49 Ad 15/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobce: M. K., narozen X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 7. 2025, č. j. XA, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 28. 7. 2025, č. j. XA, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou dne 23. 9. 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 7. 2025, č. j. XA (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 4. 4. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 8. 2025 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) snížila žalobci od 10. 5. 2025 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, a to na základě závěrů posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) Příbram ze dne 30. 1. 2025, podle nějž jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 45 %.

2. Žalobce namítá, že posudek posudkového lékaře vypracovaný bez osobního pohovoru nevystihuje skutečný vliv žalobcových zdravotních obtíží na jeho pracovní schopnost. Upozorňuje na to, že po druhém úrazu se jeho zdravotní stav ještě zhoršil, a proto míra poklesu jeho pracovní schopnosti nemůže být nižší. Pro neustálé bolesti musí brát opiáty, chůze s vytočenou patou mu působí další bolesti i obtíže s kyčlí, neustále musí měnit polohu a hlezenní kloub má úplně ztuhlý. Hybnost nohy je těžce omezena. Žalobce nevydrží v pevné obuvi, takže jej omezuje i počasí, protože v pantoflích nemůže chodit v mrazech, ve sněhu či v dešti. Další operace nepřichází v úvahu pro riziko nezhojení rány a hrozící ztráty končetiny. Žalobce též trpí nepravidelnými ozvami srdce. Napadené rozhodnutí za tohoto stavu žalobce považuje za neobjektivní a nesprávné, jelikož vychází z nevěrohodného posudku, který žalobcův zdravotní stav nezhodnotil kompletně. Žalobce podotýká, že rozhodný je dopad zdravotních poruch na funkční postižení a v tomto směru se domnívá, že postižení jeho pohybových schopností a celkové výkonnosti je těžké až zvlášť těžké. Většina jeho denních aktivit je značně omezená. Není práceschopný bez dalšího zhoršování zdravotního stavu, proto mu též obvodní lékař stále vystavuje potvrzení o pracovní neschopnosti.

3. Žalovaná ve svém vyjádření zrekapitulovala právní úpravu a průběh předcházejícícho správního řízení a uvedla, že s ohledem na odbornost posuzovaných otázek byla vázána posudky posudkových lékařů, podle nichž pracovní schopnost žalobce poklesla jen o 50 %. Posudek zpracovaný v námitkovém řízení podle ní splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti, přičemž se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi. S ohledem na námitky žalobce nicméně žalovaná navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 31. 8. 2025 (dále jen „organizační zákon“). Za současného stavu zjištění žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby.

4. Soud ze správního spisu zjistil, že v návaznosti na žádost ze dne 15. 12. 2010 o přiznání invalidního důchodu byl žalobce posudkem posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram (dále jen „OSSZ“) ze dne 10. 2. 2011 uznán ode dne 18. 1. 2011 invalidním v prvním stupni, jelikož jeho pracovní schopnost poklesla o 45 % z důvodu stavu po úrazu – otevřené zlomenině levého bérce při diabetu I. typu, který byl zařazen pod položku 13b oddílu B kapitoly XV přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Zdravotní postižení bylo hodnoceno na horní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí 35 % poklesem pracovní schopnosti a toto hodnocení bylo navýšeno podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o dalších 10 procentních bodů vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu. Jak vyplývá z rekapitulace z pozdějšího posudku ze dne 26. 6. 2025, toto posouzení bylo zachováno i v rámci posudků zpracovaných při kontrolních lékařských prohlídkách konaných ve dnech 28. 6. 2012, 22. 4. 2014, 8. 3. 2016 a 6. 5. 2019.

5. V návaznosti na žádost o změnu výše invalidního důchodu ze dne 22. 9. 2023 v posudku ze dne 6. 10. 2023 posudková lékařka OSSZ uznala žalobce od 12. 9. 2023 invalidním ve třetím stupni v návaznosti na další úraz, při němž žalobce v důsledku pádu ze žebříku utrpěl mnohočetné zlomeniny levé nohy (zlomenina patní, krychlové a loďkové kosti, báze II. a III. nártních kostí, odlomení zadní hrany dolní části holenní kosti) a pro trvající bolest je zvažováno chirurgické znehybnění kloubu (artrodéza), což však rizikové z důvodu rizika komplikací při diabetu. Pokles pracovní schopnosti posudková lékařka stanovila hodnotou 70 % s tím, že svým funkčních dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v položce 14b oddílu B kapitoly XV přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (těžké postižení paklouby končetin). S ohledem na předpokládanou stabilizaci zdravotního stavu a snížení stupně invalidity byla stanovena kontrolní prohlídka za rok.

6. Při kontrolní lékařské prohlídce posudková lékařka IPZS Příbram v posudku ze dne 30. 1. 2025 dospěla v nepřítomnosti žalobce na podkladě předložených lékařských zpráv zejména z roku 2024 k závěru, že pracovní schopnost žalobce od uvedeného data poklesla již jen o 45 %. Příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl nadále stav po úrazu dne 14. 9. 2022 s mnohočetnými zlomeninami levé nohy, hodnocen však byl již podle položky 13b oddílu B kapitoly XV přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity na horní hranici stanoveného rozpětí s přičtením 10 procentních bodů podle § 3 téže vyhlášky jak z důvodu souběžné zdravotní postižení, tak i pro dělnickou profesi žalobce. Posudkové lékařka konstatovala, že funkční postižení po úrazu je již stabilizované, projevuje se chůzí s napadáním na levou nohu a potížemi v pevné obuvi. V návaznosti na tento posudek žalovaná prvostupňovým rozhodnutím ze dne 4. 4. 2025 žalobci snížila od 10. 5. 2025 invalidní důchod na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

7. Žalobce prvostupňové rozhodnutí napadl námitkami, podle nichž je jeho zdravotní stav pořád horší a odpovídá vyššímu stupni invalidity. V námitkovém řízení posudkový lékař oddělení IPZS pro námitkové a odvolací řízení v nepřítomnosti žalobce zpracoval posudek ze dne 26. 6. 2025 s přihlédnutím i k lékařským zprávám nově předloženým k námitkám. Shodl se přitom s posudkem ze dne 30. 1. 2025, že rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce v podobě funkčního postižení po zlomenině levé dolní končetiny je středně těžkým stavem, který odpovídá položce 13b oddílu B kapitoly XV přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a je namístě jej hodnotit na horní hranici stanoveného rozpětí s přičtením 10 procentních bodů podle § 3 téže vyhlášky celkovým 45% poklesem pracovní schopnosti. Nově doložené lékařské zprávy kardiologa s ohledem na své stáří neobsahují posudkově významné okolnosti a aktuální zprávy z ortopedie popisují obdobný stav jako zprávy předložené při prvostupňovém posouzení. Jedinou odchylkou je skutečnost, že k navýšení posudkového hodnocení o 10 procentních bodů posudkový lékař přistoupil jen z důvodu profese žalobce, jelikož při nekomplikovaném diabetu nebyl důvod postupovat podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity.

8. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 28. 7. 2025, jež bylo žalobci doručeno dne 1. 8. 2025, námitky zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti toliko o 45 % nejsou splněny podmínky pro přiznání invalidity druhého ani třetího stupně.

9. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání a na základě listinného důkazu v podobě oběma stranám zaslaného posudku Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 23. 4. 2026, neboť k výzvě soudu s patřičným poučením se žalovaná nevyjádřila a žalobce s takovým postupem výslovně souhlasil.

10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

11. Soud s ohledem na argumentaci žalobce provedl důkaz posudkem Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 23. 4. 2026. Žalobce byl při jednání posudkové komise vyšetřen odborným přísedícím lékařkem z oboru ortopedie, který zjistil, že žalobce dne 19. 2. 2026 nově prodělal operaci, při níž bylo provedeno pevné spojení patní, hlezenní a holenní kosti hřebem (tibiotalokalkaneální artrodéza) a že po operaci nadále nemůže levou nohu používat. Levé lýtko nemělo anatomické uspořádání, bylo ztuhlé s kožní atrofií, i neovázané prsty nohy vykazovaly jen minimální pohyb. Posudková komise zohlednila též informace z předoperačního vyšetření a lékařských zpráv ortopeda ze dne 20. 2. 2025 a praktického lékaře ze dne 19. 8. 2024. Z nich vyplýval nulový pohyb levého hlezna (kotníku) a jen minimální pohyb v podhlezenním kloubu s nejistou a napadavou chůzí, bolestmi a maximem dochozí vzdálenosti 50 m.

12. Posudková komise po rozboru všech posudkově významných lékařských zpráv a s přihlédnutím k osobnímu vyšetření dospěla k závěru, že žalobcův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou bylo zbytkové postižení po dvou závažných a navzájem nesouvisejících úrazech levé dolní končetiny dne 14. 9. 2022 a 11. 1. 2010 je namístě hodnotit jako funkčně srovnatelný s těžkým zdravotním postižením uvedeným v položce 14d oddílu B kapitoly XV přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity na horní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí 70% poklesem pracovní schopnosti. Toto zdravotní postižení odpovídající invaliditě třetího stupně bylo dáno již od 12. 9. 2023 a s ohledem na poslední operaci provedenou v pozdějším termínu pro riziko nezhojení pro raritně mnohočetné postižení tříštivou zlomeninou nohy, zánoží a oblasti kotníku u těžkého diabetika (jež by mohlo vést až k amputaci) lze předpokládat, že potrvá ještě nejméně půl roku. Posudková komise též zmínila, že cukrovka žalobce není ani přes zavedený tělový glukometr a soustavnou léčbu stabilní a že u žalobce dochází opakovaně, zejména v noci, ke komatózním a subkomatózním stavům. Vedle toho žalobce trpí i zažívacími obtížemi v důsledku diabetického poškození vegetativních nervů, postižením dýchacího ústrojí (zejména průduškové astma), zvýšeným krevním tlakem, jaterním onemocněním a dalšími interními obtížemi. Těžké zdravotní postižení žalobci, který vždy vykonával fyzicky náročné dělnické profese, a proto je posuzován jako stavební dělník inženýrských sítí, nedovolovalo vykonávat žádnou výdělečnou činnost a jeho zdravotní stav nemohl být s ohledem na sdělení ošetřujících lékařů hodnocen jako zlepšený či stabilizovaný. Naopak pro zesílení bolestí poraněné nohy a druhotné páteřní obtíže žalobce musel trvale užívat opioidní analgetika a byl schopen ujít jen několik desítek metrů. Třetí stupeň invalidity tak u žalobce nadále trvá.

13. Soud po zvážení protichůdných posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobce dospěl k závěru, že je namístě dát přednost posudku Posudkové komise MPSV v Praze, jelikož ten jako jediný vychází z osobního vyšetření žalobce. Posudky zpracované ve správním řízení podcenily nestandardní průběh poúrazového stavu žalobce, jenž v důsledku rizik spjatých s nestabilizovaným diabetem komplikoval hojení úrazu, podstatně zvyšoval rizika operačního zákroku a vedl k odkládání operace nezbytné pro stabilizaci poúrazových obtíží. Posudková komise na rozdíl od posudkových lékařů IPZS správně identifikovala, že zdravotní stav žalobce se oproti zdravotnímu stavu, jenž vedl k přiznání invalidity třetího stupně, ani v době vydání napadeného rozhodnutí nezměnil a přetrvával až do následné operace v únoru 2026 a dále. Podstatně omezená (prakticky vyloučená) schopnost chůze i stání žalobce doprovázené závažnými trvalými bolestmi (jak plyne z předepisované medikace) byly i podle posudkové komise takové, že neumožňovaly zařazení zdravotního postižení pod položky řady 13, takže zohlednění skutečné intenzity funkčních dopadů vyžadovalo analogické hodnocení podle položky 14b oddílu B kapitoly XV přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Hodnocení stavu prakticky nechodícího žalobce prvním stupněm invalidity hrubě neodpovídá obsahu shromážděných lékařských zpráv.

14. Soud tudíž vyšel z posudku posudkové komise a konstatuje, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu (resp. nesprávného posudkového zhodnocení zjištěných zdravotních obtíží žalobce). Proto soud napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) a současně je povinna mezi podklady svého rozhodnutí zařadit i posudek Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 23. 4. 2026 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobci, který byl ve věci úspěšný, náleží plná náhrada nákladů řízení. Jelikož však z obsahu soudního spisu neplyne, že by žalobci nějaké významnější náklady v souvislosti s řízením před soudem vznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 9. června 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.