přiložil, jsou součástí správního spisu. Ze správního spisu soud bez dalšího vychází – správní spis není předmětem dokazování.

6. Jelikož soudu nebyl předložen úplný správní spis, vyžádal si ještě před ústním jednáním jeho doplnění o žádost žalobce o invalidní důchod ze dne 3. 12. 2024 a posudek o invaliditě, na který odkazovalo rozhodnutí žalované ze dne 27. 2. 2025. Soud tedy z doplněného správního spisu zjistil, že žalobce požádal o změnu výše invalidního důchodu. Na základě toho zpracovala posudková lékařka IPZS posudek ze dne 20. 2. 2025, č. j. X, ve kterém dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %, která se s ohledem na další zdravotní postižení žalobce navýšila ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity o dalších 10 %. Celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce tak činila 35 %.

7. S odkazem na závěr posudku posudkové lékařky IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 27. 2. 2025, kterým podle § 41 odst. 3 a pro nesplnění podmínek podle § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění zamítla žádost žalobce o zvýšení invalidního důchodu.

8. Dne 18. 3. 2025 podal žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, ve kterých s odkazem na lékařské zprávy uvedl, že je jeho stav stejný jako v minulosti, tj. bez zlepšení. Podle žalobce nebyl zohledněn jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a progrese, která je kontinuální v čase. Navrhoval zpracování nového posudku.

9. V námitkovém řízení zpracovala dne 27. 5. 2025 posudková lékařka IPZS v nepřítomnosti žalobce posudek o invaliditě na základě shodných podkladů jako lékařka IPZS v prvostupňovém řízení,, a dále z lékařských zpráv, které žalobce přiložil k námitkám. Posudková lékařka dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je stav po odstranění astrocytomu v zadní jámě lební v roce 1999 s reoperací pro recidivu v roce 2002, aktuálně bez známek recidivy, s lehkým reziduálním neurologickým nálezem (zhoršené polykání, lehké oslabení lícního nervu vpravo, diskrétní mozečkové příznaky, lehký organický psychosyndrom s minimální poruchou kognitivních funkcí, hluchota pravého ucha). Míru poklesu pracovní schopnosti žalobce stanovila podle kapitoly II, oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity na 25 %, kterou následně podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity navýšila ještě o 10 %. Celkově tak konstatovala pokles pracovní schopnosti žalobce 35 %.

10. Na základě tohoto posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 5. 2025, č. j. X, námitky žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti se nejedná o invaliditu druhého nebo třetího stupně 11. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Soud s ohledem na zpochybnění správného posouzení zdravotního stavu žalobce provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 26. 2. 2026. Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen a byl vyšetřen odbornou lékařkou z oboru neurologie. Posudková komise po rozboru všech posudkově významných lékařských zpráv uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stabilizovaného zdravotního stavu žalobce je stav po operaci a reoperaci astrocytomu v zadní jámě lební, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddíl A, položce 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti 25 % (na horní hranici), která byla ve smyslu § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšena o dalších 10 %. Celkově tak byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti žalobce na 35 %. Posudková komise uvedla, že nebylo možno hodnotit přes tuto položku, neboť nelze ani funkčně srovnat onkologické onemocnění se symptomatikou u žalobce v případě například ztráty končetiny v předloktí nebo v bérci [jak je uvedeno v demonstrativním výčtu postižení v rámci položky 1c) také nebyla zjištěna střední monopareza napříč veškerou kořenovou distribucí pravé horní končetiny]. Posudková komise se zabývala i dalšími zdravotními postiženími žalobce, přičemž konstatovala, že hluchota je jednostranná, avšak posudkově významná je až hluchota oboustranná. K tomu odkázala na položky 1, 2 a 3 kapitoly VIII, oddílu A přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Při jednání posudkové komise byl žalobce vyšetřen, s tím, že odborná lékařka z oboru neurologie konstatovala, že žalobce přišel k vyšetření bez kompenzačních pomůcek, byl orientován a fakticky bez poruchy. Navzdory postižení pravé horní končetiny se nepřeučil a je pravák. Při pohledu doprava konstatovala výrazný horizontální nystagmus, bez disociace, při pohledu doleva je fixační, mimika přiměřená symetrická, artikulace správná. Na pravé horní končetině je chabá paréza, akrálně až středně těžká s postižením hybnosti II. – V. prstu, tonus pravé ruky je lehce snížen, taxe pravou rukou je nepřesná pro parézu, levou dotrefuje dobře. Pravou rukou nedokáže provést dorsální flexi v zápěstí, addukci prstů provede oslabeně pro parézu, taktéž i špetku a pěst, hybnost levé ruky je neoslabena. Ke stoji konstatovala, že je jistý, chůze o širší bázi, otočky žalobce zvládá. Posudková komise stanovila platnost posudku do 31. 1. 2031, přičemž zohlednila věk a charakter postižení žalobce s možností adaptace v delším časovém horizontu v rámci případného pracovního zařazení.

13. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, soud má za to, že byl přesvědčivě prokázán a dostatečně vyhodnocen v návaznosti na shromážděné lékařské nálezy. V určení příčiny dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce se posudkoví lékaři IPZS shodli s posudkovou komisí, konkrétně za tuto příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce určili stav po operaci a reoperaci astrocytomu v zadní jámě lební, kterou shodně podřadili pod kapitolu II, oddíl A, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity; míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena na 25 % s tím, že se navýšila pro další onemocnění žalobce o dalších 10 %. Celkový pokles pracovní schopnosti žalobce tak činil podle posudkových lékařů IPZS a posudkové komise 35 %. Posudková komise podrobně popsala další zjištěná zdravotní postižení žalobce s tím, že pro každé zvlášť hodnotila i to, proč nevedou k vyšší míře poklesu pracovní schopnosti, než byla stanovena rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

14. Žalobce sice namítal, že mu byl v minulosti přiznán na základě totožného onemocnění vyšší stupeň invalidity a že posudková komise (posudkoví lékaři) neprokázali zlepšení jeho zdravotního stavu, avšak k tomu soud uvádí, že, jak posudkoví lékaři IPZS, tak posudková komise upozornili na to, že v minulosti došlo k nadhodnocení zdravotního stavu žalobce. Nedošlo tak ke zlepšení zdravotního stavu žalobce, jak žalobce nesprávně závěry posudkových lékařů interpretuje, ale ke korekci v rámci hodnocení. Posudkoví lékaři vysvětlili, že funkční následky léčby onkologického onemocnění žalobce nepřesahují polovinu stupnice poruchy funkčních schopností, což je kritérium stanovené pro vyšší položku kapitoly II, oddílu A. Žalobce přitom neuvedl věcné argumenty, které by tyto závěry zpochybnily. Nespecifikoval konkrétní projevy důsledků léčby onkologického onemocnění, které by svědčily o tom, že přesahují polovinu poruchy funkčních schopností.

15. Ačkoli se žalobce dovolával také toho, že mu svědčilo legitimní očekávání, že bude jeho zdravotní stav posuzován konstantně, je třeba upozornit na to, že nyní napadené rozhodnutí nenavazuje na rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto o snížení invalidního důchodu žalobce, ale na rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu. Žalovaná tak nebyla povinna odůvodňovat odklon od dřívějších závěrů, přesto tak učinila (poukázala prostřednictvím posudků posudkových lékařů na to, že následky onkologické léčby nepřesahují polovinu stupnice úplné poruchy funkčních schopností). Soud zároveň poukazuje na to, že i když byly totožné projevy zdravotního postižení žalobce hodnoceny v minulosti vyšší mírou poklesu pracovní schopnosti, neznamená to, že by žalovaná nemohla tento posudkový omyl reflektovat a vydat rozhodnutí, kterým správně ohodnotí míru poklesu pracovní schopnosti žalobce; v takovém rozhodnutí (o snížení invalidního důchodu) by musela vysvětlit, proč se od svých dřívějších posudkových závěrů odklonila. Avšak v nyní projednávané věci soud znovu upozorňuje na to, že bylo rozhodnuto o tom, že nedojde ke změně výše invalidního důchodu (ke zvýšení) žalobce, nikoli že by mu byl invalidní důchod snížen. K takovému snížení došlo zjevně na základě jiného (dřívějšího) rozhodnutí, které ovšem žalobce žalobou nenapadl, a proto ho ani soud nemůže přezkoumat. Poukázáním na dřívější posudkové nadhodnocení přitom není zpochybněna zdravotnická dokumentace, která potvrzuje dlouhodobě neměnný zdravotní stav žalobce. Žalovaná tímto konstatováním netvrdí, že došlo ke zlepšení zdravotního stavu žalobce, ale že byl v minulosti zdravotní stav žalobce nesprávně vyhodnocen ve vztahu k poklesu míry pracovní schopnosti.

16. Žalobce také namítal, že zvýšení poklesu pracovní schopnosti o 10 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity je v jeho případě zjevně nedostatečné k postižení všech následků. K tomu soud uvádí, že podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity lze pokles pracovní schopnosti navýšit maximálně o 10 %. Žalovaná tedy nemohla přistoupit k vyššímu navýšení. Žalovaná zohlednila jiná zdravotní postižení žalobce v maximálním rozsahu, v jakém jí to vyhláška o posuzování invalidity umožňuje. A byť lze mít za to, že mohou existovat situace, kdy je u pojištěnců přítomna řada zdravotních postižení dosahujících značné míry poklesu pracovní schopnosti (a stanoveno jako rozhodující příčina poklesu pracovní schopnosti může být pouze jedno) a mohlo by se jevit zvýšení o 10 % jako nedostatečně odpovídající skutečné míře poklesu pracovní schopnosti, tak zákonodárce neumožnil žalované tuto hranici překračovat.

17. Žalobce pak zpochybnil posudek posudkové komise i tím, že podle něj hodnotí pouze izolovaně jednotlivá zdravotní postižení žalobce a pomíjí jejich kumulativní dopad. K tomu soud uvádí, že podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity platí, že v případě, je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; určí se, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

18. Ustanovení § 2 odst. 3 je třeba vykládat tak, že musí být nejprve určena rozhodující příčina dlouhodobě příznivého zdravotního stavu. Ta se následně podřadí pod konkrétní položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a následně se na základě této rozhodující příčiny poklesu pracovní schopnosti určí míra poklesu pracovní schopnosti. V případě, že tato rozhodující příčina nevyčerpá celý rozsah, který je pro danou položku stanoven, a je-li u pojištěnce přítomno více zdravotních postižení, zohlední se tato jiná zdravotní postižení v rámci daného procentního rozpětí. Avšak v případě, že již rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce dané procentní rozpětí vyčerpá, aplikuje se § 3 vyhlášky o posuzování invalidity – tedy s ohledem na další zdravotní postižení může být míra poklesu pracovní schopnosti navýšena o dalších 10 %. V případě žalobce nastala situace, že již základní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyčerpala procentní rozpětí položky 2b, oddílu A, kapitoly II (byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti na horní hranici z rozpětí 15-25 %, tedy 25 %). Ani s přihlédnutím k dalším zdravotním postižením tak nemohla být podle této položky stanovena vyšší míra poklesu pracovní schopnosti. Ta mohla být navýšena, a také byla až na základě pravidla uvedeného v § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalovaná tedy postupovala správně. Žalovaná nemohla s ohledem na jiná zdravotní postižení podřadit hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce pod vyšší položku.

19. Žalobce také namítal, že mu je přičítáno k tíži, že se psychiatricky neléčí, ovšem tento závěr žalobce není správný. Žalobci není přičítáno k tíži, že se psychiatricky neléčí, ale nebylo zjištěno, že by měl psychiatrické onemocnění, které by mělo vliv na jeho míru pracovní schopnosti. Pro posouzení poklesu pracovní schopnosti není (tolik) podstatné, zda se žalobce psychiatricky fakticky léčí, ale zda je u něho prokázáno zdravotní postižení spojené s psychiatrickým onemocněním. Mohou nastat situace, kdy pojištěnci zanedbávají svou psychiatrickou léčbu, a proto nemají k dispozici lékařské zprávy o této léčbě, přesto u nich může být na základě jiných důkazů prokázáno, že určitým psychiatrickým onemocnění trpí. Avšak zpravidla tehdy, bude-li se pojištěnec léčit (pravidelně docházet k příslušným lékařům), bude pak mít k dispozici lékařské zprávy, které mohou potvrdit závěry o konkrétním psychiatrickém onemocnění pojištěnce, které by mohlo mít vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Důkazní břemeno ohledně prokázání splnění nároku na invalidní důchod tíží žalobce. Je to tedy žalobce, kdo musí předložit důkazy (zpravidla lékařské zprávy), které prokazují jeho tvrzení, že splňuje podmínky na výplatu invalidního důchodu pro určitý stupeň invalidity. Žalobce nejen že žádné důkazy, které by osvědčovaly, že je u něj přítomno psychiatrické onemocnění mající vliv na míru poklesu pracovní schopnosti, nepředložil, ale ani nepředestřel konkrétní tvrzení o určitých projevech takových psychických obtíží, které by svědčily o tom, že konkrétním psychiatrickým onemocněním trpí. Posudková komise přitom hodnotila dostupné lékařské záznamy, které dokumentovaly psychický stav žalobce a dovozovala z těchto lékařských zpráv možnou tíží těchto projevů. Avšak neshledala, že by u žalobce bylo přítomno takové psychiatrické onemocnění nebo jiná psychická dekompenzace, které by mohly ovlivnit závěry o celkové míře poklesu pracovní schopnosti žalobce odpovídající prvnímu stupni invalidity. Není tak pravda, že by bylo žalobci přičítáno k tíži, že se psychiatricky neléčí, ale posudková komise nemohla zohlednit žádné konkrétní projevy psychických potíží žalobce, neboť je žalobce ani netvrdil ani nedoložil. Žalobce ani v žalobě neuvedl konkrétní psychické potíže, které by měly být zohledněny, a ani v reakci na posudek posudkové komise nespecifikoval, jaké konkrétní psychické potíže posudková komise pominula.

20. Žalobce má též za to, že posudková komise neprávně vykládala jeho existující zaměstnání. Podle žalobce nelze práci na plný úvazek s volným režimem vykládat jako důkaz lehkého zdravotního postižení. Soud ovšem v posudku nenalezl žádné závěry, které by bylo možné interpretovat tak, jak to činí žalobce – tedy že by byla míra jeho zdravotního postižení hodnocena v kontextu toho, že vykonává zaměstnání na plný úvazek s volným režimem. Naopak v závěru posudku posudková komise konstatovala, že je žalobce schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě podle § 5 vyhlášky o posuzování invalidity. Komise pak též konstatovala, že jsou pro žalobce nevhodné fyzicky náročné práce.

21. Žalobce také namítal vnitřní rozpornost posudku, který stanovil platnost posudku do 31. 1. 2031 s odkazem na možnost adaptace v delším časovém horizontu. Podle žalobce je tento závěr obtížně slučitelný s týmž posudkem akceptovanými neurologickými nálezy o výsledném a neměnném stavu bez naděje na zásadní zvrat. Podle žalobce není z posudku zřejmé, z jakých odborných podkladů dovozuje komise takovou budoucí adaptaci. K tomu soud konstatuje, že možnost adaptace na zdravotní stav neznamená, že se zdravotní stav žalobce zlepší. Není to tedy nijak rozporné se závěry lékařských zpráv o konstantním neměnném zdravotním stavu žalobce. Adaptace znamená, že se žalobce může přizpůsobit některým zdravotním omezením, která z jeho zdravotního stavu plynou (například začne na některé aktivity více využívat levou horní končetinu, ačkoli je pravák apod.). Posudková komise v tomto zohlednila věk žalobce a charakter postižení. Dostatečně mladý věk žalobce může být předpokladem pro to, že se ještě dokáže zejména s určitými pohybovými omezeními vypořádat a kompenzovat je.

22. Soud za tohoto stavu uzavírá, že se nepodařilo prokázat, že by napadené rozhodnutí vycházelo z nesprávně zjištěného skutkového stavu nebo že by pokles pracovní schopnosti žalobce byl hodnocen podle neadekvátních položek. Hodnocení posudkovou komisí je logické a přesvědčivé a odpovídá posudkovým kritériím v příloze vyhlášky o posuzování invalidity. Posudkoví lékaři pracovali se všemi dostupnými lékařskými zprávami, přičemž zjištění z nich byla vyhodnocena jako první stupeň invalidity. Soud zároveň doplňuje, že v tomto řízení toliko přezkoumává, zda žalovaná správně zjistila skutkový stav (případně zda byla dodržena příslušná procesní pravidla), avšak soud není oprávněn dle svého uvážení určit, že by měl být žalobci vyplácen invalidní důchod pro druhý nebo třetí stupeň invalidity, přestože posudkoví lékaři shodně dospěli k závěru, že je u žalobce naplněno toliko kritérium pro výplatu invalidního důchodu prvního stupně. Byť lze ze zjištěného skutkového stavu dospět k závěru, že žalobce čelí řadě zdravotních problémů, které mají řadu důsledků a žalobci ztěžují řadu aktivit, tak je soud vázán zákonem, který stanoví kritéria pro posuzování a vyhodnocování zdravotního stavu žadatelů o invalidní důchod. Není na volné úvaze soudu, či na jeho přesvědčení, zda by považoval za spravedlivé, aby byl žalobci vyplácen invalidní důchod druhého nebo třetího stupně, ale musí rozhodovat podle zjištěného skutkového stavu. Závěr a náklady řízení 23. Soud uzavírá, že s ohledem na úplnost, logické závěry respektující objektivní nálezy z lékařských zpráv a přesvědčivost posudku posudkové komise nemá pochyb o tom, že napadené rozhodnutí vycházelo ze správně zjištěného skutkového stavu a bylo v souladu se zákonem. Jelikož žalobce nesplňoval podmínky stanovené právními předpisy pro výplatu invalidního důchodu druhého nebo třetího stupně, neboť pokles jeho pracovní schopnosti dosahoval 35 %, postupovala žalovaná správně, pokud žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu zamítla. Soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná pak nemá v souladu s § 60 odst. 2 s. ř. s. na náhradu nákladů řízení nárok. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 11. srpna 2026 Martina Kotouček Mikolášková v. r. soudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.