47 Ad 35/2025

Rubrum

č. j. 47 Ad 35/2025 - 28 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: P. K., narozený X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Antonínem Janákem sídlem nám. T. G. Masaryka 142, 261 01 Příbram proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 9. 2025, č. j. XA, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 8. 9. 2025, č. j. XA, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci k rukám jho zástupce JUDr. Antonína Janáka na náhradě nákladů řízení částku 12 269,40 Kč.

Odůvodnění

Obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění Shodu s prvopisem potvrzuje: X 2 47 Ad 35/2025 pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou do datové schránky soudu dne 6. 10. 2025, domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 13. 6. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žalobci pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) invalidní důchod, neboť není invalidní, jelikož podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 28. 5. 2025 poklesla jeho pracovní schopnost o 30 %.

2. Žalobce namítal, že správní orgány nezjistily správně skutkový stav – zdravotní stav žalobce nebyl správně posouzen. Žalobce upozornil na to, že má v důsledku pracovního úrazu závažně postiženou svalovou a kosterní soustavu, zlepšení nepřinesla ani provedená operace. Pouze toto postižení by mělo být hodnoceno podle kapitoly XIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity jako středně těžké postižení. Od doby jeho posledního posouzení se mu zhoršil stav páteře. Dle lékařské zprávy je doložena pozvolná progrese, která ovšem již dosáhla stavu odůvodňujícího zařazení do postižení závažnějšího charakteru. Za chybné považuje posouzení podle kapitoly XIII, oddíl E, položky 1b, správně má být určena položka 1c téže kapitoly přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Žalobce je též postižen v oblasti kolenního kloubu s indikovanou operací a prodělal onkologickou operaci ledviny s nejasnou prognózou. Je u něho stav po operaci štítné žlázy s nutnou zásadní medikací. Byl mu odstraněn kožní nádor a dále je z dokumentace patrné, že trpí mnoha dalšími zdravotními postiženími.

3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobce navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). Dosavadní průběh správního řízení 4. Soud ze správního (zdravotního) spisu zjistil, žalobce podal dne 4. 4. 2025 žádost o invalidní důchod, na základě které zpracoval posudkový lékař IPZS posudek ze dne 28. 5. 2025, č. j. LPS/2025/1374-PB_CSSZ, ve kterém dospěl k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je bolestivý páteřní syndrom, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu, E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %, která byla s přihlédnutím k dalším zdravotním postižením žalobce zvýšena ve smyslu § 3 vyhlášky o dalších 10 %. Celkově tak činila míra poklesu pracovní schopnosti žalobce 30 %.

5. S odkazem na závěr posudku posudkového lékaře IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 13. 6. 2025, kterým podle § 38 zákona o důchodovém pojištění zamítla žádost žalobce o invalidní důchod, neboť podle posudku není žalobce invalidní ani v prvním stupni invalidity.

6. Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí námitkami, ve kterých poukázal na to, že již v minulosti mu byl po pracovním úrazu konstatován pokles pracovní schopnosti o 30 %, aniž by trpěl dalšími onemocněními. Kvůli rakovině mu byla odebrána renta s odůvodněním, že si má požádat o invalidní důchod, avšak na ten nedosáhl, protože mu byl konstatován pokles pracovní schopnosti toliko o 30 %. Nyní je po progresi onemocnění a Shodu s prvopisem potvrzuje: X 3 47 Ad 35/2025 zhoršení zdravotního stavu (k tomu odkázal na posudek MUDr. X. Poukázal na to, že jeho zdravotní stav se celkově za posledních 30 let zhoršil. V doplnění námitek ze dne 27. 7. 2025 uvedl, že mu lékaři diagnostikovali artrózu 3. stupně a že ho čekají operace.

7. V řízení o námitkách zpracovala posudková lékařka IPZS posudek ze dne 29. 8. 2025, a to na základě totožných lékařských zpráv, ze kterých vycházel posudkový lékař IPZS v prvostupňovém řízení, a lékařských zpráv, které k námitkám doložil žalobce. Uzavřela shodně, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je bolestivý páteřní syndrom chronický, funkčně lehký, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 20 %. S ohledem na další zdravotní postižení žalobce byla tato hodnota navýšena ve smyslu § 3 vyhlášky o dalších 10 %, celkově tak byla konstatována míra poklesu pracovní schopnosti o 30 %.

8. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 8. 9. 2025, námitky žalobce zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti nejsou splněny podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 9. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

10. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlasili (žalobce výslovně, žalovaná mlčky), zároveň soud seznámil účastníky s listinným důkazem posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise“) a účastníci měli možnost se k němu vyjádřit.

11. Z posudku posudkové komise zjistil soud následující pro rozhodnutí věci podstatné skutečnosti. Žalobce byl jednání posudkové komise přítomen a byl vyšetřen odborným lékařem z oboru interní lékařství. Posudková komise shrnula, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je bolestivý syndrom krční páteře vzniklý při kongenitální stenóze spinálního kanálu, na podkladě degenerativních změn a osteofytu s tlakem na míchu, se středně těžkým až těžkým funkčním postižením a bolestivým syndromem bederní páteře na podkladě degenerativních změn a vyklenutí meziobratlových plotének o více etážích, nejvýznamnější v oblasti L4/5 a L5/S1, tedy zdravotní postižení hodnocené podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou byl zvolen pokles pracovní schopnosti na horní hranici rozpětí 30 až 40 %. Horní hranice byla zvolena s ohledem na vícečetnou etiologii vertebrogenního postižení (starý úraz, degenerativní změny, ale také s přihlédnutím ke kombinovanému dalšímu pohybovému postižení, kterým je artrotická degenerace nosných kloubů dolních končetin pokročilého stupně s indikací k totální endoprotéze, která je odkládána pro onemocnění interního charakteru, především pro nedostatečnou funkci ledvin a vícečetné onkologické postižení v anamnéze. S ohledem Shodu s prvopisem potvrzuje: X 4 47 Ad 35/2025 na tato další zdravotní postižení žalobce byla zvolená míra poklesu pracovní schopnosti navýšena ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity navýšena o dalších 10 %. Posudková komise tak konstatovala celkový pokles pracovní schopnosti žalobce 50 %, což odpovídá invaliditě druhého stupně. Datum vzniku invalidity stanovila k 5. 4. 2025, tedy k datu vyšetření neurologem a rehabilitačního lékaře.

12. Soud nenařizoval jednání za účelem provedení jiných důkazů – žalobce žádné důkazní návrhy neměl. Posouzení žaloby 13. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.

14. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20).

15. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správného soudu ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky Shodu s prvopisem potvrzuje: X 5 47 Ad 35/2025 o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

16. Soud konstatuje, že posudková komise při vypracování posudku vycházela ze vší dostupné zdravotnické dokumentace a jejímu jednání byl žalobce přítomen. Komise hodnotila zdravotní stav žalobce komplexně a dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho rozhodující příčinu podřadila pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž ve svém posouzení ohledně zařazení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce se lišila od závěrů posudkových lékařů IPZS, kteří hodnotili postižení žalobce podle položky 1b jako lehké funkční postižení. Z posudku posudkové komise je ovšem patrné, proč se od posudkových lékařů IPZS lišila: již v záznamu vyšetření před posudkovou komisí bylo zaznamenáno, že má žalobce těžkou poruchu statodynamiky celé páteře, zároveň posudková komise poukázala na zhoršující se artrózu kolenních kloubů III. stupně, vlevo s indikací k implantaci totální kloubní náhrady, která je ovšem odkládána pro onemocnění interního charakteru (nedostatečnou funkci ledvin a vícečetné onkologické onemocnění). V návaznosti na toto podřazení zdravotního postižení žalobce pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity pak stanovila míru poklesu pracovní schopnosti při její horní hranici z rozpětí 30 - 40 %, tedy na 40 %. S ohledem na další komorbidity žalobce pak shledala důvod pro navýšení zjištěné míry poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování invalidity o dalších 10 %. Celkově tak konstatovala pokles pracovní schopnosti 50 %, což odpovídá dokonce druhému stupni invalidity. V posudku byl popsán zdravotní stav a podstatné zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. Řádně odůvodněno bylo i zařazení zdravotního postižení podle vyhlášky o posuzování invalidity. Účastníci závěry posudku, ať již jde o stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, míry poklesu pracovní schopnosti či data vzniku invalidity nikterak nezpochybnili.

17. Soud hodnotil úplnost a přesvědčivost posudku posudkové komise MPSV i ve vztahu k dalším podkladům, z nichž žalovaná vycházela. Po zvážení všech posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobce dospěl soud k závěru, že jako nejpřesvědčivější, logický a vycházející z nejúplnějších podkladů lze hodnotit právě posudek posudkové komise ze dne 25. 3. 2026. Zdravotní stav žalobce hodnotila komplexně a dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, přičemž popsala veškerá rozhodující zdravotní postižení žalobce a hodnocením jejich míry závažnosti se odlišila od závěrů posudkových lékařů IPZS (středně těžké funkční postižení). Určení míry poklesu pracovní schopnosti bylo náležitě odůvodněno a posudek posudkové komise v tomto směru splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti. Účastníci nevznesli proti posudku posudkové komise žádné výhrady a nenavrhli doplnění dokazování. Soud v této souvislosti připomíná, že řízení před správními soudy je ovládáno zásadou projednací, nikoliv vyšetřovací (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, č. j. 1 As 100/2009-129, či rozsudky téhož soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. 5 Afs 46/2013-28, a ze dne 5. 3. 2015, č. j. 7 As 279/2014-23), tzn., že skutkový stav je zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném a pomocí důkazů účastníky označených, přičemž platí, že každý z účastníků prokazuje ty skutečnosti, ze kterých vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 6 47 Ad 35/2025 18. Soud proto vyšel ze závěrů posudkové komise a v návaznosti na ně uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, když posudkoví lékaři nesprávně zhodnotili tíži příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, čímž ji nesprávně podřadili pod příslušnou položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což vedlo ve svém důsledku k nesprávnému stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce. Závěr a náklady řízení 19. Soud tudíž vyšel z odůvodněných závěrů posudkové komise a v návaznosti na ně uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, a neobstojí proto ani jeho odůvodnění. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) a současně je povinna mezi podklady svého rozhodnutí zařadit i posudek posudkové komise ze dne 25. 3. 2026, jakož i lékařské zprávy, o které se tento posudek opírá (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové částce 12 269,40 Kč, kterou tvoří odměna za dva úkony právní služby po 4 620 Kč [příprava a převzetí zastoupení a sepis žaloby podle § 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupce žalobce je plátcem DPH. Součástí náhrady nákladů je též náhrada této daně ve výši 21 % vypočtená z částky 10 140 Kč ve výši 2 129,40 Kč (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 269,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 7 s. ř. s.) k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, užitý na základě § 64 s. ř. s.).

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 7 47 Ad 35/2025 Praha 5. května 2026 Martina Kotouček Mikolášková v. r. soudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: X