48 Ad 15/2016

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Milanem Podhrázkým ve věci žalobce: B. V., bytem x, proti žalovanému: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2016, čj. x, takto:

Výrok

I. Žaloba s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4. 10. 2016 domáhá změny shora označeného rozhodnutí, kterým mu žalovaný od 27. 5. 2015 přiznal starobní důchod ve výši 3.170 Kč měsíčně. Žalobce požaduje přiznat starobní důchod od 27. 5. 2010, a to ve výši průměrného starobního důchodu v ČR, tedy 12.864 Kč. Současně soud požádal o „právní pomoc“ pro doplnění odůvodnění daného návrhu. Podle § 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soudní řád správní tak důsledně zavádí žalobní řízení, kdy soudní ochrana nastupuje teprve poté, co jsou vyčerpány možnosti nápravy nezákonného nebo vadného rozhodnutí prostředky správního řízení. Nevyčerpá-li přitom žalobce řádné opravné prostředky, je to za podmínek stanovených v § 68 písm. a) s. ř. s. důvodem nepřípustnosti žaloby. Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné správy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65, č. 672/2005 Sb. NSS). V projednávané věci ze žalobních tvrzení i z napadeného rozhodnutí (které si soud od žalovaného vyžádal) jednoznačně plyne, že žalobce napadá rozhodnutí, proti němuž jsou (i podle poučení uvedeného v citovaném rozhodnutí správního orgánu) přípustné námitky, které jsou řádným opravným prostředkem [§ 3 odst. 3 písm. b) a § 88 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“)]. Za těchto okolností tedy nelze podle Krajského soudu v Praze považovat podmínku vyčerpání opravných prostředků ze strany žalobce za splněnou, neboť žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky, které zákon připouští. Soud tedy v projednávané věci dospěl k závěru, že podaná žaloba je podle § 68 písm. a) s. ř. s. nepřípustná, a takovou žalobu je tedy třeba odmítnout za užití § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že námitky proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení lze podat u orgánu, který takové rozhodnutí vydal, případně u kterékoliv okresní správy sociálního zabezpečení (§ 88 odst. 3 a odst. 9 zákona). I kdyby tedy bylo možno vyhodnotit podání žalobce v dané věci dle jeho obsahu jako námitky, není krajský soud věcně a místně příslušným orgánem, u něhož by bylo možno tento opravný prostředek podat. Postoupit návrh adresovaný soudu k rozhodnutí odvolacímu orgánu pak může soud pouze tehdy, pokud se navrhovatel řídil nesprávným poučením správního orgánu, což ovšem není případ projednávané věci (srov. § 46 odst. 5 s. ř. s.). Pokud jde o návrh žalobce na ustanovení zástupce, zde je třeba uvést, že zástupce lze ustanovit navrhovateli jen tehdy, jsou-li u něj předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, přičemž osvobodit od soudních poplatků je možno jen tehdy, nedospěje-li soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný (srov. § 36 odst. 3 a § 35 odst. 8 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že v dané věci jsou jednoznačně dány důvody bránící samotnému věcnému projednání podaného návrhu, nebylo důvodu se samostatně návrhem na ustanovení zástupce zabývat, neboť ani případné doplnění žaloby ustanoveným zástupcem by na výše uvedeném nemohlo ničeho změnit. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 5. prosince 2016 JUDr. Milan Podhrázký, v. r. samosoudce Za správnost: Božena Kouřimová