48 A 10/2017

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: T. R., bytem x, proti žalovanému: Krajský soud v Praze, se sídlem náměstí Kinských 5, Praha, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce doručil dne 9. 12. 2016 Krajskému soudu v Praze ke sp. zn. KSPH 64 INS 4303/2016 podání označené jako „Námitka nezákonnosti, podjatosti, zmatečnosti, nulity a nicotnosti řízení ve věci sp.zn. KSPH 64 INS 4303/2016, vydanému Krajským soudem v Praze, resp. předsedkyní Krajského soudu v Praze JUDr. I. Š. dne 19. 8. 2016, publikovaným v insolvenčním rejstříku ISIR dne 22. 8. 2016, resp. 23. 8. 2016 ve věci jmenování resp. u[r]čení insolvenčním správcem JUDr. K. A., resp. podání včetně zásadních procesních námitek a návrhů stěžovatelů/žalobců ze dne 7. 9. 2016, doplněný dne 24. 10. 2016, obsahující 11 procesních návrhů ve výše uvedené věci.“ Tímto podáním se mj. domáhal toho, aby zdejší soud a Krajský soud v Brně „vyslovil zákaz správnímu orgánu – Krajskému soudu v Praze, aby v porušování práva pokračoval, a přikázal mu, aby obnovil stav, který tu byl před jeho zásahem, nebo že provedený zásah byl nezákonný“. Svůj návrh po skutkové stránce odůvodnil tím, že nezákonný zásah se týká věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS 4303/2016. Zásah spočívá v porušení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a § 42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb, neboť chyběly základní podmínky řízení. Žalobce dále namítá místní nepříslušnost Krajského soudu v Praze (místně příslušným je podle žalobce Městský soud v Praze), nedostatek poučení o právu namítat podjatost, věcnou a místní nepříslušnost, jakož i to, že nebyl vyrozuměn o ústním jednání dne 23. 11. 2016. Soud rovněž neučinil žádná opatření k zajištění přednostní pohledávky v insolvenčním řízení. Současně žalobce požádal o ustanovení bezplatného právního zástupce a osvobození od soudních poplatků „k doplnění kasační stížnosti“. Soud se musel v první řadě zabývat tím, zda jsou splněny podmínky řízení, tedy především zda má pravomoc projednat v soudním řízení správním podanou žalobu. Soud při posuzování této otázky vyšel ze skutečnosti, že žalobou je napaden postup žalovaného Krajského soudu v Praze při výkonu jeho rozhodovací činnosti v rámci řízení vedeného dle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). V rámci této své činnosti sice vystupuje žalovaný jako orgán veřejné moci, ovšem jako soud ve funkčním slova smyslu, nikoliv jako správní orgán. Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon (§ 2 s. ř. s.). Soudy ve správním soudnictví rozhodují o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, přičemž správním orgánem se rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy [§ 4 odst. 1 písm. c) a a) s. ř. s.]. Soud není při výkonu vlastní rozhodovací činnosti dle insolvenčního zákona orgánem moci výkonné ani jiným orgánem, jemuž by bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech osob v oblasti veřejné správy. Správní soudy tedy nemají pravomoc k projednání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, která nesměřuje proti správnímu orgánu (ve funkčním slova smyslu) a jejímž předmětem není zásah, jehož se měl správní orgán dopustit při výkonu veřejné správy. V projednávané věci není splněna ani jedna z těchto podmínek. Soud proto žalobu odmítl pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení (nedostatek pravomoci) podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Odmítnutím žaloby řízení končí. O žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jichž se žalobce domáhal, a to pro účely blíže neoznačeného řízení o kasační stížnosti, soud nerozhodoval, neboť k rozhodnutí o těchto návrzích je věcně příslušný Nejvyšší správní soud. S ohledem na skutečnost, že žalobce, jak vyplývá z obsahu jeho podání, doručil předmětné podání rovněž Nejvyššímu správnímu soudu, shledal soud rovněž nadbytečným postupovat podání k rozhodnutí tomuto soudu postupem podle § 7 odst. 4 s. ř. s. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 s. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut. Závěrem soud doplňuje, že nepřehlédl, že žalovaným je Krajský soud v Praze, tedy tentýž soud. Neshledal nicméně důvody pro předložení věci Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o vyloučení všech specializovaných senátů Krajského soudu v Praze z projednávání této věci a k přikázání věci jinému krajskému soudu dle § 9 odst. 1 s. ř. s. Soud si je vědom praxe Nejvyššího správního soudu, který v případě, že by věc měl jako místně příslušný projednat soud, který současně vystupuje jako účastník řízení, má za to, že jsou z projednání věci vyloučeny všechny specializované senáty tohoto místně příslušného soudu a věc deleguje soudu jinému. Tato judikatura se nicméně formovala za jiných skutkových okolností, a sice že účastenství krajského soudu v řízení bylo založeno rozhodnutím, nečinností či nezákonným zásahem funkcionáře tohoto soudu, který vykonává státní správu soudu (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2005, čj. 4 As 14/2004 – 70). Jedná se o situace, kdy specializovaný senát místně příslušného krajského soudu, kterému byla věc přidělena v souladu s rozvrhem práce, by měl projednávat žalobu směřující proti témuž krajskému soudu, na jejímž výsledku má zájem funkcionář daného soudu, tedy osoba, která vykonává vůči členům rozhodujícího senátu funkci nadřízeného zaměstnance. V takovém případě lze hovořit o systémové podjatosti všech specializovaných senátů krajského soudu projednávajících věci správního soudnictví. V nyní posuzované věci se ovšem o takový případ nejedná. Žalobce napadl postup senátu obecného soudu a asistentů soudců, tedy konkrétně postup soudce zařazeného k výkonu funkce do insolvenčního úseku krajského soudu a asistentů, případně jiných pracovníků odborně-administrativního aparátu, kteří se podílejí na výkonu soudnictví v insolvenčních věcech. Žaloba se nikterak nedotýká činnosti těch funkcionářů krajského soudu, kteří by měli jakékoliv řídící, organizační či kontrolní oprávnění a úkoly ve vztahu ke specializovanému senátu správního úseku krajského soudu. Nezákonný zásah krajského soudu není žalobcem spatřován v oblasti výkonu státní správy soudu, nýbrž ve věci výkonu moci soudní (rozhodovací činnosti soudu). Proto ostatně za žalovaného v této věci nejedná předseda soudu jakožto představitel správního orgánu, nýbrž předseda senátu 64 INS (§ 33 odst. 7 s. ř. s.). Za této situace nelze mít za to, že by Krajský soud v Praze byl soudcem ve své vlastní věci, neboť je mu žalobcem předkládáno k posouzení jednání jiných soudních osob, které nejsou pověřeny výkonem státní správy soudu a k nimž nemají členové specializovaného senátu žádný relevantní vztah. Rozhodující senát neshledal důvody pro své vyloučení z projednávání a rozhodování této věci (§ 8 odst. 1 s. ř. s.). Přihlédl přitom i k tomu, že žalobce, ačkoliv žalobu podal ke Krajskému soudu v Praze, námitku podjatosti soudců tohoto soudu v žalobě nevznesl, byť si musel být možnosti systémové podjatosti vědom.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 9. ledna 2017 JUDr. Milan Podhrázký, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Vlasáková