49 Ad 21/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci žalobkyně: A. Z., narozena dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 8. 2025, č. j. XA, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podanou osobně dne 20. 10. 2025 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 8. 2025, č. j. XA (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 23. 4. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým pro nesplnění podmínek dle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 8. 2025 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) zamítla žádost žalobkyně ze dne 25. 1. 2025 o zvýšení invalidního důchodu, neboť podle posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) Praha-východ ze dne 8. 4. 2025 je žalobkyně nadále invalidní pro invaliditu druhého stupně.

2. V podané žalobě žalobkyně popsala průběh předcházejícího správního řízení, své námitky a závěry odůvodnění napadeného rozhodnutí. Konstatovala, že se žalovaná nedostatečně vypořádala s důvody, jež žalobkyně uváděla na podporu své žádosti o zvýšení invalidního důchodu a že správní řízení proběhlo v rozporu se zákonem. Žalobkyně upozorňuje na to, že kvůli zdravotnímu postižení jí bylo odňato řidičské oprávnění, což dále snižuje její schopnost vykonávat zaměstnání, pro něž zaměstnavatel vyžaduje řízení vozidla. Žalobkyně nově předkládá též lékařské zprávy z března a dubna 2025 spolu s podklady o její květnové hospitalizaci (přiložená zpráva se nicméně týká hospitalizace ve dnech 16.-18. 10. 2024). Žalobkyně též navrhuje provést důkaz vypracováním revizního znaleckého posudku nezávislým znalcem či znaleckým ústavem, přičemž namítá, že IPZS je součástí žalované, a proto lze mít důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti v řízení, jež vede žalovaná. Žalobkyně žalobu uzavírá konstatováním, že není prokazatelně schopna vykonávat výdělečnou činnost a že její zdravotní omezení již v minulosti vedlo k ukončení právních vztahů.

3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala dosavadní posudková zjištění a rozhodnou právní úpravu. Konstatovala, že podkladový posudek považuje za úplný, správný a přesvědčivý. Posudkové závěry vycházejí ze shromážděných lékařských zpráv a zdravotní postižení žalobkyně řádně zařazují v souladu s platnou právní úpravou. Důvodem uznání invalidity nemohou být subjektivní pocity žalobkyně, nýbrž funkční dopady objektivně zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. V soudním řízení je podle žalované neopomenutelným a pro soud závazným důkazem posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“), a proto není namístě přistoupit na požadavek žalobkyně provést důkaz znaleckým posudkem. Odbornou kompetenci k posouzení míry poklesu pracovní schopnosti má totiž pouze posudkový lékař, což potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“). Taktéž námitkou podjatosti posudkových lékařů, resp. posudkových komisí MPSV se již NSS zabýval např. v rozsudcích ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003-35, nebo ze dne 22. 9. 2009, č. j. 3 Ads 141/2008-54. Jelikož žalobkyně nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu a zpochybňuje dosavadní posudkové závěry, žalovaná navrhla ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 31. 8. 2025 (dále jen „organizační zákon“), aby soud zadal zpracování posudku u příslušné posudkové komise MPSV. Za stávajícího stavu, kdy u žalobkyně nebyla posudkově uznána invalidita třetího stupně, žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

4. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení Praha-východ (dále jen „OSSZ“) ze dne 25. 3. 2015 uznána od 26. 1. 2015 invalidní v prvním stupni s poklesem pracovní schopnosti o 35 % z důvodu částečně kompenzované epilepsie s omezením některých denních aktivit, jež byla hodnocena podle položky 4b kapitoly VI přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

5. Následné žádosti ze dne 22. 2. 2016 a 18. 10. 2016 o zvýšení invalidity byly neúspěšné, neboť posudky posudkového lékaře OSSZ ze dne 15. 3. 2016 a 22. 11. 2016 byla žalobkyně uznána nadále invalidní v prvním stupni s poklesem pracovní schopnosti o 40 % podle položky 4b kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Až k žádosti o zvýšení invalidity ze dne 6. 2. 2017 žalobkyni v posudku ze dne 8. 3. 2017 posudková lékařka OSSZ uznala invalidní od 3.10. 2016 ve druhém stupni pro léčebně rezistentní epilepsii s částečnými i generalizovanými záchvaty cca 1x měsíčně při chronických bolestech hlavy od srpna 2015, středně těžké depresi a lehké poruše statodynamiky krční páteře. Posudková lékařka stanovila pokles pracovní schopnosti hodnotou 50 % na základě položky 4c kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Toto hodnocení posudková lékařka OSSZ zachovala i v rámci posudků zpracovaných v návaznosti na kontrolní lékařské prohlídky konané dne 12. 2. 2020 a 21. 9. 2023, do přehledu onemocnění pouze doplnila chronický zánět tlustého střeva (ulcerózní kolitidu) diagnostikovaný v září 2018.

6. Dne 25. 1. 2025 žalobkyně znovu požádala o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu. Posudková lékařka IPZS Praha-východ vypracovala posudek ze dne 8. 4. 2025, v němž s odkazem na lékařskou dokumentaci ošetřující lékařky a lékařské zprávy neurologů (naposledy z 15. 1. 2025) a zprávu klinické psycholožky setrvala na tom, že pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 50 % ve smyslu položky 4c kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Rozhodující příčinou poklesu pracovní schopnosti žalobkyně je farmakorezistentní fokální epilepsie frontálního laloku, jež se rozvíjela od roku 2002, v letech 2009-2015 byla na medikaci bez záchvatů, ale od srpna 2015 s opětovnými záchvaty cca 1x měsíčně. V roce 2016 po implantaci elektrod a identifikaci zdroje epileptických záchvatů žalobkyně prodělala operaci mozku, při níž bylo odstraněno toto ložisko. Od dubna 2024 se ale objevují psychogenní neepileptické záchvaty s náhlými poruchami vědomí na každodenní bázi bez klinického korelátu na video EEG vyšetření. Následně žalovaná prvostupňovým rozhodnutím ze dne 23. 4. 2025 žádost žalobkyně s odkazem na obsah zpracovaného posudku zamítla, jelikož žalobkyně je nadále invalidní ve druhém stupni.

7. Žalobkyně v námitkách požadovala aktualizaci posouzení jejího zdravotního stavu s odkazem na nově předložené lékařské zprávy z neurologie a z psychiatrické hospitalizace (tuto lékařskou zprávu však nepředložila). Namítla, že míra poklesu její pracovní schopnosti musí být vyšší, protože prokazatelně není schopna vykonávat výdělečnou činnost a její zdravotní omezení již v minulosti opakovaně vedlo k ukončení právních vztahů. Prvostupňovému rozhodnutí pak vytkla absenci vylíčení rozhodných skutečností a podrobnějšího odůvodnění.

8. V námitkovém řízení byl zpracován bez osobního vyšetření žalobkyně posudek ze dne 11. 8. 2025, v němž posudkový lékař oddělení pro námitkové a odvolací řízení IPZS vyšel z dosud předložených lékařských zpráv, jelikož k námitkám přiložené lékařské zprávy byly hodnoceny již v posudku ze dne 8. 4. 2025. Ve svém hodnocení se posudkový lékař shodl se závěrem o poklesu pracovní schopnosti žalobkyně o 50 % dle položky 4c kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Rozhodující zdravotní příčinou je farmakorezistentní epilepsie frontálního laloku vlevo s částečnými i generalizovanými záchvaty cca 1x měsíčně spolu se stavem po resekci epileptogenního ložiska v roce 2016, psychogenními neepileptickými záchvaty od dubna 2024, ulcerózní kolitidou od září 2018 a s reaktivními depresivními projevy. Zdravotní postižení posudkový lékař vyhodnotil jako lehké funkční postižení a hodnotil je na dolní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí, neboť pro hodnocení na horní hranici rozpětí či ještě výše neshledal objektivně podložené důvody.

9. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 14. 8. 2025, jež tehdejší zástupce žalobkyně převzal dne 21. 8. 2025, námitky zamítla a v odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti o 50 % nejsou splněny podmínky pro uznání vyššího stupně invalidity.

10. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání a na základě listinného důkazu v podobě oběma stranám zaslaného posudku Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 22. 4. 2026, neboť k výzvě soudu s patřičným poučením se účastníci ve stanovené lhůtě a ani později nevyjádřili, takže se jejich souhlas s tímto postupem předpokládá.

11. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Podle § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

13. Posudková komise MPSV v Praze, jejímž členem byly i odborné lékařky z oboru psychiatrie aneurologie, po vyhodnocení kompletní zdravotní dokumentace ošetřující lékařky žalobkyně a všech dosud předložených lékařských zpráv, v návaznosti na osobní vyšetření žalobkyně a po dodatečném vyžádání si chybějících lékařských zpráv z oboru gastroenterologie a zejména psychiatrie uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí nadále invalidní ve druhém stupni.

14. Posudková komise konstatovala, že žalobkyně byla dlouhodobě léčena pro epilepsii a v prosinci 2016 podstoupila za tímto účelem i neurochirurgický zákrok. V dubnu 2024 se ale zvýšila četnost záchvatů s poruchou vědomí v délce několika vteřin až 2-3 minut s částečně kontrolovatelnými pády. Po podrobném vyšetření při hospitalizaci bylo přitom určeno, že se jedná o neepileptické záchvaty psychogenního původu, jelikož byly provokovatelné indukčním testem a nebyla nalezena žádná jejich souvislost s nálezy v probíhajícím záznamu EEG a EKG a ani počítačovou tomografií nebyly zjištěny změny mozkové tkáně, jež by mohly být příčinou záchvatů. V důsledku toho byla žalobkyni doporučena psychoterapie, jež probíhala od listopadu 2024. S ohledem na četnost záchvatů však nelze vyloučit ani občas proběhlý záchvat epileptického původu, a proto je nadále indikována léčba kombinací antiepileptik. Z psychiatrických zpráv souběžně vyplývá i přítomnost úzkostně depresivní poruchy u akcentované osobnosti s emočně nestabilními rysy včetně sebevražedných myšlenek, což vedlo k psychiatrické hospitalizaci žalobkyně od 12. 5. do 2. 6. 2025, která však byla ukončena pro opakované porušování režimu bez příčiny v psychickém onemocnění. Byla zachycena kolísavá frekvence záchvatů průměrně jednou denně, v případě snížení frekvence se naopak zvyšovala úzkost vystupňovaná až do panických atak. Uváděna byla úzkost, pokleslá a kolísavá nálada, snížená energie či horší soustředění.

15. Na rozdíl od předchozích posudků posudková komise za hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně určilo psychogenní neepileptické záchvaty u akcentované osobnosti s emočně nestabilními rysy doprovázené farmakorezistentní epilepsií. Pracovní schopnost žalobkyně totiž nejvíce omezovaly právě nekompenzované záchvaty s krátce trvajícími poruchami vědomí, jež byly psychického původu, byť nelze vyloučit ani občasné epileptické záchvaty. Zdravotní postižení tak neodpovídá přímo položce 4b kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, ale je s ní s ohledem na vysokou četnost záchvatů, jež vedou k podstatnému omezení některých denních aktivit, srovnatelné. S ohledem na současně přítomné úzkosti a migrény posudková komise považovala za vhodnější určit pokles pracovní schopnosti ve středu vyhláškou stanoveného rozpětí 55% poklesem pracovní schopnosti, což nicméně nadále odpovídá pouze druhému stupni invalidity. Hodnocení srovnatelně s vyšší položkou 4d kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity posudková komise odmítla s tím, že v případě žalobkyně nebyl zjištěn těžký neuropsychický deficit a ani omezení denních aktivit není těžké.

16. Posudková komise dále vysvětlila, že určení jiných zdravotních obtíží jako rozhodujících by vedlo dle pravidel vyhlášky o posuzování invalidity jen ke stanovení nižší míry poklesu pracovní schopnosti. Úzkostně depresivní porucha vystupňovaná až do panických atak by podle položky 5c kapitoly V vedla k závěru o poklesu pracovní schopnosti jen o 35 %, migréna na biologické léčbě se střední až vysokou intenzitou bolestí hlavy, nevolností a nesnášenlivostí světla a pachů by odpovídala 20% poklesu pracovní schopnosti podle položky 11b kapitoly VI a dlouhodobě léčený nespecifický zánět tlustého střeva v remisi by byl podřazen položce 4a oddílu C kapitoly XI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 10 %. Chronicky lehce omezená dynamika krční páteře pak byla posudkově prakticky nevýznamná. K námitce odebrání řidičského oprávnění pak posudková komise podotkla, že neschopnost řídit motorové vozidlo nepodmiňuje automaticky přiznání invalidity třetího stupně.

17. Soud po zhodnocení vzájemně prakticky souladných posudků zpracovaných jak IPZS v námitkovém řízení, tak posudkovou komisí MPSV dospěl k závěru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně a jeho funkční dopady byly v řízení přesvědčivě prokázány a dostatečně vyhodnoceny. Posudková komise plně v souladu s obsahem podkladových lékařských zpráv přehodnotila hlavní příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jíž není epilepsie jako taková, ale psychicky podmíněné časté záchvaty projevující se kratkodobými ztrátami vědomí. Jelikož ale takové onemocnění není uvedeno v příloze vyhlášky o posuzování invalidity, v souladu s § 1 odst. 2 vyhlášky stanovila míru poklesu pracovní schopnosti podle nejvíce srovnatelného zdravotního postižení, jímž je právě nekompenzovaná epilepsie. S ohledem na souběh onemocnění posudková komise též přiléhavě zvýšila procentní omezení pracovní schopnosti na střed vyhláškou stanoveného rozpětí. Bylo též vysvětleno, která kritéria vyšší položky 4d kapitoly VI přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity nejsou v případě žalobkyně naplněny, a proč tudíž není možné funkční dopady jejího zdravotního stavu hodnotit mírou poklesu pracovní schopnosti, jež by již odpovídala vyššímu stupni invalidity.

18. V kontextu žalobních námitek lze jen plně souhlasit s tím, že ztráta řidičského oprávnění není podle rozhodné právní úpravy důvodem, jenž by se měl nějak významněji projevovat ve stanovené míře poklesu pracovní schopnosti, nejedná se o posudkové kritérium ve smyslu vyhlášky o posuzování invalidity ani zákona o důchodovém pojištění.

19. Soud též přitakává žalované, že úvahy žalobkyně o podjatosti posudkových lékařů zpracovávajících posudky v průběhu správního řízení nejsou podložené. Žalobkyně pomíjí, že posudkoví lékaři nejsou zaměstnanci samotné žalované, ale za aktuálního právního a organizačního stavu platného od 1. 1. 2024 jsou navázáni na IPZS jakožto samostatný správní úřad s celostátní působností (srov. § 6b organizačního zákona), jenž spadá do gesce MPSV. Nejedná se tedy o zaměstnance, resp. úředníky žalované a jsou na žalované nezávislí. Pokud jde pak o pozici posudkových komisí, ve vztahu k nim již dávno možnou systémovou podjatost vyloučila judikatura NSS zmíněná žalovanou (viz odst. 3 shora).

20. Poněvadž na základě posudku posudkové komise MPSV byl skutkový stav zjištěn dostatečně a žalobkyně k němu neuplatnila žádné relevantní výhrady, považoval soud provedení důkazu znaleckým posudkem (včetně ústavního) již za nadbytečné. Pokud jde o žalobkyní zmiňované lékařské zprávy, s těmi se soud seznámil právě prostřednictvím posudkové komise MPSV, která disponuje nezbytnou odborností k posouzení v ní uvedených medicínských nálezů a která si vyžádala mj. i odkazovanou (ale žalobkyní nedoloženou) lékařskou zprávu z její psychiatrické hospitalizace.

21. S ohledem na všechny shora uvedené závěry tak lze konstatovat, že žalobou napadené rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě správně zjištěného skutkového stavu. Jelikož žádný ze žalobních bodů soud neshledal důvodným a v době vydání napadeného rozhodnutí nebylo možné uzavřít, že žalobkyně splňuje podmínky stanovené právními předpisy pro invaliditu třetího stupně, když pokles její pracovní schopnosti nedosáhl alespoň 70 %, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná pak nemá v souladu s § 60 odst. 2 s. ř. s. na náhradu nákladů řízení nárok. S ohledem na to soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 24. června 2026 Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r. samosoudce Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.