48 A 92/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého, PhD., a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka ve věci žalobkyně: S. J. E., nar. , občanky Nigerijské federativní republiky, bytem x, zastoupené Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, advokátem ve společnosti AK Čechovský & Václavek, s.r.o., se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu, takto:

Výrok

I. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě 3 týdnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl v řízení o žádosti žalobkyně o povolení k přechodnému pobytu vedeném pod sp. zn. OAM-7226/PP-2016.

II. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, advokáta, na náhradě nákladů řízení částku 14.342,- Kč.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu druhého zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 21. 10. 2016, domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného, který dosud nerozhodl o její žádosti o povolení k přechodnému pobytu za účelem sloučení s občanem EU v řízení vedeném pod sp. zn. OAM-7226/PP-2016. Žádost žalobkyně podala u žalovaného dne 18. 5. 2016. Žalovaný byl povinen o její žádosti podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) rozhodnout do 60 dnů od podání žádosti. Jelikož žalovaný v této lhůtě o žádosti žalobkyně nerozhodl, přistoupila žalobkyně k podání návrhu na opatření proti nečinnosti, kterému bylo Komisí pro rozhodování ve věcech cizinců (dále jen „Komise“) dne 18. 7. 2016 vyhověno. Komise přikázala žalovanému rozhodnout do 30 dnů ode dne, kdy odpadne překážka, pro kterou bylo řízení přerušeno. Žalobkyně na výzvu žalovaného ze dne 29. 7. 2016, která byla důvodem přerušení, vše podstatné doložila již dne 5. 8. 2016, uvedeného dne tak zanikl důvod přerušení a o žádném dalším důvodu přerušení žalobkyně neví. Lhůta stanovená Komisí tudíž uplynula již dne 5. 9. 2016. Žalovaný ale doposud ve věci nerozhodl, proto má žalobkyně za to, že je ve věci nečinný. Žalobkyně již přitom vyčerpala prostředek na ochranu proti nečinnosti ve smyslu § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že navrhuje žalobu zamítnout, neboť žalovaný není a nebyl ve věci nečinný, v jeho postupu nelze shledat nepřípustné ani neodůvodněné průtahy. Žalovaný pro účely řízení zkoumal, zda žalobkyně splňuje podmínky pro vydání povolení k přechodnému pobytu, a prováděl důkazy, které jsou nezbytné ke zjištění stavu věci. Naposledy byl dne 2. 11. 2016 proveden výslech žalobkyně a jejího přítele. Žalovaný má za to, že není nečinný, protože koná nezbytné úkony k tomu, aby mohl ve věci zodpovědně rozhodnout. Žalobkyně v replice vyjádřila přesvědčení, že neexistují důvody, které by omlouvaly nečinnost správního orgánu. Stejně jako je správní orgán povinen zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, je povinen i rozhodovat v zákonem stanovené lhůtě. V průběhu jednání, z nějž se žalovaný omluvil s tím, že souhlasí, aby soud výše uvedenou věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, žalobkyně zdůraznila, že žalovaný několikanásobně překročil lhůtu pro vydání rozhodnutí, od výslechu účastníků řízení uplynulo již 40 dnů a žalovaný od té doby žádný úkon v řízení neučinil. Podle žalobkyně tak bylo jasně prokázáno, že je žalovaný bezdůvodně nečinný. Žalobkyně proto navrhla, aby soud žalovanému stanovil lhůtu, v níž bude povinen vydat rozhodnutí, a dále požádala o přiznání náhrady nákladů řízení za tři úkony právní služby. Z kopie správního spisu soud zjistil, že jménem žalobkyně podal její zástupce prostřednictvím datové schránky dne 18. 5. 2016 žádost o povolení k přechodnému pobytu za účelem společného soužití s občanem EU s množstvím příloh. V průvodním dopise požádal, aby byl k odstranění případných nedostatků vyzván, a zmínil, že fotografie pasového formátu a cestovní pas doloží žalobkyně osobně během následujícího týdne. Dne 2. 6. 2016 si žalovaný pořídil kopii pasu žalobkyně, zda byla předložena též pasová fotografie, není patrno. Dne 27. 7. 2016 žalovaný požádal cizineckou policii o provedení místního šetření v bydlišti žalobkyně a dne 29. 7. 2016 vyzval žalobkyni a jejího přítele k předložení pasové fotografie a dokladu potvrzujícího, že žalobkyně je rodinným příslušníkem občana EU, a to ve lhůtě 7 dnů, na kterou řízení o žádosti přerušil. Žalobkyně dne 9. 8. 2016 požadované doklady předložila a dne 18. 8. 2016 cizinecká policie žalovanému sdělila výsledky pobytové prověrky. Dne 25. 8. 2016 Komise na základě návrhu žalobkyně na přijetí opatření proti nečinnosti přikázala žalovanému, aby do 30 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo, vydal rozhodnutí ve věci žádosti o povolení k přechodnému pobytu. Poté dne 30. 9. 2016 žalovaný předvolal žalobkyni a jejího přítele k výslechu, který proběhl dne 2. 11. 2016. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek. Podle § 80 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat nejpozději jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu nebo správním orgánem proti žalobci učiněn poslední úkon. Soud shledal, že žaloba byla podána včas a je přípustná (žalobkyně se úspěšně obrátila na Komisi se žádostí o učinění opatření proti nečinnosti, ani poté však nebylo rozhodnuto), proto přistoupil k jejímu věcnému projednání. Dle § 87b zákona o pobytu cizinců je rodinný příslušník občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší než 3 měsíce společně s občanem Evropské unie, povinen požádat ministerstvo o povolení k přechodnému pobytu. Žádost je povinen podat ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na území (odst. 1). Ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi povolení k přechodnému pobytu formou pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie (odst. 3). Podle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců se ustanovení tohoto zákona týkající rodinného příslušníka občana Evropské unie použijí i na cizince, který je rodinným příslušníkem státního občana České republiky. Podle § 169 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců se rozhodnutí vydá, pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, ve lhůtě 60 dnů ode dne podání (mj. též) žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu. Podle § 169 odst. 10 písm. c) zákona o pobytu cizinců se v případě vydání (mj. též) povolení k přechodnému pobytu vydáním rozhodnutí rozumí převzetí pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie, jde-li o povolení k přechodnému pobytu. Podle § 169 odst. 12 písm. d) zákona o pobytu cizinců lhůta pro vydání rozhodnutí neběží ode dne výzvy ministerstva k převzetí (mj. též) pobytové karty rodinného příslušníka občana Evropské unie do doby převzetí tohoto dokladu. Podle § 64 odst. 1 písm. a) správního řádu může správní orgán řízení usnesením přerušit současně s výzvou k odstranění nedostatků žádosti podle § 45 odst.

2. Podle § 65 odst. 1 věty poslední správního řádu lhůta pro vydání rozhodnutí ve věci přestává běžet již dnem, kdy nastal některý z důvodů uvedených v § 64 odst. 1, a neskončí dříve než 15 dnů ode dne, kdy přerušení řízení skončilo. Žalobkyně sice podala žádost o vydání zaměstnanecké karty žalovanému jako věcně příslušnému orgánu k vyřízení této žádosti dne 18. 5. 2016, tato žádost však nebyla úplná, neboť součástí žádosti podané zástupcem žalobkyně prostřednictvím datové schránky nebyla pasová fotografie. Doklady potvrzující, že žalobkyně je rodinným příslušníkem občana EU, naopak její součástí byly, pouze z hlediska žalovaného nebyly dostatečné, což však nemohla žalobkyně předvídat. Lhůta pro vydání rozhodnutí by tudíž s ohledem na přerušení řízení usnesením žalovaného ze dne 29. 7. 2016 vůbec nezapočala běžet do doby předložení pasových fotografií. Jak ovšem vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2013, č. j. 5 Ans 4/2012-20, publikovaného pod č. 2871/2013 Sb. NSS, pokud k přerušení správního řízení došlo až po té, kdy lhůta pro vydání rozhodnutí správního orgánu již uplynula, nemá toto následné přerušení za následek obnovení lhůty pro rozhodnutí správního orgánu. Žalovaný měl o žádosti rozhodnout do 60 dnů. Lhůta k vydání rozhodnutí tedy uplynula nejpozději v pondělí dne 18. 7. 2016 a přerušení řízení na 7 dnů učiněné žalovaným až dne 28. 7. 2016 již účinky na běh lhůty pro vydání rozhodnutí předpokládané ustanovením § 65 odst. 1 správního řádu mít nemohlo. Již v tu dobu tedy byl žalovaný nečinný, což ostatně zcela správně potvrdilo i opatření Komise, které mu nařídilo ve věci rozhodnout do 30 dnů od skončení přerušení řízení. Za této situace je pro posouzení soudu významné i to, že nadřízený správní orgán opatřením ze dne 25. 8. 2016 nečinnost žalovaného konstatoval. Jak již judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41, publikovaném pod č. 2785/2013 Sb. NSS: „[p]řijme-li nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 4 správního řádu z roku 2004), je tím presumován fakt, že správní orgán byl nečinný, a nejde tedy o případ, na který pamatuje § 71 odst. 5 citovaného zákona. Správní soud již není oprávněn tento závěr přehodnocovat a procesním chováním účastníka řízení (žalobce) se, z pohledu § 71 odst. 5 téhož zákona, může zabývat jen od okamžiku přijetí tohoto opatření proti nečinnosti.“ Vydané opatření proti nečinnosti má tedy ten význam, že pro soud již presumovalo fakt, že žalovaný byl v době jeho vydání nečinný. Z hlediska posouzení nečinnosti soudem je tak podstatný časový úsek navazující na doručení opatření proti nečinnosti žalovanému a úvahy vyslovené v předchozím odstavci je třeba vnímat jako pouhé obiter dictum. Usnesení o přerušení řízení (výslovně jen na dobu 7 dnů, nikoliv na dobu do odstranění nedostatků žádosti) bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 29. 7. 2016, jejímu příteli jako dalšímu účastníku řízení až dne 3. 8. 2016. Posledním doručením tak začala běžet sedmidenní lhůta, která uběhla dne 10. 8. 2016, a od následujícího dne započal běh lhůty stanovené žalovanému opatřením Komise. Žalovaný tak byl povinen alespoň v této náhradní 30denní lhůtě rozhodnout, a to nejpozději dne 9. 9. 2016. Jak je však ze správního spisu patrné, ani tuto náhradní lhůtu nesplnil. Žalovaný tedy je v prodlení s vydáním rozhodnutí o žádosti žalobkyně a její žaloba na ochranu proti nečinnosti je důvodná. Skutečnost, že žalovaný aktuálně činil kroky nezbytné k vydání rozhodnutí, nic nemění na tom, že nesplnil zákonem (ani Komisí) stanovenou lhůtu pro vydání rozhodnutí. Navíc svou časovou tíseň sám způsobil tím, že ve věci žádosti žalobkyně fakticky učinil první kroky až více než dva měsíce po zahájení řízení, tj. celou dobu, v níž měl činit kroky k posouzení žádosti, svou nečinností k újmě vlastní, ale i žalobkyně promarnil. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že žaloba je důvodná, proto soud rozhodl dle § 81 odst. 2 s. ř. s. a žalovanému uložil povinnost ve lhůtě 3 týdnů ode dne právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí. Takovou lhůtu soud shledal jako přiměřenou s ohledem na skutečnost, že se soudu jeví být rozsah učiněného dokazování již dostačující pro vydání rozhodnutí ve věci. Pokud jde o případné prodlevy technického charakteru, pokud by žalovaný přistoupil k vydání pobytové karty, ty jsou pokryty přerušením běhu lhůty podle ustanovení § 169 odst. 12 písm. d) zákona o pobytu cizinců, které dopadá i na lhůtu stanovenou výrokem tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, přiznal soud náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč a v odměně jejího zástupce ve výši 12.342,- Kč, jež je tvořena odměnou za 3 úkony právní služby po 3.100,- Kč [převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a účast při jednání u soudu v trvání do dvou hodin – § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], dále třemi paušálními částkami jako náhradou hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky (celkem 900,- Kč), a to navýšeno o náhradu za 21 % DPH z předchozích částek (vyjma zaplaceného soudního poplatku) ve výši 2.142,- Kč. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení, jež je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit, částku 14.342,- Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 20. prosince 2016 JUDr. Milan Podhrázký, PhD., v. r. předseda senátu Za správnost: Božena Kouřimová