47 Ad 39/2025

Rubrum

č. j. 47 Ad 39/2025- 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci žalobce: R. S., narozený X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2025, č. j. XA, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2025, č. j. XA, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 155 Kč.

Odůvodnění

Obsah podání účastníků 1. Žalobce se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou k poštovní přepravě dne 12. 12. 2025, domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 10. 6. 2025, č. j. XB Shodu s prvopisem potvrzuje: X 2 47 Ad 39/2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná žalobci přiznala podle § 39 odst. 1 a 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) od 1. 4. 2025 invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 12. 5. 2025 poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %.

2. Žalobce v žalobě namítal, že napadené a prvostupňové rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, neboť jsou v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů, které v průběhu řízení uplatnil. Dále nebyl správně vyhodnocen ani vliv poklesu pracovní schopnosti žalobce na jeho profesi: mechanik CNC strojů. Napadené rozhodnutí proto považuje za nesprávné a založené na nesprávně zjištěném skutkovém stavu. Žalobce popsal, že je neustále unavený, postupně hubne, nyní váží již jen 59 kg z původních 80 kg. Každé jídlo je utrpení, nejen kvůli absenci žaludku, ale kvůli potížím se žlučníkem. Po chemoterapii má bolesti a brní ho končetiny, též je u něj přítomna nestabilita. Není na tom dobře ani psychicky, obává se návratu onemocnění. Je přesvědčen o tom, že svou profesi již vykonávat nemůže. Jeho zdravotní stav se aktuálně radikálně zhoršil, na střevě má srůsty, je neprůchodné a musel na operaci. Při operaci mu byl zjištěn metastatický proces v dutině břišní. Nyní bude následovat paliativní chemoterapie.

3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobce navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „organizační zákon“). Dosavadní průběh správního řízení 4. Soud ze správního (zdravotního) spisu zjistil, žalobce podal dne 8. 4. 2025 žádost o invalidní důchod, na základě které zpracovala posudková lékařka IPZS posudek ze dne 12. 5. 2025, č. j. LPS/2025/1140-ME_CSSZ, ve kterém dospěla k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je karcinom žaludku s lymfadenopatií, stav po radikální resekci s gastrojejunoanostomozou s chemoterapií ukončenou v říjnu 2024 - remise, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu, A, položce 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity), pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla s ohledem na schopnost žalobce pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnosti rekvalifikace navýšena ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o dalších 10 %, celkem tak činil pokles pracovní schopnosti žalobce 35 %.

5. S odkazem na závěr posudku posudkové lékařky IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 10. 6. 2025, kterým podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

6. Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí námitkami, ve kterých uvedl, že nesouhlasí se stanovením invalidity prvního stupně. Poukázal na to, že je onkologický pacient, došlo u něj k odstranění žaludku, ubývá na váze, trpí na nespavost, snížila se mu fyzická i psychická výkonnost, má omezeny funkce polykání, má řadu zažívacích potíží. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 3 47 Ad 39/2025 7. V řízení o námitkách zpracovala posudková lékařka IPZS posudek ze dne 9. 10. 2025, a to na základě totožných lékařských zpráv, ze kterých vycházela posudková lékařka IPZS v prvostupňovém řízení a lékařských zpráv, které k námitkám doložil žalobce. Uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je karcinom žaludku lokálně pokročilý, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddílu A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se pak s ohledem na jeho vliv na schopnost žalobce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace ve smyslu § 3 vyhlášky navýšila o dalších 10 %. Celkový pokles pracovní schopnosti žalobce tak činil 35 %.

8. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 21. 10. 2025, námitky žalobce zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti nejsou splněny podmínky pro vznik nároku na invalidní důchod. Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 9. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

10. Soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci s postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. souhlasili (oba mlčky), zároveň soud seznámil účastníky s listinným důkazem posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze (dále jen „posudková komise“) a měli možnost se k němu vyjádřit. S lékařskými zprávami, které žalobce přiložil k žalobě, se soud seznámil prostřednictvím posudku posudkové komise, která je odborně způsobilá k vyhodnocení jejich odborného obsahu. Žalobce dne 12. 5. 2026 informoval soud o tom, že mu byl k 5. 12. 2025 přiznán třetí stupeň invalidy. K tomuto podání připojil posudek o invaliditě ze dne 13. 4. 2026. Soud tímto posudkem dokazování neprováděl, neboť se vztahoval ke skutečnostem, které nastaly až po vydání napadeného rozhodnutí (konstatován třetí stupeň invalidity až k 5. 12. 2025), přičemž pro rozhodnutí ve věci je podstatný skutkový stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí.

11. Z posudku posudkové komise zjistil soud následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti. Žalobce nebyl jednání posudkové komise přítomen, avšak posudková komise vyhodnotila, že je dokumentace dostačující k posouzení zdravotního stavu žalobce v jeho nepřítomnosti. Posudková komise shrnula, že za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je karcinom žaludku s lymfadenopatií, stav po gastrektomii a eosophagojejunostopii, po chemoterapii v říjnu 2024, tedy zdravotní postižení, které v období od 1. 4. 2025 do 3. 9. 2025 hodnotila podle zdravotního postižení uvedeného v kapitole II, oddílu A, položce 1c, a které s ohledem na rozsah operace a vyvedenou výživovou stomii hodnotila mírou poklesu pracovní schopnosti 45 % bez dalšího navýšení ve smyslu § 3 vyhlášky o posuzování Shodu s prvopisem potvrzuje: X 4 47 Ad 39/2025 invalidity. Od 4. 9. 2025 do data vydání napadeného rozhodnutí pak hodnotila podle kapitoly II, oddílu A, položky 1e, podle které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 70 %. Posudková komise uvedla, že se neztotožňuje s hodnocením posudkových lékařek IPZS, poněvadž podle klinického stavu a laboratorního nálezu začal již v období od 1. 4. 2025 nový nádorový proces v dutině břišní se všemi příznaky, které v posudku podrobně popsala. K datu vydání napadeného rozhodnutí pak již byly dostupné nové posudkově významné skutečnosti pro změnu hodnocení zdravotního stavu žalobce; u žalobce byl evidován váhový úbytek 10 kg s bolestmi břicha, křečemi, teplotou, přičemž byl opakovaně vyšetřován od října 2025; doba poklesu hmotnosti byla udána od září 2025. Posudková komise poukázala na to, že při onkologické kontrole dne 16. 9. 2025 byl poprvé zmíněný váhový pokles 2 kg, a to při dodržování správného složení stravy i četnosti, při pravidelném sippingu. V laboratorním vyšetření bylo 4. 9. 2025 zaznamenáno zvýšení nespecif. onkomarkru CA 19-9 na 143 kU/I, oproti předcházejícím hodnotám kolem 20 kU/I. Žalobce byl od října 2025 opakovaně vyšetřován pro bolesti břicha, křeče, zvýšené teploty, noční třesavky, byl opakovaně vyšetřen i pomocnými metodami, ale bez ujasnění etiologie jeho obtíží. V listopadu 2025 byl již zjištěn váhový pokles 10 kg za poslední 2,5 měsíce. K objasnění příčiny došlo až při indikované laparotomii při ileozním stavu dne 10. 12. 2025, kdy překvapivým nálezem byl disseminovaný proces dutiny břišní; byla založena paliativní axiální tranversostomie. Stav se komplikoval akutním renálním selháním a sekundárním hojením při infekci v ráně. Posudková komise konstatovala, že žalobce není na své zdravotní postižení adaptovaný, zdravotní stav není stabilizovaný a žalobce není schopen výdělečné činnosti ani za zcela výjimečných podmínek. Posouzení žaloby 12. Relevantní právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.

13. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud se napadené rozhodnutí zakládá na posudku žalované; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 s. ř. s.). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003-54, publ. pod č. 511/2005 Sb. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013-20).

14. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný Shodu s prvopisem potvrzuje: X 5 47 Ad 39/2025 namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správného soudu ze dne 2. 4. 2015, č. j. 9 Ads 253/2014-52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

15. Soud konstatuje, že posudková komise při vypracování posudku vycházela ze vší dostupné zdravotnické dokumentace, včetně té, kterou k žalobě přiložil žalobce. Komise hodnotila zdravotní stav žalobce komplexně a dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a jeho rozhodující příčinu podřadila za období od 1. 4. 2025 do 3. 9. 2025 pod kapitolu II, oddíl A, položku 1c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a v období od 4. 9. 2025 do data vydání napadeného rozhodnutí ji podřadila pod kapitolu II, oddíl A, položku 1e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž ve svém posouzení ohledně zařazení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce se lišila od závěrů posudkových lékařů IPZS, kteří hodnotili postižení žalobce podle položky 1b. Posudková komise ovšem odůvodnila, proč se od posudkových lékařů lišila: zohlednila rozsah operace žalobce a vyvedenou výživovou stomii, a v období od 4. 9. 2025 zohlednila zejména váhový úbytek žalobce 10 kg, bolesti břicha, křeče a teplotu, pro které byl žalobce opakovaně od října 2025 vyšetřován; pokles hmotnosti byl přitom udáván již před datem vydání napadeného rozhodnutí. V posudku byl popsán zdravotní stav a podstatné zdravotní postižení, které je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. Řádně odůvodněno bylo i zařazení zdravotního postižení podle vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise odůvodnila, proč oproti hodnocením posudkových lékařů hodnotila jinak závažnost zdravotního postižení žalobce. Závěry posudkové komise mají oporu v lékařských zprávách (zejm. lékařské zprávy z Fakultní nemocnice Motol). Účastníci závěry posudku, ať již jde o stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, míry poklesu pracovní schopnosti či data vzniku invalidity nikterak nezpochybnili. Soud v této souvislosti připomíná, že řízení před správními soudy je ovládáno zásadou projednací, nikoliv vyšetřovací (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2010, č. j. 1 As 100/2009-129, či rozsudky téhož soudu ze dne 24. 10. 2013, č. j. 5 Afs 46/2013-28, a ze dne 5. 3. 2015, č. j. 7 As 279/2014-23), tzn., že skutkový stav je zjišťován v rozsahu účastníky tvrzeném a pomocí důkazů účastníky Shodu s prvopisem potvrzuje: X 6 47 Ad 39/2025 označených, přičemž platí, že každý z účastníků prokazuje ty skutečnosti, ze kterých vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky.

16. Ačkoli se posudková komise lišila v podřazení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce od posudkových lékařů IPZS, tak toto odlišení se ještě nemohlo projevit v prvostupňovém rozhodnutí, neboť podstatnou změnu okolností pro stanovení míry poklesu pracovní schopnosti konstatovala posudková komise až k 4. 9. 2025, tedy již v době rozhodování žalované v námitkovém řízení. Žalovaná tak postupovala správně, když potvrdila závěry uvedené v prvostupňovém rozhodnutí, avšak v době před vydáním napadeného rozhodnutí měla k dispozici již informace, které vyhodnotila posudková komise MPSV jako příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, v jejímž důsledku poklesla jeho pracovní schopnosti o 70 %, což odpovídá III. stupni invalidity.

17. Soud vyšel z odůvodněných závěrů posudkové komise a v návaznosti na ně uzavřel, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, avšak nikoli v části přezkumu prvostupňového rozhodnutí, ve kterém byl konstatován první stupeň invalidity žalobce. Byť posudkoví lékaři IPZS konstatovali nižší pokles pracovní schopnosti žalobce, než jaký konstatovala posudková komise, tak toto odlišné hodnocení nemělo vliv na závěr o stupni invalidity pro období od 1. 4. 2025 do 3. 9. 2025. Avšak posudková lékařka v námitkovém řízení nesprávně zohlednila zhoršený zdravotní stav žalobce, v důsledku čehož nesprávně podřadila příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce pod příslušnou položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a nesprávně vyhodnotila tíži zdravotního postižení žalobce (v období od 4. 9. 2025 do data vydání napadeného rozhodnutí), což vedlo k nesprávnému stanovení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce. Závěr a náklady řízení 18. Soud proto uzavřel, že je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu, avšak nikoli v části přezkumu prvostupňového rozhodnutí, ale až v části týkající se skutečností, které nastaly po vydání prvostupňového rozhodnutí, tj. ohledně výrazného zhoršení zdravotního stavu žalobce. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činila ke dni vydání napadeného rozhodnutí (od 4. 9. 2025) 70 %. Žalovaná tak nesprávně zjistila příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu § 2 vyhlášky o posuzování invalidity za období od 4. 9. 2025, což ve svém důsledku vedlo k nesprávnému stanovení míry poklesu pracovní neschopnosti, a tím i k nesprávnému posouzení žádosti žalobce o zvýšení stupně invalidity. Shodu s prvopisem potvrzuje: X 7 47 Ad 39/2025 19. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) a současně je povinna mezi podklady svého rozhodnutí zařadit i posudek posudkové komise ze dne 4. 5. 2026, jakož i lékařské zprávy, o které se tento posudek opírá (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů řízení v částce 155 Kč, kterou tvoří poštovné za doručení žaloby. Náhradu nákladů řízení uložil soud žalované zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 3. června 2026 Martina Kotouček Mikolášková v. r. soudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: X