48 A 97/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Milana Podhrázkého a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce: L. N. V., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, bytem D., K., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2016, čj. MV-15814-21/SO-2014, takto:

Výrok

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč.

III. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Praze domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 4. 2013, čj. OAM-46522-15/DP-2012. Správní orgán I. stupně tímto rozhodnutím dle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavil řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR za účelem podnikání - účast v právnické osobě, neboť žalobce nepředložil ve stanovené lhůtě dle § 46 odst. 7 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 17. 12. 2015 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), potvrzení příslušného finančního úřadu, že nemá vymahatelné nedoplatky. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2016, čj. 48 A 97/2016-15, přiznal žalobě odkladný účinek. Podáním doručeným soudu dne 5. 12. 2016 vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět. Uvedl, že tak činí pro chování žalovaného, který napadené rozhodnutí zrušil v rámci přezkumného řízení. Žalobce současně požádal o přiznání náhrady nákladů řízení. Podle § 47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.“ Podle § 10 odst. 3 věty prvé zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, „soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním.“ Krajský soud v Praze v souladu s dispoziční zásadou a podle citovaného § 47 písm. a) s. ř. s. řízení na základě zpětvzetí žaloby zastavil. V souladu s § 10 odst. 3 věty první zákona o soudních poplatcích rozhodl současně o vrácení soudního poplatku sníženého o 1.000 Kč žalobci, neboť k zastavení řízení došlo před prvním jednáním ve věci. Soudní poplatek bude žalobci vrácen ve lhůtě plynoucí z § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích. Podle ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.“ Z hlediska žalobcem požadované náhrady nákladů řízení je třeba nejprve zdůraznit, že uspokojení navrhovatele zmiňované ve výše citovaném ustanovení dopadá pouze na situace, kdy proběhl postup dle § 62 s. ř. s., co však není případ projednávané věci. Zde došlo ke zpětvzetí žaloby, proto přiznání náhrady nákladů ve prospěch žalobce (navrhovatele) připadá v úvahu pouze z důvodu pozdějšího chování žalovaného (odpůrce). Žalobce přitom vzal žalobu zpět s odkazem na to, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno ministrem vnitra ve zkráceném přezkumném řízení. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 28. 11. 2016, čj. MV-15814- 26/SO-2014, které žalobce ke zpětvzetí žaloby přiložil, a jímž bylo zrušeno rozhodnutí napadené nyní projednávanou žalobou, vychází z toho, že na základě původního rozsudku zdejšího soudu v dané věci (ze dne 31. 8. 2016, čj. 45 A 10/2015-36), bylo předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2015 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný vydal v novém projednání rozhodnutí čj. MV-15814-21/SO-2014 (napadené nyní projednávanou žalobou), kterým odvolání žalobce rovněž zamítl a prvostupňové usnesení potvrdil. Nejvyšší správní soud pak rozsudkem ze dne 25. 10. 2016, čj. 7 Azs 193/2016-28, uvedený rozsudek zrušil a zdejší soud v dalším řízení s přihlédnutím k názoru Nejvyššího správního soudu žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2015 zamítl. V důsledku toho tak vedle sebe existují dvě pravomocná rozhodnutí žalovaného. Podle ministra vnitra je v rozporu s principem non bis in idem, aby o jediné žádosti, resp. o jediném odvolání proti rozhodnutí o jediné žádosti, bylo rozhodnuto dvakrát. Vzhledem k tomu, že aplikovatelné procesní předpisy neupravují postup, jakým situaci po „oživnutí" dříve vydaného rozhodnutí v téže konkrétní věci řešit, je třeba vykládat a aplikovat jejich ustanovení takovým způsobem, který bude souladný s právním principem non bis in idem, jakož i s principem právní jistoty, k jehož narušení dochází tím, že není zřejmé, které z vydaných rozhodnutí je zákonné, a je třeba se jím řídit. Proto ministr vnitra rozhodnutí napadené nyní projednávanou žalobou zrušil. K výkladu výše citovaného § 60 odst. 3 s. ř. s. je třeba uvést, že judikatura bezvýhradně nelpí na jeho doslovné aplikaci, přičemž pozdějším chováním odpůrce ve smyslu tohoto ustanovení nemusí být vždy jen chování správního orgánu, který je žalován, ale podle situace jím může být též chování jiného orgánu, v jehož pravomoci je prolomit účinky žalobou napadeného rozhodnutí, popř. jinak zasáhnout do postupů či úkonů žalovaného správního orgánu poté, co došlo k zahájení řízení o správní žalobě. Jinak řečeno, dané ustanovení dopadá i na situace, kdy si ještě před projednáním žaloby soudem orgány veřejné správy v rozsahu svých pravomocí a kompetencí „udělaly pořádek v dané věci samy“ (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové v usnesení ze dne 6. 1. 2012, čj. 30 A 5/2011-52). V nyní projednávané věci ovšem zdejší soud nemohl přehlédnout její specifické okolnosti spočívající především v tom, že žalobou napadené rozhodnutí bylo zrušeno s přihlédnutím k předchozímu průběhu soudního řízení, kdy v důsledku rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a navazujícího rozhodnutí zdejšího soudu existovala dvě rozhodnutí žalovaného v téže věci (o odvolání žalobce). Za těchto okolností podle názoru zdejšího soud nezbývalo ministru vnitra než postupovat způsobem výše uvedeným, přičemž důvod, pro který bylo napadené rozhodnutí zrušeno, nespočívá v nezákonnosti tohoto rozhodnutí způsobené žalovaným či správním orgánem I. stupně. Stejně tak důvod zrušení žalobou napadeného rozhodnutí nemá svůj odraz v námitkách uplatněných žalobcem v nyní projednávané žalobě. Přestože tedy v projednávané věci lze, pokud jde o náklady žalobce, připustit aplikaci § 60 odst. 3 s. ř. s., shora popsané okolnosti (zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu existence dvou rozhodnutí žalovaného v téže věci) představují podle názoru zdejšího soudu důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž je namístě náhradu nákladů řízení žalobci nepřiznat (§ 60 odst. 7 s. ř. s.). Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 16. prosince 2016 JUDr. Milan Podhrázký, v. r. předseda senátu za správnost vyhotovení: Pavlína Švejdová