48 A 63/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Olgy Stránské a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce: nezl. V. A. T., nar. x, státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, takto:

Výrok

I. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl v řízení o žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu podané dne 10. 8. 2015 na Velvyslanectví České republiky v Hanoji.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12.200 Kč, a to k rukám Mgr. Marka Sedláka, advokáta.

Odůvodnění

Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze dne 27. 5. 2016, která byla usnesením městského soudu ze dne 27. 6. 2016, čj. 11 A 65/2016-13, postoupena zdejšímu soudu jako místně příslušnému, se žalobce domáhá vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci řízení o žádosti žalobce o udělení povolení k trvalému pobytu, a to ve lhůtě 30 dní od právní moci tohoto rozsudku. V žalobě uvedl, že dne 10. 8. 2015 podal na Zastupitelský úřad ČR v Hanoji žádost o povolení k trvalému pobytu. Uvedený úřad mu však proti jeho vůli žádost vrátil a o žádosti v zákonné lhůtě nerozhodl. Tento nezákonný postup se týká pouze výkonu spisové služby a nemá žádný vliv na skutečnost, že podáním žádosti bylo řízení zahájeno, stále trvá a nebylo ukončeno v zákonem stanovené lhůtě. Žalobce doplnil, že podal ke Komisi pro rozhodování ve věcech cizinců žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti, o které však doposud nebylo rozhodnuto. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že není správním orgánem příslušným pro přijetí žádosti o pobytové oprávnění podané v zahraničí, kterým je výlučně zastupitelský úřad. Odpovědnost za přijetí žádosti a její následné postoupení žalovanému nese tedy zastupitelský úřad. Případná pochybení zastupitelského úřadu je pak třeba řešit s tímto správním orgánem, resp. orgánem jemu nadřízeným (Ministerstvem zahraničních věcí). Žalovaný, pokud jde o žádosti o pobytová oprávnění podaná v zahraničí, je příslušný pouze k rozhodnutí o nich. Nepřijal-li zastupitelský úřad žádost žalobce a nepostoupil-li ji žalovanému, nemůže o ní žalovaný vést řízení. Žalovaný dále uvádí, že se nemůže jednat o nečinnost, neboť řízení, jehož se žalobou namítaná nečinnost týká, nebylo vůbec zahájeno. Dodal, že správní spis soudu předložit nemůže, neboť žádný neexistuje. Při jednání u soudu, z něhož se žalovaný omluvil, zástupce žalobce nad rámec písemného znění žaloby zdůraznil, že žalobce podal danou žádost dne 10. 8. 2015, ta ovšem nebyla přijata s odůvodněním, že nebyla registrována v systému Visapoint, a proto byla vrácena. V návaznosti na to podal žalobce na zastupitelský úřad stížnost proti tomuto postupu společně s uvedenou žádostí, která se tak dostala do dispozice zastupitelského úřadu. Podle žalobce je prokázáno, že žádost byla podána, což plyne jak ze stížnosti a jejího vyřízení velvyslanectvím, tak i z poznámky učiněné na kopii předmětné žádosti. Samotná žádost pak byla zástupci žalobce vrácena poštovní zásilkou až v říjnu 2015. Podle žalobce řízení v dané věci bylo zahájeno a v souladu s již existující judikaturou by mělo být žalobě vyhověno. Z žádosti o povolení k trvalému pobytu ze dne 6. 8. 2015, jakož i ze stížnosti žalobce ze dne 10. 8. 2015 soud zjistil, že dne 10. 8. 2015 se žalobce za doprovodu zmocněného zástupce osobně dostavil na Zastupitelský úřad ČR v Hanoji, přičemž zde hodlal podat na předepsaném úředním tiskopise žádost o povolení k trvalému pobytu na území ČR za účelem sloučení s rodinou. Jak dále plyne z dopisu Velvyslanectví ČR v Hanoji ze dne 5. 10. 2015, shora uvedená žádost žalobce nebyla dne 10. 8. 2015 přijata a byla mu téhož dne vrácena, včetně příloh ke stížnosti připojených, neboť žalobce se dostavil v čase určeném pro jiné úřední úkony a nebyl v systému Visapoint registrován za účelem podání uvedené žádosti. Ze stížnosti žalobce ze dne 10. 8. 2015, které se týkal výše uvedený dopis velvyslanectví, pak plyne, že žalobce si stěžoval na postup Zastupitelského úřadu ČR v Hanoji (tedy na vrácení žádosti) s tím, že na vyřízení žádosti trvá. Z této stížnosti má soud dále za zjištěné i to, že žalobce ke stížnosti jako přílohu připojil žádost o trvalý pobyt. Ze žádosti o učinění opatření proti nečinnosti ze dne 6. 4. 2016 a jejího doplnění ze dne 13. 5. 2016 pak soud zjistil, že žalobce žádal Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, aby učinila opatření proti nečinnosti, neboť do dne sepsání žádosti nebylo žalovaným o žádosti o povolení k trvalému pobytu rozhodnuto. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat nejpozději jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. Krajský soud v projednávané věci shledal, že žaloba byla podána včas a je přípustná (žalobce se bezvýsledně obrátil na Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se žádostí o učinění opatření proti nečinnosti), a proto přistoupil k jejímu věcnému projednání. Jak plyne z již výše citovaného § 79 odst. 1 s. ř. s., ochrany proti nečinnosti se lze úspěšně domáhat tehdy, jestliže správní orgán nevydal rozhodnutí ve věci samé nebo nevydal osvědčení, přičemž tak neučinil přesto, že k vydání byl povinen. Obecně platí, že povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí či osvědčení nastává v rámci řízení, které již bylo zahájeno. Mezi stranami je však právě otázka, zda bylo řízení o povolení k trvalému pobytu řádně zahájeno či nikoli, sporná. Dle § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 S., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) je řízení o žádosti zahájeno dnem, kdy žádost nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. Ve správních řízeních lze pro formu podání žádosti využít všech způsobů uvedených v ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu, tj. písemně, ústně do protokolu anebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem, případně dalšími způsoby, je-li potvrzeno, popřípadě doplněno, některým z uvedených způsobů ve lhůtě pěti dnů. Pro zahájení řízení o vydání povolení k trvalému pobytu však platí několik výjimek. Podle ustanovení § 169 odst. 13 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, ve znění zákona č. 203/2015 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), je cizinec, který není uveden v právním předpise vydaném podle ustanovení § 182 písm. e) zákona o pobytu cizinců (takovým cizincem je i žalobce), povinen požádat o vydání povolení k trvalému pobytu pouze na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je státním příslušníkem, popř. jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Nesplní-li cizinec tuto povinnost, řízení o žádosti není zahájeno a zastupitelský úřad věc usnesením odloží, přičemž usnesení pouze poznamená do spisu. Další omezení vyplývá z ustanovení § 169 odst. 14 téhož zákona, podle něhož žádost o povolení k trvalému pobytu je cizinec povinen podat osobně. Zastupitelský úřad však může v odůvodněných případech od této povinnosti upustit. Dle § 70 odst. 1 zákona o pobytu cizinců se žádost podává na úředním tiskopise. S ohledem na výše uvedené má zdejší soud za to, že správní řízení o povolení k trvalému pobytu bylo řádně zahájeno. V řízení před soudem totiž bylo prokázáno, že žalobce osobně podal dne 10. 8. 2015 na zastupitelském úřadě ČR ve státě, jehož je žalobce státním příslušníkem, stížnost, jejíž přílohou byla i žádost o povolení k trvalému pobytu (na úředním tiskopise). Nejpozději tímto okamžikem tedy žalobce splnil podmínky § 169 odst. 13 a 14 zákona o pobytu cizinců, tedy žádost byla nejpozději tímto okamžikem řádně podaná a správní řízení bylo řádně zahájeno. Je přitom nerozhodné, že žalobce podal žádost formálně jako přílohu své stížnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2016, čj. 5 Azs 85/2016-22) a rovněž tak je nerozhodné, že žalobce nebyl pro podání této žádosti registrován v systému Visapoint, neboť „tento systém funguje na principu elektronických úředních hodin a plní pouze funkci organizační. Registrace v tomto systému není zákonnou podmínkou pro zahájení řízení“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2015, čj. 7 Azs 282/2014-48). Rozporuje-li žalovaný svoji pasivní věcnou legitimaci s odůvodněním, že žádost odmítl převzít Zastupitelský úřad ČR v Hanoji, a žalovaný tedy nemůže být činěn odpovědným za případnou nečinnost, neboť žádost se do jeho dispozice nikdy nedostala, je k tomu třeba připomenout, že dle § 165 písm. j) zákona o pobytu cizinců rozhoduje o vydání povolení k trvalému pobytu žalovaný. Správní řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu je tedy založeno na součinnosti více správních orgánů, kterým je jednak zastupitelský úřad (který žádost přijímá, kontroluje její formální náležitosti a odstraňuje její nedostatky), jednak žalovaný (který o žádosti rozhoduje). „V takovém případě po účastníku řízení nelze žádat, aby zjišťoval, u kterého ze správních orgánů se jeho žádost „zadrhla“. Ochrany proti nečinnosti spočívající v nevydání meritorního rozhodnut se lze domáhat právě po tom správním orgánu, jemuž toto rozhodnutí přísluší“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, čj. 1 Azs 281/2015-34). Tento závěr je také v souladu s § 79 odst. 2 s. ř. s, dle kterého je žalovaným správní orgán, která má dle žalobního tvrzení povinnost vydat rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že k rozhodnutí ve věci správního řízení o povolení k trvalému pobytu na území ČR je příslušný žalovaný, lze se po něm ochrany proti nečinnosti domáhat, a je tedy ve sporu pasivně věcně legitimován. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že podáním žalobce ze dne 10. 8. 2015 bylo zahájeno správní řízení o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu na území ČR, měl žalovaný povinnost vydat v zákonné lhůtě rozhodnutí. Podle § 169 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců se rozhodnutí o žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu vydá do 180 dnů ode dne podání žádosti. Tato lhůta již uplynula, avšak žalovaný doposud rozhodnutí nevydal – je tedy nezákonně nečinný. Žalobce se přitom pokusil domoci nápravy prostřednictvím žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu, avšak o této jeho žádosti nebylo rozhodnuto. S ohledem na výše uvedené je tedy nutno uzavřít, že žaloba je důvodná. Soud tedy uložil žalovanému správnímu orgánu podle § 81 odst. 2 s. ř. s. povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobce, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku, která se jeví s ohledem na zákonnou lhůtu [§169 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců] a dosavadní průběh řízení jako přiměřená. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, přiznal soud náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000 Kč a v odměně jeho zástupce ve výši 10.200 Kč, jež je tvořena odměnou za 3 úkony právní služby po 3.100 Kč [převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast při jednání u soudu – § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] a dále uvedenému počtu úkonů odpovídající paušální částkou jako náhradou hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky (celkem 900 Kč). Skutečnost, zda je plátcem DPH, zástupce žalobce v žalobě neuvedl a k výzvě soudu u jednání (ani v dodatečně stanovené lhůtě) ji nedoložil. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení, jež je žalovaný povinen žalobci zaplatit, částku 12.200 Kč. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 4. října 2016 JUDr. Milan Podhrázký, v. r. předseda senátu Za správnost: Božena Kouřimová