48 Az 6/2025

Rubrum

č. j. 48 Az 6/2025 – 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobce: M. N., narozen X státní příslušník Moldavské republiky bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1568/1, Vršovice, Praha 10 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, Holešovice, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č. j. OAM-493/ZA-ZA11-ZA01- 2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení v záhlaví Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 2 48 Az 6/2025 označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném ke dni podání žádosti.

2. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce požádal dne 29. 4. 2025 o udělení mezinárodní ochrany. Dne 14. 5. 2025 poskytl údaje k podané žádosti a téhož dne byl se žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany.

3. Žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodl o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu. Vycházel z toho, že žalobce žádá o mezinárodní ochranu z ekonomických důvodů a z důvodu probíhající války na Ukrajině. Splnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný neshledal, neboť žalobce ve své vlasti nevyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce výslovně sdělil, že nikdy nebyl členem politické strany a nikdy nebyl politicky aktivní. Žalobce dále netvrdil žádné skutečnosti, které by zakládaly jeho důvodnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalobce neuvedl, že by v minulosti čelil jakýmkoliv problémům a jednání, které by bylo možno považovat za pronásledování. V případě žalobce s ohledem na jeho rodinnou a sociální situaci a zdravotní stav pak nebyl dán ani důvod pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny ve smyslu § 13 zákona o azylu ani pro udělení národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. V případě doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu se žalovaný zabýval tím, zda žalobci hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy. Žalobci nehrozí újma formou popravy nebo trestu smrti, který v Moldavsku nelze uložit za žádný trestný čin. Tvrzení žalobce ohledně špatné ekonomické situace, množících se případů vražd a nebezpečí pro civilní obyvatelstvo nespadají pod pojem vážné újmy v podobě mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Pokud jde o obavu z probíhající války na Ukrajině, z informace OAMP ze dne 7. 5. 2025 vyplývá, že v Moldavsku aktuálně neprobíhá mezinárodní nebo vnitřní ozbrojený konflikt. Žalobce nesdělil, že by během svého života žil nebo pobýval v separatistické oblasti Podněstří. Podle žalovaného tak žalobce nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu ani podle § 14b zákona o azylu za účelem sloučení rodiny. Obsah podání účastníků 4. Žalobce v žalobě uvádí, že se bojí návratu do země původu, jelikož tam panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd, dochází zde k závažnému porušování lidských práv a není tam bezpečno pro civilní obyvatelstvo. Jedná o zemi, která je v ohrožení v důsledku vojenské invaze Ruské federace na Ukrajinu. Situace v Podněstří je podobná situaci na Ukrajině a dá se očekávat, že se ještě zhorší. V proruském Podněstří došlo během ruské invaze na Ukrajinu ke střelbě z granátometů a ministerstvem státní bezpečnosti v hlavním městě Podněstří otřásla série explozí. Žalobce poukázal i na další incidenty, kdy dvě exploze vyřadily z provozu dvojici rozhlasových vysílačů v Podněstří. Vzhledem k uvedeným skutečnostem má ža 5. Žalovaný se žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Uvádí, že zohlednil aktuální situaci v zemi původu žalobce, dostatečně zjistil skutkový stav a řádně posoudil žalobcem uváděné skutečnosti, které neopodstatňují udělení mezinárodní ochrany. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 3 48 Az 6/2025 Jednání před soudem 6. K projednání věci soud nařídil jednání, při kterém účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích. Nové skutečnosti či novou právní argumentaci nepřednesli. Žalobce pouze k dotazu soudu sdělil, že mu rumunské státní občanství zatím uděleno nebylo. Posouzení žaloby soudem 7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 32 odst. 1 zákona o azylu), osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

8. Dokazování nebylo třeba provádět, protože všechny okolnosti rozhodné pro posouzení věci vyplývají z obsahu správního spisu [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS].

9. Žaloba není důvodná.

10. Úvodem soud předesílá, že ačkoliv lze z obecně lidského hlediska porozumět důvodům vycestování žalobce ze země jeho původu (země sousedí s Ukrajinou, která je cílem agrese Ruské federace, ekonomické problémy v zemi původu a přítelkyně v ČR), zákon o azylu stanoví poměrně striktní podmínky pro udělení mezinárodní ochrany v některé z jejích forem.

11. Ustálená judikatura NSS vychází z toho, že primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany je samotný žadatel. Z obsahu jeho žádosti se pak v následujících fázích vychází a správní orgán zjišťuje skutkový stav v rozsahu možných důvodů udělení mezinárodní ochrany, které vycházejí právě ze žadatelovy žádosti, respektive z dalších jím uváděných tvrzení (srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003-41, a usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013-38, ze dne 11. 12. 2015, č. j. 5 Azs 134/2014-48, nebo ze dne 2. 6. 2020, č. j. 10 Azs 448/2019-34).

12. Žadatel je tím, kdo v řízení ve věci mezinárodní ochrany nese břemeno tvrzení, a jeho žádost je posuzována z hlediska skutečností, které označí jako důvody k jejímu podání (např. rozsudky NSS ze dne 26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016-32, a ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65). Představa, že by správní orgán sám zjišťoval pronásledování či potenciální ohrožení konkrétního žadatele v zemi jeho původu, je zcela nereálná. Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován a proč. V průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí (např. usnesení NSS ze dne 19. 7. 2016, č. j. 7 Azs 78/2016-23, nebo již citované usnesení č. j. 8 Azs 239/2018-39).

13. Žalobce v poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu a následně při pohovoru uváděl, že o mezinárodní ochranu žádá z ekonomických důvodů, z důvodu ozbrojeného konfliktu na území sousední Ukrajiny a proto, že na má na území ČR ukrajinskou přítelkyni. Soud podotýká, že se žalovaný se všemi tvrzenými důvody dostatečně vypořádal a k jejich posouzení si obstaral přiléhavé a aktuální podklady, které odpovídajícím způsobem hodnotil. Žalobce ostatně nijak nekonkretizoval, která skutková zjištění žalovaný nesprávně nebo nedostatečně vyhodnotil, ani proč jsou shromážděné podklady nedostatečné. Soud se proto neztotožňuje se žalobcem, že by napadené rozhodnutí nereagovalo na žalobcovu individuální situaci. Nutno podotknout, že žalobce ani nespecifikuje, jaké okolnosti měl Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 4 48 Az 6/2025 žalovaný pominout. Ve stejné míře obecnosti, v jaké žalobce tuto námitku uplatnil, lze proto konstatovat, že není důvodná.

14. K namítaným ekonomickým problémům v zemi původu soud připomíná ustálenou judikaturu NSS, dle níž ekonomické obtíže – byť jistě mohou způsobovat žadateli reálné problémy v řadě oblastí života – nemohou založit důvody pro poskytnutí mezinárodní ochrany ve formě azylu podle § 12 zákona o azylu ani doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54, a dále usnesení NSS ze dne 8. 9. 2020, č. j. 8 Azs 85/2020-27, a ze dne 19. 8. 2020, č. j. 6 Azs 185/2020-24). Mají-li ekonomické důvody žádosti nabýt relevance i z hlediska mezinárodní ochrany, musí k nim přistoupit další okolnosti, například musí ekonomické problémy žadatele ohrožovat existenčně a zároveň by musely být skutečně výsledkem pronásledování žadatele z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu (srov. usnesení NSS ze dne 27. 8. 2008, č. j. 5 Azs 60/2008-69, a ze dne 23. 1. 2023, č. j. 10 Azs 321/2022-26). Žalobce však žádné zvláštní okolnosti netvrdil. Proto ani soud nemá za to, že by tyto důvody měly vést v případě žalobce k udělení mezinárodní ochrany. Chce-li žalobce setrvat na území ČR, aby zde mohl pracovat či rozvíjet svůj soukromý a rodinný život, musí postupovat jinými právními cestami, nikoliv žádat o mezinárodní ochranu, která k těmto účelům neslouží.

15. V podstatě jedinou relevantní námitkou je obava žalobce z bezpečnostní situace v Moldavsku v důsledku ozbrojeného konfliktu na území sousední Ukrajiny.

16. Zcela shodnými žalobními body (v případech, v nichž vystupoval stejný zástupce jako v projednávané věci) se správní soudy opakovaně zabývaly. Námitky ohledně zhoršující se bezpečnostní situace v Moldavsku, ať už v souvislosti s tvrzeným nárůstem počtu vražd a nebezpečím pro civilní obyvatelstvo, nebo v důsledku ruské agrese na Ukrajině, přitom neshledaly důvodnými (srov. např. rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2024, č. j. 22 Az 28/2023-45, Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, č. j. 2 Az 22/2023-31, Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2025, č. j. 36 Az 2/2025-37, a ze dne 21. 3. 2025, č. j. 55 Az 5/2024-24, a usnesení NSS ze dne 21. 8. 2025, č. j. 7 Azs 104/2025-26, a ze dne 23. 10. 2025, č. j. 7 Azs 202/2025-28). Pouze ve stručnosti tedy soud konstatuje, že se žalovaný dostatečně zabýval obecnou bezpečnostní situací v Moldavsku a podrobně zdůvodnil, proč není v případě žalobce dán žádný z důvodů pro udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu. S ohledem na dostupné informace o zemi původu dospěl žalovaný ke správnému závěru, že bezpečnostní situace je zde stabilizována, a to včetně oblasti Podněstří, odkud však žalobce ani nepochází. Nelze proto přisvědčit tvrzení žalobce, že je ohrožen na životě v důsledku incidentů, ke kterým v této autonomní oblasti dochází. Z podkladů shromážděných žalovaným neplyne, že by se množily násilné trestné činy a byla porušována lidská práva. Soudu není ani z jeho úřední činnosti známo, že by v současné době došlo k „přelití“ války z Ukrajiny do Moldavska či že by takový konflikt na jeho území bezprostředně hrozil. Ke svým tvrzením žalobce neoznačil žádné konkrétní důkazní návrhy. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se situace v zemi, jak byla zjištěna žalovaným, měla zásadně změnit, a že by tudíž žalobci v zemi původu hrozilo nebezpečí ve smyslu § 14a zákona o azylu. Soud tak dospěl k závěru, že i za stávajícího stavu napadené rozhodnutí obstojí. Obavy žalobce z dalšího vývoje v zemi původu a z rozšíření konfliktu mezi Ruskou federací a Ukrajinou na území Moldavska jsou minimálně předčasné a v tuto chvíli nepodložené. Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 5 48 Az 6/2025 17. Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 15. 11. 2023, č. j. 34 Az 23/2023-35, uvedl: „Pokud jde o údajné snahy o destabilizaci země Ruskou federací, ze zprávy ČTK ze dne 13. 2. 2023 vyplývá, že Ruská federace dle vyjádření moldavských politických představitelů usiluje o destabilizaci země různými prostředky. Ze zprávy však neplyne, že by hrozba násilného převratu byla bezprostřední či vážná. Naopak lze konstatovat, že odhalení těchto aktivit Ruské federace v Moldavsku může přispět k ochraně Moldavska a jeho demokratického režimu. Hrozba násilného převratu v Moldavsku je proto hypotetickým rizikem, aktuálně nelze dospět k závěru o důvodnosti obav z násilné revoluce či uchopení moci za pomoci násilí a ruských zbraní.“ (zdůraznění přidáno zdejším soudem).

18. Soud se dále ztotožňuje se žalovaným, že na území země původu žádný mezinárodní ozbrojený konflikt neprobíhá. To vyplývá shodně ze všech zpráv o zemi i z veřejně dostupných zdrojů. K závěru, že na území žalobcovy země původu neprobíhá konflikt, jaký pro udělení mezinárodní ochrany předpokládají ustanovení zákona, dospěl opakovaně i NSS (srov. např. usnesení ze dne 29. 11. 2023, č. j. 1 Azs 181/2023-22, nebo ze dne 1. 11. 2023, č. j. 1 Azs 180/2023-26). Žalobce sice uvádí důvody svých obav z vypuknutí války, ty ale nemohou nic změnit na tom, že nyní žádná válka ani jiný ozbrojený konflikt v zemi původu neprobíhá.

19. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že v rozsudku ze dne 26. 7. 2018, č. j. 7 Azs 162/2018-47, NSS uvedl, že „ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu pracuje s pojmem strachu jako subjektivním prvkem a odůvodněností strachu z pronásledování jako objektivním prvkem, nestanoví však podmínku faktického pronásledování v minulosti. Je zkoumána možnost budoucího pronásledování, přičemž je využíván standard přiměřené pravděpodobnosti, což znamená, že tato možnost musí být reálná, nikoliv pouze hypotetická.“ (zdůraznění přidáno zdejším soudem). Obdobný závěr přitom platí rovněž pro nebezpečí vážné újmy jako předpoklad udělení doplňkové ochrany, neboť zákon v § 14a odst. 1 zákona o azylu hovoří o důvodných obavách z hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy. V případě důvodů pro udělení azylu i doplňkové ochrany tak zde musí existovat reálný předpoklad (hrozba) nebezpečí pronásledování či vážné újmy, který však v projednávané věci prokázán (či dokonce dostatečně tvrzen) nebyl.

20. Opodstatněná není ani námitka žalobce, že Moldavsko aktuálně není bezpečnou zemí původu. Soud si je vědom rozsudku Soudního dvora EU ze dne 4. 10. 2024, C-406/22, CV proti Ministerstvu vnitra České republiky, v němž velký senát dovodil, že čl. 37 směrnice č. 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice) brání tomu, aby třetí země mohla být bezpečnou zemí původu, pokud některé části jejího území nesplňují materiální požadavky takového označení, jež uvádí příloha I této směrnice. Tento judikatorní vývoj má nicméně význam v případech, kdy správní orgány zamítnou žádost o mezinárodní ochranu jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, neboť žadatel pochází z bezpečné země původu, přestože vnitrostátní úprava nepovažuje zemi za bezpečnou jako celek (tj. upravuje teritoriální výjimky). To ovšem není případ projednávané věci, kdy žalovaný z předpokladu bezpečné země původu nevycházel. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 21. Jelikož soud neshledal žádný z žalobních bodů důvodným a nezjistil ani žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, žalobu pro její nedůvodnost zamítl podle Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R. 6 48 Az 6/2025 § 78 odst. 7 s. ř. s.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti nevznikly. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 21. května 2026 JUDr. David Kryska v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.