49 Ad 1/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Čížkem v právní věci žalobkyně K. M., nar. x, bytem x, zastoupené obecným zmocněncem V. M., bytem x, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2016, č. j. MPSV-2016/16096-912, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2016, č. j. MPSV-2016/16096-912, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Beroun ze dne 2. 12. 2015, č. j. MPSV-UP/17971/15/BE, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Beroun (dále jen „Úřad práce“) ze dne 2. 12. 2015, č. j. MPSV-UP/17971/15/BE. Tímto rozhodnutím Úřad práce snížil žalobkyni jako oprávněné osobě rodičovský příspěvek z 7.600 Kč na 3.800 Kč měsíčně, od desátého měsíce věku dítěte do 4 let věku dítěte. Žalobkyně uvedla v žalobě jediný žalobní bod. Namítá porušení právní zásady ne bis in idem. Úřad práce nemohl vydat napadené rozhodnutí, neboť zůstává v platnosti jeho předchozí rozhodnutí ze dne 9. 7. 2015, č. j. MPSV-UP/9931/15/BE, kterým Úřad práce rozhodl, že se žalobkyni snižuje rodičovský příspěvek z částky 7.600,- Kč měsíčně na částku 3.800,- Kč měsíčně, a to počínaje dnem 1. 5. 2012. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně blanketní odvolání dne 29. 7. 2015. Před jeho doplněním vydal Úřad práce v rámci autoremedury rozhodnutí ze dne 28. 8. 2015, č. j. MPSV-UP/13376/15/BE, které bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/22239/15/9S-SČK, na základě dalšího odvolání žalobkyně. Za této situace byl Úřad práce České republiky povinen předložit spis se svým stanoviskem žalovanému k rozhodnutí podle § 88 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) k rozhodnutí o odvolání žalobkyně ze dne 29. 7. 2015, neshledal-li podmínky k opakované autoremeduře. Úřad práce však ponechal toto odvolání zcela bez rozhodnutí a vydal dne 2. 12. 2015 nové rozhodnutí ve věci, přestože rozhodnutí Úřadu práce ze dne 9. 7. 2015 zůstává v platnosti. Žalovaný aproboval postup Úřadu práce, čímž zatížil napadené rozhodnutí nezákonností, která spočívá v rozporu s ustanovením § 48 odst. 2 správního řádu. Žalovaný po rekapitulaci průběhu předchozího řízení uvedl, že žaloba není důvodná. Úřad práce rozhodnutím ze dne 28. 8. 2015, č. j. MPSV-UP/13376/15/BE, zrušil v rámci autoremedury na základě odvolání žalobkyně ze dne 29. 7. 2015 původní rozhodnutí Úřadu práce ze dne 9. 7. 2015, č. j. MPSV-UP/9931/15/BE, o snížení rodičovského příspěvku ode dne 1. 5. 2012. O odvolání tedy bylo rozhodnuto v rámci prvoinstančního řízení. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně podala dne 30. 7. 2011 žádost o rodičovský příspěvek, který jí byl počínaje dnem 1. 7. 2011 přiznán. Následně rozhodoval Úřad práce opakovaně o snížení rodičovského příspěvku snižuje z 7.600,- Kč na 3.800,- Kč měsíčně ode dne 1. 5. 2012. Tato rozhodnutí byla opakovaně rušena, naposledy rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 4. 2015, č. j. 43 Ad 50/2013-19, z důvodu nepřezkoumatelnosti. Úřad práce vyrozuměl žalobkyni přípisem z 24. 6. 2015 o zahájení správního řízení ve věci změny výše rodičovského příspěvku od 1. 5. 2012. Rozhodnutím ze dne 9. 7. 2015, č. j. MPSV-UP/9931/15/BE, Úřad práce rozhodl o snížení rodičovského příspěvku z 7.600,- Kč na 3.800,- Kč měsíčně ode dne 1. 5. 2012. Žalobkyně napadla toto rozhodnutí odvoláním podaným 29. 7. 2015, v němž uvedla, že se odvolává proti vedlejšímu ustanovení rozhodnutí, kterým byl určen počátek snížení rodičovského příspěvku ode dne 1. 5. 2012. Pokud jde o důvody odvolání, uvedla, že je doplní bez zbytečného odkladu. Úřad práce rozhodnutím ze dne 28. 8. 2015, č. j. MPSV-UP/13376/15/BE, rozhodl v rámci autoremedurního postupu podle § 87 správního řádu tak, že změnil své rozhodnutí ze dne 9. 7. 2015 tak, že se rodičovský příspěvek snižuje z 7.600,- Kč na 3.800,- Kč měsíčně od desátého měsíce věku dítěte. Rozhodnutím ze dne 4. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/22239/15/9S-SČK, žalovaný na základě odvolání žalobkyně zrušil rozhodnutí Úřadu práce ze dne 28. 8. 2015 a věc mu vrátil k novému projednání. Úřad práce následně rozhodnutím ze dne 2. 12. 2015, č.j. MPSV-UP/17971/15/BE, rozhodl, že se rodičovský příspěvek snižuje z 7.600,- Kč na 3.800,- Kč měsíčně od desátého měsíce věku dítěte do 4 let věku dítěte. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl žalobou napadeným rozhodnutím z 1. 2. 2016. V odůvodnění pak mj. uvedl, že rozhodnutí Úřadu práce ze dne 9. 7. 2015 o snížení rodičovského příspěvku ode dne 1. 5. 2012 bylo zrušeno rozhodnutím úřadu práce ze dne 28. 8. 2015 vydaným na základě odvolání podaného žalobkyní dne 29. 7. 2015. O odvolání ze dne 29. 7. 2015 bylo rozhodnuto v rámci I. instance. Krajský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, v rozsahu všech napadených výroků (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a v mezích uplatněných žalobních bodů, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O věci samé soud rozhodl bez jednání, neboť měl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. za to, že oba účastníci s takovým postupem souhlasí. Podle § 48 odst. 1 správního řádu zahájení řízení u některého správního orgánu brání tomu, aby o téže věci z téhož důvodu bylo zahájeno řízení u jiného správního orgánu. Podle odst. 2 téhož ustanovení přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost lze z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. Podle § 87 správního řádu správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, je může zrušit nebo změnit, pokud tím plně vyhoví odvolání a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků, ledaže s tím všichni, kterých se to týká, vyslovili souhlas. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání. Žalobkyně důvodně namítá, že v daném případě bylo prvostupňové rozhodnutí ze dne 2. 12. 2015, č. j. MPSV-UP/17971/15/BE, vydáno v rozporu s obecnou právní zásadou ne bis in idem. Pro posouzení věci rozhodné, že Úřad práce rozhodl o snížení rodičovského příspěvku rozhodnutím ze dne 9. 7. 2015, č. j. MPSV-UP/9931/15/BE. Toto rozhodnutí sice na základě odvolání žalobkyně ze dne 29. 7. 2015 sám změnil, a to rozhodnutím ze dne 28. 8. 2015, č. j. MPSV-UP/13376/15/BE, vydaným postupem podle § 87 správního řádu. Nicméně toto autoremedurní rozhodnutí bylo následně zrušeno žalovaným, a to rozhodnutím ze dne 4. 11. 2015, č. j. MPSV-UM/22239/15/9S-SČK, kterým žalovaný zároveň vrátil věc Úřadu práce k novému projednání. Tím se řízení fakticky vrátilo do fáze před vydáním zrušeného rozhodnutí Úřadu práce ze dne 28. 8. 2015, č. j. MPSV-UP/13376/15/BE. Za tohoto stavu, tedy měl Úřad práce správně postupovat podle § 88 správního řádu a věc znovu předložit žalovanému k rozhodnutí o odvolání žalobkyně ze dne 29. 7. 2015 proti rozhodnutí ze dne 9. 7. 2015, č. j. MPSV-UP/9931/15/BE, pokud neshledal podmínky k opakované autoremeduře. To však neučinil a rozhodl novým rozhodnutím ze dne 2. 12. 2015, č. j. MPSV-UP/17971/15/BE, ve věci samé o snížení rodičovského příspěvku, přestože dřívější rozhodnutí o téže věci ze dne 9. 7. 2015, č. j. MPSV-UP/9931/15/BE, bylo (a dosud stále je) platné. Nejedná se však o překážku věci pravomocně ukončené podle § 48 odst. 2 správního řádu, jak se mylně domnívá žalobkyně. Dřívější rozhodnutí Úřadu práce ze dne 9. 7. 2015, č. j. MPSV-UP/9931/15/BE, totiž nenabylo právní moci, neboť dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o odvolání žalobkyně ze dne 29. 7. 2015. Situaci je třeba hodnotit tak, že Úřad práce zahájil vydáním rozhodnutí ze dne 2. 12. 2015, č. j. MPSV- UP/17971/15/BE, nové řízení. Není přitom podstatné, že z administrativního hlediska jednal jako by bylo vedeno pouze jedno řízení, nýbrž to, že Úřad práce projednal a rozhodl znovu tutéž věc. Zahájení nového řízení ovšem bránila procesní překážka v podobě již zahájeného a probíhajícího řízení, tj. překážka litispendence podle § 48 odst. 1 správního řádu. Toto ustanovení je třeba vykládat tak, že zahájení nového řízení v téže věci brání nejen řízení zahájené dříve u jiného správního orgánu, ale i řízení zahájené dříve u téhož správního orgánu (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2013, č. j. 4 As 16/2013-36, publ. pod č. 2905/2013 Sb.NSS). Nelze souhlasit s názorem žalovaného, podle něhož již bylo v rámci autoremedury rozhodnuto Úřadem práce o odvolání žalobkyně ze dne 29. 7. 2015 proti rozhodnutí ze dne 9. 7. 2015, č. j. MPSV-UP/9931/15/BE. Autoremedurní rozhodnutí Úřadu bylo žalovaným zrušeno a nikdy nenabylo právní moci. Tím, že žalovaný napadené rozhodnutí potvrdil, zatížil vadou, která způsobuje jeho nezákonnost, i vlastní rozhodnutí napadené žalobou. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že v daném případě nebyly splněny podmínky ani k tomu, aby Úřad práce sám rozhodoval o odvolání žalobkyně ze dne 29. 7. 2015 proti svému rozhodnutí ze dne 9. 7. 2015, č. j. MPSV-UP/9931/15/BE. Z § 87 správního řádu vyplývá, že správní orgán 1. stupně může sám rozhodnout o podaném odvolání pouze za podmínky, že plně vyhoví odvolání. V daném případě však žalobkyně podala blanketní odvolání, v němž pouze uvedla, že napadá rozhodnutí Úřadu práce v rozsahu určení počátku snížení rodičovského příspěvku ode dne 1. 5. 2012. Žalobkyně však neuvedla, co navrhuje (odvolací návrh), tj. jak má odvolací orgán rozhodnout. Bez této náležitosti nelze ani posoudit, zda bylo v rámci autoremedury odvolání žalobkyně plně vyhověno. Správně tedy měl Úřad práce postupem podle § 86 odst. 2 druhá věta ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu, pomoci s odstraněním tohoto nedostatku případně žalobkyni písemně vyzvat k doplnění odvolání v přiměřené lhůtě. Teprve poté bylo možné učinit si náhled na to, zda lze žalobkyni v jejím odvolání plně vyhovět rozhodnutím podle § 87 správního řádu či zda je třeba věc předložit žalovanému k rozhodnutí o odvolání. Soud tedy dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je zatíženo vadou spočívající v podstatném porušení ustanovení o řízení před správním orgánem podle § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s, které mohlo mít vliv na jeho zákonnost, a proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 a 4 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že se tato vada týká i prvostupňového rozhodnutí Úřadu práce rozhodl soud zároveň podle § 78 odst. 3 s. ř. s. i o zrušení tohoto rozhodnutí. V dalším řízení bude na Úřadu práce, aby nejprve postupem podle § 86 odst. 2 druhá věta ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu učinil úkony nezbytné k doplnění blanketního odvolání žalobkyně ze dne 29. 7. 2015 proti rozhodnutí Úřadu práce ze dne 9. 7. 2015, č. j. MPSV-UP/9931/15/BE. Neshledá-li podmínky k postupu podle § 87 správního řádu, pak v souladu s § 88 správního řádu předloží spis žalovanému k rozhodnutí o tomto odvolání. Správní orgány jsou vázány právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Žalobkyně, která byla ve věci úspěšná, by měla právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Nedoložila však výši případných hotových výdajů a ani ze spisu žádné náklady řízení, které by vynaložila, nevyplývají, soud proto žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal. V této souvislosti soud rovněž odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž na řízení podle soudního řádu správního nelze aplikovat § 151 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015 (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 135/2015-79, publ. pod č. 3344/2016 Sb. NSS).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Kasační stížnost směřující pouze proti výroku rozhodnutí o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu je nepřípustná (§ 104 odst. 2 s. ř. s.) V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Praze dne 13. ledna 2017 Mgr. Jan Čížek, v. r. samosoudce Za správnost: Božena Kouřimová