49 A 2/2019

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce:

I. D., narozen X, státní příslušník Gruzie toho času v X zastoupen advokátem Mgr. Jindřichem Lechovským sídlem Šlejnická 1547/13, 160 00 Praha 6 proti žalované: Policie ČR, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, odbor cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Křižíkova 8, 186 31 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2019, č. j. KRPS-366259-38/ČJ-2018- 010022, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Jindřichu Lechovskému, se přiznává odměna ve výši 8 228 Kč. Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odeslanou dne 30. 1. 2019, domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2019, č. j. KRPS-366259- 38/ČJ-2018-010022 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná podle 129 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území na území České republiky, ve znění zákona č. 222/2017 Sb. (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) prodloužila dobu zajištění žalobce za účelem jeho předání do státu vázaného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), o 21 dnů, tj. do 25. 1. 2019. Žalobce byl do té doby zajištěn rozhodnutím žalované ze dne 8. 12. 2018, č. j. KRPS-366259-23/ČJ-2018-010022, za účelem předání do Německa na dobu 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody.

2. Žalobce po doplnění žaloby ustanoveným zástupcem namítá, že napadené rozhodnutí je vnitřně rozporné, a tedy nepřezkoumatelné, neboť 21. dnem prodloužení doby zajištění je 26. 1. 2019, nikoliv 25. 1. 2019. Do doby zajištění se totiž s ohledem na dikci § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců počítá i den, v němž byla osobní svoboda cizince omezena, a nelze tak použít obvyklý výpočet pro stanovení konce lhůty. V případě žalobce došlo k prvnímu omezení jeho osobní svobody dne 7. 12. 2018, 30. dnem zajištění žalobce tak byl 5. 1. 2019 a 21. dnem prodloužení zajištění 26. 1. 2019. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 4. 11. 2016, č. j. 50 A 10/2016-41, který se zabýval fakticky shodným případem a od jehož závěru o nepřezkoumatelnosti takového rozhodnutí není podle něj důvodu se odchýlit ani v této věci.

3. Žalovaná ve vyjádření podrobně zrekapitulovala obsah správního spisu a k uplatněnému žalobnímu bodu uvedla, že došlo k opravě napadeného rozhodnutí opravným rozhodnutím a opravným usnesením, které byly žalobci doručeny a přetlumočeny. Žalovaná namítá, že nedošlo k žádné újmě na právech žalobce a nebyla překročena maximální doba možného zajištění. Žalovaná bez nedůvodných průtahů v řízení činila veškeré možné kroky k tomu, aby zajištění žalobce trvalo co nejkratší dobu. Nesprávným uvedením počtu dnů zajištění nedošlo k prodloužení omezení osobní svobody žalobce, proto žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí.

4. Krajský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Rozhodoval bez jednání, neboť jeho nařízení účastníci nežádali. Soud přitom dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

5. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce byl zajištěn hlídkou žalované dne 7. 12. 2018 v 18:30 hodin v souvislosti s kontrolou osobního vozidla na 27. kilometru dálnice D10, při níž předložil neplatný doklad totožnosti. Po zjištění, jež potvrdil žalobce téhož dne i do protokolu o podání vysvětlení, že žalobce si požádal o azyl v Německu, odkud nedovoleně odjel, následně žádal o azyl v České republice, odkud byl však po zastavení řízení o žádosti navrácen do Německa, z nějž se opět vrátil do České republiky, žalovaná rozhodnutím ze dne 8. 12. 2018, č. j. KRPS-366259-23/ČJ-2018-010022, přistoupila k zajištění žalobce podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 a 6 zákona o pobytu cizinců na dobu 30 dnů od okamžiku omezení jeho osobní svobody za účelem předání do Německa.

6. Dne 18. 12. 2018 žalovaná obdržela oznámení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“), podle nějž Spolková republika Německo souhlasila s převzetím žalobce a České republice běží do 25. 1. 2018 lhůta šesti týdnů na jeho předání. Součástí oznámení byla žádost o proloužení zajištění žalobce do 25. 1. 2018.

7. V návaznosti na to žalovaná dne 3. 1. 2019 vydala napadené rozhodnutí, jímž podle § 129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců prodloužila dobu zajištění žalobce „o 21 dnů, tj. do 25. 01. 2019.“ V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná poukázala na informaci ministerstva, z níž plyne potřeba prodloužení doby zajištění do 25. 1. 2019, tedy o 21 dnů. Napadené rozhodnutí žalobce převzal dne 3. 1. 2019.

8. Dne 15. 2. 2019 žalovaná vydala a žalobci doručila a přetlumočila jednak rozhodnutí č. j. KRPS-366259-51/ČJ-2018-010022, jímž podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) opravila výrok napadeného rozhodnutí tak, že v klíčové pasáži zní „o 20 dnů, tj. do 25. 01. 2019.“, a jednak usnesení č. j. KRPS-366259-52/ČJ-2018-010022, jímž zaměnila obdobným způsobem číslovku 20 za 21 v souvisejících pasážích odůvodnění napadeného rozhodnutí.

9. Podle § 125 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců nesmí doba zajištění překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody.

10. Podle § 129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání nebo průvozu cizince. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy předání nebo průvozu, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem předání nebo průvozu je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.

11. V daném případě je veden spor v zásadě jen o to, zda žalovanou uznaná chyba ve výpočtu délky prodloužení doby zajištění tak, aby skončilo dne 25. 1. 2019, zasáhla do právní sféry žalobce. Žalovaná se totiž v reakci na podanou žalobu zjevně ztotožnila s výpočtem uvedeným v žalobě a opravným rozhodnutím a opravným usnesením podle § 70 správního řádu provedla opravu výroku i odůvodnění napadeného rozhodnutí tak, že se zajištění žalobce prodlužuje o 20, nikoliv o 21 dnů.

12. V tomto směru soud konstatuje, že nesdílí názor žalobce o plné aplikovatelnosti závěrů vyslovených v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 4. 11. 2016, č. j. 50 A 10/2016-41, i na případ žalobce. Případ žalobce se totiž odlišuje od situace řešené v uvedeném rozsudku (i v obdobném rozsudku téhož soudu ze dne 16. 3. 2017, č. j. 61 A 3/2017-29) v tom, ve výroku uváděný poslední den doby zajištění předchází konci stanovené doby prodloužení zajištění. V případě rozsudků Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, naopak uváděný poslední den vybočoval z doby, o niž správní orgán zajištění prodlužoval, resp. na niž toto zajištění stanovil (jednalo se 31., resp. 61. den při stanovené délce zajištění, resp. jeho prodloužení o 30, resp. na 60 dnů). Co je však ještě podstatnější, v případě žalobce s ohledem na obsah správního spisu i odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze mít žádných pochyb o tom, že žalovaný chtěl od počátku rozhodnout o tom, že zajištění žalobce bude trvat až do dne 25. 1. 2019, do kterého běžela České republice lhůta pro předání žalobce do rukou orgánů Spolkové republiky Německo. Nelze tak hovořit o tom, že žalobce nemohl z napadeného rozhodnutí zjistit, na jakou dobu žalovaná hodlá jeho osobní svobodu omezit, neboť z textu odůvodnění bylo bezpečně seznatelné, že toto omezení má trvat právě do 25. 1. 2019. V dané situaci se tak vskutku jednalo o zřejmou nesprávnost spočívající v chybě v počítání, kterou bylo možné opravit opravným usnesením podle § 70 správního řádu, obdobně jako to dovodil např. Krajský soud v Plzni ve svém rozsudku ze dne 27. 5. 2010, č. j. 30 A 27/2010-43, ve vztahu nesprávnému odkazu na aplikovaná ustanovení právních předpisů. I kdyby k takové opravě nedošlo, v dané situaci by navíc postačil omezený zásah soudu, který by mohl přistoupit i jen k dílčímu zrušení výroku ve slovech „o 21 dnů, tj.“, takže na samotném zajištění žalobce by se nic nezměnilo.

13. S ohledem na to tedy soud konstatuje, že žalobce nebyl v daném případě písařským pochybením žalované reálně dotčen na své právní sféře, neboť z napadeného rozhodnutí mohl bezpečně dovodit i před jeho opravou, že jeho osobní svoboda je omezena do dne 25. 1. 2019. Skutečnost, že se nejedná o prodloužení o 21 dnů, nýbrž jen o 20 dnů, žalobce nijak poškodit nemohla. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalované, která byla ve věci úspěšná, žádné náklady nad rámec výkonu běžné úřední činnosti nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší.

15. Posledním výrokem soud přiznal ustanovenému zástupci žalobce odměnu za zastupování za dva úkony právní služby po 3 100 Kč [příprava a převzetí věci a sepis žaloby – § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a dvě paušální částky jako náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, k čemuž je třeba přičíst náhradu za 21 % DPH podle § 35 odst. 9 věty druhé s. ř. s. ve výši 1 428 Kč. Celkem tedy ustanovenému zástupci žalobce náleží odměna ve výši 8 228 Kč, která mu bude vyplacena ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 21. února 2019 Mgr. Ing. Petr Šuránek, v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje P. Š.